Močový měchýř nepracuje

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jeden takovy pripad znam, kocourek se take ucpal, i k amputaci penisu doslo, bohuzel nic nepomohlo a kocour byl utracen. Asi by to misto uro pet pasty chtelo spis dietni granule, zjistit jestli ma kocour struvity nebo oxalaty a podle toho krmit.
A nemohu si odpustit poznamku na vase pribuzne. Jsou normalni, ze kocoura misto kastrace daji radeji nejakym divnym lidem?

Kocourek není můj, ale mé sestry. Pořídili si tohoto ruského modrého kocourka(našli u silnice) a poté si po nějaké době ke kocourkovi pořídili siamskou kočičku. Tu brali bez PP. kočička byla teprve 5 týdení a ve špatném stavu. Měli jí několik dní hospitalizovanou v nemocnici, kde jí dávali infuze do bříška, aby se zavodnila a vše přežila. Myslím, že ke kočičce se zachovali hezky. Zachránili jí život. poté měli obě kočky doma.
Bohužel kocourek začal značkovat a nějak se s kočičkou nemohli snést. na denním pořádku bylo kousání a napadání a to spíše z její strany - siamky jsou divoké. Přítel nechtěl dát kocourka vykastrovat a navíc chtěli pro něj to nejlepší - což měl být výběh ven. Kocourek celé dny proseděl u okna a mňoukal.
Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. nakonec zjistili, že siamka s pejskem nejde dohromady. Tvrdě se ho snažila zakousnout. Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější). Sestra se se siamkou těžko loučila,ale na druhou stranu kočička byla hodně divoká a velmi mnoho věcí doma zničila - fax,boty,kabelku,ovladače,televizi atd. Nejdříve dali pryč jí. Je u Prahy v domku u jedné paní doktorky a má se prostě skvěle. paní doktorka měla podobně divokou čičinu, která jim i čůrala do postele, ale přesto si jí nechali do poslední chvíle. To jsou podle mě ideální páníčci!
Kocourka dali myslím o den později. Nějaké paní a pánovi, kteří jsou od Prahy poměrně daleko. Ze začátku zasílali zprávy a pak najednou přestali. Kocourka dostali i s vybavením zadarmo. Po osmi dnech(myslím) ho vrátili v hrozném stavu a jeho navrácení podmiňovali finančním odškodněním. Peníze dostali a kocourka předali. Opravdu nevíme co se mu stalo. Pro sestru to doufám bylo ponaučení. Já dávám u štěňátek velmi přísnou smlouvu, kterou dostala i rodina(ať si každý myslí co chce) a v případě špatného zacházení je mohu odebrat. prostě jsem opatrnější. Kocourka jí bylo hodně líto. Neměla čas,finance a možná ani sílu se o něho starat a tak to nejhorší přečkal u nás. Já jsem opravdu moc ráda, že jsme ho z toho dostali! Bylo to pro mě těžké. Mám zde fenku, její štěňátko a malého syna. přesto to nějak šlo. Manžel taky hodně pomáhal. Teď když je kocourkovi lépe je zpátky u mojí sestry. Napadá štěně(ale sestra ho vrátit nechce), protože je mu lépe a má roupy:-)
Jenže také každé ráno dvě hodiny močí a u toho velmi mňouká. Ruční vyprazdňování dělá občas veterinář(dochází k tomu mému). Čůrat chodí všude po bytě,ale to není značkování - je to dáno potřebou zkusit jestli mu to jinde nepujde lépe. Sestra pro něho hledá nové majitele, ale samozřejmě ho nikdo nechce. Je to těžké. Najednou zjistili, že kočka je v něčem složitější než pejsek(cestování,hlídání,výchova) a tak ho nechtějí. Jenže vím, že ho má ráda a utratit ho dát nechtěla. Snažím se jen nějak pomoci. Bohužel se opět ucpává a močový měchýř nefunguje. Sestra ho nechce ani v případě ručního vyprazdňování. Já bych si ho určitě nevzala kdyby měl vývod a moč odkapávala. Být to můj kocour a kdybych s ním zažila i to hezké od mala a byl na nás zvyklý, tak bych si ho doma při ručním vyprazdňování nechala. nemohu ji soudit. Má k tomu své důvody a prostě to dělat nedokáže. Já uvažuji, že si ho v tomto případě vezmu, ikdyž na nás není moc zvyklý. Jenže nemusí malé děti-máme syna( výhledově za dva roky další dítě) a také pejsky(mám CHS malého plemene). Je to těžké. Rodiče kočku nechtějí,známí také ne. Opravdu těžko se hledá někdo pro takto nemocného kocourka.
Sama nevím jak to dopadne, snažím se jen najít nejlepší řešení.
Na sestru se nezlobím. Je mladá a má svoje důvody. Já bych třeba vybírala pečlivěji a u siamky bych tu divokost čekala. A vůbec bych si spíše pořídila malého pejska, když chtějí hodně cestovat. Bohužel to podcenili. To se někdy stává. Původní úmysl byl dobrý - dát kocourka hodným lidem někam kde bude mít možnost chodit ven. Nemohla vědět, že lidi budou takový zmetkové.
Takže nevím, zda jsou příbuzní normální, ale doufám, že ano, protože každý může udělat chybu a ne vždy za ní pak nese následky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kocourek není můj, ale mé sestry. Pořídili si tohoto ruského modrého kocourka(našli u silnice) a poté si po nějaké době ke kocourkovi pořídili siamskou kočičku. Tu brali bez PP. kočička byla teprve 5 týdení a ve špatném stavu. Měli jí několik dní hospitalizovanou v nemocnici, kde jí dávali infuze do bříška, aby se zavodnila a vše přežila. Myslím, že ke kočičce se zachovali hezky. Zachránili jí život. poté měli obě kočky doma.
Bohužel kocourek začal značkovat a nějak se s kočičkou nemohli snést. na denním pořádku bylo kousání a napadání a to spíše z její strany - siamky jsou divoké. Přítel nechtěl dát kocourka vykastrovat a navíc chtěli pro něj to nejlepší - což měl být výběh ven. Kocourek celé dny proseděl u okna a mňoukal.
Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. nakonec zjistili, že siamka s pejskem nejde dohromady. Tvrdě se ho snažila zakousnout. Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější). Sestra se se siamkou těžko loučila,ale na druhou stranu kočička byla hodně divoká a velmi mnoho věcí doma zničila - fax,boty,kabelku,ovladače,televizi atd. Nejdříve dali pryč jí. Je u Prahy v domku u jedné paní doktorky a má se prostě skvěle. paní doktorka měla podobně divokou čičinu, která jim i čůrala do postele, ale přesto si jí nechali do poslední chvíle. To jsou podle mě ideální páníčci!
Kocourka dali myslím o den později. Nějaké paní a pánovi, kteří jsou od Prahy poměrně daleko. Ze začátku zasílali zprávy a pak najednou přestali. Kocourka dostali i s vybavením zadarmo. Po osmi dnech(myslím) ho vrátili v hrozném stavu a jeho navrácení podmiňovali finančním odškodněním. Peníze dostali a kocourka předali. Opravdu nevíme co se mu stalo. Pro sestru to doufám bylo ponaučení. Já dávám u štěňátek velmi přísnou smlouvu, kterou dostala i rodina(ať si každý myslí co chce) a v případě špatného zacházení je mohu odebrat. prostě jsem opatrnější. Kocourka jí bylo hodně líto. Neměla čas,finance a možná ani sílu se o něho starat a tak to nejhorší přečkal u nás. Já jsem opravdu moc ráda, že jsme ho z toho dostali! Bylo to pro mě těžké. Mám zde fenku, její štěňátko a malého syna. přesto to nějak šlo. Manžel taky hodně pomáhal. Teď když je kocourkovi lépe je zpátky u mojí sestry. Napadá štěně(ale sestra ho vrátit nechce), protože je mu lépe a má roupy:-)
Jenže také každé ráno dvě hodiny močí a u toho velmi mňouká. Ruční vyprazdňování dělá občas veterinář(dochází k tomu mému). Čůrat chodí všude po bytě,ale to není značkování - je to dáno potřebou zkusit jestli mu to jinde nepujde lépe. Sestra pro něho hledá nové majitele, ale samozřejmě ho nikdo nechce. Je to těžké. Najednou zjistili, že kočka je v něčem složitější než pejsek(cestování,hlídání,výchova) a tak ho nechtějí. Jenže vím, že ho má ráda a utratit ho dát nechtěla. Snažím se jen nějak pomoci. Bohužel se opět ucpává a močový měchýř nefunguje. Sestra ho nechce ani v případě ručního vyprazdňování. Já bych si ho určitě nevzala kdyby měl vývod a moč odkapávala. Být to můj kocour a kdybych s ním zažila i to hezké od mala a byl na nás zvyklý, tak bych si ho doma při ručním vyprazdňování nechala. nemohu ji soudit. Má k tomu své důvody a prostě to dělat nedokáže. Já uvažuji, že si ho v tomto případě vezmu, ikdyž na nás není moc zvyklý. Jenže nemusí malé děti-máme syna( výhledově za dva roky další dítě) a také pejsky(mám CHS malého plemene). Je to těžké. Rodiče kočku nechtějí,známí také ne. Opravdu těžko se hledá někdo pro takto nemocného kocourka.
Sama nevím jak to dopadne, snažím se jen najít nejlepší řešení.
Na sestru se nezlobím. Je mladá a má svoje důvody. Já bych třeba vybírala pečlivěji a u siamky bych tu divokost čekala. A vůbec bych si spíše pořídila malého pejska, když chtějí hodně cestovat. Bohužel to podcenili. To se někdy stává. Původní úmysl byl dobrý - dát kocourka hodným lidem někam kde bude mít možnost chodit ven. Nemohla vědět, že lidi budou takový zmetkové.
Takže nevím, zda jsou příbuzní normální, ale doufám, že ano, protože každý může udělat chybu a ne vždy za ní pak nese následky.

