Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) 
Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
nezažila, ale už teď se na to připravuji, takže jakoukoliv radu/názor/uklidnění také přivítám. Zatím jsme ve fázi - prášky jsou vysazeny, ale už teď přemýšlím, jaký to bude masakr. Mám 1+1, 2 kocoury (možná přibyde na podzim ještě chovná kočička), fretku (co se týče dělání bordelu, tak ŽÁDNÉ zvíře se ji nevyrovná) a 2 hady (nejhodnější obyvatelé bytu) No a už teď se děsím, jak budu mimčo zachraňovat z postýlky plné chlupů. Do baráčku to určitě před narození mimča nestihneme, takže asi budu taky šílet. 
odberryho
napsal(a):
nezažila, ale už teď se na to připravuji, takže jakoukoliv radu/názor/uklidnění také přivítám. Zatím jsme ve fázi - prášky jsou vysazeny, ale už teď přemýšlím, jaký to bude masakr. Mám 1+1, 2 kocoury (možná přibyde na podzim ještě chovná kočička), fretku (co se týče dělání bordelu, tak ŽÁDNÉ zvíře se ji nevyrovná) a 2 hady (nejhodnější obyvatelé bytu) No a už teď se děsím, jak budu mimčo zachraňovat z postýlky plné chlupů. Do baráčku to určitě před narození mimča nestihneme, takže asi budu taky šílet.
Tyy jo, tak to budete mít doma taky mazec 
1+1 bude o hodně problematičtější.... Fretku jsme měli kdysi taky, s tim bordelem je to naprostá pravda! My měli kluka, takže ještě k tomu příšernej smrad.... Ty chlupy jsou hodně na zešílení, protože musíš vymejšlet kam miminko položit a kam ne, všechno nejdřív omést, vysvětlit kočkám, že postýlka pro ně fakt neni, ale stejně je všechno obalený a horší je, že to má miminko všude, v pusince, na ručičkách, kolem krku a i v plínkách(mam holčičku, takže mam strach) no je to o nervy a to ještě malá "leží kam jí položim" nedovedu si představit, až bude lézt, co udělam s podlahou, jediný řešení je rozdělit místnosti na naší a zvířecí, ale bude to problém, psi i kočky závisláci, nesnesou zavřený dveře, skákaj po klice, řvou, dělaj bordel, lezou div ne po lustru.... Držim palce ať se zadaří a následně ať se doma nezblázníte 
! Jo a pozor aby se kočičky nechtěly s miminkem tulit, přitulí se moc a prů**r je na světě... Ale radši nebudu sejčkovat 
moninka
napsal(a):
Tyy jo, tak to budete mít doma taky mazec 1+1 bude o hodně problematičtější.... Fretku jsme měli kdysi taky, s tim bordelem je to naprostá pravda! My měli kluka, takže ještě k tomu příšernej smrad.... Ty chlupy jsou hodně na zešílení, protože musíš vymejšlet kam miminko položit a kam ne, všechno nejdřív omést, vysvětlit kočkám, že postýlka pro ně fakt neni, ale stejně je všechno obalený a horší je, že to má miminko všude, v pusince, na ručičkách, kolem krku a i v plínkách(mam holčičku, takže mam strach) no je to o nervy a to ještě malá "leží kam jí položim" nedovedu si představit, až bude lézt, co udělam s podlahou, jediný řešení je rozdělit místnosti na naší a zvířecí, ale bude to problém, psi i kočky závisláci, nesnesou zavřený dveře, skákaj po klice, řvou, dělaj bordel, lezou div ne po lustru.... Držim palce ať se zadaří a následně ať se doma nezblázníte ! Jo a pozor aby se kočičky nechtěly s miminkem tulit, přitulí se moc a prů**r je na světě... Ale radši nebudu sejčkovat
