Trestání koní

tak otázka je, co se pvoažuje za fyzický trest... Kobylu sem sešvihala za 4 roky jenom jednou a to proto, že šla přesemě a doslova mě málem převálcovala.
Fyzický trest má vždy přijít až jako poslední možnost. Něco jako u dítěte, tomu s také obvykle několikrát vysvětluje a ukazuje, jak se má či nemá chovat, no a pokud znova neuposlechne, přichází trest.
Ale co je zase trest? Podle mě koně 'fyzickému trestu' rozumí,ostatně právě kousáním apod. si mezi sebou vyřizují mantinely...
Jednou mi kobyla šacovala kapsy, tak se jí jasně zvukově dala najevo, že tohle ne... podruhé mi chtěla šacovat kapsy, opět jsem jí dala najevo že ne... a pokud i potřetí mi palicí šmátrala u kapes, dostala po nose. Ale slovem 'dostala' si nesmí člověk představit nějakou ránu pěstí. Ale prostě plácnutí, ani nijak silné. No a pokud to pak třeba chtěla udělat znova, už mi příště stačilo jen slovní okřiknutí.
Asi by se to tedy dalo rozlišit. Ale jinak souhlasím, že kůň neudělá něco správně, uskočí, či cokoliv, fyzický trest opravdu ničemu nepmůže a naopak uškodí

Článek jsem nečetla a ani nebudu. Na teorie moderních slunickarek mám svůj názor, stačí se podívat do školy. Děti a koně mají velmi mnoho společného, u dětí je nevýhoda, že je nemůžete prodat, když to nefunguje. Co chcete vyřešit? Dyt je to jak s debatou o jatkách, Jendi těžce proti, druzí budou vždy svině, kteří zradili svého přítele. A kdo je ten "hodnej"? Mně se taky nelíbí uplácení koně pamlskama, a co, je to každého věc, zas na mne jen vylitne miliarda argumentů, který já stejně chápat nechci. Proč se vše tak strašně pausalizuje, že tohle musí platit na všechny a za všech okolnosti, dyt každý tvor je individuum , a co platí na jednoho nemusí platit na druhého. Já se držím svého jedná dobře mířená je lepší než tisíc slov, ale ať si dělá každej, jak se mu líbí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Článek jsem nečetla a ani nebudu. Na teorie moderních slunickarek mám svůj názor, stačí se podívat do školy. Děti a koně mají velmi mnoho společného, u dětí je nevýhoda, že je nemůžete prodat, když to nefunguje. Co chcete vyřešit? Dyt je to jak s debatou o jatkách, Jendi těžce proti, druzí budou vždy svině, kteří zradili svého přítele. A kdo je ten "hodnej"? Mně se taky nelíbí uplácení koně pamlskama, a co, je to každého věc, zas na mne jen vylitne miliarda argumentů, který já stejně chápat nechci. Proč se vše tak strašně pausalizuje, že tohle musí platit na všechny a za všech okolnosti, dyt každý tvor je individuum , a co platí na jednoho nemusí platit na druhého. Já se držím svého jedná dobře mířená je lepší než tisíc slov, ale ať si dělá každej, jak se mu líbí.

Hlavně,že má autorka tohoto článku konečně osvobozenou mysl
Dál jsem to nedočetla
Popírání individuláního přístupu je tu taky běžné ,tak ať si to má každý,jak chce

Ten článek, jako vlastně všechny, které jsou proti fyzickým trestům, pletou dohromady několik věcí. "trest" při výcviku, celkové hrubé zacházení se zvířetem, které mu způsobuje chronický stres totiž nemá nic společnýho se skutečným trestem, který přichází u nevhodného chování.

je blbost bít zvíře při výcviku, pokud dělá "něco špatně", pokud mu nebylo ukázáno, co teda má dělat. zvíře, které se bude cvičitele bát, se bude učit také špatně.

ale dobře mířená ve chvíli, kdy zvíře dělá něco, co nesmí a bylo mu přitom vysvětleno, jak to má vypadat, je normálně plně funkční a velmi efektivní způsob učení. motivace, odměna, to je všechno strašně fajn, ale neřeší to vůbec chování, které může být pro zvíře motivující samo o sobě a přitom je nežádoucí.

A ne, nezpůsobuje to žádný stres ani zhoršení vztahu zvíře - člověk.

Krásný je ten příklad s tím šéfem. Ano, šéf nemůže vést lidi jen tak, že jim dá málo peněz a bude vyhrožovat vyhazovem.

Ale když udělá zaměstnanec nějaký průšvih, tak věřte, že skončí na tom koberečku a klidně se mu na plat sáhne nebo vyhazovem pohrozí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ten článek, jako vlastně všechny, které jsou proti fyzickým trestům, pletou dohromady několik věcí. "trest" při výcviku, celkové hrubé zacházení se zvířetem, které mu způsobuje chronický stres totiž nemá nic společnýho se skutečným trestem, který přichází u nevhodného chování.

je blbost bít zvíře při výcviku, pokud dělá "něco špatně", pokud mu nebylo ukázáno, co teda má dělat. zvíře, které se bude cvičitele bát, se bude učit také špatně.

ale dobře mířená ve chvíli, kdy zvíře dělá něco, co nesmí a bylo mu přitom vysvětleno, jak to má vypadat, je normálně plně funkční a velmi efektivní způsob učení. motivace, odměna, to je všechno strašně fajn, ale neřeší to vůbec chování, které může být pro zvíře motivující samo o sobě a přitom je nežádoucí.

A ne, nezpůsobuje to žádný stres ani zhoršení vztahu zvíře - člověk.

Děkuji za konstruktivní příspěvek :-) U koně si dovedu představit, že bude fungovat jedna dobře mířená ve chvíli, kdy přeze mě přechází nebo se mi zakusuje do rukávu.
Pokud přeze mě přechází a já si dojdu pro bič a řežu ho dokud se mi neodplaví adrenalin už to není trest, ale pomsta. Zrovna tak vycukání nebo bití bičem, pokud někam nechce vlézt, něco nechce přejít, odmítne skočit,hází hlavou, případně stojí, čumí, nedělá nic a podle člověka by měl. To všechno je běžně k vidění. Přiznám se, že opravdu efektivních fyzických trestů jsem u koní viděla minimálně, pokud vůbec. Teoreticky to asi možné je, praxe trochu pokulhává, stačí se rozhlídnout.
Spíš si to dovedu představit u psa, pokud ho plesknete po čumáku ve chvíli, kdy žere hnus ze země nebo jinak přistihnete při činu - vztah to nejspíš nenaruší, účel to splní. Nicméně dost často je to tak, že to zachrání momentální situaci a pro příště to nic neřeší, pes to udělá znovu a lépe a ideálně se bude snažit nemít svědky
Netvrdím, že jsem nikdy nepoužila tělesnej trest, ale ať už šlo o zvířata nebo o děti, upřímně si musím přiznat, že vždycky to primárně bylo moje selhání. Ono, pokud se kůň po vás ohání nebo proti něčemu vehementně protestuje, někde jste museli někdy udělat chybu. Není de.ment od přírody, chová se podle toho, co kdy zažil.

Ano, pokud zvíře dělá něco, co nemělo, já si odejdu pro bič a pak přijdu a začnu ho řezat hlava nehlava, to není žádný trest. Koně to vůbec nic neučí, je to prostě jen bezúčelné bití. A stejně tak bit hledivého koně ho těžko naučí, že se má nějakého objektu či situace přestat bát, spíš naopak.

To ale nic nemění na tom, že fyzické násilí lze použít jako efektivní trest k označení nežádoucího chování a k motivaci "když to udělám, bude odměna" se přidá "když to neudělám, bude ouvej".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, pokud zvíře dělá něco, co nemělo, já si odejdu pro bič a pak přijdu a začnu ho řezat hlava nehlava, to není žádný trest. Koně to vůbec nic neučí, je to prostě jen bezúčelné bití. A stejně tak bit hledivého koně ho těžko naučí, že se má nějakého objektu či situace přestat bát, spíš naopak.

To ale nic nemění na tom, že fyzické násilí lze použít jako efektivní trest k označení nežádoucího chování a k motivaci "když to udělám, bude odměna" se přidá "když to neudělám, bude ouvej".

Když už, tak teda "když udělám něco nežádoucího, bude ouvej" ...protože ouvej za něco, co zvíře neudělalo, je fakt nesmysl.

