Obsedani

Obsedani patří do rukou zkušených lidí...takže doporučím sehnat zkušeného člověka (trenéra) nebo aspoň jeho rady nebo nejdřív vůbec teoreticky načíst jak obsednout a prijezdit koně.

Ze země je vhodné koně naučit hlasové pomůcky. Použít je ze sedla, mít vodícího koně, popř v úplných začátcích si pomoci s člověkem co koně povede a vy budeme pomalu přebírat/pridavat vedení ze sedla.

Čekat že sednu na remontu a budu používat pomůcky jak u prijezdeneho koně je liché. Vše se musí naučit.

Ano, hlasové pomůcky umí. Příprava byla. Ze země si rozumíme dobře. Koně ji jsou úplně jedno

Zkuste jí rozejít do strany. Vychýlit hlavu a krk a váhu v sedle+hlasový povel, bude se muset pohnout, aby chytla rovnováhu. Nezapomeňte jí pochválit a po chvilce úspěchů ukončit lekci.

Hlasové pobídky tenhle kůň neumí, protože kdyby je uměl, tak by se rozešel. To, jestli kůň skutečně reaguje na slovní signál jde (a je dobré) občas otestovat, pokud mě to zajímá. Napíklad pobídka k rozejití dopředu - kůň na ni pravděpodobně zareaguje, když je člověk ve vodicí pozici a zároveň mírně zdvihne ramena, pohne rukou nebo dokonce vykročí. Zareaguje na ni i když bude člověk metr před koněm čelem k němu? Zareaguje na ni, když bude člověk za koněm? Zareaguje, když bude člověk sedět na zemi v tureckém sedu? Zareaguje i když bude člověk schovaný za rohem? Pokud vždycky ANO, tak v případě sezení jezdce na zádech zareaguje taky.
Způsobů je víc, dá se chodit za někým a postupně situaci překlápět na ovládání od jezdce, nicméně pokud kůň "celý ztuhne" jen při zapojení pomůcek, prověřila bych jestli na nich není něco špatně. Syrový kůň by měl třeba holeň v zásadě ignorovat, pokud ho nutí tuhnout tak je buď nepřiměřeně hrubá nebo má kůň nějaký fyzický diskomfort.
Pozor, pokud koně zvrhnete do strany ("aby musela chytit rovnováhu") může spadnout nebo chytat rovnováhu ve cvalu.

Hafluck napsal(a):
Ahoj, už nevím jak dál.. A proto prosím o radu. Ve stáji máme kobču, se kterou jsme začali " jezdit". Nechá mě nasednou, dát si sedlo ale jediný problém je chodit. Na pobídky nereaguje ani s výpomocí tušírky. Jakmile se před ní někdo postaví a půjde, ona se bez rozmyšlení rozejde,pak zapojím pobídky a zase celá ztuhne,ale už by bylo na čase aby začala chodit sama.. Někam se posunout. Děkuji všem za odpovědi

Budu se opakovat. Bez (dobrého) trenéra to nepůjde.

Nevím, jak mám popsat věci, které by měli být pro konaka základy...pro konaka, co jezdí na prijezdenym koní (např správně naučené hlasové pomůcky popsané od JaL). Natož když ty základy nemáte vy, jak to chcete naučit koníka, co se to teprve učí. Co to je a jak má na to reagovat.

A upřímně, nechci být ošklivá. Ale pokud už máte obtíže tady na začátku, tak to fakt není ok. A základy pro koně musí být dobre a pevné jako u baráku (nemůžete ladit fasádu, když nosná stěna praská). Takže trener, trenér, trenér. A nebo se na to rok vykašlat a investovat si do vzdělání a čumět tomu trenérovi pod ruce a číst si odborné knížky.

Hafluck napsal(a):
Ahoj, už nevím jak dál.. A proto prosím o radu. Ve stáji máme kobču, se kterou jsme začali " jezdit". Nechá mě nasednou, dát si sedlo ale jediný problém je chodit. Na pobídky nereaguje ani s výpomocí tušírky. Jakmile se před ní někdo postaví a půjde, ona se bez rozmyšlení rozejde,pak zapojím pobídky a zase celá ztuhne,ale už by bylo na čase aby začala chodit sama.. Někam se posunout. Děkuji všem za odpovědi

Obsedat jedině od zkušeného trenéra,nikdy sám,protože si myslím,že umím jezdit. Příprava mladého koně je natolik specifická,že co teď pokazíte,jen těžko budete dávat dohromady.
To je jako bych učila bez vzdělání v pedagogice svoji dceru,protože přece číst a psát umím.

