Bohuzel zakladam nevesele tema. Pripravujeme se na odchod konika, je na tom uz dost spatne a nechceme ho dele nechat trapit.
Moje otazka je na lidicky, co uz u te smutne chvile byli. Myslite si ze je lepsi u uspani kone byt anebo se s nim rozloucit a samotnym aktem poverit nekoho ne tolik citove angazovaneho?
Opravdu nevim jaka varianta je pro psychiku cloveka potazmo i kone lepsi?
Prosim pouze o komentare k otazce, snad je to srozumitelny co tim chci rict...
Uživatel s deaktivovaným účtem

To za Vas bohuzel nikdo spravne nerozhodne. Kazdy clovek i situace jsou hodne unikatni...
Ja to mam nastavene tak, ze pokud je to rozhodnuti po dlouhe a zdrave uvaze a jsem presvedcena, ze takhle je to spravne, pak nemam zadne vycitky svedomi a muzu byt se svym konem i vyprovodit ho na onen svet. To, ze to stejne obrecim, je vec jina a neprijde mi to nepatricne. Je podle me malo zen, ktere tvora, ke kteremu maji citovou vazbu, dokazi vyprovodit bez emoci...
Jsou ale lide, kteri nemaji zpracovane tema smrti jako takove a pro ty by byla jiste pritomnost pri umirani jakehokoli jejich zvirete traumatizujici, proto asi lepsi nekomu ty kompetence predat a osobne i toho nebyt...
Peace...
Medejka
napsal(a):
Bohuzel zakladam nevesele tema. Pripravujeme se na odchod konika, je na tom uz dost spatne a nechceme ho dele nechat trapit.
Moje otazka je na lidicky, co uz u te smutne chvile byli. Myslite si ze je lepsi u uspani kone byt anebo se s nim rozloucit a samotnym aktem poverit nekoho ne tolik citove angazovaneho?
Opravdu nevim jaka varianta je pro psychiku cloveka potazmo i kone lepsi?
Prosim pouze o komentare k otazce, snad je to srozumitelny co tim chci rict...
myslím že nejlépe to dokáže vystihnout tohle, pokud umíš anglicky
https://www.boredpanda.com/veterinarian-reveals-pets-final-moments-before-death/
nevím, zda to platí i u koně tak jako u pejska či kočky, ale to zvíře na vás bylo víceméně závislé, trávila jsem s ním mnoho času, a teď v jeho posledních chvílích obvykle takové zvíře chce být v blízkosti někoho, kdo ho uklidní a pomůže mu odejít...
Při pomyšlení na odcod svých zvířat brečím jako želva, i teď natahuji, ale třeba já vím, že tu po ně chci být jestliže to bude nutné. I když mě to nejspíš definitivně zlomí, a tím myslím že po takové zážitku bych zřejmě už neměla moc důvody k životu... Ale před tím tu pro svá zvířata chci být.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No Lenacie, nezklamalas... jasně, když mi umře zvíře(pes, kočka, koník) tak už nemá cenu žít- kdy dospějete?, todle je uvažování děcka nebo nevyzrálé osobnosti...
K tématu: s každým mojim (zatím) jen psem, fretkama, morčatama, jsem byla do jejich konce. To se prostě nic nedá dělat, smrt patří k životu, nikomu to nevnucuji, pokud na to nemá ať to nedělá- má strach, že bude bulet před lidmi, tak bude, má nárok...ono se to i ve společnosti nějak moc nenosí- doprovázet umírajícího, myslím tím své příbuzné, proto máme obavu doprovodit za duhový most i tu měmou tvář. a to tomu zvířátku si myslím je to víc jedno, než tomu umírajícímu člověku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No Lenacie, nezklamalas... jasně, když mi umře zvíře(pes, kočka, koník) tak už nemá cenu žít- kdy dospějete?, todle je uvažování děcka nebo nevyzrálé osobnosti...
K tématu: s každým mojim (zatím) jen psem, fretkama, morčatama, jsem byla do jejich konce. To se prostě nic nedá dělat, smrt patří k životu, nikomu to nevnucuji, pokud na to nemá ať to nedělá- má strach, že bude bulet před lidmi, tak bude, má nárok...ono se to i ve společnosti nějak moc nenosí- doprovázet umírajícího, myslím tím své příbuzné, proto máme obavu doprovodit za duhový most i tu měmou tvář. a to tomu zvířátku si myslím je to víc jedno, než tomu umírajícímu člověku.
Vidím že si to nepobrala tak jak to bylo myšleno... Nejde o to, že to zvíře umře, jde o ten emocionální šok.
Mám starou kobylu, také mě to brzy čeká, možná už tuhle zimu, mám už strach že jednoho dne si lehne a nebude mít sílu vstát, má silnou artrozu a nerada bych, aby někde ležela celou studenou noc a mlátila sebou. Když nad tím přemýšlím, tak si říám, že když jsme spolu překlepaly těch 25let, tak jí nenechám umírat s cizíma lidma a budu s ní... mě to bolí i teď.
Tak to máš čas, . Jestli Sára bude jak ten náš pitomec tak se dožije jednatriceti plus další léta jejího potomka" kdo říká že to bude dcera ", plus můžeš poznat někoho dalšího kdo bude potřebovat tvoji péči a lásku, no suma sumárum z toho vyplývá že dělat dlouhodobé plány je na prd. Jinak nenech si od nikoho kdo tě nezná kecat do života, ale z tvých příspěvků mám pocit že několik přátel máš tak to snad tak hrozné nebude .
Moyda
napsal(a):
Tak to máš čas, . Jestli Sára bude jak ten náš pitomec tak se dožije jednatriceti plus další léta jejího potomka" kdo říká že to bude dcera ", plus můžeš poznat někoho dalšího kdo bude potřebovat tvoji péči a lásku, no suma sumárum z toho vyplývá že dělat dlouhodobé plány je na prd. Jinak nenech si od nikoho kdo tě nezná kecat do života, ale z tvých příspěvků mám pocit že několik přátel máš tak to snad tak hrozné nebude .
no.. "přátel", je kratší říct přítel než "taková ženská se kterou občas zapředu rozhovor o koních, ale jinak se spolu nijak zvlášt nevidáme"... Jinak pokud jde o lidi, teď mě osoba kterou jsem mměla za kamarádku bodla do zad (nutno říct, že zase), tak už to vzdávám. Sice mi pomáhala se Sárou a sama se na ní jezdit bojím, ale asi se raději nechám teda zabít pádem z koně, než věřit lidem.
Dekuji moc vsem za prispevky. Dotaz vznikl hlavne z dubodu, ze se ve me pere to ze vim ze se svym konem chci byt do konce. Ale na druhou stranu si ho chci pamatovat ziveho a ne jak umrel..navic mam strach ze se zreba neco pokazi a ten odchod nebude tak klidny jaky mu preju. Ale dekuji za prispevej o vyrovnani se s tim. Protoze o to prave jde, tezky to bude tak jako tak, jeho uz pak nic bolet nebude ale ja se musim vyrovnat s tim ze uz tu neni...je to muj prvni kun, mam ho 15 let.
Medejka
napsal(a):
Dekuji moc vsem za prispevky. Dotaz vznikl hlavne z dubodu, ze se ve me pere to ze vim ze se svym konem chci byt do konce. Ale na druhou stranu si ho chci pamatovat ziveho a ne jak umrel..navic mam strach ze se zreba neco pokazi a ten odchod nebude tak klidny jaky mu preju. Ale dekuji za prispevej o vyrovnani se s tim. Protoze o to prave jde, tezky to bude tak jako tak, jeho uz pak nic bolet nebude ale ja se musim vyrovnat s tim ze uz tu neni...je to muj prvni kun, mam ho 15 let.
Když se něco pokazí, pak ten kůň bude sám, když tam nebudeš...
Je to jako svatební slib "ve zdraví i v nemoci"... Co se na tom koni mění když odchází? Máš na něj ty nejkrásnější vzpomínky, dělal tě 15 let šťastnou, a zřejmě i ty jeho. Nebude přece o nic méně tím koně se kterým si prožila 15 let svého života, když u něj budeš. Budeš vědět že si tam pro něj byla i v té nejtěžší chvíli která přišla, protože to byl tvůj partner v životě, byť ne ten lidský.
Já nebyla schopná být v posledních chvílích ani u svého táty, ani nikoho jiného z rodiny, takže nevím, tohle si musí každý rozmyslet sám a ani jedno rozhodnutí není špatné. U koně bych to i možná zvládla, tam ty emoce nejsou takové, průběh je klidnější, nemluví lidským hlasem. Ale jak říkám, nevím.
Nezažila jsem to, možná letos, stejně jako píše dsj, artrotická stará kobyla. Sice není moje, ale mám ji ráda, něco jsme spolu zažily, takže tam jsem domluvená, že až se bude blížit konec, tak mi zavolají, abych se přijela rozloučit. Ale u konce bude chtít být asi majitel sám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nechávala jsem uspat kobču před dvěma týdny. Byla jsem u ní po celou dobu, uspávali jsme postupně, nejdřív lehká sedace, poté hluboká, pak euthanasie, ještě párkrát zvedla hlavu než usnula, moje přítomnost ji uklidňovala. Ještě jsem ji mezi sedacemi přikrývala dekou, aby ji neotravovaly mouchy.
Celý proces proběhl v klidu a já byla ráda, že jsem u ní byla, že u sebe kobča měla až do konce někoho, komu bezvýhradně věřila. Takže za mě takhle, ale každý to může cítit jinak, je to jen na vás.
Dobry den, je to jen par tydnu, kdy jsem nechala odejit sveho partaka po 16-ti letech, bylo mu 22 let. Domluvila jsem s doktorem, aby prijel hned rano, kdy jeste do staje nechodi majitele ostatnich koni. Doktora jsem mela domluvenyho asi 5 dni dopredu a i po diskuzi s nim a precteni starsich diskuzi o uspani dusnych koni, jsme nakonec zvolili variantu, ze se uspi bez sedace. Kazdy den jsme za nim chodila, jako jiny dny jej opucovala, podrbkala. Majitele staje mi tez nabizeli, ze se mam prijit rozloucit vecer pred tim a ze se pak o to postaraji. Ale byt u toho jsem brala jako samozrejmost, byl to muj partak 16 let. Az u odvozu jsem byt nechtela. Ten necely tyden jsem zvladla ani nevim, jak. Nalozila jsem si tolik povinnosti a aktivit, abych se trochu vic utavila a pri myslence, co nas ceka, si slzy zamackla a snazila se byt klidna. I tak jsem mela slusne vycukany nervy po tom tejdnu, ale kvuli dedkovi jsem se drzela. Kdyz dojel doktor, konika jsem objala a omluvila se mu za kazdou spatnost, co jsem mu kdy udelala a naposled pohladila.
Proberte to s doktorem, jaka varianta je lepsi. Ale nemit dusnyho konika, sla bych variantou sedace. Preji hodne sil.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.247
Tohle je u každého člověka jinak.Někdo to dává bez problémů a někdo u toho být zkrátka nemůže.Asistoval jsem při uspání "cizího" koníka v hřebčíně a proběhlo to naprosto v klidu.Koník po první injekci usnul a druhá mu zabezpečila odchod na věčné pastviny.I když nebyl můj, tak mi hodně chyběl po celou dobu co jsem byl v hřebčíně.Až přijde čas pro mého koně, na to ani myslet nechci jak to ustojím.Ten moment utracení to dám, ale pak ta díra v srdci bude moc veliká.Nedávno jsem byl nucen utratit pejska a chybí mi strašně.Zapomenout se už nikdy nedá.Dá se s tím jen smířit.Již jsem si z útulku přivezl nástupkyni a tak se bude mít dobře zase další "brouček".Její životní příběh mě opět utvrdil v názoru, že se mezi námi pohybují "zrůdy" a ne lidi.Svým způsobem Lenacii chápu a doporučuji být na lidi hodně opatrný. Dovedou to být pěkný "svině" bezcitný.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Medejka
napsal(a):
Bohuzel zakladam nevesele tema. Pripravujeme se na odchod konika, je na tom uz dost spatne a nechceme ho dele nechat trapit.
Moje otazka je na lidicky, co uz u te smutne chvile byli. Myslite si ze je lepsi u uspani kone byt anebo se s nim rozloucit a samotnym aktem poverit nekoho ne tolik citove angazovaneho?
Opravdu nevim jaka varianta je pro psychiku cloveka potazmo i kone lepsi?
Prosim pouze o komentare k otazce, snad je to srozumitelny co tim chci rict...
...pokud to jenom trochu půjde zůstala bych s ním...doprovázela jsem takhle každé své zvíře nikdy jsem ani na chvilku nezalitovala i když to bylo pokaždé velmi těžké - myslím to rozloučení se na nenávratno...viděla jsem jak v klidu v mé náruči odcházejí a nemusela jsem se domýšlet (pokud bych tam nebyla) jak to bylo, zda se netrápili a zda odházeli důstojně a v klidu...oni nám přinášejí radost celý svůj život a zaslouží si naší přítomnost ve chvíli svého konečna...
axl
napsal(a):
Dobry den, je to jen par tydnu, kdy jsem nechala odejit sveho partaka po 16-ti letech, bylo mu 22 let. Domluvila jsem s doktorem, aby prijel hned rano, kdy jeste do staje nechodi majitele ostatnich koni. Doktora jsem mela domluvenyho asi 5 dni dopredu a i po diskuzi s nim a precteni starsich diskuzi o uspani dusnych koni, jsme nakonec zvolili variantu, ze se uspi bez sedace. Kazdy den jsme za nim chodila, jako jiny dny jej opucovala, podrbkala. Majitele staje mi tez nabizeli, ze se mam prijit rozloucit vecer pred tim a ze se pak o to postaraji. Ale byt u toho jsem brala jako samozrejmost, byl to muj partak 16 let. Az u odvozu jsem byt nechtela. Ten necely tyden jsem zvladla ani nevim, jak. Nalozila jsem si tolik povinnosti a aktivit, abych se trochu vic utavila a pri myslence, co nas ceka, si slzy zamackla a snazila se byt klidna. I tak jsem mela slusne vycukany nervy po tom tejdnu, ale kvuli dedkovi jsem se drzela. Kdyz dojel doktor, konika jsem objala a omluvila se mu za kazdou spatnost, co jsem mu kdy udelala a naposled pohladila.
Proberte to s doktorem, jaka varianta je lepsi. Ale nemit dusnyho konika, sla bych variantou sedace. Preji hodne sil.
Nas konik je taky dusny ale veterinarka planuje nejdrive narkozi. Proc to Vas vet nedoporucil je tam riziko duseni nebo ceho? dekuji moc za odpoved.
Medejka
napsal(a):
Nas konik je taky dusny ale veterinarka planuje nejdrive narkozi. Proc to Vas vet nedoporucil je tam riziko duseni nebo ceho? dekuji moc za odpoved.
Jojo, meli jsme strach, ze by se zacal dusit. Kdyz si najdete starsi diskuze o uspani dusnych koni, nekteri se o tom zminuji a i s docela silenymi zazitky. Jo, je tato forma asi neprijemna v tom, ze vam konik padne, jak podtaty, ale rekla bych, ze to bylo celkove pomerne rychly az jsem byla sma prekvapena.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já myslím že je dost podstatné jak se dokáže majitel u samotného aktu utracení ovládat... pokud zakladatelko dokážete zůstat jakžtakž klidná tak mu vaše přítomnost určitě pomůže, ale pokud by měly koníka provázet hlasité vzlyky atd. které by ho jen znervózňovaly a dodávaly strach (neberte to osobně zakladatelko, sama nevím jestli bych dokázala nebrečet) tak by bylo lepší u toho nebýt...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Medejka
napsal(a):
Nas konik je taky dusny ale veterinarka planuje nejdrive narkozi. Proc to Vas vet nedoporucil je tam riziko duseni nebo ceho? dekuji moc za odpoved.
Dotaz sice nebyl na mně, ale vím o co jde...přečtěte si tohle vlákno, hlavně hned třetí příspěvek od alfi pav https://www.ifauna.cz/kone/diskuse/detail/3487860/uspani-dusneho-kone#a3493405.
Nie je nič horšie, ako kvíliaci majiteľ nad zvieraťom.
To zviera potom nechce odísť, mala som možnosť toto zažiť X krát, v dobe, kedy už zviera má dodýchať a dobiť mu srdce s každým ďalším nárekom jasne a zreteľne počuť, ako sa mu srdce znovu rozbúcha trvá to nekonečne dlho a ja to vnímam ako veľmi sebecký počin.
Takže za mňa sa rozlúčiť a potom sa ísť vyplakať von, alebo proste preč.