Promiňte, nechci příliš moralizovat, ale Vaší rodinu a dokonce ani Vás příliš nechápu. A na rozdíl od Vás soudit mohu... Sestra má doma nekastrovaného kocoura, který logicky začne značkovat a tak ho vypakuje z baráku... Pořídí 5týdenní bezpapírové kotě, jenž mělo být ještě dobré 2 měsíce u matky... Kočka je vzhledem k své plemenné příslušnosti temperamentní (a díky brzkému odběru nejspíš i špatně socializovaná) a tak musí jít také! A Vy jim přesto přeze všechno věnujete štěně?!

Sama mám siamského (kastrovaného) kocoura a orientální kočku. Jsou to skvělá, společenská a psychicky zcela vyrovnaná zvířata. Jenže na rozdíl od Vaší sestry jsem si je pořídila od velice odpovědné chovatelky, byly ve správném věku a hlavně jim věnujeme tolik pozornosti, že nemají potřebu demolovat kvartýr a tyranizovat jeho obyvatele.

Ja jsem pochopila, o kocoura nikdo nestojí. Zkuste se obrátit na depozita ve Vašem okolí. Mají zkušenosti i s umísťovaním problematických zvířat a mohli by Vám pomoci s hledáním nového majitele. A HLAVNĚ AŤ SI UŽ VAŠE SESTRA ŽÁDNĚ ZVÍŘE NEPOŘIZUJE!!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Promiňte, nechci příliš moralizovat, ale Vaší rodinu a dokonce ani Vás příliš nechápu. A na rozdíl od Vás soudit mohu... Sestra má doma nekastrovaného kocoura, který logicky začne značkovat a tak ho vypakuje z baráku... Pořídí 5týdenní bezpapírové kotě, jenž mělo být ještě dobré 2 měsíce u matky... Kočka je vzhledem k své plemenné příslušnosti temperamentní (a díky brzkému odběru nejspíš i špatně socializovaná) a tak musí jít také! A Vy jim přesto přeze všechno věnujete štěně?!

Sama mám siamského (kastrovaného) kocoura a orientální kočku. Jsou to skvělá, společenská a psychicky zcela vyrovnaná zvířata. Jenže na rozdíl od Vaší sestry jsem si je pořídila od velice odpovědné chovatelky, byly ve správném věku a hlavně jim věnujeme tolik pozornosti, že nemají potřebu demolovat kvartýr a tyranizovat jeho obyvatele.

Ja jsem pochopila, o kocoura nikdo nestojí. Zkuste se obrátit na depozita ve Vašem okolí. Mají zkušenosti i s umísťovaním problematických zvířat a mohli by Vám pomoci s hledáním nového majitele. A HLAVNĚ AŤ SI UŽ VAŠE SESTRA ŽÁDNĚ ZVÍŘE NEPOŘIZUJE!!!!

Omlouvám se Vám za trochu přepjatou reakci. Nebyla směrována na Vás, ale na Vaší sestru a jejího přítele. Vím, že pro kocoura děláte maximum, i když vlastně není Váš a není to Vaší povinností. Sama jsem se v pondělí rozloučila s našim 15letým pejskem, který byl poslední rok více-méně inkontinentní - tudíž vím, jak je péče o takové zvířátko náročná (nota bene když se ve Vašem případě jedná o kočku, ke které nemáte tak silný osobní vztah).

Takže ještě jednou promiňte! Přeju Vám, ať se kocour dá do pořádku nebo ať se Vám podaří nalézt pro něj novou odpovědnější rodinu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kocourek není můj, ale mé sestry. Pořídili si tohoto ruského modrého kocourka(našli u silnice) a poté si po nějaké době ke kocourkovi pořídili siamskou kočičku. Tu brali bez PP. kočička byla teprve 5 týdení a ve špatném stavu. Měli jí několik dní hospitalizovanou v nemocnici, kde jí dávali infuze do bříška, aby se zavodnila a vše přežila. Myslím, že ke kočičce se zachovali hezky. Zachránili jí život. poté měli obě kočky doma.
Bohužel kocourek začal značkovat a nějak se s kočičkou nemohli snést. na denním pořádku bylo kousání a napadání a to spíše z její strany - siamky jsou divoké. Přítel nechtěl dát kocourka vykastrovat a navíc chtěli pro něj to nejlepší - což měl být výběh ven. Kocourek celé dny proseděl u okna a mňoukal.
Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. nakonec zjistili, že siamka s pejskem nejde dohromady. Tvrdě se ho snažila zakousnout. Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější). Sestra se se siamkou těžko loučila,ale na druhou stranu kočička byla hodně divoká a velmi mnoho věcí doma zničila - fax,boty,kabelku,ovladače,televizi atd. Nejdříve dali pryč jí. Je u Prahy v domku u jedné paní doktorky a má se prostě skvěle. paní doktorka měla podobně divokou čičinu, která jim i čůrala do postele, ale přesto si jí nechali do poslední chvíle. To jsou podle mě ideální páníčci!
Kocourka dali myslím o den později. Nějaké paní a pánovi, kteří jsou od Prahy poměrně daleko. Ze začátku zasílali zprávy a pak najednou přestali. Kocourka dostali i s vybavením zadarmo. Po osmi dnech(myslím) ho vrátili v hrozném stavu a jeho navrácení podmiňovali finančním odškodněním. Peníze dostali a kocourka předali. Opravdu nevíme co se mu stalo. Pro sestru to doufám bylo ponaučení. Já dávám u štěňátek velmi přísnou smlouvu, kterou dostala i rodina(ať si každý myslí co chce) a v případě špatného zacházení je mohu odebrat. prostě jsem opatrnější. Kocourka jí bylo hodně líto. Neměla čas,finance a možná ani sílu se o něho starat a tak to nejhorší přečkal u nás. Já jsem opravdu moc ráda, že jsme ho z toho dostali! Bylo to pro mě těžké. Mám zde fenku, její štěňátko a malého syna. přesto to nějak šlo. Manžel taky hodně pomáhal. Teď když je kocourkovi lépe je zpátky u mojí sestry. Napadá štěně(ale sestra ho vrátit nechce), protože je mu lépe a má roupy:-)
Jenže také každé ráno dvě hodiny močí a u toho velmi mňouká. Ruční vyprazdňování dělá občas veterinář(dochází k tomu mému). Čůrat chodí všude po bytě,ale to není značkování - je to dáno potřebou zkusit jestli mu to jinde nepujde lépe. Sestra pro něho hledá nové majitele, ale samozřejmě ho nikdo nechce. Je to těžké. Najednou zjistili, že kočka je v něčem složitější než pejsek(cestování,hlídání,výchova) a tak ho nechtějí. Jenže vím, že ho má ráda a utratit ho dát nechtěla. Snažím se jen nějak pomoci. Bohužel se opět ucpává a močový měchýř nefunguje. Sestra ho nechce ani v případě ručního vyprazdňování. Já bych si ho určitě nevzala kdyby měl vývod a moč odkapávala. Být to můj kocour a kdybych s ním zažila i to hezké od mala a byl na nás zvyklý, tak bych si ho doma při ručním vyprazdňování nechala. nemohu ji soudit. Má k tomu své důvody a prostě to dělat nedokáže. Já uvažuji, že si ho v tomto případě vezmu, ikdyž na nás není moc zvyklý. Jenže nemusí malé děti-máme syna( výhledově za dva roky další dítě) a také pejsky(mám CHS malého plemene). Je to těžké. Rodiče kočku nechtějí,známí také ne. Opravdu těžko se hledá někdo pro takto nemocného kocourka.
Sama nevím jak to dopadne, snažím se jen najít nejlepší řešení.
Na sestru se nezlobím. Je mladá a má svoje důvody. Já bych třeba vybírala pečlivěji a u siamky bych tu divokost čekala. A vůbec bych si spíše pořídila malého pejska, když chtějí hodně cestovat. Bohužel to podcenili. To se někdy stává. Původní úmysl byl dobrý - dát kocourka hodným lidem někam kde bude mít možnost chodit ven. Nemohla vědět, že lidi budou takový zmetkové.
Takže nevím, zda jsou příbuzní normální, ale doufám, že ano, protože každý může udělat chybu a ne vždy za ní pak nese následky.

