Od dusotu kopyt k chovu papoušků …

Po klikaté cestě se pomalu blížíme k jedné poklidné jihočeské vísce. Pravda, cesta to není příliš vyspravená, a tak se při pomalé jízdě, která občas připomíná slalom, můžeme kochat jihočeskou přírodou. Cesta nás vede kolem kravína, kde děti nadšeně počítají kravky a dál, kolem dnes už zarostlého rybníka, místně nazývaného Pančák. Znovu se mi vybavují krásné vzpomínky na dětství, kdy jsem tady u babičky trávila prázdniny …

• obr. 1 – Tři generace Šonků.

• obr. 2 – Josef Šonka starší.

Za poslední zatáčkou už vidíme naší dnešní zastávku. Malebná vesnička Jamník, čítající pouze několik popisných čísel. Žije zde jen pár starousedlíků a více víkendových chalupářů. Znovu obdivuji dokonalou uhlazenost této malé vesničky, kde na vás dýchne klid a pohoda. V porovnání s rušným městem, plným spěchu a nervozity, najednou získáte pocit, že vlastně není kam pospíchat. Zastavíme před vraty u vzrostlé lípy, která tu poklidně a trpělivě čeká už desítky let. Pod ní stojí lavička, kde si po práci mohou odpočinout místní hospodáři i náhodní pocestní. Všude je úžasné ticho, promíchané trylkováním ptáků a vzdáleným křikem papoušků. Jsme v cíli, na gruntu u Šonků. Tady hospodařilo již mnoho generací, většinou chovatelů koní. Dnešní mladý hospodář se věnuje také chovu, ale papoušků. Všude vládne dokonalý pořádek a soulad s okolní přírodou. Na každém kroku je poznat láska ke všemu živému. Mnoho krmítek obletovaných nejrůznější drobotinou, budky na stromech, dokonce i v nedalekém lese. Napadá vás to také? Jak je možné, že ještě dnes se v této rvavé době najdou lidé, kteří udělají něco jen tak, bez zisku, jen pro radost a pro přírodu.
V usedlosti žije mladý hospodář Josef Šonka se ženou a dvěma dětmi. Na výminku starý hospodář se svou ženou. Už řadu generací přechází grunt z otce na syna (obr. 1). Pan Josef Šonka starší celý svůj život zasvětil koním (obr. 2). Pracoval s nimi v lese a koně jsou jeho velkou životní láskou. Již jeho praděda a děda chovali koně (obr. 3). Od doby, co sotva začal chodit, seděl i na hřbetu urostlých chlaďásů (obr. 4). Jeho vzpomínání na jednotlivé koně je velmi poutavé. Jeho rukama prošla i řada hříbat. Prohlížíme fotografie a pan Šonka o každém koni vypráví jeho životní příběh. Práce v lese je velká dřina, ale v očích hospodáře lze zahlédnout jiskřičky štěstí a nostalgie. Svoji práci opravdu miloval a v lese prožil celý život. Od brzkého jara až po mrazivou zimu, každý den se svými oddanými pomocníky vyjížděl za prací.

• obr. 3 – otec Josefa Šonky staršího.

• obr. 4 – J. Šonka starší na koni v roce 1938.

• obr. 5 – Pan Josef Šonka s dětmi.

Dnešní hospodář Josef Šonka mladší (obr. 5) se naplno věnuje chovu nejrůznějších papoušků. Zadaptoval chlívy na prostorné voliéry a vybudoval i voliéry venkovní. Postavil nejen účelné, ale i velmi okrasné ubikace. Další jeho koníček, truhlářství, je tu vidět na každém kroku.
Chovu papoušků se věnuje řadu let a získal již mnoho cenných chovatelských poznatků. Ve svém chovu má papoušky královské, červenokřídlé a barnardy límcové jižní (obr. 6). Okrajově chová také Andulky vlnkované.

• obr. 6 – Papoušci Josefa Šonky.


• obr. 7 – Agapornisové.

