Ca~o de Água Portugues neboli portugalský vodní pes

Nebyl to pes šlechticů ani lovců, ale nepostradatelný pomocník rybářů a jejich rodin. Houževnatý, inteligentní, loajální, oddaný a věrný svému pánovi. Asi nejtypičtější je vyobrazení portugala pyšně stojícího na přídi lodi v napjatém očekávání. Že je jim tento postoj vlastní, potvrdí každý jeho majitel. Portugal se zastaví a zahledí do dáli… Asi vzpomíná na svoji dávnou a slavnou minulost.

Ke kormidlu aneb co bylo jeho posláním

Přestože je Portugalský vodní pes zařazen do VIII. skupiny FCI mezi slídiče, retrievry a vodní psy, nikdy nebyl využíván pro práce charakteristické pro psy této skupiny – dohledávače a přinašeče zvěře. Pokud tomu tak bylo, pak spíše výjimečně. Důvodem není to, že by neměl špičkový čich, to rozhodně má. Mimořádných schopností tohoto plemene využívali především rybáři, pro něž byl portugal svého času v podstatě nepostradatelným pomocníkem.

Dají se shrnout do několika bodů:

– strážce na přídi lodi hlásící nebezpečí v mlze,

– nosič zpráv z lodě na loď, případně na pobřeží, a to i na velké vzdálenosti,

– nadhánění rybích hejn do sítí,

– roztahování sítí,

– vytahování sítí a lan z moře,

– záchrana tonoucích,

– ochránce rybářovy rodiny, kterou dokázal v případě nebezpečí i tvrdě bránit.

Pro všechny tyto úkoly bylo nutné, aby psi byli poslušni příkazů svého pána, oplývali vysokým intelektem, dokázali odhadnout situaci, případně samostatně zareagovali. Jednou z nejdůležitějších vlastností byly samozřejmě mimořádné plavecké a potápěčské schopnosti spojené s neobvyklou vytrvalostí. Jsou zaznamenány případy, kdy se portugalové dokázali potopit i do více než sedmimetrové hloubky.

Něco z historie plemene

Existenci portugalských vodních psů lze vysledovat do dávných časů, asi 600 let před Kristem. Lze nalézt důkazy, že „vodní pes“ byl velmi ceněn a považován za téměř posvátného a za jeho zabití byly stanoveny velmi přísné tresty. Znám byl také Římanům, kteří ho nazývali „lvím psem“. Jedna teorie o vzniku říká, že jejich původem je Středomoří a odtud byli přivezeni do Portugalska, kde se rozšířili především na jižním pobřeží v oblasti Algarve. Další teorie tvrdí, že to mohlo být z Asie. Přesně doložit odkud pocházejí je však velmi těžké. Zobrazení těchto psů nemůžeme brát jak směrodatné, protože všichni vodní psi byli upravováni do typického lvího střihu a nelze s jistotou tvrdit, že to je skutečně portugal. Nicméně se traduje, že portugalský vodní pes je zakladatelem plemen, jako jsou pudlové, barbeti, flat a curly coated retrívři, irští vodní španělové, a snad ovlivnil i Kerry blue teriéra. Někdo tvrdí, že je tomu naopak. Ať tak nebo tak, faktem je, že podobnost těchto plemen je víc než nápadná.

První skutečně doložené písemné zmínky o portugalském vodním psovi spadají do roku 1297. Jednalo se o zprávu portugalského mnicha popisujícího psa, který zachránil život tonoucímu námořníkovi. Vykresluje ho jako psa s dlouhou černou srstí, oholenou zadní částí těla až k poslednímu žebru a s chocholem srsti na ocase.

Koncem 19. a začátkem 20. století došlo k celkovému snížení množství psů. Jejich držení přestalo být s rozmachem průmyslové revoluce nezbytné a počty začaly prudce klesat. V roce 1903 byl celkový počet psů odhadován na 110 a v roce 1934 jen na 105. Pouze díky lásce k tomuto plemeni zůstalo několik jedinců v některých rodinách portugalských rybářů. Tehdy se s nimi seznámil Vasco Bensaúde, bohatý portugalský obchodník a milovník psů. Portugalský vodní pes ho svými vlastnostmi a dovednostmi uchvátil natolik, že se rozhodl vynaložit úsilí pro zachování tohoto plemene. Je to on, koho lze považovat za zakladatele cíleného chovu. Soustředil několik jedinců s důrazem na zachování typického exteriéru a původních povahových vlastností. První jedinec, kterého získal, byl pes s vlnitou srstí jménem Laeo (1931–1942), jenž je považován za zakladatele současné populace. Laeo se stal prototypem plemene a byl modelem pro sestavení prvního standardu. Pod jménem chovatelské stanice „Algarbiorum“ bylo odchováno celkem 36 vrhů a 116 štěňat, první vrh 1. 5. 1937.

Jeho chov později zdědil Conchita Branco de Citro, CHS „Al Gharb“. Někteří psi z této stanice byli exportováni do USA, ale většina z nich byla zabita během portugalské revoluce v roce 1974. Poté Conchita uprchl do Brazílie.

Druhým významným zachráncem plemene byl Dr. António Cabral, přítel Vasca Bensaúdeho. Pokračoval v chovatelské práci, i když s využitím jiných psů, a dal vzniknout další linii. Svůj první vrh odchoval v roce 1958 pod CHS „de Alvalade“. Zároveň se snažil rozšiřovat genetickou variabilitu zařazováním psů bez prokázaného původu z oblasti Algarve. Co bylo impulsem pro přikřížení těchto zvířat s nejistým genofondem? Jeden jediný a prostý důvod. V roce 1972 bylo registrováno pouhých 25 jedinců na celém světě a plemeno bylo na pokraji vyhynutí! Jen díky přikřížení těchto psů nedošlo k zániku plemene. V roce 1975 bylo registrováno už 85 psů, nicméně ještě v roce 1981 byl portugalský vodní pes zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejvzácnější psí plemeno.

V roce 1978 ukončil Dr. Cabral svoji chovatelskou činnost a předal chovné psy Carle Molinari, CHS „do Vale Negro“, a Sally Starte, CHS „do Condinho“. Carla Molinari je mimochodem od roku 1985 do současné doby prezidentkou portugalského klubu CPC.

Portie a jeho rozšíření

Pokud mělo dojít ke skutečné záchraně, museli jednotliví chovatelé začít opravdu úzce a systematicky spolupracovat. Nejpočetnější zastoupení populace bylo počátkem sedmdesátých let minulého století v Portugalsku a USA a kontakty navázali především chovatelé z těchto zemí. O přínosu spolupráce svědčí fakt, že v současné době je registrováno více než 10 000 portugalů po celém světě. Velkou oblibu si plemeno získalo v severských státech, které se dnes řadí vedle Portugalska a USA k zemím s největší chovatelskou základnou.

Bezesporu dalším mezníkem se stal rok 2009, kdy si jednoho zástupce plemene, pejska jménem Bo, pořídil americký prezident Barack Obama. Nechci zde spekulovat a rozšiřovat teorie o tom, nakolik tento okamžik ovlivnil nebo může ovlivnit další celkový chov a vývoj plemene. Jak už to bývá, módní vlny se podepsaly na leckterém plemeni a zvýšená poptávka po štěňatech samozřejmě zvětšila množství odchovů. Nicméně pozitivem je to, že se portugalský vodní pes zviditelnil a dostal do povědomí široké veřejnosti.

Již několik let před nástupem „boomu“, který způsobilo nastěhování portieho do Bílého domu, se plemeno v České republice chovalo. Prvním přivezeným zástupcem byla fena Sea Maid do Lusiadas z Itálie a v krátké době ji následoval pes Abadessan´s Caffé Doppio ze Švédska. K importu obou jedinců došlo v roce 2002 Pavlínou Vazdovou do chovatelské stanice „od Emy Destinové“. V roce 2004 z Nizozemska dovezla fenu Sensi Maui van de Duca Vallei Zuzana Kubicová do CHS „Mokrý bandita“. Tito psi se stali zakladateli chovu portugalských vodních psů v Česku.

Jak má vypadat?

Tělesnou stavbu ovlivňovaly především nároky na tvrdou práci. Tělo je střední velikosti, robustní konstituce, ale atletické a pružné, formát těla kvadratický. Se stavbou souvisí i pohyb, který je velmi podobný koňskému. Vyznačuje se krátkým a rytmickým klusem a energickým cvalem. Hlava je impozantní a široká, s výrazným stopem a s přísným výrazem. Pohled je živý a pronikavý. Při vzrušení nebo v afektu nese ocas nad hřbetem stočený do prstence.