Nerozumím,proč si každý,kdo se udrží na koni nebo vyhrál nějakou pentli myslí,že obsedat je pohoda a vše umí .Pak si jedete pro koně ,co se prodává a zjistíte,že kůň je prostě rozbitý psychicky z toho,že obsedal člověk,který netuší vůbec,jakým způsobem a proč se co dělá.

Zkuste se podívat na Adam Punčochář nebo Kateřina Santarová,oba dělají mladé koně,oba připravují koně do sportu a je to nádhera se na to dívat. Nejen,že ví,jak to dělat,ale koně od nich jsou uvolnění a nemají problém být pod sedlem spolehlivým parťákem

jesie napsal(a):
Obsedat jedině od zkušeného trenéra,nikdy sám,protože si myslím,že umím jezdit. Příprava mladého koně je natolik specifická,že co teď pokazíte,jen těžko budete dávat dohromady.
To je jako bych učila bez vzdělání v pedagogice svoji dceru,protože přece číst a psát umím.

Nerozumím,proč si každý,kdo se udrží na koni nebo vyhrál nějakou pentli myslí,že obsedat je pohoda a vše umí .Pak si jedete pro koně ,co se prodává a zjistíte,že kůň je prostě rozbitý psychicky z toho,že obsedal člověk,který netuší vůbec,jakým způsobem a proč se co dělá.

Zkuste se podívat na Adam Punčochář nebo Kateřina Santarová,oba dělají mladé koně,oba připravují koně do sportu a je to nádhera se na to dívat. Nejen,že ví,jak to dělat,ale koně od nich jsou uvolnění a nemají problém být pod sedlem spolehlivým parťákem

Moc hezky shrnuto!

Tohle není jen o vzdělání koně, ale i o vzdělání jezdce. nerada to říkám, ale v tomto případě mi přijde, že má větší mezery jezdec sám. Svůj problém nevyřešíte na internetové diskuzi. Chce si to k sobě najít člověka, který je znalý, umí, má viditelné výsledky své práce. Plus sledovat videa, číst....to, že ujedete starého mazáka koně ve cvalu neznamená, že tohle prostě zvládnete sama dobře. Víc rad nemám, tohle je celé tak komplexní, že nelze poradit jedním námětem.

Hafluck napsal(a):
Ahoj, už nevím jak dál.. A proto prosím o radu. Ve stáji máme kobču, se kterou jsme začali " jezdit". Nechá mě nasednou, dát si sedlo ale jediný problém je chodit. Na pobídky nereaguje ani s výpomocí tušírky. Jakmile se před ní někdo postaví a půjde, ona se bez rozmyšlení rozejde,pak zapojím pobídky a zase celá ztuhne,ale už by bylo na čase aby začala chodit sama.. Někam se posunout. Děkuji všem za odpovědi