To tulení už mám ošéfované, prostě jen, když budu u toho a do postýlky nee, oni jsou miláčci kocourci chápavý no a fretku k miminku pustit nemůžu, ta se snaží každého nejdřív ochutnat. Já budu dělit, ale jen na noc. Dveře mám panelákové, původně v nich bylo sklo, ale natahnu tam kočičí síť, aby nebyli úplně odřízlí. Mám strach, že v noci bych to nezvládla ohlídat a číči by se mohli právě víc přitulit. Ale to, z čeho mám obavy jste mi potvrdila, už teď si všímám, jak mám všude chlupy. A to je každý den i když než začnu vařit, tak kuchyňská linka musí projít anti-chlup procedůrou. Ale myslím si, že chlupy v papule jsme měli jako děti také (naši měli vždycky v baráku plno koček, psi také), ale je fakt, že zvířata chodila vychlupatit i ven a nebyli jen mezi zdmi bytu. V podstatě už jsem si to problala několikrát dokola a myslím si, že i když budu šílet a 1000 a jedna věc mě potom stejně ještě překvapí, tak to nebude zas tak hrozné. Ale jak píšete, dokud leží. Ta představa, že až přijde na to, na co jsou nožičky a ručičky a bude vymetat stejná místa jako kočky, tak to už si nejsem tak jistá v kramflecích
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Zdravím, tak tohoto se taky děsím...čekám své první dítě a doma... 7 psů, venku 10 koček-jedna doma papoušci, spousta hadů, želv, hlodavců, králíků, dravců, 2 kajmánci...no prostě bašta...jsem zvědavá, jak to všechno zvládneme
kavka
napsal(a):
Zdravím, tak tohoto se taky děsím...čekám své první dítě a doma... 7 psů, venku 10 koček-jedna doma papoušci, spousta hadů, želv, hlodavců, králíků, dravců, 2 kajmánci...no prostě bašta...jsem zvědavá, jak to všechno zvládneme
Ahooj,docela zajímavé téma.Zrovna nedávno jsem přemýšlela o tom,že si nedovedu představit pořídit si k našim 2 číčám ještě mimčo.Jsou skvělý a miluju je,ale oni vlezou fakt všude a těch chlupů
K tomu ještě 2 pesani.No mazec.Proto jsem usoudila,že jako první si budeme muset pořídit baráček.V bytě si to s tou havětí fakt nedovedu představit.A vám všem které už v tom žijete přeji hodně sil a pevné nervy!!Ono se to nějak vystříbří
XXX.XXX.224.2
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Tak co uz lip? mala leze? a uz neni kapacita na to se strachovat? ona nejakta ta trocha spiny detem jen prospeje
XXX.XXX.121.175
galina
napsal(a):
Tak co uz lip? mala leze? a uz neni kapacita na to se strachovat? ona nejakta ta trocha spiny detem jen prospeje
tak jak to pokračuje? Také jsem vychovávala děti a měla psa. Pouze jednoho, dalmatina. Není to o tom, že najednou zvířata více zlobí a více línají. Člověk si toho když nemá dítě nevšímá. Já když jsem přišla domů s klukem z porodnice, tak jsem měla uplnou fobii na chlupy, které mě dříve nevadily. Krátké, tvrdé, všudepřítomné a zapíchané. Rozbalím kluka a v plence a na jeho 
plno chlupů, které nešly ani oddělat. Byl to boj, časem to už to tak nevadí. Nějak jsem si zvykla, ale měla i sny jak na naší panelákové obývací stěně jsou nalepené obří, bílé chlupy ze psa. Je to už 25 let, tak jste svými přízpěvky vyvolaly živou vzpomínku. Dcera vyrůstala u babičky a dědečka, kteří měli ohaře a vždy chodila s napřaženýma rukama, olepenýma od chlupů a volala aa. Dnes je jí 30, je zdravá a obalená do chlupů již svých 3 psů
XXX.XXX.206.119
jafar
napsal(a):
