Papoušek fíkový zlatouchý (Psittaculirostris salvadorii)
Synonyma: Loríček zlatouchý
Německy: Schmuckohrpapagei, Bartzwergpapagei
Anglicky: Salvadori's Fig Parrot
Výskyt: severozápadní pobřeží Nové Guineje – od pohoří Cyclops na východě Geelvinkova zálivu po Humboldtův záliv – Indonésie, Papua.
Velikost: délka: 19 až 20 cm, křídlo: 11 až 12 cm, ocas: 6 až 8 cm.
Zbarvení: samec je celkově zelený, na břiše se žlutým nádechem. Čelo modravé, temeno světle modrozelené. Úzká a prodloužená pera na lících a týl zlatožlutý. Okolo oka a za okem modravá skvrna. Prsa jsou červená.
Samice je také celkově zelená, temeno modravé, zadní část krku žlutavá. Na prsou modravý pruh. Boky prsou oranžově hnědé.
Mláďata jsou tmavší nežli samice. Mladí samci mají prsa modravá s červenými skvrnami.
V souvislosti s názvoslovím a systematikou těchto papoušků bych si dovolil tvrdit, že jejich české pojmenování – loríček – je nesprávné a řekl bych i kontraproduktivní. Spojuje tyto papoušky s jinou skupinou – lorii, se kterými toho ale moc společného nemají. Jde o klasické „masitojazyčné“ papoušky. Celkem přesně to vyjadřuje jejich anglické jméno – Fig Parrot, tedy fíkový papoušek. Ptáci jsou totiž velmi často lokalizováni na stromech s fíky, ale i dalším ovocem. Proto jej v tomto článku nazývám papouškem fíkovým zlatouchým. Pro lorie existuje v angličtině pojmenování lori nebo lorikeet. Dnes, kdy už akceptují chovatelé danou skutečnost, že velká většina druhů papoušků ve své krmné dávce upřednostňuje plody, ovoce, zeleninu apod. a na suchá semena připadá až další místo (snad s výjimkou „klasické Austrálie“ a několika afrických druhů), není nutné spojovat tento rod s lorii, tedy skupinou „štětcojazyčných“ papoušků. Z dalších informací v článku to pak celkem jednoznačně vyplývá. Proto používáme sice netradiční, ale o to výstižnější pojmenování papoušek fíkový zlatouchý, a je mi celkem jedno, co na to kostnatá systematická věda nomenklaturní.
Život ve volné přírodě
O životě těchto papoušků ve volné přírodě není mnoho věrohodných zpráv. Jejich pozorování je obtížné. Forshaw uvádí, že u tohoto druhu existuje jenom několik preparovaných jedinců. Častěji jsou pozorováni na okrajích lesních porostů, ale objevují se i zprávy o jejich výskytu v místech, kde byl lesní porost vykácen, a tito papoušci byli spatřeni i v okolí vesnic a měst. Pozorování jsou zaznamenána až do výšky 700 metrů n. m. Nejčastěji v párech nebo malých skupinkách, ale jedná se o společenský druh, který je možné pozorovat i ve společnosti jiných druhů. Je také možnost, že k hnízdění dochází v malých koloniích. Hnízdí v dutinách, výše nad zemí. Snáška činí 2–4 vajíčka, která mají hmotnost asi 4,5 g. Inkubační doba je cca 25 dnů. Mláďata jsou opeřena ve stáří asi 8 týdnů a při jejich odstavu dosahují hmotnosti cca 100 g. V dospělosti se tato hmotnost zvýší na 115–125 g.
Jejich základní potravu tvoří fíky a podobné plody, dále pak semena, a to jak planá, tak částečně i kulturních plodin. Doplňkem pak je pravděpodobně i živá potrava (vývojová stadia hmyzu např. ve fíkových plodech).
Ve volné přírodě se jejich stavy mírně snižují. A to především v důsledku pronikání lidí do jejich prostředí, kácení lesních porostů a přeměny tohoto biotopu v zemědělskou krajinu. Dále by jejich stavy mohla výrazněji, negativně, ovlivnit plánovaná stavba přehrady na řece Memberano. Naproti tomu jejich odchyt, pro další chov v zajetí, má jen malý praktický dopad na toto snižování stavů, protože tento druh není na chovatelském trhu nijak zvlášť preferován. V současné době se jejich stav ve volné přírodě odhaduje na 10 000 a více kusů a druh je zařazen do kategorie – zranitelný.
Chov v zajetí
Byl popsán v roce 1880 Italem Salvadorim. Tento druh se objevuje v chovech v Evropě a USA až na počátku sedmdesátých let 20. století. Ani dnes není jejich počet v chovech velký, zvláště v Evropě. Ve Spojených státech je situace, pokud jde o počty ptáků, mírně lepší. Jejich chovu se věnují především chovatelé - specialisté na vzácnější druhy papoušků. Nicméně zdroje z USA uvádějí, že jejich chov a odchov není až tak problematický, jak se soudilo. Nízké stavy mají několik důvodů. Jedním z nich je vysoké procento úhynu ptáků po importu a tím i nechuť importérů tento druh dovážet. Druhým důvodem je jakási „tradovaná“ náročnost jejich chovu. Tento mýtus by měl být ale dnes již překonán, protože zdrojů pro vytvoření plnohodnotné KD je v současnosti velké množství. Posledním důvodem by pak mohlo být zdání jakési časové a i ekonomické náročnosti jejich chovu.