Vase sestra neni natolik dospela a zodpovedna na to, aby se starala o nejakeho ziveho tvora a jeji pritel o kockach nic nevi. Nekastrovany kocour venku rozhodne neni ta nejlepsi pece, je to ta nejjistejsi cesta, jak o kocku prijit. Dlouha leta mam doma orientalky, coz jsou siamky v jinem kabatku, takze znam temperament techto plemen. A treba oproti turecke angore se mi zda orientalka jako slaby odvar, turecka angora kouka ze zeme, jestli by si nevyskocila na garnyz u stropu a v zapeti to zrealizuje a potom se prochazi na hraneotevrenych dveri a v zapeti vam ze zeme skoci za krk a chce se pomazlit. Ale i tak nemohu rict, ze by mi jedno ci druhe plemeno neco znicilo, krome par shozenych kvetinacu.

Pokud si porizuju zvire, je to na cely jeho zivot. Pokud je zvire vazne nemocne, pak si ho neprehazuju jak horky brambor a nesnazim se mu najit noveho majitele, ale volim euthanasii. Je velmi naivni si myslet, ze nekdo citove nezainteresovany je ochotny venovat kocourovi peci a obetovat penize na lecbu, kdyz toho nejsou schopni ani lide, co kocoura znaji a maji ho radi. Vase sestra je sobecka, radeji da opet kocoura komukoliv a prehodi tak zodpovednost za zivot kocoura a rozhodnuti o utraceni na nekoho jineho. Po svete beha spousta zdravych kocek, kdo si vezme kocku, ktera muze druhy den opet onemocnet a jeji lecba bude stat tisice?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kocourek není můj, ale mé sestry. Pořídili si tohoto ruského modrého kocourka(našli u silnice) a poté si po nějaké době ke kocourkovi pořídili siamskou kočičku. Tu brali bez PP. kočička byla teprve 5 týdení a ve špatném stavu. Měli jí několik dní hospitalizovanou v nemocnici, kde jí dávali infuze do bříška, aby se zavodnila a vše přežila. Myslím, že ke kočičce se zachovali hezky. Zachránili jí život. poté měli obě kočky doma.
Bohužel kocourek začal značkovat a nějak se s kočičkou nemohli snést. na denním pořádku bylo kousání a napadání a to spíše z její strany - siamky jsou divoké. Přítel nechtěl dát kocourka vykastrovat a navíc chtěli pro něj to nejlepší - což měl být výběh ven. Kocourek celé dny proseděl u okna a mňoukal.
Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. nakonec zjistili, že siamka s pejskem nejde dohromady. Tvrdě se ho snažila zakousnout. Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější). Sestra se se siamkou těžko loučila,ale na druhou stranu kočička byla hodně divoká a velmi mnoho věcí doma zničila - fax,boty,kabelku,ovladače,televizi atd. Nejdříve dali pryč jí. Je u Prahy v domku u jedné paní doktorky a má se prostě skvěle. paní doktorka měla podobně divokou čičinu, která jim i čůrala do postele, ale přesto si jí nechali do poslední chvíle. To jsou podle mě ideální páníčci!
Kocourka dali myslím o den později. Nějaké paní a pánovi, kteří jsou od Prahy poměrně daleko. Ze začátku zasílali zprávy a pak najednou přestali. Kocourka dostali i s vybavením zadarmo. Po osmi dnech(myslím) ho vrátili v hrozném stavu a jeho navrácení podmiňovali finančním odškodněním. Peníze dostali a kocourka předali. Opravdu nevíme co se mu stalo. Pro sestru to doufám bylo ponaučení. Já dávám u štěňátek velmi přísnou smlouvu, kterou dostala i rodina(ať si každý myslí co chce) a v případě špatného zacházení je mohu odebrat. prostě jsem opatrnější. Kocourka jí bylo hodně líto. Neměla čas,finance a možná ani sílu se o něho starat a tak to nejhorší přečkal u nás. Já jsem opravdu moc ráda, že jsme ho z toho dostali! Bylo to pro mě těžké. Mám zde fenku, její štěňátko a malého syna. přesto to nějak šlo. Manžel taky hodně pomáhal. Teď když je kocourkovi lépe je zpátky u mojí sestry. Napadá štěně(ale sestra ho vrátit nechce), protože je mu lépe a má roupy:-)
Jenže také každé ráno dvě hodiny močí a u toho velmi mňouká. Ruční vyprazdňování dělá občas veterinář(dochází k tomu mému). Čůrat chodí všude po bytě,ale to není značkování - je to dáno potřebou zkusit jestli mu to jinde nepujde lépe. Sestra pro něho hledá nové majitele, ale samozřejmě ho nikdo nechce. Je to těžké. Najednou zjistili, že kočka je v něčem složitější než pejsek(cestování,hlídání,výchova) a tak ho nechtějí. Jenže vím, že ho má ráda a utratit ho dát nechtěla. Snažím se jen nějak pomoci. Bohužel se opět ucpává a močový měchýř nefunguje. Sestra ho nechce ani v případě ručního vyprazdňování. Já bych si ho určitě nevzala kdyby měl vývod a moč odkapávala. Být to můj kocour a kdybych s ním zažila i to hezké od mala a byl na nás zvyklý, tak bych si ho doma při ručním vyprazdňování nechala. nemohu ji soudit. Má k tomu své důvody a prostě to dělat nedokáže. Já uvažuji, že si ho v tomto případě vezmu, ikdyž na nás není moc zvyklý. Jenže nemusí malé děti-máme syna( výhledově za dva roky další dítě) a také pejsky(mám CHS malého plemene). Je to těžké. Rodiče kočku nechtějí,známí také ne. Opravdu těžko se hledá někdo pro takto nemocného kocourka.
Sama nevím jak to dopadne, snažím se jen najít nejlepší řešení.
Na sestru se nezlobím. Je mladá a má svoje důvody. Já bych třeba vybírala pečlivěji a u siamky bych tu divokost čekala. A vůbec bych si spíše pořídila malého pejska, když chtějí hodně cestovat. Bohužel to podcenili. To se někdy stává. Původní úmysl byl dobrý - dát kocourka hodným lidem někam kde bude mít možnost chodit ven. Nemohla vědět, že lidi budou takový zmetkové.
Takže nevím, zda jsou příbuzní normální, ale doufám, že ano, protože každý může udělat chybu a ne vždy za ní pak nese následky.

To ze je vase sestra mlada neni bohuzel omluva. Pokud je prilis mlada na to aby nesla odpovednost, nema si zadne zvire porizovat. Nehlede na to, ze ani mladi neomlouva nedostatek zodpovednosti, nebo nezvladnuti situace.... Pokud na neco clovek nema, nema se do toho poustet. Drzim kocourovi palce, at se z toho vylize a najde nekoho, kdo se o nej bude dobre starat a neposle ho pri dalsich problemech pryc :(
A jak bylo receno-at si sestra proboha uz zadne zvire neporuzuje. Nebo maximalne rybicky, ty jsou opravdu temer bezudrzbove a nejsou s nimi problemy, takze nenastane situace, kdy by rybicky musely z domu.

Co me na tom rozciluje nejvic je to, ze kvuli tomu steneti, ktere prislo az jako posledni, musely z domu kocky, ktere tam uz byly nejakou dobu doma....To nikdy nepochopim. Holt stene asi bylo zabavnejsi nez kocky, se kterymi byly problemy. :(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky všem,

potřebovala bych poradit jak postupovat s nemocným kocourkem. Kocourek není můj, ale příbuzné. My ho měli doma na hlídání po špatně provedené operaci a rádi bychom mu pomohli.
Jedná se o ruského modrého kocoura, kterému je rok a půl. Kocourek nebyl kastrovaný a začal doma značkovat. Příbuzní ho tedy dali lidem na inzerát(darovali ho zdarma). Lidé kocoura po týdnu vrátili rozřezaného a v hrozném stavu. Jeho navrácení si podmínili několika tisíci. Dostali tedy peníze a kocoura vrátili s tím, že byl nemocný.opravdu nepochopím proč ho nevrátili ihned a já bych ho hned vzala ke svému doktorovi a vše mohlo dopadnout jinak). Ještě ten den večer kocourek se dostal ke mě(naštěstí jsem na MD a tak mám čas se starat). Ze 4 a půl kilové kočky byla ležící mrtvolka vážící 2 kila. Kocour se prý ucpal a tak musel jít na operaci. V pindíku měl cévku.
Jela jsem s ním k našemu vetovi a ten ho zachránil. Kocour měl teplotu 35,9 dostal infuzi a výživu. Infuzi jsem dávala pak i doma. Ze začátku měl bolesti a svůj boj vzdával. Musel dostávat plenky a moč i s krví něj unikala neustále. Psychicky i fyzicky byl na tom velmi špatně a potřeboval 24 hodinovou péči. Ležel na ohřívací dečce a ještě jsem mu nažehlovala dětské plenky a přikrývala ho s nima. Po vyndání cévky se poněkud zlepšil. Začal i papat. Na veterinu jsme jezdili týden každý den. Po vyndání stehů se náš vet velmi divil proč má kocourek na bříšku dvě jizvy. Doteď to nebylo klinikou kde byl operován vysvětleno(ani nebyli schopni zdělit zda měl oxaláty,struvity či co, prostě nedělali testy!). Dále vet nesouhlasil s jejich postupem. Kocourka otevřeli a vyčistili moč. měchýř, ale přistoupilo se k tomu až dost pozdě, proto je nyní poškozený(nestahuje se). Lépe je prý provést amputaci penisu(potom se kočičák tolik neucpává).
Teď k problému. Kocourek je již téměř měsíc po operaci. Neboť nevyžaduje trvalou péči je zpět u příbuzné, která s ním jezdí k mému vetovi. Jenže kocourek se opět jednou ucpa-byl cévkován. Bere antibiotika,uro Pet pastu a léky na stažení močáku. Jenže to nezabírá. Čůrá všude po bytě a mňouká u toho. Močový měchýř má nestahující se a tak to vypadá, že bude třeba ho ručně vyprazdňovat. Až se zlepší, tak by měl jít na amputaci penisu(k vůli opakovanému ucpávání), ale hrozí ještě zhoršená inkontinence a možná i vývod, kdy moč odkapává dle potřeby. Co byste poradili? Jaké máte zkušenosti? Může žít hezký život i tak?

