Barnard límcový

Redakce Fauny mi pověděla, že si její čtenáři stěžují. Fauna prý zanedbává chovatele papoušků, prý o papoušcích je málo příspěvků. To je docela zajímavá věc, v téhle zemi. Vždy? u nás chovatelé ptáků pomalu nic jiného neznají než papoušky. Jeden aby hledal druh, který se u nás nevyskytuje. Co tedy o papoušcích napsat, vždy? já ani žádné v současné době doma nemám. Ale určitě nechci psát v tom stylu, že jsem si někde z importu koupil pár, dal jim budku, posléze se dočkal i odchovu a před to vrazil opsaný slovní popis, aby ten text trochu nakynul. Přeci jenom i papoušky trochu znám, některé jsem měl před objektivem a odborná literatura mě doma začíná překážet. Budu se tedy zabývat papoušky prostřednictvím odborné literatury. Chci demonstrovat, že i tady se dá nalézt hodně poučného. Jak začít? Otevřel jsem náhodně knížku a zabodnul tam prst. Barnard límcový.

Co komu chci vyprávět, když je to papoušek, kterého u nás každý zná, chová jej kde kdo. Jen v poslední Fauně (čís. 8 z dubna 2005) je několik nabídek k prodeji. Celkem 6. Jeden z inzerátů je pak obvzláš? zajímavý, nabízí se barnard velký celozelený. Je zřejmé, že i problematika zbarvení těchto ptáků je některým chovatelům asi známá. Ale začněme od začátku. Druhové pojmenování zní barnard límcový – Barnardius zonarius (Shaw, 1805). Shaw jej však původně popsal jako Psittacus zonarius, čemuž odpovídá dřívější české pojmenování papoušek límcový. Posléze byly popsány tři zeměpisné formy, které jsou podle vnějších znaků vcelku dobře od sebe rozeznatelné. Některé tyto formy byly původně popisovány jako samostatné druhy. To je pro chovatele zásadní. K jednotlivým zeměpisným formám musí přistupovat jako k samostatným druhům a zásadně je mezi sebou nesmí křížit! Odchovy jsou dále plodné, což bylo dokázáno a v Evropě i u nás je dostatek ptáků, kteří vykazují znaky kříženců. To je zásadně špatně. Chov se musí vrátit k pěstování pokud možno čistokrevných jedinců. Takoví ptáci by měli být i cenově výše hodnoceni. Jde především o správné zbarvení. Odpovídající velikost těla je v chovu v zajetí druhotná pro určování forem, vlastně je bezcenná. Je všeobecným jevem, že se vybírají pro další chov největší jedinci, kteří bývají i nejzdravější a proti tomuto postupu se nedá protestovat s odkazem na správnou přírodní velikost těla. Ta se nedá při chovu v zajetí přesně udržet. To je poznatek získaný u všech ptačích druhů. Barva se ovšem držet dá. Zopakujme si tedy popsané zeměpisné formy podle českého názvosloví.
Nominátní forma Barnardius zonarius zonarius (Shaw, 1805) = Barnard límcový jižní, forma Barnardius zonarius semitorquatus (Quoy et Gaimard) = Barnard límcový větší a jako třetí, forma Barnardius zonarius occidentalis (North) = barnard límcový západní.

