Odešly nám 3 kočičky během roku a čtvrt.....:-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj.Prosím o názor ty, kteří jsou kočkomilové a kteří opravdu kočky mají rádi a mají sdrce, které soucítí s tím, kdo o kočku přišel. A kdo by vyslechl můj bolestný příběh a měl na to svůj lidský názor, radu. Tento týden nám umřel 3měsíční kocourek z neznámých důvodů, večer chtěl být venku a ráno jsme ho našli s kapičkou krve u čumáčku a mrtvého. Neměl na sobě škrábnutí, viditelné pohmoždění nic...měli jsme ho sotva měsíc a půl, vzala jsem ho z útulku a těšila se, že bude u nás šťastný a že zase budeme mít kočičího přítele. Před rokem jsme se nastěhovali do novostavby na vesnici, dovezli si svého 4letého mainského mývalího kocourka a těšila jsem se, že mu konečně dopřeju zahradu, výlety do přírody, zkrátka to, co v rušném městě nemohl v bytě mít. Jenže po 4 měsících jsme ho našli na 40m vzdálené křižovatce přejetého. Málem mi puklo srdce a už jsem dalšího kočičáka nechtěla. Jenže na jaře donesla kamarádka kotě-vyhladovělého nalezence, kterého zachránila před smrtí. Ujali jsme se ho, začalo se mi hojit srdíčko po té předchozí ztrátě až přišel druhý šok...na tom samém místě po 3 měsících umřela i kočička. Už jsem byla zoufalá a pořád si říkala, co je špatně? Asi nejsem zvyklá na život na vesnici a osudy koček na vesnici, každý mi říká, že je to život. Ale já se s tím nechci smířit...po 3 měsících jsem v útulku našla malého kocourka a teď nám umřel taky, ani ne po 2 měsích. Já to nechápu. Každý mi říká, že si už kočku nemám pořizovat, že asi žijeme na blbém místě, ale všude okolo nás kočky jsou a já si neumím představit, že už nikdy nepohladím kočičí srst a že už nebudu mít kočičího přítele...a mám strach, že zas o číču v budoucnosti přijdu. Neznáte někdo nějakého šamana, nějakou osobu, která rozumí duším zvířat, aby třeba zjistila, zda tu opravdu není v místě bydliště nějaký problém? Nebo jestli to nesouvisí se mnou? Díky za vaše příspěvky. Ať jste šťastní vy i vaše kočičky. Zdenka.

Kočky jsou tulačky, takže pokud je chcete pouštět ven, nezabráníte tomu, aby se couraly na silnici - bohužel. Taky máme usedlost a kočeny ven pouštím, ale jsou hlavně domácí a drží se na dvorku a jakmile je chvíli nevidím, jdu je hledat, abych měla přehled... Ale nechat je venku přes noc, to bych v životě neriskovala...
Pořiďte si z útulku starší kočičku, třeba handicapovanou, ta nemá takovou potřebu chodit ven... Taky takovou máme - ke štěstí jí stačí tři věci - plná mistička, mazlení a gauč

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj.Prosím o názor ty, kteří jsou kočkomilové a kteří opravdu kočky mají rádi a mají sdrce, které soucítí s tím, kdo o kočku přišel. A kdo by vyslechl můj bolestný příběh a měl na to svůj lidský názor, radu. Tento týden nám umřel 3měsíční kocourek z neznámých důvodů, večer chtěl být venku a ráno jsme ho našli s kapičkou krve u čumáčku a mrtvého. Neměl na sobě škrábnutí, viditelné pohmoždění nic...měli jsme ho sotva měsíc a půl, vzala jsem ho z útulku a těšila se, že bude u nás šťastný a že zase budeme mít kočičího přítele. Před rokem jsme se nastěhovali do novostavby na vesnici, dovezli si svého 4letého mainského mývalího kocourka a těšila jsem se, že mu konečně dopřeju zahradu, výlety do přírody, zkrátka to, co v rušném městě nemohl v bytě mít. Jenže po 4 měsících jsme ho našli na 40m vzdálené křižovatce přejetého. Málem mi puklo srdce a už jsem dalšího kočičáka nechtěla. Jenže na jaře donesla kamarádka kotě-vyhladovělého nalezence, kterého zachránila před smrtí. Ujali jsme se ho, začalo se mi hojit srdíčko po té předchozí ztrátě až přišel druhý šok...na tom samém místě po 3 měsících umřela i kočička. Už jsem byla zoufalá a pořád si říkala, co je špatně? Asi nejsem zvyklá na život na vesnici a osudy koček na vesnici, každý mi říká, že je to život. Ale já se s tím nechci smířit...po 3 měsících jsem v útulku našla malého kocourka a teď nám umřel taky, ani ne po 2 měsích. Já to nechápu. Každý mi říká, že si už kočku nemám pořizovat, že asi žijeme na blbém místě, ale všude okolo nás kočky jsou a já si neumím představit, že už nikdy nepohladím kočičí srst a že už nebudu mít kočičího přítele...a mám strach, že zas o číču v budoucnosti přijdu. Neznáte někdo nějakého šamana, nějakou osobu, která rozumí duším zvířat, aby třeba zjistila, zda tu opravdu není v místě bydliště nějaký problém? Nebo jestli to nesouvisí se mnou? Díky za vaše příspěvky. Ať jste šťastní vy i vaše kočičky. Zdenka.

