Jak zabránit stavění se na zadní?

Jestli myslíte něco,spíše jako placebo pro majitelku,tak by třeba stačil martingal?
Bude mít pocit,že kobyla je nějak "zajištěná" zároveň tam má nákrčák,pro svou jistotu A není to nic proti ničemu .
Panička přestane být nervní,nebude tolika tahat a cukat a držet ,čímž se zklidní obě

Taky bych byla spíše pro martingal.

Obávám se, že martingal nebude mít žádný efekt, ani na koně, ani na majitelku (která jezdí celý život a slušně, jezdila dříve i trochu závodně, jen už je prostě starší a uvědomuje si, že není nerozbitná).

keira napsal(a):
Obávám se, že martingal nebude mít žádný efekt, ani na koně, ani na majitelku (která jezdí celý život a slušně, jezdila dříve i trochu závodně, jen už je prostě starší a uvědomuje si, že není nerozbitná).

Jestli tedy jezdila celý život,dokonce snad závodně tak by mohla vědět,že i martingalem ,správně nastaveným, koni pohyb hlavy omezíte .
A zároveň by jí mělo být jasné,že její neklidná ruka bude kobyle s martingalem ,snesitelnější .
Plus pro paní,ten nákrčák ,opět fix nejistého jezdce
Pokud chce kobylu skutečně omezit,ať jí vyváže natvrdo,od nánosníku řemínek k poprsáku,jako mají westerňáci .S tím se jí na zadní nepostaví

Po úrazu jsem nějakou dobu jezdila s honebním martingalem.(fotka s běloušem) Je stabilnější. Je se čeho chytit v případě nouze a při správném nastavení kůň hlavu nahoru nehodí. Pokud tedy má majitelka ruce na správném místě a je schopná je tam udržet.
Nebo pak poprsák s pevným vyvázáním.(fotka s hnědákem)
Ale to se třeba mě ekluje. Možná tak na jízdárnu, ale v našich horských terénech, teď nově "obohacených" o polomy, by to vůbec nešlo.

Musí mít paní zrovna tuto kobylku?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já tedy nevím, ale proč ne martingal, když ano gogue? Jen ze zajímavosti.

Tak s martingalem to očividně jde.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Aha. No viděla jsem něco podobného i s gogue, ale fotku nemám.

keira napsal(a):
Tak s martingalem to očividně jde.

Kůň je samozřejmě silnější,než člověk. A pokud se chce jezdce zbavit, udělá to. Jde spíše o to, znepříjemnit ten první moment, kdy se kůň začíná zvedat. Chce se zvednout? Rycne mu udidlo v hubě. Zvedne se?
Majitelce jde o zdraví, není na místě nějaký jemnocit.
Koník na fotce je vysportovaný a dobře živený a patřičně sebevědomý a veselý, snad si paní na stará kolena nekoupila něco takového.

To je hodně nepříjemný zlozvyk. A obávám se, že je to trochu začarovaný kruh. Pokud to kobyla dělá, pokud už je z toho paní nervózní... Všichni experti svíčkaři, které jsem znala, se na zadní postavili s čímkoli. Westernové pevné vyvázání jsem naštěstí "jen" viděla, kůň to stejně zkoušel, nezvedl se úplně, ale většinou sebou švihnul. Stejně jako praktiky "starých koňáků" typu bičem mezi uši, nebo koně ze sedla strhnout na zem...překvapivě je to jen hnusné a nebezpečné, ale opravdu to nemá efekt takový, že by se kůň na zadní stavět přestal. Jediné, co kdy pomohlo, byl jezdec, který s tím byl v pohodě, no...třeba jeden z valachů se na lidi převracel, kamarádce, která ho zbožňovala, se na zadní postavil fakt párkrát a spíš tak náznakem. Asi bych zvažovala vrácení, pokud lze. Mít strach z vlastního koně je dost kničemné..

Paní je okolo padesátky. A když si zkušená celoživotní jezdkyně pořídí osmiletou kobylku na vyjížďky a drezurn ježdění, nepřipadá mi to jako nějaké šílené harakiri. Kdyby neměla tuhle zatajenou vadu, tak s ní není problém.

Koby je sportovní teplas, takže určitě bude schopná kdejakých kreací, ale zas bych ji neoznačila za stavěcího experta, neseká ty svíčky jak Baťa cvičky.

Byla dost drahá, tak se majitelka bude snažit právní cestou vymoci alespoň slevu na bývalých majitelích (kteří s ní samozřejmě nekomunikují). Protože kdyby ji chtěla prodat a nezatajit vadu, musela by jít dolu s cenou o hodně desítek tisíc.

A co zkusit otěže Thiedemann?
Odkaz není až tak úplně k věci, ale na rozdíl od klasických průvelček jsou poměrně "mírnější" a pokud je paní zkušená jezdkyně, nemělo by jí jejich používání dělat problém. Myslím, že by zabránily koni zvednout se.
http://www.equichannel.cz/pomocne-oteze-1-dostat-koni-hlavu-dolu

Thiedeman mě taky napadl. Záleží, jak majitelka jezdí. Pokud si kobylu kupovala pro drezurní práce a jezdí korektně na otěži, Thiedeman pravděpodobně nebude působit vůbec (obr. 1). Pokud jezdí na volno, kůň bude viset v pomocných otěžích (obr. 2). Což je vlastně asi stejné jako u všech pomocných otěží. Jezdila jsem na tom zázraku před lety na přání majitelky. A jako u všech pomocných otěží člověk ztratil zpětnou vazbu od koně na své působení, což mě osobně přijde nebezpečnější, než pomocné otěže vůbec nemít.

