Fena všem všechno sežere

To už jsem se naučila to mi věřte ;) Je to má první fena v životě a pořád je co učit jak sebe tak jí. Cvičáky mi moc nepomůžou, protože tam je 100% poslušná. Spíš by to chtělo nějaké individuální hodiny. Je hyperaktivní a myslí jenom na žrádlo pro to by udělala stojku.

Proč by vám nepomohl cvičák? Záleží, na jaký chodíte. Na dobrých cvičácích se učí třeba i přivolání kolem žrádla, odvolání od člověka, který má žrádlo... A nevěřte tomu, že žravého psa tohle nejde naučit. Naopak, žravého psa jde strašně lehko motivovat, takže se to naučí tím snáz.

Nicméně to, že nechá svou žvýkací kostičku a jde sebrat kostičku druhému psu, není žravost, jen rozcapenost. Jak jsem zastáncem pozitivní výchovy, tak tohle by si u mě pes zkusil maximálně jednou. Moji psi jsou naučení, že když dostanou něco na žvýkání, tak si s tím každý jde lehnout na svůj pelech, stejně tak misku má každý u svého místa. A dokud oba nedožvejkali nebo nedojedli, tak si vzájemně na místo nesmí lézt. Až jsou po jídle oba, tak ať si klidně zkontrolují misky, jestli tam něco nezbylo (nezbylo nikdy, ale kontrolují to vždycky - naděje umírá poslední ), to je v pohodě, ale v žádném případě neexistuje, aby jeden lezl k druhému, dokud ten ještě jí.

pidla napsal(a):
Proč by vám nepomohl cvičák? Záleží, na jaký chodíte. Na dobrých cvičácích se učí třeba i přivolání kolem žrádla, odvolání od člověka, který má žrádlo... A nevěřte tomu, že žravého psa tohle nejde naučit. Naopak, žravého psa jde strašně lehko motivovat, takže se to naučí tím snáz.

Nicméně to, že nechá svou žvýkací kostičku a jde sebrat kostičku druhému psu, není žravost, jen rozcapenost. Jak jsem zastáncem pozitivní výchovy, tak tohle by si u mě pes zkusil maximálně jednou. Moji psi jsou naučení, že když dostanou něco na žvýkání, tak si s tím každý jde lehnout na svůj pelech, stejně tak misku má každý u svého místa. A dokud oba nedožvejkali nebo nedojedli, tak si vzájemně na místo nesmí lézt. Až jsou po jídle oba, tak ať si klidně zkontrolují misky, jestli tam něco nezbylo (nezbylo nikdy, ale kontrolují to vždycky - naděje umírá poslední ), to je v pohodě, ale v žádném případě neexistuje, aby jeden lezl k druhému, dokud ten ještě jí.

Přesně, nicméně, kdyby fena vlezla do misky nějakému, ne tak flegmatickému psovi, tak by taky nemusela dopadnout dobře...

andria napsal(a):
To už jsem se naučila to mi věřte ;) Je to má první fena v životě a pořád je co učit jak sebe tak jí. Cvičáky mi moc nepomůžou, protože tam je 100% poslušná. Spíš by to chtělo nějaké individuální hodiny. Je hyperaktivní a myslí jenom na žrádlo pro to by udělala stojku.

No, abych pravdu řekla, já sama mám podobnou povahu a pokud se čokolády týká a to hořké, nepomlůže mi žádný cvičák, je se musí předemnou zavřít

ať žijou psi napsal(a):
No, abych pravdu řekla, já sama mám podobnou povahu a pokud se čokolády týká a to hořké, nepomlůže mi žádný cvičák, je se musí předemnou zavřít

a co košík?

ať žijou psi napsal(a):
No, abych pravdu řekla, já sama mám podobnou povahu a pokud se čokolády týká a to hořké, nepomlůže mi žádný cvičák, je se musí předemnou zavřít

Třeba jste ještě nenašli ten správný cvičák

pidla napsal(a):
Proč by vám nepomohl cvičák? Záleží, na jaký chodíte. Na dobrých cvičácích se učí třeba i přivolání kolem žrádla, odvolání od člověka, který má žrádlo... A nevěřte tomu, že žravého psa tohle nejde naučit. Naopak, žravého psa jde strašně lehko motivovat, takže se to naučí tím snáz.