Já vám asi napíšu něco, co se vám nebude líbit. je celkem logické, že kočky vychované v bytě nemají takový cit na nástrahy venkovního života, tím míň kočky "ušlechtilé", které jsou chovány jako společníci k lidem, ne jako venkovní kočky. Takže se bohužel dalo očekávat, že váš bytový maiňák venku dlouho nepřežije. Další kočky jste začala pouštět ven bez dozoru jako úplně malá koťátka bez vedení jejich zkušené matky, takže tam jste si o to neštěstí taky tak trochu řekla sama. Pětileté děcko taky přes tu křižovatku nepustíte samostatně, že. Navíc je zřejmé, že ona křižovatka není bezpečná, buď je nepřehledná, nebo tam řidiči jezdí rychle, takže vaše další kočky tam dřív nebo později taky mohou umřít.
Jak už psali přispěvatelé výše, jediné řešení je zabezpečit zahradu nebo postavit voliéru, aby se kočky pohybovaly jen ve vámi vyhrazených místech.
A prosím vás, už si nepořizujte maličké kotě, které hned vypustíte samotné do světa, nejen, že může skončit pod koly aut, ale můžou ho zabít i predátoři, např. kuny, nebo i psi atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já vám asi napíšu něco, co se vám nebude líbit. je celkem logické, že kočky vychované v bytě nemají takový cit na nástrahy venkovního života, tím míň kočky "ušlechtilé", které jsou chovány jako společníci k lidem, ne jako venkovní kočky. Takže se bohužel dalo očekávat, že váš bytový maiňák venku dlouho nepřežije. Další kočky jste začala pouštět ven bez dozoru jako úplně malá koťátka bez vedení jejich zkušené matky, takže tam jste si o to neštěstí taky tak trochu řekla sama. Pětileté děcko taky přes tu křižovatku nepustíte samostatně, že. Navíc je zřejmé, že ona křižovatka není bezpečná, buď je nepřehledná, nebo tam řidiči jezdí rychle, takže vaše další kočky tam dřív nebo později taky mohou umřít.
Jak už psali přispěvatelé výše, jediné řešení je zabezpečit zahradu nebo postavit voliéru, aby se kočky pohybovaly jen ve vámi vyhrazených místech.
A prosím vás, už si nepořizujte maličké kotě, které hned vypustíte samotné do světa, nejen, že může skončit pod koly aut, ale můžou ho zabít i predátoři, např. kuny, nebo i psi atd.

Bydlíme ve městě , čičiny chodí ven , ale večer , jak se začne stmívat - alou domů . My bysme snad ani nespali , kdyby nebyly na noc doma . A žijou . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bydlíme ve městě , čičiny chodí ven , ale večer , jak se začne stmívat - alou domů . My bysme snad ani nespali , kdyby nebyly na noc doma . A žijou . . .

Naše kočky utíkaly , když se bály cizího kocoura . . . . pral se s nimi a ony se ho bály . . . i na to si dohlídněte . . . . a večer domů . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bydlíme ve městě , čičiny chodí ven , ale večer , jak se začne stmívat - alou domů . My bysme snad ani nespali , kdyby nebyly na noc doma . A žijou . . .

Tak ona je to i věc náhody, pokud žijete někde ve čtvrti rodinných domků, kde není velký provoz a sousedi jsou normální, tak vám kočky žijou. Ale nedivte se, až se jednou nějaká nevrátí, pravděpodobnost je docela velká.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bydlíme ve městě , čičiny chodí ven , ale večer , jak se začne stmívat - alou domů . My bysme snad ani nespali , kdyby nebyly na noc doma . A žijou . . .

