Hubená kočka - může mít koťata?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, naší kočce jsou 2 roky, je nekastrovaná - chtěli bychom koťata. Máme ale o ní strach - je strašně hubená. Předpokládáme, že je to způsobeno jednak tím, že se často mrouská (asi jednou do měsíce) + relativně málo žere, masa ani mléčných výrobků se ani nedotkne, chroupá jenom granulky... Chtěla jsem se zeptat, jestli by pro ní odnošení a porod koťat nebylo nebezpečné, nebo jestli se na koťat máme radši vykašlat a dát ji vykastrovat... Děkuji J.

Jsem pro kastraci. Kočce tím hodně ulevíte a hlavně konečně taky přibere. (čím krmíte? myslím značku granulí, třeba i v tom je problém)

Kočka před krytím musí být v kondici - takhle by vám buď nezabřezla, nebo mohla v průběhu březosti potratit či by pak nezvládala péči o koťata. Uvědomte si, že březost je pro kočku velká zátěž i když je sama v kondici. Natožpak když je už teď hubená. To by opravdu nedopadne dobře. Při nejlepší byste měli nejspíš koťata na flašce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem pro kastraci. Kočce tím hodně ulevíte a hlavně konečně taky přibere. (čím krmíte? myslím značku granulí, třeba i v tom je problém)

Kočka před krytím musí být v kondici - takhle by vám buď nezabřezla, nebo mohla v průběhu březosti potratit či by pak nezvládala péči o koťata. Uvědomte si, že březost je pro kočku velká zátěž i když je sama v kondici. Natožpak když je už teď hubená. To by opravdu nedopadne dobře. Při nejlepší byste měli nejspíš koťata na flašce...

Krmíme granulemi Royal Canin... Každopádně díky za radu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Krmíme granulemi Royal Canin... Každopádně díky za radu.

No, to je nic moc značka no... dost obilí, rakovinotvorné látky.... v té cenové relaci najdete mnohem lepší značky (a kočky by po nich měla být i v lepší kondici). Např. Applaws, Taste of the Wild, Acana, apod.

Jinak hubne i dík těm hormonům, takže za mě bych se klonila ke změně granulí + kastraci a máte doma brzy spokojenou kočku v kondici. ;)

Dobrý den,

rady jako kastrace jsou určitě nejlepší ale pokud je přání majitelky mít alespoň jednou koťata tak určitě to není přání nesplnitelné. Pokud je kočka hubená a nepřibírá doporučuji opakovaně odčervovat a důsledně co tři týdny. Vnitřní parazité zapříčiňují to že ať se kočky či koťata cpou jak chtějí tak se jejich váha nikterak nemění.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

rady jako kastrace jsou určitě nejlepší ale pokud je přání majitelky mít alespoň jednou koťata tak určitě to není přání nesplnitelné. Pokud je kočka hubená a nepřibírá doporučuji opakovaně odčervovat a důsledně co tři týdny. Vnitřní parazité zapříčiňují to že ať se kočky či koťata cpou jak chtějí tak se jejich váha nikterak nemění.

tak pokud majitelka píše, že se jí kočka často říjí a málo žere, tak to červy nebude... při začervení kočka naopak jí hodně, ale nijak nepřibývá či i hubne.

Naše kočky když byly začervené neměly téměř žádnou chuť k jídlu takže je to zřejmě individuální.

Já osobně jsem také pro změnu granulí. Pokud jí jen granule (ta moje bohužel taky nechce moc maso a to jsem zkoušela i vařit hovězí, lososa a jiné ryby, kuřecí, ani kupované) - nejlepší by byly kotěcí granule a nebo Orijen Cat and Kitten, ty maj hodně tuku a zasytí málo žravou kočku, neb mají 80% masa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já osobně jsem také pro změnu granulí. Pokud jí jen granule (ta moje bohužel taky nechce moc maso a to jsem zkoušela i vařit hovězí, lososa a jiné ryby, kuřecí, ani kupované) - nejlepší by byly kotěcí granule a nebo Orijen Cat and Kitten, ty maj hodně tuku a zasytí málo žravou kočku, neb mají 80% masa.