Připojuji se k radám shora,nechte si pomoci .
Že vám rozumí zdola je pěkné,ale najednou jste jinde .A kobylka se cítí nejistá ,hodně nejistá.Tak proč by s pytlem na zádech,který je na ní navíc protivný ,někam chodila ?
Ještě je dost hodná,že se vás nesnaží rovnou zbavit
Vy máte pocit,že by bylo na čase,ale ona změnu situace zatím nepochopila.
Umí kobylka chodit jakože na lonži?Nebo dokola kolem člověka ,v kruhovce,nebo na jízdárně? Reaguje na jeho povely,spolehlivě se rozejde,zastaví ,postojí a zase rozejde, na určitou slovní pobídku?
Když ten člověk je vprostřed ,tudíž nejde vedle, nebo před ní?
Pokud ne,tohle jí naučte.
Pokud by toto uměla,tak není nic jednoduššího než si na ní prostě sednout a pobídky nechat na pozemní asistenci.
Shora jen sedět uvolněně,nechat kývat nohy,trochu hýbat rukama ,lehce měnit těžiště.Mluvit,chválit,zapínat zipy ,smrkat atd atd aby si zvykala na nestabilní hlučný náklad.
Případně kdyby měla problém se s váhou rozejít ,ten člověk jí prostě na kruh vyvede a postupně bude prodlužovat lonž a "mizet" doprostřed ,S tím že kobylka zůstane už na obvodu.
Když bude v klidu s vámi na zádech chodit,pak se domluvit s pozemní asistencí ,jaký hodlá vydat povel .A vy se k němu slovy a holení přidáte,samozřejmě citlivě.
Když kobylka nestrne,nebude dávat najevo děs nebo odpor ,jste na dobré cestě.
Nejde to hned ,nejde to samo ,chce to trpělivost .
Potřebujete k sobě zdatného ,rozumného člověka na zem.Nebo můžete být na zemi vy a nahoře někdo,kdo umí jezdit a bude dělat na čem se předem domluvíte.
Děláte si mladou důvěřivou bytost a když jí teď zpražíte ,do budoucna vám to může stonásobně vrátit

Mne je smutno z toho, že niekto absolútne bez skúseností sadne na mladého koňa, nevie ani len ten základ, že zvieraťu treba niečo vysvetliť, aby malo možnosť reagovať... A jediný spôsob, ktorý vymyslí ako riešnie situácie, je násilie.

Do prd*le, to je fakt problém nechať sa aspoň nejaký čas v tom sedle vodiť?!

Arbora napsal(a):
Mne je smutno z toho, že niekto absolútne bez skúseností sadne na mladého koňa, nevie ani len ten základ, že zvieraťu treba niečo vysvetliť, aby malo možnosť reagovať... A jediný spôsob, ktorý vymyslí ako riešnie situácie, je násilie.

Do prd*le, to je fakt problém nechať sa aspoň nejaký čas v tom sedle vodiť?!

Za komoušů a v raných devadesátkách se jen tak někdo ke koním nedostal. Ale byly jisté autority, uznávaní odborníci, kteří opravdu věděli, co dělají, i když pravda, ne každý jednal s koňmi v rukavičkách...ale to je zas jiný příběh a takoví lidé existují stále.
Dnes je kůň pet zvíře a každý, kdo vyjezdí lítačku v jezdecké škole, si myslí, že ví a zná vše. Jezdeckých školiček a hromady poníků v naší bohaté společnosti dopřávají dětem již od prťava jízdu na koni, což je skvělé, ale na druhou stranu kolik z těch dětí, když povyrostou, pozná, jaká jsou koně řehole? Že to není jen o penězích, ale člověk potřebuje i hromadu znalostí, aby byl schopný takové zvíře zodpovědně držet?
A pak jsou ti, kteří mají koně kdesi a prohání se mezi nimi stádo puberťaček, kde vládne tvrdá hierarchie a jen co ta nejníž přeskočí tu před sebou, hned si myslí, bůhví jaký není rajťák. A z toho vychází celý průšvih.

Ne, nemluví ze mně závist a ani žádné moralizování...jen je mi z toho smutno. Ta nová jezdecká generace za to vlastně nemůže. Jen prostě nemá ty vzory, jelikož pokud někdo u koní opravdu umí, bývá často zahlcen. Já už mám u koní nějaký pátek za sebou a i když vím, že se mám ještě hodně co učit, poznám, kde to stojí za pendrek. Sehnat například kvalitní jezdeckou školu v hlavním městě a okolí...to je opravdu náročná záležitost...a zkušený člověk už dle nuancí pozná, kde jsou slabiny a jak velké.