S tímto konkrétním problémem nemám naštěstí zkušenosti, takže stran močového měchýře vám neporadím. Můžu ale reagovat na vaši závěrečnou otázku. Myslím si, že po vyřešení akutních zdravotních problémů by kocourek snad mohl žít hezký život, ale potřeboval by k tomu podmínky. Proto mu buď vy u vás nebo sestra u ní doma (i když podle toho, co píšete, to u ní vypadá spíš nepravděpodobně) vytvořte láskyplný a bezpečný domov. To kočka ke spokojenému životu potřebuje, tím spíš, když není zdravá. Potřebuje mít jistotu, svůj domov, své místečko, své lidi a třeba i jiná zvířata a svůj zaběhnutý denní řád. Tak už si ho nepřehazujte, to pro něj musí být hrozně stresující.
Nechte zjistit typ kamenů, to je běžná věc, píšete, že máte dobrého veterináře, tak ať to udělá. To je naprosto podstatné pro léčbu, protože léčba zaměřená na struvity by mohla vyvolat tvorbu oxalátů a naopak. Tak abyste mu jeho problém v dobré víře ještě nezhoršovali. Je ale docela nepochopitelné, že to veterinář v rámci léčby neudělá automaticky.
Moc vám přeju, aby se kocourkovo zdraví vylepšilo. Jste moc hodná, že se o něj tak staráte. U vás by mu asi bylo líp.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Omlouvám se Vám za trochu přepjatou reakci. Nebyla směrována na Vás, ale na Vaší sestru a jejího přítele. Vím, že pro kocoura děláte maximum, i když vlastně není Váš a není to Vaší povinností. Sama jsem se v pondělí rozloučila s našim 15letým pejskem, který byl poslední rok více-méně inkontinentní - tudíž vím, jak je péče o takové zvířátko náročná (nota bene když se ve Vašem případě jedná o kočku, ke které nemáte tak silný osobní vztah).

Takže ještě jednou promiňte! Přeju Vám, ať se kocour dá do pořádku nebo ať se Vám podaří nalézt pro něj novou odpovědnější rodinu.

Děkuju a omlouvat se nemusíte. Já mám zvířata ráda a tak mi nevadí se o ně postarat, ikdyž nejsou moje. Takhle u nás už jednou přebývala hrdlička, kterou jsem našla, než si pro ní přijeli specializovaní lidé.
Kocourka mi je líto. Opravdu si nezasloužil to co se mu stalo. Je mi líto i sestry. Vím, že se z tohoto zážitku poučila.
my měli s manželem také nemocného kocourka - Kožíška. Zemřel v sedmi letech na selhání ledvin. Ke konci to bylo těžké, ale zvládli jsme to.
Ještě jednou díky:-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
S tímto konkrétním problémem nemám naštěstí zkušenosti, takže stran močového měchýře vám neporadím. Můžu ale reagovat na vaši závěrečnou otázku. Myslím si, že po vyřešení akutních zdravotních problémů by kocourek snad mohl žít hezký život, ale potřeboval by k tomu podmínky. Proto mu buď vy u vás nebo sestra u ní doma (i když podle toho, co píšete, to u ní vypadá spíš nepravděpodobně) vytvořte láskyplný a bezpečný domov. To kočka ke spokojenému životu potřebuje, tím spíš, když není zdravá. Potřebuje mít jistotu, svůj domov, své místečko, své lidi a třeba i jiná zvířata a svůj zaběhnutý denní řád. Tak už si ho nepřehazujte, to pro něj musí být hrozně stresující.
Nechte zjistit typ kamenů, to je běžná věc, píšete, že máte dobrého veterináře, tak ať to udělá. To je naprosto podstatné pro léčbu, protože léčba zaměřená na struvity by mohla vyvolat tvorbu oxalátů a naopak. Tak abyste mu jeho problém v dobré víře ještě nezhoršovali. Je ale docela nepochopitelné, že to veterinář v rámci léčby neudělá automaticky.
Moc vám přeju, aby se kocourkovo zdraví vylepšilo. Jste moc hodná, že se o něj tak staráte. U vás by mu asi bylo líp.

Kocourek má struvity, proto uro pet pasta. Dietu bude mít až později. Nyní se prý potřebuje hlavně spravit. Našemu veterináři důvěřuji. V Praze je vyhlášený a kočičky má moc rád. ze začátku neměl testy z čeho udělat. Oni ty kamínky či písek potřebují nějakou dobu na utvoření, víte? A můj doktor dostal kocourka už po operaci z kliniky někde v MB, kde toto neudělali a jeho ošetřující lékař nebyl schopen sdělit co má za kamínky a hlavně ani proč má dvě jizvy!
Také doufám, že po operaci by mohl mít hezký život. Chápu, že pro něj přehazování nebylo příjemné, ale sestra se o něho nemohla starat(chodí do práce) a tak proto byl u nás. Doktor řekl, že to je lepší než ho mít někde na klinice. A opravdu jsem se snažila k němu chovat s láskou. V noci jsem mu chodila povídat pohádky o tom jak to všechno zvládne a bude to zas dobré. Prostě jsme ho chvilkama přemlouvali, aby to nevzdal a myslím, že tu ve stresu nebyl. S fenkou se snášel dobře. Štěňátko v den návratu k sestře sice napadl, ale doktor na ně koukl a bude v pohodě.
Jinak nevím jestli by mu u mě byo lépe. Své páníčky má rád a byl u nich rok a půl. Myslím, že i on si na nás musel zvykat. Trošku víc si na mě dovoloval při nepopulárních procedůrách, ale šlo to. Mám divočejší dítě a ty on moc nemusí. Pokud to však nepůjde jinak tak se nejspíš vrátí k nám.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To ze je vase sestra mlada neni bohuzel omluva. Pokud je prilis mlada na to aby nesla odpovednost, nema si zadne zvire porizovat. Nehlede na to, ze ani mladi neomlouva nedostatek zodpovednosti, nebo nezvladnuti situace.... Pokud na neco clovek nema, nema se do toho poustet. Drzim kocourovi palce, at se z toho vylize a najde nekoho, kdo se o nej bude dobre starat a neposle ho pri dalsich problemech pryc :(
A jak bylo receno-at si sestra proboha uz zadne zvire neporuzuje. Nebo maximalne rybicky, ty jsou opravdu temer bezudrzbove a nejsou s nimi problemy, takze nenastane situace, kdy by rybicky musely z domu.

