Dobrý den,
Chtěl bych se zeptat a poprosit o radu, jestli někdo neřešil stejný problém?
Mám dvě kamerunské ovce 1 a 2 roční. již od počátku se mě neuvěřitelně bojí. jen jak se přiblížím k salaši tak prchají na druhý konec ohrady. Ani si nejsem vědom že bych jim někdy něco udělal nebo je jinak stresoval. Z počátku jsem si říkal že si na mě zvyknou ale situlace se ani za více jak rok nezměnila. Na očkování jsem je musel nalákat do salaše, tiše se přiblížit a zavřít salaš. Než jsme je naočkovali málem se zbláznili. Nezabírají ani různé pamlsky a pečivo. Raději by umřely hlady než by se ke mě přiblížili.
Poradí někdo jak je zbytečného strachu zbavit? Ani měsíční jehně se ke mě nepřiblíží a pochopitelně se drží u mámy a dostává stejné návyky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kdybych to převedla na kozy, poradila bych Vám, abyste se zavřel s nimi do salaše, něco dobrého jim tam přichystal, sedl si tam a klidně na ně mluvil. A třeba půl hodiny tam s nimi byl. Jenže Vy je asi máte venku a zavřít se jen tak od někoho nedají. A zkoušel jste, jestli tak reagují třeba na ženskou? Kdyby Vám je pokaždé někdo zavřel a Vy jste potom přišel za nimi a chvíli tam pobyl, opakovaně. Za dva týdny by si mohly zvyknout aspoň trochu. Pokud vím, kamerunky jsou takové polodivoké a ty Vaše nemají důvod se s Vámi seznámit. K čemu jim to je prospěšné ?
Asi radu nemam. Mám jednu kozu až moc kontaktní a druhou taky plachou. Nicméně tu plachou se snažím po dobrém ukecat aspoň na hlazení. Začala jsem tím, že jsem si drepla ve stodole u misky (prázdné) počkala jsem až koza bude koukat a nasypala jsem do misky zrní. A odešla jsem obloukem (ona v protisměru obloukem obešla mě na druhou stranu stodoly). Po asi tydnu jsem si říkala, že je na čase to posunout dál. Když koza koukala jak ji sypu zrní, zůstala jsem tam sedět a mluvila na ni.
Počkala jsem na nějakou reakci. Nezapomela jsem od psu, že i upřený váhavý pohled je reakce. A po asi 10minutach jsem zase odešla.
Po dalším asi tydnu udělala první krok. Tak jsem odešla asi na 3m od misky a nechala ji zobnout z misky za moji přítomnosti. Pak jsem jen zkracovala vzdálenost mezi mnou a miskou.
Nakonec když už zrala když jsem byla asi půl metru od misky, tak jsem vzala dobrotu a že dřepu natáhla ruku s dlouhou dobrotou (na délku uříznutou mrkev) a čekala až si to koza vezme nebo se aspoň pokusí si to vzít.
Nakonec jsem ruku méně a méně natahovala. Až jsem nechala kozu vzít mrkev přímo couhajici z kapsy.
Pak jsem začala misku se zrním jen držet, aby ji nepřevrátila.
Pak jsem misku držela oběma rukama
Další level byl, že jsem na jedné ruce natáhla prst, aby se dotknul kozy.
A takhle pomaličku jsem pokračovala dál.
Ted jsme byly ve fázi kdy jsem se jí dotkla na půlce zad. Kůzle získám tak, že kozu nalakam na misku dál od kuzlete a to než si všimne že je máma pryč je u mě na klíně.
A hodně pomáhá, když se dodržuje stereotyp.
Chodím ke koze ve stejný čas, než vejdu do stodoly oznamim koze že jdu já, když vlezu dovnitř, pozdravim a uvnitř se chovám stejně, dělám stejné věci a stejnym způsobem a říkám stejne věty.
