Neregistrovaný uživatel
Dobrý den, na této diskuzi člověk najde vždy zajímavé dotazy, odpovědi. Ráda bych znala váš názor na jeden "problém" s naším kocourkem. Před třemi měsíci k nám do rodiny přišel kocourek, tehdy mohl mít tak dva až tři měsíce. Potkali jsme se v parku, takže nevím věk ani co prožil před příchodem k nám. Potíž je ta, že se snaží utéct ven z bytu. Přes den sdílí dvě místnosti s pejskem, hrají si, udělali jsme mu i kočkostrom na prolézání, má hračky. Ale jakmile chytnu na kliku nebo jdeme s pejskem ven, do práce atd. tak je k neudržení. Sápe se na dveře a většinou je tak rychlý, že ho nestihnu chytit a už je na chotbě. Tam automaticky zamíří po schodech pryč z baráku. Vzala jsem ho párkrát na dvůr, když jsem venčila. Klepe se a bojí, takže se snaží zalézt pod balkon, prostě je na něm vidět, že má strach. Nevím, co mám dělat. Trpí? Je nešťastný? Možná jako koťátko žil s maminkou venku a je polodivoký, možná ho někdo vyhodil na ulici až později. Každopádně bydlíme v bytě, zahrádku nemáme a navíc uprostřed města na rušné křižovatce. Pokaždé když jdu ze dveří a do dveří je to zkouška rychlosti postřehu, buď já nebo kocour. Mám strach, aby nebyl nešťastný, že je zavřený doma, samo, že ho ven pustit nemůžu. Máte vy s tím zkušenosti nebo řešíte něco podobného? Myslíte, že si zvykne? Díky za odpovědi.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, na této diskuzi člověk najde vždy zajímavé dotazy, odpovědi. Ráda bych znala váš názor na jeden "problém" s naším kocourkem. Před třemi měsíci k nám do rodiny přišel kocourek, tehdy mohl mít tak dva až tři měsíce. Potkali jsme se v parku, takže nevím věk ani co prožil před příchodem k nám. Potíž je ta, že se snaží utéct ven z bytu. Přes den sdílí dvě místnosti s pejskem, hrají si, udělali jsme mu i kočkostrom na prolézání, má hračky. Ale jakmile chytnu na kliku nebo jdeme s pejskem ven, do práce atd. tak je k neudržení. Sápe se na dveře a většinou je tak rychlý, že ho nestihnu chytit a už je na chotbě. Tam automaticky zamíří po schodech pryč z baráku. Vzala jsem ho párkrát na dvůr, když jsem venčila. Klepe se a bojí, takže se snaží zalézt pod balkon, prostě je na něm vidět, že má strach. Nevím, co mám dělat. Trpí? Je nešťastný? Možná jako koťátko žil s maminkou venku a je polodivoký, možná ho někdo vyhodil na ulici až později. Každopádně bydlíme v bytě, zahrádku nemáme a navíc uprostřed města na rušné křižovatce. Pokaždé když jdu ze dveří a do dveří je to zkouška rychlosti postřehu, buď já nebo kocour. Mám strach, aby nebyl nešťastný, že je zavřený doma, samo, že ho ven pustit nemůžu. Máte vy s tím zkušenosti nebo řešíte něco podobného? Myslíte, že si zvykne? Díky za odpovědi.
Můžu přidat svou zkušenost. My máme britskou kočičku, která nikdy nebyla venku a bydlela s námi v bytě. Taky se jí náramně líbílo utíkat z bytu a to nikdy venek nepoznala. Takže to probíhalo obdobně, chytala jsem ji až v suterénu. Nevím, co s tím, je u nich asi jedno, jestli někdy venku byli nebo ne. Prostě mají tendence utíkat.