Co me na tom rozciluje nejvic je to, ze kvuli tomu steneti, ktere prislo az jako posledni, musely z domu kocky, ktere tam uz byly nejakou dobu doma....To nikdy nepochopim. Holt stene asi bylo zabavnejsi nez kocky, se kterymi byly problemy. :(

Nejde o to, že je mladá. a přikazovat někomu v 21letech zda si má či nemá pořídit zvíře jaksi nejde. Myslím si, že úmysl byl dobrý. Chtěli pro něj to nejlepší - výběh,zahradu - to mu dát nemohli. To, že se spletli a narazili na šmejdy je jiná věc. Každý může udělat chybu. Prostě nebyli tak moc opatrní.
Bohužel z okolí(soused) znám i lidi, kteří ve věku 55 let nejsou zodpovědní a nechají pejska žít se strašným zubním kamenem což vede ke ztrátě chrupu a se zakrnělým varletem. Co s tím asi tak člověk může dělat?!
Já právě doufám, že to k vůli štěňeti není. Brát si ho nemuseli. Mohla jsem ho prodat, ne darovat zdarma. nepotřebovala jsem se ho zbavit. Věděla jsem, že po něm dlouho toužila. Navíc kočičky odešly dříve, než přišel pejsek. Kocourek k vůli značkování a kočička k vůli tomu, že se opravdu nesnesla s kocourkem. Byla opravdu špatně socializovaná. A ano byla chyba brát si jí bez PP od takových množitelů, ale na druhou stranu jí zachránili život! ne každý by pak platil tisíce za hospitalizaci.
Já vidím jako chybu pořízení si druhé kočičky. Kocourek měl jít na kastraci a třeba by se i se tšěníkem snesl lépe. Takhle se na něj jakoby zlobí(podle mě). Jenže člověk občas dělá chyby. I já jsem jich ve svém životě(asi jako každý) pár udělala a proto nikoho nesoudím. Stejně by to teď k ničemu nevedlo a nikomu nepomohlo. Jde o to najít teď nejlepší řešení a ne se pitvat v tom co se udělalo špatně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Promiňte, nechci příliš moralizovat, ale Vaší rodinu a dokonce ani Vás příliš nechápu. A na rozdíl od Vás soudit mohu... Sestra má doma nekastrovaného kocoura, který logicky začne značkovat a tak ho vypakuje z baráku... Pořídí 5týdenní bezpapírové kotě, jenž mělo být ještě dobré 2 měsíce u matky... Kočka je vzhledem k své plemenné příslušnosti temperamentní (a díky brzkému odběru nejspíš i špatně socializovaná) a tak musí jít také! A Vy jim přesto přeze všechno věnujete štěně?!

Sama mám siamského (kastrovaného) kocoura a orientální kočku. Jsou to skvělá, společenská a psychicky zcela vyrovnaná zvířata. Jenže na rozdíl od Vaší sestry jsem si je pořídila od velice odpovědné chovatelky, byly ve správném věku a hlavně jim věnujeme tolik pozornosti, že nemají potřebu demolovat kvartýr a tyranizovat jeho obyvatele.

Ja jsem pochopila, o kocoura nikdo nestojí. Zkuste se obrátit na depozita ve Vašem okolí. Mají zkušenosti i s umísťovaním problematických zvířat a mohli by Vám pomoci s hledáním nového majitele. A HLAVNĚ AŤ SI UŽ VAŠE SESTRA ŽÁDNĚ ZVÍŘE NEPOŘIZUJE!!!!

Myslím, že soudit nemůžete. Za prvé jste to nezažil/a. Neznáte podrobnosti. Máte snad zkušenosti s tím, když Vám kocour doma močí? Když je všechno nenávratně zníčené? Když se každé ráno trápí a mňouká na wc? Vyprazdňoval/a jste někdy kočku ručně?
A v neposlední řadě jste nikdy neudělal/a chybu? Nikdy v životě? Na škole, v práce či v osbním životě? Já takové lidi totiž neznám. A to ani ze své či manželovi rodiny. Z práce, kde jsou většinou vysokoškoláci či ze školy. každý má na kontě nějakou tu chybu či chybku, kterou by nejraději vymazal. Jenže to nejde a tak se alespoň snaží napravit to co se stalo. Moralizovat a soudit umí každý. Pomoct a poradit či se vcítit do složité situace jen málokdo.
Nejde o to, že by ho vypakovala, ale o to že byl smutný a chtěla pro něj něco lepšího. Dům se zahrádkou a možností chodit ven. Já mít kočku jen doma, tak jí vykastrovat dám, ovšem pokud má výběh ven, tak nevím jak bych se zachovala. manžel měl několik let, než jsem se k němu nastěhovala nekastrovaného kocourka, který chodil ven. Přistěhoval se sám a byl zvyklý chodit volně. Nikdy ho kastrovat nedal a ani neomezoval. Jen když byl nemocný a to byl pak opravdu smutný. Dožil se hezkých sedmi let a nakonec zemřel na selhání ledvin, což bylo podle lékařů dáno geneticky. Kastrace by mu život stejně neprodloužila. Ikdyž jsem ho v době mého přistěhování chtěla dát kastrovat, tak nešel. Nakonec byl takhle šťastnější. Potřebu wc vykonával jen venku a tak to nevadilo. Něco jiného jsou kočky zavřené v bytech, kde jsou pak cítit.
Kocourka našli u silnice v 5,6 měsících. Byl zvyklý chodit ven a dost mu to chybělo. Nemohli si moc vybírat. Pořízení kotěte bez PP byla chyba, ale na druhou stranu jí záchránili život. Zlobím se spíše na ty bezohledné množitele. Sestru chápu, chtěla kotě zachránit, ale bohužel moc nezvážila následky. Chopila se příležitosti bez rozmyšlení, ale tu maličkou tím ochránila, takže pro mě k tomu není moc co řešit.
To se máte dobře, že Vám to vyšlo. Já mám pejska s PP a přesto jsem bohužel na moc kvalitní chovatele nenarazila, ale to by bylo na jinou velmi obsáhlou diskuzi.
Nikdo netvrdí, že o kocourka nikdo nestojí. Já se spíš snažím najít informace. nemám zkušenosti s péčí o takto nemocnou kočičku. Co se týče depozitáře, či útulku, tak jsou kočkami přeplněné a čekalo by ho utracení. Myslíte si, že mu někdo zaplatí operaci za 7tis.? Kde jsou léky, kontroly a další náklady? Opravdu pochybuji, že by se ho nějaký útulek ujal, aby měl kvalitní péči. S jedním útulkem jsem v kontaktu, ale mají co dělat s umístěním svých kočiček. A co si budem povídat ono trvale poškozenou kočičku s nutností ručního vyprázdňování či v horším případě s trvalým únikem moči(díky vývodu) si moc lidí nevezme. Vlastně nikoho takového neznám. Spíš se o takto nemocné zvíře postarají jeho majitelé, kteří k němu mají vazbu a prožili s ním i ty hezké chvilky. Alespoň by to tak mělo být, pokud to je v silách těch majitelů.
Co se týče sestry, tak jí a jejímu příteli opravdu nemohu a ani nehodlám poroučet jestli si mají či nemají pořizovat další zvířata. Je to jen jejich zodpovědnost. Spousta majitelů psů by si taky pejsky neměli pořizovat(už se o tom diskutovalo na psech), protože jejich pejsci terorizují okolí, ale co s tím můžete dělat? Nic. Bohužel nic. Dokud nebude zákonem vyhlášená trestní odpovědnost za napadání psem, tak se s tím nic dělat nedá.
Že jsem sestře dala štěně je podle mě hezké. Mám jej v rodinně a pod kontrolou,očkovat jezdím s nimi a vůbec vše hlídám. Přesto si troufám tvrdit, že zbytečně. Sestra se o něj stará moc hezky. Codí sice do práce, ale o v dnešní době snad každý. Má ho ráda a na péči si zatím opravdu nemohu stěžovat. V případě, že by se něco změnilo jsem připravená si jej kdykoliv vzít zpět. Já ho přivedla na svět a cítím za něj odpovědnost. Tyto podmínky platí i pro cizí lidi. Nejsem ten chovatel co se odchodem štěněte z domu o nic nestará. Jsou tady totiž díky nám, řízeně.
Doufám tedy, že to dopadne dobře.
Jinak bych Vámpřála trošku empatie. Někdy je v životě potřeba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vase sestra neni natolik dospela a zodpovedna na to, aby se starala o nejakeho ziveho tvora a jeji pritel o kockach nic nevi. Nekastrovany kocour venku rozhodne neni ta nejlepsi pece, je to ta nejjistejsi cesta, jak o kocku prijit. Dlouha leta mam doma orientalky, coz jsou siamky v jinem kabatku, takze znam temperament techto plemen. A treba oproti turecke angore se mi zda orientalka jako slaby odvar, turecka angora kouka ze zeme, jestli by si nevyskocila na garnyz u stropu a v zapeti to zrealizuje a potom se prochazi na hraneotevrenych dveri a v zapeti vam ze zeme skoci za krk a chce se pomazlit. Ale i tak nemohu rict, ze by mi jedno ci druhe plemeno neco znicilo, krome par shozenych kvetinacu.

Pokud si porizuju zvire, je to na cely jeho zivot. Pokud je zvire vazne nemocne, pak si ho neprehazuju jak horky brambor a nesnazim se mu najit noveho majitele, ale volim euthanasii. Je velmi naivni si myslet, ze nekdo citove nezainteresovany je ochotny venovat kocourovi peci a obetovat penize na lecbu, kdyz toho nejsou schopni ani lide, co kocoura znaji a maji ho radi. Vase sestra je sobecka, radeji da opet kocoura komukoliv a prehodi tak zodpovednost za zivot kocoura a rozhodnuti o utraceni na nekoho jineho. Po svete beha spousta zdravych kocek, kdo si vezme kocku, ktera muze druhy den opet onemocnet a jeji lecba bude stat tisice?

