Zakládám toto téma.. Dávejte sem kočičky, který byli pro vás vším a už tu bohužel nejsou:-(
Micinko: byla jsi úžasná kočička, byla jsi spíš kočkopes.... Když jsme si tě vzali od cikánu, kdo ví, jak by si jinak skončila:-(
Když jsi uviděla pesany, tak místo aby ses jich bála, tak ses s něma mazlila a to si měla jen 0,3 kg a oni 40 a i přesto ses jich nebála... Jak šel čas, tak sis už uměla říct aji o jídlo a byla jsi vyčůranější, věděla si, co je dobrý a co ne.. A pak si začala chodit ven, tak jsme tě nechali vykastravat, což tobě se nelíbylo, ale bylo to pro tvoje dobro...
Tak si vždycky chodila semnou s pesanama a taky ses s něma proběhla a zase jsme šli domů.A taky domů najíst a vyspat a zase ven... Ale jednoho dne, už jsi nepišla, bud' si tě někdo vzal, nebo nevím co, ale nechci na to myslet, byla jsi úžasná kočička a nikdy už takovou mít nebudu... NAVŽDY ZŮSTANEŠ V NAŠICH SRDÍČKÁCH a ikdyž sme tě měli jen necelý rok, byla jsi ta NEJLEPŠÍ ČIČINKA NA SVĚTĚ.
saabinka
napsal(a):
Zakládám toto téma.. Dávejte sem kočičky, který byli pro vás vším a už tu bohužel nejsou:-(
Micinko: byla jsi úžasná kočička, byla jsi spíš kočkopes.... Když jsme si tě vzali od cikánu, kdo ví, jak by si jinak skončila:-(
Když jsi uviděla pesany, tak místo aby ses jich bála, tak ses s něma mazlila a to si měla jen 0,3 kg a oni 40 a i přesto ses jich nebála... Jak šel čas, tak sis už uměla říct aji o jídlo a byla jsi vyčůranější, věděla si, co je dobrý a co ne.. A pak si začala chodit ven, tak jsme tě nechali vykastravat, což tobě se nelíbylo, ale bylo to pro tvoje dobro...
Tak si vždycky chodila semnou s pesanama a taky ses s něma proběhla a zase jsme šli domů.A taky domů najíst a vyspat a zase ven... Ale jednoho dne, už jsi nepišla, bud' si tě někdo vzal, nebo nevím co, ale nechci na to myslet, byla jsi úžasná kočička a nikdy už takovou mít nebudu... NAVŽDY ZŮSTANEŠ V NAŠICH SRDÍČKÁCH a ikdyž sme tě měli jen necelý rok, byla jsi ta NEJLEPŠÍ ČIČINKA NA SVĚTĚ.
Ahojky, Tvojí kočičky je mi moc líto, taky mi kdysi zmizela micinka, kdybych měla teď koťátko, tak by bylo tvoje, aby zaplnilo to prázdný místečko, ale bohužel, ale jestli můžu poradit mrkni na nějaký inzeráty,:
DARUJI KOČKU Daruji 8měsíční kočičku ( křížená s britkou whiskas s bílými znaky). Je naučená na kočičí WC, škrabadlo, zvyklá na dítě, máme ji pouze v bytě, je hodně mazlivá a přítulná. Foto a více info na e-mail. Kontakt: 603 355 013, mail: michalka.navratilova@seznam.cz
A je vychovaná doma, tak když bude s tebou doma, tak uz se ti nezatoula. Nebo se mrkni na micinky v útulku a pomuzes jedne, co mela podobnej osud jako ta tvoje, ze se zatoulala.. tak se mej a dej vedet jaks dopadla a co tvuj novej mazlivej chlupacek:)
aahoj*
saabinka
napsal(a):
Zakládám toto téma.. Dávejte sem kočičky, který byli pro vás vším a už tu bohužel nejsou:-(
Micinko: byla jsi úžasná kočička, byla jsi spíš kočkopes.... Když jsme si tě vzali od cikánu, kdo ví, jak by si jinak skončila:-(
Když jsi uviděla pesany, tak místo aby ses jich bála, tak ses s něma mazlila a to si měla jen 0,3 kg a oni 40 a i přesto ses jich nebála... Jak šel čas, tak sis už uměla říct aji o jídlo a byla jsi vyčůranější, věděla si, co je dobrý a co ne.. A pak si začala chodit ven, tak jsme tě nechali vykastravat, což tobě se nelíbylo, ale bylo to pro tvoje dobro...