Snažila bych se odhadnout dle povahy kobyly, zda se nějakého udělátka zalekne a svíce stavět přestane a nebo zda ji omezení prostoru naopak vystresuje/naštve a postaví se i přes pomocné otěže. Nechci strašit, ale jak píše Sisi, když se ten kůń bude opravdu chtít postavit, udělá to. A nebo sebou klidně praští do boku

Jezdila jsem pár koní s dřívějšími zlozvyky, které si jejich noví majitelé opravili na úplně standardní zvířata (např. zaštycovaná hystericky couvající kobyla). Ale vždycky to bylo řešeno nenásilnou pomalou cestou, protože ty násilné způsoby na daném koni už dávno někdo neúspěšně zkoušel. Pokud je to ten případ, pokusila bych se zjistit, proč to ta kobyla dělá a klasicky, trapně a nudně řešit příčinu (klidně se jen vyhýbat spouštěči).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Přijde mi jako jediná možná cesta zařídit, aby se kůň na zadní stavět nechtěl/nepotřeboval. Ono to chování (jako každé) má nějaký důvod - tak bych se ho pokusila co nejpřesněji odhadnout a s koněm bych pracovala tak, aby ho to bavilo, aby neměl potřebu se mnou bojovat.
Celkem souhlasím s tím, že pokud už kůň vzpínání umí a používá jako komunikační prostředek, postaví se celkem s čímkoli. Omezovat mu pohyb natolik, aby se nemohl vzepnout a přitom na něm jezdit považuju za hrozně sebedestrukční a nebezpečné chování, přičemž nevidím přínos - co z toho kdo bude mít?

JaL napsal(a):
Přijde mi jako jediná možná cesta zařídit, aby se kůň na zadní stavět nechtěl/nepotřeboval. Ono to chování (jako každé) má nějaký důvod - tak bych se ho pokusila co nejpřesněji odhadnout a s koněm bych pracovala tak, aby ho to bavilo, aby neměl potřebu se mnou bojovat.
Celkem souhlasím s tím, že pokud už kůň vzpínání umí a používá jako komunikační prostředek, postaví se celkem s čímkoli. Omezovat mu pohyb natolik, aby se nemohl vzepnout a přitom na něm jezdit považuju za hrozně sebedestrukční a nebezpečné chování, přičemž nevidím přínos - co z toho kdo bude mít?

Máte pravdu. Tu jde zřejmě spíš o to, aby při tom hledání příčiny,což může trvat dlouho, kobyla paní nezabila.
Co mám zkušenost, tak na takové koně je nejlepší člověk, kterému toto chování nevadí. Jsou jezdci/jezdkyně, kteří nemají pud sebezáchovy a bez problému si na koníka sednou. Pokud je pak to stavění se ze strany koně snaha sundat jezdce, zjisti, že to nefunguje a nechá toho. Pokud by to byla známka nějakého diskomfortu, bude to trochu složitější,ale i tak řešitelné.
Ale pokud je to něco v koní, co ho nutí se stavět, tak to nevím, zda se podaří odbourat.
Na každý pád, jako starší člověk bych opravdu měla problém, na takovém koni jezdit, i kdyby mi někdo stokrát říkal, že to už dělat nebude. A tato moje nejistota se při nasednutí přenese na koně a konec. Myslím, že majitelka na tom bude stejně.

Můžu se zeptat, za kolik se prodávají zkažené hajtry, na které si člověk bojí sednout?

Já bych se za každou cenu snažila koně vrátit původnímu majiteli. Chápu, že lidi jsou ***** a mezi prodejci koní obzvlášť (vlastní zkušenost, první kůň, kterého jsem koupila (s posvěcením veterináře), se ukázal býti chromým), ale stavění se na zadní je v podstatě nejnebezpečnější zlozvyk, který kůň může mít ... vyhazování se dá ještě usedět, popřípadě s trochou štěstí spadnete mimo dosah kopyt, s kopáním a kousáním se dá "tak nějak" počítat, ale na koni který má naučené stavění se na zadní bych se upřímně bála vyjet i okolo dvora, že se mu něco nebude líbit a převrátí se na mě a zmrzačí mě. Nebo nevím, jak moc se staví?

Ale pokud už si takového koně chce podvedený kupující z nějaké nevysvětlitelné pohnutky nechat, tak bych ho prostě poslala na 3 měsíce na výcvik k trenérovi, který se zabývá problémovými koňmi. Majitelka se bude průběžně účastnit též a učit se s tímto koněm znovu zacházet a zpátky si odveze snad opět bezpečné zvíře. Podle mě nějaký špagát tady moc nepomůže. Osobně jsem nikdy nezažila situaci, kdy by přivázání hlavy koni někomu někdy nějak dlouhodobě pomohlo.

Zažila jsem zprostředkovaně, u kamarádky.Bylo jí 40 a jezdila aktivně, měla licku, nějaké nižší parkurky a drezurky, vedla chvíli i oddíl. Koupila koně nikoli prvního s tím, že "nerad chodí od stáje".
Zjistila, že svíčkuje..a zpětně dohledala, že je vyhlášený. Jako příčinu podezírala, že neprostál "standardní výcvik" na parkury, byl velmi nadějný v původu.

Byla zkušená, nespěchala na nic, nějakou spešl pomocnou otěž zkusila jen jednou, chápala, že to nejspíš nepomůže/nepomohlo/ a jde o to, proč....kůň byl jinak miláček. Nepamatuji si přesně, ale myslím, že 2 roky se snažila historii koně "přepsat", začít znovu od obsedání. Klasicky, ale velmi soft, pozitivku ještě nikdo neznal.Měla cit pro koně a žádné ambice..vysloveně šla znovu, na pohodu, jak jen byla schopna odečítat koně.Nestačilo to..

Po té době se jí na pohodové vyjížďce "bez příčiny" v místech, která znal a kam se chodili i popásat na ruce, začal stavět tak, že jí šlo o život, pokusil se i lehnout a válet.
Byla rozhodnutá prodat ho na jatka, aby neublížil jinému. Přemluvila ji kamarádka, zkušená parkurová jezdkyně, závodící na několika koních-taky to nedala. Valach byl odvelen na doživotní výběh a drndání v ohradě nebo na špagátě pod dětmi-takto milionovej.

JaL by to nesjpíš přepsala. Jde ale o to, že velmi málo koňáků má podle mého schopnosti Jal.A riziko je velké, u stavění. Koně vrátit nebo sežrat nebo odstavit na důchod, řekla bych.