Terven napsal(a):
Když už, tak teda "když udělám něco nežádoucího, bude ouvej" ...protože ouvej za něco, co zvíře neudělalo, je fakt nesmysl.

no, tak ono když zvíře dostane povel, tak to neudělalo jsem to je vlastně dělání něčeho nežádoucího, něčeho jiného, než toho, co se po zvířeti zrovna teď žádá,

Se na mne klidně zlobte, ale tak tohle snad chápe každej normální člověk ne?

Jestli používám nebo nepoužívám spravedlivě fyzické tresty za nežádoucí chování a to u psa nebo u koně se mi odrazí v jejich reakcích na mě, zda můžu třeba psa pustit z vodítka aniž by mi vzal čáru a zda se třeba koník nechá ošetřit na zadní spěnce, protože pokud budu nespravedlivá zvíře se mě bude bát, může na mě zaútočit, může cokoliv, jen ne se mnou spolupracovat. Takže každý ze svého chování ke zvířeti si může udělat závěr sám, je to totiž patrné na reakcích toho zvířete.

No, jak je to s braním čáry po puštění z vodítka jsme si s Norounem minulý týden vysvětlily stručně ručně:D Teď to máme jako v té Nohavicově pohádce "a včil ma robka, rada chlopka, jak on píská, ona hopká" A to normálně nejsem příznivce trestů, ale zrovna teď si užívám plody faktu, že fungují.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, jak je to s braním čáry po puštění z vodítka jsme si s Norounem minulý týden vysvětlily stručně ručně:D Teď to máme jako v té Nohavicově pohádce "a včil ma robka, rada chlopka, jak on píská, ona hopká" A to normálně nejsem příznivce trestů, ale zrovna teď si užívám plody faktu, že fungují.

Tak to vám náhodou věřím a zrovna tak věřím, že vaše Nora je OK, psychicky nestrádá a má bezva paničku. Jenomže u těch koní mi ta praxe furt připadá jiná...viděla jsem mraky trestajících a bijících lidí, v koňském prostředí je to prakticky denní chleba a až na výjimky jsem nikdy neměla pocit, že by ten trest byl efektivní a adekvátní, že bych si řekla "tak to sedlo jak prd.l na hrnec".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, jak je to s braním čáry po puštění z vodítka jsme si s Norounem minulý týden vysvětlily stručně ručně:D Teď to máme jako v té Nohavicově pohádce "a včil ma robka, rada chlopka, jak on píská, ona hopká" A to normálně nejsem příznivce trestů, ale zrovna teď si užívám plody faktu, že fungují.

Zaujímavé.

Keď som mala svojho prvého vysneného a vymodleného psa, niečo sa stalo...Fena proste odmietala prísť na zavolanie, bežne som ju vonku lovila aj dve hodiny, rodičia si mysleli, že ju venčím, no v skutočnosti to venčenie vlastne spočívalo v tom lovení. Nechápala som to, bola som spravodlivá, odmeňovala som, trénovala, kadečo.

Fena si na svoje ignorácie vyberala zásadne príšerné počasie, napríklad mráz, mrznúci dážď, nepreniknuteľnú hmlu a kombináciu týchto typov počasia. Raz som ju v takom mraze lovila skutočne asi už tretiu hodinu, nejako som ju ulovila, pomáhala mi staršia dievčina, ja som bola už na pokraji zrútenia a vtedy mi povedala, aby som ju zbila a veru som ju aj biť začala, fena sa začala brániť a dievčina len nech ju bijem ďalej a bila som ju dovtedy, dokedy nezačala skučať. Pripla som ju na vodítko, odviedla domov a chcela zomrieť a želala si, aby sa pes aj celý svet prepadol do pekla.

Od tej doby mala ukážkovú privolávačku a ostala jej až do jej smrti. Od tej strašnej príhody proste zrazu nebol problém.

Nutno povedať, že som mala vtedy 12 rokov a bola som zúfalá a omrzol mi nos.

Horsana napsal(a):
Zaujímavé.

Keď som mala svojho prvého vysneného a vymodleného psa, niečo sa stalo...Fena proste odmietala prísť na zavolanie, bežne som ju vonku lovila aj dve hodiny, rodičia si mysleli, že ju venčím, no v skutočnosti to venčenie vlastne spočívalo v tom lovení. Nechápala som to, bola som spravodlivá, odmeňovala som, trénovala, kadečo.

Fena si na svoje ignorácie vyberala zásadne príšerné počasie, napríklad mráz, mrznúci dážď, nepreniknuteľnú hmlu a kombináciu týchto typov počasia. Raz som ju v takom mraze lovila skutočne asi už tretiu hodinu, nejako som ju ulovila, pomáhala mi staršia dievčina, ja som bola už na pokraji zrútenia a vtedy mi povedala, aby som ju zbila a veru som ju aj biť začala, fena sa začala brániť a dievčina len nech ju bijem ďalej a bila som ju dovtedy, dokedy nezačala skučať. Pripla som ju na vodítko, odviedla domov a chcela zomrieť a želala si, aby sa pes aj celý svet prepadol do pekla.

Od tej doby mala ukážkovú privolávačku a ostala jej až do jej smrti. Od tej strašnej príhody proste zrazu nebol problém.

Nutno povedať, že som mala vtedy 12 rokov a bola som zúfalá a omrzol mi nos.

Tohle u psů funguje, je to jejich specifikum, řekla bych. Doporučuju poslední Šustovo knížku Neznám druhé takové zvíře jako je pes.
Možná je dobrý vědět, že to existuje jako určitá pojistka, nicméně u zvířete, které jsem si pořídila pro radost, bych se strašně ráda obešla bez toho. Protože to prostě ve své podstatě popírá účel, proč to zvíře mám.

Terven napsal(a):
Tak to vám náhodou věřím a zrovna tak věřím, že vaše Nora je OK, psychicky nestrádá a má bezva paničku. Jenomže u těch koní mi ta praxe furt připadá jiná...viděla jsem mraky trestajících a bijících lidí, v koňském prostředí je to prakticky denní chleba a až na výjimky jsem nikdy neměla pocit, že by ten trest byl efektivní a adekvátní, že bych si řekla "tak to sedlo jak prd.l na hrnec".

No, tak ono i u těch psů člověk vidí leccos, dneska jsem třeba potkala naprosto špatný způsob použití elektrického obojku, to pískání jsem slyšela přes celou louku a že pes zrovna dostal ránu bylo poznat podle občasného zakňučení, ale jinak to chování toho nebožáka neovlivňovalo nijak, prostě už si zvyknul, že se to občas děje a na svého majitele volajícího ke mně a mačkající ten čudlík stejně tak nějak kašlal. Možná i proto, že když se teda přiblížil, to "ke mně" bylo bez jakékoliv pochvaly označeno za splněné asi tak tři metry od majitele. To, co se dělo nebylo použití trestů, ale šílenství.

Ale že jsou lidi krutí, lidi neschopní používat jakékoliv výcvikové či jiné pomůcky a lidi, kteří u učení zvířat vůbec nepřemýšlí ještě neznamená, že fyzické tresty nemohou být u některých zvířat v určitých situacích efektivní metodou výcviku.

trest nerovná se automaticky týrání.

Terven - to je možné, stalo sa mi to raz v živote, no, ale stálo to za to. Bola som malá a zúfalá.
Ako dospelá by som dnes už dávno mazala za pani čo robí pozitívku a študovala. So Šustom ale mám problém, rada ho čítam, ale nechápem to, nedokážem si to proste zapamätať, nemám nijaké systematické základy, na ktorých by som mohla stavať. Rozumiem tomu v tej sekunde, v ktorej to čítam, potom už mi to zas unikne.

Kone netrestám, ale pravda je, že som musela urobiť poriadky pri kŕmení, kedy Garon tvrdo najprv chcel vždy olúpiť Lini a potom si myslel, že sa vráti vyžrať ešte aj svoje a Zrz to isté.

Nuž, slovo "Padaj!", vyslovené ostrým, nenávistným tónom a jedna dobre mierená sa spojili do toho, že všetci pochopili, že budú konzumovať z toho vedierka, ktoré dostanú pod nos a že vylizovať ostaným sa pôjde, keď to dovolím ja. Pokiaľ by niekoho napadlo skúsiť, stačí už len slovo Padaj a keďže na kone nekričím, už z tónu chápu, o čo ide a že to znamená zákaz. Teda nie je to trest, ale zákaz- tak to vnímam ja ako človek. Zas je pravda, že úbohý Garoník, ktorý bol celý život v úlohe hýčkaného jedináčika zle znáša, keď na neho kričím a ani mne to nerobí dobre, ale v aktuálnych zimných podmienkach, aké u nás vládnu mi to proste prišlo ako najrýchlejší spôsob urobiť poriadok pri kŕmení.