A ten, kdo tuhle anarchii odnáší, jsou jen a jen koně.

ancovicka napsal(a):
Za komoušů a v raných devadesátkách se jen tak někdo ke koním nedostal. Ale byly jisté autority, uznávaní odborníci, kteří opravdu věděli, co dělají, i když pravda, ne každý jednal s koňmi v rukavičkách...ale to je zas jiný příběh a takoví lidé existují stále.
Dnes je kůň pet zvíře a každý, kdo vyjezdí lítačku v jezdecké škole, si myslí, že ví a zná vše. Jezdeckých školiček a hromady poníků v naší bohaté společnosti dopřávají dětem již od prťava jízdu na koni, což je skvělé, ale na druhou stranu kolik z těch dětí, když povyrostou, pozná, jaká jsou koně řehole? Že to není jen o penězích, ale člověk potřebuje i hromadu znalostí, aby byl schopný takové zvíře zodpovědně držet?
A pak jsou ti, kteří mají koně kdesi a prohání se mezi nimi stádo puberťaček, kde vládne tvrdá hierarchie a jen co ta nejníž přeskočí tu před sebou, hned si myslí, bůhví jaký není rajťák. A z toho vychází celý průšvih.

Ne, nemluví ze mně závist a ani žádné moralizování...jen je mi z toho smutno. Ta nová jezdecká generace za to vlastně nemůže. Jen prostě nemá ty vzory, jelikož pokud někdo u koní opravdu umí, bývá často zahlcen. Já už mám u koní nějaký pátek za sebou a i když vím, že se mám ještě hodně co učit, poznám, kde to stojí za pendrek. Sehnat například kvalitní jezdeckou školu v hlavním městě a okolí...to je opravdu náročná záležitost...a zkušený člověk už dle nuancí pozná, kde jsou slabiny a jak velké.

A ten, kdo tuhle anarchii odnáší, jsou jen a jen koně.

Dovolím si jen ještě poznamenat,že mám ustájeno ve stáji,kde je i jezdecký oddíl. Vídám často naprosto skvělé děti,co dřou,pracují a tam za odměnu mají výcvik. Ale jsou i děti,kterým rodiče koupí koně a čekají,že z nich bude druhá Kellnerová. Bohužel,jakmile vedoucí výcviku zvýší hlas na dítě,bývají to právě rodiče,kdo se hrubě ohradí a nepochopí,že manipulace a práce u koní je komplexní,včetně toho kydání a poslouchání autorit ,přitom není nic lepšího,než sledovat při tréninku profíky,poslouchat proč dělají a co dělají....

Nojo, jenže ono je zvýšit hlas a zvýšit hlas. Chápu, že u koní musí být jistý pořádek, to ano, prostě někdy je to otázka vteřin, aby se stalo neštěstí. Nicméně co já zažila lidi od koní, trenéry i "trenéry", často to byla jen přehlídka hrubosti a hulvátství, ne jen vůči koním, ale i vůči dětem. Trvalo mi skoro 10 let, než jsem se zbavila stresu z ježdění, že mi zas dá koně, kterého při svých schopnostech nejsem schopná ujezdit, že si na mně zas někdo bude chladit žáhu, jelikož mu nefunguje osobní život (a ruku na srdce, to je u koní časté). A setkávám se s tím i doposud, nečekám, že na mně někdo bude jako milius, když opakuji stejnou chybu, ale rok od roku vím víc a víc, že v jezdectví je nejdůležitější hlavně klid a chladná hlava.

Pokud je ve Vaší stáji oddíl, tak je to skoro ojedinělé. Co si takhle všímám, tak jsou všude hlavně jezdecké "školy", kde dítě nasedne, odjezdí a vypadne...u malých špuntů to chápu, ale prostě u těch 10 + to nevidím jako dostačující.

Tak si to dejte pěkně celé znova od začátku,respektive vraťte se o krok zpět. Nechte se vodit a ze sedla přidávejte a opakujte slovní povely,přidávejte holeň,s citem působení otěže.Zkoušejte se nechat i lonžovat. Fajn je taky mít na vyjížďky i na jízdárně staršího zkušeného koňského parťáka.
Mladý kůň se ale rychle unaví a otráví,tak vše s citem a prokládat i vycházkama a jinou prací