• Barnard límcový jižní – Barnardius zonarius zonarius

Všechny formy se dají od sebe rozeznat především podle různého zbarvení spodní části těla, ale i podle zbarvení hlavy. Tedy pokud jde o čisté přírodní formy. A tady se dostáváme zpět k odborné literatuře. Většina přepisovaných slovních popisů je tak zoufale nepřesných až zavádějících, že je to k nevíře. Nějaké chyby je možné připsat na vrub nepřesným překladům z cizích jazyků, jiné se často vloudí při stálém přepisování samovolně, ale většina nepřesných popisů je asi dokonce původních. Velká většina původních popisů byla dělána podle vzorků, tak zvaných balků a ty jsou suché, tuhé, nepohyblivé. Tady asi vznikla většina nepřesných popisů křídel. Pozorovatel popisoval vlastně jen viditelnou část složeného křídla a proto ani nemohl dobře vidět jak vypadají letky detailně. Že třeba vnější prapor je černý, ale vnitřní modrý a dokonce se na jednom peru objevuje i více barev. Proto si myslím, že u většiny popisů by byla dobrá důkladná revize. Ta je ovšem v současné době a zvláště u ptáků chovaných v zajetí více než problematická. V dnešní době existuje u velkého počtu druhů papoušků chovaných v zajetí mnoho odlišných barevných mutací. Proto ten, kdo by prováděl revizi nebo zpřesnění popisu druhu, si musí být naprosto jist, že má skutečně v ruce vzorek ptáka pocházejícího z přírody a nikoliv vzorek poznamenaný chovem v zajetí. I chovatelům se vyplatí porovnávat slovní popisy s vyobrazením jednotlivých ptáků a to především na fotografiích. A naučit se rozeznávat jestli fotografie pochází skutečně z volné přírody, anebo je na ní pták pocházející z chovu. Fotografie z volné přírody mohou být v některých případech nedocenitelné.

• Barnard límcový západní – Barnardius zanarius occidentalis

V roce 1973 vydalo nakladatelství Artia jako svou 3082 publikaci knihu Austrálie – – země a život. Šlo o převzatou publikaci amerického nakladatelství Time-Life, která vyšla v rove 1970 v Amsterodamu. Na straně 146 je na úvod kapitoly Ptáci v zemi protinožců celostránková fotografie papouška s doprovodným textem: Papoušek Barnardius semitorquatus, pojmenovaný Australany „tventy ejt“ podle svého zvláštního volání připomínajícího anglické číslo 28, vylétá z hnízda v dutině stromu. Pro nás je to dnes fotografie, která by se snad dala vyvážit zlatem. Pochází podle všech znaků opravdu přímo z přírody. Pták je s nejvyšší pravděpodobností samice, má roztažený ocas a rozevřená křídla přímo pod sebou. Dá se určit zbarvení jednotlivých rýdovacích per, jednotlivých letek a per krovek. Jedno křídlo je viditelné i ze spodní strany. Podle takovéto fotografie se dá zajisté opravit i slovní popis uvedený v nějaké literatuře. Můžeme se tedy podívat na to, co uvádí Miroslav Vašíček ve své poslední knížce. Je to s největší pravděpodobností popis převzatý a M. Vašíčkovi se nedivím. Nakonec to tak dělají všichni.Ten popis se mi ani nechce uvádět. Jednak přeskakuje libovolně z jednotlivých částí těla na část druhou, takže se ani nemůžete něčeho chytit, něco si zapamatovat. Je samozřejmě špatný, v některých částech naprosto neodpovídající. Třeba: vnější okraje letek ručních tmavě modré. Na fotografii však vidím, že první a druhá ruční letka má vnější prapor světle šedý až bílý, modrá barva se vyskytuje až od druhé letky a to asi od dvou třetin délky směrem ke kořenu, vnitřní prapory jsou šedočerné až černé. Nejméně osm per velkých horních krovek křídelních směrem od kraje křídla má vnější prapor modrý, vnitřní opět šedočerný. Letky loketní jsou zelené a podle fotografie jsem jich napočítal deset, což nemusí být přesné. Rýdovací pera jsou rovněž různě zbarvena. Vnější dvě jsou světle modrá, další tmavěji modrá, asi ve dvou třetinách mají na vnitřním praporu šikmý černý pruh, u kořene jsou zelená. Dvě střední pera jsou celá zelená. Dalším nedostatkem většiny popisů je, že uvádějí obvykle zbarvení letek jen z horní strany. Letky ovšem bývají různě zbarvené z každé strany jinak. Také barnard má letky ze spodní strany celé šedočerné. U letící samice na snímku je pak dobře patrný světlý pruh na spodní straně křídla, který je tvořen bílými oválnými skvrnami na vnějším praporu postupně asi od třetí ruční letky. Podle Vašíčka tento příčný bílý pruh mít nemá. Doslovně uvádí při popisu samice: Příčný pásek na spodní straně křídel chybí. Mláiata jej mít mají. Je to ovšem uvedeno u popisu druhu, takže není vůbec jasné, jestli tomu tak je u všech forem. Tato forma (semitorquatus) má mít celé břicho zelené a to stejně zelené jako má prsa. Je to možné srovnat s fotkou v atlasu Arndta. Pták na snímku z knihy M. Vašíčka, která vyšla již v roce 1978 a kterého jsem fotografoval někdy v roce 1977 u Emila Antonína má břicho značně prostoupené žlutou barvou, což je jasný znak křížence. Takoví ptáci se prý vyskytují i v přírodě, byli dříve považováni za další zeměpisnou formu, nyní jsou považováni za přechodný typ, neboli přírodní křížence. Chovatelským cílem by ovšem měli být ptáci s celou spodinou těla zelenou, tedy s jasnými a čistými znaky této zeměpisné formy. Smíšená forma i v přírodě nakonec mohla vzniknout s přispěním člověka. Jakmile svým hospodařením v suché krajině umožní ptákům přístup k vodě, umožní tím jejich rozmach, který by jinak nebyl možný. Fotografii barnarda límcového většího v novějším vydání Vašíčkovi knihy na straně 76 pak považuji za vysloveně mutačního ptáka. Příliš žluté břicho a žluté i okraje křídel, to čistá forma nemá.

