Neregistrovaný uživatel
Zdravím všechny chovatele a přátele kočiček a prosím o radu. Předem se všem omlouvám za tak dlouhý dotaz a děkuji těm, kteří ho dočtou až do konce. Mám doma kocourka, starého 10 měsíců. Je to normální krátkosrstý mourek. Dostala jsem ho jako 5-ti měsíčního od jedné paní která ho měla v domku se zahradou. Do těch 5-ti měsíců byl s matkou. Už od začátku je pěkný divoch, ale to asi u mladých kocourů není nic divného. A když zrovna neřádí, tak je to velký mazel a pořád přede. Nikdy ale nebyl agresivní, až tento víkend. Hráli jsme si spolu, honili se po bytě, on byl celý rozdováděný, v rámci hry jsem na něj zavrčela a zasyčela a jako kdyby se v něm něco přeplo, najednou se naježil, začal divně hlasitě mňoukat, to už jsem viděla že je zle, tak jsem k němu začala klidně promlouvat a snažila jsem se ho uklidnit. Trochu jsem se při tom předklonila a v tu ránu mi skočil po hlavě, poškrábal mi z jedné strany krk a z druhé ucho. Zrovna jsem byla v koupelně, tak jsem popadla ručník, začala jsem na něj křičet a párkrát jsem ho švihla tím ručníkem. Předpokládala jsem že se lekne a uteče ale reakce byla naprosto opačná, spíš ho to ještě víc nabudilo a snad by po mě skočil ještě jednou kdybych se neuklidila pryč. Asi půl hodiny pak trvalo než se uklidnil, ale stejně i potom když jsem se mu podívala do očí, tak by podle mě za chvíli vystartoval znovu. Pak jsem musela odjet a domů jsem se vrátila navečer i s přítelem, který mi to moc nevěřil. Myslela jsem si, že na něj by si nic takového nedovolil, protože z něj má respekt. Nechtěla jsem aby ho provokoval, ale on to přesto udělal a kocour byl zase jak šílený a šel i po něm. Zkoušel ho vystrašit tím, že na něj zakřičel a švihal vedle něj peřinou, kocour sice trochu couvl, ale jakmile se přítel otočil tak se plížil za ním. Pak jsme se zavřeli a nechali kocoura uklidnit. Divně se po nás ale díval pořád. Pak jsme odjeli na den pryč a když jsem se vrátila tak kocour byl zase jako normálně mazlivý, byl rád že mě vidí, prostě všechno jako dřív dokud jsem se ho nesnažila odehnat od tašky do které už se jednou vyčůral a nechtěla jsem, aby to udělal znova. Jen jsem mu řekla „běž pryč, kšššc“ a už se zase ježil a byl by mě snad zase napadl, kdybych se nezavřela. No a od té doby když se mu podívám do očí, klidně i s přátelským výrazem, tak se nastraží a skoro se kolem něj bojím projít. Takže se teď vyhýbám nějakým upřeným pohledům a samozřejmě mě ani nenapadne ho nějak provokovat, což ode mě i před tím asi nebylo moc rozumné, ale ani by mě nenapadlo očekávat takovou reakci od jinak hodného a mazlivého zvířete. A tak se vás chci zeptat, co se s tím dá dělat? Jak to řešit? Samozřejmě mě jako první napadla kastrace, ale už jsem slyšela, že ani ta to nemusí vyřešit. Co si o tom myslíte vy? Během příštích pěti let bych chtěla mít děti a opravdu si nedovedu představit že bych měla malinké děti a k tomu kocoura, o kterém nevím kdy mu přeskočí napadne je a ublíží jim. A taky se bát chodit po vlastním bytě mi nepřijde v pořádku. Jenže on se prostě nebojí, nedá se ničím zahnat ani vystrašit, aby se stáhl, už od začátku jsem si všimla, že je nebojácnější než ostatní kočky, které jsem znala, on se skoro nebojí vysavače, když na Silvestra bouchali petardy, tak se taky nebál, ale běžel honem k oknu podívat se co to je, u veterináře se taky vůbec nebál a hned to tam chtěl zkoumat, atd. atd. Je vůbec nějaká šance, že se uklidní? Nebo ho budu muset dát někomu kdo má zahradu, aby se venku vyřádil a na lidi pak neútočil? Předem děkuji za rady. Pavla