Inak ich netrestám, nemám za čo. Bičík ani nevlastním.

I okřiknutí může plnit funkci trestu

Já se tím nikdy nezaobíral.Od malinka jsem vyrůstal se psy a nikdy žádný problém nebyl.Pes byl vždy u domu a volně mohl chodit domů kdy chtěl.Buď si otevřel sám a nebo si písknul.☺️Psy zkažené výcvikem jsem viděl několikrát.Vlastně i teď mám jednu doma.Na cvičáku jí naučili lézt přes překážky.Později jí vyhodili z auta a ujeli.Tím jí odsoudili k osudu těžkého znovunalezení domova.Nejen že umí šplhat přes ploty,ale ještě k tomu má panickou hrůzu když jí odjedete pryč a ona má být doma sama.Tři lidi jí proto vrátili do útulku a pak skončila u mě.Nějakou dobu jezdila semnou do práce a pak ke koním.Teď po čtyřech měsících teprve uvěřila že jí nikde nenechám a je v klidu.Jinak zvířata zásadně nebiju.To je zcela mimo moje možnosti.Cítil bych obrovské osobní selhání.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I okřiknutí může plnit funkci trestu

To určite, Garoník totiž vylieva aj vodu, ktorú pracne vláčim v bandaskách, chytí vedro za uško a proste to vyleje, ak si myslí, že už to nebude piť, no,dnes som na neho zvreskla, keď bral uško do huby, pustil ho a skamenel, chudák

Horsana napsal(a):
To určite, Garoník totiž vylieva aj vodu, ktorú pracne vláčim v bandaskách, chytí vedro za uško a proste to vyleje, ak si myslí, že už to nebude piť, no,dnes som na neho zvreskla, keď bral uško do huby, pustil ho a skamenel, chudák

Nic není lepší než si zvíře naučit na hlas jak píšeš.Mě u svých koní stačí říct "zlobíš" a další různá slova.On to pozná už z té intonace.Hlavně si člověk nikdy nesmí myslet že jsou hloupí.Tím zazdí totiž úplně všechno.☺️ Bych řekl že tohle dělá hodně lidí bohužel.Mě bylo taky říkáno že je to jen kůň.Dnes se nad tím akorát pousmát můžu.Podle mě kůň i s člověkem pozitivním a k němu "naladěném" daleko lépe spolupracuje.Nejen lépe,ale i raději.

Terven napsal(a):
Tak to vám náhodou věřím a zrovna tak věřím, že vaše Nora je OK, psychicky nestrádá a má bezva paničku. Jenomže u těch koní mi ta praxe furt připadá jiná...viděla jsem mraky trestajících a bijících lidí, v koňském prostředí je to prakticky denní chleba a až na výjimky jsem nikdy neměla pocit, že by ten trest byl efektivní a adekvátní, že bych si řekla "tak to sedlo jak prd.l na hrnec".

Já myslím, že u koní je právě největší problém že to "musí sednout". Já jsem si kdysi pozvala trenéra na kousavou huculku. Přijel, vzal huculku, pár minut s ní pracoval aby si jí osahal. Kobyla od šlebení a naznačování kousnutí přešla do klidu a soustředění, úplně jsem na ní viděla, jak se jí ulevilo, že dělá s člověkem, který ví co dělá. Bylo léto a já nastoupila ve vaťáku, protože jsem nechtěla aby to tak moc bolelo až mě chytne. Během první půlminuty na mě visela. Tak si jí vzal zpátky a vysvětloval mi po čem se mám dívat, kdy mám reagovat a jak. Zjistila jsem, že jsem a/zoufale pomalá b/vůbec nevidím co mi kobyla říká. Takže žádná kouzla, ale vidět a jednat v té jediné milisekundě kdy to má význam.
Nenahrazovat vlastní neschopnost hrubou silou a opakováním, protože pokud "jste tam" když je to potřeba, tak stačí se podívat a kůň ví že víte a vidíte a proč se díváte.

