Rosela žlutolící – resecivní mutace

Rosela žlutolící – resecivní mutace
Roční faded samička štěpitelná do modrých
Samec dilute pocházející z chovu Heinera Kastense, napravo stejný samec jako mládě.
Roční modrý samec
Dospělý modrý samec štěpitelný na faded
Mladý modrý samec

Mutace se dělí na do dvou hlavních podkategorií, jsou to mutace dominantní a mutace recesivní (dále se rozlišují na autosomální dominantní mutace, neúplně dominantní mutace vázané na pohlaví, autosomální neúplná dominantní mutace, co-dominantní mutace, mutace recesivní vázané na pohlaví a autosomální recesivní mutace). Velkým pomocníkem v chovu mutací může být online genetická kalkulačka, základy ovšem nejsou tak složité, aby každý nezvládl genetický výpočet za pár vteřin z hlavy.

V přírodě jsou jakékoliv mutace nežádoucí, protože jinak zbarvený pták je extrémním lákadlem pro predátory a může tak ohrozit celou skupinu přírodně zbarvených jedinců. I tak byl ale zaznamenán výskyt ve volné přírodě, jako například (zřejmě) dilute mutace u rosel žlutolících a papoušků královských, modrá Ara ararauna, žlutý (možná lutino) aratinga zelený a spousta dalších druhů, jenž samotný seznam by zabral místo pro celý článek. Ve voliérách oceňujeme mutace, především ty méně rozšířené, pro jejich krásu a kouzlo. Mnoho chovatelů uchvátily právě proto, jak se s nimi dá dále pracovat, vytvářet nové kombinace a nové barvy.

Slovníček pojmů

Locus – je to specifická část genu nebo DNA sekvence na chromozomu (v tomto případě ta, která nese mutaci).

Loci – množné číslo od slova locus.

Allela – dvě a více stejných DNA sekvencí umístěných v locusu/locích.

Genotyp – soubor všech nepozorovatelných znaků (štěpitelnost).

Fenotyp – soubor všech pozorovatelných i nepozorovatelných znaku (barva +štěpitelnost apod.).

Autosomální – locus pro mutační gen se nenachází v pohlavním chromozomu.

Vlastnosti mutací

Každý pták může být nositelem dvou mutačních genů (barva nebo štěpitelnost). Aby se v odchovu objevil jedinec v barvě, musí se vždy sejít dva kusy štěpitelné do stejné, nebo jeden kus v barvě a jeden kus štěpitelný (tím se vyeliminují jedinci, kteří jsou „možní štěpitelní“ – šance že štěpí je pouze malá). Výjimkám (recesivním mutacím vázaným na pohlaví a dominantním mutacím) se budu věnovat až v dalším článku.

Autosomální recesivní

Autosomální recesivní mutace jsou takové, jenž nenesou locus mutačního genu v pohlavních buňkách. Když se setkají dva štěpitelní jedinci na recesivní mutaci, bude 25% odchovů v barvě, na kterou oba rodiče štěpí, 25% odchovů bude přírodní a 50% štěpitelní.  Pokud bychom měli jen jednoho štěpitelného jedince, neodchováme odchovy v barvě, jen 50% odchovů (nezáleží na pohlaví) ponese mutaci v genotypu. Když budeme mít jednoho jedince v barvě a druhého štěpitelného na barvu, dostaneme 50% odchovů v barvě a 50% odchovů štěpitelných. Mezi autosommální recesivní mutace patří faded (špatně označován jako pastel), dilute (opravdový pastel), modrá, plavá, recesivní straka a bronzově plavá.

Faded (nesprávně pojmenována jako pastel)

Jako spousta dalších mutací i faded vznikl v Německu. Již první ptáci byli špatně označeni za „pastel“. Chovatel si nevšiml, že při dospělosti červené oko ztmavlo. Nezkušený chovatel by si mohl faded splést se skořicí. Rozdíl v těchto mutacích je ale především v dědičnosti, kdy skořice je vázaná na pohlaví ale faded nikoliv. Nohy a drápky u této mutace nejsou tak tmavé, jako u přírodně zbarvených jedinců, je tomu tak kvůli redukci psittacinu, který ovlivňuje i barvu peří, černá se prakticky vytrácí a je zaměněna za šedou či hnědou, modrá má šedo-modrý nádech a pták je celý světlejší. Faded je Evropě známý i s kombinací s modrou a dilute, mluví se i o kombinaci s opalinovou a skořicovou mutací. Pokud by měl některý ze čtenářů zájem, nabízím k prodeji pár 1,0 modrý štěpitelný do faded x 0,1 faded štěpitelná do modrých. Jejich foto je i u tohoto článku.