tak jak to pokračuje? Také jsem vychovávala děti a měla psa. Pouze jednoho, dalmatina. Není to o tom, že najednou zvířata více zlobí a více línají. Člověk si toho když nemá dítě nevšímá. Já když jsem přišla domů s klukem z porodnice, tak jsem měla uplnou fobii na chlupy, které mě dříve nevadily. Krátké, tvrdé, všudepřítomné a zapíchané. Rozbalím kluka a v plence a na jeho plno chlupů, které nešly ani oddělat. Byl to boj, časem to už to tak nevadí. Nějak jsem si zvykla, ale měla i sny jak na naší panelákové obývací stěně jsou nalepené obří, bílé chlupy ze psa. Je to už 25 let, tak jste svými přízpěvky vyvolaly živou vzpomínku. Dcera vyrůstala u babičky a dědečka, kteří měli ohaře a vždy chodila s napřaženýma rukama, olepenýma od chlupů a volala aa. Dnes je jí 30, je zdravá a obalená do chlupů již svých 3 psů
Já jsem ta, která byla loni ve fázi plánování a teď mám doma přesně 4 týdenní miminko. Od té doby nám doma ještě přibyli rybičky, takže v 1 + 1 už jsou to ony, 2 kocouři, fretka a 2 hadi a občas nám sem vlítne na návštěvu netopýr, protože mají nad námi v puklině paneláku hnízdo
Nakonec máme byt rozdělený na půlku - jedna patří klukovi, druhá zvířátkům. Kocouři jsou úžasní, už pochopili oč kráčí a nesnaží se chodit na zakázané území ani, když necháme dveře otevřené - to leží na prahu a pozorují dění. Kluk byl chlupatý hned po příchodu z porodnice, protože jsem musela kocourům nového člena hned představit
Chlupy z ručiček tahám pořád, ale naštěstí to ZATÍM není takový boj. Až se začne batolit, tak to bude větší terno
XXX.XXX.241.234
moninka
napsal(a):
Ahoj všem, musím se s vámi podělit o mé domácí nervování se s zvířecím osazenstvem našeho bytu 2+0 (vlčák, voříšek a 3kočky...) Vždycky jsem říkala, že jsou jak mé děti, že na ně nedam dopustit, že je nikdy nikomu nedam a že a že..... Ale pak se nám narodila dcerka a začlo to. Přijde mi, že všichni začli aspoň 3x víc línat, chlupy jsou i tam kde dřív nebyly, luxuju několikrát denně, všechny vyčesávam, nic platný. To by se dalo zvládnout, ale horší je, že se začli chovat jak parta bláznů. Myslela jsem si, že je to reakce na malou, ale snažim se s nima mazlit a hrát si jako dřív, ven chodíme často. Kočky jsou povětšinou domácí, ale teď celej den a noc řvou, že chtěj ven, když je pustim, za chvíli zase řvou za dveřma, že chtěj dovnitř. Psi mě začli vcelku ignorovat, i když jsem se jim nepřestala věnovat. Tak já nevim. Kdo má malý miminko, vyžadující denní i noční pozornost, asi si dovede představit, jak mě ta "zvěř" vytáčí. Nevim co s nima, nemam to srdce "dát je pryč" když vim, že za rok za dva snad už budem mít svuj baráček a budou moc bejt trvale venkovní, ale jak přežít tu dobu, to nevim.... Nějaká rada? Zažil jste to někdo? Díky kdo jste dočetl až sem
Zdravim, už jsem v klidu, chlupy neřešim. Malá už ekzémy nemá, ale když je měla, tak jsem to řešila, páč jsem fakt nevěděla z čeho to je a to věčný svědění a popraskaná kůže je fakt děs. To pak člověk pošle pryč i milovaný zvířata. Klidně se do mě pusťte, ale jen ti, co máte děti a zkušenosti s ekzémem. Teď už ale naše prtě může konečně řádit se psy i kočkami a já su v klidu
XXX.XXX.192.170
moninka
napsal(a):
Zdravim, už jsem v klidu, chlupy neřešim. Malá už ekzémy nemá, ale když je měla, tak jsem to řešila, páč jsem fakt nevěděla z čeho to je a to věčný svědění a popraskaná kůže je fakt děs. To pak člověk pošle pryč i milovaný zvířata. Klidně se do mě pusťte, ale jen ti, co máte děti a zkušenosti s ekzémem. Teď už ale naše prtě může konečně řádit se psy i kočkami a já su v klidu
Tak to my jsme ve fázi koupě domečku a kočky už jsou 3 a psy taktéž