Nicméně to, že nechá svou žvýkací kostičku a jde sebrat kostičku druhému psu, není žravost, jen rozcapenost. Jak jsem zastáncem pozitivní výchovy, tak tohle by si u mě pes zkusil maximálně jednou. Moji psi jsou naučení, že když dostanou něco na žvýkání, tak si s tím každý jde lehnout na svůj pelech, stejně tak misku má každý u svého místa. A dokud oba nedožvejkali nebo nedojedli, tak si vzájemně na místo nesmí lézt. Až jsou po jídle oba, tak ať si klidně zkontrolují misky, jestli tam něco nezbylo (nezbylo nikdy, ale kontrolují to vždycky - naděje umírá poslední ), to je v pohodě, ale v žádném případě neexistuje, aby jeden lezl k druhému, dokud ten ještě jí.

Máme to taky tak, psíci mají misky dál od sebe jeden je 14 let labradorka - neuvěřitelná žravka a druhej menší voříšek, jeho vztah k jídlu je spíš laxní - holt to sní, no, když už mu to nandám Psina má vyluxováno během minuty, ale zůstane ležet u misky a čeká. Dlouho, protože psík se s tím crcá, odchází a zase přichází, trvá mu to vždy tak 10 minut než se nají. Fenka ví, že tam vždycky něco málo zůstane, minimálně když je hodně dobrá bašta, tak on nikdy misku nevylíže, tak aspoň "umejt nádobí", ale nezvedne se dokud psík definitivně neodejde do jiné místnosti. Pak pomalu dojde k misce - když se psík vrátí, tak se zastaví a čeká, jestli si přeci ještě nedá a teprve když je fakt miska volná, tak to bleskově dojede nebo umeje.
Jinak i tahle fenka se v cca 13 letech naučila nevzít si pamlsek bez povelu a zvládá i ten trik, kdy pejsek leží a na tlapky se mu postupně pokládají mlsky a on si vezme jen na povel. A naučila se to kupodivu rychle, fakt to jde Zkuste v tomhle fenku cepovat a pokud pořídíte dalšího pejska, tak zaveďte striktně krmení každý v jiném rohu místnosti a dokud se úplně nedojí, tak se k druhému psíkovi a jeho misce prostě nesmí přiblížit. I kdyby to mělo být přes povely lehni a zůstaň. Pokud poslouchá, rychle se to naučí. Ne každej psík si nechá druhého vlézt k misce a může dojít i ke konfliktu. To samé s pamlsky.

kobroor napsal(a):

a co košík?

To musím zkusit, ale čokoláda je tvárná...

papuchalk napsal(a):
Třeba jste ještě nenašli ten správný cvičák

Nebo nejsem cvičitelná...

ať žijou psi napsal(a):
Nebo nejsem cvičitelná...

Každý živočich je cvičitelný. Zvlášť pokud víme, co je pro něj silný motivátor

Pro pobavení jedno video:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214135017-zazraky-prirody/214522161700008/
(cca od 18. Minuty).