ancovicka napsal(a):
Za komoušů a v raných devadesátkách se jen tak někdo ke koním nedostal. Ale byly jisté autority, uznávaní odborníci, kteří opravdu věděli, co dělají, i když pravda, ne každý jednal s koňmi v rukavičkách...ale to je zas jiný příběh a takoví lidé existují stále.
Dnes je kůň pet zvíře a každý, kdo vyjezdí lítačku v jezdecké škole, si myslí, že ví a zná vše. Jezdeckých školiček a hromady poníků v naší bohaté společnosti dopřávají dětem již od prťava jízdu na koni, což je skvělé, ale na druhou stranu kolik z těch dětí, když povyrostou, pozná, jaká jsou koně řehole? Že to není jen o penězích, ale člověk potřebuje i hromadu znalostí, aby byl schopný takové zvíře zodpovědně držet?
A pak jsou ti, kteří mají koně kdesi a prohání se mezi nimi stádo puberťaček, kde vládne tvrdá hierarchie a jen co ta nejníž přeskočí tu před sebou, hned si myslí, bůhví jaký není rajťák. A z toho vychází celý průšvih.

Ne, nemluví ze mně závist a ani žádné moralizování...jen je mi z toho smutno. Ta nová jezdecká generace za to vlastně nemůže. Jen prostě nemá ty vzory, jelikož pokud někdo u koní opravdu umí, bývá často zahlcen. Já už mám u koní nějaký pátek za sebou a i když vím, že se mám ještě hodně co učit, poznám, kde to stojí za pendrek. Sehnat například kvalitní jezdeckou školu v hlavním městě a okolí...to je opravdu náročná záležitost...a zkušený člověk už dle nuancí pozná, kde jsou slabiny a jak velké.

A ten, kdo tuhle anarchii odnáší, jsou jen a jen koně.

a před komouši měl koně a kravku za barákem pomalu každý druhý vesničan, a pomalu každé vesnické dítě umělo kočírovat saně s koněm a jezdit na něm.
Ale pak přišel komunismus, vlastnictví zvěře se stalo 'buržoazním' přežitkem, vše mělo být národní. (ale abych nekřivdila, spolu s stím přišla i mnohem větší motorizace a ústup zvěří tažených povozů)... Znalosti o chovu zvěře nebylo potřeba předávat další generaci, když ta zvěř směla být téměř výhradně jen v rukách JZD a ke koním se jen tak někdo nedostal.

Sophii napsal(a):
a před komouši měl koně a kravku za barákem pomalu každý druhý vesničan, a pomalu každé vesnické dítě umělo kočírovat saně s koněm a jezdit na něm.
Ale pak přišel komunismus, vlastnictví zvěře se stalo 'buržoazním' přežitkem, vše mělo být národní. (ale abych nekřivdila, spolu s stím přišla i mnohem větší motorizace a ústup zvěří tažených povozů)... Znalosti o chovu zvěře nebylo potřeba předávat další generaci, když ta zvěř směla být téměř výhradně jen v rukách JZD a ke koním se jen tak někdo nedostal.

To už jsme trošku jinde, ale normální děti z normálních rodin mohly za 1. republiky leda z dálky koukat, jak s koněm jede sedlák. Pokud na tom rodina byla dobře, tak dítě mohlo chodit leda orat pole s krávou nebo volem. A pochybuji, že děti z běžné sociální vrstvy měli řízení vozu jako zábavu...

Podle rodinných vzpomínek:
- pohraničí: tam ti bohatší měli na tahání volky a kráva stála doma na mléko, chudší měli krávu na tahání i na mléko, ještě chudší měli kozu a do háku se zapřáhl táta nebo máma
-Polabí: asi nižší střední třída, dospělí chodili do práce a jestli měli nějaký záhumenek, tak ho obhospodařovali ručně a chovali jen drobná zvířata.
S továrnickýma a dalšíma později "kádrově nepřijatelnýma" rodinama a vztahem ke koním nemůžu sloužit. Jeden byl fanda do letadel a techniky celkově a v druhé straně rodiny vím jenom o pražské odnoži, a ti logicky koně neměli a ani jsem neslyšela, že by jezdili při návštěvě "rodinné základny".


