Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Jarmila1986

18.4.2017 18:06
Jarmila1986

XXX.XXX.104.224

Dobrý den mám dotaz a jelikož s tímto nemám moc zkušeností a každý mi tvrdí něco jiného obracím se na Vas. Mám kobylku SN a chtěla bych ji připustit v okolí máme plemenneho hřebce ale tatínek jeho a kobči jsou bráchove vadí to něčemu? Nerada bych to nějak zprznila.Dekuji za odpovědi.

3.9.2017 00:19
Betka_88

XXX.XXX.57.235

Jarmila1986 napsal(a):
Dobrý den mám dotaz a jelikož s tímto nemám moc zkušeností a každý mi tvrdí něco jiného obracím se na Vas. Mám kobylku SN a chtěla bych ji připustit v okolí máme plemenneho hřebce ale tatínek jeho a kobči jsou bráchove vadí to něčemu? Nerada bych to nějak zprznila.Dekuji za odpovědi.

Ahoj, ako vidím, všetci to tu pekne okašlali, tak ti poradím aspoň ja.

Ja mám skúsenosti s príbuzenskou plemenitbou u psov. Mám fenku z príbuzenskej plemenitby a je výnimočná, skvelá, neuveritelná. (Je zo spojenia brat-sestra).


Prvá otázka je zdravie kobyli, jej prípadných súrodencov, predkov a všetkých predkov, ktorých nájdeš. Zdravie je povedala by som prvoradé. Ak nenájdeš ani jednu zradvotnú závadu, tak by som nad tým rozmýšlala. Ale ak boli niektoré kone nezdravé, mali astmu, alebo čo kone mávajú, tak by som do toho radšej ani neišla.

Klúčové pravidlo plemenitby je, že zvýrazňuje všetky znaky: či už zlé, alebo dobré.

Takže ak má ten hrebec dobrú a kvalitnú stavbu tela, srsť, ... budú potomkovia ešte lepší, ale ako má niečo zlé, prejaví sa to tiež.

3.9.2017 00:21
Betka_88

XXX.XXX.57.235

3.9.2017 00:21
Betka_88

XXX.XXX.57.235

Dokument.