Děkuji, teď hledám dobrý cvičák a pár jich obejdu, snad nám někdo pomůže. To cvičení s více psy a žrádlem by nebylo špatný. Dokázala jsem jí naučit, že jsem kolem ní třeba rozházela žrádlo a ona dostala odměnu pokud si nic z toho nevzala. Takže budu pořád za každý úspěch pozitivní motivací a to je fakt jenom žrádlo odměňovat :d Ona je strašně vytrvalá, musím být vytrvalejší. Takhle moc žravého psa jsem ale snad nikdy neviděla, to bych Vám nepřála :).

andria napsal(a):
Děkuji, teď hledám dobrý cvičák a pár jich obejdu, snad nám někdo pomůže. To cvičení s více psy a žrádlem by nebylo špatný. Dokázala jsem jí naučit, že jsem kolem ní třeba rozházela žrádlo a ona dostala odměnu pokud si nic z toho nevzala. Takže budu pořád za každý úspěch pozitivní motivací a to je fakt jenom žrádlo odměňovat :d Ona je strašně vytrvalá, musím být vytrvalejší. Takhle moc žravého psa jsem ale snad nikdy neviděla, to bych Vám nepřála :).

Docela se vsadím, že moje fenka je minimálně stejně žravá. Běžně cvičíme jen za nakrájenou mrkev, kedlubnu nebo jinou zeleninu - i za takovéhle odměny se může přerazit.

Já mám kavalírky dokonce dvě:) a jedna je taková, že je přesvědčená, že toho musí za každou cenu co nejvíce urvat.
Když dostanou třeba něco kousacího tak ona s tím svým kouskem v hubě běhá za druhou a kouká jestli nemá něco lepšího, svou misku zhltne co nejrychleji aby se mohla na druhou dívat jak jí.
Stačí mi ji slovně upozornit a ona ví, že nesmí. Kdyby přece jen lezla i do druhé misky, tak ji odsunu, klidně i stokrát, myslím, že by ji to zachvilku přestalo bavit.

Já mám psy, které musím do jídla nutit, jsou schopni zemřít hlady u misky s ganulema, protože granule to není nic k jídlu, jinak jsou mlsní a fenku ( a kromě jedné všechny, které jsem měla) musím velmi často přímo přemlouvat. Jak já vám ty žravce závidím.

ať žijou psi napsal(a):
Já mám psy, které musím do jídla nutit, jsou schopni zemřít hlady u misky s ganulema, protože granule to není nic k jídlu, jinak jsou mlsní a fenku ( a kromě jedné všechny, které jsem měla) musím velmi často přímo přemlouvat. Jak já vám ty žravce závidím.

Zajímavé je, že nežravci bývají (až na vzácné výjimky) prakticky vždy krmení granulemi. Psi krmení syrovým obvykle baští s chutí. Berte to jen jako malý podnět k zamyšlení...

Na takové cvičení ani cvičák nepotřebujete. Chce to jen trénovat a trénovat.
Já třeba psy odložím na místa, naplním misky a klidně je nechám, aby leželi ještě 10 minut. Pochopili snadno, že žrát budou, až jim to JÁ dovolím, že o tom jen JÁ budu rozhodovat. Občas jim udělám i to, že je volám k miskám postupně, ostatní prostě ještě musí v klidu počkat.
Každý pes má ale svoje místo na misku, vědí, které je jejich a že k jiné misce se neleze. Kdyby šli k cizí, opět jim to zatrhnu JÁ, protože nechci, aby se mi psi rvali. Prostě rozhoduji o všem, co se žrádla týká. A pak nemám problém ani venku, když najdou nějaký hnus, aby mi ho odevzdali.

papuchalk napsal(a):
Zajímavé je, že nežravci bývají (až na vzácné výjimky) prakticky vždy krmení granulemi. Psi krmení syrovým obvykle baští s chutí. Berte to jen jako malý podnět k zamyšlení...

No třeba můj psík (ten nežravec) se syrového ani nedotkne. Prvních 7 měsíců života žil v nějakém kravíně se stovkou dalších psů a krmeni byli chcíplýma kařatama a tohle je výsledek. Zkoušela jsem barfovat, ale ani náhodou. Když mu dám vybrat mezi čímkoliv syrovým a granulema, má hned jasno. Vařeným mu přilepšuji, to může. Čubinka sežere všechno, ale je jí 14 a po syrovým se jí začaly občas objevovat průjmy. Prostě nejsou všichni psíci stejní.