Nejdéle chová papoušky Agapornis Fischeri (obr. 7), mutace přírodní, lutino, modré, kobalt, žlutý pastel a violet. Velice zajímavá je jeho zkušenost s odchovnými budkami právě pro agapornise. Nejdříve vyrobil hnízdní budky (obr. 8) podle doporučení belgického chovatele Dirk Van den Abeele (autor knihy Agapornisové – kompletní průvodce).Tato budka je rozdělena na dvě části. Její rozměry jsou: výška 15 cm, hloubka 15 cm, šíře 25 cm. V praxi se ale ukázalo, že je příliš nízká. Agapornisové hnízdí několikrát za rok a pokaždé si znovu přistýlají hnízdo. V této budce se velice rychle dostali téměř až ke stropu. Mláďata si pak dřela hlavy o stropní desku. Také zde vznikala nadměrná vlhkost. Po ukončení každého hnízdění se budka musela vyčistit. Nejpočetnější odchov v této budce byl pouze čtyři mladí.
Josef Šonka chovatelům doporučuje jiný tvar a rozměr budky (obr. 9). Je již odzkoušená a dosahuje v ní daleko lepších chovatelských výsledků. Vhodný materiál je masívní prkno a síle asi 2,5 cm. Budka ze dřeva je pro agapornise ideální, imituje přírodní podmínky. Dřevo tzv. dýchá a podle okolních podmínek i pracuje. Protože je tato budka vyšší, nevzniká v ní nadměrná vlhkost. Rozměry budky jsou: výška 30 cm (vnější rozměr), šířka 23 cm, hloubka 23 cm. Otvor do budky pro agapornise je standardní, 5,5 cm. Tato budka poskytuje papouškům více místa a nemusí se v průběhu chovné sezóny po každém hnízdění čistit. Nestane se, aby se mláďata dostala až ke stropu a odřela si hlavy. Odchovy v ní jsou také početnější, až šest mláďat.
Při společném zimování agapornisů se chovateli osvědčil dřevěný truhlík umístěný v horní části voliéry, rozdělený na více částí (obr. 10). Poskytuje ptákům dostatečný úkryt při jejich šarvátkách. Agapornisové se v něm velice rádi zdržují.

• obr. 9 – hnízdní budka pro agapornise podle pana Šonky.


• obr. 10 – dřevěný truhlík ve volieře poskytuje úkryt při šarvátkách agapornisu.

Jako vlhkou krmnou směs pro papoušky používá pan Josef Šonka naklíčený oves a pšenici. Suchou směs míchá z černé slunečnice, lesknice, prosa, nahého ovsa, semence (pouze v malém množství) a kardi. Při odchovu mláďat je vhodná suchá vaječná směs s nastrouhanou mrkví a ptačincem žabincem. Papoušci ho mají velmi rádi a ochotně jej přijímají. Je plný životodárných vitamínů a minerálních látek. Agapornisové zimují v temperované místnosti, kde nemrzne. Od jara do podzimu jsou přemístění do venkovních voliér. Sluneční paprsky jsou pro dobrý odchov mláďat nezbytné.
Důležité také je, aby měli papoušci k dispozici stále čerstvé větve. Ideální je černý bez, který působí i proti střevním parazitům. Lze použít celé větve včetně listí, květů i plodů. Je to úžasná podívaná, s jakou radostí a vehemencí se papoušci na tuto lahůdku vrhnou. Zavěšená lebeda je pro papoušky další pochoutkou. Velkým papouškům je výborné přidávat ostropestřec, druh bodláku, který není příliš tučný. Celoročně dostávají mrkev a čerstvá jablka, ale při odchovu mláďat je třeba opatrnosti. Větší množství jablek může u mláďat vyvolat zažívací potíže.
Po celou dobu návštěvy nám v patách běhá nepostradatelná fenka Corina, černý labrador. Není sice velký hlídač, ale to jí brzy odpustíte. Je přívětivá, stejně jako její majitelé.
Děkuji rodině Šonků za zajímavé a poučné informace z chovu papoušků a hlavně za naději, že laskavost a dobro lidí není už jen v pohádkách …