Bohužel, kočky nástrahy moderního života nezvládají. Vzali jsme si k naší ušlechtilé kočce nalezence a byli jsme moc sťastní, jaká je to milá, přítulná a komunikativní kočička. Měli jsme ji rok a půl. Obě kočky jsme hlídali, mohly jen na zahradu, když utekly za plot, hned jsme je honili zpátky. Jenomže nalezená kočička pořád utíkala, nechtěla na zahradě vydržet, milovala svobodu. No a jednou se nevrátila. Všechno hledání, letáky, vyptávání bylo marné, už se nenašla. Jenom doufáme, že si našla jinou rodinku a že někde spinká na jiném polštářku. Jenomže ona se vždycky vracela ... Je to moc smutné. Ale naši původní kočku hlídáme jak děcko, pořád ji máme na očích, i na zahradě ji stále hlídáme.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Bohužel, kočky nástrahy moderního života nezvládají. Vzali jsme si k naší ušlechtilé kočce nalezence a byli jsme moc sťastní, jaká je to milá, přítulná a komunikativní kočička. Měli jsme ji rok a půl. Obě kočky jsme hlídali, mohly jen na zahradu, když utekly za plot, hned jsme je honili zpátky. Jenomže nalezená kočička pořád utíkala, nechtěla na zahradě vydržet, milovala svobodu. No a jednou se nevrátila. Všechno hledání, letáky, vyptávání bylo marné, už se nenašla. Jenom doufáme, že si našla jinou rodinku a že někde spinká na jiném polštářku. Jenomže ona se vždycky vracela ... Je to moc smutné. Ale naši původní kočku hlídáme jak děcko, pořád ji máme na očích, i na zahradě ji stále hlídáme.

Představa, že si venkovní kočka našla novou rodinu, je pěkná, ale není to moc pravděpodobné. Jednak se nikdo moc nehrne, aby se ujímal cizí kočky, za druhé venkovní kočka trefí téměř vždy domů, pokud není někde zavřená, zraněná nebo mrtvá. Žiju celý život na vesnici a vím, jak to tam s kočkami chodí. Lidé z města si většinou představují, jaký je to ideální život, když kočka může ven, na slunce, lovit myšky... Je to jistě pro kočku moc zajímavé, je tu ale jeden problém - kočka vám na zahradě nezůstane. Plot pro ni není žádnou překážkou a za ním jsou auta, psi, otrávené myši a lidé, kteří kočky nenávidí. Venkovní kočky žijí podle statistik v průměru dva roky, existují samozřejmě výjimky, ty ale jen potvrzují pravidlo. Takže buď se jako ostatní lidé na venkově smíříte s tím, že kočky s výběhem žijí zajímavější život, ale většinou mnohem kratší, nebo si pořídíte do oken sítě proti hmyzu a kočky bez dozoru pouštět nebudete.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Představa, že si venkovní kočka našla novou rodinu, je pěkná, ale není to moc pravděpodobné. Jednak se nikdo moc nehrne, aby se ujímal cizí kočky, za druhé venkovní kočka trefí téměř vždy domů, pokud není někde zavřená, zraněná nebo mrtvá. Žiju celý život na vesnici a vím, jak to tam s kočkami chodí. Lidé z města si většinou představují, jaký je to ideální život, když kočka může ven, na slunce, lovit myšky... Je to jistě pro kočku moc zajímavé, je tu ale jeden problém - kočka vám na zahradě nezůstane. Plot pro ni není žádnou překážkou a za ním jsou auta, psi, otrávené myši a lidé, kteří kočky nenávidí. Venkovní kočky žijí podle statistik v průměru dva roky, existují samozřejmě výjimky, ty ale jen potvrzují pravidlo. Takže buď se jako ostatní lidé na venkově smíříte s tím, že kočky s výběhem žijí zajímavější život, ale většinou mnohem kratší, nebo si pořídíte do oken sítě proti hmyzu a kočky bez dozoru pouštět nebudete.

Ještě bych dodala, že pouštět bez dozoru kocoura, který žil čtyři roky jen v bytě, tudíž neznal žádné nebezpečí a také se mu nedokázal vyhnout a malé kotě, které se v noci nejspíš stane kořistí lovící kuny, opravdu není moc dobré rozhodnutí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak ona je to i věc náhody, pokud žijete někde ve čtvrti rodinných domků, kde není velký provoz a sousedi jsou normální, tak vám kočky žijou. Ale nedivte se, až se jednou nějaká nevrátí, pravděpodobnost je docela velká.