Zeptám se - máte naučenu fenu tak, že jí nasypete žrádlo do misky, ona před ní sedí a začne žrát až na povel - třeba volno?

Tím bych asi začala...
K tomu nacvičit povel nesmíš...

Máme psa, který se opravdová popelnice, byl taky u nás 2 roky jedináček (máme ho až jako dospěláka, takže žádné "lehce cvičitelné" štěně)...tohle má naučeno a zvládá to...misku druhé fenky samozřejmě taky zlikviduje (pokud tam bude žrádlo a nikdo kolem), ale když žere ona, tak ví, že je to její...a jemu patří jen to, co jí vypadne vedle ...je strašná legrace jej přitom pozorovat .

Ze cvičáku vím, že žraví psi jsou snadněji cvičitelní (samozřejmě existují výjimky), takže Vy máte v podstatě triumfy v rukávu ;-).

Ano, kdo, kdy a co jí určujete vy a neexistuje nic lepšího než důslednost, prostě do misky druhému psu nepoleze.

Vidím to u nás, máme tři psy, když dostanou něco společně, tak kdo si co urve, to má, ale zásadně to musí být bez rvaček, jak mile se ze začátku objevil jen náznak nežádoucího chování, prostě jsem problémového psa odstrčil a neměl nic, po 2-3 dnech si to rozmyslí. Pravidelné krmení dostávají ráno a večer ve stejný čas, každý do své misky, na své místo a krmíme je najednou. Problém byl ze začátku, kdy si jedna naše submisivní fena prostě nedokázala ubránit misku, když jí do ní šel dominantní pes, vyřešil jsem to jednoduše, že když se pes otočil a pokusil se jít k její misce, ta jsem ho štípl do ucha či kůže a bylo, stačilo dvakrát a už je všechno v pohodě. Takovýhle trest jsem volil proto, že zde by odebrání misky nepomohlo, protože by se stejně najedl z misky feny.

Od té doby je vše v pohodě, pokud jeden pes ještě jí, tak ho ostatní nechávají v klidu, očichávání mističek po dojedení neřeším, protože by to stejně nenápadně udělali klidně i za tři hodiny.

noemi napsal(a):
Zeptám se - máte naučenu fenu tak, že jí nasypete žrádlo do misky, ona před ní sedí a začne žrát až na povel - třeba volno?

Tím bych asi začala...
K tomu nacvičit povel nesmíš...

Máme psa, který se opravdová popelnice, byl taky u nás 2 roky jedináček (máme ho až jako dospěláka, takže žádné "lehce cvičitelné" štěně)...tohle má naučeno a zvládá to...misku druhé fenky samozřejmě taky zlikviduje (pokud tam bude žrádlo a nikdo kolem), ale když žere ona, tak ví, že je to její...a jemu patří jen to, co jí vypadne vedle ...je strašná legrace jej přitom pozorovat .

Ze cvičáku vím, že žraví psi jsou snadněji cvičitelní (samozřejmě existují výjimky), takže Vy máte v podstatě triumfy v rukávu ;-).

Neučila bych žádného psa, aby žral na povel, to je zbytečná buzerace a nervování psa a navíc se tím ještě touha po jídle zvýší. Stejně tak zákazové povely jsou na dvě věci, nejsou to ani povely.

Prostě si mezi ně stoupněte a bez okřikování feně zabraňte, aby lezla jinému psovi do misky, dokud pes od misky neodejde.

Platí pravidlo, opravdu zlaté pravidlo, že čím větší komedie a buzerace psa u jídla se dělá, tím větší problém s chováním psa u jídla pak nastává.