Ráda bych se zeptala (vyplynulo to z Vašeho příspěvku), zda nevadí, když se dospělým kočkám dáva kotěcí žrádlo? Máme kocoura, kterému je už přes rok a občas mu ještě něco kotěcího na jídlo koupím.

Co by na tom mohlo vadit ?

Maso dáváte syrové ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ráda bych se zeptala (vyplynulo to z Vašeho příspěvku), zda nevadí, když se dospělým kočkám dáva kotěcí žrádlo? Máme kocoura, kterému je už přes rok a občas mu ještě něco kotěcího na jídlo koupím.

Kotěcí granule jsou většinou "nabouchanější" a mají drobnější granulky. Jinak v tom rozdíl není. Takže pokud má někod hubenější kočku, klidně může krmit kotěcími granulemi. Je i dost značek, které jsou "all life", takže od koťat po seniory. ;) To samé pokud je kocour kastrovaný - nemusí mít speciál pro kastráty. Když budete krmit kvalitními granulemi, tak klidně může být dál na nich. Pouze v případě přibírání snížit dávku. Ale většinou ty " long hair, castrate, indoor," apod. označení jsou jen marketingový tah.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Maso dáváte syrové ?

Jo jo, syrové. Tedy nejen. On je hrozně vybíravý a co se týká těch kotěcích ať už granulí nebo třeba občas kapsiček, tak mi přišlo, že možná i trochu z pohodlnosti raději žere ty menší kousíčky. No a ten dotaz byl, jestli prostě poměr živin zastoupených v kotěcích žrádlech není pro dospěláka nevhodný nebo přinejmenším zbytečný. Sice se tady na iFAUNĚ postupně učím se orientovat v dobrém žrádle pro kočky (dřív jsem byla zabedněnec), ale tak, když je možnost se zeptat zas na něco nového, tak se zeptám. Kromě občasných hádek tady, mi přijde, že jsou to vesměs užitečné rady.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kotěcí granule jsou většinou "nabouchanější" a mají drobnější granulky. Jinak v tom rozdíl není. Takže pokud má někod hubenější kočku, klidně může krmit kotěcími granulemi. Je i dost značek, které jsou "all life", takže od koťat po seniory. ;) To samé pokud je kocour kastrovaný - nemusí mít speciál pro kastráty. Když budete krmit kvalitními granulemi, tak klidně může být dál na nich. Pouze v případě přibírání snížit dávku. Ale většinou ty " long hair, castrate, indoor," apod. označení jsou jen marketingový tah.

Díky moc za odpověď. To s marketingovými tahy stran třeba indoor a outdoor koček apod. jsem tak nějak tušila...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo jo, syrové. Tedy nejen. On je hrozně vybíravý a co se týká těch kotěcích ať už granulí nebo třeba občas kapsiček, tak mi přišlo, že možná i trochu z pohodlnosti raději žere ty menší kousíčky. No a ten dotaz byl, jestli prostě poměr živin zastoupených v kotěcích žrádlech není pro dospěláka nevhodný nebo přinejmenším zbytečný. Sice se tady na iFAUNĚ postupně učím se orientovat v dobrém žrádle pro kočky (dřív jsem byla zabedněnec), ale tak, když je možnost se zeptat zas na něco nového, tak se zeptám. Kromě občasných hádek tady, mi přijde, že jsou to vesměs užitečné rady.

Orientujte se spíš podle svého selského rozumu . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Orientujte se spíš podle svého selského rozumu . . .