Přestěhovali jsme se na barák a tam to je horší, protože je tam zahrádka a kočka prostě chtěla ven. Takže vodítko a procházky a tak jsme to vyřešili. Naučila se už jako kotě, takže to nebyl problém. Stejně ale chce v nestřežený okamžik ven. Teď v zimě jsem se musela smát, protože jednoho mrazivého odpoledne zatoužila ven. Tak jsem jí to umožnila, no, byla tam pět minut a už utíkala ke kamnům a týden mám pokoj. Je zvyklá celý život na pokojovou teplotu, takže to bylo rychlý. Nevím, co s tím, beru to tak, že to k nim prostě patří. I když ví, že je tam nevlídno, tak by chtěla ven. Sama se těším, co napíšou jiní a kdyby existovalo nějaké řešení, bylo by to fajn.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Můžu přidat svou zkušenost. My máme britskou kočičku, která nikdy nebyla venku a bydlela s námi v bytě. Taky se jí náramně líbílo utíkat z bytu a to nikdy venek nepoznala. Takže to probíhalo obdobně, chytala jsem ji až v suterénu. Nevím, co s tím, je u nich asi jedno, jestli někdy venku byli nebo ne. Prostě mají tendence utíkat.
Přestěhovali jsme se na barák a tam to je horší, protože je tam zahrádka a kočka prostě chtěla ven. Takže vodítko a procházky a tak jsme to vyřešili. Naučila se už jako kotě, takže to nebyl problém. Stejně ale chce v nestřežený okamžik ven. Teď v zimě jsem se musela smát, protože jednoho mrazivého odpoledne zatoužila ven. Tak jsem jí to umožnila, no, byla tam pět minut a už utíkala ke kamnům a týden mám pokoj. Je zvyklá celý život na pokojovou teplotu, takže to bylo rychlý. Nevím, co s tím, beru to tak, že to k nim prostě patří. I když ví, že je tam nevlídno, tak by chtěla ven. Sama se těším, co napíšou jiní a kdyby existovalo nějaké řešení, bylo by to fajn.
Díky za příspěvek. CO máme kocourka, tak jsem "paranoidní". Ne vážně, každé dvě minuty sonduji, kde kocourek je. Dříve jsem byla více v klídku. Teď musím dávat pozor, zda není zavřený někde na záchodě, v ložnici, ve skříni...všude totiž vleze a je skutečně rychlý jako Superman, nevšimnete si a pak ho hledáte po bytě a on čeká za dveřmi až ho pustíte. Já jsem v pohodě, pořád na něj myslím, kde je, ale průšvih je to spíše u ostatních. Moje mamka už je paní ctihodného věku a nahánět kocoura, to prostě nejde. Přítel také dává pozor, ale i tak se mu stalo, že kočičák proklouzl na balkón a seděl na římse. Měl z toho legraci a nás málem trefil šlak. Na sněhu se mu sice moc nelíbí, zebe ho to do tlapek, ale uspokojí ho to tak jen na půl dne, večer už se zase sápe ven.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Díky za příspěvek. CO máme kocourka, tak jsem "paranoidní". Ne vážně, každé dvě minuty sonduji, kde kocourek je. Dříve jsem byla více v klídku. Teď musím dávat pozor, zda není zavřený někde na záchodě, v ložnici, ve skříni...všude totiž vleze a je skutečně rychlý jako Superman, nevšimnete si a pak ho hledáte po bytě a on čeká za dveřmi až ho pustíte. Já jsem v pohodě, pořád na něj myslím, kde je, ale průšvih je to spíše u ostatních. Moje mamka už je paní ctihodného věku a nahánět kocoura, to prostě nejde. Přítel také dává pozor, ale i tak se mu stalo, že kočičák proklouzl na balkón a seděl na římse. Měl z toho legraci a nás málem trefil šlak. Na sněhu se mu sice moc nelíbí, zebe ho to do tlapek, ale uspokojí ho to tak jen na půl dne, večer už se zase sápe ven.
My máme 6 měsíčního britského kocoura.Taky se cpal do dveří a prchal závratnou rychlostí do suterénu.Opravdu to bylo zábavné v 5 ráno letět za kocourem a chytat ho dřív než uteče na ulici.Pomohlo nám když ho náhodou soused nevědomky vyděsil bouchnutím dveřmi od bytu(cizích lidí se bojí).Teď už je to lepší,občas by chtěl zdrhnout,ale dá se to zvládnout.Já jsem zase nervní kdykoliv potřebuju otevřít okno(jsme ve 3.patře),aby kocour nevypadl.
