Křížení a mutace

Někteří chovatelé přemýšlejí o křížení různých druhů papoušků mezi sebou. Proč však křížit jednotlivé druhy, když bychom se měli snažit spíše o zachování čistoty jednotlivých druhů, zvláště pak těch, které v přírodě nemusíme tak často vidět. Jestliže chce někdo experimentovat, může se zabývat barevnými variacemi. Dotaz, jestli se může mezi sebou křížit Neoféma modrohlavá a Neoféma tyrkysová vznikl asi proto, že chovatel pravděpodobně neví, že se jedná o jiný druh papouška a domnívá se, že neoféma tyrkysová je jinou variantou neofémy modrohlavé. Tak je i možné, že tu či onu neofému považuje za mutaci.

Začněme od Adama. V chovatelské praxi je zásadou, že spojujeme podobné s podobným, což dává opět podobné. Každá benevolence v chovu se vždy projeví negativně na další generaci. Jestliže chceme mít vitální potomstvo, nesmíme dopustit nežádoucí křížení, které nemá opodstatnění a dále pak nemá význam pro další pokračování v chovu. Co je vlastně křížení? Je to pohlavní spojení dvou genotypově rozdílných jedinců. Jejich potomci se nazývají Kříženci neboli hybridi. A proč bychom měli mít v chovu hybridy. Kdo by z dalších chovatelů o ně stál. Bylo by to přínosem pro chov? Určitě ne. U neofém byly již vyšlechtěny barevné mutace. Mutace je vlastně variace, geneticky dědičná změna určité fenotypové vlastnosti, která není podmíněna novou genotypovou kombinací ani genovou rekombinací, ale zásahem do struktury genu. Vlastnosti nového organismu jsou uloženy již v zárodečných buňkách. Zárodečná buňka obsahuje tělíska, která se nazývají chromozómy. Chromozómy jsou sídlem genům (gen – dědičná vloha). Dvojice genů, umístěné v chromozómech vždy na stejném místě, se nazývají alely. Dojde-li z různých důvodů ke změně alely, vyvolává její uplatnění v chovu vznik tzv. mutací, to znamená náhlých změn, které jsou dále dědičné. Podstatou mutace jsou změny ve stavbě molekul DNA, způsobené fyzickými nebo chemickými faktory. Změny znaků, které jsou reakcí na změněné podmínky, avšak nejsou zakotveny dědičně, se nazývají modifikace. Nová barva bývá vůči normální recesivní, proto mutant plodí s normálním partnerem pouze fenotypicky normální mláďata. (Fenotyp – – souhrn všech znaků a vlastností jedince, zevní vzhled organismu. Genotyp–soubor všech genů organismu bez ohledu na jejich umístění v buňce).
U neofém modrohlavých existuje mutace modrozelená, u které je hrudník samců lososový se zelenými partiemi, majícími modravý odstín. Modrá mutace s bílým břichem u samců je již ustálena delší dobu. U neofém tyrkysových je zajímavá žlutá mutace. Mutace jsou v chovu ustáleny i u dalších druhů papoušků. A proto chcete-li experimentovat a hrát si s barvami, můžete se zabývat mutacemi papoušků. Některé chovatelské stanice se na mutace přímo specializují.

Dříve se předpokládalo, že mutace vznikají spontánně, nezávisle na vnějších podmínkách. Nyní je známá celá řada mutagenních činitelů, tzv. mutagenů - některé chemické látky, změny teploty v určitých vývojových obdobích a podobně, jimiž lze nejrůznější mutace vyvolávat. Převážná většina dosud známých mutací je povahy recesivní, což znamená, že se příslušná změna projevuje jen tehdy, byla-li vloha pro ni u obou rodičů.

Jestliže se budete snažit o mezidruhové křížení, budete bezvýznamně usilovat o něco, co se v přírodě nestává, přestože by k tomu měli papoušci příležitost. Tok má pro každý druh něco specifického. Pro dobu páření je nutné nejen určité roční období, ale i atmosférické poruchy, někdy úplněk, jindy novoluní, doba děšťů i teplota vzduchu. Pro papoušky jsou důležité hlasové vokalizace, které zdůrazňují stav i náladu, dále hraje roli i barva peří, velikost a vnější tvar. Všechny hlasové projevy, které jsou slyšet v době páření, mimo období námluv utichnou. Zvuková lákadla vydávají papoušci, protože mají dobrý sluch, umožňující ptákům téhož druhu, aby se v době páření ve změti tropické vegetace lépe našli. Rozdíl mezi milostným zpěvem a zpěvem mimo dobu páření je znatelný a papoušci ho pochopitelně velmi dobře rozliší. Jestliže uměle zasáhneme do námluv papoušků a chceme docílit mezidruhové křížení, způsobíme jakési násilné vybičování organismu pro nepřirozené spojení. Protože papoušky dokonale odlišuje jejich hlasový projev, nikdy se v přírodě mezi sebou nekříží, i když se třeba celé skupiny setkávají při hledání potravy nebo u napajedla.

Jestliže se chce chovatel zabývat mutacemi, musí si uvědomit, že způsobí ptákům určité znevýhodnění a sníží jejich životaschopnost. Ptáci jsou živí tvorové a my bychom jim měli připravit v zajetí především plnohodnotný život. Je mnoho velmi zkušených chovatelů, ale chovem se zabývají i začátečníci, kteří si s mutacemi nedovedou poradit. A protože jsou v současné době mutace velmi módní záležitostí. a proto mnohdy cenění více než ptáci přírodní, měli by si někteří chovatelé, kteří považují chov mutací za VIP záležitost uvědomit, že nezáleží, jak vzácné a drahé ptáky kdo chová, ale jaké vědomosti o chovu má a jak je dovede v chovu použít. Pak se může stát, že začátečník s několika andulkami nebo zebřičkami udělá pro chov více než chovatel, který si pořídí vzácné mutace, ale nedovede je patřičně zařadit pro chov. A protože chce mít strakaté papoušky, začne se zabývat křížením.