No jo, to se snažím. Ale v minulosti jsem udělala fatální chybu: minulý kocour miloval uzeniny a já (a ještě víc zbytek rodiny) jsme mu je dopřávali. Umřel na selhání ledvin a nemoc to byla strašná... V minulosti jsem se také nechávala oblbnout raklamami na Whiskas apod. Na net jsem nechodila, třeba o iFauně jsem neměla ponětí a v Pet shopech apod. kvalitní krmiva neměli. Takže on tady ten server zase dělá třeba touto diskusí celkem osvětovou činnost. Až poté jsem se právě o kvalitní stravu koček začala zajímat.

Vy nemáte nějakou knížku o kočkách?
V každé (!) uzeniny nedoporučují .
(knihovna )

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vy nemáte nějakou knížku o kočkách?
V každé (!) uzeniny nedoporučují .
(knihovna )

Občas si my dvě píšeme - dle IP. Mám knížku o kočkách a nejsem už rozhodně teenager. Minulý kocour by se zdaleka nedožil tolika let, kolika se dožil (12 let) nebýt nás. Jak jsem psala, byl sousedů, a ti na něj opravdu zvysoka ...píp... Však on si nachytá myši, a když ne, tak dostane třeba zbylé knedlíky z vepřa knedla zela! Já jsem se jej posléze ujala, milovala jsem jej jako svoje dítě (píšu teď hodně diskrétní info - vlastní děti mít nemůžu), a chtěla pro něj vše nejlepší. A jsem si víc než jistá, že ze všech lidí on nejvíce miloval mě - souzněli jsme - byla jsem jediná, komu vylezl třeba na prsa, když jsem ležela v posteli, atd.atd. Uzeniny měly být "doplňkem" (velmi hloupým - teď to vím) a zpestřením stravy, když to tak miloval... Takže ano - sypu si popel na hlavu za tuto šílenou chybu, na druhou stranu jsme si dali navzájem opravdu hodně moc lásky.

Vše je v pořádku.
Proč mu (si) neudělat radost a třeba uzeninou, když je na to zvyklý a pochutná si ?
Nač krmit zvíře "zdravýma" srágorama, který mu nechutnají a žere jen nejnutnější
tzv. záchovnou dávku ? Prožili jste šťastný chvíle, tak proč si něco vyčítat?
Pohoda, ta je důležitá a tu u Vás měl.
Bůh ví, jak skončíme jednou my . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Občas si my dvě píšeme - dle IP. Mám knížku o kočkách a nejsem už rozhodně teenager. Minulý kocour by se zdaleka nedožil tolika let, kolika se dožil (12 let) nebýt nás. Jak jsem psala, byl sousedů, a ti na něj opravdu zvysoka ...píp... Však on si nachytá myši, a když ne, tak dostane třeba zbylé knedlíky z vepřa knedla zela! Já jsem se jej posléze ujala, milovala jsem jej jako svoje dítě (píšu teď hodně diskrétní info - vlastní děti mít nemůžu), a chtěla pro něj vše nejlepší. A jsem si víc než jistá, že ze všech lidí on nejvíce miloval mě - souzněli jsme - byla jsem jediná, komu vylezl třeba na prsa, když jsem ležela v posteli, atd.atd. Uzeniny měly být "doplňkem" (velmi hloupým - teď to vím) a zpestřením stravy, když to tak miloval... Takže ano - sypu si popel na hlavu za tuto šílenou chybu, na druhou stranu jsme si dali navzájem opravdu hodně moc lásky.