Dilute (pastel)

Pravý pastel se poprvé objevil v Německu u Heinera Kastense od přírodně zbarvených ptáků. Oči dilute jedinců jsou tmavé, peří je zesvětlené (černá došeda, zelená do žlutozelené, modrá do světle modré), nohy a drápky jsou v barvě přírodních jedinců.  Jedinec nesoucí možnou dilute mutaci byl odchycen i v Australské přírodě. Dilute je v Evropě známá v kombinaci s modrou, faded a tmavým faktorem. Autorem fotek dilute jedinců je Heiner Kastens.

Modrá

Patří mezi nejběžnější recesivní mutaci jak už u nás, tak v celé Evropě. Cena je proto několikanásobně nižší, než u jiných mutací stanleyů.  Poprvé se objevila v Německu někdy v roce 1983. Žluté líce jsou nahrazené bílou barvou, zelená je nahrazena modrou a červená „stříbrnou“ (podle některých bílou). U dospělých kusů je patrný rozdíl v pohlaví. U některých plně vybarvených kusů se může objevit oranžový nádech, což by mohlo značit „sklony“ k částečné modré (parblue). Křížením jedinců s oranžovým nádechem v peří by se mohlo docílit pravé parblue z čistých žlutolících, tedy oranžové která není transmutační přenesena z penantů.

Plavá (fallow)

O tom zda je nebo není fallow v Evropě chovaný dosud není přesně jasné. Někteří chovatelé totiž tvrdí, že je to mutace s letálním genem – to znamená že fallow jedinci mají jen omezenou životnost a hynou. Jiní zase tvrdí že tuhle mutaci odchovávají a mladé nehynou. Je snad možné, že se jedná o dvě plavé mutace s jediným rozdílem – letálním genem? Vypadá to jako nejpravděpodobnější verze. Plaví ptáci mají červené oko a světlejší nohy. Často si je lze splést s ptáky v mutaci faded, fallow ale nemá peří tak „došeda“ ale více barevné. Hlavním poznávacím znakem pak zůstává červené oko. V Evropě je známá kombinace s modrou mutací.

Recesivní straka

Polemika o recesivních strakách by byla nelehce rozebíratelná v jednom odstavci, ve zkratce se dá říci, že recesivní straka neexistuje. Všichni „black eyed clear“ jedinci kteří by měli být recesivní strakou jsou ale ptáci s bílýma letkama, což je jeden z primárních znaků prakticky všech dominantních strakatých mutací u rosel (ať už se jedná o pestré, žlutohlavé či penanty). Od těchto „recesivních“ strak bylo odchováno několik jedinců, ti projevovali strakatost na nohou a několik skvrn po těle, mohlo se tedy jednat pouze o slabou, dominantní straku (o přenosu dominantních mutací budu mluvit v některém z dalších článků) a nikoliv štěpitelných jedinců do recesivních strak. V Evropě se zřejmě žádná „recesivní“ straka nenachází, i když ještě v 90 letech tu byly. Je možné, že chovatelé přišli na to, že se jedná o „obyčejnou“ dominantní straku.

Bronzově plavá

Dříve se o ní mluvilo jako o recesivní skořicové. Z tohoto pojmenování se následně upustilo a začalo se používat správné – bronzově plavá. Ptáci mají růžové nohy a světlé drápky, oko je červené. Peří je zbarvené jako u skořicové mutace (modrá je změněna na světle modrou, zelená spíše do zeleno-žluta, černá je redukována do šeda), bronzově plavá je rozdílná v tom, že do zbarvení zad se prolíná červená barva, což u skořice není. V Evropě o této mutaci nejsou zmínky, čímž se přenášíme na Australský kontinent, kde od roku 2000 Ben Pearce (jistě ho spousta chovatelů zná díky jeho úžasným fotkám australské fauny) bronzově plavé Rosely žlutolící odchovává. Od roku 2006 se mu daří i odchov modrých bronzově plavých jedinců. O dalších chovatelích bohužel nemám informace.

Zajímavost na závěr

Z Austrálie přichází i informace o NSL lutino (non-sex linked – nevázaná na pohlaví) a modrolící mutaci. NSL lutino  označována jako pokročilá skořicová žlutá nevázaná na pohlaví se z Jižní Austrálie, kde byla chována, vytratila v roce 2004, zřejmě zcela definitivně. Podobný osud čeká i modrolící mutaci, přírodně zbarvení jedinci s modrými líci byli odchováni od přírodního páru. V roce 2009 už žila pouze jedna štěpitelná samička. Jak je na tom tahle recesivní mutace v současnosti nemám bohužel žádné informace a předpokládám, že zcela vyhynula.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře