Neregistrovaný uživatel

nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.80.36
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Divná rozhodně nejste, jste naprosto v pořádku, já bych udělala totéž. K poražené srně bych aspoň přivolala policii, ale určitě bych ji nenechala ležet bez pomoci. Kolegyni přeju, aby se jí stalo to, co dělá zvířatům. Pak by se jí možná rozbřesklo. Není rozdíl, jestli porazíme zvíře nebo člověka, k oběma máme mít stejnou úctu, jsou to živí cítící tvorové.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.129.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Je to o egoismu. Lidé se neumí slušně chovat ani k sobě navzájem, těžko se pak budou chovat slušně ke zvířatům. Například spousta lidí ví, že v Africe umírají děti hlady a na nedostatek jinde běžně dostupných léků. Ale 95% se nesnaží nic udělat, radši utrácejí za něco, co nutně nebo vůbec nepotřebují, než a by obětovali byť jen 20 kč denně. Z toho se totiž za rok dá našetřit roční školné a pomoc pro africké dítě, které by jinak zůstalo negramotné. Těžko tedy po nich chtít, aby brali ohled na zvířata.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.112.19
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Divná rozhodně nejste a bylo by dobré, kdyby více lidí mělo názory a postoje jako Vy ! A k výroku, že je "jeho blbost, že jí skočil pod auto" se snad ani nebudu vyjadřovat ...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.199.144
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Vítejte tedy do klubu divných lidí. Nestyďte se za to, třeba vám to zlepší karmu.
Já jsem taky taková ta divná. Dokonce jsem tomu nasadila korunu tím, že jsem lezla na veterinu.
Jinak špačka bych odvezla do ordinace, když už nic jiného, tak aspoň utratit, na takové to pomalé umírání já nemám žaludek a v hlavě by mi to leželo ještě hodně dlouho. Ke sražené srně je nejlepší sehnat myslivce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Divná vůbec NEJSTE!!! Naopak vaše milá kolegyně by potřebovala pořádnou lekci, kdy by jí něco bolelo a ona nemohla k doktorovi.
Jinak máme taky bohužel takové špatné zkušenosti - strejda je myslivec a v okolí jsme taky vyhlášení zvířátkomilové, takže se k nám dostal srneček - tak 8 měsíční - byl leden nebo únor ( už nevím přesně - je to prá let zpět) srazilo ho auto - které samozřejmě odjelo bez jediného váhání zda mu pomoci.Někdo ho našel u silnice a volal myslivcům. Myslivci s ní byli na veterině a vet řekl, že buď ho z toho někdo vypilá nebo mu dá injekci.
Tak jsme se ho ujali. Po 3 dny jsme vařili kašičky, jelikož měl průjem - asi se napásl čerstvého zeleného a pak byl z toho dezorientovaný - ale bohužel jsme ho z toho nedostali.
Jinak jsme bohužel díky tpodobně nezodpovědnému řidiči přišli o naší milovanou dlouhosrstou (mámou vytouženou) kočičku Coco.
S pozdravem Zuzka F. ¨
PS: Táta jednou jel v noci a na silnici mu vběhlo černobílé kotě - samozřejmě zastavil, šel ke kotěti, že ho dá na druhou stranu, kam mělo na mířeno a milé kotě hop a sedělo mu za krkem. No, a tak asi 50 kilometrů domů řídila kocourkem na rameni.
Kocourek u nás zůstal - dostal jméno Macek a byl to miláček.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.69.183
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Divná vůbec NEJSTE!!! Naopak vaše milá kolegyně by potřebovala pořádnou lekci, kdy by jí něco bolelo a ona nemohla k doktorovi.
Jinak máme taky bohužel takové špatné zkušenosti - strejda je myslivec a v okolí jsme taky vyhlášení zvířátkomilové, takže se k nám dostal srneček - tak 8 měsíční - byl leden nebo únor ( už nevím přesně - je to prá let zpět) srazilo ho auto - které samozřejmě odjelo bez jediného váhání zda mu pomoci.Někdo ho našel u silnice a volal myslivcům. Myslivci s ní byli na veterině a vet řekl, že buď ho z toho někdo vypilá nebo mu dá injekci.
