Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.159.13
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.206.139
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
Měli jsme kocourka po kolizi s autobusem. Měl nožku ošklivě zlomenou, ale na veterině to sešroubovali a zdrátovali. Jenže ten holomek nebyl chvíli v klidu, dostal do toho ošlivý zánět, pak si navíc sám jeden drát vyndal. Byl několikrát na reoperaci, ale nakonec měl packu o zhruba 2cm kratší, lehce zkroucenou a nepohyblivou. Vetka doporučila amputaci, že to pro něj bude lepší, když mu ta nožka nebude překážet, ale já už měla z další narkozy strach. On se s chybějící a zároveň překážející končetinou vyrovnal tisíckrát líp než já. Okamžitě přepnul z programu \"4 nohy\" do programu \"3 nohy\" a pajdal si spokojeně, jako by ani nikdy všechny paciny neměl. Všichni v ulici ho znali, protože kočka které chybí jenda nožka má takový odlišný styl chůze, ale on s tím žil krásných dalších 8 let, aniž by jsme mu omezili pohyb venku. Přišel k nám totiž jako dospělý a zbídačený a my se ho jen ujali, ale nezavřeli jsme ho doma. Takže úniky před nebezpečím zvládl sám na výbornou. Zemřel mi v náručí na ošklivou kočičí nemoc (nechala jsem ho utratit), ale tu měl už když k nám přišel a veterináři mu dávali maximálně 3 roky života. Byl statečný a Váš veterinář má svatou pravdu. Kdybych něměla našeho Azorka, tak bych tomu taky nevěřila.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.159.13
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Měli jsme kocourka po kolizi s autobusem. Měl nožku ošklivě zlomenou, ale na veterině to sešroubovali a zdrátovali. Jenže ten holomek nebyl chvíli v klidu, dostal do toho ošlivý zánět, pak si navíc sám jeden drát vyndal. Byl několikrát na reoperaci, ale nakonec měl packu o zhruba 2cm kratší, lehce zkroucenou a nepohyblivou. Vetka doporučila amputaci, že to pro něj bude lepší, když mu ta nožka nebude překážet, ale já už měla z další narkozy strach. On se s chybějící a zároveň překážející končetinou vyrovnal tisíckrát líp než já. Okamžitě přepnul z programu \"4 nohy\" do programu \"3 nohy\" a pajdal si spokojeně, jako by ani nikdy všechny paciny neměl. Všichni v ulici ho znali, protože kočka které chybí jenda nožka má takový odlišný styl chůze, ale on s tím žil krásných dalších 8 let, aniž by jsme mu omezili pohyb venku. Přišel k nám totiž jako dospělý a zbídačený a my se ho jen ujali, ale nezavřeli jsme ho doma. Takže úniky před nebezpečím zvládl sám na výbornou. Zemřel mi v náručí na ošklivou kočičí nemoc (nechala jsem ho utratit), ale tu měl už když k nám přišel a veterináři mu dávali maximálně 3 roky života. Byl statečný a Váš veterinář má svatou pravdu. Kdybych něměla našeho Azorka, tak bych tomu taky nevěřila.
Moc Vám děkuji, je to pro mne povzbudivé, strašně se nad naší Pajdulkou trápím. Ona (jak jméno naznačuje) kulhala na zadní nožičku už jako kotě. To se nakonec bez větších problémů spravilo samo. Teď je to horší, o to víc, že je (byla) velmi čiperná a pohyblivá. Venku bývala od rána do večera a doma po nocích stejně ještě prohledávala všechny přístupné skříňky a poličky. Dneska je třetí den po operaci, jenom polehává a při chůzi vrávorá, to však může být po lécích, má kromě antibiotik i prášek proti bolesti. Ale jíst jí chutná. Má vlastně čtvrtinu tělíčka oholenou a zdá se mi tudíž hubená. Za jak dlouho jí narostou nové chloupky?