Nepíši nikde, že její přítel o kočkách nic neví. Co se týče toho zachráněného siamského koťátka, tak podcenili možné problémy díky chybějící socializaci.
Co se týče sestry, tak není schopná postarat se o kocourka, který se musí ručně vyprazdňovat. prostě na to nemá. Někdo dokáže operovat jiný ne. Mě třeba nevadí píchnout si injekci, ale krev bych si neodebrala a někomu jinému také ne. Přesto doktor to třeba nechápe, protože mu to příde naprosto přirozené. Každý jsme jiný. Pro manžela je jednoduché vše kolem PC a jiný si ani nenainstaluje Visty. A PC je pro něj španělská vesnice. Tchán zas ani neuvaří míchaná vajíčka:-) Přesto má ČVUT a v oboru je velmi vážený.
Dále s Vámi nesouhlasím. Manžel měl nekastrovaného kocourka, který chodil normálně ve a způsob tohoto života mu nijak neublížil! Byl šťastný a spokojený. Byl zvyklý takhle žít. K manželovi se nastěhoval sám(prostě si ho vybral:-) a jakákoliv snaha to změnit mu nesvědčila. Doma naprosto nikdy nic nezníčil, nikdy nikoho neškrábl a wc vykonával venku. Jen v době nemoci chodil na písek. Prostě úžasná kočička.
Tak to se máte dobře. Sestře kočička rozkousala ovladače(nebo je shodila z police), rozkousala a poškrábala boty(stejně tak boty návštěvě) a kabelku, občas si pochutnala na plyšácích, schazovala věci z poliček, sundavala prádlo ze sušáku, rozsekla televizi atd. Oproti kocourkovi, který ani neskákal na stůl to byl silný odvar. Kocourka nenechala být. Často ho napadala, nenechala vyspat a prosekla mu očičko. Naštěstí se to zahojilo. V té době měla sestra dost času a tak se jí věnovala a hodně si s ní hrála, bohužel byla poněkud neunavitelná. Občas jí vylezla po nohou či se do nich v noci zakousla. Prostě zlatíčko.
V době kdy si ho pořídili(našli), tak si jistě mysleli, že to je na celý život. Já jsem poměrně konzervativní. Vdávala jsem se v 19 letech a čekám, že to bude na celý život, což by manželství mělo být! Přesto se polovina lidí nezodpovědně rozvádí a ničí svým dětem životy. Já doufám, že se mi to nestane, přesto si tím jistá nejsem. Co osud přinese nikdy nevíme.
Kocourka dávali pryč zdravého. Pokud s ním nový majitelé nakrývali a on pak chytil infekci, či mu nějak ublížili, nebo ho nechali jen venku nevíme. Nevíme proč se mu to stalo, ani co se vlastně stalo. Přišel zpět ve špatném stavu, po operaci a se dvěma jizvama a vývodem. Jejich doktor nebyl schopen říci co mu bylo. Za to si za ně nechali zaplatit, ikdyž ho dostali zadarmo:-(
Mohli se ozvat při prvotních problémech a my by jsme si ho vzali. Odoperoval by ho můj doktor a neměl by trvale poškozený močový měchýř(ten má nefunkční z důvodu pozdního zásahu!), nemuseli to nechat zajít tak daleko. Vy jste ho neviděl/a. Vypadal jak mrtvolka.
Potom by se ani nemuselo řešit tohle. Kocoura by vet vykastroval a rovnou provedl uretrostomii a sestra by nemusela mít problém s ručním vyprazdňováním a inkontinencí!
Nikdo si ho nepřehazuje. V nejhorším období byl u nás. Jinak si myslím, že to naivní není. Já jsem ochotná věnovat jak financi, tak i péči tvorovi, který to potřebuje(viz hrdlička), jen to musím zvládat se svojí rodinnou. Mám ráda zvířata a ráda jim pomáhám, takže tohle mi nevadí.
Utrati jsme ho možná měli dát. Jenže lékař byl optimistický a v té době se ještě nevědělo, že je močový měchýř poškozený. To se zjistí až po nějaké době po operaci. Teď si to opravdu nedovedu představit. Vypadá už skoro relativně normálně. Nevím, ale přišlo y mi to teď divné.
Máte pravdu, že domoc se pro něj nejspíš nenajde. Opravdu nevěřím tomu, že si někdo vezme nemocnou kočičku, protože na světě jich běhá opravdu spousta zdravých a potřebujících domov.
Onemocnět však může i ta zdravá a já bych klidně byla ochotná léčbu platit. Tohle je to nejmenší. Spíš nevím kdo bude ochotný se o něho starat.
Nemyslím si , že je sobecká. Je to má sestra a mám jí moc ráda a tak si to ani myslet nemohu. Dnes jsou lidé jiní. Než by se přizpůsobili, tak se rozvedou a nemyslí na děti. Psa dají do útulku, když se jim nehodí, nebo rovnou utratit. Známá střídá pejsky jak ponožky a těch problémových se zbavuje. Tohle všechno je sobecké. U sestry je podle mě situace složitá. Nevím zda si umíte představit co udělá s bytem čůrající nekastrovaný kocour. U nás byl před třemi týdny a pořád to je cítit. Je to teď pro všechny těžké. Když se dá vykastrovat bude to jiné, ale pokud se zdravotní stav nezlepší, tak to je velmi komplikované.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejde o to, že je mladá. a přikazovat někomu v 21letech zda si má či nemá pořídit zvíře jaksi nejde. Myslím si, že úmysl byl dobrý. Chtěli pro něj to nejlepší - výběh,zahradu - to mu dát nemohli. To, že se spletli a narazili na šmejdy je jiná věc. Každý může udělat chybu. Prostě nebyli tak moc opatrní.
Bohužel z okolí(soused) znám i lidi, kteří ve věku 55 let nejsou zodpovědní a nechají pejska žít se strašným zubním kamenem což vede ke ztrátě chrupu a se zakrnělým varletem. Co s tím asi tak člověk může dělat?!
Já právě doufám, že to k vůli štěňeti není. Brát si ho nemuseli. Mohla jsem ho prodat, ne darovat zdarma. nepotřebovala jsem se ho zbavit. Věděla jsem, že po něm dlouho toužila. Navíc kočičky odešly dříve, než přišel pejsek. Kocourek k vůli značkování a kočička k vůli tomu, že se opravdu nesnesla s kocourkem. Byla opravdu špatně socializovaná. A ano byla chyba brát si jí bez PP od takových množitelů, ale na druhou stranu jí zachránili život! ne každý by pak platil tisíce za hospitalizaci.
Já vidím jako chybu pořízení si druhé kočičky. Kocourek měl jít na kastraci a třeba by se i se tšěníkem snesl lépe. Takhle se na něj jakoby zlobí(podle mě). Jenže člověk občas dělá chyby. I já jsem jich ve svém životě(asi jako každý) pár udělala a proto nikoho nesoudím. Stejně by to teď k ničemu nevedlo a nikomu nepomohlo. Jde o to najít teď nejlepší řešení a ne se pitvat v tom co se udělalo špatně.

xxxx.3.2: Ale, nějak se v tom motáte. Když chcete lhát, tak byste si měla pamatovat, co jste kde napsala

Tady píšete: NAVÍC KOČIČKY ODEŠLY DŘÍVE, NEŽ PŘIŠEL PEJSEK. Kocourek kvůli značkování a kočička kvůli tomu, že se opravdu nesnesla s kocourkem.

A o pár příspěvků výše jste psala zcela něco jiného: Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. NAKONEC ZJISTILI, ŽE SIAMKA S PEJSEKM NEJDE DOHROMADY. TVRDĚ SE HO SNAŽILA ZAKOUSNOUT.Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější).


Takže nejdříve tady tvrdíte, že se siamka snažila zakousnout štěně a v jiném příspěvku zase píšete, že kočičky odešly z domu dříve než si sestra vzala vaše štěně, tak nevím jak se ho mohla snažit zaousnout - telepaticky? Dále - vaše sestra dala kocourka pryč kvůli značkování. O kastraci asi nikdy neslyšela, že?.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
xxxx.3.2: Ale, nějak se v tom motáte. Když chcete lhát, tak byste si měla pamatovat, co jste kde napsala

Tady píšete: NAVÍC KOČIČKY ODEŠLY DŘÍVE, NEŽ PŘIŠEL PEJSEK. Kocourek kvůli značkování a kočička kvůli tomu, že se opravdu nesnesla s kocourkem.

A o pár příspěvků výše jste psala zcela něco jiného: Já v tu dobu měla štěňátka a po pejskovi ode mě sestra toužila velmi dlouho. Chtěla od nás štěňátko a tak jsme jí jedno s manželem dali. Byla jsem ráda, že zůstane v rodinně. Bohužel přítel řekl, že když pujde pryč jedna kočka, tak i druhá. NAKONEC ZJISTILI, ŽE SIAMKA S PEJSEKM NEJDE DOHROMADY. TVRDĚ SE HO SNAŽILA ZAKOUSNOUT.Štěně mi mohly vrátit(ostatně ta nabídka je tu pořád - dala jsem jim své nejlepší a nejoblíbenější).


