Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.108.135
Malý dotázek pro Vás, kočkomilce odborníky. Vzala jsem si dvě koťata od lidiček, co mají kočky hrozně rádi a starají se o ně. Věk koťat - 3 měsíce, nikdy neodčervené, neodblešené (provedeno po převozu ke mě domů). K dotazu - i když se lidičky jevili jako kočičí lidé (kočky mohou do domu, krmí je), tak koťata nemají absolutně žádný návyk na hlazení, když se k nim kdokoliv (i jiná kočka) přiblíží, tak syčí, utíkají. Kočičky mám zavřené doma, pořizovala jsem je jako opravdu domácí kočky (bez chození ven - máme psy a některým bych zákaz lovu kočky nevysvětlila). Momentálně po 14-ti dnech se nechají pohladit, dokonce začnou i příst, ale do ruky je vzít nemůžu (chtějí okamžitě pustit), pro pohlazení si nejpřijdou a pokud zrovna neleží, tak se nedají ani pohladit. Poradíte, jak takto plaché kočky ochočit?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.25
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Malý dotázek pro Vás, kočkomilce odborníky. Vzala jsem si dvě koťata od lidiček, co mají kočky hrozně rádi a starají se o ně. Věk koťat - 3 měsíce, nikdy neodčervené, neodblešené (provedeno po převozu ke mě domů). K dotazu - i když se lidičky jevili jako kočičí lidé (kočky mohou do domu, krmí je), tak koťata nemají absolutně žádný návyk na hlazení, když se k nim kdokoliv (i jiná kočka) přiblíží, tak syčí, utíkají. Kočičky mám zavřené doma, pořizovala jsem je jako opravdu domácí kočky (bez chození ven - máme psy a některým bych zákaz lovu kočky nevysvětlila). Momentálně po 14-ti dnech se nechají pohladit, dokonce začnou i příst, ale do ruky je vzít nemůžu (chtějí okamžitě pustit), pro pohlazení si nejpřijdou a pokud zrovna neleží, tak se nedají ani pohladit. Poradíte, jak takto plaché kočky ochočit?
Nejde sem vložit přímý odkaz, podívejte se na www.modrykocour.cz - diskusní fóra a povídání - prvně s kocouřem - nový kocúr - SOS!
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.199.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Malý dotázek pro Vás, kočkomilce odborníky. Vzala jsem si dvě koťata od lidiček, co mají kočky hrozně rádi a starají se o ně. Věk koťat - 3 měsíce, nikdy neodčervené, neodblešené (provedeno po převozu ke mě domů). K dotazu - i když se lidičky jevili jako kočičí lidé (kočky mohou do domu, krmí je), tak koťata nemají absolutně žádný návyk na hlazení, když se k nim kdokoliv (i jiná kočka) přiblíží, tak syčí, utíkají. Kočičky mám zavřené doma, pořizovala jsem je jako opravdu domácí kočky (bez chození ven - máme psy a některým bych zákaz lovu kočky nevysvětlila). Momentálně po 14-ti dnech se nechají pohladit, dokonce začnou i příst, ale do ruky je vzít nemůžu (chtějí okamžitě pustit), pro pohlazení si nejpřijdou a pokud zrovna neleží, tak se nedají ani pohladit. Poradíte, jak takto plaché kočky ochočit?
Chce to čas. Nevnucovat se jim, ale ukázat jim, že hlazení je vlastně docela fajn. A že jim nikdo neublíží.
Ve třech měsících ještě není nic ztraceno, ale připravte se na to, že se to moc zlepšit taky nemusí. Jedna z mých koček, když byla koťátko, tak je taky nemazlili - mám jí od tří měsíců, letos jí bylo 5 let, a na mazlení nic moc, a lepší už to asi nebude. Jednak je velice lekavá, takže při jakémkoliv prudším pohybu okamžitě utíká, pohladit se nechá, i u toho přede, někdy si dokonce i pro pomazlení sama příjde, ale nikdy si nelehá na klín a nošení na ruce taky nepřichází v úvahu.
