Děti známých a můj kůň

A to dilema spočívá v tom, že se nemůžete rozhodnout mezi "dostávám za to peníze, ale nemám na to sílu", pokračovat, nepokračovat? Nebo jste už rozhodnutá a nevíte jak známým říci, že už nechcete, aby jejich děti jezdily na Vašem koni?

U koní máte mít radost. Pokud nemáte, dokonce máte obavy z chování jedné z dívek, není to už zábava, odpočinek, koníček. Finančně jste vlastnictví koně zvládala i před tímto. Rozhodnutí, zda pokračovat, nebo to přerušit, je jen na Vás.

Nemáte žádnou povinnost - ani morální - děti učit jezdit. Jestli jste rozhodnutá a jen nevíte, jak to maminkám a dětem oznámit, řekněte to na rovinu. Že na to už nemáte sílu, nebaví Vás to, zjistila jste, že kůň se začíná chovat jinak. Nebo to zaobalte, pokud si netroufáte přímo. Něco ve smyslu: "Všimla jsem si, že to koníka přestává bavit, začíná být otupělý, přestává reagovat. Bojím se, že v další fázi se začne bránit vyhazováním, shazováním, kousáním, kopáním. Musíme tomu předejít. Nějakou dobu ho budu jezdit sama a až se srovná, rozhodnu se co a jak dál."

Já se třeba rovnou těmto akcím vyhýbám a to byť známým - prostě maximálně povozím v kroku a konec, pokud projeví zájem o víc, odkazuji na jízdárny v okolí, že tam mají pojištění, zkušené provozní koně a já tu zodpovědnost nechci.
Pokud by mi chodilo dítě, které mi až takto nesedí a znechucuje mi vlastnictví koně, a ještě by na mě vyvíjeli nátlak, abych si dodělala licence, tak celý kroužek hezky rozpustím. Asi nehledám ani žádné výmluvy a prostě řeknu, že holky základy umí a já už dál výuku dělat nemůžu, protože prostě žádné licence a závodění nepřipadá v úvahu a navíc teď chci na svém koni jezdit zase já. Odkážu na jízdárny v okolí a už nijak nekomunikuji okolo toho dál, prostě ne, hotovo.
Asi budou chvíli zkoušet nějaké ty formy nátlaku, protože těmi vás do té situace dostaly a fungovalo to, ale prostě si stůjte za svým, holky jezdit můžou jinde, a hotovo.

Takže už jste rozhodnutá, že v tom nechcete pokračovat, a řešíme, jak se jich "zbavit"?

Souhlas se vším nahoře. Já už rovnou říkám, že poník sem tam kousne nebo kopne, abych se vyhnula zbytečné další komunikaci. Svého valacha už nepujčuju ani manželovi, protože už je naň asi těžký. Syn mi na něm jezdil, nekazil ho, ale hrozně se mi ulevilo, když přišel poník a valacha mám zas pro sebe. Ženy a koně se nepujčujou, tak co:)

Děkuji za vaše příspěvky, postřehy, názory.
Moc mi to pomohlo v rozhodnutí, že takhle to fakt dál nejde.
Nejvíc mi nesedí to problémové dítko, ta druhá holčina, kterou mi dohodila mamka té problémové, ta je v pohodě. Dělá začátečnické chyby, ale všichni jsme se někde učili. Je snaživá, pečlivá, protože je starší, už zvládne ledacos obstarat "sama". Myslím, že z ní by se dal vychovat spolujezdec, kterému bych se nerozpakovala svěřit koně. Jenomže jejich mamky se kámoší, takže by určitě ani mezi nima neudělalo dobře, kdybych jednu holku nechala jezdit a druhou poslala k šípku.
Ta nejstarší se mi zdá na valacha těžká a má už nějaké zažité zlozvyky, zatím byla jezdit jen dvakrát. Chodí jezdit ještě jinam, takže tam pravděpodobně nebude problém to stopnout.

Jestli se vám zamlouvá jen jedna, klidně bych zcela společensky nekorektně a bez ohledu na práva dětí atd:) nechala jezdit jen tu. Dobrý trenér fotbalu taky nestrčí do mužstva labilního mantáka jen proto, aby se matky nepopraly. Šikovná ať jezdí, jestli ji na koni chcete ( i ohledně vize na spolujízdu a péči o koně) a druhá ať si nájde něco, na co má vlohy. Bude jí tam líp a prospějete koňskému světu vyřazením dalšího zoufalce:)

Ja bych to utnula ted pro všechny. Ať se da konik i vy do klidu. Narovinu bych jim řekla že valach začíná být otrávený tak aby se nestal úraz a vy na ně nemáte ted čas. Pokud pak zatouzite po návratu některém z děti-uz se s ním muzete domluvit sama

Tak jim řekněte to, co jste napsala tady. Že jste nikdy nechtěla koně pronajímat, protože jste se bála psychického dopadu na něj. V poslední době, že si všímáte, že mu střídání takového množství lidí nevyhovuje. Navíc ani pro vás to není v poslední době jednoduché, proto byste ráda tyhle aktivity omezila.
Dál bych to nerozváděla, nemusíte nic zdůvodňovat. Nejste povinna bavit a vzdělávat cizí dítě. Berte to jako obchodní vztah. Nabízela jste službu třeba jako hubebka, přesto když by hudebka skončila, prostě se lidi obrátí jinam a nebudou učitele lámat, aby stůj co stůj dovedl jejich dítě na konzervatoř.

Měla jsem podobný problém..každý jak zjistí,že mám koně,chce povozit pr.del a hov.o z toho..já peníze nechci,ale copak nikoho nenapadne u koní pomoct,nebo jim přinést pitomý balík mrkve?Je to smutné..
Jediného,koho jsem vzala na milost,je kamarádka z vesnice,dospělá drobounká ženská,která se ale nebojí práce..takže nejen že holkám přinese pokaždý nějakou mňamku,ale kydá,tahá vodu,vysbírá bez řečí celý výběh od bobků..a za to může jednou za týden ven na vyjížďku...ona mi zase na oplátku zvířata hlídá,když jedu na dovolenou,nebo je zavře a pokrmí,když jsme někde pryč a nestíháme přijet za světla..je to taková vzájemná pomoc a myslím,že obě z toho máme dobrý pocit..a to je důležité..pokud z toho nemáte dobrý pocit,z té vzájemné spolupráce a koníka to nebaví,vykašlete se na to

PS: Zrovna nedávno mě sousedi z vedlejšího pozemku poprosili,jestli bych jim nesvezla holku,že miluje koně...tak říkám si OK,v rámci dobrých sousedských vztahů ji kousek povodím..Nechali mi ji na krku,šli makat k sobě,ta holka ani nepozdravila,furt že chce sedlo(říkala jsem jí slušně,že nebudu sedlat kobylu na 15 minut,že je to zbytečný),že se nemá čeho držet,a že chce otěže do ruky a proč nemá uzdečku(že byla na koňském táboře a tam ty koně měli všechno)..vysvětlovala jsem jí,že jí jen povedu,tak půjde jen na ohlávce..furt žbrblala a žbrblala,a mě pomalu docházela trpělivost..no když jsme přišli zpět,slezla,ani kobylu třeba nepohladila a řekla mi,že příště chce sedlo a chce jet dál..tak mi bouchli saze a řekla jsem jí,že žádné příště nebude a ať okamžitě vypadne z mého pozemku..a bylo..sousedi se můžou zlobit,jak chtějí,je mi to jedno..

Dobrý den.
Čas od času sleduji diskuzi na ifaune a dnes bych chtěla hrozně moc reagovat a úplně cítím jak vám (všem) je :)
Taky jsem občas někoho svezla na moji kobci ale jak mi známý dovezl děti na pastvinu a odjel anebo se začali ptát na koňský tábor tak jsem si řekla že nikoho už vozit nebudu. Kromě netere jednou za rok. Pomohla mi v tom ségra která mi řekla: Řekni jim ze proste nevozis. Tečka.
Že jsou jezdecké oddíly a stáje ať přihlasi děti tam.
Poprvé to bylo náročné a divné někoho odmítnout ale pak jsem se cítila dobře. Pro sebe a kobylu kterou to nebavilo a sklebila se.
Promiň ale já na koni nevozim. A proč? Nemám na to čas. Když přijdu z práce tak si chci vyjet sama. Nebo Můj kůň není miláček k dětem. Což je i trochu pravda.
Většinou slušně podekovali s tím že to zkusí jinde. A to jsem tu taky měla holku co hodila dyl. Řekla jsem ji Bohužel končíme.
Člověk se chce zavděčit ale pak je to na úkor sebe sama. Je z toho ve stresu kvůli cizím lidem. Proč? Kůň je tvůj. Psa nebo auto taky nepujcujes pokud nejsi půjčovna :) Nebojme se říkat NE.
Hodně sil a sebevědomí přeji.

Rif Du Madon napsal(a):
Souhlas se vším nahoře. Já už rovnou říkám, že poník sem tam kousne nebo kopne, abych se vyhnula zbytečné další komunikaci. Svého valacha už nepujčuju ani manželovi, protože už je naň asi těžký. Syn mi na něm jezdil, nekazil ho, ale hrozně se mi ulevilo, když přišel poník a valacha mám zas pro sebe. Ženy a koně se nepujčujou, tak co:)

A fajfka (se nepůjčuje)

Typická lidská vlastnost. Člověk podá prst a za chvíli ho drží za rameno.
Zajisté jim neúčtujete tolik jako jezdecké stáje takže nevyděláváte vy na nich, ale oni na vás...
Nikdy jsem na žádném ze svých koní nesvezla žádné dítě. Svezu jedno, přijde jich 10.
To stejné půjčování hengru nebo přeprava koní.
Nepůjčuju, nepřepravuju.
Nevykrucuju se ani nevymlouvám. Prostě řeknu NE.
A že se na mě nekteří lidé škaredě dívají je mi jedno.