Nerad píši o chovu papoušků, protože moje zkušenosti s chovem těch několika druhů jsou už velmi zastaralého data. Ale dnes musím udělat výjimku. Inspirací je odchov tohoto druhu a myslím si, že jde o první odchov v Česku. Úspěšným chovatelem je pan Pavel Pecka ze Srbska na Berounsku. Jsem přesvědčen, že jeho úspěch a získané zkušenosti napomohou zvýšení zájmu o chov těchto nádherných a velice zajímavých papoušků.
Pavel má tento druh v chovu asi půl roku. Ptáci pocházejí z odchovů v EU. Jsou umístěni ve větší kleci o rozměrech 110×70×70 cm. Ta je vybavena roštem a dno pokryto vrstvou savého materiálu (štěpka apod.). Zajímavé je i umístění vlastní klece na chodbě bytu. Probíhá zde běžný „život rodiny“. Zpočátku byli ptáci plašší, ale zhruba během pěti dnů po naskladnění se jejich chování uklidnilo. Jednalo se o asi osmiměsíční mláďata. Během asi dvou měsíců se pár na nové stanoviště adaptoval tak dobře, že došlo k zahnízdění. To bylo ptákům okolo deseti měsíců. Tato skutečnost je velmi zajímavá, protože podle většiny údajů, které se mi podařilo sehnat, zahnízdí ptáci nejdříve ve stáří 15 měsíců, spíše však až v 18 nebo 20 měsících stáří. To svědčí o kvalitě péče, které se ptákům dostává, především v oblasti výživy a krmení.
Ptáci měli k dispozici přírodní kmenovou budku o vnitřním průměru 12 cm a výšce 50 cm. Vletový otvor má průměr 4 cm. Vlastní tok je podobný toku většiny druhů z pacifické oblasti.
První vajíčko (jak se později ukázalo – neoplozené) bylo sneseno 11. 8. 2010, druhé 13. 8. 2010. To bylo oplozené a 4. 9. 2010 došlo k vylíhnutí mláděte. Inkubační doba byla 23 dnů. Mládě krmí zpočátku samice, později oba rodiče. Plně opeřené bylo mládě zhruba v sedmi týdnech stáří, ale budku opustilo až ve stáří osmi týdnů. Již předtím ale vyhlíželo z vletového otvoru. Po vylétnutí se již do budky nevrátilo. Rodičovský pár započal bezprostředně nato s přípravou na nový hnízdní cyklus a druhý den pozoroval chovatel i páření. Toto chování má pravděpodobně u druhu obecný charakter, protože jej popisují i některé další prameny.
Celé hnízdění probíhalo bez problémů, pár snášel kontroly hnízda bez problémů. Mládě bylo 14. den okroužkováno kroužkem o průměru 6,5 mm.
Základním předpokladem úspěchu je především složení krmné dávky (dále jen KD). Ptáci dostávají ovoce a zeleninu, a to jak dle sezónní nabídky, tak i mraženou. V oblibě mají fíky, ale stejně berou i pomeranče, hrušky, okurku apod. Toto krmivo je podáváno dvakrát denně. Je nutné, aby jej ptáci dostávali čisté, nepotřísněné trusem nebo nečistotami. Tomu zabraňuje i rošt nade dnem klece, který brání v přístupu k takto znečištěnému krmivu. Součástí KD jsou i klíčená semena či párou upravená rýže. Krmivo pro lorie („nektar“) není podáváno samostatně prakticky vůbec a ve směsi s ovocem či zeleninou nepřesahuje jeho množství 5 % KD. To koresponduje i s údaji z farem v USA, kde také podávaná kaše pro lorie nepřesáhne 5 %, ve většině případů ale 1 až 3 % KD. Důležitá je dotace vitamínů, na které má druh oproti běžně chované „austrálii“ vyšší nároky. Podobně je tomu i s potřebou vápníku, která je také mírně vyšší. Pavel používá, mimo jiné, ve svém chovu produkty TROPIC, které dostávají všichni jeho chovanci. Tyto výrobky mají velmi dobré parametry, jako dotační preparáty V.A.M (vitamíny, aminokyseliny, minerálie), ale i řady dalších biologicky aktivních látek – prebiotik, imunolátek apod. Kromě uvedených krmiv podává chovatel jednou denně i laty prosa v mléčné zralosti, které uchovává v mrazáku. Ptáci mají toto krmivo ve velké oblibě. Důležité je také dbát na čistotu vody a napáječek a pokud možno ji měnit alespoň dvakrát denně.
Ptáci jsou chováni v místnosti, tedy v temperovaném prostoru, a pro tento druh asi nebudou vhodné celoroční voliéry bez možnosti přitápění. Jak je z tohoto odchovu patrné, ptáci nepotřebují pro chov i odchov nějaké velké voliéry.
Protože se jedná, jak jsem již uvedl, o první odchov v České republice, je třeba Pavlovi pogratulovat k tomuto mimořádnému odchovu a popřát mnoho dalších chovatelských úspěchů, a to nejen s tímto druhem.