Držím palce ať uděláte aspoň takový pokrok jako my. ;).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ona stačí jedna plachá ve stádě a už to mívá vliv na celé stádo. U ovcí je tohle trochu jinak než u koz se mi zdá. Ovce se spíš jako stádo splaší než stádo koz. Nějaké se dají naučit na ty příkrmy. Pokud si samy teda občas zalezou do salaše tak jim to dávat tam. Když uvnitř zrovna budou když se budete blížit, tak o sobě dejte včas vědět, abyste je vždycky totálně nevyplašil, aby měly čas odtama aspoň tak nějak v klidu utéct. Ony se naučí že jste jim tam donesl něco dobrého (nemusí toho být kdoví kolik, stačí sousto) a jen co si na tento rituál zvyknou, tak třeba uvidíte, že se pomalu přestávají bát a v důsledku toho, že u příkrmu budou chtít být co nejdřív, tak si budou zmenšovat distanc. Když na onen příkrm budou zvyklé a budou vědět že to je k jídlu a že to je dobré, tak jim ho můžete házet i jen tak na volno na pastvině a nejdřív to házet tak daleko, aby se nebály to sežrat a pak postupně klidně v průběhu dní, týdnů jim to házet blíž k sobě a oni by tu plachost aspoň před vámi měly ztrácet.
Já si takhle pár ovcí kdysi naučil. Ale měl jsem tu taky takové které byly prostě tak plaché, že jsem je nakonec snědl, protože mi akorát plašily stádo.
Ovcím žádný příkrm normálně nedávám, ale moc dobře vědí co je šrot, nebo telecí granule. Mám asi 26 pastvin a sem tam nějaká s nějakou sousedí aspoň přes cestu, tak se dají průhonem přehnat, ale jinak musím stáda převážet, takže je potřebuju mít lehce chytatelný.
Asi to nebude moc populární řešení, ale když se jedná o takovýhle extrém, prostě bych je na pár dnů do salaše zavřela a tam je krmila a napájela. Udělala bych to teď, dokud je málo krmení venku a kdy jim nic moc jiného nezbývá. Měly by si zvyknout na to, že kolem nich člověk chodí, mluví, krmí, pohybuje se a závoreň jim nic nedělá. Co až budou mít jehňata? Pak jim nebudete moct pomoci, když se k nim nedostanete. Kamerunky jsem nikdy neměla, a tak z pozorování u sousedů a pod. mi povahově přijdou něco mezi ovcí a kozou.
U našich ovcí vím, že některé se za žádnou cenu nechtějí nechat pohladit, a nic si z ruky nevemou, ale jak se jim jednou podaří překonat hranici, už jsou v pohodě a náleží ke skupině oprsklých, které loudí chleba a ohryzky z jablek, pokud se s něčím objevím.
Ale vždycky se takhle odváží ve stáji, na pastvině jen zřídka.
Moc děkuji za rady. Zmenčovat vzdálenost s příkrmem zkouším už dlouho ale nedaří se. a taky mám od minulé ovečky zkušenost že jak si dlouhodobě zvykne, tak se zase nezbavim bečení. Raději budou stát hodinu venku klidně i kdyby pršelo, než aby prošly dva metry kolem mě. S tím zavřením už mě to taky napadlo, že bych je týden navštěvoval aby si zvykly, ale mám strach že jak je vypustím, tak už si budou dávat sakra pozor. Jehně už mám a naštěstí problémy nenastaly. Když bylo čerstvé, tak jen odběhla tak na metr a neklidně běhala kolem, tak sem ji nechtěl stresovat tím, že bych se ji snažil hladit a dal jsem jí klid. No a druhý den už zase utekla a jehně za ní. Jehně se jí pořát drží a také nemá náznak kamarádění.
Uživatel s deaktivovaným účtem

cumelino
napsal(a):
Moc děkuji za rady. Zmenčovat vzdálenost s příkrmem zkouším už dlouho ale nedaří se. a taky mám od minulé ovečky zkušenost že jak si dlouhodobě zvykne, tak se zase nezbavim bečení. Raději budou stát hodinu venku klidně i kdyby pršelo, než aby prošly dva metry kolem mě. S tím zavřením už mě to taky napadlo, že bych je týden navštěvoval aby si zvykly, ale mám strach že jak je vypustím, tak už si budou dávat sakra pozor. Jehně už mám a naštěstí problémy nenastaly. Když bylo čerstvé, tak jen odběhla tak na metr a neklidně běhala kolem, tak sem ji nechtěl stresovat tím, že bych se ji snažil hladit a dal jsem jí klid. No a druhý den už zase utekla a jehně za ní. Jehně se jí pořát drží a také nemá náznak kamarádění.