Ano je to o nahode. Stejne misto, jedna kocka se tam dozila 17ti let, druhou ve dvou letech srazilo auto a jeji krev byla rozstrikla 2m vysoko. Pousteni kocek ven je hazard s jejich zivotem a kazdy, kdo to dela, by si mel uvedomit, ze prave ta jeho kocka muze drive ci pozdeji nekde lezet srazena a bude ji trvat hodiny, nez se prestane trapit a konecne podlehne vnitrim zrazenim.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě bych dodala, že pouštět bez dozoru kocoura, který žil čtyři roky jen v bytě, tudíž neznal žádné nebezpečí a také se mu nedokázal vyhnout a malé kotě, které se v noci nejspíš stane kořistí lovící kuny, opravdu není moc dobré rozhodnutí.

Máme doma dva kocoury, kteří chodí ven. Ročního Kocoura, který se víceméně placatí na zahradě a o troršku mladšího Cipíska. Oba kocouři chodí ven, i když ten mladší jen po obědě a velmi dbáme na to, aby se nikde netoulali a po večeři, tj. kolem šesté už ven nejdou. Snažíme se eliminovat nebezpěčí.......
I tak se o ně samozřejmě bojím........bydlíme ve vilkové čtvrti, provoz aut je vcelku malý, ale i tak mi kočičku před poár lety přejelo auto, bylo jí přes pět let a říkala jsem si, že už se vyzná.....................
Mainičku mám taky a tím, jak je zvyklá jen uvnitř, tak bych jí ven rozhodně nedokázala pustit.........
Kdyby bylo na mě, asi bych kocoury nepouštěla vůbec, ale už si takto zvykli a hlasitě dávají najevo, že na tom nehodlají nic měnit......

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj.Prosím o názor ty, kteří jsou kočkomilové a kteří opravdu kočky mají rádi a mají sdrce, které soucítí s tím, kdo o kočku přišel. A kdo by vyslechl můj bolestný příběh a měl na to svůj lidský názor, radu. Tento týden nám umřel 3měsíční kocourek z neznámých důvodů, večer chtěl být venku a ráno jsme ho našli s kapičkou krve u čumáčku a mrtvého. Neměl na sobě škrábnutí, viditelné pohmoždění nic...měli jsme ho sotva měsíc a půl, vzala jsem ho z útulku a těšila se, že bude u nás šťastný a že zase budeme mít kočičího přítele. Před rokem jsme se nastěhovali do novostavby na vesnici, dovezli si svého 4letého mainského mývalího kocourka a těšila jsem se, že mu konečně dopřeju zahradu, výlety do přírody, zkrátka to, co v rušném městě nemohl v bytě mít. Jenže po 4 měsících jsme ho našli na 40m vzdálené křižovatce přejetého. Málem mi puklo srdce a už jsem dalšího kočičáka nechtěla. Jenže na jaře donesla kamarádka kotě-vyhladovělého nalezence, kterého zachránila před smrtí. Ujali jsme se ho, začalo se mi hojit srdíčko po té předchozí ztrátě až přišel druhý šok...na tom samém místě po 3 měsících umřela i kočička. Už jsem byla zoufalá a pořád si říkala, co je špatně? Asi nejsem zvyklá na život na vesnici a osudy koček na vesnici, každý mi říká, že je to život. Ale já se s tím nechci smířit...po 3 měsících jsem v útulku našla malého kocourka a teď nám umřel taky, ani ne po 2 měsích. Já to nechápu. Každý mi říká, že si už kočku nemám pořizovat, že asi žijeme na blbém místě, ale všude okolo nás kočky jsou a já si neumím představit, že už nikdy nepohladím kočičí srst a že už nebudu mít kočičího přítele...a mám strach, že zas o číču v budoucnosti přijdu. Neznáte někdo nějakého šamana, nějakou osobu, která rozumí duším zvířat, aby třeba zjistila, zda tu opravdu není v místě bydliště nějaký problém? Nebo jestli to nesouvisí se mnou? Díky za vaše příspěvky. Ať jste šťastní vy i vaše kočičky. Zdenka.

