Doslokchybe

XXX.XXX.140.18
Mám kocoura, kterému jsou tři roky. Od stádia kotěte ho mám zavřeného v bytě v Praze. V garsonce (29 m2) v činžáku v 1.patře s oknem do vnitrobloku. Už dávno jsem ho chtěl pouštět ven s GPS obojkem, ale neudělal jsem to z důvodů, že můj byt není v suterénu a že někteří lidi v mém okolí a to i má veterinářka prohlašovali, ať to nedělám, že Praha je pro kočky příliš nebezpečná. Ovšem můj bratranec měl byt v suterénu na Letné a jeho kočka vyžadovala chodit ven v noci, ve dne nechtěla. Naučila se chodit ven ve věku pár měsíců. Nyní mám v práci ukrajinskou uklízečku. Bydlí v Praze v paneláku ve 3.patře a naučila kočku, aby chodila ven a sama se vracela. Někdy prý chodí ven i ve dne. Prý to venku miluje.
Určitě si říkáte, proč něco takového chci? Proč prostě a jednoduše nenechám kocoura zavřeného v malém bytě až do jeho smrti? Protože ho nechci nechávat v bytě delší dobu než dva dny. Kvůli tomu, že by mu bylo smutno i kvůli jeho záchodku. A taky si myslím, že zvýšením jeho svobody by se mu velmi zvýšila kvalita života.
Tak 3x jsem ho vzal k rodičům na venkov. Mají velký dům s velkou stodolou. Aktuálně mají dvě nekastrované kočky, 4 slepice a chodí tam nejméně 3 cizí kocouři. Nejdřív jsem ho dával do skladovací místnosti k bojleru. Byla to jediná místnost v domě, kde můj otec schválil, že může být. Bohužel tato místnost je velmi zaprášená a zabordelená. Můj kocour byl vždy strašně vystresovaný, byl nesmírně agresivní a odmítal jíst a pít. Jednou dokonce velmi podráoal mou mamku při prvním kontaktu.
Když už je venku teplo, tak jsem si řekl, že venku to bude lepší. Konečně jsem koupil GPS obojek (značky Tractive) a vypustil jsem ho u rodičů vrnku na dvoře. On s velkým strachem prozkoumával pár zákoutí stodoly a slepice. Slepic se od začátku bál ale rychle si na ně zvykl. Horší to bylo s máminou kočkou. Je stejně stará jako on a tak 2x lehčí než on (můj kocour měl 4.5 kg). Kočka na něj skočila. On před ní strašně zbaběle utíkal asi tři metry. Ona ho dostihla, očichávala pár sekund a pak pokojně odešla. Pro kocoura to ale byla hrůza a děs. Utekl kamsi do horního patra stodoly kde se skryl a nevycházel. Měl na sobě GPS náramek tak jsem ho s obtížemi za den a 6 hodin našel (těsně před jeho vybitím) a dal ho do přepravní tašky. Ta je lehká a se zipem. Jenže on se z ní dokázal dostat! Což by mě ani ve snu nenapadlo! Byl vystresovaný, zoufale mňoukal, viděl jsem ho, jak se v té tašce asi 20 sekund roztahoval. Nějakým zázrakem se mu povedlo napnout zip tak, že se jezdec rozjel a zip se mu rozevřel! Samozřejmě jsem ho hledal (tak dvě hodiny) ale neúspěšně. Musel jsem odjet. To bylo v pátek 5.5. večer.
Rodiče a bratr ho taky potom hledali, ale zcela neúspěšně. Až pak se objevil o 9 dní později v neděli asi o půl sedmé večer. Vypadal velmi zoufale a hladově. Mamka mu dala do misky krmivo. S velkým strachem se do něj pustil. Mamka se k němu přibližovala a prý jí chybělo málo ale on jí proklouzl. O den později se to samé opakovalo. On přišel o hodinu později. Já jsem na něj čekal a když nepřicházel, šel jsem běhat. Pak v mé nepřítomnosti se opakovalo to co o den dřív. Třetí den jsem si na něj počíhal a to už tak od půl páté. Připravil jsem na něj past. Chtěl jsem ho zahnat do kouta (do dílny) s pomocí misky s krmivem a misky s vodou. 2x jsem odtamtud odháněl velkého zrzavého kocoura. Tenhle kocour byl asi důvodem, proč se ukázal až pk jeho definitivním odchodu. On, můj kocour, vůbec nechtěl sestoupit z horního patra stodoly dolů, ale i tak jsem ho docela snadno chytil. Vypadal zcela na dně. Neustále mňoukal nejzoufaleji jak dokázal. Tak jsem ho dal do té jeho místnosti s bojlerem. Nabídl jsem mu jeho nejoblíbenější krmivo, ale vzal si dost málo přestože za 11 dní na útěku dosti zhubnul. Měl celkem 9 klíšťat. Celou noc promňoukal. Snad ne ze stresu ale tentokrát snad ze samoty. Pak příští den dopoledne (včera) jsem ho konečně odvezl do pražského bytu. Vypadá jako by měl kocouří obdobu PTSD. Je nejmíň o řád přítulnější než dřív. Zvážil jsem ho. Za 11 dní na útěku zhubnul 3/4 kg z 4.5 kg.
