Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
28.4.2021 15:36
VrbecCZ

XXX.XXX.170.76

Dobrý den, jsem začátečník a mám otázky k chovu zebřičky pestré.

1) Kolik let se dožívá? Někde píšou 4-5 jinde zase 6 let někde dokonce že se může dožít i 10 let co je pravda?
2) Jak moc je zebřička hlučná?
3) S čím vším lze chovat zebřičky? Četl jsem že je lze chovat s chůvičkami a rýžovníky ale je možné je chovat i s amadinami nebo třeba s andulkami?
4) Kdybych chtěl chovat zebřičky jako mazlíčka doma, můžu pořídit dvě samice nebo dva samce, když chci aby neměli mladé?
5) Mám celé kilové balení krmiva pro andulky po andulce, která mi umřela a nechci ho vyhazovat. Napadlo mě jestli bych ho mohl dát zebřičkám, protože složení tohoto krmiva je, alespoň podle mě, stejné jako má být pro zebřičky?
6) V jakých nejchladnějších teplotách ji lze chovat?
Dopředu děkuji za odpověď.

vlaštovička

28.4.2021 19:27
vlaštovička

XXX.XXX.220.64

Pokusím se na Vaše otázky odpovědět.

1. Jak která zebřička. Věřím, že se najdou i takové, které se dožijí i těch deset let, nicméně průměr je tak 6 až 7 let. Čtyři roky se mi zdají málo.
2. Hlučná, jako některé druhy papoušků, není, ale ozývá se typickým hlasem připomínajícím trumpetu. Samcův zpěv je velice jednoduchý popěvek, který opakuje pořád dokola. Někteří lidé to neřeší, ale jiní by se samcem zebřičky v jedné místnosti nevydrželi ani hodinu. Je to na Vás, co Vám vadí. Doporučuji poslechnout si zpěv zebřiček z nahrávek na internetu, nebo ve skutečnosti a teprve pak posuzovat, jestli Vám jejich ustavičné štěbetání bude nebo nebude vadit. Pokud Vám vadit bude, zkuste si něco nastudovat o chůvičkách, rýžovnících nebo stříbrozobkách. Jejich zpěv je sice také jednoduchý, neustále dokola omýlaný popěvek, nicméně je to příjemný klokotavý zpěv a ne "pištění" jako u zebřiček.
3. zebřičky můžete chovat s čímkoli. Jenom je potřeba si uvědomit, že to jsou poněkud agresivnější a drzejší ptáci, než jiní astrildovití. Často prolézají budky jiných ptáků, kradou jim z hnízd stavební materiál a některé dokonce ničí snůšky. Je to kus od kusu. Můžete narazit na pár, který si bude hledět svého a ostatních si nevšímat, stejně tak můžete natrefit na jedince nebo páry, u kterých si oddychnete, když je oddělíte ze společné voliéry někam do bednové klece. S chůvičkami a rýžovníky je samozřejmě chovat můžete. U amadin bych byla o něco opatrnější. Nevím totiž, jaký druh máte namysli. Pokud myslíte amadiny diamantové nebo páskované, tak by v soužití neměl být problém. Pokud ale myslíte třeba amady Gouldové, tak tam už bych raději neriskovala. Zebřičky je lepší vždy chovat s většími druhy astrildovitých pěvců. Můžete je chovat s rýžovníky, amadinami diamantovými, páskovanými nebo červenohlavými, s pásovníky dlouhoocasými a dalšími většími druhy. Naopak se raději vyvarujte chovu s drobnými astrildy, jako jsou například motýlci, zlatoprsky, stříbrozobky, amaranti nebo drobní afričtí astrildi, třeba oranžolící. S andulkami raději nechovejte nic. Není to zrovna šťastné řešení a mnoho chovatelů s nimi nechová ani větší papoušky. Jinak s většími papoušky zebřičky chovat můžete. Někteří chovatelé si stěžují na to, že jim zebřičky škubou kanáry, holoubky diamantové a čínské křepelky. Ale je to opravdu kus od kusu, takže je třeba vyzkoušet, jestli takové soužití funguje.
4. Zebřička jako domácí mazlíček není příliš dobrá. Umím si představit, že dokrmené mládě poletuje po bytě, vrací se samo do klece nebo sedá třeba na prst nebo vařečku. Nemůžete od zebřiček ale čekat to, co od papoušků. Pokud je chcete jen na ozdobu a ne na chov, pořiďte si několik samců. Dva se přímo prát nebudou, ale hašteřit se mezi sebou mohou. Pěkné by například bylo, pořídit si tři nebo čtyři samce, každého jiné mutace nebo kombinace. Dvě samice raději ne, snášely by zbytečně vejce a mohly by se snášením vysílit.
5. Krmivo pro andulky zebřičkám klidně můžete dát. Jak andulky, tak zebřičky se ve své domovině živí hlavně semeny trav. Oba tyto druhy tak krmíme podobným krmivem, které obsahuje hlavně různé druhy prosa, lesknici a loupaný oves. Na přilepšenou jim můžete dát klasy senegalského prosa nebo polozralé klásky trav, které najdete v létě v přírodě. Také jim dávejte zelené krmivo: ptačinec žabinec, pampelišku, salát a další druhy. Pokud budete odchovávat mladé, nezapomeňte na vaječnou míchanici, ať už kupovanou, nebo vlastní. Nezapomínejte ani na sépiovou kost a písek.
6. Existují i chovatelé, kteří chovají zebřičky celoročně venku. Nicméně to nevidím jako dobré, protože zebřičky pocházejí z Austrálie a jsou to drobní ptáčci. Nejnižší teplota při zimování by měla být 5 až 10 °C.