Tak dneska mi bylo celý den před večerním ježděním s onou holčinou tak ouzko, že to nakonec šlo všechno ven. I valach byl dneska už při čištění kopyt a chystání všeobecně jak vypnutý/disociovaný.
Maminky mi bylo líto, byla šťastná, že rozmazlenou dcerku, která nezná slovo NE upíchla na místo, kde s ní mají trpělivost. Teda až do dneška. Bohužel, maminka je fajn ženská, ale musím stát za duševním zdravím svým i mého koně. Když jsem jim řekla, že měsíc pauza a potom už mohu nabídnout max. krokové vodění v lese, tak nadšené nebyly. Holčina by samozřejmě nejradši pořád kroužila na jízdarně, byť jen na lonži, na kterou jsem ji brala. Jenomže jim je pořád všechno málo a hlavně by všechno chtěly hned. Tak to jim u koní fakt neklapne. Tak hodně štěstí dalšímu, kdo na ně kápne. Doporučila jsem jim trenérku se zázemím, množstvím různých koní, která jezdí 30 let a je ráznější, než já, takže by malou mohla srovnat. To se jim taky nelíbilo a že nechtějí dojíždět. Odjely uražené rozhozené domů, holčina mi ani neřekla ahoj.

Stormy96L napsal(a):
Tak dneska mi bylo celý den před večerním ježděním s onou holčinou tak ouzko, že to nakonec šlo všechno ven. I valach byl dneska už při čištění kopyt a chystání všeobecně jak vypnutý/disociovaný.
Maminky mi bylo líto, byla šťastná, že rozmazlenou dcerku, která nezná slovo NE upíchla na místo, kde s ní mají trpělivost. Teda až do dneška. Bohužel, maminka je fajn ženská, ale musím stát za duševním zdravím svým i mého koně. Když jsem jim řekla, že měsíc pauza a potom už mohu nabídnout max. krokové vodění v lese, tak nadšené nebyly. Holčina by samozřejmě nejradši pořád kroužila na jízdarně, byť jen na lonži, na kterou jsem ji brala. Jenomže jim je pořád všechno málo a hlavně by všechno chtěly hned. Tak to jim u koní fakt neklapne. Tak hodně štěstí dalšímu, kdo na ně kápne. Doporučila jsem jim trenérku se zázemím, množstvím různých koní, která jezdí 30 let a je ráznější, než já, takže by malou mohla srovnat. To se jim taky nelíbilo a že nechtějí dojíždět. Odjely uražené rozhozené domů, holčina mi ani neřekla ahoj.

Naučit se říkat NE, je základ k zachování vlastního duševního zdraví

Stormy96L napsal(a):
Tak dneska mi bylo celý den před večerním ježděním s onou holčinou tak ouzko, že to nakonec šlo všechno ven. I valach byl dneska už při čištění kopyt a chystání všeobecně jak vypnutý/disociovaný.
Maminky mi bylo líto, byla šťastná, že rozmazlenou dcerku, která nezná slovo NE upíchla na místo, kde s ní mají trpělivost. Teda až do dneška. Bohužel, maminka je fajn ženská, ale musím stát za duševním zdravím svým i mého koně. Když jsem jim řekla, že měsíc pauza a potom už mohu nabídnout max. krokové vodění v lese, tak nadšené nebyly. Holčina by samozřejmě nejradši pořád kroužila na jízdarně, byť jen na lonži, na kterou jsem ji brala. Jenomže jim je pořád všechno málo a hlavně by všechno chtěly hned. Tak to jim u koní fakt neklapne. Tak hodně štěstí dalšímu, kdo na ně kápne. Doporučila jsem jim trenérku se zázemím, množstvím různých koní, která jezdí 30 let a je ráznější, než já, takže by malou mohla srovnat. To se jim taky nelíbilo a že nechtějí dojíždět. Odjely uražené rozhozené domů, holčina mi ani neřekla ahoj.

Vím, že to možná bylo chvilkově nepříjemné, ale udělala jste správnou věc a v budoucnu už bude jenom líp.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A fajfka (se nepůjčuje)

Jo já nejdřív myslela, že ta koňská fajfka:). Když už, tak kouřím doutníky. Odpuzuje to i hmyz a matky, co by chtěly vozit děti:)

koně napsal(a):
Naučit se říkat NE, je základ k zachování vlastního duševního zdraví

Svatá pravda.

Děkuji jeste jednou za všechny rady, moc jste mi dneska pomohli :-)

Stormy96L napsal(a):
Tak dneska mi bylo celý den před večerním ježděním s onou holčinou tak ouzko, že to nakonec šlo všechno ven. I valach byl dneska už při čištění kopyt a chystání všeobecně jak vypnutý/disociovaný.
Maminky mi bylo líto, byla šťastná, že rozmazlenou dcerku, která nezná slovo NE upíchla na místo, kde s ní mají trpělivost. Teda až do dneška. Bohužel, maminka je fajn ženská, ale musím stát za duševním zdravím svým i mého koně. Když jsem jim řekla, že měsíc pauza a potom už mohu nabídnout max. krokové vodění v lese, tak nadšené nebyly. Holčina by samozřejmě nejradši pořád kroužila na jízdarně, byť jen na lonži, na kterou jsem ji brala. Jenomže jim je pořád všechno málo a hlavně by všechno chtěly hned. Tak to jim u koní fakt neklapne. Tak hodně štěstí dalšímu, kdo na ně kápne. Doporučila jsem jim trenérku se zázemím, množstvím různých koní, která jezdí 30 let a je ráznější, než já, takže by malou mohla srovnat. To se jim taky nelíbilo a že nechtějí dojíždět. Odjely uražené rozhozené domů, holčina mi ani neřekla ahoj.

Mohu Vám jen napsat, že každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán!
I já,jak jsem stará, tak jsem blbá, se snažím pomáhat. A víte co? Jen promile lidí to ocení. Ne, že bych pomáhala proto, aby davy jásaly, prostě pomůžu, půjčím, poradím. A buď je to málo nebo špatně.
Víte, kdo vás bude mít nejmíň rád? Ten, kdo vám má být za něco vděčný.
Učím se teď pomáhat jen na požádání a jednou. Aby se z toho nestal zvyk.
Jak tu děvčata psala, podáte prst a jste bez ruky. Takže jste udělala dobře. Navíc máte štěstí, že se žádné dítko nezranilo! Ono totiž, když půjčíte kolo a někdo se na něm zabije, max vám někdo řekne, že jste ho neměla půjčovat.Víc nic.
Ale pokud by se vám někdo na koni, při výuce, zmrzačil, půjdete sedět. Nemáte na výuku licenci, učíte za peníze bez registrace živnosti, určitě nemáte pojištění na vožení na vašem hospodářství. A děcku jste dala na ježdění koně, který neodpovídá jeho schopnostem. Blbé co?

sisi58 napsal(a):
Mohu Vám jen napsat, že každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán!
I já,jak jsem stará, tak jsem blbá, se snažím pomáhat. A víte co? Jen promile lidí to ocení. Ne, že bych pomáhala proto, aby davy jásaly, prostě pomůžu, půjčím, poradím. A buď je to málo nebo špatně.
Víte, kdo vás bude mít nejmíň rád? Ten, kdo vám má být za něco vděčný.
Učím se teď pomáhat jen na požádání a jednou. Aby se z toho nestal zvyk.
Jak tu děvčata psala, podáte prst a jste bez ruky. Takže jste udělala dobře. Navíc máte štěstí, že se žádné dítko nezranilo! Ono totiž, když půjčíte kolo a někdo se na něm zabije, max vám někdo řekne, že jste ho neměla půjčovat.Víc nic.
Ale pokud by se vám někdo na koni, při výuce, zmrzačil, půjdete sedět. Nemáte na výuku licenci, učíte za peníze bez registrace živnosti, určitě nemáte pojištění na vožení na vašem hospodářství. A děcku jste dala na ježdění koně, který neodpovídá jeho schopnostem. Blbé co?

Přesně tak, máte pravdu. Je to hrozná zodpovědnost a já se ve výuce dětiček až tak nevyžívám, abych se tomu věnovala profesně a dodělávala si všechny náležitosti.
Dá se nějak ošetřit nárazové vodění dětí známých párkrát do roka? I když mi jejich rodiče podepíší nějaký papír, ve finále to nemusí nic znamenat. Mám jen pojistku "na blbost".
A jak je to u lidí, kteří své koně dají do polovičního pronájmu a na jejich koni se dospělý jezdec nadosmrti zmrzačí? Kdo si na kom co vezme?

Myslím že vodeni párkrát do roka asi nijak neosetrite. Pokud jsou rodiče přítomni, upozornit je na možná rizika, dítě přilbu, vestu a doufat, že rodiče nejsou mago*i co udělají z komara velblouda.
Upřímně, kdyz to čtu, fakt jsem ráda, že mám shazovaciho posukoidniho kone, na kterého nikdo nechce, aspon je zle k něčemu dobré.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím že vodeni párkrát do roka asi nijak neosetrite. Pokud jsou rodiče přítomni, upozornit je na možná rizika, dítě přilbu, vestu a doufat, že rodiče nejsou mago*i co udělají z komara velblouda.
Upřímně, kdyz to čtu, fakt jsem ráda, že mám shazovaciho posukoidniho kone, na kterého nikdo nechce, aspon je zle k něčemu dobré.

Ono je to na jednu stranu hezké, když můžu povozit dítě - vzpomenu si na vlastní dětství a na to, jakou mi udělalo radost, když jsem se náhodou mohla někde svézt.
Na druhou stranu je ale opravdu potřeba umět říct ne - u mě je hranice krok po obvodu jízdárny, cokoli dalšího je na jezdecký klub. Ostatně, kdyby mi nevadilo jezdit provozáky, tak nemusím mít vlastního koně, tj mi přijde nesmysl si z něj takhle provozáka udělat.