No to není náš případ. Protože moji psi do sebe dostali grnuli jen omylem... Denně vařím, dávám i syrové, ale přijde mi, že vařené upřednostňují.

davidka napsal(a):
Na takové cvičení ani cvičák nepotřebujete. Chce to jen trénovat a trénovat.
Já třeba psy odložím na místa, naplním misky a klidně je nechám, aby leželi ještě 10 minut. Pochopili snadno, že žrát budou, až jim to JÁ dovolím, že o tom jen JÁ budu rozhodovat. Občas jim udělám i to, že je volám k miskám postupně, ostatní prostě ještě musí v klidu počkat.
Každý pes má ale svoje místo na misku, vědí, které je jejich a že k jiné misce se neleze. Kdyby šli k cizí, opět jim to zatrhnu JÁ, protože nechci, aby se mi psi rvali. Prostě rozhoduji o všem, co se žrádla týká. A pak nemám problém ani venku, když najdou nějaký hnus, aby mi ho odevzdali.

Tak já nemám tu potřebu natolik psy ovládat, stravu dostat považuju za jejich právo a mou povinnost, ale takhle s povelem rozdávám piškotky, uvedu jméno a podám piškotek a nestalo se nikdy, že by po něm chňapl nevyzvaný, ačkoliv bývaly doby, kdy jsem měla čtyři a seděla na křeslo oni u mne všichi stáli na zadních hlava vedle hlavy - ale vše v klidu.

davidka napsal(a):
Na takové cvičení ani cvičák nepotřebujete. Chce to jen trénovat a trénovat.
Já třeba psy odložím na místa, naplním misky a klidně je nechám, aby leželi ještě 10 minut. Pochopili snadno, že žrát budou, až jim to JÁ dovolím, že o tom jen JÁ budu rozhodovat. Občas jim udělám i to, že je volám k miskám postupně, ostatní prostě ještě musí v klidu počkat.
Každý pes má ale svoje místo na misku, vědí, které je jejich a že k jiné misce se neleze. Kdyby šli k cizí, opět jim to zatrhnu JÁ, protože nechci, aby se mi psi rvali. Prostě rozhoduji o všem, co se žrádla týká. A pak nemám problém ani venku, když najdou nějaký hnus, aby mi ho odevzdali.

A smysl takové buzerace psů kromě toho velkého JÁ?

scylla napsal(a):
A smysl takové buzerace psů kromě toho velkého JÁ?

Smysl je v tom, aby se v klidu najedli i ti submisívní a méně žraví. To je málo?

ať žijou psi napsal(a):
Tak já nemám tu potřebu natolik psy ovládat, stravu dostat považuju za jejich právo a mou povinnost, ale takhle s povelem rozdávám piškotky, uvedu jméno a podám piškotek a nestalo se nikdy, že by po něm chňapl nevyzvaný, ačkoliv bývaly doby, kdy jsem měla čtyři a seděla na křeslo oni u mne všichi stáli na zadních hlava vedle hlavy - ale vše v klidu.

Příliš psy polidšťujete. Na potravu mají právo a vaše povinnost je zajistit jim jí, ale oni si jí musí nějak zasloužit. To je zase psí přirozenost. V přírodě by si jí zasloužili lovem, doma holt trochou poslušnosti.

scylla napsal(a):
A smysl takové buzerace psů kromě toho velkého JÁ?

Smysl ?
Ovladatelnost, poslušnost.

scylla napsal(a):
Neučila bych žádného psa, aby žral na povel, to je zbytečná buzerace a nervování psa a navíc se tím ještě touha po jídle zvýší. Stejně tak zákazové povely jsou na dvě věci, nejsou to ani povely.

Prostě si mezi ně stoupněte a bez okřikování feně zabraňte, aby lezla jinému psovi do misky, dokud pes od misky neodejde.

Platí pravidlo, opravdu zlaté pravidlo, že čím větší komedie a buzerace psa u jídla se dělá, tím větší problém s chováním psa u jídla pak nastává.