Tak si vždycky chodila semnou s pesanama a taky ses s něma proběhla a zase jsme šli domů.A taky domů najíst a vyspat a zase ven... Ale jednoho dne, už jsi nepišla, bud' si tě někdo vzal, nebo nevím co, ale nechci na to myslet, byla jsi úžasná kočička a nikdy už takovou mít nebudu... NAVŽDY ZŮSTANEŠ V NAŠICH SRDÍČKÁCH a ikdyž sme tě měli jen necelý rok, byla jsi ta NEJLEPŠÍ ČIČINKA NA SVĚTĚ.
Ahojte, taky jsem toto téma chtěla založit, tak já nikdy nezapomenu na naše koťata co se narodila před rokem, byla to moje sluníčka a kočičku jsme nechali pak vykastrovat, přikládám foto Johny a juliet ve třech týdnech, nyní se mejí jak prasátka v žitě. Tvé mačky je mi líto, nám umřelo již několik miláčků.
První si naši pořídili ještě než jsem se narodila, jmenovala se Čerťula a umřela když jí bylo 15 doma tátovi na klíně před Vánoci. Po ní nám zůstala Idula, tu nám ve 12 zakousl sousedův pes, po Idušce. No a pak jsme během dvou let přišli o 4 kočky...
Prvně nám umřela 11letá míca na selhání ledvin a otravu krve, i přes veškeré snahy veta se jí nepodařilo zachránit a nestihli jsme ji ani uspat, ten odchod nebyl zrovna nejlepší, promiň Lůco.
Po půl roce nám ve 14 letech odešel náš jedinečný pan kocour bertík také na selhání ledvin, během týdne nám zmizel před očima, po návratu od veta jsem věděla že je to konec, ale sestra si myslela že to zvládne, dovezla jsem si ho i s infůzema domů, kde byl den a poté jsem volala veta at ho uspí u nás, byl už zesláblej a neměl ani chuť bojovat, ještě teď se mi chce brečet, vím že takovej kocour už nebude. Byl strašnej kamarád i s téměř cizíma, od příchodu se mi sápal na ramena a nechal se klidně nosit celej den, potřeboval mít o všem přehled a ostatní cizí kočky dokázal vyhnat taj jak žádný pes.
Nejhorší byl pro mě odchod Micky, tu táta dovezl z práce jakou tříletou, pak pokračovalo překrásných 9 let našeho soužití a budování důvěry. Micák byla nedůvěřivá a hubaná jak lunt, během 2 měsíců přibrala tak, že vypadala jako březí koule před porodem, až jsem měla odbyt na potenciálních 5 koťat, tak se zjistilo, že je jen tlustá... jako jediná mohla vypít i velkou dávku mléka a bez obtíží, milovala ho a aby ho dostala, tak byla schopná udělat cokoliv a brzy zjistila že na mě její kukadla a kousky platí nejvíc a vzniklo překrásné pouto...
Ráno sedávala u mé postele a čekala dokud se neproberu a pak mi doslova hodila bombu vedle hlavy, s jejími asi 8kg to ani jinak říct nejde... Byla úžasná, chodila za mnou skoro všude ale hlavně jen a jen za mnou. pokaždé mne vítala, poznala mne už z dálky, prostě miláček. Ale vše jednou končí, že ? Micákovi se udělal nádor spodní čelisti, bohužel maligní a i po třech operacích se nedařilo ji vyléčit, šlo to rychle, i přes to, že jsem na to přišla hned na začátku. Během 3 měsíců ji vyrostl nádor na velikost 2,5cm. Dokud měla chuť žít a neměla viditelně bolest a měla chuť na mléko a oblíbené jídlo, tak byla super. pak mi naši volali ať se přijedu s moji kukuličkou rozloučit, že nastal čas, zrovna jsem se s přítelem chystala na dovolenou. Co mi jen říkala mamka, že prý jak jsem dojela, hrozně ožila, tak jsem si lehla na zem a ona došla za mnou, lehla si ke mě a čekala. byla hodná, ani se neschovávala, jen čekala a bylo to to nejhorší čekání v mém životě. Jen donést dolů jsem ji nedokázala. A když to sem píšu, tak věřte že bečím jak malá holka. no a jako poslední odešla Linda- dcera Idy a vnučka Čerti v 16 letech na stáří a dodatečně se přišlo i na nádor slinivky, ta mne provázela od 5 let. Doufám že nám naše pomalu stávající babče 12 a 13 leté ještě budou dělat radost pár let... jinak máme ještě 2 letého kocoura a 3letou kočku. Tak se omlouvám za můj předlouhý příběh, ale musela jsem...