Uvidíte. Žádný stoprocentní recept neexistuje. Kiki se ohledně mazlení velice vylepšila, když se jí venku stal úraz (zlomená pánev, takže asi střet s autem, ale nevíme) - no a jak jsme se o ní starali, když byla nepohyblivá, tak se teprve naučila nám víc věrit. Ale to jako ochočovací metodu nedoporučuju.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.108.135
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Chce to čas. Nevnucovat se jim, ale ukázat jim, že hlazení je vlastně docela fajn. A že jim nikdo neublíží.
Ve třech měsících ještě není nic ztraceno, ale připravte se na to, že se to moc zlepšit taky nemusí. Jedna z mých koček, když byla koťátko, tak je taky nemazlili - mám jí od tří měsíců, letos jí bylo 5 let, a na mazlení nic moc, a lepší už to asi nebude. Jednak je velice lekavá, takže při jakémkoliv prudším pohybu okamžitě utíká, pohladit se nechá, i u toho přede, někdy si dokonce i pro pomazlení sama příjde, ale nikdy si nelehá na klín a nošení na ruce taky nepřichází v úvahu.
Uvidíte. Žádný stoprocentní recept neexistuje. Kiki se ohledně mazlení velice vylepšila, když se jí venku stal úraz (zlomená pánev, takže asi střet s autem, ale nevíme) - no a jak jsme se o ní starali, když byla nepohyblivá, tak se teprve naučila nám víc věrit. Ale to jako ochočovací metodu nedoporučuju.
Já moc děkuji, přečetla jsem i doporučený odkaz - v podstatě to u nás probíhá podobně, samozřejmě je to lepší než první dny a je mi jasné, že to bude postupovat pomalu. Jenže je asi problém i v tom, že jsou kočindy dvě, sestry, takže jaksi tu člověčí společnost až tak vyhledávat nikdy nebudou (nebo se pletu?). Jinak včera jsem si do křesla na klín vzala naši "venkovní" kočku, která bydlí na půdě a občas nás milostivě poctí návštěvou i dole, ležela mi na klíně a předla a když se chtěla jít očuchat s novými přírůstky, tak se dočkala jenom nepřátelského syčení a vrčení. Jak se šla někam kouknout, tak ji ty dvě bestie malé pronásledovali z bezpečné vzdálenosti na každém kroku a syčely na ni. Ale díky tomu, že byly zvědavé, co že to je za kočku, tak přišly samy až ke mě (pohladit se nenechaly).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.199.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já moc děkuji, přečetla jsem i doporučený odkaz - v podstatě to u nás probíhá podobně, samozřejmě je to lepší než první dny a je mi jasné, že to bude postupovat pomalu. Jenže je asi problém i v tom, že jsou kočindy dvě, sestry, takže jaksi tu člověčí společnost až tak vyhledávat nikdy nebudou (nebo se pletu?). Jinak včera jsem si do křesla na klín vzala naši "venkovní" kočku, která bydlí na půdě a občas nás milostivě poctí návštěvou i dole, ležela mi na klíně a předla a když se chtěla jít očuchat s novými přírůstky, tak se dočkala jenom nepřátelského syčení a vrčení. Jak se šla někam kouknout, tak ji ty dvě bestie malé pronásledovali z bezpečné vzdálenosti na každém kroku a syčely na ni. Ale díky tomu, že byly zvědavé, co že to je za kočku, tak přišly samy až ke mě (pohladit se nenechaly).
