JohanaRosova

XXX.XXX.127.172
Dobrý den, napadlo mě se touto cestou s Vámi poradit, zda nemáte s tímto zkušenosti. Trénuji momentálně holčinu (23 let), která jezdila cca 3 roky v klubech
a teď si pořídila svého koníka a začal se projevovat její dosavadní špatný výcvik. Slečna nikdy nejezdila na lonži, je vidět, že nemá dobrou rovnováhu. V klubech, kde se učila to asi neměly dobře vyřešené a aby nezdržovala zkušenější jezdce, brali ji na cvalové vyjížďky, když na to ještě neměla jezdeckou úroveň, tam se naučila chytat se koním za hubu a zvedat ruce pokaždé, když koník udělá nečekaný pohyb. Začínala skákat křížky, když se sotva držela ve cvalu a opravdu pochytila hodně zlozvyků. Takže teď je v situaci, kdy si pořídila koně, který si z ní dělá dobrý den protože je nejistá, dost se bojí padat, předklání se, nemá stabilitu, stoupá si do třmenů a když koník udělá něco nečekaného, nezachová klid a začne dělat přesně to, co nemá.
Slečna je navíc dost zatvrzelá takže se mi s ní těžko pracuje, ale chtěla bych jí pomoct, protože je vidět, že jí to trápí a že hlavně nechce ubližovat svému koníkovi. Trénuji jí tak půl roku, ale nejsou vidět moc žádné pokroky. Začaly jsme úplně od začátku na lonži. Snažím se jí učit rovnováhu, správný sed, v kroku jezdí sama přes kavalety, děláme přechody, občas si sama i zakluše, ale odmítá často dělat věci, které myslím, že by jí pomohly získat rovnováhu: hlavně jízda bez třmenů a bez otěží, což jsou pomůcky které používá víc než by měla. Snažím se jí vysvětlovat, že když si stoupá do třmenů a tahá za otěže odnaučí se to nejlíp tak, že tam ty třmeny a otěže mít nebude, ale ona se bojí a tvrdí, že by spadla. Učila jsem začátečníky, kteří nic neuměly a bylo to s nimi podstatně lehčí, jelikož neměli ještě tolik naučených zlozvyků, ale ona tři roky jezdila takhle a nikdo si s ní nedal tu práci jí trpělivě učit a teď je v situaci, kdy má svého koně a je to o dost složitější. Koník je navíc mladý a moc toho neumí, je sice na svůj věk opravdu hodný, ale není to žádný zkušený pardál, kterého by její nedostatky nerozházely a mohl by jí učit. Samozřejmě si myslím, že ideálně měla nejprve tyhle základy zvládnout a pak si teprve pořídit koníka a nebo rozhodně nepořizovat mladého nezkušeného koně, ale teď už to tak je, tak se snažím vymyslet jak jim pomoct.
Nemáte s něčím podobným zkušenost a nenapadá vás nějaká metoda, jak překonat ten její strach a zatvrzelost a jak nejlépe k takovému jezdci jako trenér přistupovat? Budu moc vděčná za vaše názory.
My to v Anglii s dětmi co neuměli jezdit dělali tak, ze každý ponik i kůň měl vždy na krku “nákrčák” udělaný z třmenoveho řemenů. Jezdec než měl rovnováhu jezdil s vodičem a držel se nákrčáku. Jde to takhle i na lonži. Trénoval tak stání ve třmenech, vysedáni a stabilitu ruky. Zkusila bych slečnu vzít na lonž, sebrat ji otěže a dát ji tento nákrčák. Slečna nemusí mít kontakt s loňskou hubou aby měla rovnováhu. Je třeba ji připomenout očividně základy jako kde má mít linii těla, linii koňské huby s rukou. Tím že bude tahat koně za hubu Se v sedle neudrží. Klidně bych ji prvně sebrala jen otěže a nechala třmeny, až vyřeší problem s rukou a bude si jistější sem tam bych ji vzala třmeny. Ke konci bych ji pak dala otěže a opět opakovala základy které by měla vědět, popřípadě nechala ji se maličkama zachytit za nákrčák aby neměla tendenci Mácha rukama.
A chcete poradit co? Konkrétní cviky na balanc a tak?