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny chovatele a přátele kočiček a prosím o radu. Předem se všem omlouvám za tak dlouhý dotaz a děkuji těm, kteří ho dočtou až do konce. Mám doma kocourka, starého 10 měsíců. Je to normální krátkosrstý mourek. Dostala jsem ho jako 5-ti měsíčního od jedné paní která ho měla v domku se zahradou. Do těch 5-ti měsíců byl s matkou. Už od začátku je pěkný divoch, ale to asi u mladých kocourů není nic divného. A když zrovna neřádí, tak je to velký mazel a pořád přede. Nikdy ale nebyl agresivní, až tento víkend. Hráli jsme si spolu, honili se po bytě, on byl celý rozdováděný, v rámci hry jsem na něj zavrčela a zasyčela a jako kdyby se v něm něco přeplo, najednou se naježil, začal divně hlasitě mňoukat, to už jsem viděla že je zle, tak jsem k němu začala klidně promlouvat a snažila jsem se ho uklidnit. Trochu jsem se při tom předklonila a v tu ránu mi skočil po hlavě, poškrábal mi z jedné strany krk a z druhé ucho. Zrovna jsem byla v koupelně, tak jsem popadla ručník, začala jsem na něj křičet a párkrát jsem ho švihla tím ručníkem. Předpokládala jsem že se lekne a uteče ale reakce byla naprosto opačná, spíš ho to ještě víc nabudilo a snad by po mě skočil ještě jednou kdybych se neuklidila pryč. Asi půl hodiny pak trvalo než se uklidnil, ale stejně i potom když jsem se mu podívala do očí, tak by podle mě za chvíli vystartoval znovu. Pak jsem musela odjet a domů jsem se vrátila navečer i s přítelem, který mi to moc nevěřil. Myslela jsem si, že na něj by si nic takového nedovolil, protože z něj má respekt. Nechtěla jsem aby ho provokoval, ale on to přesto udělal a kocour byl zase jak šílený a šel i po něm. Zkoušel ho vystrašit tím, že na něj zakřičel a švihal vedle něj peřinou, kocour sice trochu couvl, ale jakmile se přítel otočil tak se plížil za ním. Pak jsme se zavřeli a nechali kocoura uklidnit. Divně se po nás ale díval pořád. Pak jsme odjeli na den pryč a když jsem se vrátila tak kocour byl zase jako normálně mazlivý, byl rád že mě vidí, prostě všechno jako dřív dokud jsem se ho nesnažila odehnat od tašky do které už se jednou vyčůral a nechtěla jsem, aby to udělal znova. Jen jsem mu řekla „běž pryč, kšššc“ a už se zase ježil a byl by mě snad zase napadl, kdybych se nezavřela. No a od té doby když se mu podívám do očí, klidně i s přátelským výrazem, tak se nastraží a skoro se kolem něj bojím projít. Takže se teď vyhýbám nějakým upřeným pohledům a samozřejmě mě ani nenapadne ho nějak provokovat, což ode mě i před tím asi nebylo moc rozumné, ale ani by mě nenapadlo očekávat takovou reakci od jinak hodného a mazlivého zvířete. A tak se vás chci zeptat, co se s tím dá dělat? Jak to řešit? Samozřejmě mě jako první napadla kastrace, ale už jsem slyšela, že ani ta to nemusí vyřešit. Co si o tom myslíte vy? Během příštích pěti let bych chtěla mít děti a opravdu si nedovedu představit že bych měla malinké děti a k tomu kocoura, o kterém nevím kdy mu přeskočí napadne je a ublíží jim. A taky se bát chodit po vlastním bytě mi nepřijde v pořádku. Jenže on se prostě nebojí, nedá se ničím zahnat ani vystrašit, aby se stáhl, už od začátku jsem si všimla, že je nebojácnější než ostatní kočky, které jsem znala, on se skoro nebojí vysavače, když na Silvestra bouchali petardy, tak se taky nebál, ale běžel honem k oknu podívat se co to je, u veterináře se taky vůbec nebál a hned to tam chtěl zkoumat, atd. atd. Je vůbec nějaká šance, že se uklidní? Nebo ho budu muset dát někomu kdo má zahradu, aby se venku vyřádil a na lidi pak neútočil? Předem děkuji za rady. Pavla
Tak na tohle je docela těžké poradit... Asi bych opravdu jako první krok volila kastraci. A teprve kdyby se kocourek pak zcela neuklidnil, teprv pak bych přemýšlela, co dál. Navíc když uvažujete do budoucna o dětech. Opravdu není v pořádku, když se vlastně doma "bojíte" kocoura. On musí vědět, že vy jste ten, kdo bude určovat, co může a co ne. Ne abyste Vy poslouchala, jak si on "pískne".
Moc držím palce.
