Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.106
Prosím o radu v následující věci: K našim třem dvouletým kočkám jsme si pořídili ještě jednu tříletou. Již při naši návštěvě a následném prodeji byla hodně vystrašená, ale domnívala jsem se, že je to tím, že jsme cizí. Při převzetí jsem se s chovatelkou dohodla na tom, že pokud nastanou nějaké problémy, můžeme kočičku vrátit. Jedná se o chovnou kočku (ale zatím ve svém věku ještě koťátka neměla). Prvních cca 10 dní jsme ji měli odděleně od ostatních koček, stále byla schovaná Zpočátku jsme si ji mohli občas i pohladit , ale bylo cítit, jak je ztrnulá a vyplašená. Postupem času se k ní ovšem nesmíme přiblížit, o pohlazení si můžeme nechat jen zdát. Máme prostroný dům a kočky se po něm pohybují bez omezení. Domnívám se, že měsíc je dost dlouhá doba na to, aby byly vidět alespoň nějaké pokroky v chování kočky. Ale situace je spíš horší. Syčí na nás, vyhledává si úkryty, baští jen v noci. Naše kočky si jí vůbec nevšímají. Obrátila jsem se tedy na paní chovatelku s tím, že by bylo nejlepší kočičku vrátit. Ta se ovšem vyjádřila tak, že se ke kočce špatně chováme, že si ji zpět vezme až za 14 dní, protože musí připravit oddělenou místnost, aby kočku izolovala od ostatních, kvůli jejímu zdravotnímu a psychickému stavu. To bych ještě chápala, ale podmínka, že nám vrátí finační částku úměrně k tomu, v jakém stavu kočku vrátíme, se mi zdá dost zvláštní. Máte někdo v této věci zkušenosti? Myslela jsem si, že mezi chovateli je jakási "chovatelská etika", protože stát se může cokoliv a jde nám přece především o živého tvorečka. Tak asi dál budeme žít s kočkou, kterou sice nevidíme, ale víme, že někde v domě je. Nebo se vše změní a konečně přestane být vystrašená. V žádném případě ji ovšem nehodlám vrátit - ne kvůli penězům, ale kvůli postoji paní chovatelky.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.73.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prosím o radu v následující věci: K našim třem dvouletým kočkám jsme si pořídili ještě jednu tříletou. Již při naši návštěvě a následném prodeji byla hodně vystrašená, ale domnívala jsem se, že je to tím, že jsme cizí. Při převzetí jsem se s chovatelkou dohodla na tom, že pokud nastanou nějaké problémy, můžeme kočičku vrátit. Jedná se o chovnou kočku (ale zatím ve svém věku ještě koťátka neměla). Prvních cca 10 dní jsme ji měli odděleně od ostatních koček, stále byla schovaná Zpočátku jsme si ji mohli občas i pohladit , ale bylo cítit, jak je ztrnulá a vyplašená. Postupem času se k ní ovšem nesmíme přiblížit, o pohlazení si můžeme nechat jen zdát. Máme prostroný dům a kočky se po něm pohybují bez omezení. Domnívám se, že měsíc je dost dlouhá doba na to, aby byly vidět alespoň nějaké pokroky v chování kočky. Ale situace je spíš horší. Syčí na nás, vyhledává si úkryty, baští jen v noci. Naše kočky si jí vůbec nevšímají. Obrátila jsem se tedy na paní chovatelku s tím, že by bylo nejlepší kočičku vrátit. Ta se ovšem vyjádřila tak, že se ke kočce špatně chováme, že si ji zpět vezme až za 14 dní, protože musí připravit oddělenou místnost, aby kočku izolovala od ostatních, kvůli jejímu zdravotnímu a psychickému stavu. To bych ještě chápala, ale podmínka, že nám vrátí finační částku úměrně k tomu, v jakém stavu kočku vrátíme, se mi zdá dost zvláštní. Máte někdo v této věci zkušenosti? Myslela jsem si, že mezi chovateli je jakási "chovatelská etika", protože stát se může cokoliv a jde nám přece především o živého tvorečka. Tak asi dál budeme žít s kočkou, kterou sice nevidíme, ale víme, že někde v domě je. Nebo se vše změní a konečně přestane být vystrašená. V žádném případě ji ovšem nehodlám vrátit - ne kvůli penězům, ale kvůli postoji paní chovatelky.
