Uživatel s deaktivovaným účtem

Ahoj, navazuji na svoji poslední diskuzi.
Mám obecně bežný problém. Mladý kůň mi sám jde na vyjížďku, ale jakmile se stočíme k domovu, je to momentálně boj, on výrazně zrychlí, jet na zahozené otěži nebo mírném prilnuti jako od domova je scifi a zároveň mu sahám do huby. Ne, tudy cesta nevede. Vím, že ještě není dobre prostupný na otezi, musím na tom makat, proto ten kus zatím dojdu vždycky pěšky, stejně teprve ven jezdit začínáme, takže ono i tak je toho tak akorát....ale stejně, přečetla jsem si mnoho rad, jak tomu i tak zamezit - práce p vyjíďce na jízdárně, kruhy, vracet se zpět apoštol. Určitě to funguje, nicméně já se teď zamýšlím nad rozkolem "prostě má pro sebe 23 hodin denně a tu ejdnuhodinu jsem tu já a šéfuju, tak musí poslouchat a prostě chci aby to respektoval, resp. nezivis-neprepinej" vs. "kdyby se se mnou cítil v bezpečí , tak tolik nespěchá a je víc v pohodě".
Ráda bych se vydala tou druhou cestou, ale nevím, co to 7pak v praxi konkrétně znamená. Ke kobyle se snažím chovat rovně, spravedlivě, ze země fungujeme dobře, myslím, že máme dobrý vztah.
Co byste poradili?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já neumím udělat "aby byl se mnou rád, a domů nespěchal" ale umím udělat "součástí práce a výchovy bude, že domů se nespěchá, a když řeknu, tak se půjde pomalu". Bohužel.
Takže kůň je naučený na povel (ideálně sedem), na který má zpomalit, a pokud neposlechne pokyn sedem, následuje slovní pokyn, který znamená "zpomal", nikoli "zastav" (pozor, používání povelu pro "zastav" na pouhé zpomalení snižuje všeobecnou účinnost povelu na zastavení, proto je dobré je přísně rozlišovat). Pokud nezpomalí na takový pokyn, v podstatě následuje trest v podobě zabrždění otěží, a nějaké práce (zpravidla po zastavení ještě zacouvat, v případě, že se jednalo o rychlejší chod, tak v daném chodu kruhy nebo osmičky na místě s důrazem na dobrou práci v ohnutí). Pokud není prostor (ohraničená cesta) nebo musíme respektovat tempo dalších koní, potom nastupují fígle jako dovnitř plec, ustupování na holeň, dovnitř záď... Tohle mi funguje u toho býv. dostiháka.
K sahání do otěží se při pravidelném režimu a oživování pokynu vůbec nemusím uchylovat - bohužel jen v případě, že jdeme sami nebo ze špice. Pokud jdeme za koněm, který chodí pomaleji (všichni chodí pomaleji ), tak musím koně korigovat na rozestup, rozestupy totiž nemáme zažité, velmi málo máme možnost jezdit s druhým koněm (a ačkoli se snažím jezdit druhá, často to je méně zkušený člověk, a musím jezdit první tak jako tak). To ho v takovou chvíli, kdy vím, že budu muset korigovat často, prostě vezmu na otěž na stálý kontakt jako na jízdárně, to se nedá nic dělat. Pak to samozřejmě není "trest", ale obyčejná práce.
Když jdeme s více cizími koňmi (ha, jednou za půl roku), tak plnokrevník postrádá vyšších mozkových funkcí (resp. moje chyba je, že nemám prostě výcvik posunutý tak daleko a nejsem pro něj tak zajímavá, aby mi věnoval pozornost, když je kolem tolik zajímavějších věcí), a to musíme prostě jít na otěži po většinu času (případně rychlejší chody s vytřeštěným okem za kroužky od udidla, protože dostihujem, žeáno). Nedostatek příležitostí k nácviku bohužel z této praxe dělá naši Achillovu patu, kterou zřejmě prostě nenacvičíme. Na těch pár akcích do roka (Huberty zpravidla) nemá cenu koně něco učit, protože není šance to zafixovat opakováním, nehledě na to, že se často stává, že ostatní jezdci mají koně zvládnuté o trochu hůř, případně jsou o trochu lajdáčtější, a tak jsem ráda, že mi kůň chodí byť zpruzeně na otěži, ale přesně a lehce ovladatelně. Holt jsem v kategorii "celý týden má ode mě pokoj, tak to jedno odpoledne to přežije".
Jen jako podotek - možná k tomu slušnému chování v samotě přispívá, že na cestě domů (vlastně i od domova) na konci každé louky zastavíme a popaseme. Takže je naučený na konci každé louky zastavit sám, aniž bych tam musela nějak upozorňovat. Pokud tedy jdeme sami, nebo naši parťáci zastavení na konci louky respektují, že. Také je naučený, že se může pást i při chůzi, pokud chce. Což je dobrá motivace pro zpomalení :-)
Snad poradí někdo nějakou jinou zajímavou metodu nebo myšlenku, samotnou mě to zajímá :-)
Roubíkové udidlo. Koně doma na dvorku naučit ohnout krk a hlavu na stranové působení otěží. Aby nešpekuloval, co po něm chcete, ale bez keců ohnul krk. Pamlsek na potvrzení.
V terénu kdyż naberá a začíná letět, začít ohýbat. Dovnitř plec mi funguje 100% . Vůbec neřeším, jestli to dělá správně, mláďatá hledají nohy a rovnováhu a zpomalí. Když mám chuť se spíš projet než drezůrovat, otočím koně v tempe, kterým zrovna jede obloukem s tomu odpovídajícím poloměrem a jedu opačným směrem. Až kůň přejde do kroku, pochválím, pamlsek ze sedla, popást, aby věděl, že ta tráva není jen doma a nemusí za ní běžet. Ve cvalu před zahájením brzdního manévru na koně mluvím, že neleť ať si nerozbiješ tlamu. V oblouku a v dovnitř pleci, pozor ať neuklouzneš a spomal si.
Jestli na to nemáte nervy, nechte koně pár krát odjezdit někým, kdo mu to srozumitelně vysvětlí a když kůň nereaguje hned, neztratí nervy a nebude se snažit koně zastavit za hubu na rovné linii.
Dělá se to samozřejmě v teréně, který znáte a víte kolik prostoru máte k dobru. Čím míň rovnováhy a šikovnosti kůň má, tím víc placu potřebujete. Chvíli trvá než pobere pobídky, chvíli než je začnr v té rychlosti zkoušet plnit a zjišťovat, że bude lepší zpomalit. S velikou nešikovnou remontou to dělám na otevřeně louce a velkoryse čekám na odezvu, s nadupaným šikovným plnokrevníkem v lese a reakci chci hned, protože na to má. Ihned jak kůň zpomalí, nechám narovnat krk. Když začne valit zas, opakovat.
Tento systém pochopí mladý kůň, pochopí to i malè dítě a pochopil to i můj manžel, který se chce jenom hezky vozit terénem a má mladou kobylu. Vesele cváláme i směrem domů a není problém kdykoli zastavit. I po leknutí nebo jiné krizi. Jinak krmíme oves, nemáme jízdárnu, nekomunikuji ze země😉
Coudas