Takže nejdříve tady tvrdíte, že se siamka snažila zakousnout štěně a v jiném příspěvku zase píšete, že kočičky odešly z domu dříve než si sestra vzala vaše štěně, tak nevím jak se ho mohla snažit zaousnout - telepaticky? Dále - vaše sestra dala kocourka pryč kvůli značkování. O kastraci asi nikdy neslyšela, že?.

Já se v tom nijak nemotám a hlavně nelžu. To nemám zapotřebí. To je přesně to proč Vám píši, že nemáte všechny informace. Sestra ode mě bydlí 10 minut autem. jednou vzali siamku podívat se k nám na štěňátka. Dále pak jsem za ní jezdila už s těhotnou fenkou, aby si kočičky na pejska zvykly. Na velkého si kočka nijak nedovolovala.
No a nakonec jsme tam jezdili s manželem i se štěňatama na návštěvy. Bylo to v rámci socializace:-)
Jezdili jsme MHD, či autem, aby si štěnda zvykala a byla zvyklá na dopravní prostředky.
Kocourka dala pryč k vůli značkování. Kastrovat ho nechtěl dát spíše přítel. Dále pro něj chtěli raději zahrádku, ale to už jsem psala výše. Jinak sestra si brala štěně, když mu bylo 9 týdnů a tři dny. Zakousnout se ho kočička snažila když jsme tam byli v jejich 7 týdnech na návštěvě a pak byli ještě oni u nás. Jinak kočičky odešly asi tři dny před příchodem štěněte. teď to tedy víte přesně. Já si myslím, že by si siamka nejspíš zvykla, ale trvalo by to asi déle. Větší problém byl v tom jak demolovala zařízení. Tudíž tohle rozhodnutí tam probíhalo již dříve.
Opravdu vrátit mi štěně můžou, kdyby chtěli, což nechtějí.
Nechcete se tedy omluvit za nepravdivé nařčení?!
Já rozhodně nelžu. K tomu se nesnižuji.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já se v tom nijak nemotám a hlavně nelžu. To nemám zapotřebí. To je přesně to proč Vám píši, že nemáte všechny informace. Sestra ode mě bydlí 10 minut autem. jednou vzali siamku podívat se k nám na štěňátka. Dále pak jsem za ní jezdila už s těhotnou fenkou, aby si kočičky na pejska zvykly. Na velkého si kočka nijak nedovolovala.
No a nakonec jsme tam jezdili s manželem i se štěňatama na návštěvy. Bylo to v rámci socializace:-)
Jezdili jsme MHD, či autem, aby si štěnda zvykala a byla zvyklá na dopravní prostředky.
Kocourka dala pryč k vůli značkování. Kastrovat ho nechtěl dát spíše přítel. Dále pro něj chtěli raději zahrádku, ale to už jsem psala výše. Jinak sestra si brala štěně, když mu bylo 9 týdnů a tři dny. Zakousnout se ho kočička snažila když jsme tam byli v jejich 7 týdnech na návštěvě a pak byli ještě oni u nás. Jinak kočičky odešly asi tři dny před příchodem štěněte. teď to tedy víte přesně. Já si myslím, že by si siamka nejspíš zvykla, ale trvalo by to asi déle. Větší problém byl v tom jak demolovala zařízení. Tudíž tohle rozhodnutí tam probíhalo již dříve.
Opravdu vrátit mi štěně můžou, kdyby chtěli, což nechtějí.
Nechcete se tedy omluvit za nepravdivé nařčení?!
Já rozhodně nelžu. K tomu se nesnižuji.

Jestli lžete nebo ne, těžko soudit, ale jedno se vám musí nechat - okecat a vykecat se umíte ze všeho.

Mě spíše zaráží postoj a natura přítele vaší sestry. Doufám, že to není známé "vrána k vráně", protože přitel je evidetně ***. Raději dá pryč kocoura, ke kterému určitě měl vytvořený už nějaký vztah a kocour byl zvyklý na ně, než by jej dal kastrovat! Takhle se s živým tvorem nezachází! Dívím se, že s tím souhlasila vaše sestra, to taky o něčem vypovídá a já bych byla ráda, kdyby si tito lidé jako je vaše milovaná sestra a její povedený manžílek a jim podobní v budoucnu nepořizovali už ani křečka! A vy jim dáte ještě štěně

Opravdu vrátit mi štěně můžou, kdyby chtěli, což nechtějí. Proč by vám štěně hned vráceli, když je ted roztomilé a evidetně s ním žádné problémy zatím nemají. Ale dočkejte času, ono štěnátko jednou vyroste, můžou přijít problémy a máte ho zpátky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kocourek má struvity, proto uro pet pasta. Dietu bude mít až později. Nyní se prý potřebuje hlavně spravit. Našemu veterináři důvěřuji. V Praze je vyhlášený a kočičky má moc rád. ze začátku neměl testy z čeho udělat. Oni ty kamínky či písek potřebují nějakou dobu na utvoření, víte? A můj doktor dostal kocourka už po operaci z kliniky někde v MB, kde toto neudělali a jeho ošetřující lékař nebyl schopen sdělit co má za kamínky a hlavně ani proč má dvě jizvy!
Také doufám, že po operaci by mohl mít hezký život. Chápu, že pro něj přehazování nebylo příjemné, ale sestra se o něho nemohla starat(chodí do práce) a tak proto byl u nás. Doktor řekl, že to je lepší než ho mít někde na klinice. A opravdu jsem se snažila k němu chovat s láskou. V noci jsem mu chodila povídat pohádky o tom jak to všechno zvládne a bude to zas dobré. Prostě jsme ho chvilkama přemlouvali, aby to nevzdal a myslím, že tu ve stresu nebyl. S fenkou se snášel dobře. Štěňátko v den návratu k sestře sice napadl, ale doktor na ně koukl a bude v pohodě.
Jinak nevím jestli by mu u mě byo lépe. Své páníčky má rád a byl u nich rok a půl. Myslím, že i on si na nás musel zvykat. Trošku víc si na mě dovoloval při nepopulárních procedůrách, ale šlo to. Mám divočejší dítě a ty on moc nemusí. Pokud to však nepůjde jinak tak se nejspíš vrátí k nám.

Sice je toto téma již víc jak měsíc staré, ale tohle mi opravdu nedá nereagovat a trochu nasměrovat správným směrem ty bludy, které tady padly:

1) Stimulovat kočku ručně k močení není nijak fyzicky ani psychicky náročná činnost a pokud někdo nezvládne kočce masírovat břicho, opravdu taky nechápu, proč si vůbec kočku pořizoval.

2) I trvale močící kočka všude není taková tragédie, k trvalé inkontinenci dochází pouze v extrémních případech, ale od dob co se vynalezly hárací kalhotky pro feny: můj dospělý 6kg kocour nosil ty pro yorkšíry, se to dá. Dá se do nich nastříhat obyč dámská vložka. Většinou se jedná ale o dočasný stav, takže ty dva týdny čurání snad přežijeme a nenecháme si ničit věci prochcáním jednoduchým úkonem: úklidem, případně zavřít kofku tam, kde nejsou postele a matrace: a za kofkou chodit, neb s láskou se líp uzdravuje (klidně ty pohádky, písničky...:-)). na noc takovou kočku samozřejmě nebrat do postele, ale sundat kalhotky a nechat v místnosti s linoleem a kočičím WC, samozřejmě. Aby si kočka taky mohla provést hygiénu, že jo.

3) Ano, pro nekastrovaného kocourka je pobyt venku nejlepší. Chybí dovětek: nejlepší cesta, jak se jej trvale zbavit, jak už někdo psal. Navíc, chci vidět, jak by sestra zkousla, kdyby jí kocourek přivlekl od nějaké kočičky prašivinku...to by byl asi malérek, že?

4) Ano, struvity (i oxaláty) potřebují nějakou dobu, než se utvoří, v těle kočky to chvíli zabere. Není ale třeba čekat, až z kočky vypadne s řevem šutr či se začne sypat písek: odebraný vzorek moči se nechá max. 24 hodin sedimentovat a úplně naspod zkumavky se utvoří mírný povlak. Ten pak sledujeme po mikroskopem. Často je na USG vidna malá "mlha" v naplněném močáku, to je přesně to, co potřebujeme a nepotřebujeme čekat na to, až se bude v močáku válet regulérní sediment. Krystalků tam nebývá moc, ale kdo chce, hledá a najde ("mlha" je často tvořena zejména odumřelými buňkami epitelu měchýře - následek prodělaného nebo trvajícího zánětu).