Obávám se, že by ji u chovatelky nic dobrého nečekalo. Zkuste jí dát ještě čas a šanci.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.73.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Obávám se, že by ji u chovatelky nic dobrého nečekalo. Zkuste jí dát ještě čas a šanci.
O chovatelské etice a o tom, že chovatelům jde (na rozdíl od množitelů) hlavně o živého tvorečka se tady sice hodně píše, ale skutečnost je někdy úplně jiná.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.54.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
O chovatelské etice a o tom, že chovatelům jde (na rozdíl od množitelů) hlavně o živého tvorečka se tady sice hodně píše, ale skutečnost je někdy úplně jiná.
Zkuste kočičku na nějakou dobu oddělit do samostatné místnosti. Dejte ji tam záchůdek, krmení, škrábadlo. V samostatném prostoru může nabýt větší jistoty. Co nejméně ji tahejte, otravujte, dejte jí ještě šanci... Třeba se ještě dá do kupy a je jenom nervózní.
U původní chovatelky by jí asi moc štěstí nečekalo.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.156.17
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zkuste kočičku na nějakou dobu oddělit do samostatné místnosti. Dejte ji tam záchůdek, krmení, škrábadlo. V samostatném prostoru může nabýt větší jistoty. Co nejméně ji tahejte, otravujte, dejte jí ještě šanci... Třeba se ještě dá do kupy a je jenom nervózní.
U původní chovatelky by jí asi moc štěstí nečekalo.
já jsem tak koupila dospělou britku a zvykání ji trvalo skoro dva měsíce.kočkám to prostě déle trvá.Druhou jsem kupovala taky starší a bylo to stejné.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Prosím o radu v následující věci: K našim třem dvouletým kočkám jsme si pořídili ještě jednu tříletou. Již při naši návštěvě a následném prodeji byla hodně vystrašená, ale domnívala jsem se, že je to tím, že jsme cizí. Při převzetí jsem se s chovatelkou dohodla na tom, že pokud nastanou nějaké problémy, můžeme kočičku vrátit. Jedná se o chovnou kočku (ale zatím ve svém věku ještě koťátka neměla). Prvních cca 10 dní jsme ji měli odděleně od ostatních koček, stále byla schovaná Zpočátku jsme si ji mohli občas i pohladit , ale bylo cítit, jak je ztrnulá a vyplašená. Postupem času se k ní ovšem nesmíme přiblížit, o pohlazení si můžeme nechat jen zdát. Máme prostroný dům a kočky se po něm pohybují bez omezení. Domnívám se, že měsíc je dost dlouhá doba na to, aby byly vidět alespoň nějaké pokroky v chování kočky. Ale situace je spíš horší. Syčí na nás, vyhledává si úkryty, baští jen v noci. Naše kočky si jí vůbec nevšímají. Obrátila jsem se tedy na paní chovatelku s tím, že by bylo nejlepší kočičku vrátit. Ta se ovšem vyjádřila tak, že se ke kočce špatně chováme, že si ji zpět vezme až za 14 dní, protože musí připravit oddělenou místnost, aby kočku izolovala od ostatních, kvůli jejímu zdravotnímu a psychickému stavu. To bych ještě chápala, ale podmínka, že nám vrátí finační částku úměrně k tomu, v jakém stavu kočku vrátíme, se mi zdá dost zvláštní. Máte někdo v této věci zkušenosti? Myslela jsem si, že mezi chovateli je jakási "chovatelská etika", protože stát se může cokoliv a jde nám přece především o živého tvorečka. Tak asi dál budeme žít s kočkou, kterou sice nevidíme, ale víme, že někde v domě je. Nebo se vše změní a konečně přestane být vystrašená. V žádném případě ji ovšem nehodlám vrátit - ne kvůli penězům, ale kvůli postoji paní chovatelky.
Bůhví, co chudinka zažila u paní chovatelky, že už tam byla tak vyplašená. Jestli Vás to nějak neomezuje, že ji nevidíte, jen o ní víte, dejte jí šanci. Přece jen je to už tříletá kočička, a jestli je psychicky labilnější, může jí to trvat mnohem delší dobu, než si zvykne. Pokud by byla agresivní k těm Vašim, byl by to problém, ale jestli je hodňoučká a jen schovaná, tak bych neměla to srdce ji vrátit.
Držím palce, ať to dobře dopadne!