Barevní kanáři - I. Část

Kanár divoký (Serinus canaria) je “bratrancem” evropského zvonohlíka zahradního (Serinus serinus). Někdy je považován jen za jeho zeměpisnou formu. Pravděpodobnější však je, že skutečně jde o zcela samostatný druh. Chovatelé vědí, že příbuznost obou ptáků není tak blízká, jak se na pohled zdá, protože při křížení kanára se zvonohlíkem jsou jen málokteré samice plodné. Kanár divoký je endemitem Kanárských ostrovů, což znamená, že v přírodě nikde jinde nežije. Je považován za nejdéle domestikovaného klecního ptáka. Člověk domestikoval jiné druhy ptáků, například kura domácího, neboli slepici, sice již tak dávno, že se dnes můžeme jen dohadovat, kdy se to asi stalo, ale to šlo vždy o tvory “užitečné”, neboli jedlé. V klecích člověk držel ptáky také již dávno, avšak získával je vždy jen z přírody. Teprve kanára začal v klecích i odchovávat. Muselo to být výhodné, praktické a výnosné. Tyto podmínky u kanára byly splněny a začala tak vlastně i historie chovatelství ptáků, potažmo i historie ochrany přírody, protože bez odchovů v zajetí by asi kanár ve své domovině nepřežil. Tato historie začíná rokem 1479, kdy Španělé dobyli Kanárské ostrovy. Pro velký zájem byli potom kanáři pěstováni ve Španělsku, především v klášterech a obchod s nimi byl vázán přísnými pravidly. Samice se nesměly vyvážet a to dokonce pod trestem smrti. Přesto byl monopol španělů zlomen. V té době se kanáři pěstovali pro svůj zpěv. Za těchto téměř 600 let, kdy je kanár chován v klecích, došlo k jeho velké přeměně. Jeho zpěv se téměř nepodobá zpěvu jeho divokých příbuzných a jeho podoba již vůbec ne. Kanárů je nepřeberné množství a bylo proto nutné zavést nějaký způsob, jak je uspořádat, aby se člověk mohl orientovat. Zoologicky je každý kanár stále jen kanárem, právě tak jako každý pes je psem, ať je to jezevčík nebo doga. Proto dnes dělíme kanáry především na velké skupiny podle toho, proč je vlastně v klecích pěstujeme, zda pro zpěv, či barvu nebo postavu. Známe tak kanáry zpěvné, barevné a postavové. Ve všech skupinách existuje dále více variací a to jak u zpěvu, tak i u jejich postav, kde nejmenší měří 9cm, největší pak 23cm. Zdaleka nejvíce variací však najdeme u skupiny kanárů, které pěstujeme pro jejich barvu. Tady došlo dokonce k rozšíření palety barev tak, že se chovatelům podařilo zkřížit jihoamerického Čížka ohnivého s kanárem a získat plodné jedince. Tento čížek je totiž červený, zatímco kanár nemá žádné vlohy ukládat červené barvivo ve svém peří. Proto dnes máme i červené kanáry. Tím se však paleta barev u kanárů rozšířila natolik, že bylo nutné vypracovat klíč k jejich určování, aby tak bylo možné vypracovat i vzorník jednotlivých barev. Takový klíč byl vypracován již poměrně dávno a je i součástí našeho standardu i názvosloví, kterého autorem je W. Wiener. Toto názvosloví bylo a je velmi logické a je také mnohem dokonalejší než jiná národní názvosloví. Klíč barev však v současnosti dosloužil a je nyní nahrazen poněkud jinou symbolikou. Jeho znalost k nám, jak se zdá ještě nedorazila a bude proto nutné se tímto problémem zabývat. Začněme proto tím, jak to bylo až dosud podle našeho standardu, protože tato znalost je výchozí.

Výsledná barva peří každého ptáka je dána tím, jaké barvivo každé jednotlivé pero obsahuje. Neobsahuje-li peří žádné barvivo, potom je pták bílý. Dále známe 2 základní skupiny barviv. Je to tak zvané světlé barvivo, neboli lipochrom a dále barvivo tmavé, neboli melanin. Světlá barviva tvoří barvu žlutou a červenou, tmavá pak černou, šedou, hnědou a ovlivňují svou přítomností i celkový vzhled opeření, takže kanár, který má v opeření všechna barviva přítomna v plné intensitě, je zelený s černou kresbou. Popsat celkový vzhled ovšem není jednoduché, protože každé barvivo nemusí být přítomno v úplném množství, může být v zeslabené podobě, případně zcela chybět nebo být uloženo v každém jednotlivém peru jinak než je obvyklé. Uložení barviva v peří je pak dědičné, stejně tak jako jeho množství nebo chybějící složky. Je zřejmé, že množství kombinací a tím i počty vnějšího vzhledu kanárů jsou tak velké, že bez klíče a jeho bližší známosti se chovatel kanárů neobejde, pokud mu ovšem není jedno, že vlastně chová bastardy.