Ono fakt, že koně jsou pro každého, asi vzniklo až za komunistů v době oddílů. Teda ne že by to byla zásluha komunistů, spíš to byl po 2. sv. válce celosvětový trend, kdy se obecně z výsady šlechty, bohatých továrníků a armády stala záliba pro masy. Jen u nás, jak to bylo regulované, tak asi nyní trpíme nějakým komplexem, že když se před 30 lety nemohlo, tak když teď můžeme, proč to nemít, bez ohledu na zdravý rozum

Hafluck napsal(a):
Ahoj, už nevím jak dál.. A proto prosím o radu. Ve stáji máme kobču, se kterou jsme začali " jezdit". Nechá mě nasednou, dát si sedlo ale jediný problém je chodit. Na pobídky nereaguje ani s výpomocí tušírky. Jakmile se před ní někdo postaví a půjde, ona se bez rozmyšlení rozejde,pak zapojím pobídky a zase celá ztuhne,ale už by bylo na čase aby začala chodit sama.. Někam se posunout. Děkuji všem za odpovědi

Když pobídnete, musí mít mladý( jakýkoliv ) koník kam vykročit- volnější otěž, nejste li si jistá a mimoděk se držite za otěže a koně "brzdíte" může být zmatený.....dejte si nákrčák tak, aby otěže byly volnější a akorát když přitáhnete za nákrčák- stačí vodítko a chťte se otěží i nákrčáku..... vodič, pobídka holení, slovní a vodič pomůže pochopit signál, v momentě vykročení pomůcky přestanou působit, ale hlídají...pochválit... stačí to několikrát zopakovat , slézt(po dobře provedéné práci) , pochválit, domu.. pokud budete jezdit pak za vodičem, musíte koně učit i samostatnosti, vyjet ze stopy třeba na kruh, nejezdit pořád za koněm...postupně bude stačit, když bude mít koně poblíž...
Při manipulaci s koněm ho učte na tlak v místě obřišníku / holení(na boku) , ustupování i rozcházení, při každém větším náznaku tlak povolit, prostě koník vyhoví, já neotravuju. Hodně inspirace třeba tady:
http://www.equitv.cz/porad/Partnership-se-Zuzkou-Prokopovou.html

kapička napsal(a):
To už jsme trošku jinde, ale normální děti z normálních rodin mohly za 1. republiky leda z dálky koukat, jak s koněm jede sedlák. Pokud na tom rodina byla dobře, tak dítě mohlo chodit leda orat pole s krávou nebo volem. A pochybuji, že děti z běžné sociální vrstvy měli řízení vozu jako zábavu...

Podle rodinných vzpomínek:
- pohraničí: tam ti bohatší měli na tahání volky a kráva stála doma na mléko, chudší měli krávu na tahání i na mléko, ještě chudší měli kozu a do háku se zapřáhl táta nebo máma
-Polabí: asi nižší střední třída, dospělí chodili do práce a jestli měli nějaký záhumenek, tak ho obhospodařovali ručně a chovali jen drobná zvířata.
S továrnickýma a dalšíma později "kádrově nepřijatelnýma" rodinama a vztahem ke koním nemůžu sloužit. Jeden byl fanda do letadel a techniky celkově a v druhé straně rodiny vím jenom o pražské odnoži, a ti logicky koně neměli a ani jsem neslyšela, že by jezdili při návštěvě "rodinné základny".


Ono fakt, že koně jsou pro každého, asi vzniklo až za komunistů v době oddílů. Teda ne že by to byla zásluha komunistů, spíš to byl po 2. sv. válce celosvětový trend, kdy se obecně z výsady šlechty, bohatých továrníků a armády stala záliba pro masy. Jen u nás, jak to bylo regulované, tak asi nyní trpíme nějakým komplexem, že když se před 30 lety nemohlo, tak když teď můžeme, proč to nemít, bez ohledu na zdravý rozum