Asi si říkáte, že po těchto zkušenostech se vůbec nehodí, abych ho pouštěl ven a to dokonce do vnitrobloku v Praze. Ač s GPS obojkem a pouze na noc za teplého počasí a nikdy ve dne. Jenže objektivní důvody pro to jsou. Když to tedy shrnu, myslíte, že existuje metoda, jak ho naučit nebát se venku? Asi nějak postupně, graduálně, po malých krocích. Jeho strach je obrovský ale já si myslím, že by to mohlo jít. Děkuji předem za podnětné komentáře.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Za 1) proč jste si pořizoval do bytu kočku, když nechcete mít v bytě kočičí záchod a vlastně ani tu kočku? Já se teda omlouvám, ale pokud vím, že mám malý byt, tak si pořídím zvíře do něj vhodné. Pokud už by to musela být kočka, jsou plemena, která jsou velice klidná, a stačí jim vcelku málo.
- prostor se dá rozšířit na zdech poličkami, škrabadly, prolézačkami. Pokud chcete aby měl kocour víc pohybu, v jiném vlákně se doporučovalo běhací kolo pro aktivní byťáky. A je potřeba si s kočkou doma hrát. Pokud si myslíte, že se nudí, je to jednoduché, potřebuje víc vaší pozornosti, ne "vyhodit" ven, ať se zabaví sám.
Za 2) ono ne každá kočka o pobyt venku stojí. Být vámi, naučila bych na kšírky a vodítko a zkoušela to pomalinku postupně a CITLIVĚ takto pod dozorem. Ten učící proces a zážitky vámi popsané...z toho se mi teda dělalo až mdlo. Chudák vystresovanej kocourek. Zde Fikovnice má kocoura, co chodí na noc ven, možná vám poradí. Ale jde o to, že o ten pobyt venku sám kocour stojí a vyžaduje ho. Jsou i plašší kočky, které jsou spokojenější doma a je pro ně vyloženě nebezpečné být venku. Mám kocoura, kterej se bojí i na zabezpečeném balkoně, když je venku nějaký hluk (třeba popeláři) a běží se schovat dovnitř. Venku by nepřežil.
Za 3) Počítejte s tím, že životnost vašeho kocoura, pokud ho donutíte chodit ven (a ještě v Praze) budete doufat, že si poradí sám, nebude moc douhá a riziko úmrtí veliké. Pokud není kastrovaný, tak vykastrovat. Pravidelně očkovat.
Já bych ho na vašem místě ven za každou cenu nenutila, přizpůsobila bych byt kočce a zkoušela bych pomalu ty kšírky, jestli vůbec bude mít zájem.
Myslím,že jste připravil kocourkovi nejhorší dny jeho prozatímního života..
Musel zažít hodně stresu(vím ze své zkušenosti,když jsem chtěla dát volnost svému kocourovi,zavřeném v garsonce v paneláku)..ale to je na dýl..
Nevím,jestli teď,po téhle zkušenosti vám tam příště neuteče..Proč si myslíte,že "musí" chodit ven..a v Praze? nezůstane stejně ve vnitrobloku..uteče vám..To,že mají jiní lidé jiné zkušenosti?..Pokud vám soužití s ním doma vyhovuje-že třeba neřádí po nocích,jak můj..Tak bych ho nechala doma..Teď má v hlavičce už jiné "myšlenky"-okusil venek.....Nevím,jestli bych ho tam příště brala..