Chápu vás. Taky mám epodobné ,štěstí´´. Dovezli jsme si v červnu 2006 z trhů černobílou kočičku Bobo. Asi měsíc chodila pod dozorem venku, na noc šla spinkat do sena. Začátkem srpna 06 jsme jí přivezli kamarádku - dlouhosrstou kočičku Coco. Holky vyrostly a v květnu 2007 (17. a 19.5) porodily svoje první koťátka. Obě rodily ve stejném ,,hnízdě´´, obě se staraly o všechyn koťata stejně, i když Bobo je taková naše kojná, takže chodila s mléčnou žlázou pomalu až u země, jak měla mlíka. Dlouhosrstá kočička Coco opět zabřezla - měla cca 7 dní do porodu. A najednou nám volala kamarádka, že jela domů a že v místě kde bydlíme(v té době ještě an úplní samotě za vesnicí) viděla an silnici nějakou dlouhosrtou kočičku a zda to nemůže být ta naše. Byla to strašná rána. Nechali jsme si po ní naštěstí dcerku. Bohužel se 3 dny po smrti maminky oběsila na plotě - úplně nepochopitelně(obojek neměla). Černobílá kočička si porodila v září krásnou holčičku, která samozřejmě zůstala doma. Ta dcerka si o necelý rok později(6.srpen 2008) porodila krásného kocourka - Macíka. Zůstal samozřejmě doma a když mu bylo 7 měsíců a 7 dní, přijel táta z práce s tím, zda mám Macíka doma - na silnici byla sražená kočka. Do té doby jsme ho na noc pořád zavírala, ale zrovna v ten den(pátek 13.) jsem ho už nechala venku. Tehdy jsem se zařekla, že už žádnou kočku nechci, protože Macík byl můj miláček - první velká kočičí láska a tak jsem už nechtěla další zklamání. Ještě před tím jsme pořídili ještě znova dlouhosrstou kočičku Kočí(byl to ledne 2009, ale narozená byla už v srpnu 2008). V roce 2008 byla ještě naražena naše Micka - dcera původní kočičky. Naštěstí to přežila, ale má někdy náhlé výkyvy nálad. Nakonec jsme si letos - 2009 - nechali po původní kočičce černobílého kocourka a černou kočičku s bílým flíčkem po dlouhosrsté kočičce. Pokud by jste je chtěla vidět - www.uzviratek.blog.cz . Zuzka F.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chápu vás. Taky mám epodobné ,štěstí´´. Dovezli jsme si v červnu 2006 z trhů černobílou kočičku Bobo. Asi měsíc chodila pod dozorem venku, na noc šla spinkat do sena. Začátkem srpna 06 jsme jí přivezli kamarádku - dlouhosrstou kočičku Coco. Holky vyrostly a v květnu 2007 (17. a 19.5) porodily svoje první koťátka. Obě rodily ve stejném ,,hnízdě´´, obě se staraly o všechyn koťata stejně, i když Bobo je taková naše kojná, takže chodila s mléčnou žlázou pomalu až u země, jak měla mlíka. Dlouhosrstá kočička Coco opět zabřezla - měla cca 7 dní do porodu. A najednou nám volala kamarádka, že jela domů a že v místě kde bydlíme(v té době ještě an úplní samotě za vesnicí) viděla an silnici nějakou dlouhosrtou kočičku a zda to nemůže být ta naše. Byla to strašná rána. Nechali jsme si po ní naštěstí dcerku. Bohužel se 3 dny po smrti maminky oběsila na plotě - úplně nepochopitelně(obojek neměla). Černobílá kočička si porodila v září krásnou holčičku, která samozřejmě zůstala doma. Ta dcerka si o necelý rok později(6.srpen 2008) porodila krásného kocourka - Macíka. Zůstal samozřejmě doma a když mu bylo 7 měsíců a 7 dní, přijel táta z práce s tím, zda mám Macíka doma - na silnici byla sražená kočka. Do té doby jsme ho na noc pořád zavírala, ale zrovna v ten den(pátek 13.) jsem ho už nechala venku. Tehdy jsem se zařekla, že už žádnou kočku nechci, protože Macík byl můj miláček - první velká kočičí láska a tak jsem už nechtěla další zklamání. Ještě před tím jsme pořídili ještě znova dlouhosrstou kočičku Kočí(byl to ledne 2009, ale narozená byla už v srpnu 2008). V roce 2008 byla ještě naražena naše Micka - dcera původní kočičky. Naštěstí to přežila, ale má někdy náhlé výkyvy nálad. Nakonec jsme si letos - 2009 - nechali po původní kočičce černobílého kocourka a černou kočičku s bílým flíčkem po dlouhosrsté kočičce. Pokud by jste je chtěla vidět - www.uzviratek.blog.cz . Zuzka F.

