Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.61.237
Náše kotě kouše. Když si hraje nebo i když ho mám v náručí a chci ho pohladit tak mě chytí tlapkama kol,em ruky a zakousne se. Je možné že je to tím jak se pořád perou se psem a hrajou si? Jak ho to odnaučit. Máme kotě poprvé tak nemáme zkušenosti. Děkuju za radu
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Náše kotě kouše. Když si hraje nebo i když ho mám v náručí a chci ho pohladit tak mě chytí tlapkama kol,em ruky a zakousne se. Je možné že je to tím jak se pořád perou se psem a hrajou si? Jak ho to odnaučit. Máme kotě poprvé tak nemáme zkušenosti. Děkuju za radu
je to úplně běžné chování malého kotěte, co nemá kočičího parťáka. za cca měsíc ho to přejde, do té doby to musíte vydržet nebo mu pořiďte kočičího kámoše. Pes je hold pes, ten ty kočičí chvaty neumí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.113.77
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Náše kotě kouše. Když si hraje nebo i když ho mám v náručí a chci ho pohladit tak mě chytí tlapkama kol,em ruky a zakousne se. Je možné že je to tím jak se pořád perou se psem a hrajou si? Jak ho to odnaučit. Máme kotě poprvé tak nemáme zkušenosti. Děkuju za radu
To je úplně přirozené chování, kočka je šelma. Jiná věc je, že kotě se musí odmala naučit, kdy může a kdy nesmí kousat a škrábat. A to se učí nejlépe se svými sourozenci. Tipuju, že kotě bylo odebrané od matky příliš brzy, než aby se to stačilo při hrách naučit. Takže teď je to na vás, musíte převzít roli matky a sourozenců. Při každém nežádoucím kousání a škrábání musíte hlasitě vyjeknout, jen tak pochopí, že to bolí a že to dělat nemá. Škoda, že nemá kočičího parťáka, který by ho na oplátku taky kousl, aby vědělo, že to bolí. Musíte používat "kočičí řeč" tj. pokud bude dělat něco, co nemá, nebojte se na něj zasyčet nebo prsknout, tomuhle porozumí, a pak to můžete spojit s důsledným "ne".
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.163.100
Díky moc za rady hned dneska budu aplikovat syčení ...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.140.123
Já doufala . . . . . . .že to vyřešíte druhou čičinou . . . . .
= nejlepší řešení
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.169.49
No, náš kocour to taky dělal, i když jsme si ho nechali i s jeho mámou.A se sourozencem byl do čtvrtého měsíce.Ale co jsme měli koťata, dělala to všechna, ale některá byla jemná a rozvášnila se až během hry, ale některá šla ,,natvrdo,, hned od začátku.Popravdě, syčení moc nepomáhalo, ani klepnutí do čela, prostě jsem hru zastavila se slovy ne a nechala kotě být.Časem většina pochopila, že když si člověk nechce hrát, hra končí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.38.252
To by mě taky zajímalo, mám teďka tři měsíce doma třetí číču, teď cca roční, a když jí to popadne a šelmovatí, tak není žádná holá kůže v bezpečí:) Místo opravdového kousání sice spíš žužlá, ale i tak se občas zapomene, no a poškrábaná jsem pořádně. Starší kočky ani jedna takové ani za mlada nebyly, a to, že se občas něchají přemluvit ke hře s novým přírustkem šelmovatění nijak neomezilo. Jediné co mi zachraňuje ruce a nohy je to, že si hold musím hrát s nějakou hračkou, nejlépe na dlouhé tyčce nebo provázku
Když je vybouřená, tak je hodná.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.80.130
Mě to kočka dělá dodneška, jsou jí tři roky, ale když byla malá tak kousala doopravdy a škrabala taky doopravdy, teď už to dělá jen zlehka, aby mi neublížila - a ve chvílích, kdy se s ní "peru", ne jen tak z ničeho nic :) Je to běžné kočičí chování, součást hry.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.140.123
Když jsme měli kotě , vždy jsme měli ruce až po předloktí podrápané.