dsj napsal(a):
Já myslím, že u koní je právě největší problém že to "musí sednout". Já jsem si kdysi pozvala trenéra na kousavou huculku. Přijel, vzal huculku, pár minut s ní pracoval aby si jí osahal. Kobyla od šlebení a naznačování kousnutí přešla do klidu a soustředění, úplně jsem na ní viděla, jak se jí ulevilo, že dělá s člověkem, který ví co dělá. Bylo léto a já nastoupila ve vaťáku, protože jsem nechtěla aby to tak moc bolelo až mě chytne. Během první půlminuty na mě visela. Tak si jí vzal zpátky a vysvětloval mi po čem se mám dívat, kdy mám reagovat a jak. Zjistila jsem, že jsem a/zoufale pomalá b/vůbec nevidím co mi kobyla říká. Takže žádná kouzla, ale vidět a jednat v té jediné milisekundě kdy to má význam.
Nenahrazovat vlastní neschopnost hrubou silou a opakováním, protože pokud "jste tam" když je to potřeba, tak stačí se podívat a kůň ví že víte a vidíte a proč se díváte.

Souhlasím s váma v tom, že takhle to funguje a je to relativně slušnej způsob jak vyjít s problematickým koněm, a taky souhlasím s tím, že každej na to nemá. A pokud už po vás kůň jde zubama, tak moc jiných možností než fyzickou obranu nemáte.
Ale zas to beru tak, že pokud má kůň potřebu útočit na člověka zubama, někde se musela stát chyba. Kůň musí mít za sebou něco, co ho utvrdilo v přesvědčení, že tohle je pro něj výhodná strategie. Takže ta jedna dobře mířená funguje jako první pomoc, ale neřeší důvod, proč kůň útočí.
Bylo by to na dlouhou debatu, do které nechci zabředat, při odsuzování tělesných trestů u zvířat jsem neměla na mysli koně, kteří koušou nebo kopou po lidech, to je trochu jiná kategorie a jinej level.
Měla jsem na mysli trestání, které je běžně vidět v rámci manipulace nebo výcviku, trvám si na tom, že tam fyzickej trest místo nemá, vždycky je za tím selhání člověka. Buď zvířeti nedokázal vysvětlit, co po něm v danou chvíli chce tak, aby tomu rozumnělo anebo mu ujely nervy
Takovej hezkej příklad za všechny, už se opakuju - jednou jsem chvíli hlídala sportovního koně na závodech, zeptala jsem se syna majitelů, jakej mají pro něj povel, že se může pást. Kluk na mě nechápavě vyvalil oči a řekl, že žádnej. Prostě, když se kůň začne pást a oni to nechtějí, škubnou a hotovo.

dsj - môžeš sa prosím rozpísať viac a prípadne aj o minulosti kobyly ?

Dva krát som sa stretla s hryzavými kobylami a boli to osudové kone.

Prvá bola Dáma, bola stará kríženka hucla s norikom, na jedno oko slepá, na stehne mala obrovskú jazvu, bol to školský kôň u nás na výške, ale nie na jazdenie, ale na výuku študentov. Ja som bola bez akýchkoľvek skúseností, ale z nejakého dôvodu som sa do Dámy okamžite zamilovala. Od prvej chvíle a to som z nej v podstate videla iba zadok, keďže stála na štonde.

Dáma hrýzla a jasne dávala najavo, čo si o ľuďoch myslí a ja som to chápala, prišla od sedliaka a tí, čo ju kŕmili sa veru v ničom nelíšili, väčšinou, časť výnimkám. Kedysi sa schvátila a niekoho napadlo ju dať von na mäkké, nech si chodí koľko chce, tak ona ako jediná mala privilégium, že sa na voľno mohla pásť za stajňami. Raz som tam za ňou prišla, no, skočila po mne, skoro som sa potento...
Dodnes počujem ten strašný zvuk rinčania reťaze, keď prudko otočila hlavu, aby mohla človeka uhryznúť. Mám od nej jazvu na prste a dnes som rada, že ju mám.

Chápala som, že prostredie, kde kobyla žila a žije je bezútešné, aj som chápala, že hryzie preto, aby sa bránila, že to nie je útok, že enchce ísť do konfliktu (nikdy by mi nepadlo ju trestať), len som netušila, ako jej ukázať, že ja som trošku iný prípad. Zároveň som sa jej však dosť bála.

Tak jediné, čo mi napadlo bolo jej dať košík, taký prahistorický, kožený, strašný. Tak som sa ja cítila bezpečne a mohla som kobylu vyčistiť (vychádzala som z predpokladu, že taká masáž musí byť každému príjemná, heh), zároveň tam tuším bola diera dosť veľká na to, aby sa ňou dala podstrčiť kocka cukru. Veľa som chválila, veľa som sa s ňou rozprávala (tým som zároveň ventilovala svoj strach).