XXX.XXX.87.254
Cas a trpelivost. Mlade zvire potrebuje porozumet, a nic neni hned.
Udělat z práce mimo ohradu něco lepšího, než je pobyt doma s koňmi... V rovině teoretické by to nemělo být moc těžké - většina koní se dost nudí, takže možnost zábavy s člověkem by měli vítat. Problém je v tom, že běžná práce s koňmi zahrnuje vyhrožování nebo aspoň obtěžování... Takže koně jsou defaultně rádi, když se toho zbaví. Chce to zamyslet se nad tím, co po koni chci, proč to po něm chci, co chce on a proč dělá věci které po něm chci.
I při dodržení zábavné práce se může stát, že to přeženu a kůň se domů těší - například když potkáme v terénu příliš nebezpečných věcí. V ten moment prostě sesednu a jdu pěšky, protože jezdit na koni, který má emoce a stres vysoko, mi nedělá žádnou zvláštní radost. Prvních pár let; pak už záleží na konkrétní situaci (a máme dostatek komunikačních prostředků, jak se domluvit).
Kôň absolútne poslúchať nemusí, neviem kam na toto ľudia chodia. Musí len umrieť, to je smutný fakt, ale poslúchať skutočne nemusí.
Od začiatku mám pocit, že od tej noričky sa chce strašne veľa a okamžite musí byť všetko dokonalé, inak je "problém".
Je to mladý kôň, chlaďas, čo tak skúsiť byť viac easy?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Horsana
napsal(a):
Kôň absolútne poslúchať nemusí, neviem kam na toto ľudia chodia. Musí len umrieť, to je smutný fakt, ale poslúchať skutočne nemusí.
Od začiatku mám pocit, že od tej noričky sa chce strašne veľa a okamžite musí byť všetko dokonalé, inak je "problém".
Je to mladý kôň, chlaďas, čo tak skúsiť byť viac easy?
Pokud není vše "predpisové", nesilim, ale hledám cesty. O nového se naučit, v čem se zlepšit. Pro sebe, pro koně. Často tu pisi lidé, kteří nemají tucha a "je zle",že se pustili do hribete. Když má někdo snahu, tak je to zas "špatně, ale beru, jsme přece v Čechách:D
Nicméně nemyslím si, že se od toho koně chce moc. Ve třech letech byla po VZ, tudíž se s ní dělalo od dvou let a kus. Pak byla rok na pastvinach, já si jí přivezla a půl roku jsme chodili x krát týdně na ruce po okolí. Od února obsednuta, jednou týdně někoho svezla, děláme až teď, od května...jizdarna ji moc nebere, takže chodíme ven, kde po nějaké době sesedam nebo také ne. Dokud nebudu mít pocit, že je vše OK, tak do vyššího ruchu nepůjdu...tohle opravdu není prezentovany kůň, kde se na nej postupně a s rozumem, jen se snažím být napřed. Chci, aby mu se mnou bylo co nejkomfortneji, zároveň jsou věci, které musím vyžadovat-jsou třeba důvody proč po cestě nepasu. A takových je nás víc.
Chlaďasi jsou kapitola sama pro sebe, třeba s nimi máte také zkušenost, ale opravdu jsou znatelne jini než teplokrevnici a plnokrevnici.
Díky všem za názory:)
Uživatel s deaktivovaným účtem

hafoš5
napsal(a):
Já bych to udělala tak, že když dorazíte domů, dala bych jí na lonž a klidně i deset minut lonžovat. Hafling mi to dělal taky a tohle ho odradilo.
No nevím, began na lonži...