JaL napsal(a):
Přijde mi jako jediná možná cesta zařídit, aby se kůň na zadní stavět nechtěl/nepotřeboval. Ono to chování (jako každé) má nějaký důvod - tak bych se ho pokusila co nejpřesněji odhadnout a s koněm bych pracovala tak, aby ho to bavilo, aby neměl potřebu se mnou bojovat.
Celkem souhlasím s tím, že pokud už kůň vzpínání umí a používá jako komunikační prostředek, postaví se celkem s čímkoli. Omezovat mu pohyb natolik, aby se nemohl vzepnout a přitom na něm jezdit považuju za hrozně sebedestrukční a nebezpečné chování, přičemž nevidím přínos - co z toho kdo bude mít?

S tím naprosto souhlasím. A bohužel si moc nemyslím, že by paní pomohl jezdec, který s tím nemá problém. Možná ten trenér, co bude pracovat s nimi oběma...ale ne takový, co radí udělátka. A jako největší problém vidím to, že už má paní strach, i když to kobyla s vyklidněným jezdcem dělat nebude, s nervní majitelkou bude zas úplně jinde. Taky jsem řešila u svého koně tendence ke stavění se, tam byla ale příčina celkem snadná, valach mladinký, a já jsem ho už tehdy (a stále) bezmezně zbožňovala, takže jsem se ho a) nebála, b) měla jsem času, kolik jen lze.. Takže to šlo i přesto, že svíčky jsou jinak asi jediné, z čeho mám na koni fakt hrůzu.

Co smlouva, vrátit kobylu nejde?

Nemam patent na rozum, jezdec jsem rekreacni, ale v situaci se dost poznavam. Taky jsem koupila kobylku, cerstve 6 let, vedela jsem, ze obcas "trosku zazlobi", ale ze to nabere takove grady, jsem netusila.

Kun se prevezl do nove staje, vyhodil se 24/7 ven (predtim pres den vybeh) do vetsiho stada, stahlo se krmeni (extremne dobre krmitelna, zustala jen na sene a pastve), pote, co me nekolikrat nehezky odlozila ci jsem se ze svickujiciho kone odlozila sama, jsem vratila zpet, zacala vodit na ruce (respektovani prostoru, prechody na ruce, prochazky na ruce, jizdarna na ruce, nachodily jsme spolu dost kilometru i mesicu), vymenila a nechala napasovat sedlo, chodila na prochazky se sedlem a obcas v kroku sedla na chvili, potom zaklusala... stavela se stejne, vetsinou kdyz mela pocit, ze se po ni neco chce, probehl opakovane fyzioterapeut, zubar, jiny jezdec. Po 9 mesicich jsem vymekla, dostala gogue ("s gogue se ti nepostavi urcite" - i houby, velebnosti, stavela se obcas i tak) a zase se chodilo na ruce a obcas se sedlo, navic se nas ujala trenerka, gogue ponechala (pro muj pocit), kobyla se vyrazne vylepsila. Gogue nosila neco pres rok (ano, neni vhodny do terenu, atd.) pri kazdem jezdeni, sundala jsem ho s pocitem "ted uz by to slo" pred rokem a ono to jde. Chodi tereny jak stary mazak, prestala vnimat praci na jizdarne jako "oni mi ublizuji", za posledni rok nemela tendenci problemove situace svickou resit, cely vzdor konci ve fazi strnuti kone, slusne pobidky k pokracovani a kobyla snizi hlavu a jde (jak jsem ji to naucila, to netusim).

Nevim, zda nam pomohla gogue, zda kobyla dospela (ted ji je 9, takze uz postpubertal), zda to bylo zmenou pristupu od sportovce "to brevno proste prelezes!" k jezdci bez vykonnosti, ktery toho moc nechce (ale bezpecnost vyzaduje!) nebo jsme si jen sedly a rozhodly se, ze to spolu proste prezijeme, bo nam nic jineho stejne nezbyva.

Pokud majitelka kobylku chce, at uz z jakehokoliv duvodu, jezdecky si az na staveni se vyhovuji, tak bych tu gogue zkusila. A hromadu rezimovych opatreni, u nas se za trest couvalo, takze sice "vzepnuti se=mozna jezdec sleze", ale zaroven couvani pres hory a doly, nekdy jsem jen nasedala, rychle slezala pri vzepnuti se a zarazovala "trestna poradova cviceni na ruce". Jo a chapu, ze se pani boji, ja se taky bala, veste i helme navzdory. Objevneho nepisu nic, jen ze nekdy byvaji konce dobre.

Gerlinda napsal(a):
Nemam patent na rozum, jezdec jsem rekreacni, ale v situaci se dost poznavam. Taky jsem koupila kobylku, cerstve 6 let, vedela jsem, ze obcas "trosku zazlobi", ale ze to nabere takove grady, jsem netusila.

Kun se prevezl do nove staje, vyhodil se 24/7 ven (predtim pres den vybeh) do vetsiho stada, stahlo se krmeni (extremne dobre krmitelna, zustala jen na sene a pastve), pote, co me nekolikrat nehezky odlozila ci jsem se ze svickujiciho kone odlozila sama, jsem vratila zpet, zacala vodit na ruce (respektovani prostoru, prechody na ruce, prochazky na ruce, jizdarna na ruce, nachodily jsme spolu dost kilometru i mesicu), vymenila a nechala napasovat sedlo, chodila na prochazky se sedlem a obcas v kroku sedla na chvili, potom zaklusala... stavela se stejne, vetsinou kdyz mela pocit, ze se po ni neco chce, probehl opakovane fyzioterapeut, zubar, jiny jezdec. Po 9 mesicich jsem vymekla, dostala gogue ("s gogue se ti nepostavi urcite" - i houby, velebnosti, stavela se obcas i tak) a zase se chodilo na ruce a obcas se sedlo, navic se nas ujala trenerka, gogue ponechala (pro muj pocit), kobyla se vyrazne vylepsila. Gogue nosila neco pres rok (ano, neni vhodny do terenu, atd.) pri kazdem jezdeni, sundala jsem ho s pocitem "ted uz by to slo" pred rokem a ono to jde. Chodi tereny jak stary mazak, prestala vnimat praci na jizdarne jako "oni mi ublizuji", za posledni rok nemela tendenci problemove situace svickou resit, cely vzdor konci ve fazi strnuti kone, slusne pobidky k pokracovani a kobyla snizi hlavu a jde (jak jsem ji to naucila, to netusim).