Hanka
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím všechny chovatele a přátele kočiček a prosím o radu. Předem se všem omlouvám za tak dlouhý dotaz a děkuji těm, kteří ho dočtou až do konce. Mám doma kocourka, starého 10 měsíců. Je to normální krátkosrstý mourek. Dostala jsem ho jako 5-ti měsíčního od jedné paní která ho měla v domku se zahradou. Do těch 5-ti měsíců byl s matkou. Už od začátku je pěkný divoch, ale to asi u mladých kocourů není nic divného. A když zrovna neřádí, tak je to velký mazel a pořád přede. Nikdy ale nebyl agresivní, až tento víkend. Hráli jsme si spolu, honili se po bytě, on byl celý rozdováděný, v rámci hry jsem na něj zavrčela a zasyčela a jako kdyby se v něm něco přeplo, najednou se naježil, začal divně hlasitě mňoukat, to už jsem viděla že je zle, tak jsem k němu začala klidně promlouvat a snažila jsem se ho uklidnit. Trochu jsem se při tom předklonila a v tu ránu mi skočil po hlavě, poškrábal mi z jedné strany krk a z druhé ucho. Zrovna jsem byla v koupelně, tak jsem popadla ručník, začala jsem na něj křičet a párkrát jsem ho švihla tím ručníkem. Předpokládala jsem že se lekne a uteče ale reakce byla naprosto opačná, spíš ho to ještě víc nabudilo a snad by po mě skočil ještě jednou kdybych se neuklidila pryč. Asi půl hodiny pak trvalo než se uklidnil, ale stejně i potom když jsem se mu podívala do očí, tak by podle mě za chvíli vystartoval znovu. Pak jsem musela odjet a domů jsem se vrátila navečer i s přítelem, který mi to moc nevěřil. Myslela jsem si, že na něj by si nic takového nedovolil, protože z něj má respekt. Nechtěla jsem aby ho provokoval, ale on to přesto udělal a kocour byl zase jak šílený a šel i po něm. Zkoušel ho vystrašit tím, že na něj zakřičel a švihal vedle něj peřinou, kocour sice trochu couvl, ale jakmile se přítel otočil tak se plížil za ním. Pak jsme se zavřeli a nechali kocoura uklidnit. Divně se po nás ale díval pořád. Pak jsme odjeli na den pryč a když jsem se vrátila tak kocour byl zase jako normálně mazlivý, byl rád že mě vidí, prostě všechno jako dřív dokud jsem se ho nesnažila odehnat od tašky do které už se jednou vyčůral a nechtěla jsem, aby to udělal znova. Jen jsem mu řekla „běž pryč, kšššc“ a už se zase ježil a byl by mě snad zase napadl, kdybych se nezavřela. No a od té doby když se mu podívám do očí, klidně i s přátelským výrazem, tak se nastraží a skoro se kolem něj bojím projít. Takže se teď vyhýbám nějakým upřeným pohledům a samozřejmě mě ani nenapadne ho nějak provokovat, což ode mě i před tím asi nebylo moc rozumné, ale ani by mě nenapadlo očekávat takovou reakci od jinak hodného a mazlivého zvířete. A tak se vás chci zeptat, co se s tím dá dělat? Jak to řešit? Samozřejmě mě jako první napadla kastrace, ale už jsem slyšela, že ani ta to nemusí vyřešit. Co si o tom myslíte vy? Během příštích pěti let bych chtěla mít děti a opravdu si nedovedu představit že bych měla malinké děti a k tomu kocoura, o kterém nevím kdy mu přeskočí napadne je a ublíží jim. A taky se bát chodit po vlastním bytě mi nepřijde v pořádku. Jenže on se prostě nebojí, nedá se ničím zahnat ani vystrašit, aby se stáhl, už od začátku jsem si všimla, že je nebojácnější než ostatní kočky, které jsem znala, on se skoro nebojí vysavače, když na Silvestra bouchali petardy, tak se taky nebál, ale běžel honem k oknu podívat se co to je, u veterináře se taky vůbec nebál a hned to tam chtěl zkoumat, atd. atd. Je vůbec nějaká šance, že se uklidní? Nebo ho budu muset dát někomu kdo má zahradu, aby se venku vyřádil a na lidi pak neútočil? Předem děkuji za rady. Pavla
Zdravím Vás.
Mám dlouholeté zkušenosti s kočkama a poměrně dost načteno, proto si dovolím Váš příspěvek okomentovat.
1.) upřený pohled je u koček signálem k boji. Kočky-přátelé si nikdy do očí nedívají. Proto se stává, že kočky lezou na klín lidem, kteří o to často nestojí, protože to, že si jich nevšímají, kočky berou jako přátelské gesto.
2.) Pravděpodobně jste se zachovala jako útočící kocour, tak Váš kočičák na to prostě musel zareagovat. Možná to bylo jenom v rámci hodně ostré hry, ale provokatéři jste byli vy.
3.) Nepatřím k lidem, kteří vidí v kastrace všelék, ale řekla bych, že ve Vašem případě by byla na místě. Naši kastrovaní kocouři vždycky po nějaké době přestali mít o bitky zájem a raději utekli. Kastrovaná zvířata nevyhledávají konflikty a celkově se trochu zklidní.
4.) Taky je možné, že kocourek nemá dostatek vyžití, možná by uvítal kočičí společnost, s níž by se mohl mydlit od rána do večera. Kočky si totiž často spolu hrají tak, že se poměrně ostře rvou, až lítají chlupy kolem.