Prosim vás, proč necháváte svoje kočky takto množit? Víte, kolik je každé léto nechtěných koťat, o jejichž životy a zdraví bojují soukromé útulky s pomocí soukromých peněz svých a svých laskavých dárců? Nechejte svoje nynější kočky vykastrovat, ať je rozmnožovací pud nehoní bezhlavě po nebezpečných silnicích a nepřiděláváte další koťata do beznadějně přeplněných útulků.
Asi mi budete argumentovat, že se o svoje koťata postaráte, ale předpokládám, že nemáte pod kontrolou, jak žijou u vašich obdarovaných známých a hlavně jak žijou či živoří další generace koťat po vašich kočkách.
Vás nemrzí, že takto produkujete koťata, která vždycky brzo umřou? kdybyste měla kočky vykastrované, budou se víc držet domu a nebudete vyrábět koťata, které dřív nebo později špatně skončí. Vím, že máte hlavně pejsky, ale neberte prosím kočky jako nějaké spotřební zboží, u něhož je normální, že vlastně dlouho nevydrží...Kočka může žít dlouhý spokojený život, když ji zabezpečíte, základem je kastrace, která eliminuje pářící pud, který často stojí za sraženýma kočkama ženoucíma se ho ukojit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosim vás, proč necháváte svoje kočky takto množit? Víte, kolik je každé léto nechtěných koťat, o jejichž životy a zdraví bojují soukromé útulky s pomocí soukromých peněz svých a svých laskavých dárců? Nechejte svoje nynější kočky vykastrovat, ať je rozmnožovací pud nehoní bezhlavě po nebezpečných silnicích a nepřiděláváte další koťata do beznadějně přeplněných útulků.
Asi mi budete argumentovat, že se o svoje koťata postaráte, ale předpokládám, že nemáte pod kontrolou, jak žijou u vašich obdarovaných známých a hlavně jak žijou či živoří další generace koťat po vašich kočkách.
Vás nemrzí, že takto produkujete koťata, která vždycky brzo umřou? kdybyste měla kočky vykastrované, budou se víc držet domu a nebudete vyrábět koťata, které dřív nebo později špatně skončí. Vím, že máte hlavně pejsky, ale neberte prosím kočky jako nějaké spotřební zboží, u něhož je normální, že vlastně dlouho nevydrží...Kočka může žít dlouhý spokojený život, když ji zabezpečíte, základem je kastrace, která eliminuje pářící pud, který často stojí za sraženýma kočkama ženoucíma se ho ukojit.

Pisatelka prvního příspěvku píše, že si posledního kocourka vzala z útulku. Vím, že koček v útulku je hodně a že útulkářky jsou vděčné za každého zájemce, přesto by se měly zajímat o to, do jakých podmínek kotě půjde, jestli bude bytové nebo bude chodit ven. Pokud bude kotě venkovní, měly by upozornit na to, že kotěti hrozí venku nebezpečí od kun a že je třeba ho do dospělosti na noc zavírat, třeba i do sklepa nebo do garáže. Kotě často zmizí beze stopy a majitel se domnívá, že odešlo za lepším nebo jim ho někdo ukradl. Lidé, kteří se přestěhují na venkov z paneláku, neví často o životě venkovních koček nic.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pisatelka prvního příspěvku píše, že si posledního kocourka vzala z útulku. Vím, že koček v útulku je hodně a že útulkářky jsou vděčné za každého zájemce, přesto by se měly zajímat o to, do jakých podmínek kotě půjde, jestli bude bytové nebo bude chodit ven. Pokud bude kotě venkovní, měly by upozornit na to, že kotěti hrozí venku nebezpečí od kun a že je třeba ho do dospělosti na noc zavírat, třeba i do sklepa nebo do garáže. Kotě často zmizí beze stopy a majitel se domnívá, že odešlo za lepším nebo jim ho někdo ukradl. Lidé, kteří se přestěhují na venkov z paneláku, neví často o životě venkovních koček nic.

no pokud bylo kotě z městského útulku, tak tam si myslím, že je jim to úplně fuk:o( depozita se o tohle většinou zajímají