děda bydlel v pohraniční vesnici též, má vzpomínky takový, jak on pro mého tátu a další děti jezdil pravidelně v žebřiňáku taženým koňmi na 5km od obce vzdálenou vlakovou zastávku odkud se vracely ze školy. Hlavně v zimě, kdy tam napadlo plno sněhu a kolem 5 odpoledne už byla tma. Střídal to se sousedem, ten teda měl volky... Ale o zimních víkendech hlavně vyprávěl jak děda, tak táta, jak jak pši blbnout na saních. A zapřáhli koně, volka i tu kozu... ale to všechno, kůň, kráva, koza, ovce... to má dnes už málokdo za domem. I takový vepřík už začíná bejt rarita. No a pak si přijde (omluvte mě, je to nadsázka) Pražák do vesnice, těší se jak velkej to bude zemědělec. Pořídí si nějakého tohleto hospodářské zvíře a začne... Však jeho předci ti chovali zvířata, jeho děda ještě s babi na vesnici měli králíky a slepice.... a pak to končí jak to končí. Podle mého.
Ale zrovinka tak sou tu lidé s dlouholetou praxí, co ale prostě prohlásí že: Já to takhle dělám, protože za dinosaurů žádní veterináři neexistovali! Když já byl mladej tak hradčany byly ještě ze dřeva a odčervování se nedělalo a já si pamatuju když mrtvý moře ještě chořelo, a to stáli koně celej den zavření na štontu a taky žili...

kapička napsal(a):
To už jsme trošku jinde, ale normální děti z normálních rodin mohly za 1. republiky leda z dálky koukat, jak s koněm jede sedlák. Pokud na tom rodina byla dobře, tak dítě mohlo chodit leda orat pole s krávou nebo volem. A pochybuji, že děti z běžné sociální vrstvy měli řízení vozu jako zábavu...

Podle rodinných vzpomínek:
- pohraničí: tam ti bohatší měli na tahání volky a kráva stála doma na mléko, chudší měli krávu na tahání i na mléko, ještě chudší měli kozu a do háku se zapřáhl táta nebo máma
-Polabí: asi nižší střední třída, dospělí chodili do práce a jestli měli nějaký záhumenek, tak ho obhospodařovali ručně a chovali jen drobná zvířata.
S továrnickýma a dalšíma později "kádrově nepřijatelnýma" rodinama a vztahem ke koním nemůžu sloužit. Jeden byl fanda do letadel a techniky celkově a v druhé straně rodiny vím jenom o pražské odnoži, a ti logicky koně neměli a ani jsem neslyšela, že by jezdili při návštěvě "rodinné základny".


Ono fakt, že koně jsou pro každého, asi vzniklo až za komunistů v době oddílů. Teda ne že by to byla zásluha komunistů, spíš to byl po 2. sv. válce celosvětový trend, kdy se obecně z výsady šlechty, bohatých továrníků a armády stala záliba pro masy. Jen u nás, jak to bylo regulované, tak asi nyní trpíme nějakým komplexem, že když se před 30 lety nemohlo, tak když teď můžeme, proč to nemít, bez ohledu na zdravý rozum

U nás stálo všechno, koně i krávy i volci do tahu. Jsem z Vysočiny.
Akorát prý děda vyprávěl ( já už si dědu bohužel moc nepamatuji), že když přišel z hospodského zařízení pozdě a nebo společensky unaven :) můj praděda ho za trest poslal s vozem a voly místo koňmi.

Jinak sedláci koně sedlali do selských jízd a podobně. Uměli si s nimi také užít zábavu. I za první republiky už koně začínali pomalu sloužit ke sportovním účelům. Jen to nebylo tak masové jako dnes. Ale který sport dřív byl ?

A která zvířata se tolik užívala "na mazla". Říct před 100 lety, že máte na mazlíka doma kočku, králíka, prase nebo slepku jistě by si ťukali na čelo. Stejně tak, jako když by někdo dávall starou krávu nebo býka na mazla a v žádném případě nesmí být sežrán. Zvířata, zvlástě pak hospodářská, byla prostě užitková. A užitku sloužili, včetně koní. Byla jiná doba, méně mechanizace a tak se muselo ohánět všechno, co mohlo. I dřívě byly lepší a horší sedláci, co se o zvířata neuměli postarat. Náš děda třeba tvrdil, že maštali nesmí být moc světla, aby koně neoslepli :))).