Doufám, že Vám moje rady pro začátek pomohou. Zebřička, chůvička a rýžovník patří mezi nejsnáze odchovatelné druhy astrildovitých pěvců. Odchováte je bez problémů.

29.4.2021 08:10
VrbecCZ

XXX.XXX.170.76

Děkuji moc za rychlou a srozumitelnou odpověď.

30.4.2021 22:19
Moudivláček

XXX.XXX.67.120

vlaštovička napsal(a):
Pokusím se na Vaše otázky odpovědět.

1. Jak která zebřička. Věřím, že se najdou i takové, které se dožijí i těch deset let, nicméně průměr je tak 6 až 7 let. Čtyři roky se mi zdají málo.
2. Hlučná, jako některé druhy papoušků, není, ale ozývá se typickým hlasem připomínajícím trumpetu. Samcův zpěv je velice jednoduchý popěvek, který opakuje pořád dokola. Někteří lidé to neřeší, ale jiní by se samcem zebřičky v jedné místnosti nevydrželi ani hodinu. Je to na Vás, co Vám vadí. Doporučuji poslechnout si zpěv zebřiček z nahrávek na internetu, nebo ve skutečnosti a teprve pak posuzovat, jestli Vám jejich ustavičné štěbetání bude nebo nebude vadit. Pokud Vám vadit bude, zkuste si něco nastudovat o chůvičkách, rýžovnících nebo stříbrozobkách. Jejich zpěv je sice také jednoduchý, neustále dokola omýlaný popěvek, nicméně je to příjemný klokotavý zpěv a ne "pištění" jako u zebřiček.
3. zebřičky můžete chovat s čímkoli. Jenom je potřeba si uvědomit, že to jsou poněkud agresivnější a drzejší ptáci, než jiní astrildovití. Často prolézají budky jiných ptáků, kradou jim z hnízd stavební materiál a některé dokonce ničí snůšky. Je to kus od kusu. Můžete narazit na pár, který si bude hledět svého a ostatních si nevšímat, stejně tak můžete natrefit na jedince nebo páry, u kterých si oddychnete, když je oddělíte ze společné voliéry někam do bednové klece. S chůvičkami a rýžovníky je samozřejmě chovat můžete. U amadin bych byla o něco opatrnější. Nevím totiž, jaký druh máte namysli. Pokud myslíte amadiny diamantové nebo páskované, tak by v soužití neměl být problém. Pokud ale myslíte třeba amady Gouldové, tak tam už bych raději neriskovala. Zebřičky je lepší vždy chovat s většími druhy astrildovitých pěvců. Můžete je chovat s rýžovníky, amadinami diamantovými, páskovanými nebo červenohlavými, s pásovníky dlouhoocasými a dalšími většími druhy. Naopak se raději vyvarujte chovu s drobnými astrildy, jako jsou například motýlci, zlatoprsky, stříbrozobky, amaranti nebo drobní afričtí astrildi, třeba oranžolící. S andulkami raději nechovejte nic. Není to zrovna šťastné řešení a mnoho chovatelů s nimi nechová ani větší papoušky. Jinak s většími papoušky zebřičky chovat můžete. Někteří chovatelé si stěžují na to, že jim zebřičky škubou kanáry, holoubky diamantové a čínské křepelky. Ale je to opravdu kus od kusu, takže je třeba vyzkoušet, jestli takové soužití funguje.
4. Zebřička jako domácí mazlíček není příliš dobrá. Umím si představit, že dokrmené mládě poletuje po bytě, vrací se samo do klece nebo sedá třeba na prst nebo vařečku. Nemůžete od zebřiček ale čekat to, co od papoušků. Pokud je chcete jen na ozdobu a ne na chov, pořiďte si několik samců. Dva se přímo prát nebudou, ale hašteřit se mezi sebou mohou. Pěkné by například bylo, pořídit si tři nebo čtyři samce, každého jiné mutace nebo kombinace. Dvě samice raději ne, snášely by zbytečně vejce a mohly by se snášením vysílit.
5. Krmivo pro andulky zebřičkám klidně můžete dát. Jak andulky, tak zebřičky se ve své domovině živí hlavně semeny trav. Oba tyto druhy tak krmíme podobným krmivem, které obsahuje hlavně různé druhy prosa, lesknici a loupaný oves. Na přilepšenou jim můžete dát klasy senegalského prosa nebo polozralé klásky trav, které najdete v létě v přírodě. Také jim dávejte zelené krmivo: ptačinec žabinec, pampelišku, salát a další druhy. Pokud budete odchovávat mladé, nezapomeňte na vaječnou míchanici, ať už kupovanou, nebo vlastní. Nezapomínejte ani na sépiovou kost a písek.
6. Existují i chovatelé, kteří chovají zebřičky celoročně venku. Nicméně to nevidím jako dobré, protože zebřičky pocházejí z Austrálie a jsou to drobní ptáčci. Nejnižší teplota při zimování by měla být 5 až 10 °C.