• Barnard límcový větší – Barnardius zonarius semitorquatus (přechodný typ)

Barnard límcový jižní – Barnardius zonarius zonarius má sytě žluté břicho jasně oddělené od tmavě zelených prsou. Poslední popisovaná forma Barnard límcový západní = Barnardius zonarius occidentalis, u mne budí jisté rozpaky. Tento poddruh je nám znám z Vašíčkových knížek. Já tu fotku znám dobře, protože je to moje fotka. Toho ptáka jsem fotografoval u Emila Antonína někdy v roce 1977, vlastně všechny límcáky. Nemám na ně ty nejlepší vzpomínky. Majitel odešel z místnosti, kde jsem měl postavený svůj přenosný miniateliér, pták mě uletěl a okamžitě zalezl někam pod knihovnu. Sáhnul jsem tam poslepu a to jsem neměl dělat! Okamžitě mě prokousnul prst tak důkladně, že jsem nemohl zastavit krvácení až do večera. Proto se však o této formě nezmiouji, to byla jen odbočka pro potěšení čtenářů. Milan Vašíček použil tuto fotku i v následujícím dílu své monografie, která vyšla v roce 2001. Prostě žádná jiná fotka této subspecie nebyla k disposici. Jenže jsem tuto fotku objevil i na CD papoušků od nakladatelství Thomas Arndt. Nejen, že o jejím použití jsem až dosud neměl ani ponětí, o nějakém honoráři ani nemluvě, ale zaráží mně, že ani Arndt nikde v Evropě nenašel odpovídající fotku této subspecie a musel jí zřejmě ofotit z knihy M. Vašíčka. Tedy ukrást. Až dosud jsem myslel, že na takový způsob máme monopol jen my. Nekvalitní ofocení je na té fotce i vidět. Proč ovšem musel sáhnout k tomuto způsobu mě nutí přemýšlet. Copak se tato subspecie v evropských chovech dnes nevyskytuje nebo se nevyskytuje v dostatečně čisté formě? To jsou otázky, které si nedovedu vysvětlit.

Máme však dostatek chovatelů, kteří tyto ptáky mají a mohou si je tedy pěkně zblízka prohlédnout. Měli by nám napsat svoje postřehy. Pokud snad nemají čas vzít pero do ruky, mohou si se mnou třeba sednout na burze na Kladně a sdělit mi svůj názor. Zajímalo by mně to.