12 let...nesypala bych si popel na hlavu, možná mu ty uzeniny nemoc urychlily, pokud je dostával ve velkém, ale prožil s Váma krásných pár let, na které určitě nezapomněl a 12 let není tak málo, kor s onemocněním ledvin. Někdy se můžete starat sebelíp a kupovat to nejlepší(myšleno z hlediska výživy a doporučení) a kočka může být nemocná, není to stroj, do kterého nasypete zdraví a vypadne Vám zdravý bobek. Moje kočky taky milují ty nechutné(z hlediska kvality) kapsičky z marketů, ani ty různé pamlsky (např. sýrové kuličky Akinu) nejsou extra třída, ale když to tak milují, proč jim občas nedopřát...chtěla byste žít 100 let na zelenině a nemoct zhřešit semtam anebo prožít spokojený život s dobrým jídlem do 80? Já bych si vybrala kratší ale spokojený život :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
12 let...nesypala bych si popel na hlavu, možná mu ty uzeniny nemoc urychlily, pokud je dostával ve velkém, ale prožil s Váma krásných pár let, na které určitě nezapomněl a 12 let není tak málo, kor s onemocněním ledvin. Někdy se můžete starat sebelíp a kupovat to nejlepší(myšleno z hlediska výživy a doporučení) a kočka může být nemocná, není to stroj, do kterého nasypete zdraví a vypadne Vám zdravý bobek. Moje kočky taky milují ty nechutné(z hlediska kvality) kapsičky z marketů, ani ty různé pamlsky (např. sýrové kuličky Akinu) nejsou extra třída, ale když to tak milují, proč jim občas nedopřát...chtěla byste žít 100 let na zelenině a nemoct zhřešit semtam anebo prožít spokojený život s dobrým jídlem do 80? Já bych si vybrala kratší ale spokojený život :)

Děkuju za hezká slova! Přiznám se, že teď bulím... Ten kocour byl se mnou v mých nejhorších životních chvílích, držel mě nad vodou, milovala jsem jej a on mě... Na venkovního a venkovského kocoura je 12 let opravdu celkem dost. Jen jsem mu měla zajistit důstojnější odchod - to teď nemám sílu psát. Umřel sice eutanázií, ale mělo to být mnohem dříve. A to je moje druhá životní chyba, kromě jedné osobní, kterou sem nechci psát.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vše je v pořádku.
Proč mu (si) neudělat radost a třeba uzeninou, když je na to zvyklý a pochutná si ?
Nač krmit zvíře "zdravýma" srágorama, který mu nechutnají a žere jen nejnutnější
tzv. záchovnou dávku ? Prožili jste šťastný chvíle, tak proč si něco vyčítat?
Pohoda, ta je důležitá a tu u Vás měl.
Bůh ví, jak skončíme jednou my . . . .

I Vám moc děkuji! Jsem nějak hodně naměkko, teď v říjnu to byl rok, co tento kocour odešel za duhový most. Dva dny po jeho smrti jsem si jela pro nového kocoura do útulku - je to náš miláček, vděčný, milý, moc hodný. Ale minulý kocour už bude navždy v mém srdci, má tam svoje místo a vždy je tam bude mít.

Učíme se celý život .

Tak
a teď už jen vše dobréé !!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak
a teď už jen vše dobréé !!!

Kéž by! I Vám!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak
a teď už jen vše dobréé !!!

Vidíte, tak jsme si včera přály vzájemně vše dobré a zcela nečekaně odpoledne mi začala odcházet moje nejbližší osoba na světě. Před chvílí mi volali z nemocnice, že stav je velmi vážný. Nevím, co mám dělat...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vidíte, tak jsme si včera přály vzájemně vše dobré a zcela nečekaně odpoledne mi začala odcházet moje nejbližší osoba na světě. Před chvílí mi volali z nemocnice, že stav je velmi vážný. Nevím, co mám dělat...

...tady Vám můžu jen říct-buďte silná ...a nebo se stane zázrak....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
...tady Vám můžu jen říct-buďte silná ...a nebo se stane zázrak....

Kéž by se stal zázrak, ale naděje je minimální. Moc Vám děkuji, jsem blízko nejhorší životní situace, která může vůbec v životě člověka nastat. Celý večer jsem brečela, teď se cítím zvláště prázdná, ani mi nejde plakat...

před rokem jsem zažívala to samé,možná jsem to přežila i díky kočkám.....,musíte být silná....je to smutné,ale musíte jít dál... ale držím Vám palečky,ať se ten zázrak stane...