Těch najdete všude spoustu a jistě z vlastní praxe vás napadnou různé prostocviky, kavaletky, slalomy atd. Klidně bych ji při jízdě bez sedla nebo otěží jistila na lonžce, ale nechat jí to vše na sedle, přidat nákrčák nebo opičí řemínek aby měla jistotu že se může okamžitě kdykoliv něčeho chytit.
Pochopila jsem to správně, že se slečna na koni bojí? Na to musí mít jezdec ideálně důvěru v koně i v trenéra. Pokud chybí jedno, musí být minimálně to druhé. Pokud chybí oboje, nezbývá než změnit trenéra. Koně bude měnit asi těžko, že. Může to být pouze počáteční nedůvěra, případně nedostatek respektu. Na to případně radím, zkusit ji vzít třeba jen na soustředění k někomu jinému. Zde často jezdec na semináři nebo kurzu získá jiný náhled, dostane jinou zpětnou vazbu na své ježdění a většinou tolik neremcá nad danými cviky a povely :-). Velmi také pomáhá při tréninku natáčet videa. Je to zpětná vazba k nezaplacení a zadarmo.
JohanaRosova

XXX.XXX.127.172
Antisgarcia - Děkuji moc za radu, tak podobně se o to pokoušíme, ale bohužel se slečna hodně bojí protože ma mladého koníka, který je sice klidný, ale často reaguje špatně na její nedostatky a je z toho vyplašený. Je mu 7 let, obsednutý ve 4 letech a není na méně zkušené jezdce zvyklý, takže se občas stává, že se nečekaně rozeběhne nebo uskočí a slečna bez rovnováhy okamžitě padá. Ale chce to prostě hodně času a pracovat na tom.
kallisto - spíše nevím jak odbourávat její strach. Má mladého koníka, který na její tahání a i nestabilní sed reaguje někdy vyplašeně, protože na sobě nebyl zvyklý mít méně zkušené jezdce. Koníka jezdí slečně i její kamarádka, která má větší zkušenosti a tam nejsou problémy. Doporučovala jsem jí i aby zkusila jezdit třeba i na jiném koni, ale tu možnost nemá i z finančních důvodů. Říkala jsem jí i ať zkusí vyhledat třeba nějakého trenéra, který má větší zkušenosti s takovými typy jezdců, já jsem vždy trénovala převážně děti a s těmi to šlo snáz, protože nad věcmi tolik nepřemýšlely a nepředstavovaly si co všechno by se mohlo stát. Ale my už se nějakou dobu známe a prý lidi co jí dosud trénovali jí věci často nevysvětlovali a ode mě to chápe, ale je pravda, že se mi nebojí říct, co už dělat nechce, což by přísnějším trenérům neřekla a prostě by to udělala. Ona říkala, že se bála vždycky, ale jezdila pokaždé na samochodných starších koních, kteří opravdu neudělali nic nečekaného. Jezdily jsme hodně i na madlech, ale bohužel bylo vidět, že když kůň popoběhl nečekaně tak místo madel se chytala hned otěží. Videa také natáčíme a pak rozebíráme i po jezdění. Myslím, že kdyby měla v sedle větší jistotu, podstatně by se to zlepšilo. Ukazovala mi videa, když jezdila na školních koních a tam ačkoli byla spousta chyb, tak dokázala samostatně cválat a teď se bojí skoro i klusat, protože jí často její kůň nerozumí a řeší to tím, že se rozeběhne, což ona v té panice neusedí. Děkuju za všechny rady, pokusíme se pokračovat a pracovat i hodně na té psychice, doufám, že se to časem zlepší. Myslím, že jinak je u ní koník spokojený a je vidět, že jí má rád.
JohanaRosova
napsal(a):
Antisgarcia - Děkuji moc za radu, tak podobně se o to pokoušíme, ale bohužel se slečna hodně bojí protože ma mladého koníka, který je sice klidný, ale často reaguje špatně na její nedostatky a je z toho vyplašený. Je mu 7 let, obsednutý ve 4 letech a není na méně zkušené jezdce zvyklý, takže se občas stává, že se nečekaně rozeběhne nebo uskočí a slečna bez rovnováhy okamžitě padá. Ale chce to prostě hodně času a pracovat na tom.