Tak jsme se ho ujali. Po 3 dny jsme vařili kašičky, jelikož měl průjem - asi se napásl čerstvého zeleného a pak byl z toho dezorientovaný - ale bohužel jsme ho z toho nedostali.
Jinak jsme bohužel díky tpodobně nezodpovědnému řidiči přišli o naší milovanou dlouhosrstou (mámou vytouženou) kočičku Coco.
S pozdravem Zuzka F. ¨
PS: Táta jednou jel v noci a na silnici mu vběhlo černobílé kotě - samozřejmě zastavil, šel ke kotěti, že ho dá na druhou stranu, kam mělo na mířeno a milé kotě hop a sedělo mu za krkem. No, a tak asi 50 kilometrů domů řídila kocourkem na rameni.
Kocourek u nás zůstal - dostal jméno Macek a byl to miláček.
Vítejte mezi divnými lidmi.My jednou jeli z pizzérie a na cestě ležel sražený pes,kterého jsme vídali u sousedky,chodil za naším malým westidlem.Pejska jsme odvezli majitelce,staré paní a na druhý den na naši veterinu.Operace byla nákladná,my jsme ji s přítelem zaplatili,náš pan pes ho chodil rehabilitovat domů.Z paní se stala naše babička,kterou bychom za nic nevyměnili.Našeho milovaného kocourka Merlina nám přejelo auto a nikdo ho dodneška nenehradil .A zůstante taková a kolegyni přejeme,aby se ji stalo totéž ,co srnce...
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vítejte mezi divnými lidmi.My jednou jeli z pizzérie a na cestě ležel sražený pes,kterého jsme vídali u sousedky,chodil za naším malým westidlem.Pejska jsme odvezli majitelce,staré paní a na druhý den na naši veterinu.Operace byla nákladná,my jsme ji s přítelem zaplatili,náš pan pes ho chodil rehabilitovat domů.Z paní se stala naše babička,kterou bychom za nic nevyměnili.Našeho milovaného kocourka Merlina nám přejelo auto a nikdo ho dodneška nenehradil .A zůstante taková a kolegyni přejeme,aby se ji stalo totéž ,co srnce...
Díky všem Já jsem ráda, že jsem taková a jsem na sebe pyšná, že se tomuhle chování postupně naučil i manžel. Už se ani neptá, jestli má u poraženého zvířete, kolem kterého jedeme zastavit a my už vozíme v autě rukavice, abych mohla na ta zvířata v pohodě sahat.
Špaček umřel, byli jsme se na něj odpoledne podívat, ale to jsme čekali...
Také se nám před rokem stalo, že nám vběhla pod auto kočka. Manžel si jí nevšiml a kočka zamířila rovnou pod kola. Sebrali jsme jí ze silnice, kočina se po hodině oklepala a vůbec nic jí nebylo - asi se jen bouchla. Ale doteď mě straší myšlenka, že kdybychom jí tam nechali, další auto by jí přejelo takže od té doby zastavujeme opravdu u všeho, čemu by se dalo pomoci
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.55.18
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
nevěděla jsem přesně, jak můj příspěvek pojmenovat, a tak píšu, jelikož jsem opravdu celkem naštvaná. Týká se to přejetých nebo poražených zvířat.
Ráno jsem tady kolegyním vyprávěla, jak jsme cestou do práce s manželem potkali špačka, kterého asi porazilo auto. ležel na zádech na silnici, mával křídly a pak už ani to ne. Vzhledem k časové tísni jsme tedy alespoň zastavili a špačka jsem odnesla do trávy pod strom. Je mi jasné, že nejspíš umře, ale dali jsme mu aspoň šanci na zotavenou.
Tady v práci jsem se setkala s úplně opačným názorem a to - poraženého zvířete si nevšímat a ujet... Kolegyně mi tu dávala příklad se srncem, který jí v noci vběhl pod auto a rozbil jí mlhovku. Bála se, a tak raději ujela a nikomu to neřekla. Až posléze se dozvěděla, že srnce našli ráno za silnicí myslivci ještě teplého, ale mrtvého, což znamená, že tam musel umírat celou noc. když jsem jim řekla, že bych nedokázala odjet bez toho, abych se podívala, jestli to zvíře netrpí, tak se na mě kolegyně osopila, že se bála, že jí pokope, a že mu pomáhat nebude, jelikož je to jeho blbost, že jí skočil pod auto
A teď nevím, jsem divná já a nebo ona?