Nevim, zda nam pomohla gogue, zda kobyla dospela (ted ji je 9, takze uz postpubertal), zda to bylo zmenou pristupu od sportovce "to brevno proste prelezes!" k jezdci bez vykonnosti, ktery toho moc nechce (ale bezpecnost vyzaduje!) nebo jsme si jen sedly a rozhodly se, ze to spolu proste prezijeme, bo nam nic jineho stejne nezbyva.

Pokud majitelka kobylku chce, at uz z jakehokoliv duvodu, jezdecky si az na staveni se vyhovuji, tak bych tu gogue zkusila. A hromadu rezimovych opatreni, u nas se za trest couvalo, takze sice "vzepnuti se=mozna jezdec sleze", ale zaroven couvani pres hory a doly, nekdy jsem jen nasedala, rychle slezala pri vzepnuti se a zarazovala "trestna poradova cviceni na ruce". Jo a chapu, ze se pani boji, ja se taky bala, veste i helme navzdory. Objevneho nepisu nic, jen ze nekdy byvaji konce dobre.

Kolik lidí ale má takovou trpělivost jako vy? Tolik času je ochoten věnovat opravdu málo kdo.Nakonec by spíš kůň dostal "nabačíno" a to vhodné opravdu není a nic by to nevyřešilo.Pro zajímavost něco okolo té výchovy a posledních poznatků vědy.Celkem hezky zpracovaný článek a ty výsledky jsou zajímavé i překvapující pro mnohé zastánce"zajeté" formy výchovy.
http://www.equichannel.cz/muze-vest-fyzicky-trest-ke-zvysene-agresivite

To nevim, kolik lidi je tak trpelivych, ja jsem rekreacni jezdec, takze me nic neutece (vykonnostky, zavody, ...). Jako jo, chvilema to krusne bylo, ale kobylku jsem chtela, zaroven jsem chtela bezpecneho pohodoveho kone, tak jsme na sobe zapracovaly obe a na konci je moc fajn zvire. Co jineho muzeme tem zviratum dat, kdyz ne svuj cas?

Situaci neznam, ale pokud pani toho kone jinak chce, tak bych na to proste sla "z boku". Na webu Jany Lohrove jsem si precetla "Kdyz ti to nejde, delej neco jineho!" a to si myslim, ze je rada, ktera ma neco do sebe. Nakonec opravdu clovek zjisti, ze spousta veci se tak nejak vyresila sama, zatimco delal neco jineho.

Gerlinda napsal(a):
To nevim, kolik lidi je tak trpelivych, ja jsem rekreacni jezdec, takze me nic neutece (vykonnostky, zavody, ...). Jako jo, chvilema to krusne bylo, ale kobylku jsem chtela, zaroven jsem chtela bezpecneho pohodoveho kone, tak jsme na sobe zapracovaly obe a na konci je moc fajn zvire. Co jineho muzeme tem zviratum dat, kdyz ne svuj cas?

Situaci neznam, ale pokud pani toho kone jinak chce, tak bych na to proste sla "z boku". Na webu Jany Lohrove jsem si precetla "Kdyz ti to nejde, delej neco jineho!" a to si myslim, ze je rada, ktera ma neco do sebe. Nakonec opravdu clovek zjisti, ze spousta veci se tak nejak vyresila sama, zatimco delal neco jineho.

Taky mám podobnou filosofii.☺️

Meifi, kolikrát jsi seděl na koni, který se pod tebou postavil na zadní?
Že tak fundovaně přispíváš do tématu, ke kterému máš jistě co říci......nebo hledáš další oběti na pokec beze smyslu?

saola napsal(a):
Meifi, kolikrát jsi seděl na koni, který se pod tebou postavil na zadní?
Že tak fundovaně přispíváš do tématu, ke kterému máš jistě co říci......nebo hledáš další oběti na pokec beze smyslu?

Zadavatelce bych k této problematice doporučil zahraniční fóra jako je např. horseforum.Nic víc k tomu nemám a někdy je opravdu lepší když nám něco nejde,dělat něco jiného.🙂 V tomto případě nejezdit.Je tolik věcí co jde dělat bez ohrožení koněm stojícího na "zadních".Staví se jen pod sedlem nebo to zkusí i na ruce? Moje koby umí taky výbornou "svíčku",ale ona jen tak "šaškuje" s valachem.🙂 Tak možná toho koně lépe poznat a pokusit se najít ty "spouštěče" nevhodného chování?

saola napsal(a):
Meifi, kolikrát jsi seděl na koni, který se pod tebou postavil na zadní?
Že tak fundovaně přispíváš do tématu, ke kterému máš jistě co říci......nebo hledáš další oběti na pokec beze smyslu?

Nereagovat, nereagovat, nereagovat... Co se nenakrmi, to by mělo chcipnout, jak káže příroda. Pořád tady bude mastit svoje moudra...

Překvapivě již nereaguji na žádného diskutujícího, s vyjímkou zadavatelky/zadavatele tématu.☺️

Gerlinda napsal(a):
To nevim, kolik lidi je tak trpelivych, ja jsem rekreacni jezdec, takze me nic neutece (vykonnostky, zavody, ...). Jako jo, chvilema to krusne bylo, ale kobylku jsem chtela, zaroven jsem chtela bezpecneho pohodoveho kone, tak jsme na sobe zapracovaly obe a na konci je moc fajn zvire. Co jineho muzeme tem zviratum dat, kdyz ne svuj cas?