Pak , když jsme zůstali bez kočky , jsem - před 10i lety jela pro kotě . Neodolala jsem a přivezla domů kot'ata 2 .
Nikdy jsem toho nelitovala . Od těchto kočiček ani drápaneček.
Vyřádily , doslova vyřádily se spolu a na nás drápek ani zoubek opravdu nikdy nepoužily.
A namuchlovali jsme se jich dost . . . .
Bohužel , jednu z nich už nemáme.
Na parkovišti u továrny bylo vyhozené kočičí mimi. Nejdřív jsem odjela , ale . . . . . vrátila jsem se pro ni . . . . .
a ta občas manžela drápne.
Sousedům už jsem vysvětlila , že když z otevřeného okna uslyší manželův řev
"ty s . . .ě , zase jsi mě sekla" , že to opravdu nepatří mně . . . . .
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.202.71
My máme dnes už 14letého kocoura, jako malý drápal hodně, jako velký víc teď už na to nemá náladu, stal se z něj mazel. Ale nikdy nedrápal vzteky, vždy v zápalu hry. Buď jste kočičí typ a škrábance vám nevaděj nebo nejste a kočku si nepořizujte.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.238.12
Moje kočička taky neustále kouše...A je jí už osm měsíců.Kamrádka ale studovala zoologii na vejšce a říkala,že jí to přejde,až úplně dospěje.Co ale pozuruje je skutečnost,že v kousání přidává na intenzitě.Už mě také napadlo pořídit si takovou tu ochranou rukavici,když cvičíte psa,aby uměl lovit a kousat.Jinak mi škrábance na ruce nevadí,neboť po několika měsících zmizí i rýhy.Poškrábáné zápěstí si retušuji korektorem...Chápu,že to kočka bere jako součást hry.Také jsem si všimla,že když ji chci pohladit,tak ona tu ruku v úhlu náklonu těsně před pohlazením vnímá jako chystání se k útoku,proto asi pak kousne.V současné době se jí snažím naznačit,že tento pohyb není útočný,ale že po něm následuje pohlazení.Pomáhá důrazné nesmíš.A když kouše moc,tak jednoduše hru okamžitě přeruším...Navíc kočka sama již se snaží rozlišovat jemné kousání od toho,které hra není a jí je samotné nepříjemné.Když si nehrajeme,takže na sebe jakoby útočíme,tak na mě zezadu doraží tlapkami...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.69
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moje kočička taky neustále kouše...A je jí už osm měsíců.Kamrádka ale studovala zoologii na vejšce a říkala,že jí to přejde,až úplně dospěje.Co ale pozuruje je skutečnost,že v kousání přidává na intenzitě.Už mě také napadlo pořídit si takovou tu ochranou rukavici,když cvičíte psa,aby uměl lovit a kousat.Jinak mi škrábance na ruce nevadí,neboť po několika měsících zmizí i rýhy.Poškrábáné zápěstí si retušuji korektorem...Chápu,že to kočka bere jako součást hry.Také jsem si všimla,že když ji chci pohladit,tak ona tu ruku v úhlu náklonu těsně před pohlazením vnímá jako chystání se k útoku,proto asi pak kousne.V současné době se jí snažím naznačit,že tento pohyb není útočný,ale že po něm následuje pohlazení.Pomáhá důrazné nesmíš.A když kouše moc,tak jednoduše hru okamžitě přeruším...Navíc kočka sama již se snaží rozlišovat jemné kousání od toho,které hra není a jí je samotné nepříjemné.Když si nehrajeme,takže na sebe jakoby útočíme,tak na mě zezadu doraží tlapkami...