tamanah
napsal(a):
Ahojte, taky jsem toto téma chtěla založit, tak já nikdy nezapomenu na naše koťata co se narodila před rokem, byla to moje sluníčka a kočičku jsme nechali pak vykastrovat, přikládám foto Johny a juliet ve třech týdnech, nyní se mejí jak prasátka v žitě. Tvé mačky je mi líto, nám umřelo již několik miláčků.
První si naši pořídili ještě než jsem se narodila, jmenovala se Čerťula a umřela když jí bylo 15 doma tátovi na klíně před Vánoci. Po ní nám zůstala Idula, tu nám ve 12 zakousl sousedův pes, po Idušce. No a pak jsme během dvou let přišli o 4 kočky...
Prvně nám umřela 11letá míca na selhání ledvin a otravu krve, i přes veškeré snahy veta se jí nepodařilo zachránit a nestihli jsme ji ani uspat, ten odchod nebyl zrovna nejlepší, promiň Lůco.
Po půl roce nám ve 14 letech odešel náš jedinečný pan kocour bertík také na selhání ledvin, během týdne nám zmizel před očima, po návratu od veta jsem věděla že je to konec, ale sestra si myslela že to zvládne, dovezla jsem si ho i s infůzema domů, kde byl den a poté jsem volala veta at ho uspí u nás, byl už zesláblej a neměl ani chuť bojovat, ještě teď se mi chce brečet, vím že takovej kocour už nebude. Byl strašnej kamarád i s téměř cizíma, od příchodu se mi sápal na ramena a nechal se klidně nosit celej den, potřeboval mít o všem přehled a ostatní cizí kočky dokázal vyhnat taj jak žádný pes.
Nejhorší byl pro mě odchod Micky, tu táta dovezl z práce jakou tříletou, pak pokračovalo překrásných 9 let našeho soužití a budování důvěry. Micák byla nedůvěřivá a hubaná jak lunt, během 2 měsíců přibrala tak, že vypadala jako březí koule před porodem, až jsem měla odbyt na potenciálních 5 koťat, tak se zjistilo, že je jen tlustá... jako jediná mohla vypít i velkou dávku mléka a bez obtíží, milovala ho a aby ho dostala, tak byla schopná udělat cokoliv a brzy zjistila že na mě její kukadla a kousky platí nejvíc a vzniklo překrásné pouto...
Ráno sedávala u mé postele a čekala dokud se neproberu a pak mi doslova hodila bombu vedle hlavy, s jejími asi 8kg to ani jinak říct nejde... Byla úžasná, chodila za mnou skoro všude ale hlavně jen a jen za mnou. pokaždé mne vítala, poznala mne už z dálky, prostě miláček. Ale vše jednou končí, že ? Micákovi se udělal nádor spodní čelisti, bohužel maligní a i po třech operacích se nedařilo ji vyléčit, šlo to rychle, i přes to, že jsem na to přišla hned na začátku. Během 3 měsíců ji vyrostl nádor na velikost 2,5cm. Dokud měla chuť žít a neměla viditelně bolest a měla chuť na mléko a oblíbené jídlo, tak byla super. pak mi naši volali ať se přijedu s moji kukuličkou rozloučit, že nastal čas, zrovna jsem se s přítelem chystala na dovolenou. Co mi jen říkala mamka, že prý jak jsem dojela, hrozně ožila, tak jsem si lehla na zem a ona došla za mnou, lehla si ke mě a čekala. byla hodná, ani se neschovávala, jen čekala a bylo to to nejhorší čekání v mém životě. Jen donést dolů jsem ji nedokázala. A když to sem píšu, tak věřte že bečím jak malá holka. no a jako poslední odešla Linda- dcera Idy a vnučka Čerti v 16 letech na stáří a dodatečně se přišlo i na nádor slinivky, ta mne provázela od 5 let. Doufám že nám naše pomalu stávající babče 12 a 13 leté ještě budou dělat radost pár let... jinak máme ještě 2 letého kocoura a 3letou kočku. Tak se omlouvám za můj předlouhý příběh, ale musela jsem...