kallisto - spíše nevím jak odbourávat její strach. Má mladého koníka, který na její tahání a i nestabilní sed reaguje někdy vyplašeně, protože na sobě nebyl zvyklý mít méně zkušené jezdce. Koníka jezdí slečně i její kamarádka, která má větší zkušenosti a tam nejsou problémy. Doporučovala jsem jí i aby zkusila jezdit třeba i na jiném koni, ale tu možnost nemá i z finančních důvodů. Říkala jsem jí i ať zkusí vyhledat třeba nějakého trenéra, který má větší zkušenosti s takovými typy jezdců, já jsem vždy trénovala převážně děti a s těmi to šlo snáz, protože nad věcmi tolik nepřemýšlely a nepředstavovaly si co všechno by se mohlo stát. Ale my už se nějakou dobu známe a prý lidi co jí dosud trénovali jí věci často nevysvětlovali a ode mě to chápe, ale je pravda, že se mi nebojí říct, co už dělat nechce, což by přísnějším trenérům neřekla a prostě by to udělala. Ona říkala, že se bála vždycky, ale jezdila pokaždé na samochodných starších koních, kteří opravdu neudělali nic nečekaného. Jezdily jsme hodně i na madlech, ale bohužel bylo vidět, že když kůň popoběhl nečekaně tak místo madel se chytala hned otěží. Videa také natáčíme a pak rozebíráme i po jezdění. Myslím, že kdyby měla v sedle větší jistotu, podstatně by se to zlepšilo. Ukazovala mi videa, když jezdila na školních koních a tam ačkoli byla spousta chyb, tak dokázala samostatně cválat a teď se bojí skoro i klusat, protože jí často její kůň nerozumí a řeší to tím, že se rozeběhne, což ona v té panice neusedí. Děkuju za všechny rady, pokusíme se pokračovat a pracovat i hodně na té psychice, doufám, že se to časem zlepší. Myslím, že jinak je u ní koník spokojený a je vidět, že jí má rád.
Proč si slečna kupovala mladého koně? To je pro mne největší otaznik? Musela sama cítit že není zkušená natolik aby učila dál jak sebe tak i koně. Pro takové jezdce je nejlepší starší, zkušenější kůň. A když nemá finance půjčit si jiného koně tak jak chce utáhnout mladého? Vy nemáte možnost půjčit ji svého koně? Popřípadě mužů ještě doporučit zkusit hrát hry. My když měli nějaké nervózní děti hrály jsme hry. Nebo jsme je nechali protahovat se, dělat různé cviky. Pokud si nejste jistá tím jak by kůň reagoval když by se třeba protahovala na jeho uši, nebo o její balanc, přiznejte si koně na vodítko a slečnu držte za holeň, ono to hodně pomůže s psychikou když člověk cítí že je nějak jištěn.
ajka1234

XXX.XXX.11.107
Je samozřejmě velmi těžké takhle radit na dálku. Navíc ještě podotýkám, že ani já nemám žádné velké trenérské zkušenosti.
Určitě bych začala na madlech - pokud kůň "jenom" prchá, je to něco, co se dá na madlech zvládnout. Rozhodně bez otěží, ať ta možnost držet se huby prostě není. Začít postupně, v kroku, klusu ve cvalu. Zkusit simulovat situace - když uděláš tohle, nerozumí ti, utíká atp. Myslím, že časté padání a neschopnost vypořádat se s rychlejším tempem nemusí být nutně způsobena jen špatnou stabilitou vytvořenou jako zlozvyk, ale především špatnou stabilitou v důsledku strachu (tuhnutí, naklánění se na stranu, podvědomý pocit, že musím z koně seskočit atd.) - snažit se pracovat na cíleném uvolňování jezdce (práce s dechem, různá protažení - někomu může sedět metoda Ježdění podle Sally Swift). Zkusila bych na jezdkyni netlačit, ale pojmout to technikou schodů - snažit se vždycky posunout aspoň o stupínek výš, ale pokud se nepovede, nevadí. Posuny musí být maličké, aby je jezdkyně zvládla - diskutovat o tom.
Další rada tu ještě nepadla. Zkusila bych zapracovat na vzájemné důvěře jezdkyně-kůň. Čili práce ze země, ideálně samostatné lonžování koně, práce ve volnosti, naučit ho na hlasové pomůcky (aby místo ruky měla jezdkyně jinou pomůcku, jak třeba taky zastavit)... Ať si ho třeba vždycky olonžuje před ježděním (jednak zjistí, jestli má kůň dneska zrovna radostnou, jednak si ho nakouká, uvidí, na co a jak reaguje).
Zkusila jsem poradit, co mě napadlo :-D. Hodně štěstí!
ajka1234
napsal(a):
Je samozřejmě velmi těžké takhle radit na dálku. Navíc ještě podotýkám, že ani já nemám žádné velké trenérské zkušenosti.
Určitě bych začala na madlech - pokud kůň "jenom" prchá, je to něco, co se dá na madlech zvládnout. Rozhodně bez otěží, ať ta možnost držet se huby prostě není. Začít postupně, v kroku, klusu ve cvalu. Zkusit simulovat situace - když uděláš tohle, nerozumí ti, utíká atp. Myslím, že časté padání a neschopnost vypořádat se s rychlejším tempem nemusí být nutně způsobena jen špatnou stabilitou vytvořenou jako zlozvyk, ale především špatnou stabilitou v důsledku strachu (tuhnutí, naklánění se na stranu, podvědomý pocit, že musím z koně seskočit atd.) - snažit se pracovat na cíleném uvolňování jezdce (práce s dechem, různá protažení - někomu může sedět metoda Ježdění podle Sally Swift). Zkusila bych na jezdkyni netlačit, ale pojmout to technikou schodů - snažit se vždycky posunout aspoň o stupínek výš, ale pokud se nepovede, nevadí. Posuny musí být maličké, aby je jezdkyně zvládla - diskutovat o tom.
Další rada tu ještě nepadla. Zkusila bych zapracovat na vzájemné důvěře jezdkyně-kůň. Čili práce ze země, ideálně samostatné lonžování koně, práce ve volnosti, naučit ho na hlasové pomůcky (aby místo ruky měla jezdkyně jinou pomůcku, jak třeba taky zastavit)... Ať si ho třeba vždycky olonžuje před ježděním (jednak zjistí, jestli má kůň dneska zrovna radostnou, jednak si ho nakouká, uvidí, na co a jak reaguje).
Zkusila jsem poradit, co mě napadlo :-D. Hodně štěstí!
Dobrý postup, ale nenechala bych holčinu lonžovat, nýbrž čistit a sedlat/uzdit. Při tom nejlépe pozná, v jaké náladě kůň zrovna je a podle toho by pak měla probíhat hodina.
Lonžovat koně má jen člověk, který to umí a ví, co a jak má kůň dělat, jinak je to honění koníka koldokola, to není lonžování.
Ještě k tomu ježdění. Cválat se má, až se umí nižší chody a nejen to, jezdec by měl umět koně rozejít, zastavit a to hned jak zavelíte, měl by umět jezdít přímo rovně,žádné vlnění, měl by umět jet s koníkem pravidelný kruh a to vše nejprve v kroku, později v klusu.
Všichni chtějí cválat, ale zastavit koně správnými pomůckami umí málokdo.
Zkuste ještě zmenšit prostor na kterém jezdíte. Hala také budí více klidu v jezdci, že tam s ním kůň nebude tolik prchat.
Jinak bych zkusila přehradit jízdárnu na půl, ale opravdu páskou ne jen pomyslně nebo využít kruhovku. Tam by nemusela mít takový strach že s ní bude kůň kdovíkam prchat.
A pak bych jí tedy asi radši vrátila třmeny. Pocit jistoty na koni je důležitý a i s nimi ji můžete naučit dobře balanc. Hodně práce v lehkém sedu, kavalety, prostocviky.
ajka1234

XXX.XXX.11.107
sisi58
napsal(a):
Dobrý postup, ale nenechala bych holčinu lonžovat, nýbrž čistit a sedlat/uzdit. Při tom nejlépe pozná, v jaké náladě kůň zrovna je a podle toho by pak měla probíhat hodina.
Lonžovat koně má jen člověk, který to umí a ví, co a jak má kůň dělat, jinak je to honění koníka koldokola, to není lonžování.
Ještě k tomu ježdění. Cválat se má, až se umí nižší chody a nejen to, jezdec by měl umět koně rozejít, zastavit a to hned jak zavelíte, měl by umět jezdít přímo rovně,žádné vlnění, měl by umět jet s koníkem pravidelný kruh a to vše nejprve v kroku, později v klusu.
Všichni chtějí cválat, ale zastavit koně správnými pomůckami umí málokdo.