Situaci neznam, ale pokud pani toho kone jinak chce, tak bych na to proste sla "z boku". Na webu Jany Lohrove jsem si precetla "Kdyz ti to nejde, delej neco jineho!" a to si myslim, ze je rada, ktera ma neco do sebe. Nakonec opravdu clovek zjisti, ze spousta veci se tak nejak vyresila sama, zatimco delal neco jineho.

Díky za sdílení zkušenosti.

Obecně mám s koňmi strategii dělat to, co jde, budovat důvěru a zvyk, že s člověkem se spolupracuje a je to fajn, a postupně nenapadně přidávat nové věci. A spíš koně (zejména kobyly :D) o něco požádat, než mu to natvrdo přikázat.

Tady se asi stalo to, že jelikož je to krásné zvíře s dobrým pohybem a skvělým rodokmenem, snažili se ji rychle připravit, předvést a dobře prodat. Což se jim teda povedlo, ale kůň ten tlak psychicky neustál a začal reagovat svíčkama. Mám z kobyly pocit, že se spíš bojí, co si zas na ni lidi vymyslí, než že by byla zlá.

Paní s kobylou pracuje hodně pomalu, buď krátké krokovky nebo práce na 2 lonžích. Dnes jsem na koby seděla podruhé, před ježděním byla nervozní, tak jsme trochu čekala, co bude. Ale nebylo nic. Šly jsme za doprovodu druhého koně a majitelky na 30min krokovku, koby se ani jednou nezastavila (to se jí někdy stane, že ustrne a stávkuje) a když cestou domu začala nervóznět, tak jsem ji zastavila, chvíli na ni mluvila, hladila po krku a ona velmi dobře zareagovala, zklidnila se a už pak šla zase se svěšenou hlavou.

Tak doufám, že jsme majitelce ukázali, že jí tu hlavu nemusí tahat dolu otěží, ale že může dát kobyle podporu a půjde to samo.

Trochu škoda, že to mam docela daleko a i kvuli práci tam nezvládám jezdit častěji než 1x o víkendu. Majitelka říkala, že jak se bojí, tak jí při ježdění buší srdce a ví, že se to určitě na koně přenáší. Já samozřejmě taky nejsem tak zrelaxovaná jako kdyby to byl ňoumík "mouchy snězte si mě", ale přeci jen si věřím víc a mám ráda práci s problematičtějšími koňmi (když nejsou moji )

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nereagovat, nereagovat, nereagovat... Co se nenakrmi, to by mělo chcipnout, jak káže příroda. Pořád tady bude mastit svoje moudra...

Propánakrále, ono se to zase vrátilo pod jiným jménem ... ?!

... to už je fakt diagnóza!😲

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Propánakrále, ono se to zase vrátilo pod jiným jménem ... ?!

... to už je fakt diagnóza!😲

Hle,nejen koně se staví na zadní.😂

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Propánakrále, ono se to zase vrátilo pod jiným jménem ... ?!

... to už je fakt diagnóza!😲

Nekrmit, nehladit, netlouct, zdechne to samo.
Snad.

saola napsal(a):
Nekrmit, nehladit, netlouct, zdechne to samo.
Snad.

Proč se to nesmí tlouct?

Protože tlučení je projev zájmu. Dáváte tak najevo, že jste si všimla jeho existence.

saola napsal(a):
Protože tlučení je projev zájmu. Dáváte tak najevo, že jste si všimla jeho existence.

pravda!
… ale zase, když se to dotáhne do konce …

Provokatérky.😂😂

Inspektor Pišišvor napsal(a):
pravda!
… ale zase, když se to dotáhne do konce …

Opravdu, netlouct, nemá to smysl. Ono to umře, musíme vytrvat 😎

Už nehodlám vést diskuze s konkrétní osobou a někoho přesvědčovat už vůbec ne.😂😂 Jednoduše si napíšu svůj názor tam kde budu chtít a konec..Mě to tak dokonce vyhovuje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Opravdu, netlouct, nemá to smysl. Ono to umře, musíme vytrvat 😎

Znáte kloše? Tak toho mačkáte,plácáte,šouláte a ne a ne ho zničit.

sisi58 napsal(a):
Znáte kloše? Tak toho mačkáte,plácáte,šouláte a ne a ne ho zničit.

Nehtama přepůlit a je klid

V tomto případě má ale Cstmr pravdu, asi jako když vás začne svědit chodidlo. Musíte to ignorovat nebo se uškrábete k smrti.

keira napsal(a):
Díky za sdílení zkušenosti.

Obecně mám s koňmi strategii dělat to, co jde, budovat důvěru a zvyk, že s člověkem se spolupracuje a je to fajn, a postupně nenapadně přidávat nové věci. A spíš koně (zejména kobyly :D) o něco požádat, než mu to natvrdo přikázat.

Tady se asi stalo to, že jelikož je to krásné zvíře s dobrým pohybem a skvělým rodokmenem, snažili se ji rychle připravit, předvést a dobře prodat. Což se jim teda povedlo, ale kůň ten tlak psychicky neustál a začal reagovat svíčkama. Mám z kobyly pocit, že se spíš bojí, co si zas na ni lidi vymyslí, než že by byla zlá.

Paní s kobylou pracuje hodně pomalu, buď krátké krokovky nebo práce na 2 lonžích. Dnes jsem na koby seděla podruhé, před ježděním byla nervozní, tak jsme trochu čekala, co bude. Ale nebylo nic. Šly jsme za doprovodu druhého koně a majitelky na 30min krokovku, koby se ani jednou nezastavila (to se jí někdy stane, že ustrne a stávkuje) a když cestou domu začala nervóznět, tak jsem ji zastavila, chvíli na ni mluvila, hladila po krku a ona velmi dobře zareagovala, zklidnila se a už pak šla zase se svěšenou hlavou.

Tak doufám, že jsme majitelce ukázali, že jí tu hlavu nemusí tahat dolu otěží, ale že může dát kobyle podporu a půjde to samo.