Každopádně bych se kocoura nesnažila bezdůvodně provokovat, aby si nezvykal, že se snažíte na něj útočit. Kočky, které jsou silně fixované na své lidi, je často vnímají jako svou maminku-velkou kočku a určitě bych neupevňovala návyk, že jste jeho protivník. Pravděpodbně by taky mohl začít hodně značkovat močí i výkaly, aby Vám ukázal, kdo je větší samec, tak pozor.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zdravím Vás.
Mám dlouholeté zkušenosti s kočkama a poměrně dost načteno, proto si dovolím Váš příspěvek okomentovat.
1.) upřený pohled je u koček signálem k boji. Kočky-přátelé si nikdy do očí nedívají. Proto se stává, že kočky lezou na klín lidem, kteří o to často nestojí, protože to, že si jich nevšímají, kočky berou jako přátelské gesto.
2.) Pravděpodobně jste se zachovala jako útočící kocour, tak Váš kočičák na to prostě musel zareagovat. Možná to bylo jenom v rámci hodně ostré hry, ale provokatéři jste byli vy.
3.) Nepatřím k lidem, kteří vidí v kastrace všelék, ale řekla bych, že ve Vašem případě by byla na místě. Naši kastrovaní kocouři vždycky po nějaké době přestali mít o bitky zájem a raději utekli. Kastrovaná zvířata nevyhledávají konflikty a celkově se trochu zklidní.
4.) Taky je možné, že kocourek nemá dostatek vyžití, možná by uvítal kočičí společnost, s níž by se mohl mydlit od rána do večera. Kočky si totiž často spolu hrají tak, že se poměrně ostře rvou, až lítají chlupy kolem.
Každopádně bych se kocoura nesnažila bezdůvodně provokovat, aby si nezvykal, že se snažíte na něj útočit. Kočky, které jsou silně fixované na své lidi, je často vnímají jako svou maminku-velkou kočku a určitě bych neupevňovala návyk, že jste jeho protivník. Pravděpodbně by taky mohl začít hodně značkovat močí i výkaly, aby Vám ukázal, kdo je větší samec, tak pozor.
teda to co pisete me prekvapilo. musim souhlasit s prispevkem co je nad mojim a jeste bych vam zkusila poradit aby jste ted na koucoura hodne "krkala". jiste jste si vsimla jak kocky zavitaji oci, kdyz se jim neco libi. takove dlouhe mrknuti mezi kockami znamena, ze je vse OK a nebude zadny boj, spis naopak se chteji kamaradit. ja na svoji kocku take obcas behem dne takto mrknu a ona na me take mrkne a zadne vrnet.
mozna by opravdu pomohla druha kocka, pokud ji Vas kocour ovsem snase. napr. moje kocka {take je hodne nebojacna} mimo jednoho kocoura ke kteremu jezdi na vikend, zadnou kocku nesnese, ma skoro zachvaty zurivosti. jednou na u nas na okne sedela cizi kocka a ta nase se mohla zblaznit a to je vykastrovana. urcite bych to byt Vami nejak takto otestovala.
drzim Vam palce a doufam, ze nebudete muset dat kocourka pryc. PS. neleze na neho kocouri puberta? a veterinar Vam jiste take porad co s tim, jeste me napadli Bachovy kvety
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
teda to co pisete me prekvapilo. musim souhlasit s prispevkem co je nad mojim a jeste bych vam zkusila poradit aby jste ted na koucoura hodne "krkala". jiste jste si vsimla jak kocky zavitaji oci, kdyz se jim neco libi. takove dlouhe mrknuti mezi kockami znamena, ze je vse OK a nebude zadny boj, spis naopak se chteji kamaradit. ja na svoji kocku take obcas behem dne takto mrknu a ona na me take mrkne a zadne vrnet.
mozna by opravdu pomohla druha kocka, pokud ji Vas kocour ovsem snase. napr. moje kocka {take je hodne nebojacna} mimo jednoho kocoura ke kteremu jezdi na vikend, zadnou kocku nesnese, ma skoro zachvaty zurivosti. jednou na u nas na okne sedela cizi kocka a ta nase se mohla zblaznit a to je vykastrovana. urcite bych to byt Vami nejak takto otestovala.
drzim Vam palce a doufam, ze nebudete muset dat kocourka pryc. PS. neleze na neho kocouri puberta? a veterinar Vam jiste take porad co s tim, jeste me napadli Bachovy kvety
Děkuju všem za užitečné rady, budu se jimi snažit řídit a doufám, že to povede k oboustranné spokojenosti 
. Kočičák byl včera na kastraci, tak doufám, že ho to taky trošku zklidní. Přeju hezký den a hodné, zdravé a veselé kočičky 
Pavla