Generační obměna ve prospěch německých ovčáků

Ještě před několika roky se zdálo, že Horská služba se postupně přikloní k využívání dalších plemen psů pro pátrání po lidech v ohrožení života. Kromě labradorů, zlatého retrívra a velkého knírače se objevila také border kolie, která například dominuje u horských záchranářů v Anglii. Jak však ukázal poslední vývoj, profesionální záchranáři v rámci generační obměny psů dali přednost osvědčenému plemenu.

„Němečtí ovčáci jsou klasickým záchranářským psem. Jsou s ním největší zkušenosti, a to jak z výcviku, tak z nasazení. Hodně však záleží na správném výběru jedince. To znamená najít vitální a zdravé štěně ve vrhu po osvědčených rodičích,“ řekl Karel Novák ze Špindlerova Mlýna. On sám má dosluhujícího Labradora a vrací se k německému ovčákovi. Je to za jeho služby u Horské služby od sedmdesátých let již šestý Německý ovčák.

Podobně se během minulého roku rozhodli další členové Horské služby. „Celkem připravujeme pět mladých německých ovčáků. Třem bráškům je něco přes rok, další dva jsou o půl roku starší,“ přiblížil čtyřnohé nováčky šéf psovodů HS a záchranář z Jizerských hor Pavel Hořejší.

Prověrka hned na počátku

Hned během prvního setkání psích adeptů při dubnovém výcvikovém kurzu na Luční boudě se členové Horské služby mohli přesvědčit, že výběr jedinců byl správný. Drsné počasí bylo první přirozenou prověrkou, co mladí psi snesou. Na hřebenech Krkonoš střídavě pršelo, sněžilo, mrzlo, vál silný vítr, ale ukázalo se i sluníčko. Psi snad špatné počasí ani nevnímali, je však pravda, že od samého počátku po odběru je noví páníčkové postupně zvykali na vše, co je v kariéře lavinových psů čeká. „Musí být dokonale socializovaní, proto se co nejvíce pohybovali mezi cizími lidmi a psy, poznávali různý terén, horské objekty a zvykali si na dopravu auty, rolbou a na sněžném skútru. Pokud to jen šlo, byli stále s námi venku, a tak si zvykali na drsné prostředí hor. Na Luční boudě pak všichni psí nováčci úspěšně zvládli i přepravu vrtulníkem,“ popsal počáteční přípravu šéf kynologů Horské služby.

Trojlístek

Pavel Hořejší má právě jednoho z trojice brášků. V listopadu minulého roku mu totiž na zhoubné onemocnění uhynul jeho osvědčený lavinový německý ovčák Benji, a tak hned druhý den hledal náhradu. První telefonát směřoval k chovateli Ladislavu Štěrbovi do Krásné Lípy. „Již před třemi roky si u něho vybral štěně kolega od horské, Robert Hýča. Jeho Toby byl bezvadný od prvních týdnů, co jsem ho poznal. Proto jsem hledal nástupce z tohoto osvědčeného spojení. Chovatele moje žádost zarazila, ale když slyšel, že ho chci pro Horskou službu, souhlasil. Až na místě jsem zjistil, co ho zarazilo. Už měl doma dvě štěňata, která čekala na své páníčky – kolegy z Horské služby - Karla Nováka ze Špindlerova Mlýna a Jardu Sembdnera z Jeseníků. Zbylý třetí pejsek byl připravený na odeslání do Německa, ale nakonec skončil u nás v Jizerkách,“ popsal záchranář zrod trojlístku.

Lumpík

Rocky Pavla Hořejšího je od začátku pěkný ďábel, a to psovod oceňuje. „Socializaci už má skvělou, a proto jeho temperament nikterak netlumím. Naopak ho rozvíjím a postupně směřuji k hledání pod sněhem,“ uvedl Pavel Hořejší chvíli po incidentu, kterému se psovod jen srdečně zasmál. Jeho Rocky si totiž o přestávce mezi výcvikem na improvizovaných lavinách překousal vodítko a stejně tak pomohl ke svobodě bráškovi, aby se spolu vydali na procházku kolem Luční boudy. „Teď už s tím nic neudělám, ale to se snadno odnaučí. Stejně jako při jiné nechtěné činnosti je nejvhodnější vydávat zákazy ve chvíli, kdy dělá to, co je zakázané. V tomto případě při kousání vodítka,“ s úsměvem komentoval psovod.

Umění motivovat

Že přílišné umravňování nemá v počátcích výcviku co dělat, je na přípravě lavinových psů vidět každý den. „Vše probíhá formou her. Z každého nálezu musí mít štěně ohromnou radost a to ho motivuje pro další hledání,“ vysvětlil figurant Roman Čermák, kterého občas kynologové Horské služby pozvou k přípravě psích elévů. „Motivaci formou her ale potřebují i dospělí psi,“ dodal figurant při tréninku psa Horské záchranné služby z Vysokých Tater. Slovenský záchranář Lukáš Michálek si umění figuranta pochvaloval, neboť výcvikářem záměrně přeháněná radost z nálezu se očividně přenášela na povahově vlažnějšího psa. Naopak přebytkem temperamentu se projevoval nejstarší z dorůstající generace lavinových psů Alex Michala Sitteho z Pece pod Sněžkou. „Osoby pod sněhem nachází spolehlivě, zlepšit musíme vyštěkávání,“ komentoval kynolog. Psi Horské služby mohou skládat zkoušky až po dovršení jednoho roku a Alex už byl na ně dobře připraven.

Spolehlivější než technika

Součástí přípravy kynologů Horské služby je vyhodnocování neštěstí na horách, při kterých psi pomáhali zachraňovat lidské životy. Jak se ukázalo na příkladech z domácích hor, ale především z těch adrenalinovějších na Slovensku či v Alpách, vysokohorští turisté, horolezci a vyznavači sjíždění volných zasněžených svahů už většinou mají vybavení pro případ uvíznutí v lavině. Jenomže technika občas selže. Jednou se ztratí signál mobilního spojení, jindy dojdou baterky, ať už v telefonu nebo ty, které dodávají energii detekčnímu přístroji (tzv. pípák), jimiž jsou vybavení sportovci, turisté a samozřejmě záchranáři pohybující se v rizikovém terénu. A pak jsou opět tou nevětší nadějí na záchranu psovodi s osvědčenými pomocníky, jako tomu bylo vloni v řadě případů.

Dříči

U Horské služby nezřídka dochází k situacím, kdy psi pracovali na hledání a záchraně člověka a brzy nato jich bylo zapotřebí v sousedních horách. A tak na odpočinek jim zbyl jen čas při přepravě autem. „Němečtí ovčáci jsou dříči, pro páníčka jsou ochotni vydat se z posledních sil a pak dlouho dobíjejí baterky,“ přibližuje Pavel Hořejší další důvod, proč se zkušení kynologové Horské služby vracejí k německým ovčákům. Zároveň však upozorňuje, že každý záchranář musí znát svého psa natolik, aby nepřepnul jeho síly. „Mohl by pracovat nespolehlivě, a to se při záchraně lidských životů nesmí stát. Proto je u lavinových psů důležitý nejen výběr jedinců z osvědčených chovů, správný výcvik, ale také udržování fyzické kondice psa. A to je u německých ovčáků vcelku snadné, protože rádi běhají,“ shrnul na závěr hlavní kynolog Horské služby Pavel Hořejší.