Nevím, co napsat.
Přeji, ať najdete na vše dost sil . . . (kéž vše dopadne co nejlépe)

Děkuji všem! Volali z nemocnice, stav je v podstatě infaustní. Všem vám moc děkuji. Jsem teď sama, jen s kocourkem.

Bez sourozenců, bez dětí, nefungující partnerský vztah, a teď bez rodičů.

Možná se vám teď zdá, že je vše jen černé. Situace, ve které jste, je velmi těžká, smutná, ale bohužel k životu patří. Netuším, kolik je vám a kolik vaší mamince, ale je to prostě přirozené, že rodiče odchází dříve než děti, i když nám samozřejmě stále moc chybí. Můj tatínek náhle zemřel v době, kdy jsem čekala prvního potomka, byla na velmi rizikovém těhotenství a myslela jsem, že to nevydržím ani já, ani mimino. Vydrželi jsme, "miminu" je dnes 25 let a je to prima chlap. Jeden z nejhorších životních osudů, které znám, má moje známá (přes kočky). Jako mladá ovdověla se 2 malými dětmi, synem a dcerou. Dcera se brzy vdala, měla taky 2 děti a když tomu mladšímu byl 1 rok, zemřela na zanedbaný zánět slepého střeva ve 23 letech. Babička sebrala všechny síly a postarala se o obě osiřelé děti, jejich otec to nezvládal. Syn se také oženil, měl chlapečka a ve 32 letech zemřel při dopravní nehodě. Snacha i s dítěte se odstěhovala daleko a bránila babičce vnuka vídat. Paní je dne přes 80 let, stále je čiperná, samostatná, miluje kočičky. Jezdí za ní občas vnoučata a vozí jí na hlídání svoje děti - pravnoučata. Občas si posedíme, dáme pivko nebo vínečko, popovídáme, zasmějeme se. Když se tak na tuhle ženu dívám, říkám si, kde vzala tu sílu vše vydržet. Přežila obě svoje děti, přesto má život ráda. I vy se určitě poperete s osudem. Přeji hodně sil.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Možná se vám teď zdá, že je vše jen černé. Situace, ve které jste, je velmi těžká, smutná, ale bohužel k životu patří. Netuším, kolik je vám a kolik vaší mamince, ale je to prostě přirozené, že rodiče odchází dříve než děti, i když nám samozřejmě stále moc chybí. Můj tatínek náhle zemřel v době, kdy jsem čekala prvního potomka, byla na velmi rizikovém těhotenství a myslela jsem, že to nevydržím ani já, ani mimino. Vydrželi jsme, "miminu" je dnes 25 let a je to prima chlap. Jeden z nejhorších životních osudů, které znám, má moje známá (přes kočky). Jako mladá ovdověla se 2 malými dětmi, synem a dcerou. Dcera se brzy vdala, měla taky 2 děti a když tomu mladšímu byl 1 rok, zemřela na zanedbaný zánět slepého střeva ve 23 letech. Babička sebrala všechny síly a postarala se o obě osiřelé děti, jejich otec to nezvládal. Syn se také oženil, měl chlapečka a ve 32 letech zemřel při dopravní nehodě. Snacha i s dítěte se odstěhovala daleko a bránila babičce vnuka vídat. Paní je dne přes 80 let, stále je čiperná, samostatná, miluje kočičky. Jezdí za ní občas vnoučata a vozí jí na hlídání svoje děti - pravnoučata. Občas si posedíme, dáme pivko nebo vínečko, popovídáme, zasmějeme se. Když se tak na tuhle ženu dívám, říkám si, kde vzala tu sílu vše vydržet. Přežila obě svoje děti, přesto má život ráda. I vy se určitě poperete s osudem. Přeji hodně sil.