Stormy96L napsal(a):
Přesně tak, máte pravdu. Je to hrozná zodpovědnost a já se ve výuce dětiček až tak nevyžívám, abych se tomu věnovala profesně a dodělávala si všechny náležitosti.
Dá se nějak ošetřit nárazové vodění dětí známých párkrát do roka? I když mi jejich rodiče podepíší nějaký papír, ve finále to nemusí nic znamenat. Mám jen pojistku "na blbost".
A jak je to u lidí, kteří své koně dají do polovičního pronájmu a na jejich koni se dospělý jezdec nadosmrti zmrzačí? Kdo si na kom co vezme?

V rámci ustájení jsme v letní sezonu vodili děti na menších koních. Je na to pojistka. Ale na VODĚNÍ ! Nikoli na ježdění. Bylo s tím babrání. A navíc jsme pojistku uzavřeli přes bratra jedné majitelky koně, který nebyl až tak erudovaný.
Až na samý závěr jsem u souseda, který taky pojišťuje, uzavřela připojištění k pojištění domácnosti.
Už nevozíme. Jako naprostí amatéři jsme navíc ani nevěděli, zda si za vodění můžeme říci o peníze přímo. Tak bylo jízdné dobrovolné. Nevěřili byste, jací jsou někteří rodiče výčůránci.
Suma sumárum, nevidím na vožení cizích dětiček, nic pozitivního.

nedělá vám to radost, obtěžuje vás to, vyprdněte se na to a nemějte výčitky. prostě na to už nemáte čas nebo bych obklikou třeba že kůň má nemocnou nohu, co já vím. ale to už jste vyřešili. koník z toho už taky očividně nebyl nadšen. jako ty jedný holky škoda, ale je to váš kůn

já též nevozím, ale není to můj kůň, nemám čas, jsem ráda, když se dostanu sama na koně a občas jen známých. u cizích lidí vůbec a to hlavně kvůli riziku kdyby se něco stalo. ale prostě řeknu že to není můj kůn a majitel si nepřeje vožení jiných lidí, že kobyla není spolehlivá a je to

Nevozím ani vlastní rodinu-nejezdce, natoš cizí lidi, podívat jo, pohladit jo, sedat ne, právě aby nevzniklo, my příjdem ještě, jo? jen mladší dcera(bývalý jezdec) se asi jednou svezla, ale ta nechce, tak je to v pohodě, vnučka poseděla na kobyle v boxe(tam mám pocit, že časem chtít bude ). Právě z důvodu, že by mě to rozčilovalo (jiné zacházení, jiné pobídky a.t.d.) , zdržovalo, konečně se už nemusím o nic a nikoho starat, jsem pánem svého volného času a musela bych být možná i ošklivá....ke koním a na houby chodím zásadně jen se psem nebo sama.

Na podobné aktivity jsou komerční jízdárny. A že se rodičům nechce platit? A jsou vyčůraní? Noooo tak to by měli mít smůlu. Prostě riziko je velké, děti chtějí všechno hned, neumějí se chovat a rodiče berou vše jako samozřejmost, přitom vzivote by to sami neudělali. Za dobrotu také můžete přijít na žebrotu. Od toho jsou komerční jízdárny pojištěné. A tam by také děti musely makat nooooo a to se nelíbí hlavně zase rodičům. Takže odpovědnost nic, peníze nic, makat nic.... Tak ať si jdou kam chtějí. Je jich jen minimum, kteří to opravdu berou sportovně se vším všudy a jsou normální. Naštěstí takové mám v mojí stáji. Ale představte si, že pro některé rodiče je problém podepsat informovaný souhlas, že vědí, že hrozí riziko úrazu. Tak i to o nich něco vypovídá. 😉

Hlavně mi přijde, že to starání se o koně, úklid atd. přece děti něco učí. Aspoň teda když jsem začínala já, tak jsme zpočátku neplatili, ale chodili pomáhat, naučili jsme se, jak koně v které situaci reagují, dokázali jsme pak snáz předvídat a vyhodnotit situaci. To se přece pak v sedle hrozně hodí, když mám koňské chování už nakoukané, ne? Navíc si troufám říct, že nás to i ve 12 letech naučilo dost zodpovědnosti. U nás ve stáji se vždycky razilo heslo "nejdřív kůň, teprve potom já". Prioritní bylo vždycky se postarat o toho tvora, pak teprve myslet na sebe. Tím, že jsme pomáhali, jsme si vážili takových věcí, jako že můžeme sporťákům pomoct třeba nandat zvony a podobně. Když nás potom nechali jezdit v kroku, byl člověk šťastný a o to víc si vážil, že se do sedla vůbec dostal. I když nám stačilo, že nás nechali ty koně vyčistit. 🙂 Ještě než jsme začali jezdit, zvládli jsme základní manipulaci a péči o koně. Stejně tak mi dodnes zůstaly ze stáje četné třeba uklízecí návyky, vychovali mě k tomu, že ve stáji má být naklizeno.

Neumím si představit, jak dítě, které vlastně k tomu koni nemá vztah jiný než jako k tělocvicnému náčiní, u takové činnosti dlouhodoběji vydrží a nebo jaký to na něj bude mít výchovný vliv, když koně nebere jako přítele, nebo svěřeného tvora, o které by se mělo starat, ale jako prostředek, který je mu připraven k použití třeba jako kolo. Nechápu rodiče, že jim nevadí děti k té zodpovědnosti nevést, ale podporovat je jen v tom "používání " zvířete. To jim nevadí, co se tím to dítě vlastně učí?

Dotaz napsal(a):
Hlavně mi přijde, že to starání se o koně, úklid atd. přece děti něco učí. Aspoň teda když jsem začínala já, tak jsme zpočátku neplatili, ale chodili pomáhat, naučili jsme se, jak koně v které situaci reagují, dokázali jsme pak snáz předvídat a vyhodnotit situaci. To se přece pak v sedle hrozně hodí, když mám koňské chování už nakoukané, ne? Navíc si troufám říct, že nás to i ve 12 letech naučilo dost zodpovědnosti. U nás ve stáji se vždycky razilo heslo "nejdřív kůň, teprve potom já". Prioritní bylo vždycky se postarat o toho tvora, pak teprve myslet na sebe. Tím, že jsme pomáhali, jsme si vážili takových věcí, jako že můžeme sporťákům pomoct třeba nandat zvony a podobně. Když nás potom nechali jezdit v kroku, byl člověk šťastný a o to víc si vážil, že se do sedla vůbec dostal. I když nám stačilo, že nás nechali ty koně vyčistit. 🙂 Ještě než jsme začali jezdit, zvládli jsme základní manipulaci a péči o koně. Stejně tak mi dodnes zůstaly ze stáje četné třeba uklízecí návyky, vychovali mě k tomu, že ve stáji má být naklizeno.

Neumím si představit, jak dítě, které vlastně k tomu koni nemá vztah jiný než jako k tělocvicnému náčiní, u takové činnosti dlouhodoběji vydrží a nebo jaký to na něj bude mít výchovný vliv, když koně nebere jako přítele, nebo svěřeného tvora, o které by se mělo starat, ale jako prostředek, který je mu připraven k použití třeba jako kolo. Nechápu rodiče, že jim nevadí děti k té zodpovědnosti nevést, ale podporovat je jen v tom "používání " zvířete. To jim nevadí, co se tím to dítě vlastně učí?

Myslím, že rozdíl teď x dřív je v tom, že dnešní děti mají nějaký kroužek a aktivitu na úplně každý den, v rámci rozvoje a bla bla. Takže to je pro holky nějaká hudebka, výtvarka, tanec, cizí jazyk a prosadí si, že by chtěla i na koně.
No a rodiče ji samozřejmě musí vozit autem, protože do autobusu samostatně dneska děti pustí málo kdo. A jak to rodiče berou jako další aktivitu, a navíc vlastně nejdražší ze všech kroužků, tak čekají hodinu ježdění a odjezd, a nějaká práce jejich dětí se jim nelíbí ani trochu a jsou naštvaní, že platí a děti místo ježdění pracují nebo podobně, i když to samozřejmě pravda není a čištění a sedlání nám přijde normální a ne jako práce.
Takže hodně jízdáren reaguje na poptávku a nabízí čistě to ježdění.

U mě ty holky chodily i "pomáhat", protože jinde v jezd. oddíle by jim to neumožnili a jejich rodiče byli rádi, že se mnou holky zkusí i tu "druhou stránku věci". Takže zase jim nemůžeme křivdit. Jenomže pro mně to bylo ve finále obrovské přidělání práce. V šest ráno mi byli za zadkem, boxy co mi trvaly normalne dvě hodiny byly na celé dopoledne. Zmatek, ta nejmladší samozřejmě sice držela koště, ale u toho koukala pořád po vlaštovkách a nesoustredila se, takže se vlastně ani nic nepřiučila. Já fakt nebudu vychovávat cizí děcka, nemluvě o té šílené zodpovednosti. Ne ne, já si taky musela prošlapat cestičku sama, nemůžu ji tedy umetat ostatním.

Stormy96L napsal(a):
U mě ty holky chodily i "pomáhat", protože jinde v jezd. oddíle by jim to neumožnili a jejich rodiče byli rádi, že se mnou holky zkusí i tu "druhou stránku věci". Takže zase jim nemůžeme křivdit. Jenomže pro mně to bylo ve finále obrovské přidělání práce. V šest ráno mi byli za zadkem, boxy co mi trvaly normalne dvě hodiny byly na celé dopoledne. Zmatek, ta nejmladší samozřejmě sice držela koště, ale u toho koukala pořád po vlaštovkách a nesoustredila se, takže se vlastně ani nic nepřiučila. Já fakt nebudu vychovávat cizí děcka, nemluvě o té šílené zodpovednosti. Ne ne, já si taky musela prošlapat cestičku sama, nemůžu ji tedy umetat ostatním.

Tak my jsme běžně pracovaly, ale teda nebyly jsme vyloženě malé. Platit si ježdění znamenalo i kydání, stlaní, krmení, natírání vrat, pomoc na závodech, úklid haly, zametání atd.

Jinak to bylo spíš zamyšlení nad tím, co mi takovýhle systém dal do života, jak mě to formovalo. Proto přemýšlím, jaký dlouhodobý efekt může mít ten druhý způsob. V tom "našem " vidím spoustu benefitů.

A nebylo to myšleno konkrétně na vás, spíš mne zarazil uváděný postoj těch rodiců, kterému nerozumím.

Poskytuji výuku péče a ježdění na nikoli "výukových" koních již mnoho let (nejsou to provozáci a nejsou komatičtí). Nejvíc mi na tom vadí asi skutečnost, že jakmile se děti skutečně něco naučí, tak odhopkají někam, kde je "tráva zelenější" (rozuměj, kde není tolik pravidel a požadavků). Udělala jsem si za tím účelem certifikaci instruktora jezdectví, na radu advokátky podepisujeme informovaný souhlas (můžeš se zabít) a provozní řád (jak to udělat, aby ses nezabil) a vyžadujeme úrazové pojištění se zahrnutím rekreačního jezd. sportu (co hradí pojistka, nemusím hradit já). Za 25 let žádný úraz (ťuk ťuk). Nemám lidi na koních pojištěné.

U nás se to bere jako příprava na vlastního koně, takže jsou děti skutečně u všeho, pokud tedy mají tu časovou možnost - svážení sena, vyvážení hnoje, zákroky veterináře, fyzio, zubaře, podkovářské úkony, příprava na výstavy, závody, nakládání koní, veřejné tréninky, když se jede jen tak bez koní na čumendu na nějakou akci (Lysá, Kladruby, dostihy), tak mají možnost jet taky. Dostávají ke studiu články o postrojování, biomechanice, teorii jízdy, bezpečnosti, zákonech okolo koní, veterinární problematice (samozřejmě vše na úrovni "poučeného majitele koně"). Prostě fullservis. K tomu ještě zapřaháme, takže mají i leccos z toho.

A když dítě tuší, jak se hráběmi obrací seno, jak dlouho vydrží jednomu koni balík sena, jak poznat hrubě nepadnoucí sedlo, jak zarašplovat mezi zákroky kopytáře kopyto, jak se chovat s koněm na silnici, proč se nejezdí ve vzrostlé trávě, jak sestavit základní krmnou dávku... tak se rozhlédne a zjistí, že jinde se seno neobrací, zda sedí sedlo, se neřeší (beránek vole) a po silnici se jezdí zásadně vprostřed - a odejde všechnu tuhle moji dřinu ze svojí hlavinky vyventilovat na parelce s vlajícími vlasy ve větru na kulhajícím koni Kupodivu jim nevadí ani vyšší cena docházky jinam. Asi absenci pravidel a bezpečnosti berou jako bonus. U nás se prosím neplatí "za ježdění", ale "za pobyt v areálu" (ehm ehm, pokud se vůbec platí, páč leckdy se na nějaké vyžadování peněz vykašlu a chci jen výpomoc). Je to obrzlička opět kvůli odpovědnosti. Ježdění je u nás nenárokové.

Hlídání dětí, než se naučí stájovou rutinu, je skutečně velmi náročné. Proto beru najednou do stáje max. dvě, abych mohla jedno zaměstnat tupou prací a věnovat se druhému, pak se to dá prostřídat. Ze všeho nejdřív se děti naučí nějaké rutinované úkoly jako sbírání bobků ve výběhu a čištění koní a kopyt, plnění sítí se senem, a potom se u těhle úkonů dají dobře uvrtat a zabavit, když člověk potřebuje bez asistence dělat něco užitečného. Děti se také učí u nás v klidu čekat. Stejně jako koně.

Pokud dorazí dítě, které se chová nestandardně a nebo rodič, který má jiné představy, než já, velmi rychle se loučíme. Několik lidí mi již sdělilo, že si nebude jen kvůli koním zařizovat úrazovku. Několik maminek se mi málem zhroutilo u mého ujištění, že jejich dítě se u koní může skutečně zabít (říkám to takto bez obalu). Kdo tuhle skutečnost odmítá vnímat, ten u koní nemá co dělat.

Bezpečné ježdění znamená omezování (/nejen/ pro puberťáky), takže radši jdou tam, kde můžou už ve 14-ti vyjet na koni bez sedla sami do přírody a cválat na neposekaných loukách.
Jelikož jezdím s dcerou (jsem také jezdec) jsem vděčná za stáj, kde se dodržují bezpečnostní pravidla jízdy i manipulace s koněm.
Můžu se na vyjížďce věnovat více koni - ikdyž 100% to nikdy není, pořád ji hlídám.

S vlastnicvím koně se radši nikde moc nechlubím. Ale chápu reakce lidí, že si chtějí zajezdit (nebo jejich děti) na koni známého. Co to všechno obnáší totiž s pokorou člověk pochopí až po zkušenostech u koní. Je na majitelích, aby si určili, na co se cítí a na co ne a uměli odmítnout....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Poskytuji výuku péče a ježdění na nikoli "výukových" koních již mnoho let (nejsou to provozáci a nejsou komatičtí). Nejvíc mi na tom vadí asi skutečnost, že jakmile se děti skutečně něco naučí, tak odhopkají někam, kde je "tráva zelenější" (rozuměj, kde není tolik pravidel a požadavků). Udělala jsem si za tím účelem certifikaci instruktora jezdectví, na radu advokátky podepisujeme informovaný souhlas (můžeš se zabít) a provozní řád (jak to udělat, aby ses nezabil) a vyžadujeme úrazové pojištění se zahrnutím rekreačního jezd. sportu (co hradí pojistka, nemusím hradit já). Za 25 let žádný úraz (ťuk ťuk). Nemám lidi na koních pojištěné.

U nás se to bere jako příprava na vlastního koně, takže jsou děti skutečně u všeho, pokud tedy mají tu časovou možnost - svážení sena, vyvážení hnoje, zákroky veterináře, fyzio, zubaře, podkovářské úkony, příprava na výstavy, závody, nakládání koní, veřejné tréninky, když se jede jen tak bez koní na čumendu na nějakou akci (Lysá, Kladruby, dostihy), tak mají možnost jet taky. Dostávají ke studiu články o postrojování, biomechanice, teorii jízdy, bezpečnosti, zákonech okolo koní, veterinární problematice (samozřejmě vše na úrovni "poučeného majitele koně"). Prostě fullservis. K tomu ještě zapřaháme, takže mají i leccos z toho.

A když dítě tuší, jak se hráběmi obrací seno, jak dlouho vydrží jednomu koni balík sena, jak poznat hrubě nepadnoucí sedlo, jak zarašplovat mezi zákroky kopytáře kopyto, jak se chovat s koněm na silnici, proč se nejezdí ve vzrostlé trávě, jak sestavit základní krmnou dávku... tak se rozhlédne a zjistí, že jinde se seno neobrací, zda sedí sedlo, se neřeší (beránek vole) a po silnici se jezdí zásadně vprostřed - a odejde všechnu tuhle moji dřinu ze svojí hlavinky vyventilovat na parelce s vlajícími vlasy ve větru na kulhajícím koni Kupodivu jim nevadí ani vyšší cena docházky jinam. Asi absenci pravidel a bezpečnosti berou jako bonus. U nás se prosím neplatí "za ježdění", ale "za pobyt v areálu" (ehm ehm, pokud se vůbec platí, páč leckdy se na nějaké vyžadování peněz vykašlu a chci jen výpomoc). Je to obrzlička opět kvůli odpovědnosti. Ježdění je u nás nenárokové.

Hlídání dětí, než se naučí stájovou rutinu, je skutečně velmi náročné. Proto beru najednou do stáje max. dvě, abych mohla jedno zaměstnat tupou prací a věnovat se druhému, pak se to dá prostřídat. Ze všeho nejdřív se děti naučí nějaké rutinované úkoly jako sbírání bobků ve výběhu a čištění koní a kopyt, plnění sítí se senem, a potom se u těhle úkonů dají dobře uvrtat a zabavit, když člověk potřebuje bez asistence dělat něco užitečného. Děti se také učí u nás v klidu čekat. Stejně jako koně.

Pokud dorazí dítě, které se chová nestandardně a nebo rodič, který má jiné představy, než já, velmi rychle se loučíme. Několik lidí mi již sdělilo, že si nebude jen kvůli koním zařizovat úrazovku. Několik maminek se mi málem zhroutilo u mého ujištění, že jejich dítě se u koní může skutečně zabít (říkám to takto bez obalu). Kdo tuhle skutečnost odmítá vnímat, ten u koní nemá co dělat.

Já bych u vás jezdila i ve svých čtyřiceti. Mně se vaše pravidla a "omezení " líbí. :)

Ja v takovem raji jezdila asi 3 roky. Bylo to moc fajn a hodne jsem se naucila ohledne provozu staje, chovu koni, zdravotních problemu, zavodu atd., ale na dlouhodobé jezdeni to pro dospeleho cloveka nebylo. Stalo to neskutecne casu, prace byla narazove pomerne tezka - na vlastnim se clovek zrasuje rad, na cizim to takova hitparada neni. A clovek nemel sanci vubec nic ovlivnit, dohodnout si jiny cas jezdeni nebo rict, ze tuhle praci delat nechce (bolava zada atd.). Ted jezdim jinde, kde jsku ty vztahy definovanejsi. Majitelka poskytuje jezdeni, ja si za nej platim a nikdo nema zadna nenaplnena ocekavani a predstavy

akscha napsal(a):
Ja v takovem raji jezdila asi 3 roky. Bylo to moc fajn a hodne jsem se naucila ohledne provozu staje, chovu koni, zdravotních problemu, zavodu atd., ale na dlouhodobé jezdeni to pro dospeleho cloveka nebylo. Stalo to neskutecne casu, prace byla narazove pomerne tezka - na vlastnim se clovek zrasuje rad, na cizim to takova hitparada neni. A clovek nemel sanci vubec nic ovlivnit, dohodnout si jiny cas jezdeni nebo rict, ze tuhle praci delat nechce (bolava zada atd.). Ted jezdim jinde, kde jsku ty vztahy definovanejsi. Majitelka poskytuje jezdeni, ja si za nej platim a nikdo nema zadna nenaplnena ocekavani a predstavy

Pro dospělé je to značka ideál.
Jenže děcka se teprve učí a i ta práce jim prospívá k posílení těla, sebevědomí atd. Dnes se ale zapomnělo, že ke koním se chodí vždy na celý půl den - tedy rovnou ze školy a až do večera. Protože tak je šance něco z životních projevů koní nakoukat a naučit se od ostatních. Na takovou tu 40 min. lekci na osedlaném koni může chodit tak někdo trénující na nějaký víceboj, nebo prťata na poníka. Ještě tak domluvená lekce cvičení na koni - někdo s mírnými zdrav. potížemi si chce koně užít jako balanční plochu, ale to je zase předem jasně domluvené...
Jako vždy je to o komunikaci - co kdo kdy jak a co už ne. A to je hodně těžký obor.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Poskytuji výuku péče a ježdění na nikoli "výukových" koních již mnoho let (nejsou to provozáci a nejsou komatičtí). Nejvíc mi na tom vadí asi skutečnost, že jakmile se děti skutečně něco naučí, tak odhopkají někam, kde je "tráva zelenější" (rozuměj, kde není tolik pravidel a požadavků). Udělala jsem si za tím účelem certifikaci instruktora jezdectví, na radu advokátky podepisujeme informovaný souhlas (můžeš se zabít) a provozní řád (jak to udělat, aby ses nezabil) a vyžadujeme úrazové pojištění se zahrnutím rekreačního jezd. sportu (co hradí pojistka, nemusím hradit já). Za 25 let žádný úraz (ťuk ťuk). Nemám lidi na koních pojištěné.

U nás se to bere jako příprava na vlastního koně, takže jsou děti skutečně u všeho, pokud tedy mají tu časovou možnost - svážení sena, vyvážení hnoje, zákroky veterináře, fyzio, zubaře, podkovářské úkony, příprava na výstavy, závody, nakládání koní, veřejné tréninky, když se jede jen tak bez koní na čumendu na nějakou akci (Lysá, Kladruby, dostihy), tak mají možnost jet taky. Dostávají ke studiu články o postrojování, biomechanice, teorii jízdy, bezpečnosti, zákonech okolo koní, veterinární problematice (samozřejmě vše na úrovni "poučeného majitele koně"). Prostě fullservis. K tomu ještě zapřaháme, takže mají i leccos z toho.

A když dítě tuší, jak se hráběmi obrací seno, jak dlouho vydrží jednomu koni balík sena, jak poznat hrubě nepadnoucí sedlo, jak zarašplovat mezi zákroky kopytáře kopyto, jak se chovat s koněm na silnici, proč se nejezdí ve vzrostlé trávě, jak sestavit základní krmnou dávku... tak se rozhlédne a zjistí, že jinde se seno neobrací, zda sedí sedlo, se neřeší (beránek vole) a po silnici se jezdí zásadně vprostřed - a odejde všechnu tuhle moji dřinu ze svojí hlavinky vyventilovat na parelce s vlajícími vlasy ve větru na kulhajícím koni Kupodivu jim nevadí ani vyšší cena docházky jinam. Asi absenci pravidel a bezpečnosti berou jako bonus. U nás se prosím neplatí "za ježdění", ale "za pobyt v areálu" (ehm ehm, pokud se vůbec platí, páč leckdy se na nějaké vyžadování peněz vykašlu a chci jen výpomoc). Je to obrzlička opět kvůli odpovědnosti. Ježdění je u nás nenárokové.

Hlídání dětí, než se naučí stájovou rutinu, je skutečně velmi náročné. Proto beru najednou do stáje max. dvě, abych mohla jedno zaměstnat tupou prací a věnovat se druhému, pak se to dá prostřídat. Ze všeho nejdřív se děti naučí nějaké rutinované úkoly jako sbírání bobků ve výběhu a čištění koní a kopyt, plnění sítí se senem, a potom se u těhle úkonů dají dobře uvrtat a zabavit, když člověk potřebuje bez asistence dělat něco užitečného. Děti se také učí u nás v klidu čekat. Stejně jako koně.

Pokud dorazí dítě, které se chová nestandardně a nebo rodič, který má jiné představy, než já, velmi rychle se loučíme. Několik lidí mi již sdělilo, že si nebude jen kvůli koním zařizovat úrazovku. Několik maminek se mi málem zhroutilo u mého ujištění, že jejich dítě se u koní může skutečně zabít (říkám to takto bez obalu). Kdo tuhle skutečnost odmítá vnímat, ten u koní nemá co dělat.

Dobrý den,
nechci Vám praskat bublinu toho, že to máte ošetřeno, ale soukromé úrazové pojištění dětí je pro vás nikoli výhra, ale nejhorší možná situace.
Pokud by došlo k úrazu, bude pojišťovna plnit z úrazové pojištění dítěte, ale celou tu škodu bude v rámci regresního řízení následně vymáhat na vás jako na viníku - tam stačí být majitelem koně, natož na nich provozovat jakýkoli výcvik.
Koukněte se na regresní nároky pojišťoven, na netu je toho dost, a opravdu zvažte, jestli se raději nepojistit jako provozovatel agroturistiky.

Slon Indický napsal(a):
Dobrý den,
nechci Vám praskat bublinu toho, že to máte ošetřeno, ale soukromé úrazové pojištění dětí je pro vás nikoli výhra, ale nejhorší možná situace.
Pokud by došlo k úrazu, bude pojišťovna plnit z úrazové pojištění dítěte, ale celou tu škodu bude v rámci regresního řízení následně vymáhat na vás jako na viníku - tam stačí být majitelem koně, natož na nich provozovat jakýkoli výcvik.
Koukněte se na regresní nároky pojišťoven, na netu je toho dost, a opravdu zvažte, jestli se raději nepojistit jako provozovatel agroturistiky.

Souhlasím se Slonem.
Když půjčíte lodičku a někdo se z ní utopí, nic se Vám nestane. Když někoho posadíte na koně, VEŠKERÉ úrazy jdou na Vaše triko. Proto protože, je to kůň.Živý. Vy jste ho posadila, Vy jste vybrala špatného koně, Vy jste to nepohlídala. Vy, Vy, Vy!
A nemyslete si, z milých rodičů se obratem stanou fúrie, když stojí nad děckem se zlomenou rukou. A nedej Bože, když jste movitá! Při prefíkaném právníkovi žalující strany Vám zbydou jen oči pro pláč.
Pokud se za 25 let nic nestalo, je nejvyšší čas, toho nechat. Už máte nasbíraného štěstí přehršel a je možné, že se odebere k sousedům.

sisi58 napsal(a):
Souhlasím se Slonem.
Když půjčíte lodičku a někdo se z ní utopí, nic se Vám nestane. Když někoho posadíte na koně, VEŠKERÉ úrazy jdou na Vaše triko. Proto protože, je to kůň.Živý. Vy jste ho posadila, Vy jste vybrala špatného koně, Vy jste to nepohlídala. Vy, Vy, Vy!
A nemyslete si, z milých rodičů se obratem stanou fúrie, když stojí nad děckem se zlomenou rukou. A nedej Bože, když jste movitá! Při prefíkaném právníkovi žalující strany Vám zbydou jen oči pro pláč.
Pokud se za 25 let nic nestalo, je nejvyšší čas, toho nechat. Už máte nasbíraného štěstí přehršel a je možné, že se odebere k sousedům.

Tam ani nejde o to, že by nepřítelem byli rodiče. Ti se prostě obrátí v dobré víře na pojišťovnu, a mnohdy i za asistence provozovatele, který jako Buggyra je rád, že bude platit pojišťovna a ne on. Pojišťovna si vyžádá podklady a celkem bez komplikací vyplatí slušné peníze za úraz. Rodiče i provozovatel stáje jsou spokojení, protože jim plnil peníze někdo jiný a vzájemné vztahy jsou v pořádku.
No a zhruba měsíc po ukončení léčení přijde provozovateli stáje dopis od pojišťovny, že po něm pojišťovna vymáhá veškeré ty vyplacené peníze. Provozovatel je zmatený, hledá právníka, ten je obvykle taky zmatený, protože regresní nároky pojišťoven jsou častější tak za posledních 5 let a moc se o nich nemluví, a než se nadějí, jde to před soud. Tam to jde překvapivě rychle, protože v zákoně je něco jako, že pokud pojišťovna vyplatila ze soukromého pojištění za škodu, za kterou odpovídá třetí osoba, má nárok domáhat se plnění po této třetí osobě. Pojišťovna má podklady a právníka, co nedělá nic jiného, než regresy, plnění vyplatila, a podle NOZu za škodu způsobenou zvířetem odpovídá majitel zvířete, a pokud navíc provozuje nějaké podnikatelské aktivity (a to výuka bude, bez ohledu na to, jestli má podnikatelské oprávnění), tak je to jasné a není co řešit. Soudce to má jednoduché, právník pojišťovny připraví vše jednoduše a formulářově, a soudce vykáže rychlou činnost a sníží si průměrnou délku trvání řízení.
Není se moc čím chlubit, ale pracovala jsem ještě nedávno v inkasní agentuře (nějak se člověk živit musí) a případy provozovatelů jezdeckých škol, ať už oficiálně nebo neoficiálně, kteří v dobré víře požadovali úrazové pojištění klientů a následně vše museli platit pojišťovně, jsem měla na stole tak dva za půl roku, a to pojišťovna, která se na inkasní agenturu obracela, byla jedna z malých.

Slon Indický napsal(a):
Dobrý den,
nechci Vám praskat bublinu toho, že to máte ošetřeno, ale soukromé úrazové pojištění dětí je pro vás nikoli výhra, ale nejhorší možná situace.
Pokud by došlo k úrazu, bude pojišťovna plnit z úrazové pojištění dítěte, ale celou tu škodu bude v rámci regresního řízení následně vymáhat na vás jako na viníku - tam stačí být majitelem koně, natož na nich provozovat jakýkoli výcvik.
Koukněte se na regresní nároky pojišťoven, na netu je toho dost, a opravdu zvažte, jestli se raději nepojistit jako provozovatel agroturistiky.

děkuji, myslím, že takhle to opravdu funguje. Pojištění jezdců je bohužel finančně nedostupné, pro mě :-) nicméně ono to nevadí, o ježdění u mě s omezeními již není zájem Vlastně můj popis situace měl být psaný v čase minulém.

Moje štěstí, že se za ta léta nic nestalo, netkví v náhodě. Skutečně se nestane, že by dotyční byli u koní sami a nebo na koni v nekontrolované situaci. Samozřejmě se z koní padá a samozřejmě se dítě může zabít i při pádu ve výběhu při špatném pohybu koně. To všechno víme. Pokud se to stane, a rodič se na nás bude hojit, majitel koně je s tím bohužel srozuměn. A dokud bude ochotný poskytovat na koních ježdění dalším lidem, budu se já snažit všemožně zabezpečovat bezúrazovost. A budeme dělat i vše pro to, abychom snížili naši odpovědnost. Ale rozhodně děkuji dámy za doporučení :-) holt tuhle skutečnost musíme vzít na vědomí.

Slon Indický napsal(a):
Tam ani nejde o to, že by nepřítelem byli rodiče. Ti se prostě obrátí v dobré víře na pojišťovnu, a mnohdy i za asistence provozovatele, který jako Buggyra je rád, že bude platit pojišťovna a ne on. Pojišťovna si vyžádá podklady a celkem bez komplikací vyplatí slušné peníze za úraz. Rodiče i provozovatel stáje jsou spokojení, protože jim plnil peníze někdo jiný a vzájemné vztahy jsou v pořádku.
No a zhruba měsíc po ukončení léčení přijde provozovateli stáje dopis od pojišťovny, že po něm pojišťovna vymáhá veškeré ty vyplacené peníze. Provozovatel je zmatený, hledá právníka, ten je obvykle taky zmatený, protože regresní nároky pojišťoven jsou častější tak za posledních 5 let a moc se o nich nemluví, a než se nadějí, jde to před soud. Tam to jde překvapivě rychle, protože v zákoně je něco jako, že pokud pojišťovna vyplatila ze soukromého pojištění za škodu, za kterou odpovídá třetí osoba, má nárok domáhat se plnění po této třetí osobě. Pojišťovna má podklady a právníka, co nedělá nic jiného, než regresy, plnění vyplatila, a podle NOZu za škodu způsobenou zvířetem odpovídá majitel zvířete, a pokud navíc provozuje nějaké podnikatelské aktivity (a to výuka bude, bez ohledu na to, jestli má podnikatelské oprávnění), tak je to jasné a není co řešit. Soudce to má jednoduché, právník pojišťovny připraví vše jednoduše a formulářově, a soudce vykáže rychlou činnost a sníží si průměrnou délku trvání řízení.
Není se moc čím chlubit, ale pracovala jsem ještě nedávno v inkasní agentuře (nějak se člověk živit musí) a případy provozovatelů jezdeckých škol, ať už oficiálně nebo neoficiálně, kteří v dobré víře požadovali úrazové pojištění klientů a následně vše museli platit pojišťovně, jsem měla na stole tak dva za půl roku, a to pojišťovna, která se na inkasní agenturu obracela, byla jedna z malých.

Jsem ráda, že jste to tak pěkně a přehledně napsala. Já to jen shrnula do malé kuličky. Spíše jako varování,než poučení.

Tak děti, kdo je pojištěný? Já,já,já..Takže vy tři se sbalte a vypadněte.😂😂 Ostatní se připraví na hodinu.😀

Vpodstatě jsi si odpověděla sama a já tomu rozumím. Jen si ti po sobě přečti. Kdyby jsi vytvořila anketu, hlasovala bych pro klid Tebe i koníka aby jste to přinejmenším omezili.
Možná by to bylo něco jiného, kdyby za vámi chodil někdo, kdo se tomu chce věnovaty je pečlivý, starostlivý a chce se tomu plně věnovat....a byl to třeba jen jeden člověk. Ale přečti si to po sobě. Já mám pocit, že spíše nevíš, jak to zastavit aniž by se na Tebe nekoukali jako na vraha dětského štěstí.

Už jsem to skoro vyřešila. :-D
Problémová už nechodí, pečlivou si nechávám, třetí nechám dojezdit srpen a od září utrum. Fakt mi to dost kazilo potěšení z vlastního koně.

Tak super a gratuluji 😁

Strašný. Mít koně a vozit na jich děti je jako vlastnit atomovou zbraň a být jednou nohou stále v kriminálu. Proto mám pojištění odpovědnosti a činnosti, tedy jezdeckého kroužku. Je to dosti dráha záležitost, nicméně já bych prostě nemohla spát, kdyby tomu tak nebylo. Děti jsou všelijaké, ale rodiče ještě horší. Jejich představy o tom, že vy zařídíte, aby se jim nikdy nic nestalo a aby se probůh třeba neumazalo, jsou strašné. Děti podporují v obcházení pravidel, platit se jim občas nechce, když děcka poruší povinnosti nebo ohrozí někoho, sebe, nebo i koně, tak trest v podobě desetimunutového hrabání jim přijde šílený.... Děti i když jim něco řekněte padesatkrat, tak po padesátce první to stejně udělají obráceně, nic si napamtuji, nic nevědí, za nic nechtějí mít zodpovědnost... A bohužel rodiče je v tom podporují. Nechce se jim chodit pravidelně, jenom když se jim to hodí, nechce se jim pracovat, nechce se jim být pod dozorem... A ano, jakmile se trošku něco naučí frrrr někam, kde není žádný dozor, kde má koně jen pro sebe, kde může machrovat.... A hlavně nic nemusí. Bylo jich takových už obrovská spousta. Ale existují i výjimky. Musím uznat že ano. Ale moc jich není. Pár jich mám u mě ve ateji. Jsem za ně moc šťastná.

dneska to je hrozný jak se daj ze všeho vytřískat prachy. dřív se něco dítěti stalo - jeho riziko, jeho blbost, dneska vás budou tahat po soudech a bude cálovat do smrti. nepochopím proč prostě nestačí podepsaat papír a majitel je z obliga :( všude se něco může stát a u koní ještě víc.

člověk se to snaží třeba ošéfovat a pak zjistí že je mu to stejně k prdu, viz. úrazovky a tak dále
tý refundaci bych věřila - stará paní vytopila byt, pojištovna dotyčným solidně zaplatila opravu a samozřejmě to chtěli po paní.
jen tak pro zajímavost. to tak platíte třeba 20 let pojistku na blbost s tím, že když vytopíte sousedy pojišťovna to zaplatí. ovšem pak vám praskne bojler/topení, vytopí to sousedy a vy zjístíte že na toto vaše pojistka neplatí (musela byste mít odpovědnost z nemovitosti) :( (reálný případ, byla jsem na přepážce)

etnies86 napsal(a):
dneska to je hrozný jak se daj ze všeho vytřískat prachy. dřív se něco dítěti stalo - jeho riziko, jeho blbost, dneska vás budou tahat po soudech a bude cálovat do smrti. nepochopím proč prostě nestačí podepsaat papír a majitel je z obliga :( všude se něco může stát a u koní ještě víc.

člověk se to snaží třeba ošéfovat a pak zjistí že je mu to stejně k prdu, viz. úrazovky a tak dále
tý refundaci bych věřila - stará paní vytopila byt, pojištovna dotyčným solidně zaplatila opravu a samozřejmě to chtěli po paní.
jen tak pro zajímavost. to tak platíte třeba 20 let pojistku na blbost s tím, že když vytopíte sousedy pojišťovna to zaplatí. ovšem pak vám praskne bojler/topení, vytopí to sousedy a vy zjístíte že na toto vaše pojistka neplatí (musela byste mít odpovědnost z nemovitosti) :( (reálný případ, byla jsem na přepážce)

Odpovědnost z nemovitosti? Nemyslela jste spíš pojištění odpovědnosti z domácnosti? Ta se vztahuje právě na ty vytopené sousedy, ale třeba i na vaše děti, které v obchodě způsobí nechtíc škodu nebo na psa, který uteče a někoho pokouše. Čemu říkáte pojistka na blbost? Odpovědnost vůči zaměstnavateli? Když třeba bourám se služebním autem?

etnies86 napsal(a):
dneska to je hrozný jak se daj ze všeho vytřískat prachy. dřív se něco dítěti stalo - jeho riziko, jeho blbost, dneska vás budou tahat po soudech a bude cálovat do smrti. nepochopím proč prostě nestačí podepsaat papír a majitel je z obliga :( všude se něco může stát a u koní ještě víc.

člověk se to snaží třeba ošéfovat a pak zjistí že je mu to stejně k prdu, viz. úrazovky a tak dále
tý refundaci bych věřila - stará paní vytopila byt, pojištovna dotyčným solidně zaplatila opravu a samozřejmě to chtěli po paní.
jen tak pro zajímavost. to tak platíte třeba 20 let pojistku na blbost s tím, že když vytopíte sousedy pojišťovna to zaplatí. ovšem pak vám praskne bojler/topení, vytopí to sousedy a vy zjístíte že na toto vaše pojistka neplatí (musela byste mít odpovědnost z nemovitosti) :( (reálný případ, byla jsem na přepážce)

To tady je ještě celkem klid,ale v USA už žalují výrobce cigaret,výrobce hamburgerů, ba i lékaře pro jistotu kdyby náhodou z něj šlo něco vytřískat a něco zanedbal.😀 Také výrobce mikrovnky zažalujeme, protože nikde nevaroval že se tam nesmí sušit kočka.

etnies86 napsal(a):
dneska to je hrozný jak se daj ze všeho vytřískat prachy. dřív se něco dítěti stalo - jeho riziko, jeho blbost, dneska vás budou tahat po soudech a bude cálovat do smrti. nepochopím proč prostě nestačí podepsaat papír a majitel je z obliga :( všude se něco může stát a u koní ještě víc.

člověk se to snaží třeba ošéfovat a pak zjistí že je mu to stejně k prdu, viz. úrazovky a tak dále
tý refundaci bych věřila - stará paní vytopila byt, pojištovna dotyčným solidně zaplatila opravu a samozřejmě to chtěli po paní.
jen tak pro zajímavost. to tak platíte třeba 20 let pojistku na blbost s tím, že když vytopíte sousedy pojišťovna to zaplatí. ovšem pak vám praskne bojler/topení, vytopí to sousedy a vy zjístíte že na toto vaše pojistka neplatí (musela byste mít odpovědnost z nemovitosti) :( (reálný případ, byla jsem na přepážce)

Souhlas. Platila jsem roky pojištění domácnosti a jen šťastnou náhodou jsem zjistila, že mám sice pojištěno 100 let staré vybavení, ale už ne, když mi pračka vyplaví poschodí pode mnou nebo mi požár prohoří k sousedům nad námi.
Věřili byste tomu?

sisi58 napsal(a):
Souhlas. Platila jsem roky pojištění domácnosti a jen šťastnou náhodou jsem zjistila, že mám sice pojištěno 100 let staré vybavení, ale už ne, když mi pračka vyplaví poschodí pode mnou nebo mi požár prohoří k sousedům nad námi.
Věřili byste tomu?

A máte tu odpovědnost? Ony to jsou 2 věci - pojištění domácnosti a pojištění odpovědnosti z domácnosti. Já už vyplavila sousedy dvakrát a pojišťovna bez řečí plnila.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A máte tu odpovědnost? Ony to jsou 2 věci - pojištění domácnosti a pojištění odpovědnosti z domácnosti. Já už vyplavila sousedy dvakrát a pojišťovna bez řečí plnila.

Dal mi to do pořádku soused odnaproti. Mám k tomu připojištění i na kobylu. Ví, že pokud by něco zkonil, budu ho chodit strašit!

Je vícero pojištění. Pojistkou na blbost je myšleno odpovědnost z běžného obč. Života (pračka vám vytopi sousedy, pes způsobí škodu, děti něco provedou...), pak je odpovědnost z držení nemovitosti ( ulitla střecha poškodí sousedy, váš strom způsobí škodu nebo prasklé topení vytopi sousedy). Pojištění domácnosti kryje škody na vašem majetku při požáru a dalších sjednaných rizik. Dále tu máme pojištění stavby/bytu. Pojištění z výkonu povolání a mnoho dalších....

Stormy96L napsal(a):
Ahoj,

řeším dilema. Koncem minulého roku jsem známé dovolila přijít s dcerou nezávazně povozit malou na mém valachovi. Známá se toho chytla, že malá koně miluje a že ke mně budou chodit pravidelně. Naivně jsem si řekla proč ne a malá ke mně začala chodit každý týden. No a protože je to poměrně ambiciózní dítko, brzy ji nestačilo vodění po lese. Tak jsem ji na střídačku začala brát i na lonž...
Mezitím její mamka stihla rozhlásit, že vozím její dceru na hodném hezkém koníčkovi a chytly se toho další dvě maminy koňochtivých dětí. U nás totiž není moc jednoduché sehnat ježdění pro děti se vší péčí okolo, já je nechávám pomoct mi dovést koně, vyčistit, nasedlat, nachystat krmení... Takže všichni naprosto nadšení.
Jenže teď pro změnu přestávám být nadšená já, chodí mi na valacha tři holčiny 8-14 let + občas si sedne mamka jedné z nich. Nikdy jsem svého koně nechtěla dávat do pronájmu a ani to nemám v plánu, takže možnost dát ho do pronájmu jednomu jezdci místo 3 a půl je pro mě nemyslitelná. Peníze navíc se mi samozřejmě hodí. Jenomže...
Už několik hodin před příchodem jedné z holčin je mi nevolno, mají s ní prý potíže i doma, nesoustředí se, není pečlivá, moc si ničeho neváží, když se kůň lekne, začne křičet.
Nemám trenérskou licenci ani žádné jiné povolení. Nikdo z okolí ani majitelé stáje nic neříkají, ale já z toho mám občas blbý pocit, z té zodpovědnosti a všeho. Výcvik dětí navíc vůbec není něco, čím bych se chtěla zabývat, mám svou práci, kterou miluju. Přesto cítím, že maminky dětí vyvíjejí nenápadný nátlak na dodělání licencí.
Můj valach je charakterní zvíře, děti nekope, nekouše, neháže na zem při začátečnických chybách. Přesto na něm poslední dobou pozoruju určitou otupělost, už není tak jemný na pobídky, sem tam mu u dětí projde něco za co bych ho já běžně srovnala. Jenomže vykažte rázně koně do patřičných mezí, když na něm sedí psychicky labilní dítě... Valach je navíc hodně citlivý na rozpoložení lidí kolem. Třeba už ho sama pěkně štvu svými smíšenými pocity ohledně docházející omladiny.
Nechci od vás konečný verdikt, to budu muset rozhodnout sama, spíš nestranný pohled zvenčí.
Třeba minulé léto to bylo s mým koněm o něčem jiném, když jsem ho měla jen pro sebe. Letos se zařizujeme podle toho jak kdo přijede z dovolené a vzpomene si, že během školního roku chodil pravidelně za koněm.
Děti známých povozím čas od času ráda, ale asi fakt nemám sílu na vedení kroužku. :-/

Podle mého názoru - pokud jste z toho už psychicky hotová, tak bych to, být na Vašem místě, ukoncila. Chápu, že ne všude se dá sehnat kvalitní ježdění, ale... přece existuje spousta míst, kde se dá jezdit. Jak píšou ostatní - jestli někoho znáte, kdo tohle dělá, dohoďte jim ho. A nebo ať pátrají sami! Přece když chce dítě jezdit, tak je i na mě, jakožto rodiči, abych něco pořádnýho našla. Myslím, že jste toho pro ně udělala dost. Jestli budete pořád ustupovat nátlakům, vím z vlastní zkušenosti, že to není žádná legrace "ukázat, co ve mě vlastně je" 😁, ale přece sebou nemůžete nechat takhle manipulovat...
Z mojí zkušenosti: kamarádka mě poprosila, jestli bych jí na jeden den nepohlidala dítě... Ja nadšeně souhlasila, protože jsem v té době žádné ještě neměla... Sedět furt doma mě přestalo bavit, tak povídam, že půjdeme za koníkama, že se třeba i sveze... No, svůj účel to splnilo - ty dvě hodiny jsme nestravily u televize, ale u koní, a holku to bavilo... "Zajezdila" si bez sedla, spolu jsme i zaklusaly a já měla krásný pocit štěstí, když nadšeně mámě vyprávěla své zážitky.... Jenže pak mě má úžasná kamarádka začla využívat, že prý to dceru hrozně bavi... Jo, zpočátku to šlo, zvládala jsem to já i koně... Ale stačily pouhý dva měsíce a už jsem cítila, že si ty koně ani neužívám. Spíš vymýšlím plán pro dítě, abych ho na těch 45 minut zabavila. A to už mě teda nebavilo. Nechtěla jsem nikoho zranit, hledala jsem pořád šetrnější a šetrnější způsob, JAK jim to sdělit, hlavně však malý, protože ta si pořád všechno hrozně bere... Ale nakonec jsem se rozhodla, že říct pravdu bude nejlepší. Řekla jsem, že už to nezvládáme já ani koně a že jsou i jiní (a pro podobné děti zapálenější) lidé... Sice se kámoška naštvala, ale to zase potom není kamarádka, když nedokaze respektovat moje pocity... Na Vašem místě bych tedy řekla pravdu. A uleví se Vám 😉👍

Tak a je to tady, vnučka se chce vozit...sjela si na dovolené na poníkovi a rodinná rada rozhodla, proč za to platit, když máme koně..... , se poto.... , tak jsem jim řekla, že BABIČKA má koně.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak a je to tady, vnučka se chce vozit...sjela si na dovolené na poníkovi a rodinná rada rozhodla, proč za to platit, když máme koně..... , se poto.... , tak jsem jim řekla, že BABIČKA má koně.....

A co vám na to řekla rodinná rada?

ale tak babička by vnučku teda svézt měla. resp. by to mohl být hezky strávený čas s vnučkou. ale třeba to je u nás jiné - naše babičky by se přetrhli o dcerky

etnies86 napsal(a):
ale tak babička by vnučku teda svézt měla. resp. by to mohl být hezky strávený čas s vnučkou. ale třeba to je u nás jiné - naše babičky by se přetrhli o dcerky

Svézt by asi měla - za předpokladu, že je to v zájmu té vnučky a není to proti zájmu babičky (ta koneckonců bude mít zodpovědnost) či koní.
Ono se to opravdu může poměrně snadno zvrtnout, a to i když pomineme rizika úrazů všech zúčastněných. Ostatně jeden příběh o tom, kde občasné svezení skončilo nechutí koně i jeho majitelky, tady popisuje přímo zadavatelka.
Nemyslím si, že vnučka má automaticky právo na jízdu jen proto, že její babička je majitelkou koní. S vnučkou přece lze trávit čas i jinak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak a je to tady, vnučka se chce vozit...sjela si na dovolené na poníkovi a rodinná rada rozhodla, proč za to platit, když máme koně..... , se poto.... , tak jsem jim řekla, že BABIČKA má koně.....

Učila jsem jezdit více lidí a nejhorší jsou rodinní příslušníci. Opravdu. Zvláště děti pořád zkouší hranice, tedy jestli musí opravdu poslechnout (což je u koní o nervy).

Já bych v rámci rodinného klidu nastavila omezený počet svezení. Jakože: "samo že vnučku svezu, jenže je na velkého koně ještě malá a nerada bych jí to znechutila tím že se přetíží... Navrhuji aby jste ji přivezli, já budu mít nachystaného koně, povodím ji 10 až 15 minut a zase si ji odvezete, abych mohla jezdit a kůň se neplašil z děcka. Víte oni ti poníci mají na děti vychované a vycvičené..." No a uděláme to takhle 3x týdně do konce prázdnin a ve školním roce se uvidí co a jak dál.
A hlavně být během zkoušení jednoznačně tvrdá na dodržování pravidel. Aby se případně dalo říci, sami jste viděli, že děcko neposlouchá na první vyslovený pokyn a to u koní musí být, protože já opravdu řídím zvíře a i to děcko na něm, nemůžu se rozkrájet. Nemůžu si vzít na svědomí, že se vnučce stane úraz na mém koni který má výcvik pro dospělého jezdce. Ráda ji vezmu na bazén, nebo na bruslení. Ale ke velkému koni ne před XY rokem.

Vnučce jsou čerstvě tři roky a já mám koně velkého.....potřebuju držiče u sedla, občas si jí za koněm vezmu, ale toho jen otlapkáme v boxe , posadím jí na kobylu a opět odvedem....nebojte já si z ní rajťáka udělám, když mi to nevyšlo s vlastníma.... , ale tři roky je fakt zatím jen o svezení ...to ještě nelze hovořit o výcviku.
Ona mě rodinná rada jen tak (manžel a starší dcera) dráždí abych bublala. Sami mají plnou pusu, jak je nesvezu a když mají možnost tak nejednou nemají čas....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vnučce jsou čerstvě tři roky a já mám koně velkého.....potřebuju držiče u sedla, občas si jí za koněm vezmu, ale toho jen otlapkáme v boxe , posadím jí na kobylu a opět odvedem....nebojte já si z ní rajťáka udělám, když mi to nevyšlo s vlastníma.... , ale tři roky je fakt zatím jen o svezení ...to ještě nelze hovořit o výcviku.
Ona mě rodinná rada jen tak (manžel a starší dcera) dráždí abych bublala. Sami mají plnou pusu, jak je nesvezu a když mají možnost tak nejednou nemají čas....

Takže rodina zatím jen tak dráždí hada bosou nohou ;-)
To teprve přijde....

Rodinní příslušníci...Máme za sebou první společnou vyjížďku, každý na svém koni. Několik let práce, kupodivu nejsem šedivá.
Syn je totál ignorant pokynů a pravidel. Poník mi pomohl mu ta pravidla vysvětlit a s jakou radostí v oku. Vlastní dítě lze nechat padat a sprostě mu nadávat za tahání za hubu. S manželem je to těžší😉

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A já hrdinka jsem se pokoušela naučit jezdit svého tátu. Skončilo to jedině na lonzi jako cvičení na záda. Na vyjížďku nemám nervy, pořád se kochal a na koně nemyslel... Natož dbát nějakých rad. Syn nakonec slušně cvičí na lonzi, zvládne vodit a držet nohy kováři, ale vyjížďka ho nebaví. No tak snad budu mít vnoučata ;-)

Dnes jsem objevila tento článek. Potvrdil mi, že vozit děti, ale i dospělé, je záležitost veskrze riskantní.
https://www.mesec.cz/clanky/za-pad-z-kone-chtit-odskodneni-pravo-umoznuje-ale-co-moralka/?utm_campaign&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz&fbclid=IwAR39rDbhWV9jo2tbY9ZrWyo-3LLpDcEUx5CEK4ns95Y4rf5uNqhoaKlyndU

sisi58 napsal(a):
Dnes jsem objevila tento článek. Potvrdil mi, že vozit děti, ale i dospělé, je záležitost veskrze riskantní.
https://www.mesec.cz/clanky/za-pad-z-kone-chtit-odskodneni-pravo-umoznuje-ale-co-moralka/?utm_campaign&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz&fbclid=IwAR39rDbhWV9jo2tbY9ZrWyo-3LLpDcEUx5CEK4ns95Y4rf5uNqhoaKlyndU

No, a rada v článku si sjednat úrazové pojištění je špatná, jak je vidět z této diskuze (pojišťovna sice klientovi zaplatí, ale bude to vymáhat po majiteli/instruktorovi). Takže to nemá řešení...

Naďa3 napsal(a):
No, a rada v článku si sjednat úrazové pojištění je špatná, jak je vidět z této diskuze (pojišťovna sice klientovi zaplatí, ale bude to vymáhat po majiteli/instruktorovi). Takže to nemá řešení...

Řešení je mít to pojištěno jako svou podnikatelskou činnost, jen to je dost drahé a není se pak čemu divit, že ceny ježdění rostou.

Slon Indický napsal(a):
Řešení je mít to pojištěno jako svou podnikatelskou činnost, jen to je dost drahé a není se pak čemu divit, že ceny ježdění rostou.

Nebo pojištění odpovědnosti za zvíře, které vlastním. Když ho třeba při vedení neudržím a někdo z něj spadne nebo vběhne na silnici a při havárii se zraní řidič (i auto) a tak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo pojištění odpovědnosti za zvíře, které vlastním. Když ho třeba při vedení neudržím a někdo z něj spadne nebo vběhne na silnici a při havárii se zraní řidič (i auto) a tak.

No, to neřeší ovšem právě (většinou) pád jezdce.

Sice mi jedna zprostředkovatelka a tak trochu specialistka na pojištění říkala, že se to do odpovědnosti dá také zahrnout, pokud dokážete, že zavinění bylo na vaší straně (dítě spadlo, protože jsem nedotáhla sedlo - moje chyba, moje odpovědnost), ale pokud nejste zároveň majitel koně, tak se stejně odpovědnost dělí mezi majitele a toho, kdo zavinil. A to neudržení by muselo opět probíhat tak, že 1) vy jste neudržela -> 2) v důsledku toho dítě spadlo. Nesmí vám dítě spadnout před neudržením koně. Leda byste koně poplašila sama, např. tím, že byste se mu pokoušela nasadit masku proti hmyzu, kůň se polekal a dítě spadlo. To je potom vaše přímé zavinění. Ale nesmíte říct "on se normálně neleká, nevím, proč to udělal", ale naopak musíte říct "já vím, že se leká, moje hloupost, že jsem mu tu masku nenasadila než nasedlo dítě". Nesmíte se pokusit vyvinit, v tu chvíli pojišťovna dává ruce pryč, protože není jisté, proč se kůň leknul (jestli ho dítě během nasazování masky nekoplo například). To ony si pojišťovny zase najdou důvod. Člověk musí přemýšlet i nad tím, JAK škodu nahlásí, aby pojišťovna plnila, a co přesně při vyšetřování pojišťovákovi říct, a jak to formulovat. Nakonec je dobré mít na telefonu nějakého toho spřáteleného pojišťováka, který poradí, jak to podat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, to neřeší ovšem právě (většinou) pád jezdce.

Sice mi jedna zprostředkovatelka a tak trochu specialistka na pojištění říkala, že se to do odpovědnosti dá také zahrnout, pokud dokážete, že zavinění bylo na vaší straně (dítě spadlo, protože jsem nedotáhla sedlo - moje chyba, moje odpovědnost), ale pokud nejste zároveň majitel koně, tak se stejně odpovědnost dělí mezi majitele a toho, kdo zavinil. A to neudržení by muselo opět probíhat tak, že 1) vy jste neudržela -> 2) v důsledku toho dítě spadlo. Nesmí vám dítě spadnout před neudržením koně. Leda byste koně poplašila sama, např. tím, že byste se mu pokoušela nasadit masku proti hmyzu, kůň se polekal a dítě spadlo. To je potom vaše přímé zavinění. Ale nesmíte říct "on se normálně neleká, nevím, proč to udělal", ale naopak musíte říct "já vím, že se leká, moje hloupost, že jsem mu tu masku nenasadila než nasedlo dítě". Nesmíte se pokusit vyvinit, v tu chvíli pojišťovna dává ruce pryč, protože není jisté, proč se kůň leknul (jestli ho dítě během nasazování masky nekoplo například). To ony si pojišťovny zase najdou důvod. Člověk musí přemýšlet i nad tím, JAK škodu nahlásí, aby pojišťovna plnila, a co přesně při vyšetřování pojišťovákovi říct, a jak to formulovat. Nakonec je dobré mít na telefonu nějakého toho spřáteleného pojišťováka, který poradí, jak to podat.

Souhlas. Něco takového jsem měla na mysli.