Zadavatelku chápu, má sestru ráda, má tendence ji omlouvat. Takovou sestru by si moje sestra přála. Mojí sestře je 40 a tak dlouho ignorovala moje velice slušné prosby, aťnekrmí své kastrované kocoury, co již jednou prodělali zánět moč. cest (lehký, postačily ATB) masem z jídelny, až jeden z kocourů onemocněl více: zánět, ucpaný až selhávání ledvin. Moje celkem laxní sestra to řešila svým laxním postupem.... takže jsem ztropila rodinnou aféru, sestře vynadala do krav - vzkazem přes matku- a bylo to celkem na solidní, trvající hádku s tím, že jsem ochotná oba kocoury vzít okamžitě k sobě, než je svojí neutuchající "láskou" zabije. A co se nestalo: najednou byly peníze na operace, najednou byly peníze na pasty a diety, najednou se dal zvládnout čurající kocour ("Ježiš, on mi pochcal kabelku." "Tak si ji uklízej, když víš, že je mu zle."), ono totiž jde ručně čurat kocoura i když máte 3 děti, práci na 8,5 hod. HPP a manžela mrtvého, víme? jen to totiž chce chtít. Ale někteří nechtějí, proč by chtěli, když budou mít vždy někoho hodného, na koho budou moct svoje průsery hodit...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice je toto téma již víc jak měsíc staré, ale tohle mi opravdu nedá nereagovat a trochu nasměrovat správným směrem ty bludy, které tady padly:

1) Stimulovat kočku ručně k močení není nijak fyzicky ani psychicky náročná činnost a pokud někdo nezvládne kočce masírovat břicho, opravdu taky nechápu, proč si vůbec kočku pořizoval.

2) I trvale močící kočka všude není taková tragédie, k trvalé inkontinenci dochází pouze v extrémních případech, ale od dob co se vynalezly hárací kalhotky pro feny: můj dospělý 6kg kocour nosil ty pro yorkšíry, se to dá. Dá se do nich nastříhat obyč dámská vložka. Většinou se jedná ale o dočasný stav, takže ty dva týdny čurání snad přežijeme a nenecháme si ničit věci prochcáním jednoduchým úkonem: úklidem, případně zavřít kofku tam, kde nejsou postele a matrace: a za kofkou chodit, neb s láskou se líp uzdravuje (klidně ty pohádky, písničky...:-)). na noc takovou kočku samozřejmě nebrat do postele, ale sundat kalhotky a nechat v místnosti s linoleem a kočičím WC, samozřejmě. Aby si kočka taky mohla provést hygiénu, že jo.

3) Ano, pro nekastrovaného kocourka je pobyt venku nejlepší. Chybí dovětek: nejlepší cesta, jak se jej trvale zbavit, jak už někdo psal. Navíc, chci vidět, jak by sestra zkousla, kdyby jí kocourek přivlekl od nějaké kočičky prašivinku...to by byl asi malérek, že?

4) Ano, struvity (i oxaláty) potřebují nějakou dobu, než se utvoří, v těle kočky to chvíli zabere. Není ale třeba čekat, až z kočky vypadne s řevem šutr či se začne sypat písek: odebraný vzorek moči se nechá max. 24 hodin sedimentovat a úplně naspod zkumavky se utvoří mírný povlak. Ten pak sledujeme po mikroskopem. Často je na USG vidna malá "mlha" v naplněném močáku, to je přesně to, co potřebujeme a nepotřebujeme čekat na to, až se bude v močáku válet regulérní sediment. Krystalků tam nebývá moc, ale kdo chce, hledá a najde ("mlha" je často tvořena zejména odumřelými buňkami epitelu měchýře - následek prodělaného nebo trvajícího zánětu).

Zadavatelku chápu, má sestru ráda, má tendence ji omlouvat. Takovou sestru by si moje sestra přála. Mojí sestře je 40 a tak dlouho ignorovala moje velice slušné prosby, aťnekrmí své kastrované kocoury, co již jednou prodělali zánět moč. cest (lehký, postačily ATB) masem z jídelny, až jeden z kocourů onemocněl více: zánět, ucpaný až selhávání ledvin. Moje celkem laxní sestra to řešila svým laxním postupem.... takže jsem ztropila rodinnou aféru, sestře vynadala do krav - vzkazem přes matku- a bylo to celkem na solidní, trvající hádku s tím, že jsem ochotná oba kocoury vzít okamžitě k sobě, než je svojí neutuchající "láskou" zabije. A co se nestalo: najednou byly peníze na operace, najednou byly peníze na pasty a diety, najednou se dal zvládnout čurající kocour ("Ježiš, on mi pochcal kabelku." "Tak si ji uklízej, když víš, že je mu zle."), ono totiž jde ručně čurat kocoura i když máte 3 děti, práci na 8,5 hod. HPP a manžela mrtvého, víme? jen to totiž chce chtít. Ale někteří nechtějí, proč by chtěli, když budou mít vždy někoho hodného, na koho budou moct svoje průsery hodit...

Jo a urinární diety od veta nejsou "diety" takové, že by se po nich kocourek "nespravil" : právě naopak, jsou celkem energetické, denní KD je co do hmotnosti celkem malá (ve srovnání se sračkama plnýma obilovin). Víceméně v každé fázi léčby se dá najít vhodná dieta (Hill´s k/d na poporu ledvin v primární fázi, pak přechod na s/d nebo c/d??? - přesně už nevím, možná je pletu, nemám tu katalog: základem je to do kočky dostat, takže rozmočit ve vodě a cpát stříkačkou - ucpává to i dvacítku)), já teď krmím Royal Caninky S/O - vše k dostání u veta a kocourek je "spravený" až skoro na můj vkus akorát :-) Takže se divím, že Vám je vet nenabídl. Já řešila močák před lety u starého veta, teď poslední rok několikrá opakovaně a celkem kofku viděli 3 veti a všichni se na dietách shodli, přičemž distribuci zajišťoval nezávisle na nich pouze jeden z nich. A taky já osobně mám pocit, že diety kocourovi pomohly v nejhorším, kromě jiného.

Dobrý den. Chci se zeptat mám 7letého Britského kocourka, který v sobotu prodělal uvolnění močové trubice, měl tam kaminkovy špunt. Teď má vývod, takže čurá úplně všude, ale od pátku od večera nejí. Nemůžeme do něho nic dostat. Doktor už mu dal 6injekci,2 kapačky+dneska dostane 3. Doktor nám dal granule na dietu, nutime ho aby snědl i pastu s vitamíny co dostal, ale nic. Začal čůrat krev.Tak jsem se chtěla zeptat, zda s tím nemáte někdo zkušenost. Jsem už úplně vyřízena z hravého, tulivého kocourka je teď chodící troska. Zajde si k misce napije se a jde spát. Nepřijde za mnou a schovává se. V tlapce má kanilu, tak na tlapku nechce došlapovat.Doktor říkal, že musí jíst a mělo by být vyhráno. Prosim poraďte jak ho přinutil jíst.

"Mortalita tohoto onemocnění je vysoká, protože jde o akutní stav a i po vyléčení může dojít ke chronickému poškození ledvin, proto je důležitá prevence. Obrovský pokrok je zaznamenaný ve změně složení diet určených pro rizikové kočky. Chrání močový systém zvířete udržením správného pH moči a zároveň preventivně působí proti formování krystalů."

http://www.livet.cz/flutd.php.

Jestli vám vet dává naději, nejsou snad ledviny poškozené, pak má, jen" bolesti a musíte ho rozežrat za každou cenu. Pokud měl rád třeba kapsičky, rozmixujte mu nějakou dietní s vodou(co by mohl, nebo které by vet doporučil) najemno a stříkněte mu to i navíckrát rovnou do pusy stříkačkou, zatím po malých dávkách několikrát denně. Stejně by to šlo třeba s vývarem s prsíčkem. S dietama u koček zkušenosti nemám, tak konkrétní jídlo na kameny radit ani nechci, jen to, jak do něj to jídlo dostat. Kamarád měl kastrovaného briťáka na operaci kamenů snad třikrát, naposled tuším v šestnácti letech. Popravdě teď nevím, jestli ho ještě mají, řešili jsme to před pár lety, od té doby jsme o kocourovi nějak nemluvili...Držím palce.

denisar1011 napsal(a):
Dobrý den. Chci se zeptat mám 7letého Britského kocourka, který v sobotu prodělal uvolnění močové trubice, měl tam kaminkovy špunt. Teď má vývod, takže čurá úplně všude, ale od pátku od večera nejí. Nemůžeme do něho nic dostat. Doktor už mu dal 6injekci,2 kapačky+dneska dostane 3. Doktor nám dal granule na dietu, nutime ho aby snědl i pastu s vitamíny co dostal, ale nic. Začal čůrat krev.Tak jsem se chtěla zeptat, zda s tím nemáte někdo zkušenost. Jsem už úplně vyřízena z hravého, tulivého kocourka je teď chodící troska. Zajde si k misce napije se a jde spát. Nepřijde za mnou a schovává se. V tlapce má kanilu, tak na tlapku nechce došlapovat.Doktor říkal, že musí jíst a mělo by být vyhráno. Prosim poraďte jak ho přinutil jíst.

Dost těchto diet kočkám nechutná. Takže buď jak radí "lesnížínka" rozmíchat na kaši a nakrmit tak kocoura, ale já osobně bych mu klidně dala i syrové maso nebo konzervu, pokud by to snědl. Teď je potřeba ho rozjíst, ten úbytek energie ho teď ohrožuje více než zánět močáku...

Na dodání energie mu můžete pořídit i Calopet pastu, ta mu dodá energii. A je důležité, aby začal jíst a dostatečně pil.