Moc Vám děkuji. Životní osudy jsou někdy neskutečně těžké. Měla jsem pocit, že jsem už zažila tolik zlého, že by to vystačilo na sto životů (ale zároveň i mnoho hezkého). Když odchází maminka, je to....nepopsatelné. Opravdu platí, že nikdo neumí tak milovat jako rodiče (alespoň já si to tedy myslím). Jsem středního věku, takže rodiče v tento čas už lidem odcházejí, ale teď mi přijde, že zůstat úplně sama je nemožné. Ale opravdu moc děkuji za povzbuzení.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc Vám děkuji. Životní osudy jsou někdy neskutečně těžké. Měla jsem pocit, že jsem už zažila tolik zlého, že by to vystačilo na sto životů (ale zároveň i mnoho hezkého). Když odchází maminka, je to....nepopsatelné. Opravdu platí, že nikdo neumí tak milovat jako rodiče (alespoň já si to tedy myslím). Jsem středního věku, takže rodiče v tento čas už lidem odcházejí, ale teď mi přijde, že zůstat úplně sama je nemožné. Ale opravdu moc děkuji za povzbuzení.

Nejste sama,máte kocourka a podporu tady od lidí-teda kočičích lidí....myslím na Vás a na kocoura,protože vím jak mi bylo před rokem v té samé situaci. Úplně se mi to vybavilo. Tak se držte a až Vám bude ouvej,tak třeba písněte a můžeme poklábosit třeba o kocourech....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejste sama,máte kocourka a podporu tady od lidí-teda kočičích lidí....myslím na Vás a na kocoura,protože vím jak mi bylo před rokem v té samé situaci. Úplně se mi to vybavilo. Tak se držte a až Vám bude ouvej,tak třeba písněte a můžeme poklábosit třeba o kocourech....

Moc Vám děkuji! Budu ráda, když si občas písneme a vyměníme info o kočičácích. Jinak mám hodně přátel, ale vlastně všichni mají svoje rodiny. Takže nějakou oporu mám, ale přece jen....tito lidé budou vždy spěchat za těmi svými rodinnými členy (a je to pochopitelné). Mimochodem kocourek hledá svoji paničku, tj. moji maminku, i méně teď jí, večer naříká (ale to tedy naříkal už předtím) a začal se v noci přistěhovávat ke mně do postele. To dříve dělal spíše výjimečně. Tak trochu se bojím dle různých psaní zde, že může ze stresu třeba začít vykonávat potřebu mimo svoje WC. Nevyčítala bych mu to....jen by to ve vší té hrůze, co teď prožívám, byla komplikace navíc (a navíc ještě i s uklízením - všude máme koberce, což je nepraktické).

Náš kocour ztrátu milovaného páníčka taky špatně nesl,14 dní nežral,hrozně zhubnul,přestal chodit ven-to on hrozně miloval a najednou nezájem. Jen apaticky ležel a koukal nepřítomně před sebe. Myslela jsem,že se rozhodl umřít. Vyloženě jsem mu jídlo nutila a nosila až pod nos,hodně jsem se mu věnovala a rozmazlovala a těch hraček co dostal... nakonec si dal říct a pookřál. Na záchodek ale chodil vzorně po celou dobu. Tak snad to bude dobrý i u vás..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Náš kocour ztrátu milovaného páníčka taky špatně nesl,14 dní nežral,hrozně zhubnul,přestal chodit ven-to on hrozně miloval a najednou nezájem. Jen apaticky ležel a koukal nepřítomně před sebe. Myslela jsem,že se rozhodl umřít. Vyloženě jsem mu jídlo nutila a nosila až pod nos,hodně jsem se mu věnovala a rozmazlovala a těch hraček co dostal... nakonec si dal říct a pookřál. Na záchodek ale chodil vzorně po celou dobu. Tak snad to bude dobrý i u vás..

Snad ano, zatím se mi mladej zhubnutý nezdá, "jen" je více smutný a produkuje to chování, o kterém jsem psala. A také mi přijde, že kdykoli bouchnou dveře od výtahu, tak zpozorní a pak, když to není panička, tak zesmutní...