Autem jezdím pomalu, protože mám pořád strach, že mi tam něco skočí. Venku sbíráme kočky, ptáky a cokoli, čemu jde ještě nějakým způsobem pomoct - popřípadě je vozíme na veterinu, kde trápení ukončí. Ale porazit cokoli živého a s čistým svědomím ujet? Co když jednou porazí člověka? Nebo co když někdo se stejným uvažováním jednou porazí ji?
omlouvám se, že si tady zcela netématicky vylévám srdce, ale občas si připadám opravdu jiná...
Víte co, já jsem doma snad za většího magora než vy všichni dohromady. Nejsem schopná se dívat na to, jak na chalupě můj otec se svou přítelkýní zabíjí slimáky, protože oni si to nezaslouží. Nejsem skoro schopná se projít v dešti po cestě nebo na vesnici po silnici, když jsme jezdili na kolech, tak jsem každou chvíli sesedala a dávala na stranu žabátka a šnečky :)).
Jinak, kdyby naše auto srazilo nějaké zvíře, rozhodně bych, i kdyby řidič nechtěl, trvala na zastavení a pokud by jevilo známky života přivolání veterináře.
Dokonce jsem tím nakazila i svou maminku, která teď má úplně stejný přístup jako já, pokud mi zvíře neubližuje, nezabíjím ho. Komáři, no a, stejně žijí mnohem kratší dobu než my, tak ať si to užijí... Mouchy, no a? Vždyť nám nic nedělají... Dokonce krmíme holoubky (měly jsme krmítko na balkoně) a chodíme na rybník krmit kačenky, které mají teď hodně malinkých...
Když jsme byly na dovolené, zbytky různých jídel jsme nosili kočičce, která měla mimí :)). Na vesnici vozíme kocourkovi ňamů, tady vaříme vajíčka a nosíme zbytky papání sídlištním kočičkám, mezi které jednu dobu patřila i naše, která utekla... Nikdy se nevrátila, moc se jí tam líbilo.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.125.85
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Víte co, já jsem doma snad za většího magora než vy všichni dohromady. Nejsem schopná se dívat na to, jak na chalupě můj otec se svou přítelkýní zabíjí slimáky, protože oni si to nezaslouží. Nejsem skoro schopná se projít v dešti po cestě nebo na vesnici po silnici, když jsme jezdili na kolech, tak jsem každou chvíli sesedala a dávala na stranu žabátka a šnečky :)).
Jinak, kdyby naše auto srazilo nějaké zvíře, rozhodně bych, i kdyby řidič nechtěl, trvala na zastavení a pokud by jevilo známky života přivolání veterináře.
Dokonce jsem tím nakazila i svou maminku, která teď má úplně stejný přístup jako já, pokud mi zvíře neubližuje, nezabíjím ho. Komáři, no a, stejně žijí mnohem kratší dobu než my, tak ať si to užijí... Mouchy, no a? Vždyť nám nic nedělají... Dokonce krmíme holoubky (měly jsme krmítko na balkoně) a chodíme na rybník krmit kačenky, které mají teď hodně malinkých...
Když jsme byly na dovolené, zbytky různých jídel jsme nosili kočičce, která měla mimí :)). Na vesnici vozíme kocourkovi ňamů, tady vaříme vajíčka a nosíme zbytky papání sídlištním kočičkám, mezi které jednu dobu patřila i naše, která utekla... Nikdy se nevrátila, moc se jí tam líbilo.
Nemohla bych nic přejet.Jednou večer,jela jsem já,kamarádka a kamarád do sousední vesnice okolo rybníka.Moc aut tady nejede.Celá silnice byla plná žabiček.Kamarád by do nich najel,ale nebylo mu to umožněno.Spustili jsme takový řev,že zastavil,hodinu jsme pak nosili žabky do rybníka,kam putovaly.Dokonce jsme vlastním tělem zastavily dvě projíždějící auta a žabky před nima odstrkovaly.A vůbec nechápu ty borce,co mají do zvířete na silnici za sport vráže,ty bych bila,bila,bila...až by se jim třeba rozsvítilo.