Dneska si čím dál tím více lidí může dovolit bezužitkové zvíře díky tomu, že se máme většinou lépe jak dříve. A je jedno, jestli je to kůň nebo pes nebo čičína. Za tím bych viděla i ten rozmach. "Mám peníze, můj celoživotní sen bylo mít koně /psa/kočku, tak si to prostě koupím. A koupím si to plemeno, které jsem viděla na obrázku když mi bylo 5, protože teď je dostupné. Co na tom, že s chovem daného zvířete mám nula od nuly pojde zkušeností".
Pak je tu sorta rodičů, která zase svému dítku dopřeje ale lautr všechno " hlavně, aby se mohlo rozvíjet a vyrostla z něj svobodomyslná osoba" a nebo " já to v dětství mít nemohl, tak ti budu dopřávat, co to jde" no a nesmíme zapomenout na ty ambiciózní rodiče, kteří když tomu děcku koně koupí, tak dítě musí mít výsledky. Časem je nešťastný potomek i zvíře.

Já se ani moc do porovnávání toho, jak byli koně chování před tím a teď, nechtěla pouštět. Jen jsem chtěla porovnat, jak moc byli dostupní. Ať to v minulém století až do jeho konce bylo jakkoli, koně držel někdo, kdo prostě věděl, alespoň v základu, nebo to tak obecně bylo. Kůń byl sice na štontě, čehož nejsem zastánce, ale aspoň měl pohyb, nějakou výchovu, péči, nažral se. Nyní mají lidé peníze, a peníze, jak je známo, znamenají svobodu...a tím navazuji na předchozí příspěvek o plnění snů. Já jsem ráda, že si nyní můžu "dělat koně po svém", ale zároveň nesnesu pohled na tu hromadu zbytečných, podvyživených, zrazených nebo zmrzačených koní...stačí otevřít inzerci a minimálně každý druhý inzerát mluví za vše.

Čiliže...dřív byli koně daleko méně dostupní. Teď jsou dostupní pro kde koho...ale už nám chybí jezdecké a trenérské vzory nebo jich resp. není dostatek a pak to takhle dopadá. Ti lidé za to vlastně ani nemůžou, ale je prostě smutné, že už jsme tak daleko, že už je ani nenapadne, že by něco mohli oni sami dělat špatně...jelikož kůň, kterého "si děláš", je pouze obraz tebe samého....tolik k výroku "ale už by bylo na čase aby začala chodit sama.. Někam se posunout." A nějaké rady zde na diskuzi možná vyřeší jen zlomek celého problému.

Svou kobylu jsem naučila na hlasové pomůcky ze země (rozjezd) :určila jsem si nějaké zamlaskání , a pomohla jsem si řečí těla. Koně si vezmu do kruhovky (můžete s lonží i bez). Pokud chci koně rozjet zamlaskám a pokud nereaguje tak si pomohu bičíkem, ale ne plácnout hned po zadku! Nezapomínejme že jsme pořád na zemi takže (nejlépe lonžovacím) bič dáme trochu výše, ruku nasměříme tam kam chceme aby kůň jel - levá ruka směr, práva pohon. A to i na druhou stranu. A vždy při rozjezdu zamlaskám+bič. Pokud koník poslouchá tak bičík nemusíme tolik používat, stačí když ho dáme trochu výš zamlaskáme a koník půjde. Koník(a vy) se i postupem času naučí i naši (jeho) řeč těla. A vždy chválíme. Tak to dělám i s klusem, cvalem a zastavením. To vše ale nedělám jeden den(1. Práce ze země, 2. Ježdění atd. Taky je dobré to koníkovi vyměnit úplně něčím jiným, třeba jeden den nedělat nic vzít si koně na vodítko a jít se projít na nějakou louku, kde by se mohl popást. Je dobré ježdění střídat i na vyjížďky) Je to spíš vždy na koni jak moc dlouho to bude trvat. Nám 1 cvik trval cca. 3 týdny. Teď mi koník i poslouchá na zpomalení atd. Tak to dělám já. Taky se mi stalo že koník když jsme zkoušely nový cvik, tak si zamlaskání špatně vyložila. Např.: Zamlaskám aby koník zrychlil ale on zpomalí. To vůbec nevadí, začneme používat tento zvuk na zpomalení. Snažíme se mu přizpůsobit a on zase nám. Take dělám aby každé zamlaskání bylo jiné na každý chod koně.

Doufám že aspoň trochu toto pomohlo 💙