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj.Prosím o názor ty, kteří jsou kočkomilové a kteří opravdu kočky mají rádi a mají sdrce, které soucítí s tím, kdo o kočku přišel. A kdo by vyslechl můj bolestný příběh a měl na to svůj lidský názor, radu. Tento týden nám umřel 3měsíční kocourek z neznámých důvodů, večer chtěl být venku a ráno jsme ho našli s kapičkou krve u čumáčku a mrtvého. Neměl na sobě škrábnutí, viditelné pohmoždění nic...měli jsme ho sotva měsíc a půl, vzala jsem ho z útulku a těšila se, že bude u nás šťastný a že zase budeme mít kočičího přítele. Před rokem jsme se nastěhovali do novostavby na vesnici, dovezli si svého 4letého mainského mývalího kocourka a těšila jsem se, že mu konečně dopřeju zahradu, výlety do přírody, zkrátka to, co v rušném městě nemohl v bytě mít. Jenže po 4 měsících jsme ho našli na 40m vzdálené křižovatce přejetého. Málem mi puklo srdce a už jsem dalšího kočičáka nechtěla. Jenže na jaře donesla kamarádka kotě-vyhladovělého nalezence, kterého zachránila před smrtí. Ujali jsme se ho, začalo se mi hojit srdíčko po té předchozí ztrátě až přišel druhý šok...na tom samém místě po 3 měsících umřela i kočička. Už jsem byla zoufalá a pořád si říkala, co je špatně? Asi nejsem zvyklá na život na vesnici a osudy koček na vesnici, každý mi říká, že je to život. Ale já se s tím nechci smířit...po 3 měsících jsem v útulku našla malého kocourka a teď nám umřel taky, ani ne po 2 měsích. Já to nechápu. Každý mi říká, že si už kočku nemám pořizovat, že asi žijeme na blbém místě, ale všude okolo nás kočky jsou a já si neumím představit, že už nikdy nepohladím kočičí srst a že už nebudu mít kočičího přítele...a mám strach, že zas o číču v budoucnosti přijdu. Neznáte někdo nějakého šamana, nějakou osobu, která rozumí duším zvířat, aby třeba zjistila, zda tu opravdu není v místě bydliště nějaký problém? Nebo jestli to nesouvisí se mnou? Díky za vaše příspěvky. Ať jste šťastní vy i vaše kočičky. Zdenka.

Dobrý den,
i já se přidávám k názoru, kočky ven nepouštět. Ideální řešení je mít prostor, kde si kočka může kdykoli pohovět bez toho, abyste měla obavy, že uteče nebo ji někdo nebo něco ublíží. Což může být např. terasa dostatečně vysoko zabezpečená plotem, či zmíněná voliéra nebo třeba zasíťovaný nebo jinak zabezpečený balkon.

Velkou pomocí proti chuti koček cestovat je kastrace. Osobně bydlím v bytě, příští týden si jedu pro dvě koťátka, které jak to bude možné dám vykastrovat.
Jednak kvůli cestování, druhak souhlasím s názorem níže, koťátek, které hledají domov je už takhle dost.

Zajistím všechna okna v bytě, aby mi nevyskočila nebo nevypadla. A dokud nebudu mít jiné možnosti, kočky budou chodit ven jen se mnou na vodítku. Možná je to pro někoho omezování svobody kočky, ale také patřím mezi velké kočičí mámy a Vaše zkušenosti mě velice rmoutí jen jak je čtu.

Určitě se ale koček nevzdávejte, jen si je opravdu hlídejte, ven je nepouštějte a budete mít dlouholetého kamaráda.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosim vás, proč necháváte svoje kočky takto množit? Víte, kolik je každé léto nechtěných koťat, o jejichž životy a zdraví bojují soukromé útulky s pomocí soukromých peněz svých a svých laskavých dárců? Nechejte svoje nynější kočky vykastrovat, ať je rozmnožovací pud nehoní bezhlavě po nebezpečných silnicích a nepřiděláváte další koťata do beznadějně přeplněných útulků.
Asi mi budete argumentovat, že se o svoje koťata postaráte, ale předpokládám, že nemáte pod kontrolou, jak žijou u vašich obdarovaných známých a hlavně jak žijou či živoří další generace koťat po vašich kočkách.
Vás nemrzí, že takto produkujete koťata, která vždycky brzo umřou? kdybyste měla kočky vykastrované, budou se víc držet domu a nebudete vyrábět koťata, které dřív nebo později špatně skončí. Vím, že máte hlavně pejsky, ale neberte prosím kočky jako nějaké spotřební zboží, u něhož je normální, že vlastně dlouho nevydrží...Kočka může žít dlouhý spokojený život, když ji zabezpečíte, základem je kastrace, která eliminuje pářící pud, který často stojí za sraženýma kočkama ženoucíma se ho ukojit.