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Moc Vám děkuji, je to pro mne povzbudivé, strašně se nad naší Pajdulkou trápím. Ona (jak jméno naznačuje) kulhala na zadní nožičku už jako kotě. To se nakonec bez větších problémů spravilo samo. Teď je to horší, o to víc, že je (byla) velmi čiperná a pohyblivá. Venku bývala od rána do večera a doma po nocích stejně ještě prohledávala všechny přístupné skříňky a poličky. Dneska je třetí den po operaci, jenom polehává a při chůzi vrávorá, to však může být po lécích, má kromě antibiotik i prášek proti bolesti. Ale jíst jí chutná. Má vlastně čtvrtinu tělíčka oholenou a zdá se mi tudíž hubená. Za jak dlouho jí narostou nové chloupky?
dobrý den. Ničeho se nebojte naší kočičce chybí celá zadní nožička, a vůbec jí to neomezuje. Chodit se s tím naučila, jen tak jakoby legračně hopká
minulý týden dokonce s rozběhem vyšplhala na náš ořešá a sama si i slezla dolů. Doma si normálně hraje a běhá s ostatními kočkami
také jsme si s ní po operaci zažili své - operovali ji v létě a asi vlivem tepla jí rána pod operací začala hnisat, vypadalo to fakt zle a vetové hrozili ještě jednou operací. Já už byla takřka rozhodnutá jí v tom případě nechat utratit, protože číča byla tak vychrtlá, že by další narkózu a operaci asi nepřežila. V posledním zoufalém pokusu jsme jí obvaz sundali, vet očistil odumřelou tkáň a nechali jsme to svému osudu, jen jsem sypala penicilinem v prášku. Číča si nohu pečlivě olizovala a světe div se, zhruba za 2 měsíce nebylo po ráně ani vidu.
Takže radím, ničeho se nebojte, kočička to zvládne a mám pocit, že ta zvířátka si z toho z daleka nedělají takovou hlavu jako my
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.125.85
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
dobrý den. Ničeho se nebojte naší kočičce chybí celá zadní nožička, a vůbec jí to neomezuje. Chodit se s tím naučila, jen tak jakoby legračně hopká
minulý týden dokonce s rozběhem vyšplhala na náš ořešá a sama si i slezla dolů. Doma si normálně hraje a běhá s ostatními kočkami
také jsme si s ní po operaci zažili své - operovali ji v létě a asi vlivem tepla jí rána pod operací začala hnisat, vypadalo to fakt zle a vetové hrozili ještě jednou operací. Já už byla takřka rozhodnutá jí v tom případě nechat utratit, protože číča byla tak vychrtlá, že by další narkózu a operaci asi nepřežila. V posledním zoufalém pokusu jsme jí obvaz sundali, vet očistil odumřelou tkáň a nechali jsme to svému osudu, jen jsem sypala penicilinem v prášku. Číča si nohu pečlivě olizovala a světe div se, zhruba za 2 měsíce nebylo po ráně ani vidu.
Takže radím, ničeho se nebojte, kočička to zvládne a mám pocit, že ta zvířátka si z toho z daleka nedělají takovou hlavu jako my
Sousedův kocour nemá zadní nohu,je už asi 10-letý a v pohodě se pere s okolníma kocourama a obtěžuje naší kočku.Přes překážky se dostane bez nesnází a chodí na výlety do širého okolí.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.97.187
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
Tady je příběh kočičky Sisinky, můžete vidět, že i bez přední nožičky se má skvěle. Nahoře jsou fotky, když byla ještě v léčení. Dole je už štastná u nové páničky
http://www.utulek-ostrava. estranky.cz/stranka/fido _-sisi-a-bobinka
(2 mezery)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
http://www.modrykocour.cz /forum/viewtopic.php?t=2694
V tomto odkazu si také můžete přečíst příběh kočičky, která přišla o tlapičku (za "cz" odstraňte mezeru).