Lehl mi počítač, tak jsem se nemohla zapojit do diskuze...Kamerunky chovám třetím rokem, moc zkušeností tedy nemám. Taky mám plaché a kontaktní. Mám jich sedm. Těch plachých se postupně zbavuji a kontaktní si nechávám na chov.
Moje zkušenost je, že pokud ve stádu není aspoň jedna kontaktní, ty ostatní se nemají od koho učit.
Myslím si, že jehňata se dají ochočit tím, když je člověk bere do rukou. Mám takovou loňskou jehničku, kterou syn přenesl přes hromadu sněhu, když se nemohla dostat k mámě a dnes je naším nejpřítulnějším mazlíčkem.
Je to sice dražší, ale přikoupila bych starší dobře ochočenou ovci nebo kozu. Aby se měly od koho naučit. Já mám starou kozu - silná osobnost, a když jsem si přivezla kam. ovečky, ona je všechno naučila. Ušetřilo mi to spoustu práce. (Musím je denně přehánět.) Ovečky jsou ustrašené a potřebují "vůdce", kterému se podřídí. I teď, když je pustím volně, aby se proběhly, koza udržuje stádo u domu.
Pola.
Uživatel s deaktivovaným účtem

profesor1
napsal(a):
Nejlepší je začít když takový plašoň má mládě. Už jen taková pomoc při porodu dělá hodně a následné kontroly vemínka a hraní si s mrnětem vytvoří velkou důvěru u maminy.
To se lehce řekne, pomoc při porodu.. když aspoň moje kamerunky rodí v noci, osamotě a k porodu mě nijak nepotřebují. Spíš by je moje přítomnost stresovala. Ale brát mládě do rukou má velkou moc, to jsem poznala vloni a letos to budu dělat už cílevědomě.
profesor1
napsal(a):
Nejlepší je začít když takový plašoň má mládě. Už jen taková pomoc při porodu dělá hodně a následné kontroly vemínka a hraní si s mrnětem vytvoří velkou důvěru u maminy.
Jenže pokud jsou s jehňaty venku tak se k malým nedostanete máma utíká, jehně za ní, a ten strach přebírá od ní. Některý jehňata jsou kurážný a ochočit se nechají, většinou beranci, ale spíš jsou bojácný jako mamky.
Naše první ovce byly největší mrchy ze stohlaveho stáda, kamarád nám je prodal, protože ani psi je neuhlidali, jasně že nám to neřekl
Veškerá manipulace, naháněni na 3ha bylo napůl dne v několika lidech. Pak přibyly ochočené a ty potvory je začaly kazit, protože fakt plašily, porody v -17 rozhodly, udělaly se ve stodole boxy a přes 3měsice byly zavřené. První týden to tam vše rozbouraly, trvalo dlouho než si zvykly a to ne všechny.Některé nešlo nikdy hladit ale aspoň z mé manipulace už neměly infarkty. Každý den pomalu a v klidu nechat je zvykat a mazlit se a hrát si jehňaty je dobré. Navíc na konci zimy byly celkem v pohodě ale na konci léta na velké pastvině ty největší divošky zas řádily. Jejich jehňata byla taky divoká, nechávali jsme si jen nejklidnějši.Jedna jehnička z nich po 8 letech byla už celkem klidná ale ne na hlazení.
Teď už nemáme žádnou z nich.A jsem ráda. Loni jsem měla 20kusů a byly neskutečné pohodářky, šetří to čas.
Proto ochočovat zavřít, na dlouho, ochočit si jehňata, ovce si časem aspoň minimálně zvyknou na přítomnost člověka, příkrm jim neuškodí, je to výhoda. Je to na dlouho, ale stojí to za to, už jen pro to, že je lehčí stříhat, odčervovat naštvanou a dominantní ovci než strachem vyblazněnou chuděru.