Dejte pak vědět,jak to pokračuje
Dodatek...
Já jsem pak dopřála svému kocourovi volnost na vesnici se zahradou a dvorkem..Darovala jsem ho hodným lidem..U mě v garsonce trpěl,a hlavně po tom,co zažil být venku-ještě pak se ztratil na měsíc...Má se teď dobře...
Jsou to už 2 roky,pořád na něj myslím,ale to,co zažil ten váš je fakt dost drsný...
Jo,píšete něco o záchodku...Nic ve zlém,ale,jako myslíte,že chodit ven kadit do něčích záhonků ve vnitrobloku,by bylo vhodné?..a "zvýšení kvality života"?
Jak píše "Tenuri"..Dopřát mu i doma,aby měl dostatek vyžití a byl u vás spokojený...Teď má zatím v hlavě zmatek,po tom co zažil...Dopřejte mu klid
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.252
Proboha, chudák kocourek. Pokud nechce ven, tak ho nenuťte. Pokud pro něj nemáte v bytě vhodné podmínky, je nutné mu je vytvořit nebo ho darujte někomu, kdo k tomu bude ochoten. Ale rozhodně není řešení vypustit ho ven, ať si poradí, jak umí. Postupně zvykat na kšírky je dobrý nápad, ale jen pokud ho to nebude příliš stresovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Jenže objektivní důvody pro to jsou."
objektivní důvody zde jsou a sice pro nalezení nového majitele, protože ten současný to zvíře kua týrá!
jako hnus toto....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Proboha, chudák kocourek. Pokud nechce ven, tak ho nenuťte. Pokud pro něj nemáte v bytě vhodné podmínky, je nutné mu je vytvořit nebo ho darujte někomu, kdo k tomu bude ochoten. Ale rozhodně není řešení vypustit ho ven, ať si poradí, jak umí. Postupně zvykat na kšírky je dobrý nápad, ale jen pokud ho to nebude příliš stresovat.
Přesně tak, hlavně zvíře NESTRESOVAT a mít CITLIVÝ přístup, což zadavatel evidentně vůbec nemá. Prosím zvažte, jestli jste ochotný se vy přizpůsobit kocourovi, strávit čas citlivým učením a tréninkem, hrou. Vytvořit mu v bytě vhodný prostor. Pokud ne, myslím, že by byl kocour štastnější u někoho empatického, kdo ho nebude nutit k věcem, o které nestojí a nebude ho stresovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Doslokchybe
napsal(a):
Mám kocoura, kterému jsou tři roky. Od stádia kotěte ho mám zavřeného v bytě v Praze. V garsonce (29 m2) v činžáku v 1.patře s oknem do vnitrobloku. Už dávno jsem ho chtěl pouštět ven s GPS obojkem, ale neudělal jsem to z důvodů, že můj byt není v suterénu a že někteří lidi v mém okolí a to i má veterinářka prohlašovali, ať to nedělám, že Praha je pro kočky příliš nebezpečná. Ovšem můj bratranec měl byt v suterénu na Letné a jeho kočka vyžadovala chodit ven v noci, ve dne nechtěla. Naučila se chodit ven ve věku pár měsíců. Nyní mám v práci ukrajinskou uklízečku. Bydlí v Praze v paneláku ve 3.patře a naučila kočku, aby chodila ven a sama se vracela. Někdy prý chodí ven i ve dne. Prý to venku miluje.
Určitě si říkáte, proč něco takového chci? Proč prostě a jednoduše nenechám kocoura zavřeného v malém bytě až do jeho smrti? Protože ho nechci nechávat v bytě delší dobu než dva dny. Kvůli tomu, že by mu bylo smutno i kvůli jeho záchodku. A taky si myslím, že zvýšením jeho svobody by se mu velmi zvýšila kvalita života.
Tak 3x jsem ho vzal k rodičům na venkov. Mají velký dům s velkou stodolou. Aktuálně mají dvě nekastrované kočky, 4 slepice a chodí tam nejméně 3 cizí kocouři. Nejdřív jsem ho dával do skladovací místnosti k bojleru. Byla to jediná místnost v domě, kde můj otec schválil, že může být. Bohužel tato místnost je velmi zaprášená a zabordelená. Můj kocour byl vždy strašně vystresovaný, byl nesmírně agresivní a odmítal jíst a pít. Jednou dokonce velmi podráoal mou mamku při prvním kontaktu.