Upřímně řečeno, ano o koťátka se staráme dobře a s většinou nových majitelů jsme v kontaktu. Kočky neberu jako spotřební zboží. Co se týče kastrace - sražený kocourek byl už objednaný na kastraci a před tím jsme měli kocourka - kastráta, který stejně šel na silnici. Tudíž já v kastraci spásu koček moc nevidím. Ačkoli ano, vždycky je kolem května spoustu inzerátů, zda někdo nechce koťátko. Nad kastrací kočiček již uvažujeme, uvidíme jak dál.

Víte, kolik je každé léto nechtěných koťat, o jejichž životy a zdraví bojují soukromé útulky s pomocí soukromých peněz svých a svých laskavých dárců

Vím. A upřímně pokud by nějaký útulek dával k osvojení kočky i ven k domku, ráda bych si nějakou nalezenou kočičku vzala. Přes nalezení jsme měli prvního kocourka - taťka jel domů, když mu před auto skočilo černobílé koťátko - kocourek. Macíček u nás pak strávil hezkých 7 let - většinu času spal v košíku s jezevčíky. Jenže většina dává kočky jen do bytu, případně do domku s venkovní voliérou. A to já osobně raději dopřeju 5 let kočce, která si ,,užije své´´ venku(ať už chytání myšek, prohánění mladých kuřat, šplhání po stromech v sadu nebo spinkání ve voňavém seně) než třeba 8 let zavřená doma v bytě hrající si tak jedině s plyšovou myškou ač krmená superpremiovkou, nemyslím, že by měla bohatší život. Ještě dodám, že kočky samozřejmě každý den krmíme(při koťatech i 3 x denně) - nejsou jen o myších.

Zuzka F.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Upřímně řečeno, ano o koťátka se staráme dobře a s většinou nových majitelů jsme v kontaktu. Kočky neberu jako spotřební zboží. Co se týče kastrace - sražený kocourek byl už objednaný na kastraci a před tím jsme měli kocourka - kastráta, který stejně šel na silnici. Tudíž já v kastraci spásu koček moc nevidím. Ačkoli ano, vždycky je kolem května spoustu inzerátů, zda někdo nechce koťátko. Nad kastrací kočiček již uvažujeme, uvidíme jak dál.

Víte, kolik je každé léto nechtěných koťat, o jejichž životy a zdraví bojují soukromé útulky s pomocí soukromých peněz svých a svých laskavých dárců

Vím. A upřímně pokud by nějaký útulek dával k osvojení kočky i ven k domku, ráda bych si nějakou nalezenou kočičku vzala. Přes nalezení jsme měli prvního kocourka - taťka jel domů, když mu před auto skočilo černobílé koťátko - kocourek. Macíček u nás pak strávil hezkých 7 let - většinu času spal v košíku s jezevčíky. Jenže většina dává kočky jen do bytu, případně do domku s venkovní voliérou. A to já osobně raději dopřeju 5 let kočce, která si ,,užije své´´ venku(ať už chytání myšek, prohánění mladých kuřat, šplhání po stromech v sadu nebo spinkání ve voňavém seně) než třeba 8 let zavřená doma v bytě hrající si tak jedině s plyšovou myškou ač krmená superpremiovkou, nemyslím, že by měla bohatší život. Ještě dodám, že kočky samozřejmě každý den krmíme(při koťatech i 3 x denně) - nejsou jen o myších.

Zuzka F.

Kdyby to bylo těch 5 let, že? A kočka může v bytě šťastně žít i 15 let. Aspoň ty kočky nemnožte, my se tady pak stavíme na hlavu a jiní ko´tata produkují jako na běžícím páse. Pochybuju, že evidujete, v jakém stavu jsou další generace potomků po vašich kočkách.
I útulky dávají kočky venkovní, podívejte se třeba na Hodonín, Poličku, Toulavé tlapky v Praze atd. jen to chce trochu hledat.
Pokud máte zahradu, můžete ji zabezpečit, např. speciálním el. ohradníkem pro kočky, nebo plotem, zadejte si do googlu "cat fence" a čerpejte inspiraci. Já bohužel zahradu nemám, kdybych měla, tak ji alespoň část zabezpečím a kočky tam pouštím pod dohledem.