Za veľmi krátky čas som žiadny košík nepotrebovala a kobyla sa na mňa neskutočne naviazala, chodila za mnou navoľno ako pes, bolo to čosi úžasné.
Bohužiaľ o pár mesiacov išla na leto k inému sedliakovi, tam sa chvátila tak, že už to nebolo k dobrému životu a tak skončila v miestnej ZOO.

Bolo to už pred 20 rokmi, no stále na ňu spomínam, na moju zlatú Dámu.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Tahle kobyla byla bezpapírová huculka, přišla k nám se stájnicí. Stájnice byla hodně zemitá paní, a ta jí dostala od nějakého blba, který jí měl k dobytku na hospodářtví, používal jí k tahání hnoje, do lesa a vůbec tahání všeho možného. Pán byl alkoholik, když se napil tak byl agresivní, kobyla měla rány od řetězu na bocích, a ránu od řetězu kolem krku - údajně se jí ten řetěz několik let nesundali, u nové majitelky kobylu museli uspat a vetka ho z hřebene hřívy vyřezala. Zbyly po tom holý místa bez hřívy, já jsem občas hladila a masírovala když mě nechala. Manželka tohohohle hovada byla kamarádkou stájnice a dlužila jí nějaké peníze, a místo peněz dali huculku. Kobyla údajně pocházela od Ostravy, odhadovali jsme jí kolem 20let, ale nebyly k ní doklady, nebyla pálená, takže nikdo nevěděl. Jako tažák ale byla skvělá, byla pracovitá a poctivá, jak měla chomout, tak dřela. Byla starý typ hucula, silná, robusní v kostech, nezničitelná, nikdy nezakulhala. Když k nám přišla, tak měla opakovaně záchvaty černého močení, myslím, že měla hodně pocuchané nervy a projevovalo se to i touhle strašlivě bolestivou nemocí, stávala natažená jak prkno, klepala se a vrzala zubama, trvalo nám než jsme vytipovali které léky jí pomáhají, jednou mě ta mizérie tak přemohla že jsem seděla v uličce, dívala se na ní jak jí nemůžu pomoci a brečela jak želva.
Myslím, že bylo štěstí že se kobyla dostala zrovna k téhle paní, která byla hodně samorost a jednoduchá vesnická nátura, ženská z kravína, protože mě jako moc přemýšlející městskou holku by posvačila i s botičkama.
Kobyla stála na štontu a jít jí nasypat do žlabu a hodit seno pod hubu byla moje ulička hrůzy a vlastně jediné co jsem chtěla bylo jí naučit neútočit když má člověka vedle sebe na štontu. Skvělé bylo že její majitelka se do toho také zapojila a trochu jsme jí dokázali zcivilizovat, ne že by lidi nějak musela, ale aspoň se dostala do stavu, kdy kolem ní člověk mohl projít, aniž by ho svlíkla do cárů. Byla můj poslední kůň s cedulkou "zákaz vstupu - nebezpečí úrazu"
Kde skončila nevím, stájnice odešla i s ní, měla jí chvíli doma na zahradě, potom se vdala a ztratila z dohledu, později se mi doneslo že měla těžkou autonehodu a je na vozíku - ale věřím, že jí držela dokud to šlo, protože mi několikrát řekla, tahle kobyla od ní nikam nepůjde.

dsj- tie osudy tých koní sú ako cez koiprák....Dáma to isté, celý život vo voze, ožran a agresor majiteľ...

Když koně to mají s lidmi hrozně těžký.Lidi se u nich střídají většinou a každý člověk má jinou povahu.Pes to má mnohem jednodušší v tomto.S pánem tráví hodně času a vlastně většinou jen s jedním člověkem.Kůň má kolem sebe každou chvilku někoho jiného.Velká nevýhoda komerčního ustájení.Co já vím když budu jezdit ke koni jednou za týden kdo mi s ním co dělá? Tak podle mě musíme hodně rozlišit lidi co je mají doma, lidi co je mají v ustájení a nebo dokonce vůbec žádného nemají.No takový případy co tu popisuje Horsana a dsj no comment.To se úplně stydím za to že takovou "špínu" nazýváme taky lidmi.