To máte pravdu, že si mohou vystačit samy, ale zase na druhou stranu tím že jsou dvě, tak si můžou vzájemně dodávat odvahu. Nespěchejte na ně a věřte, že to bude lepší, kromě té Kiki naší bláznivé jsem viděla i kočky, které vyrostly polodivoce v koloniích, k člověku se dostaly starší, zdály se být naprosto neoochočitelné a vyklubaly se z nich mazlíci.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.24.39
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já moc děkuji, přečetla jsem i doporučený odkaz - v podstatě to u nás probíhá podobně, samozřejmě je to lepší než první dny a je mi jasné, že to bude postupovat pomalu. Jenže je asi problém i v tom, že jsou kočindy dvě, sestry, takže jaksi tu člověčí společnost až tak vyhledávat nikdy nebudou (nebo se pletu?). Jinak včera jsem si do křesla na klín vzala naši "venkovní" kočku, která bydlí na půdě a občas nás milostivě poctí návštěvou i dole, ležela mi na klíně a předla a když se chtěla jít očuchat s novými přírůstky, tak se dočkala jenom nepřátelského syčení a vrčení. Jak se šla někam kouknout, tak ji ty dvě bestie malé pronásledovali z bezpečné vzdálenosti na každém kroku a syčely na ni. Ale díky tomu, že byly zvědavé, co že to je za kočku, tak přišly samy až ke mě (pohladit se nenechaly).
Skutečně doporučuji jen a jen trpělivost a laskavé jednání. Pohladit, kdykoli je to možné, hrát si s nimi, mluvit na ně. Ony si určitě zvyknou a budou přátelské. A i kdyby v dospělosti nebyly vysloveně mazlivé v tom smyslu, že samy přijdou na klín, nebo že s vámi budou spát v posteli, stejně vás budou mít rády nade vše.
Já mám taky docela plachého a lekavého kocourka (4 roky), který se na klíně moc nemazlí a v náručí vydrží jen chviličku. Ale miluje pohlazení, to se lísá hlavičkou i celým tělem. Tak ho hladím, kdykoli jdu kolem něj, a slyším, jak přede. No a občas si přijde pro pomazlení i sám. Ale vím, že mě má moc rád, pořád mě sleduje, chodí za mnou, spí tak, aby na mě viděl. Je prostě taková povaha.
A s tím syčením je to, myslím, normální. Koťata už zřejmě považují byt za své teritorium, takže prostě syčí na vetřelce, jímž je pro ně venkovní kočka. A taky se jí asi přece jen bojí, tak ji chtěji zastrašit. To chce taky čas.
Přeji hodně trpělivosti a radosti.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.48.156
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Skutečně doporučuji jen a jen trpělivost a laskavé jednání. Pohladit, kdykoli je to možné, hrát si s nimi, mluvit na ně. Ony si určitě zvyknou a budou přátelské. A i kdyby v dospělosti nebyly vysloveně mazlivé v tom smyslu, že samy přijdou na klín, nebo že s vámi budou spát v posteli, stejně vás budou mít rády nade vše.
Já mám taky docela plachého a lekavého kocourka (4 roky), který se na klíně moc nemazlí a v náručí vydrží jen chviličku. Ale miluje pohlazení, to se lísá hlavičkou i celým tělem. Tak ho hladím, kdykoli jdu kolem něj, a slyším, jak přede. No a občas si přijde pro pomazlení i sám. Ale vím, že mě má moc rád, pořád mě sleduje, chodí za mnou, spí tak, aby na mě viděl. Je prostě taková povaha.
A s tím syčením je to, myslím, normální. Koťata už zřejmě považují byt za své teritorium, takže prostě syčí na vetřelce, jímž je pro ně venkovní kočka. A taky se jí asi přece jen bojí, tak ji chtěji zastrašit. To chce taky čas.
Přeji hodně trpělivosti a radosti.
Tak o víkendu nastal zlom, kočindy předou obě, když jednu hladím - když kolem procházím. Jedna už se dokonce odhodlá i přijít, vždycky mňoukne, očichá mi ruku a nechá se podrbat. Začne u toho příst a to přijde i ta druhá a z 20 cm sedí a kouká a přede . Tak se to snad poddá. Moc děkuji za rady.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.199.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak o víkendu nastal zlom, kočindy předou obě, když jednu hladím - když kolem procházím. Jedna už se dokonce odhodlá i přijít, vždycky mňoukne, očichá mi ruku a nechá se podrbat. Začne u toho příst a to přijde i ta druhá a z 20 cm sedí a kouká a přede . Tak se to snad poddá. Moc děkuji za rady.
To vypadá nadějně