Náš milovaný Macíček - sice tu byl jen 7,5 měsíce, ale i tak po něm v mém srdíčku zůstává velikánská díra. (proč tu není brečící smajla????)
Narodil se 6.srpna 2008 naší Micce a od prvního dne bylo jasné, že takový krasavec zůstane doma. Po prá dnech si ěm úplně omotal kolem prstu a tak to bylo až do dneška. Dnes v cca 19 hodin se vrátil táta ze služebky a že prý na silnici je nějaká mourovatá kočka, tak jetsli máme všechny kočky doma.
Zrovna dneska jsem Macka nechala venku!!!!!a on jde na silnici, kde ho nějaká sv*ně přejede. jsem z toho zlomená, pořád brečím a vyčítám si, že jsem ho dneska v PÁTEK TŘINÁCTÉHO nechala venku(vždycky jsem ho dávala na noc domů).
Tak aspoň vzpomínkové foto mého milovaného Macíčka, který se na mě už kouká zpoza Duhového mostu
tady mu bude měsíc:
lavacca
napsal(a):
Náš milovaný Macíček - sice tu byl jen 7,5 měsíce, ale i tak po něm v mém srdíčku zůstává velikánská díra. (proč tu není brečící smajla????)
Narodil se 6.srpna 2008 naší Micce a od prvního dne bylo jasné, že takový krasavec zůstane doma. Po prá dnech si ěm úplně omotal kolem prstu a tak to bylo až do dneška. Dnes v cca 19 hodin se vrátil táta ze služebky a že prý na silnici je nějaká mourovatá kočka, tak jetsli máme všechny kočky doma.
Zrovna dneska jsem Macka nechala venku!!!!!a on jde na silnici, kde ho nějaká sv*ně přejede. jsem z toho zlomená, pořád brečím a vyčítám si, že jsem ho dneska v PÁTEK TŘINÁCTÉHO nechala venku(vždycky jsem ho dávala na noc domů).
Tak aspoň vzpomínkové foto mého milovaného Macíčka, který se na mě už kouká zpoza Duhového mostu
tady mu bude měsíc:
a zde jako 6 měsíční
lavacca
napsal(a):
a zde jako 6 měsíční
Ahojky, tak to je strašné, to je mi líto...Ten pátek 13 byl hnuj, no jak jsem psala že máme ještě dvě babče, tak od pátku 6h ráno jen jednu... 3árinku jsme vezli ve čtvrtek k veta, pač v utery se ji udelalo zle, byla apatická, nereagovala moc a po injekco kortikoidu se zbraborala, veta ji ve čtvrtek nechala u ni na pozorování, pichla ji analgetika aj, odcházela od ní až v noci ale bohužel miláček už její příchod nezažil, umřela hodinu před tím než veta došla ve spánku na mrtvici, svůj dlouhý boj prohrála a odešla tak rychle, bez rozloučení, jen těžko k uvěření.... Před pul rokem prodelala mrtvici, podařilo se nám ji z toho dostat, tad dva mesíce temer i bez léku, bez problému a najednou konec, nic a prázdno, odešlo 11let plných lásky a hlavně přítel a kočičí kamarád... Tak jsem ji v sobotu pohřbili a doma smutek... Jen škoda že neumřela u nás doma a vklidu ve spánku, než sama někde v ordinaci, ikdyž o tom asi nevěděla, promiň Šišo, sházíš nám ...