Trochu škoda, že to mam docela daleko a i kvuli práci tam nezvládám jezdit častěji než 1x o víkendu. Majitelka říkala, že jak se bojí, tak jí při ježdění buší srdce a ví, že se to určitě na koně přenáší. Já samozřejmě taky nejsem tak zrelaxovaná jako kdyby to byl ňoumík "mouchy snězte si mě", ale přeci jen si věřím víc a mám ráda práci s problematičtějšími koňmi (když nejsou moji )

Navazala bych zpet na vlakno a Keiru - zni to, ze ma kobyla ma segru, v popisu vidim nase zacatky (zamenime "super puvod" za "nerealne ambice necitliveho jezdce"). Probehly i "zaseky", kdyz byly "vztekaci", pomohly zminovane poradova cviceni ze zeme, obcas bylo zaseknuti spis o nejistote, tam pomahalo nechat rozkoukat, hladit, mluvit a za chvili slusne pozadani o pokracovani v ceste.

Taky jsem vypozorovala, ze "nove" pozadavky nebyly problemy, zjevne nemela zafixovane vztekaci chovani (poprve potok, drevari v lese, prolezani plachtami a jine nesmysly, veterinarni osetreni, ...), zatimco veci, ktere znala, nezadouci chovani casto spoustely (ze zacatku byl problem na jizdarne v klidu obejit velky kruh). Nastesti puvodni majitelka vyborne komunikovala, takze se "prace" dala postavit hlavne na "novinkach", a na jizdarnu a ke stresujicim zalezitostem jsme se vratily po hodne dlouhe dobe, kdy jsme pracovaly na vyraznem odmenovani zadouciho (v ocich populace normalniho) chovani.

Mozna by tohle taky byla cesta (klidne i s tim gogue:-)), zacit delat neco uplne, ale uplne jineho, az se kobyla uklidni a majitelka taky, protoze zjisti, ze kobyla je v jadru ochotna, ne-zla, jen se proste brani, neb ceka, ze se ji bude dit neco, s cim nebyla v minulosti komfortni. Ale me se to dobre rika, ja mam kone jen pro radost, takze ja si muzu hrat, chodit rok na prochazky a poprve si na svem vlastnim koni zacvalat venku bez stresu po 3 letech, co ho mam...

Já si netroufám radit co dělat se vzpínajícím koněm, to je opravdu životu nebezpečná věc, ale 2x jsem vzpínající koně jezdila, tak napíšu co si pamatuji. První kůň byl hřebec který nechtěl chodit od domu. Měl odzkoušeno, že když se cca 100m od stáje postaví na zadní tak člověk buď spadne nebo to vzdá a půjde se domů. Byl to můj první kůň který se vzpínal, a ptala jsem se oddílového trenéra co s ním. Poradil mi tři věci: pokud mi kůň přestane reagovat na holeně dopředu a zastaví a začne zvedat hlavu, tak mu mám lehce ohnout v krku na mojí silnější stranu, abych v případě že kůň začne přemýšlet že by šel na zadní mohla silou ohnout krk do strany dřív než se postaví. Druhá rada byla že pokud se vzepne, držet se jako klíště a nehýbat se abych ho nerozhoupala a modlit se aby se nepřevrátil a když to přežiji, tak mám slézt a naložit mu ze země tolik práce, aby se těšil až si na něj znovu sednu. Hřebčák si před postavením na zadní vždycky přidupnul předníma aby se odrazil, takže se dalo celkem lehce odhadnout kdy se chystá jít nahoru. Tenhle hřebčák se stavěl na zadní jen u stáje, a protože na vyjížďkách byl jinak OK, tak jsem mu nakonec celkem věřila venku se se mnou nikdy na zadní nepostavil, jen u stáje zkoušel.
Druhá kobča je mlaďaska, kterou si známá vychovávala od hříbátka. S ní si stoupla na zadní na jízdárně měsíc po návratu z obsednutí od profíka a úspěšném složení ZVK. Řekla si, že kobyla je přetažená a že jí nechá do jara odpočinout na pastvině, ale na jaře při reobsedání si stoupala na zadní znovu, až jednoho dne srazila natvrdo majitelku na zem a ještě upadla.
Bohužel s kobylou je problém, že se staví na zadní v krizích a větším tlaku. Začínaly jsme s ní ze země, hodně jsme cvičili snížení hlavy a ohnutí v krku, ze sedla jsme potom učily, aby uměla snížení nosu na povel, pod sedlem chodila dlouho jen v kroku v chtěly jsme aby byla v klidu, s neztvrdlým krkem a hubou – i to byl dlouho problém. Kobyla měla hodně špatné přilnutí, vůbec nehledala kontakt s rukou, buď šla nad otěž do protitahu nebo se rolovala pod otěž, takže byla potřeba měkká a klidná ruka a netlačit a nepospíchat, dát jí čas. Ruku má raději dole a měkkou, na vysokou a tvrdou ruku reaguje zvednutím hlavy a ztvrdnutím v krku a v hubě, hryzáním udidla, cvakáním zubama a házením hlavou a z toho pak jde snadno na zadní.
Z téhle kobyly jsem několikrát uprostřed ježdění slezla a dělala s ní ze země, protože jsem měla dost často pocit, že jestli někde v dohledu spadne lístek ze stromu tak vybuchne jak atomovka...
Já jsem notorický chválič, koně hlasitě chválím Tááááááák ááááno je hodná, a kobyla dobře reagovala na chválení a odměny, a chválila jsem jí hodně, děcka se mi smály, že z jízdárny je pořád slyšet jen obdivné výkřiky jak je kobyla šikovná. Chválila jsem jí pořád a nejvíc kdykoliv přišla nějaká krize a ona to neřešila zjančením a pokusy zvednout se na zadní, přišlo mi že se víc bojí jezdce než bubáků, dnes když začne raplovat a slyší "táááák" otočí ouško dozadu a poslouchá.
Je povahově takovou divnou kombinací strachu a vzdoru, člověk musí mít pevné nervy a nenechat se vytočit a zároveň jí nic neprominout. Myslím si, že vzepnutí u ní není ani tak cílená neposlušnost vůči člověku, jako přeskokové chování - jak se na ní zatlačí moc a neví jak reagovat, tak zkusí jít na zadní. Za úspěch beru, že se od vánoc na zadní nepostavila, na jízdárně už normálně kluše a lehce cválá a třeba jednou nebude hazard se životem nacválat si i v lese Také si myslím, že cokoliv jezdci pomůže získat sebejistotu je dobré - my jsme si na pár týdnů kobyly vyměnily a majitelka jezdila na mojí. Já jsem si také chodila na mojí kobylu vrátit chuť k ježdění a sebejistotu, protože po pár jízdách na téhle kobyle jsem neměla chuť jezdit vůbec.
První hodiny jsem je jen vodila na jízdárně a jezdilo se jen v kroku dokud majitelka sama neměla chuť dělat víc, a začínalo se stylem "když v klidu odklušeš/odcváláš půl dlouhé stěny půjdeš hned domů".
Gerlinda: říkáte za 3 roky cválání v lese? To zní nadějně, já někdy ztrácím naději - třeba když nám dřevaři udělají nový pařez při cestě