Hmmm, každá kočka jiná osobnost. Náš současný kocourek byl vzat z útulku či spíše z depozita, kde byl s ostatními cca 20 - 30 kočkami po velmi smutném startu do života. Máme jej asi 4 měsíce, takže teď je mu asi 9 měsíců a za tu dobu mám jeden jediný škrábanec (omylem se chtěl vydrápat na postel a nějak přehlídl, že jsem tam i já
a chytil se mě místo prostěradla) a žádné kousnutí. Když si hrajeme a já na něm vidím tendenci kousat, aniž bych jej jakkoli korigovala, přejde k lízání rukou. Od mámy kočky se to nenaučil, byl odebrán strašně brzy. O to větší dík a úcta k paní z depozita, která jej takto socializovala, i když měla na starosti těch dalších 20 nebo 30 koček. A ještě je v tom asi i povaha kočky... I když ten náš zas až takovej kliďas není... Paní z útulku také radila, když bude zlobit, zasyčet, někde jsem četla vytahat za kůži za krkem jako to dělá máma kočka s důrazným "NE!", ale nemuseli jsme to snad ani jednou použít...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.60.8
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Hmmm, každá kočka jiná osobnost. Náš současný kocourek byl vzat z útulku či spíše z depozita, kde byl s ostatními cca 20 - 30 kočkami po velmi smutném startu do života. Máme jej asi 4 měsíce, takže teď je mu asi 9 měsíců a za tu dobu mám jeden jediný škrábanec (omylem se chtěl vydrápat na postel a nějak přehlídl, že jsem tam i já
a chytil se mě místo prostěradla) a žádné kousnutí. Když si hrajeme a já na něm vidím tendenci kousat, aniž bych jej jakkoli korigovala, přejde k lízání rukou. Od mámy kočky se to nenaučil, byl odebrán strašně brzy. O to větší dík a úcta k paní z depozita, která jej takto socializovala, i když měla na starosti těch dalších 20 nebo 30 koček. A ještě je v tom asi i povaha kočky... I když ten náš zas až takovej kliďas není... Paní z útulku také radila, když bude zlobit, zasyčet, někde jsem četla vytahat za kůži za krkem jako to dělá máma kočka s důrazným "NE!", ale nemuseli jsme to snad ani jednou použít...
Žádnou kočku jsem nikdy neviděla trestat kotě tím, že ho zatahá za kůži za krkem. Za krkem kočka bere kotě, když ho potřebuje někam přenést.
Vaše kotě je správně socializované právě proto, že žilo s dalšími koťaty a kočkami a tam se od nich naučilo, co je ještě přípustné a co ne. Pokud kotě kousne, je dobré mu v tom okamžiku třeba fouknout do obličeje, případně udělat dlouhé chchch. Ale nejlepší je neposkytovat vůbec ruku ke kousání a škrábání, ruka není hračka, na hraní jsou jiné věci.
Když si koťata spolu hrají, někdy se stane, že jedno kousne bolestivě, to kousnuté zaječí a to kousavé ho pustí. Tíme se koťata učí nepřekračovat v hraní jistou mez.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.69
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Žádnou kočku jsem nikdy neviděla trestat kotě tím, že ho zatahá za kůži za krkem. Za krkem kočka bere kotě, když ho potřebuje někam přenést.
Vaše kotě je správně socializované právě proto, že žilo s dalšími koťaty a kočkami a tam se od nich naučilo, co je ještě přípustné a co ne. Pokud kotě kousne, je dobré mu v tom okamžiku třeba fouknout do obličeje, případně udělat dlouhé chchch. Ale nejlepší je neposkytovat vůbec ruku ke kousání a škrábání, ruka není hračka, na hraní jsou jiné věci.
Když si koťata spolu hrají, někdy se stane, že jedno kousne bolestivě, to kousnuté zaječí a to kousavé ho pustí. Tíme se koťata učí nepřekračovat v hraní jistou mez.
No, kéž to pokračuje tak zdárně jako dosud a ten náš divoch zůstane hodný a nekousavý!
Ale v depozitu s ním žilo x přibližně stejně starých koček/ kocourů (kromě samozřejmě i starších) a dostala jsem info, že "támhleten je víc agresívní", "tento víc kouše", "tento je hodný", "na tu raději ani nesahejte" atd. Takže myslím, že v tom hraje roli i povaha, osobnost jednotlivého zvířete.