Kohoutková výška psů je v rozmezí 50–57 cm, ideálně 54 cm, váha 19–25 kg, výška u fen 43–52 cm, ideálně 46 cm, váha 16–22 kg. Proč tak velké rozpětí mezi jednotlivými zvířaty? Vysvětluje se tím, že menší velikost psů byla praktičtější na malých člunech, větší zase na velkých lodích.

Fyzicky je stavba těla ukončena přibližně v roce věku, psychicky však dospívá později, až ke třetímu roku.

Z portugala by měl celkově vyzařovat nesmazatelný dojem síly, zdraví a oduševnělosti.

Nemoci

Portugalský vodní pes je ve své podstatě velmi zdravé plemeno nezatížené predispozicemi pro vážnější choroby. Dožívá se 10–15 let a většina majitelů zná návštěvu veterináře jen za účelem přeočkování.

Z nemocí, které se sledují, je to prcd–PRA (progresivní atrofie sítnice), jedna z dědičně podmíněných chorob očí, kterou lze geneticky určit ze vzorku DNA. Protože je portugal středně velké plemeno, týká se ho dyplazie kyčelních kloubů. Dále se může vyskytnout GM1 – neurologická nemoc, a JDCM – juvenilní srdeční onemocnění a Addisonův syndrom – choroba nadledvinek. Dalším, nazvala bych ho spíše estetickým, problémem je tzv. IC–improrer coat. Pokud se spojí dva jedinci nesoucí tento gen, narodí se krátkosrstá štěňata. Jejich srst klasicky líná.

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je lysavost, kdy některým jedincům kolem druhého až třetího roku vypadají chomáče srsti a místy zůstává holá kůže. Stát se to může při spojení dvou „curly“ jedinců. Proto se tato kombinace nedoporučuje!

Proč střih právě na „lva“?

Co se vašemu psovi stalo? Je nemocný? A proč je takhle ostříhaný? To jsou asi nejčastější dotazy, se kterými se majitel portugalského vodního psa setká. Hodně lidem se zdá tento střih zvláštní a podivný. Nicméně ze své zkušenosti musím konstatovat, že první místo, kde si každý psa pohladí, je právě oholený zadek.

Lví střih typický pro vodní psy vznikl z ryze praktických důvodů vzhledem k práci, kterou měl pes zastávat. Představte si, že plavete v moři, srst nasáklá vodou vás víc a víc tíží. Tím pádem musíte vynakládat větší množství energie a pohyb je velmi namáhavý. Zároveň by se dlouhá srst zamotávala a překážela zadním tlapám při výkonném zabírání během plavání. To vše byly důvody, jak ulehčit psovi pohyb ve vodním prostředí. Naopak srst ponechaná na přední části těla v přirozené délce chrání hrudní partii a v ní všechny důležité životní orgány před prochladnutím. Ocas s osrstěným koncem je zase výkonným kormidlem, které účinně pomáhá měnit směr při plavání.

Když se vrátím k hypotézám o původu portugala, i výstavní úprava pudla je vlastně pozůstatkem kdysi účelné verze střihu psů pracujících ve vodě.

Jak tedy stříhat

Standard popisuje jako typický střih oholenou zadní část těla, ocas a tlamu. Prakticky to znamená, že hranicí pro ostříhání zadní partie je poslední žebro. Ocas se stříhá tak, aby na špičce zbyla asi 1/3 srsti – chochol. Hranici pro holení čenichu tvoří linie vnějšího koutku oka a koutku tlamy, nikdy se nevystříhává krk tak, jako je tomu například u pudlů. Někdy se částečně zkracují konce uší z důvodu zvýšení dojmu mohutnosti a robustnosti hlavy. Ačkoliv popis vypadá složitě, střih je skutečně jednoduchý a zvládne ho každý minimálně zručný majitel.

Naproti tomu je v USA povolen také tzv. retriever clip, oblíbený především u variety „curly“. V tomto případě je pes rovnoměrně ostříhán po celém těle. Pokud má tento střih vypadat opravdu luxusně, je velmi náročný na kvalitu provedení. Pes po takové úpravě dělá dojem velkého nadýchaného Bišonka.

A co srst?

