Člověk a pes aneb hormon lásky

Oxytocinové opojení
Dar domestikace: dlouhý pohled do očí
Nerozluční parťáci
Obsah
  1. Pohled do očí
  2. Pokyn očima
  3. Hormon lásky
  4. Mezidruhová láska
  5. Všechno má svůj háček
  6. Může za to domestikace
  7. Je pes vlk?

Tým japonských vědců vedených Takefumim Kikusuiem podrobně zkoumal adaptaci psů na život s lidmi. Výsledky výzkumu jsou v mnohém docela překvapivé.

Pohled do očí

Upřený pohled do očí je většinou v živočišné říši hodnocen jako výstraha, či dokonce výhrůžka nebo hrozba. Tak je tomu i u vlků, přímých prapředků našich domestikovaných psů. Dominantní zvíře (v tomto případě vlk) upře pohled na jiné, které stojí v hierarchii níže, podřízený vlk odvrátí hlavu a zaujme submisivní pozici. Totéž funguje i ve společenství psů.

U psa, který hledí do očí svému milovanému pánovi, tomu tak není. Lidé se rádi dívají do očí svých psů a platí to i naopak. „Lidé a psi se rádi dívají navzájem do očí,“ tvrdí Takefumi Kikusui. „To je krajně nezvyklé, neboť ve světě zvířat pohled do očí signalizuje otevřenou hrozbu. Člověk a pes to ale tak nevnímají.“

Pokyn očima

Tým vědců experimentálně dokázal, že pes reaguje na lidský pohled. Když člověk „ukáže“ pohledem, pes jeho vzkaz zachytí a pochopí. (Něco podobného prý nezvládne ani šimpanz.) Je zajímavé, že člověkem odchovaná vlčata reagovala na pohyb pohledem ještě lépe než štěňata. Vědci si však všimli, že ani malé děti na „ukázání pohledem“ v podstatě nereagovaly. K zásadní změně došlo, když se na dítě nejprve promluvilo a teprve potom se mu ukázalo pohledem. Za této situace již i velmi malé děti pohledu rozuměly. Člověk na pohled reaguje, až když se ubezpečí, že pokyn pohledem je určen právě jemu, neboť v lidské společnosti je příliš mnoho příležitostí k zachycení cizích pohledů.

Vědci pochopili, že pes reaguje přesně tak jako malé dítě. Bez vyslovení svého jména nechává pokyn pohledem bez povšimnutí. Pokud je nejprve upozorněn hlasem, pochopí, že je pokyn určen jemu, a reaguje na pokyn pohledem mnohem rychleji a spolehlivěji než nejinteligentnější vlk.

Hormon lásky

V lidské společnosti pohled upevňuje vzájemné rodinné či partnerské svazky. Když matka hledí do očí svému dítěti, uvolňuje se v jejím těle oxytocin. Tato látka nabudí v jejím mozku potřebu starat se o dítě a chránit je. Chová-li se podle tohoto silného nutkání, uvolní se v jejím těle další oxytocin. Podle vědců je „oxytocinový kolotoč“ jedním ze základních faktorů mateřské lásky. Oxytocin se při pohledu do očí vyplavuje i v dítěti; proto je matka pro dítě tím nejdůležitějším, nejbližším a nejmilovanějším člověkem.

Oxytocinová „povodeň“, která vzniká při pohledu do očí, je zodpovědná i za partnerskou lásku mezi mužem a ženou.

Vědci exaktně prokázali, že vazby mezi zvířaty mají opět oxytocinový základ. Oxytocin se však mezi nimi nevyplavuje díky upřenému pohledu (ten je vnímán jako hrozba), ale projevuje se jinak: například šlechtěním, vzájemnou péčí o srst (či o peří) atd.

Domestikovaný pes je vzácnou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Mezi příslušníky svého druhu používá pohled do očí taktéž jako varování či přímou hrozbu. Pohled do lidských očí však pro něj má prakticky stejný význam jako pro člověka.

Mezidruhová láska

Takefumi Kikusui a jeho vědecký tým prokázal, že když se pes a jeho pán dívají navzájem do očí, rapidně stoupá hladina oxytocinu nejen v organismu člověka, ale i v organismu psa. Tento hormon lásky naladí mozek člověka i psa na stejnou láskyplnou notu. „Pes hraje na strunu, kterou máme v mozku připravenou pro navázání vztahů s lidmi,“ shrnuje výsledky bádání Takefumi Kikusui. „A to je důvod, proč se mají psi a lidé tak rádi a proč lidé mohou vnímat svého psa jako člena vlastní rodiny.“ 

Všechno má svůj háček

Tým Takefumiho Kikusuie šel ještě dál. Zkusili experiment, kdy psům stříkli do čenichu oxytocin ve spreji. Psi se pak dívali lidem do očí mnohem déle a naopak lidem stoupala v tělech hladina oxytocinu znatelně více než obvykle. Ale: délka pohledu do lidských očí narostla po „sprejovém oxytocinu“ pouze u fen! Psí samci na sprejový koktejl nereagovali. Vědci to vysvětlují faktem, že silné zvýšení oxytocinu vyvolá u samců nepřátelské a agresivní reakce vůči cizím psům z jiných smeček. U samic však oxytocin zášť a agresivitu nevyvolává.