Doufám, že Vám moje rady pro začátek pomohou. Zebřička, chůvička a rýžovník patří mezi nejsnáze odchovatelné druhy astrildovitých pěvců. Odchováte je bez problémů.

Tak vlaštovička, nejenže jste dostal můj hlas za kvalitní příspěvek, ale tak obsáhlou, výstižnou a skutečně prakticky použitelnou odpověď na začátečnický dotaz jsem dlouho na diskuzi nečetl.

Jaksi váš příspěvek mimo tazatele nikdo neocenil, asi proto, že jsme papouščí chovatelé.
Co já bych v r. 1969, kdy jsem poprvé odchoval od páru zebřiček 2 mláďata za takovou radu dal.

vlaštovička

1.5.2021 22:06
vlaštovička

XXX.XXX.220.64

Dobrý večer,
Děkuji za Váš příspěvek. Mě jenom dopálilo, že nikdo nechtěl na tak jednoduché otázky odpovědět. To, že tato diskuse je sále víc pro papouškáře, je pravda. Někdy si až říkám, proč na ni, jakožto "drobotinářka", ještě chodím. Ale snad právě proto, abych mohla poradit někomu s drobotinou.
Ráda čtu články pamětníků těch časů, o kterých píšete a nestačím se divit. Už jenom samotná představa, že ještě nedávno se v obchodním domě v Mnichově dali běžně sehnat motýlci a tygříčci, mě mrazí. Dnes takřka "vyhynulí" ptáci v našich chovech byli kdysi tak hojní a obyčejní, jako dnes zebřička. Inu, časy se mění.
Každý rok navštěvuji výstavu exotického ptactva v pražské botanické zahradě. Někdy je chudší, někdy naopak pestřejší. Různě se to střídá. Co se však nemění, je druhová skladba astrildovitých pěvců. Co dodat, samá Austrálie, Afriky je minimum, pokud se tam vůbec nějaká objeví. A ještě něčeho jsem si všimla - z našich výstav dočista zmizeli snovači. Běžné návštěvníky asi malí ptáčci, kteří se v klecích plaší jako šílení asi nezaujmou, nicméně mě pohled na ně docela těšil. V Africe je to škodná plenící úrodu, místní je hubí jako sarančata nebo hraboše a my abychom platili tři tisíce za pár. No není to na hlavu! A stejně tak s chovem našich běžných pěvců. Taky si nemůžete vybrat z hnízda na ochočení třeba straku nebo špačka a přitom je to podobné.

2.5.2021 10:30
hzp

XXX.XXX.83.72

Jen k těm snovačům,
jejich chov je holt vyšší dívčí. A krom asi třech specialistů, kteří je dokázali opakovaně rozmnožit (jeden své zkušenosti publikoval v chovtelském časopise) si na nich ostatní vylámali zuby. Ojedinělý odchov ostatních chovatelů nemohlo životaschopnou populaci vytvořit. Škoda, jsou to krásní ptáci, taky mě dost lákají. Ale nemůžu mít všechno.

2.5.2021 18:43
Moudivláček

XXX.XXX.67.120

hzp napsal(a):
Jen k těm snovačům,
jejich chov je holt vyšší dívčí. A krom asi třech specialistů, kteří je dokázali opakovaně rozmnožit (jeden své zkušenosti publikoval v chovtelském časopise) si na nich ostatní vylámali zuby. Ojedinělý odchov ostatních chovatelů nemohlo životaschopnou populaci vytvořit. Škoda, jsou to krásní ptáci, taky mě dost lákají. Ale nemůžu mít všechno.

Já jen dodám, že ten chovatel, co publikoval v časopisu Exota je Petr Malinský z Křižanova.
Známe se přes 30 let a mám jeho souhlas s uvedenímm následujícího textu.

Je specialista na "droboť ".Snovačů za uplynulé roky odchoval 9 druhů, celkem 120 kusů mláďat.
Publikoval i odchov sýkořic vousatých, kruhooček a mnoha dalších drobných ptáků včetně našich pěvců.
Spolupracuje s některými ZOO. Je to skutečně pan chovatel. A přitom je to velice skromný člověk, stejně jako jeho malé chovatelské zařízení. Ono to není jen o honosných voliérách, ale o znalostech a pilné práci.

Přidejte reakci

Přidat smajlík