Srst je velmi hustá, rovnoměrně kryje celé tělo, vyjma podpaží a slabin, kde je řidší. Jednou z předností, pro které je portugalský vodní pes vyhledáván, je zvláštní struktura srsti. Řadí se mezi plemena, kteří nemají podsadu, a tudíž chybí klasické sezonní línání. Srst se uvolňuje pozvolna a průběžně, lze to přirovnat k přirozenému vypadávání vlasů u člověka. Díky tomu je velmi dobře snášen většinou alergiků. Jen pozor, lidé citliví na psí sliny a kůži mají, bohužel, smůlu. I když je jejich procento velmi nízké, stoprocentní jistotou, jak bude imunitní systém reagovat, je přímý kontakt se psem.

Líbí se vám srst vlnitá, nebo byste raději kudrnatou? I tady máte možnost volby. Vybrat si lze od téměř rovné přes jemně zvlněnou nebo s většími vlnami až po vyloženě kudrnatou, na pohled připomínající srst pudla. Standard popisuje dva druhy osrstění: „wavy“ (vlnité) a „curly“ (kudrnaté). Curly srst je o něco kratší, hrubší a bez lesku, wavy je delší, měkčí na omak a s mírným leskem.

Protože se jedná o dlouhosrsté plemeno, je nutno myslet na pravidelnou péči. Tu si lze ulehčit používáním kvalitní kosmetiky, která zabraňuje cuchání a prodlužuje dobu mezi jednotlivými intervaly česání. Nešetřit na šamponech a kondicionérech se vyplatí obzvláště v období puberty, kdy má srst tendenci se více cuchat. V tomto věku dozrává a mění se ze štěněcí na dospělou. Chce to hlavně čas, trpělivost a vydržet – bude líp.

Barvy, barvičky …

Je libo černou, hnědou, se znaky, nebo bez znaků? Barevnou škálu doplňuje celobílá. U posledně jmenované barevné varianty je však podmínkou absence albinistických znaků, takový jedinec musí mít černou pigmentaci nosu, pysků a okrajů víček. Hnědí psi mají pigment odpovídající jejich zbarvení srsti. U tmavých barev se objevuje prokvétání bílou srstí v různé intenzitě. Bílé znaky by podle oficiálního standardu neměly překročit 30 % celkové plochy těla. Omezeny jsou na čenich, krk, hruď, klín, spodní část nohou od loktu a od kolene a na špičku ocasu. Výjimkou je opět Amerika, která si jde svou vlastní cestou. Běžně se překračuje stanovená hranice a v chovu je povolena i barva bíločerná a bílohnědá, z čehož ovšem nejsou příliš nadšeni chovatelé ze země původu.

Zvláštnosti

Oblíbenou činností portugala je bezesporu plavání a ve vodě dokáže trávit velmi mnoho času. Je vynikajícím plavcem více než dobře k tomu přizpůsobeným. Tlapy má opatřeny většími meziprstními blánami, díky nimž dokáže plavat rychleji než ostatní psí plemena. Ty jim mimo jiné pomáhají i při potápění. Mezi jeden z nejpozoruhodnějších rysů patří schopnost zadržet dech, tzv. apnoe, během níž je schopen vypustit vzduch, kdykoliv je třeba. To vede ke snížení tlaku mezi nosními dírkami, které se během potápění zavírají.

Portugalský vodní pes jako diagnostik nemocí?

V dnešní době se psi cvičí také na včasné určování lidských nemocí. Dokážeme naučit naše čtyřnohé miláčky poznat blížící se epileptický záchvat nebo diabetickou krizi. Vědce však napadlo využít psy také k rozpoznání počínajícího rakovinového bujení (rakoviny kůže, plic, močového měchýře a rakoviny prsu). První pozitivní výsledky s tímto pokusem pocházejí z roku 1989. V Severní Karolíně vědci pro tento úkol vybrali a vycvičili dva portugalské vodní psy a tři labradorské retrívry. Výsledky byly fascinující! Psi se dostali se svojí diagnostikou na neuvěřitelných 99 % úspěšnosti, a dokonce předčili nejmodernější přístroje. Proč? Napadená tkáň totiž produkuje nepatrné množství derivátů benzoanu a psi na ně s největší pravděpodobností reagují. Toto minimální množství nejsou přístroje v počátcích nemoci schopné odhalit, ale citlivý čich psů nelze ošálit.