Dovolila bych si s Vámi nesouhlasit, co se týče lonžování - v této konkrétní situaci. Vzhledem k tomu, že je to slečny vlastní kůň, naopak si myslím, že by bylo dobré začít prací ze země (ne nutně hned lonžování). Podle mého názoru se právě touto cestou může dařit odbourávat strach, nehledě na to, že se tak skutečně vytvoří mezi jezdcem a koněm vztah a vzájemný respekt. Brala bych to jako součást výcvikové hodiny - vždyť trenérka je přítomná a právě ona může práci ze země s dvojicí pilovat, ukazovat základní principy...
Z popisu situace to vidím tak, že koník je prostě ten první, který holt bude muset snést úděl pokusného králíka (ale snad každý z nás někde začínal). Právě proto mně přijde fajn, že je v dosahu trenérka, která se na vývoji situace může podílet, a nemusí tak docházet k čistě svéráznému ježdění a práci s koněm metodou pokus-omyl.
Ve chvíli, kdy má člověk svého koně, je práce ze země nedílnou součástí (vzájemného) výcviku. Nevidím důvod, proč v tomto bodě nezačít právě u ní. (Ale samozřejmě neznám koně atd., už bych se opakovala.)
A pak se ještě musím vyjádřit k "cválat se má, až když jezdec umí nižší chody". Proč? Kůň se přece může kdykoliv rozběhnout, je potřeba, aby se jezdec s tímto pohybem dokázal sžít, aby hned nepanikařil "ježiš, já cválám, vždyť jsem nikdy necválal, co mám dělat..." Navíc cval (na přiježděném koni) je pro jezdce (alespoň pro tu většinu, co znám) pohodlnější než jakýkoliv klus, učí jezdce hledat rovnováhu a kopírovat pohyb koně, nebát se rychlejšího pohybu... Ale zase neříkám vlezu na koně, ostruhama do slabin a hurá nejlíp tryskem po louce :-). Jen si myslím, že vlastního koně by měl jezdec znát ve všech chodech. Že se zpočátku pracuje hlavně v kroku, že je základem zastavení atd. asi netřeba dál rozebírat. V tom s Vámi naprosto souhlasím.
Já bych asi zkusila slečně zapůjčit jiného koně.Vidím to jako jedinou možnost jejího jezdeckého rozvoje.
Kůň klidný a odolný,plus k tomu všemu ,co radí ženy výše.
Ideální by byl ,který umí chodit na lonži a slečně dát madla.
S mladým,který ještě potřebuje oporu v jezdci se navzájem jen znervózňují a nic pozitivního z tohoto nevyplyne
U slečny se prohlubuje strach a u nejistého koně si navíc může lehce vyrobit zlozvyky.
Slečna potřebuje naučit naprostý základ,což je nezávislý sed .A to zatuhlá a ve strachu nedokáže
Souhlasím s "koně". Bez klidného koně to nepůjde a její na to není vhodný. I kdyby měla svého koně dočsně ve stáji pronajmout zkušenějším jezdcům (tím pokryje náklady) a sama si vzít do pronájmu klidnější zvíře (dočasně a třeba 2-3x týdně) - na ten výcvik, bylo by to jedině dobře.
Otěže bych jí nedávala vůbec, obecně se mi líbí postup Karola Hollého, kdy začíná krokem v sedle se třmeny,cvičí se, pak totéž bez třmeů, pak i bez sedla. Po zvládnutí přichází cval se sedlem a třmeny, pak bez třmenů a nakonec bez sedla (vč. kavalet), opět všechny úrovně prokládané cvičením rovnováhy, nakonec návrat do sedla se třmeny a nácvik klusu a opět po zvládnutí sebereme třmeny a nakonec sedlo. A až když má jezdec rovnováhu vyřešenou, pak teprve dostane do rukou otěže.
Myslím, že pokud je jednou na lonži, pak jede sama s koněm bez dozoru, tak se nikdy nic nenaučí, protože jen pořád padá do starých zlozvyků, upevňuje je a nikam se neposouvá.
Ona by si mohla snad přečíst Sally Swift, ale pokud není otevřená změně, tak efekt nijak valný nebude, nebo toho Karola Hollého - zde odkaz: https://www.martinus.cz/?uItem=16118
Myslím, že s koněm prostě nejsou kompatibilní dvojice a dlouho nebudou, řešila bych to výměnou koně (jakkolliv řešenou).
ajka1234
napsal(a):
Dovolila bych si s Vámi nesouhlasit, co se týče lonžování - v této konkrétní situaci. Vzhledem k tomu, že je to slečny vlastní kůň, naopak si myslím, že by bylo dobré začít prací ze země (ne nutně hned lonžování). Podle mého názoru se právě touto cestou může dařit odbourávat strach, nehledě na to, že se tak skutečně vytvoří mezi jezdcem a koněm vztah a vzájemný respekt. Brala bych to jako součást výcvikové hodiny - vždyť trenérka je přítomná a právě ona může práci ze země s dvojicí pilovat, ukazovat základní principy...
Z popisu situace to vidím tak, že koník je prostě ten první, který holt bude muset snést úděl pokusného králíka (ale snad každý z nás někde začínal). Právě proto mně přijde fajn, že je v dosahu trenérka, která se na vývoji situace může podílet, a nemusí tak docházet k čistě svéráznému ježdění a práci s koněm metodou pokus-omyl.
Ve chvíli, kdy má člověk svého koně, je práce ze země nedílnou součástí (vzájemného) výcviku. Nevidím důvod, proč v tomto bodě nezačít právě u ní. (Ale samozřejmě neznám koně atd., už bych se opakovala.)
A pak se ještě musím vyjádřit k "cválat se má, až když jezdec umí nižší chody". Proč? Kůň se přece může kdykoliv rozběhnout, je potřeba, aby se jezdec s tímto pohybem dokázal sžít, aby hned nepanikařil "ježiš, já cválám, vždyť jsem nikdy necválal, co mám dělat..." Navíc cval (na přiježděném koni) je pro jezdce (alespoň pro tu většinu, co znám) pohodlnější než jakýkoliv klus, učí jezdce hledat rovnováhu a kopírovat pohyb koně, nebát se rychlejšího pohybu... Ale zase neříkám vlezu na koně, ostruhama do slabin a hurá nejlíp tryskem po louce :-). Jen si myslím, že vlastního koně by měl jezdec znát ve všech chodech. Že se zpočátku pracuje hlavně v kroku, že je základem zastavení atd. asi netřeba dál rozebírat. V tom s Vámi naprosto souhlasím.
Udělala jste z jedné mé věty elaborát. Píšu, že začátečník nemá lonžovat. Tečka. Neumí to. Nepíšu, že se nemá svému koni věnovat,když zrovna nejezdí.
Ten termín "práce ze země" je vlastně ta běžná činnost okolo koně. Ale pokud se někdo cítí lépe, když to nazývá takto, proč ne.
Ovšem trvám na tom, že se má cválat až když umíte jít v kroku či klusu.
Kde jsou ty časy, kdy začátečníka nepustili z lonže, dokud toto neuměl?Balanc, správný sed, ruce na správném místě, prostě zažité základy,to je to, co vás udrží i na cválajícím koni. Ale toto se má jezdec učit tak, aby nedocházelo k excesům.Ano, trenér může nechat jezdce pár koleček cválat(na lonži), aby si zkusil ten pocit. Nikoli však jezdit ve cvalu samostatně.
Nerozumím, kam všichni spěchají? Naučené zlozvyky se odbourávají velmi, velmi těžko. Vím o čem mluvím, sama jsem prošla rychlokurzem výuky jízdy na koni. A následně dělala stejné chyby, co majitelka koníka. Jenže nic lepšího u nás nebylo a já byla ráda,že sedím na koni.
Znovu opakuji. Naučit se na lonži znovu správně základy a pak na ohraničené jízdárně.To je ovšem práce na delší čas.
Bohužel zadavatelka píše, že se jí slečna vzpírá.
Být na jejím místě, řekla bych "buď budeš poslouchat nebo běž o dům dál!" Nebavilo by mě, učit někoho, kdo jezdit neumí, ale má milion výhrad, řečí,poznámek a požadavků.
Vhodná bude práce ze země určitě, ale nekdo na ni musí neustále dohlížet. Nebo do té doby než si uvědomí co to vlastně znamená. Moje známá pracuje ze země s koněm už 3 roky. Bohužel zkoušela každý cvik co se jí líbil a kůň polovinu z toho zneužívá.
No a ježdění. Já sama jsem byla ve stáji kdy na mě křičeli že jsem neschopná blbá kráva když nedokážu naklusat lineho koně bez biče nebo nohou jen na pobidku hlasem klus. Bála jsem se pak všeho. Nový trenér mě vzal na lonz ez sedla s madly. První úkol byl si pohodlně sednout chytit se a zavřít oci když jsem to zvládla v klidu následovala chůze nejdřív s otevřenýma očima pak se zavřenýma celou dobu jsem se misela povinně držet . Pak takto klus a cval. Nakonec krok klus a cval bez držení. Mám díky tomu celkem dobrý sed a hlavně se už jízdy nebojím. A taky pomůže změna koně. Já se cítila klidněji na ponym.
JohanaRosova

XXX.XXX.127.172
Všem moc děkuji za rady a názory.
Pokusím se o ně trénink obohatit a zjistit, co bude jezdkyni vyhovovat. Souhlasím s tím, že tak mladý a nezkušený koník pro ní není vhodný, ale o změně koně ani neuvažuje, což na jednu stranu chápu, také bych svého koně nedala, i když s ním taky nebylo vždycky všechno růžové, spíš také úplně nerozumím, proč si koníka kupovala, když je tak mladý. Myslím, že by bylo opravdu nelepší učit se na jiných koních. Můj kůň už je sice 13letý, ale zato to rozhodně není koník pro začátečníka. Snad by se dalo domluvit s někým ve stáji, jestli nemá klidnějšího koníka. Domluvily jsme se také, že na koně vždycky na začátku hodiny na chvíli sednu, on potom funguje trochu líp. Slečna bohužel je opravdu někdy zatvrzelá a i se mi zdá, že se jí kolikrát do něčeho nechce, že se snaží práci všemožně obejít aby nemusela makat, takže si kolikrát říkám, jestli má smysl se jí snažit něco radit, když si to pak často dělá po svém, ale na druhou stranu, co se týče péče o koně, stará se o něj a nechá si se vším poradit, nechá si koníka lonžovat zkušenějšími lidmi, aby se správně nasvaloval. Nechtěla bych to s nimi určitě vzdát, protože si myslím, že by pak mohla slečna jezdit bez trenéra a koníka kazit a to by byla škoda. Myslím, že má neskutečné štěstí, že její koník jí opravdu jen nerozumí, ale nikdy jí nedá sežrat to, že se bojí a není zákeřný, je učenlivý a myslím, že do budoucna to bude kůň se super charakterem. Když s ním dělá cokoliv ze země, tak není problém, to je úplný beránek.
JohanaRosova
napsal(a):
Všem moc děkuji za rady a názory.
Pokusím se o ně trénink obohatit a zjistit, co bude jezdkyni vyhovovat. Souhlasím s tím, že tak mladý a nezkušený koník pro ní není vhodný, ale o změně koně ani neuvažuje, což na jednu stranu chápu, také bych svého koně nedala, i když s ním taky nebylo vždycky všechno růžové, spíš také úplně nerozumím, proč si koníka kupovala, když je tak mladý. Myslím, že by bylo opravdu nelepší učit se na jiných koních. Můj kůň už je sice 13letý, ale zato to rozhodně není koník pro začátečníka. Snad by se dalo domluvit s někým ve stáji, jestli nemá klidnějšího koníka. Domluvily jsme se také, že na koně vždycky na začátku hodiny na chvíli sednu, on potom funguje trochu líp. Slečna bohužel je opravdu někdy zatvrzelá a i se mi zdá, že se jí kolikrát do něčeho nechce, že se snaží práci všemožně obejít aby nemusela makat, takže si kolikrát říkám, jestli má smysl se jí snažit něco radit, když si to pak často dělá po svém, ale na druhou stranu, co se týče péče o koně, stará se o něj a nechá si se vším poradit, nechá si koníka lonžovat zkušenějšími lidmi, aby se správně nasvaloval. Nechtěla bych to s nimi určitě vzdát, protože si myslím, že by pak mohla slečna jezdit bez trenéra a koníka kazit a to by byla škoda. Myslím, že má neskutečné štěstí, že její koník jí opravdu jen nerozumí, ale nikdy jí nedá sežrat to, že se bojí a není zákeřný, je učenlivý a myslím, že do budoucna to bude kůň se super charakterem. Když s ním dělá cokoliv ze země, tak není problém, to je úplný beránek.
Hodně štěstí a pevné nervy!