Bratr má dvě kočky a nedávno se musel vrátit z města domů, protože z tramvaje viděl kočku sedící zvenku na okenním parapetu(jeho žena si nevšimla že micina vlezla ven).A to bydlí v 5.patře.Jsou to obyčejné kočky bez PP a na chodbu prchají pravidelně.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Díky za příspěvek. CO máme kocourka, tak jsem "paranoidní". Ne vážně, každé dvě minuty sonduji, kde kocourek je. Dříve jsem byla více v klídku. Teď musím dávat pozor, zda není zavřený někde na záchodě, v ložnici, ve skříni...všude totiž vleze a je skutečně rychlý jako Superman, nevšimnete si a pak ho hledáte po bytě a on čeká za dveřmi až ho pustíte. Já jsem v pohodě, pořád na něj myslím, kde je, ale průšvih je to spíše u ostatních. Moje mamka už je paní ctihodného věku a nahánět kocoura, to prostě nejde. Přítel také dává pozor, ale i tak se mu stalo, že kočičák proklouzl na balkón a seděl na římse. Měl z toho legraci a nás málem trefil šlak. Na sněhu se mu sice moc nelíbí, zebe ho to do tlapek, ale uspokojí ho to tak jen na půl dne, večer už se zase sápe ven.
U nás to má kočka lepší v tom, že nikde nezavíráme dveře,má přístup všude. Třeba do koupelny, protože to je u nás jediné místo, kde může mít záchůdek. Skříně řešíme tak, že do nich má odmalinka zákaz (snažíme se hlídat :-)), kocour, kterého mají moji rodiče může do skříní, ale to naše třeštidlo tam "úřaduje" a všechno je venku. Jednou se nám stalo, že si vlezla u rodičů do skříně, bylo to nepozorovaně a strávila tam noc, protože skříň se zavřela. Hned ráno jsem ji naháněla a podle jejího mňoukání jsem šla najisto :-), nic se jí nestalo ani nic neprovedla. Řekla bych, že se vzbudila taky až ráno. Ony se umí ozvat, když se jim něco děje a určitě byste přišli na to, kam si vlezl. U kočiček občas není nad špatnou zkušenost :-) Tím nechci nikoho zvednout ze židle, ale v některých případech to nijak jinak nejde.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
U nás to má kočka lepší v tom, že nikde nezavíráme dveře,má přístup všude. Třeba do koupelny, protože to je u nás jediné místo, kde může mít záchůdek. Skříně řešíme tak, že do nich má odmalinka zákaz (snažíme se hlídat :-)), kocour, kterého mají moji rodiče může do skříní, ale to naše třeštidlo tam "úřaduje" a všechno je venku. Jednou se nám stalo, že si vlezla u rodičů do skříně, bylo to nepozorovaně a strávila tam noc, protože skříň se zavřela. Hned ráno jsem ji naháněla a podle jejího mňoukání jsem šla najisto :-), nic se jí nestalo ani nic neprovedla. Řekla bych, že se vzbudila taky až ráno. Ony se umí ozvat, když se jim něco děje a určitě byste přišli na to, kam si vlezl. U kočiček občas není nad špatnou zkušenost :-) Tím nechci nikoho zvednout ze židle, ale v některých případech to nijak jinak nejde.
Kocourek vleze skutečně všude. Dnes se například ráno napasoval do jedné papírové tašky takovým způsobem, že nemohl ven, prolezl ušima té tašky a nešlo to ani tam ani zpátky, takže vypadal jak šneček. Měl na zádech tašku a snažil se utéct a setřást jí, ale nešlo mu to. Sranda k popukání,samo, že jsem ho hned vyprostila. Spíš mě trápí, že jak proběhne ven dveřmi, tak není k zastavení, přitom lidí se bojí a venku je sotva chvilku a pak chce dom.