Ahojda,
v dubnu jsme si vzali z pardubického městskéhu útulku tuhle kočenu. Měla useklý kus zadní nohy, kde už měla nagranulovanou tkáň, která neustále krvácela. Zajímalo by mě, co se jí stalo, co prožila. Bojí se totiž veškerých šňůr - vysavač, fén, šňůra od žehličky - toho se bojí víc než psa.
Vím, že koček je spousta, ale aspoň to zkouším
cervka
napsal(a):
Ahojda,
v dubnu jsme si vzali z pardubického městskéhu útulku tuhle kočenu. Měla useklý kus zadní nohy, kde už měla nagranulovanou tkáň, která neustále krvácela. Zajímalo by mě, co se jí stalo, co prožila. Bojí se totiž veškerých šňůr - vysavač, fén, šňůra od žehličky - toho se bojí víc než psa.
Vím, že koček je spousta, ale aspoň to zkouším
ještě tady
orinka
napsal(a):
no, podle toho, jak reaguje, bych se odvážila tipovat, že byla někde za tu nohu uvázaná. Buď úmyslně anebo se dostala do nějaké smyčky, oka. V útulku o ní neví nic? Jak k ní přišli tam?
v útulku mi akorát řekli, že ji našli zabahněnou někde v kanále měla vši, svrab, má vylámané všechny přední zuby krom špičáků.... nohu prý měla tak šíleně zanícenou, že ji chtěli na veterině hned utratit. Paní z útulku je přemluvila, a tak měla kočenda štěstí. Je fakt, že když jsme si jí brali, řekla nám, že noha je zahojená
, ale sotva jsem čičinu vykoupala, z nohy se odloupl takový nabalený strup chlupů a pod tím byla otevřená rána. Léčení sice stálo dost peněz, ale určitě se to vyplatilo. Je to miláček
cervka
napsal(a):
v útulku mi akorát řekli, že ji našli zabahněnou někde v kanále měla vši, svrab, má vylámané všechny přední zuby krom špičáků.... nohu prý měla tak šíleně zanícenou, že ji chtěli na veterině hned utratit. Paní z útulku je přemluvila, a tak měla kočenda štěstí. Je fakt, že když jsme si jí brali, řekla nám, že noha je zahojená
, ale sotva jsem čičinu vykoupala, z nohy se odloupl takový nabalený strup chlupů a pod tím byla otevřená rána. Léčení sice stálo dost peněz, ale určitě se to vyplatilo. Je to miláček
tak to měla chudák štěstí v neštěstí. Vždycky mám radost, když aspoň jedno zvířátko dostane další šanci. Máme doma dvě z ulice a nedali bychom je za nic na světě. Jsou jen bytové a tím spíš můžeme pozorovat jejich projevy. Jsem tak sžití, že nám připadá úplně šílené představit si, co by s nimi bylo venku. Je krásné pozorovat, jak zvíře, které bylo zpočátku ustrašené, schovávající se a čekající nějaký průšvih pomaloučku pookřívá a rozvíjí se. Jsou naše radost.
orinka
napsal(a):
tak to měla chudák štěstí v neštěstí. Vždycky mám radost, když aspoň jedno zvířátko dostane další šanci. Máme doma dvě z ulice a nedali bychom je za nic na světě. Jsou jen bytové a tím spíš můžeme pozorovat jejich projevy. Jsem tak sžití, že nám připadá úplně šílené představit si, co by s nimi bylo venku. Je krásné pozorovat, jak zvíře, které bylo zpočátku ustrašené, schovávající se a čekající nějaký průšvih pomaloučku pookřívá a rozvíjí se. Jsou naše radost.
to přesně teď požíváme my. Po půl roce co ji máme si teprva teď pomaloučku začíná hrát - dřív to vůbec nedělala a já si myslela, že už prostě taková vážná bude. Teď, co má koťátka, se s nimi honí po bytě, bafá na ně a pere je, prostě nádhera