DSJ: Nene, za 3 roky cvalani NA LOUCE, sama, prvni nebo za konem. Na otezi, na zahozene otezi, jak je ctena libost, hezky kulate. V lese cvalani po cca 2 a pul letech, mozna o neco driv. Prvni cvaly v lese byly ve stylu nacvalat na par kroku a prechod niz. Do mirneho kopecka a a klidne na 5 metru, dva tri skoky a hotovo, slovni pochvala, vyklusat a kokino (rychle jsme naucily zrat kokino ze sedla na pokyn).

Jinak jak to tak ctu, vcelku jste mela podobny pristup - u toho hrebce ("slezu a dostanes prace, ze se ti to libil nebude") i u kobyly. My jsme ted tak daleko, ze posledni staveni se bylo v zime v hale (placajici plachty, moc prace - na kobyli vkus, "kobyli nalada"), ale to byl jen takovy naznak prizdvihnuti se a uskok do strany, ale to byla presne to "sedim na atomovce". Venku se obcas deje "leknu se srnce v rosti", uskocim a nacvalam na dva kroky, ale to stale povazuju za relativne normalni reakci kone, ktery jeste neni uplne "plysovy".

Nerikam, ze mam ted 100% kone, ale nebojim se na ni, jsem si dost jista, ze vleze skoro vsude hned a ke zbytku se slusne necha ukecat a hlavne je pro me strasne motivujici videt, ze se zlepsuje, pro nekoho pomalu, pro me dostatecne rychle, bez kobyliho stresu a dyskomfortu.Nadnesene tvrdim, ze jsme se domluvily, ze ona se bude chovat slusne a ja se budu starat, aby se mela dobre a nechtelo se po ni nic, na co se neciti:-)

("slezu a dostanes prace, ze se ti to libil nebude")

Třeba konkrétně co?

Já používám na zlobivější koně ze sedla tresty typu "chceš couvat, tak couvej," případně "chceš cválat, tak cválej" (např. kůň vyhodí, "rozverně" uskočí - pobídka dopředu; kůň nepostojí, otáčí se - couvání, ustupování, řízené otáčení se).

Ale když např. klušu podél louky a vypadá to, že kůň začne hrozit "atomovkou," jak píšete, tak jak to vyřešíte ze země? Z mého pohledu je pořád slezení v tuto chvíli ustoupením, jakoby výhrou pro koně. Co s ním udělám ze země? V ruce mám jen otěže. Můžu s ním max. taky couvat nebo ustupovat, ne? Mně to přijde pořád jednodušší než nést jezdce v tempu.

Ptám se pro vlastní inspiraci

Jejda, to jsme se si asi nerozumely.

Situace z doby pred 3 lety - kobyla naucena se vzpinat vc. prevraceni se, kdyz nebylo po jejim, byl na ni kladen pro ni neprijatelny tlak (jako napr. "pujdes krokem po ceste", nic narocneho). Taky jsem mela zafixovano, ze slezu=kun vyhral, protoze konec prace, ale velmi rychle me vyskolila, ze se klidne prevrati i se mnou a zabit se rozhodne neminim nechat, nejsem tak dobry jezdec, abych usedela vsechno, takze radsi jdu dolu tehdy, kdy to mam jeste pod kontrolou. Takze jsme zacaly pracovat na parelce (aby to znala), pokud jsem na ni sedala, tak jsem uzdila pres parelku a delsi voditko jsem mela pripnute a v ruce. Pri vztekani a stoupani si na zadni jsem seskocila, za voditko ji stahla dolu (za otez to neslo - bala jsem se jit tak blizko pod kone na zadnich) a slo se couvat, ustupovat zadkem, predkem, snizovat hlavu, couvat do kopecka, kolem stromu, proste na co byl teren, klidne couvat deset kroku, deset kroku vpred, deset kroku vzad, otocka, a znovu do uplneho udyndani. Proste mozna kun vyhral (slezla jsem), ale zvladla jsem to ve zdravi. Kdyz jsem ji udyndala, nasedla jsem (u nasedani se nevzpinala), zkusila jet dal a bud to slo, nebo jsem bytre seskocila a pracovala dal na ruce. Nejakou dobu jsem toho pravda moc nenajezdila:-)

Postupne jsme se dopracovaly toho, ze se po zadnich nechodi, maximalne uskoci, a treba popobehne, nebo pridupne, takze ted se spis snazim rozlisit, zda "zlobi ze vzdoru" (v zivote nevidela placajici se plachtu-no jiste, v zivote nevidela kolecko na hnuj, kanal zere konim nozky, na otez nepujde, ...) - tam to projezdime tak, jak pisete vy (protoze uz si muzu dovolit pozadat o praci v tempu, aniz bych riskovala prevraceneho kone), pokud je to zlobeni typu "novy parez v lese, strasne zvire v housti, ..." proste veci, ktere jsem ochotna tolerovat, tak podle situace bud delam ze nic a jedeme dal, pripadne necham z dalky okoukat, postupne zadam ze sedla opatrne priblizeni, ocuchani a nejaky jednoduchy cvik ("obejdes ten strasidelny parez na velkem kruhu"") s odmenou.