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.130.248
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
Děkuji mockrát za všechny milé a účastné odpovědi, které nám dávají tak optimistické vyhlídky a ze kterých cítím Vaše porozumění a soucit s trápením naší kočičky. Fakt je, že je mnohem statečnější než já. Jsou to teď velmi smutné chvíle, ale každé její zavrnění nám dělá ukrutnou radost. Držte Pajdulce palce - a vlastně i nám. Ještě jednou díky a hlavně žádné úrazy.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.206.139
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Děkuji mockrát za všechny milé a účastné odpovědi, které nám dávají tak optimistické vyhlídky a ze kterých cítím Vaše porozumění a soucit s trápením naší kočičky. Fakt je, že je mnohem statečnější než já. Jsou to teď velmi smutné chvíle, ale každé její zavrnění nám dělá ukrutnou radost. Držte Pajdulce palce - a vlastně i nám. Ještě jednou díky a hlavně žádné úrazy.
držím palce hlavně Vám, protože pokud budete v pohodě Vy, tak Pajdulka bude také,to mi věřte. Nedávno jsem léčila u kocoura vážnou infekci (ještě pořád to není úplně ok), ale když léčba nezabírala tak jak měla a kocour vzačal už i zvracet prášky, tak jsem s ním s brekem utíkala zase na veterinu. Vetka mě uklidnila, řekla, že je to proto, že Berry ke mně ztratil důvěru a já jsem navíc ve stresu z jeho léčby a přenáším to na něj. Místo prášků jsme začli dávat injekce 1x za 14dní a odbourali jsme všechny mastičky, abychom ho vůbec nestresovali a já dostala za úkol hodit se do klidu nebo kocoura nevyléčíme. Už po třech dnech takového \"léčení\", kdy jsem si s Berrym pořád jen hrála a nedělo se nic hrozného, se začali dostavovat výsledky. Už je na tom o milion procent lépe i když ještě ne na stoprocent. Proto buďte v klidu hlavně Vy, Pajdulka z Vás musí cítit pohodu a léčení jí půjde mnohem lépe.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.131.90
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Po nešťastném úrazu museli naší dvouleté kočičce, amputovat celou přední nožičku. Jsme z toho strašně nešťastní, prosím napište nám, máte-li zkušenosti, jak se to bude vyvíjet. Veterinář nás uklidňuje, že i třínohé kočičky dokážou lézt po stromech a i jinak vést spokojený život. Děkuji za případné potěšující zprávy.
Jsem zadavatelka dotazu, snad Vás bude zajímat, jak to dopadlo. Pajdulku jsme asi šest týdnů nepouštěli ven, měli jsme obavy i ze zimy, protože měla vlastně čtvrtinu těla oholenou bez srsti. Udělali jsme ji na verandě pohodlné ležení u francouzského okna, aby viděla ven na terasu a na ptačí krmítka. Koukala na ně, jako my na televizi. Ještě před odstraněním stehů (bylo jich hodné, raději jsem je ani nepočítala) se jí vrátila její původní zvědavost a všetečnost, jenom rovnováha ji dělala trochu potíže. Snažili jsme se ji zabránit ve skákání do výšek, ale ne vždy se to podařilo, tak jsme ji alespoň sundavali zpět na zem, aby jsme šetřili tu jednu přední nožičku. Potom nám jednou utekla na zahradu, celé odpoledne byla venku, viděli jsme ji i na zahradě u sousedů. Domů nechtěla, volání a lákání ignorovala. Prostě si po tom dlouhém půstu užívala, zima ji evidentně nevadila. Vrátila se večer, spokojená, unavená a patřičně hladová. Od té doby chodí normálně ráno ven, několikrát za den se objeví na terase, dostane granulky a zase upaluje na zahradu. Při chůzi kulhá, ale při běhu není nic poznat. Je veselá, spokojená a celý den neposedná jako dřív. Večer se pomazlí na klíně, prošmejdí poličky a pootevřené skříňky, teprve potom jde spát. Ještě pro zajímavost: Pajdulka má stejně starou kočičí sestru, která z ní vždycky měla respekt. Pajdulka si i přes svůj handicap tuto dominantní úlohu udržela.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.47.5
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Jsem zadavatelka dotazu, snad Vás bude zajímat, jak to dopadlo. Pajdulku jsme asi šest týdnů nepouštěli ven, měli jsme obavy i ze zimy, protože měla vlastně čtvrtinu těla oholenou bez srsti. Udělali jsme ji na verandě pohodlné ležení u francouzského okna, aby viděla ven na terasu a na ptačí krmítka. Koukala na ně, jako my na televizi. Ještě před odstraněním stehů (bylo jich hodné, raději jsem je ani nepočítala) se jí vrátila její původní zvědavost a všetečnost, jenom rovnováha ji dělala trochu potíže. Snažili jsme se ji zabránit ve skákání do výšek, ale ne vždy se to podařilo, tak jsme ji alespoň sundavali zpět na zem, aby jsme šetřili tu jednu přední nožičku. Potom nám jednou utekla na zahradu, celé odpoledne byla venku, viděli jsme ji i na zahradě u sousedů. Domů nechtěla, volání a lákání ignorovala. Prostě si po tom dlouhém půstu užívala, zima ji evidentně nevadila. Vrátila se večer, spokojená, unavená a patřičně hladová. Od té doby chodí normálně ráno ven, několikrát za den se objeví na terase, dostane granulky a zase upaluje na zahradu. Při chůzi kulhá, ale při běhu není nic poznat. Je veselá, spokojená a celý den neposedná jako dřív. Večer se pomazlí na klíně, prošmejdí poličky a pootevřené skříňky, teprve potom jde spát. Ještě pro zajímavost: Pajdulka má stejně starou kočičí sestru, která z ní vždycky měla respekt. Pajdulka si i přes svůj handicap tuto dominantní úlohu udržela.