tamanah
napsal(a):
Ahojky, tak to je strašné, to je mi líto...Ten pátek 13 byl hnuj, no jak jsem psala že máme ještě dvě babče, tak od pátku 6h ráno jen jednu... 3árinku jsme vezli ve čtvrtek k veta, pač v utery se ji udelalo zle, byla apatická, nereagovala moc a po injekco kortikoidu se zbraborala, veta ji ve čtvrtek nechala u ni na pozorování, pichla ji analgetika aj, odcházela od ní až v noci ale bohužel miláček už její příchod nezažil, umřela hodinu před tím než veta došla ve spánku na mrtvici, svůj dlouhý boj prohrála a odešla tak rychle, bez rozloučení, jen těžko k uvěření.... Před pul rokem prodelala mrtvici, podařilo se nám ji z toho dostat, tad dva mesíce temer i bez léku, bez problému a najednou konec, nic a prázdno, odešlo 11let plných lásky a hlavně přítel a kočičí kamarád... Tak jsem ji v sobotu pohřbili a doma smutek... Jen škoda že neumřela u nás doma a vklidu ve spánku, než sama někde v ordinaci, ikdyž o tom asi nevěděla, promiň Šišo, sházíš nám ...
tak to je mi líto.
Je to děsný, když takhle člověk náhle přijde o kočičku.
saabinka
napsal(a):
Zakládám toto téma.. Dávejte sem kočičky, který byli pro vás vším a už tu bohužel nejsou:-(
Micinko: byla jsi úžasná kočička, byla jsi spíš kočkopes.... Když jsme si tě vzali od cikánu, kdo ví, jak by si jinak skončila:-(
Když jsi uviděla pesany, tak místo aby ses jich bála, tak ses s něma mazlila a to si měla jen 0,3 kg a oni 40 a i přesto ses jich nebála... Jak šel čas, tak sis už uměla říct aji o jídlo a byla jsi vyčůranější, věděla si, co je dobrý a co ne.. A pak si začala chodit ven, tak jsme tě nechali vykastravat, což tobě se nelíbylo, ale bylo to pro tvoje dobro...
Tak si vždycky chodila semnou s pesanama a taky ses s něma proběhla a zase jsme šli domů.A taky domů najíst a vyspat a zase ven... Ale jednoho dne, už jsi nepišla, bud' si tě někdo vzal, nebo nevím co, ale nechci na to myslet, byla jsi úžasná kočička a nikdy už takovou mít nebudu... NAVŽDY ZŮSTANEŠ V NAŠICH SRDÍČKÁCH a ikdyž sme tě měli jen necelý rok, byla jsi ta NEJLEPŠÍ ČIČINKA NA SVĚTĚ.
Nikdy nezapomenu na svého milovaného modrobílého briťáčka Elíška - Fanfana Tulip de Eminence, který mi před 14 dny odešel do kočičího nebíčka na hroznou smrtelnou nemoc srdíčka - HCM. Ještě před rokem a dvěma měsíci byl preventivně na srdíčko vyšetřen, protože linie, ze kterých pochází, jsou touto nemocí zatížené.
U Elíška bylo ale vloni vše v úplném pořádku. Jako kastrát si užíval kočičího důchodu, občas aby se neřeklo, proháněl mladší členy kočičí smečky. V pohodě oslavil v lednu své sedmé narozeniny. V úterý 3. března z ničeho nic během čtvrthodinky ochrnul na zadní nohy a i přes okamžitý odvoz k veterináři, mu bohužel nebylo možné už zdraví navrátit. Verdikt lékaře byl nemilosrdný - HCM. Dostal sice injekci na ředění krve a prášek na prokrvení srdečního svalu, ale protože se během 24 hodin nepodařilo rozpustit tromb v aortě a jeho nohy zůstávaly neprokrvené, píchnul mu opoledne 4. 3. doktor milosrdnou injekci a můj Elíšek mi naposledy v náručí vydechl.
Moc mi chybí jeho povídání, jeho mazlení, ducání hlavičkou do mého čela, jak si uměl vyskočit k mojí ruce, abych ho pohladila. Určitě teď je v nebíčku se svým kamarádem labradorem Andíčkem, který mě opustil loni koncem července ve čtrnácti letech. Věřím, že tam jsou spolu a už je vůbec nic nebolí.