Gerlinda napsal(a):
Jejda, to jsme se si asi nerozumely.

Situace z doby pred 3 lety - kobyla naucena se vzpinat vc. prevraceni se, kdyz nebylo po jejim, byl na ni kladen pro ni neprijatelny tlak (jako napr. "pujdes krokem po ceste", nic narocneho). Taky jsem mela zafixovano, ze slezu=kun vyhral, protoze konec prace, ale velmi rychle me vyskolila, ze se klidne prevrati i se mnou a zabit se rozhodne neminim nechat, nejsem tak dobry jezdec, abych usedela vsechno, takze radsi jdu dolu tehdy, kdy to mam jeste pod kontrolou. Takze jsme zacaly pracovat na parelce (aby to znala), pokud jsem na ni sedala, tak jsem uzdila pres parelku a delsi voditko jsem mela pripnute a v ruce. Pri vztekani a stoupani si na zadni jsem seskocila, za voditko ji stahla dolu (za otez to neslo - bala jsem se jit tak blizko pod kone na zadnich) a slo se couvat, ustupovat zadkem, predkem, snizovat hlavu, couvat do kopecka, kolem stromu, proste na co byl teren, klidne couvat deset kroku, deset kroku vpred, deset kroku vzad, otocka, a znovu do uplneho udyndani. Proste mozna kun vyhral (slezla jsem), ale zvladla jsem to ve zdravi. Kdyz jsem ji udyndala, nasedla jsem (u nasedani se nevzpinala), zkusila jet dal a bud to slo, nebo jsem bytre seskocila a pracovala dal na ruce. Nejakou dobu jsem toho pravda moc nenajezdila:-)

Postupne jsme se dopracovaly toho, ze se po zadnich nechodi, maximalne uskoci, a treba popobehne, nebo pridupne, takze ted se spis snazim rozlisit, zda "zlobi ze vzdoru" (v zivote nevidela placajici se plachtu-no jiste, v zivote nevidela kolecko na hnuj, kanal zere konim nozky, na otez nepujde, ...) - tam to projezdime tak, jak pisete vy (protoze uz si muzu dovolit pozadat o praci v tempu, aniz bych riskovala prevraceneho kone), pokud je to zlobeni typu "novy parez v lese, strasne zvire v housti, ..." proste veci, ktere jsem ochotna tolerovat, tak podle situace bud delam ze nic a jedeme dal, pripadne necham z dalky okoukat, postupne zadam ze sedla opatrne priblizeni, ocuchani a nejaky jednoduchy cvik ("obejdes ten strasidelny parez na velkem kruhu"") s odmenou.

Vy jste naprosto dokonalá ukázka kreativity,porozumění a trpělivosti.☺️

moc se mi nechtělo ale co žádný řemení nenahradí jezdce takže slušnýho na záda a za týden je jako novej pokud svíce nebo to že jde kůn na zada je obr problem je to začatečník a ne jezdec

Od založení tohoto vlákna jsem na kobyle seděla tak asi 4-5x, postupně přidáváme, prodlužujeme... dnes už jsme byly na hodinové krokovce (krokovce proto, že druhý koník není uplně v pohodě) a protože měla trošku přemíru energie, tak pak ještě 15 minut na jízdárně.

Na jízdárně jsme dnes dokonce i prvně zacválaly.

Když jsem se ptala majitelky, jestli to můžu zkusit, začala říkat, že kobyla necválala pod sedlem 7 měsíců a že neví, jak se bude chovat, že má obavy... tak sem odvětila, že začít s tím ale někdy musíme. No a kobyla byla uplně v pohodě. Sice rozčilená, protože to na ni bylo složité, hlavně na levou, je křivá a přiježděná jak tříletá remonta. Ale tak jsem na ni nijak netlačila, jen jí nechala obcválat jízdárnu kolečko na každou ruku, pochválit a domů.

Takže zatím to vypadá, že pokud se na ní příliš netlačí nebo se nebere za hubu, tak je v pohodě. Sice se nejeví nijak extra pracovitě a snaživě, ale kdoví, co zažila, jestli ji někdo nějak jezdecky znásilňoval, tak se to dá pochopit, že neni moc motivovaná.

No to je parada! Zrovna dneska jsem si na vyjizdce na Vas vzpomnela, jak asi valcite - problesklo mi to pri uskoceni kobyly (ptaci zerou kone) a podesenem frkani, kdy jsem si rikala, ze tohle ji vlastne odpustim (uskok asi tri metry do strany a oci tak pul metru pred konem), ze proti jeji puvodni vzpinaci se reakci na vse je to vlastne parada. Myslim, ze kdyz majitelka nebude tlacit v situacich, ktere kobylu driv stvaly, ma velkou sanci mit fajn kone a fajn pocit, ze mu zlepsila zivot...

Raději Keiru chválit nebudu. Jeden čas to tu bylo dost nepopulární.😂

Za mě jakékoli pevné vyvázání ani náhodou. Ono to za prvé stejně nebude fungovat a když si bude chtít stoupnout, tak asi stoupne i s hlavou mezi nohama, a za druhé, když bude vyvázána a nějak si blbě hodí hlavou opře se do toho, vyhodí jí to z rovnováhy a akorát se převrátí, nebo upadne.
Jezdila jsem koně, který taky rád dělal svíčky, vlastně moje kobča taky měla takové období, oba to přešlo, takže jediné co, tak jezdit, vyhýbat se krizovým situacím a když, už, tak se spíš snažit kobylu rozpohybovat, točit nebo zacouvat, prostě jí zabavit hlavou tak, aby nemyslela na vzpínání. A hlavně především zjistit příčinu (třeba zkusit vyřadit nebo vyměnit udidlo, sedlo, jiný podbřišník nebo i takovou blbost, jako podsedlovku, povolit nebo sundat nánosník ...)
A jestli by majitelce psychicky pomohly nějaké pomocné otěže, tak jen do ruky (průvlečky, francouzský martingal nebo gogue v přímé pozici/skokový), tak, aby se daly zahodit v případě nutnosti)