Jak tedy vzhled kanára, tedy barvu, kterou vidíme popisujeme? V názvu uvádíme název obou skupin barviv, tedy lipochromu a melaninu. Jen v případě kdy melanin chybí, uvádíme jen barvu lipochromu, která je považována za barvu základní. V tomto případě na kanárovi nevidíme žádnou kresbu, žádnou tmavou barvu, kanár je celý světlý. Barva je pak označována římskými číslicemi od I do VII. Tabulka barev je pak následující:

I žlutá
II oranžová
III červená
IV dominantní bílá
V recesivní bílá
VI slonově bílá
VII růžová

V případě, že pták nemá žádnou melaninovou barvu, vidíme jen barvu v čisté podobě podle tabulky. V případě, že pták melaninovou barvu má, vidíme potom výslednou kombinaci obou barviv.
Aby celá věc nebyla příliš jednoduchá, je nutné říci, že tmavé barvivo, melanin se vyskytuje ve dvou podobách a to černý a hnědý. Vzhledem k tomu dělíme tmavé ptáky do čtyř skupin, které nazýváme řadami a označujeme malými písmeny a,b,c,d.
Řada černá a. Ptáci mají melanin ve všech
formách.
Řada achátová b. Ptáci mají černý melanin oslabený
asi na 1. Hnědý plný.
Řada hnědá c. Ptákům zcela chybí černý melanin,
hnědý je plně rozvinut.
Řada isabelová d. Ptáci opět nemají černý melanin,

hnědý je oslaben na 1.

To je stále ještě příliš jednoduché. Melanin totiž může být oslaben dalšími faktory, která pak značíme arabskými číslicemi. A to 1 až 6.

Pokud není melanin oslaben dalšími faktory, je normální a to buď černý, achátový, hnědý nebo isabelový, značíme jej číslem 1.

• kanár oranžový intenzivní IIA( / )

Číslem 2 značíme melanin pastelový, číslem 3 opálový, číslem 4 melanin ino, číslem 5 melanin phaeo a číslem 6 melanin saténový.

Dalším úskalím je skutečnost, že některé tyto doplňující melaninové faktory působí na vzhled ptáků v každé řadě jinak. Například v řadách a,b se projevují faktory 5, 6 tak, že ptáci jsou zcela na svrchním opeření světlí, tedy bez melaninu a mají červené oči. Viditelné jsou jenom v řadách b,c, tedy u hnědých a isabelových.

Dále označujeme u kanárů tak zvanou strukturu a to velkými písmeny A - intenzivní, v každém peru je barvivo obsaženo až do jeho špičky. B - neintenzivní -- barvivo není ve špičkách per , které jsou tím pádem bílé a ptáci mají jakoby plíseň. V němčině jsou také někdy označováni jako plísňoví. Dále struktura C-ptáci jsou označováni jako mozaikoví. To je důsledek křížení s čížkem ohnivým, které přineslo výrazný pohlavní dimorfizmus, který původní kanár nemá. Pozor. Jenom někteří kanáři jsou mozaikoví. Původně jenom samice, v současnosti i samci, kteří mají mozaikovou kresbu jiného typu.

• kanár oranžový intenzivní IIIA (i AIII)

Doplňující faktory se potom značí písmeny R - lipochrom s červenýma očima (ino), S - optický repraktifaktor (optický repraktifaktor modrý), s kterým jsem se u nás vůbec nesetkal. A jako poslední T - šedokřídlí ptáci, u nás v poslední době módní.

O tomto všem hovoří náš standard, který je ovšem již přes 20 let starý. Mezitím se objevily některé další barevné faktory v melaninové skupině jako jsou eumo, topas a onyx. Některé barvy v praxi zanikly. Například oranžová. Oranžoví ptáci byli takoví, že měli jenom poloviční schopnost ukládat v peří červené barvivo a takové poloviční množství v kombinaci se žlutou dává barvu jasně oranžovou. Bohužel v kombinaci s melaninem byli takoví ptáci vysloveně nehezcí a neměli v konkurenci s červenými při soutěžích šanci na úspěch. Používání umělého červeného barviva ptákům do krmení smazalo pak téměř rozdíly ve výsledné barvě, takže v praxi oranžová zmizela, ačkoliv dále existuje. V nových tabulkách se s ní již nepočítá.

Protože pojmenování barev u kanárů se skládá z mnoha slov, je v praxi vyloučeno popisovat zbarvení slovně, ale používají se jen čísla a písmena a řadí se podle klíče C.O.M. takto: I-VI 1-5 (a-d) R-T

Například I 2 a A T je kanár žlutočerný pastelový intenzivní šedokřídlý.

• kanár červený neintenzivní IIIB (i BIII)

Když jsem studoval katalog německého mistrovství spolku DKB, což jsou v první řadě chovatelé kanárů, zjistil jsem, že číselným a písemným znakům zcela nerozumím. Dnes používají chovatelé v Německu zcela jiný klíč, který však vychází z toho, co bylo výše řečeno. Na některé věci je dnes ovšem poněkud odlišný názor, takže se změnila i skladba znaků. Nikoliv však všech. Z celé problematiky k nám do Čech pronikla snad jen ta skutečnost, že se u základní barvy nevyskytuje již výše zmiňovaná oranžová.

• kanár růžový neintenzivní VII (i BIV)

Výše zmiňovaný příklad barvy kanára by byl nyní zapsán takto: 2 G A I. To je jenom trochu nového přístupu. Šedokřídlý faktor se totiž vyskytuje vždy v kombinaci s faktorem pastelovým, což se nyní již nezapisuje. Pták je prostě šedokřídlý. 2 jsou černí ptáci, G jsou šedokřídlí, A intenzivní a I jsou žlutí.

• kanár bílý dominantní IV (i Dd)

Domnívám se, že pro laskavého čtenáře je tato část textu dostatečně vyčerpávající a proto si dovoluji navrhnout jeho přerušení a pokusím se v příštím pokračování nové značení shrnout tak, aby bylo srozumitelné. Pokusím se vybrat i některé fotografie tak, aby zbarvení ptáků alespoň trochu doplňovalo text.