3.9.2017 00:23
Betka_88

XXX.XXX.57.235

Úzka príbuzenská plemenitba u psov

Je druh čistokrvnej plemenitby. Jej cieľom by malo byť šľachtenie daného plemena. V zásade u všetkých plemien platí, že čím je príbuzenská plemenitba bližšia, tým môžu byť jej následky viac citeľné. Príbuzenská plemenitba má tri stupne: úzka(otec/dcéra, matky/syn, súrodenci v prvom pokolení medzi sebou), blízka (synovec/teta, súrodenci v druhom pokolení medzi sebou) a vzdialená (bratranci, sesternice, ...). Stupeň sa určuje koeficientom príbuzenskej plemenitby. Väčšina chovateľov psov sa dnes viac-menej snaží vyhnúť úzkej príbuzenskej plemenitbe, čiže zostavovaniu chovných párov z priamych súrodencov navzájom, ako aj otca s dcérou a matky so synom.
Mali by ju využívať iba skúsení, dlhoroční chovatelia, ktorí poznajú dané plemeno, jeho genetickú zaťaženosť na dedičné ochorenia, majú prehľad o populácii plemena a hlavne, či vedia, čo plemeno v danom čase i z dlhodobého hľadiska postráda a kam smeruje. Špičkový chovateľ by mal poznať niekoľko generácií svojich odchovov, ale aj línie najkvalitnejších predstaviteľov plemena.
Úzka príbuzenská plemenitba nesie so sebou vždy jednu krutú pravdu. Odhalí veľmi rýchlo všetky negatíva, ktoré by sa objavili v chove podstatne neskôr. U hospodárskych zvierat sa občas použije ako test genetického zdravia, ale v chove psov pristúpiť k tomuto experimentu len za týmto účelom sa mi zdá byť nie veľmi humánne. Pri úzkej príbuzenskej plemenitbe sa vyskytuje jeden veľmi škodlivý jav, ktorému sa hovorí inbreedingová depresia.
Inbreedingová depresia spôsobuje zníženie vitality (zníženie celkovej odolnosti organizmu, zvýšená náchylnosť k chorobám, kratšia dĺžka života, slabší imunitný systém) a plodnosti, dedičné ochorenia a defekty ako napríklad poruchy správania, nervové choroby, problémy s kožou a srsťou, atď. Medzi najčastejšie dedičné ochorenia zaznamenané u rôznych plemien psov patrí dysplázia bedrových kĺbov, osteochondróza, choroby ľadvín, chondrodystrofia, PRA (progresívna atrofia sietnice), epilepsia, hluchosť, alergie, nádory, atď. Je to pravý opak heterózneho efektu (vzniká pri párení nepríbuzných jedincov), ktorý zvyšuje životnosť potomstva, znižuje šancu výskytu recesívnych a nežiadúcich dedičných ochorení a defektov, odolnosť voči chorobám. Preto sa tento spôsob môže zdať na prvý pohľad vhodnejší, ako príbuzenská plemenitba. Keby tomu tak bolo, nemala by príbuzenská plemenitba, so všetkými uvedenými rizikami a nevýhodami, žiadne klady. Kde teda sú jej klady a kde ich hľadať ?
V bežnej populácii sa recesívne vlastnosti vyskytujú náhodne a ich výskyt sa nedá predpovedať. V chove sa často neprejaví nekoľko generácií. Bežne sa chovatelia stretávajú s výskytom takýchto dedičných defektov a ochorení aj po päť generácií a často nie sú schopní ani určiť jeho nositeľa. Príbuzenská plemenitba dáva šancu nositeľa nežiadúcich znakov a vlastností nielen spoznať, ale aj včas ho vyradiť z chovu, aby sa nežiadúce vlohy obmedzili, postupne znižovali alebo úplne zastavili.
Druhou, menej významnou výhodou príbuzenskej plemenitby je zvyšovanie homozygotnosti populácie. V praxi to znamená zvyšovanie šance namnožiť si práve také jedince, ako je zakladateľ línie, a tým aj znižovanie výskytu priemerných a podpriemerných jedincov. Jej hlavným cieľom bola vždy snaha upevniť v potomstve žiadané vlastnosti. Či už šlo o kvalitu, dĺžku a sfarbenie srsti, mimoriadnu povahu, či vrodené lovecké vlohy u poľovných plemien psov. Úzka príbuzenská plemenitba bola taktiež využívaná za účelom zvýšenia kvality potomstva a pozdvihnutie chovateľskej úrovne daného plemena.
Cudzorodá plemenitba (chovateľ môže vhodne kombinovať žiadané znaky a vlastnosti jednej imbreednej línie a vlastnosti druhej imbreednej línie – topcross) mal by ich kombinovať tak, aby dosiahol vysokého výsledného efektu a súčasne obe imbreedné línie tiež ďalej udržovať. To samozrejme robí značné problémy. Preto sa väčšinou táto metóda nemôže dlho používať.
Menšie problémy sú pri párení samcov imbreednej línie na neimbreedné samice toho istého plemena – topincross, pretože sa dá využiť aj pre udržanie imbreednej línie vlastností. Tento spôsob plemenitby nemá v súčastnej dobe uplatnenie v chove psov, ani v blízkej budúcnosti nieje nádej na jej dlhodobejšie využitie.
Samo o sebe aj párenie dvoch nepríbuzných nadpriemerných jedincov (šampiónov) nemôže priniesť nadpriemerné potomstvo. Potomstvo, ktoré vzniklo z nepríbuzenskej plemenitby dvoch nadpriemerných psov je síce silné, zdravé a odolné, ale genotypovo a fenotypovo rôznorodé. Preto aj pri párení dvoch nadpriemerných jedincov navzájom nepríbuzdných, nedosahuje potomstvo zďaleka kvality ani jedného z rodičov. Ale pri príbuzenskej plemenitbe z párenia dvoch priemerných jedincov môže vzniknúť nadpriemerné potomstvo.
Príbuzenskú plemenitbu vystihuje jedna veta: Príbuzenská plemenitba je ostrým nástrojom v rukách chovateľa, s ktorým sa dá veľmi rýchlo priblížiť k vytúženému ideálu, ale môže byť tiež nástrojom skazy.