Když už je venku teplo, tak jsem si řekl, že venku to bude lepší. Konečně jsem koupil GPS obojek (značky Tractive) a vypustil jsem ho u rodičů vrnku na dvoře. On s velkým strachem prozkoumával pár zákoutí stodoly a slepice. Slepic se od začátku bál ale rychle si na ně zvykl. Horší to bylo s máminou kočkou. Je stejně stará jako on a tak 2x lehčí než on (můj kocour měl 4.5 kg). Kočka na něj skočila. On před ní strašně zbaběle utíkal asi tři metry. Ona ho dostihla, očichávala pár sekund a pak pokojně odešla. Pro kocoura to ale byla hrůza a děs. Utekl kamsi do horního patra stodoly kde se skryl a nevycházel. Měl na sobě GPS náramek tak jsem ho s obtížemi za den a 6 hodin našel (těsně před jeho vybitím) a dal ho do přepravní tašky. Ta je lehká a se zipem. Jenže on se z ní dokázal dostat! Což by mě ani ve snu nenapadlo! Byl vystresovaný, zoufale mňoukal, viděl jsem ho, jak se v té tašce asi 20 sekund roztahoval. Nějakým zázrakem se mu povedlo napnout zip tak, že se jezdec rozjel a zip se mu rozevřel! Samozřejmě jsem ho hledal (tak dvě hodiny) ale neúspěšně. Musel jsem odjet. To bylo v pátek 5.5. večer.
Rodiče a bratr ho taky potom hledali, ale zcela neúspěšně. Až pak se objevil o 9 dní později v neděli asi o půl sedmé večer. Vypadal velmi zoufale a hladově. Mamka mu dala do misky krmivo. S velkým strachem se do něj pustil. Mamka se k němu přibližovala a prý jí chybělo málo ale on jí proklouzl. O den později se to samé opakovalo. On přišel o hodinu později. Já jsem na něj čekal a když nepřicházel, šel jsem běhat. Pak v mé nepřítomnosti se opakovalo to co o den dřív. Třetí den jsem si na něj počíhal a to už tak od půl páté. Připravil jsem na něj past. Chtěl jsem ho zahnat do kouta (do dílny) s pomocí misky s krmivem a misky s vodou. 2x jsem odtamtud odháněl velkého zrzavého kocoura. Tenhle kocour byl asi důvodem, proč se ukázal až pk jeho definitivním odchodu. On, můj kocour, vůbec nechtěl sestoupit z horního patra stodoly dolů, ale i tak jsem ho docela snadno chytil. Vypadal zcela na dně. Neustále mňoukal nejzoufaleji jak dokázal. Tak jsem ho dal do té jeho místnosti s bojlerem. Nabídl jsem mu jeho nejoblíbenější krmivo, ale vzal si dost málo přestože za 11 dní na útěku dosti zhubnul. Měl celkem 9 klíšťat. Celou noc promňoukal. Snad ne ze stresu ale tentokrát snad ze samoty. Pak příští den dopoledne (včera) jsem ho konečně odvezl do pražského bytu. Vypadá jako by měl kocouří obdobu PTSD. Je nejmíň o řád přítulnější než dřív. Zvážil jsem ho. Za 11 dní na útěku zhubnul 3/4 kg z 4.5 kg.
Asi si říkáte, že po těchto zkušenostech se vůbec nehodí, abych ho pouštěl ven a to dokonce do vnitrobloku v Praze. Ač s GPS obojkem a pouze na noc za teplého počasí a nikdy ve dne. Jenže objektivní důvody pro to jsou. Když to tedy shrnu, myslíte, že existuje metoda, jak ho naučit nebát se venku? Asi nějak postupně, graduálně, po malých krocích. Jeho strach je obrovský ale já si myslím, že by to mohlo jít. Děkuji předem za podnětné komentáře.
Pokud člověk bydlí v paneláku a kolem jezdí auto, tak bych kocoura bez postoje ven nepustila. Navíc, jak vidno, Vaše metoda naučení na ven mu způsobila trauma, předpokládám, že ho ostatní kočky napadly (zkontrolovala jste vůbec jestli není kocour zraněný? Jestli je v pořádku?)
Nyní byste se měla především soustředit na znovuobnovení kocourova sebevědomí a jistoty, než ho budete učit chodit ven.