Rodinný pes aneb proč zrovna portie

Jaký vlastně je? Temperamentní, pracovitý, hrdý, nenáročný a odolný proti únavě. Zdůraznit bych chtěla především nadprůměrnou inteligenci. Žádná výzva mu nebude dost složitá, vše bude ochoten vyzkoušet. Učí se velmi rychle, jakoby mimochodem, a není výjimkou, že povel pochopí během jediného dne. Drilování nesnáší a s takovým přístupem u něj neuspějete. Tvrdá výchova může naopak vést ke stresovým, zkratovitým a bázlivým projevům. Přístup tedy musí být laskavý, ale důsledný. Prosím, neplést si slovo laskavost s rozmazleností a s tím, že si může dělat, co chce. Díky své chytrosti umí této mezery ve výchově využít a dokáže být i svéhlavý a řešit si věci po svém.

Historicky dlouhodobou a chovem upevňovanou ochotou spolupracovat je vázaný na člověka. Bude ho doprovázet kamkoliv, jen aby mohl být v těsném propojení. Potřebuje lidskou blízkost a ta by mu měla být v co největší míře dopřána. Bez problémů se zvládne přizpůsobit rytmu rodinného života, ale počítejte s tím, že si pro něj budete muset vyhradit určitý čas. Přes týden minimálně procházka, víkend by měl být dobou, kdy se mu budete věnovat a vymýšlet společné aktivity. Rozhodně není psem, který může trvale trávit čas pouze v kotci. Dlouhodobou nudou a pocitem samoty trpí, vztah mezi ním a člověkem se narušuje a vede k vážným poruchám chování, ať už k bázlivému, nebo destruktivnímu – prostě si najde zábavu sám, občas naprosto originální a ne vždy k radosti svého majitele.

Přestože je to akční a živý pes, doma se naopak chová překvapivě klidně. Proč tomu tak je? I to je dáno podmínkami, ve kterých byl využíván. Na lodích nebývá dostatek místa pro hyperaktivní a neposedné zvíře. Byla od něj očekávána práce a splnění zadaného úkolu, poté se musel uložit na své místo a čekat, než rybáři zpracují svůj úlovek.

S tím souvisí i jeho hlasové projevy. Štěká málo, a už vůbec ne zbytečně. Vlastně jen upozorňuje pána, že se něco děje. Dokáže se však vyjadřovat velmi rozmanitou škálou zvuků od brblání, chrochtání až po hluboký hrdelní štěkot.

K tomu, jak klidný dokáže být, můžu uvést svoji zkušenost. Musela jsem jednou vzít portugala s sebou do zaměstnání, kde celou dobu ležel pod stolem u mých nohou. Že je v místnosti o šesti lidech také pes, zjistili kolegové až za půl dne. Velké překvapení! Do té doby o něm nikdo neměl ani tušení!

Jeho povahu jen tak něco nerozhází, je přátelský a nekonfliktní. Vůči ostatním zvířatům je velmi snášenlivý a nevyvolává záměrně spory. Pokud se přece jen rozhoupe a rozhodne se k odvetné akci, pak je to většinou také on, kdo rozmíšku vyhraje a ukončí.

A co děti? Dokáže snášet i malé a nevyzpytatelné špunty? Ano, dokáže, děti miluje a je k nim velmi jemný a trpělivý. Začne-li být prcek přespříliš neurvalý, pak má tendenci odejít z jeho dosahu.

Všechny tyto vlastnosti ho předurčují k tomu, stát se ideálním rodinným psem. Je vhodný i pro začátečníky pro svou vnímavost, komunikativnost a citovou vazbu na člověka. V každém případě doporučuji v raném věku návštěvu cvičáku, ať už v rámci socializace, která určitě nesmí být podceněna, tak k získání celkově dobrých praktických rad pro začínající.

Využití

Možnosti jsou vzhledem k všestrannosti portugala opravdu velké, není snad činnost, které by se nemohl věnovat. Od agility, kterými jsou nadšeni a kde využijí svoji hbitost a obratnost, přes coursing, canisterapii či obedienci a jogging. Uplatnění nacházejí i při záchranářských pracích nebo v myslivosti, kde ocení jejich velmi citlivý čich a ochotu pracovat ve vodě.

Za zmínku stojí i vodní práce s pevně stanovenými pravidly speciálně připravenými pro portugaly, kde se rozvíjí jejich vrozené schopnosti. Aktivit lze samozřejmě vymyslet víc a víc, záleží jen na vůli a kreativitě majitele.