Príbuzenská plemenitba je často zatracovaná, inými zase velebená. Zabíja, alebo povznáša? Šľachtí, alebo je cestou ku skaze? Tieto otázky si kladú čím ďalej tým viac chovatelia a šľachtitelia.
Každé plus však vždy so sebou, či už chceme alebo nechceme, prináša aj nejaké mínus. Preto je príbuzenská plemenitba často zavrhovaná. Tieto názory však pramenia skôr z neznalostí jej správneho využitia. Zlé účinky príbuzenskej plemenitby sú skôr spojené s opakovanej a často aj neuváženej príbuzenskej plemenitby. Netreba tiež zabúdať, že mnoho plemien, či už psov alebo koní boli vyšľachtené pomocou príbuzenskej plemenitby. Niektoré ako napríklad arabský plnokrvník vznikol pomocou opakovanej príbuzenskej plemenitby (z jedného žrebca a štyroch kobýl). Každopádne treba povedať to, že samotná príbuzenská plemenitba choroby nevytvára, len ich výrazne a rýchlejšie ukazuje ako je v priemernej populácii bežné. Pri nepríbuzenskej plemenitba je tých ochorení väčší počet, ale pri príbuzenskej je tá škála menšia, ale častejšia.
Preto je potrebné, ak sa chovateľ rozhodne pre príbuzenskú plemenitbu, mal by si túto myšlienku poriadne premyslieť, zvážiť všetky klady a zápory, prediskutovať ich so skúseným chovateľom alebo poradcom chovu a mal by o tejto problematike vedieť. Každopádne by tento vrh nemal byť prvý (ani psa ani feny). Rozhodne by bolo lepšie, kebyže fena i pes už majú potomstvo, ak by nevykazovalo žiadne choroby, vady, či nevhodnú povahu, ak by ani v rodokmeni psa a feny nebol žiadny blízky predok z dedičným ochorením, či nejakou vážnejšou vadou vtedy je vhodné uvažovať o príbuzenskom krytí. Samozrejme, že pes i fena by nemali mať žiadne dedičné ochorenia, ani vrodené vady, či už ide o správanie, exteriér a vlohy.
Úzka príbuzenská plemenitba prináša ovocie, ale akú daň za ňu zaplatíme? Ide o zastrašovanie, či sú všetky riziká a negatíva krutá pravda? Je teda príbuzenská plemenitba zlatou cestou, či cestou skazy? No, to samozrejme závisí individuálne od každého chovateľa, ako tieto informácie posúdi, ale myslím si, že dosť závisí aj od daného plemena a najmä od rozšírenia daného plemena. U niektorých plemien sa príbuzenskej plemenitba nedá vyhnúť, lebo v okolí a niekedy aj v zahraničí (len veľmi zriedka alebo iba u nových plemien). Niekedy je to zasa chyba chovateľov, ktorý si vyberú psa na krytie. Síce vyberú najlepšieho chovného psa, ktorý prevyšuje ostatných, ale ak sa takto rozhodne každý chovateľ, príbuzenskej plemenitbe sa nevyhnú. Takáto situácia sa naskytá u plemena Gordon seter na Slovensku, v Českej republike, ale aj za hranicami. Skoro v každom vrhu je v kolónke otec zapísaný jeden výborný český pes, ktorý má skvelé vlohy a aj exteriér. Takýmto prístupom sa kvalita chovu tohto plemena na Slovensku a v Českej republike trochu pozastaví, lebo nebudú psy, či feny, ktorý by v rodokmeni nemali tohto psa.
Keďže sa jedná o kvalitného, nadpriemerného psa ani by nevadilo, kebyže by bol práve tento pes predmetom príbuzenskej plemenitby. Ale problémom môže byť, ak sa tento pes nebude vyskytovať v rodokmeni iba dvakrát, ale je dosť reálne, že pri neuváženom krytí sa tam môže vyskytnúť aj štyrikrát, či viackrát, čo by rozhodne nemalo priaznivý vplyv na chov tohto plemena na Slovensku a v Českej republike. Jednou z možností vyhnutiu sa tejto situácie sú zahraničné krytia, či uprednostňovanie iných nadpriemerných psov, ktorý nie sú najlepší, ale majú taktiež požadované vlastnosti.
Každopádne, aj napriek veľmi neprajným článkom, inbreedingovej depresii a iným zlým „účinkom“ úzkej príbuzenskej plemenitby si myslím, že väčšina článkov zbytočne straší. Hovoria skôr o viackrát opakovanej úzkej plemenitbe, ktorá sa už vôbec nevyužíva a pri nej sú samozrejme jej možné následky neodvrátiteľné. Skúsený chovateľ určite dokáže využiť klady úzkej príbuzenskej plemenitby aj bez väčšieho rizika, poprípade toto riziko minimalizovať tým, že k takémuto krytie pripustí len úplne zdravé jedince bez väčších dedičných defektov a ochorení. Pri takomto krytí môže vzniknúť kvalitné a nadpriemerné potomstvo, ktoré môže byť zdravé. Ale pri úzkej plemenitby nieje moc dobré, ak by potomkovia týchto jedincov podstupovali ďalšiu príbuzenskú plemenitby. Riziko na dedičné ochorenia by sa tým len zvyšovalo. To, že daný jedinec nemá dané ochorenie, či defekt, neznamená, že nemôže byť jeho prenášač. Podobný aj keď nie priamo zlý efekt môžme sledovať u labradorských retrieverov. Aj krytím dvoch čiernych jedincov môže byť čisto hnedé (ak je aspoň jeden rodič nositeľom hnedého sfarbenia).U niektorých dedičných ochorení sa dá zistiť, či daný jedinec je alebo nosičom daného ochorenie, ako je napríklad PRA (progresívna atrofia sietnice).
Úzka príbuzenská plemenitba by podla mňa nemala byť toľko zavrhovaná. Ak je správne využitá zušľachťuje chov daného plemena a v každom prípade, ak by sa ukázalo, že potomkovia z úzkej príbuzenskej plemenitby majú nejakú závažnú dedičnú vadu alebo ochorenie ukázalo by sa to na vrhu a dokázalo by sa tak predísť problémom, ktoré by nastali o niekoľko generácií neskôr.

Karmín

3.9.2017 07:57
Karmín

XXX.XXX.42.151

Je nutné sem plést psy? Myslím, že od toho máte svoji diskuzi. Teď to nemyslím nijak zle, ale nelze porovnat psa s koněm, nemají spolu extra moc společného po všech stránkách.

Co se týče té příbuzné plemenitby, u koní rozhodně ne! Viděla jsem koně ze spojení bratr x sestra a ten kůň byl od narození psychicky totální magor, velmi těžko se s ním pracovalo, kopal a kousal po ošetřovatelích ve stájí.
Bylo to, jakoby se vám narodilo dítě s psychickou poruchou, tak i ten kůň to neměl v hlavě v pořádku, nemluvím ani o všech možných chorobách, kterými trpěl za dobu života.
Pes Vás maximálně kousne, ale takový kůň vás může zabít.

Ne tohle u koní opravdu nestojí za to riskovat, jestli z toho vyleze "normální hříbě" a to obzvlášť v době, kdy si můžete nechat objednat chlazenou / mraženou dávku z druhého konce republiky od nepříbuzného hřebce, do 1-2 dnů ji máte doma.

pantoffel

3.9.2017 08:15
pantoffel

XXX.XXX.136.250

Karmín napsal(a):
Je nutné sem plést psy? Myslím, že od toho máte svoji diskuzi. Teď to nemyslím nijak zle, ale nelze porovnat psa s koněm, nemají spolu extra moc společného po všech stránkách.

Co se týče té příbuzné plemenitby, u koní rozhodně ne! Viděla jsem koně ze spojení bratr x sestra a ten kůň byl od narození psychicky totální magor, velmi těžko se s ním pracovalo, kopal a kousal po ošetřovatelích ve stájí.
Bylo to, jakoby se vám narodilo dítě s psychickou poruchou, tak i ten kůň to neměl v hlavě v pořádku, nemluvím ani o všech možných chorobách, kterými trpěl za dobu života.
Pes Vás maximálně kousne, ale takový kůň vás může zabít.

Ne tohle u koní opravdu nestojí za to riskovat, jestli z toho vyleze "normální hříbě" a to obzvlášť v době, kdy si můžete nechat objednat chlazenou / mraženou dávku z druhého konce republiky od nepříbuzného hřebce, do 1-2 dnů ji máte doma.

Nesouhlasím s větou "Co se týče té příbuzné plemenitby, u koní rozhodně ne!"
Genetika funguje u všech stejně. U psů, u koní, u lidí. Myslím si, že předchozí příspěvky byly přínosné. I u koní se výsledek může povést (znám takové koně osobně, velice charakterní a zdraví - ale já samozřejmě nejsem jejich chovatelem, pouze je znám), ale stejně jako u psů i lidí se povést nemusí (viz vaše zkušenost).
Jak bylo napsáno hned v prvním příspěvku: "Klúčové pravidlo plemenitby je, že zvýrazňuje všetky znaky: či už zlé, alebo dobré. "
Stačí, aby hřebec byl malinko labilní psychicky nebo jen ten gen nestl a hříbě může pak být magor na druhou (bude ten samý gen mít dvakrát). A nebo naopak z něj může být totální kliďas, pokud to bude mít v genech dvakrát...
Zde je opravdu důležité začít s teorií a ne jen s jednou osobní zkušeností.
Ovšem co je třeba zdůraznit, pokud se někdo opravdu dobře v linií, genetice a plemenitbě nevyzná nebo nemá někoho, kdo by mu zcela fundovaně poradil, pokoušet by to raději neměl.

Uživatel s deaktivovaným účtem

3.9.2017 09:05
Uživatel s deaktivovaným účtem

pantoffel napsal(a):
Nesouhlasím s větou "Co se týče té příbuzné plemenitby, u koní rozhodně ne!"
Genetika funguje u všech stejně. U psů, u koní, u lidí. Myslím si, že předchozí příspěvky byly přínosné. I u koní se výsledek může povést (znám takové koně osobně, velice charakterní a zdraví - ale já samozřejmě nejsem jejich chovatelem, pouze je znám), ale stejně jako u psů i lidí se povést nemusí (viz vaše zkušenost).
Jak bylo napsáno hned v prvním příspěvku: "Klúčové pravidlo plemenitby je, že zvýrazňuje všetky znaky: či už zlé, alebo dobré. "
Stačí, aby hřebec byl malinko labilní psychicky nebo jen ten gen nestl a hříbě může pak být magor na druhou (bude ten samý gen mít dvakrát). A nebo naopak z něj může být totální kliďas, pokud to bude mít v genech dvakrát...
Zde je opravdu důležité začít s teorií a ne jen s jednou osobní zkušeností.
Ovšem co je třeba zdůraznit, pokud se někdo opravdu dobře v linií, genetice a plemenitbě nevyzná nebo nemá někoho, kdo by mu zcela fundovaně poradil, pokoušet by to raději neměl.

Citlivost různých druhů zvířat k negativním efektům příbuzenské plemenitby je různá. kůň patří k vysoce citlivým druhům, je citlivější než pes.

na druhou stranu příbuzenská plemenitba se u koní používá běžně, ovšem ta vzdálenější, liniová.

já osobně si myslím, že použít příbuzného hřebce jen proto, že je po ruce, je ten nejhorší důvod k příbuzenské, jaký existuje. příbuzenskou si mohou dovolit v hřebčíně, kde ví co a proč to dělají.

pantoffel

3.9.2017 09:23
pantoffel

XXX.XXX.136.250

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Citlivost různých druhů zvířat k negativním efektům příbuzenské plemenitby je různá. kůň patří k vysoce citlivým druhům, je citlivější než pes.

na druhou stranu příbuzenská plemenitba se u koní používá běžně, ovšem ta vzdálenější, liniová.

já osobně si myslím, že použít příbuzného hřebce jen proto, že je po ruce, je ten nejhorší důvod k příbuzenské, jaký existuje. příbuzenskou si mohou dovolit v hřebčíně, kde ví co a proč to dělají.

Děkuji, můžete mi prosím dát zdroj k té informaci o citlivosti na negativní efekty? (nemyslím to zle, upřímně mě to zajímá a nevím, jak to hledat - co je to vůbec "negativní efekt"?)
děkuji moc.

Přidejte reakci

Přidat smajlík