tak to vidíte.....vůbec nic jí nechybí. Jsem ráda, že je Pajdulka už v pohodě, nedivím se, že jste jí nechtěla do těch mrazů takhle "upravenou" pouštět, taky bych se zdráhala, ale Pajdulka si to evidentně užívá. Kočky jsou silné osobnosti (ona i ostatní zvířátka se s nějakým postižením srovnávají lépe než my) a určitě si bude život užívat tak, jako kdyby byla kompletní
.
blahopřeju k úspěšnému doléčení
ŠN

XXX.XXX.167.90
měla jsem kocourka, kterému jsem taky musela nechat amputovat celou zadní nožku. Ze začátku jsem pořád brečela, protože než si na to on zvyknul dělal asi 14 dnů různé nekoordinované přemety. které byly způsobeny tím, že chtěl stála používat nožičku, kterou už neměl. Pak na to ale přišel a byl úplně v pohodě. Skákal si kam chtěl, přelezl i přes plot nebo vylezl na strom. Absolutně to neřešil, jen mně měl o to radši, když jsem mu jeho chybějící zadní nožku nahradila při drbání. :-)
Držím palce
ŠN
napsal(a):
měla jsem kocourka, kterému jsem taky musela nechat amputovat celou zadní nožku. Ze začátku jsem pořád brečela, protože než si na to on zvyknul dělal asi 14 dnů různé nekoordinované přemety. které byly způsobeny tím, že chtěl stála používat nožičku, kterou už neměl. Pak na to ale přišel a byl úplně v pohodě. Skákal si kam chtěl, přelezl i přes plot nebo vylezl na strom. Absolutně to neřešil, jen mně měl o to radši, když jsem mu jeho chybějící zadní nožku nahradila při drbání. :-)
Držím palce
Obávám se, že po 12 letech budou všechny výše zmíněné kočky už velmi pravděpodobně po smrti.
Je ale pravda, že diskuze na téma amputace může někomu pomoct i po tak dlouhé době od zadání prvního příspěvku.
Třeba mě. Já to čtu v roce 2022 a přemýšlím nad adopcí kocourka s čerstvou amputací zadní končetiny. Takže pro mě informativně hodnotné - i to, jak to dopadlo s první kočičkou. To se stává málokdy, aby "zadavatel příspěvku" s časovým odstupem přišel i se závěrem. A to i přesto, že leckdo píše "dám vědět". A pak skutek utek...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Lasiodora42
napsal(a):
Třeba mě. Já to čtu v roce 2022 a přemýšlím nad adopcí kocourka s čerstvou amputací zadní končetiny. Takže pro mě informativně hodnotné - i to, jak to dopadlo s první kočičkou. To se stává málokdy, aby "zadavatel příspěvku" s časovým odstupem přišel i se závěrem. A to i přesto, že leckdo píše "dám vědět". A pak skutek utek...
Za mě je amputace zadní končetiny lepší než přední.