Je to ještě krátká doba.. a tak stále doufá a čeká,co kdyby. Ten náš chodil půl roku lehávat páníčkovi na věci do jeho skříně. Taky by mě zajímalo,co se jim v těch jejich hlavinkách odehrává,co si myslí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to ještě krátká doba.. a tak stále doufá a čeká,co kdyby. Ten náš chodil půl roku lehávat páníčkovi na věci do jeho skříně. Taky by mě zajímalo,co se jim v těch jejich hlavinkách odehrává,co si myslí.

Maminka ještě přežívá - na přístrojích, ale naděje není prakticky téměř žádná...

to je hrozné...a nejhorší je ta bezmoc...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Maminka ještě přežívá - na přístrojích, ale naděje není prakticky téměř žádná...

Držte se, taky na vás myslím. Teď tu na mě z gauče pokukuje smečka 3 psů a 2 kocourů, další 2 psi a 2 kočky se povalují na svých oblíbených místech. Kolikrát si říkám, jak nám zpříjemňují život, je s nimi stále veselo a taky stále co dělat. Takže veliké pozdravy od naší veliké smečky.

Zase vám všem děkuji, moc si toho vážím! Kromě přátel a vzdálené rodiny a kocourka mě držíte při životě i Vy! A samozřejmě i když je maminka v hlubokém bezvědomí, tak za ní chodím. Podle lékařů nevnímá, podle mě ano - dotyky, hlazení, a také jí u postele vyprávím, co kocour - co prováděl, co mu půjdu koupit a tak... Ale ani na nákup jsem se nedostala - z té hrůzy, co teď prožívám - od středy. Je jediné štěstí, že pro kocoura jsem měla vždy zásobu jídla nejméně na týden, i více.

Pokud bych našla sílu žít dál, tak mám také v sobě také takové rozhodnutí - pořídit kocourkovi kamaráda - zase ze stejného útulku - ono je to vlastně spíše depozitum a s paní jsem stále v kontaktu. To máma si nepřála už druhou kočku, na tohoto kocoura se na sebe hrozně nafixovali, byt je její a já neohla rozhodovat o pořízení druhé kočky. Teď bude vše jinak. Ale předbíhám... Vím, že maminka už se domů nikdy nevrátí, už nikdy nepromluví, byť jediné krátké slovo. A já teď nechci žít. Ale unáhlené rozhodnutí také dělat nechci. Kocourek se po návratu z nemocnice vždy vrhne mně do náruče - to nikdy předtím nedělal.

Ještě se zeptám - nejste náhodou někdo z těch, co mi píšete hezká slova, z JM kraje?

Musíte žít dál,Vaše maminka si určitě přeje aby jste byla v životě šťastná. Teď prožíváte hrozné období ale věřte,že bude líp.Jak už jsem psala,před rokem jsem si prožila to samé. Jste mladá a život máte ještě před sebou i když si teď myslíte že život skončil. Bude zase dobře,uvidíte. Moc Vám přeju aby se stal zázrak a maminka se Vám vrátila.... Myslete i na kocourka.který už má taky jenom Vás,prostě to musíte zvládnout a musíte být silná. Jsem ze severní Moravyale chystám se v červnu do Brna na PROPET,tak co třeba dát kafčo? Je to ještě daleko,ale....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Musíte žít dál,Vaše maminka si určitě přeje aby jste byla v životě šťastná. Teď prožíváte hrozné období ale věřte,že bude líp.Jak už jsem psala,před rokem jsem si prožila to samé. Jste mladá a život máte ještě před sebou i když si teď myslíte že život skončil. Bude zase dobře,uvidíte. Moc Vám přeju aby se stal zázrak a maminka se Vám vrátila.... Myslete i na kocourka.který už má taky jenom Vás,prostě to musíte zvládnout a musíte být silná. Jsem ze severní Moravyale chystám se v červnu do Brna na PROPET,tak co třeba dát kafčo? Je to ještě daleko,ale....

Budu moc ráda.... A děkuji!