Raději psy v klidu naučím jíst až na povel, než je okřikovat při každém krmení.
Mám víc psů, takže nemůžu stát mezi nimi, musela bych se rozčtvrtit, navíc jedna fena by se pokoušela mě obejít, podplazit, přeskočit, prostě cokoliv, aby se dostala k jídlu ostatních. Jak by k tomu přišli ti ostatní psi, kdyby se v klidu nemohli najíst, protože bych neustále lovila tuhle výtržnici? Navíc někteří by se ani nenajedli, kdyby neměli jistotu že se k nim nedostane. Raději by odešli.

Buzerace?
Mám psy naučené, že se jí až na povel. Takže když u nás byla na návštěvě kamarádka s dítětem a malému nečekaně spadl na zem rohlík, tak se na něj nevrhli a neservali se o něj, ale oba si vzorně sedli a hodili významný pohled "hele, jak jsme šikovní, že tuhle zábavnou hru krásně umíme!" Rozdělila jsem jim rohlík napůl a všichni byli spokojení.
Ale podle některých diskutujících bych je v zájmu nebuzerace a neomezování jejich svobodné duše měla nechat, aby se na žrádlo živelně vrhali, servali se o něj malému dítěti pod nohama a v zápalu rvačky si kousli i do děcka. To by bylo určitě pro všechny strany daleko míň stresující

scylla napsal(a):
A smysl takové buzerace psů kromě toho velkého JÁ?

Pre ľudí, ktorí v psovi vidia psa a nepoľudšťujú ho to nie je až tak buzerácia. Správny názov je usporiadanie pomerov vo svorke a ich udržanie v stave, ktorý si praje šéf svorky...

aritim napsal(a):
Raději psy v klidu naučím jíst až na povel, než je okřikovat při každém krmení.
Mám víc psů, takže nemůžu stát mezi nimi, musela bych se rozčtvrtit, navíc jedna fena by se pokoušela mě obejít, podplazit, přeskočit, prostě cokoliv, aby se dostala k jídlu ostatních. Jak by k tomu přišli ti ostatní psi, kdyby se v klidu nemohli najíst, protože bych neustále lovila tuhle výtržnici? Navíc někteří by se ani nenajedli, kdyby neměli jistotu že se k nim nedostane. Raději by odešli.

Mám také víc psů, krmím najednou, nemusí jíst na povel a žrádlo jim není vzácné, nejsou na něj fixovaní, takže nemusím okřikovat a také bych to u jídla nedělala, u jídla má být klid. A nechat psy v odložení 10 minut, než jim dovolí žrát, jak tu někdo psal, to je buzerace, to se nezlobte.

kopek napsal(a):
Pre ľudí, ktorí v psovi vidia psa a nepoľudšťujú ho to nie je až tak buzerácia. Správny názov je usporiadanie pomerov vo svorke a ich udržanie v stave, ktorý si praje šéf svorky...

Klasika - někdo si honí ego. Popisovaná buzerace nemá s polidšťováním psů a s uspořádáním poměrů ve smečce naprosto nic společného.

scylla napsal(a):
Mám také víc psů, krmím najednou, nemusí jíst na povel a žrádlo jim není vzácné, nejsou na něj fixovaní, takže nemusím okřikovat a také bych to u jídla nedělala, u jídla má být klid. A nechat psy v odložení 10 minut, než jim dovolí žrát, jak tu někdo psal, to je buzerace, to se nezlobte.

No a potom sú ľudia, ktorí majú so psami promlémy - a sú tí druhí...

scylla napsal(a):
Mám také víc psů, krmím najednou, nemusí jíst na povel a žrádlo jim není vzácné, nejsou na něj fixovaní, takže nemusím okřikovat a také bych to u jídla nedělala, u jídla má být klid. A nechat psy v odložení 10 minut, než jim dovolí žrát, jak tu někdo psal, to je buzerace, to se nezlobte.

Ano, u jídla má být klid. K tomu slouží právě určitá stanovená pravidla. Jestli vám to funguje i bez nich, máte obrovské štěstí na povahy a "tak akorát žravost" vašich psů. Já abych dosáhla stavu, kdy nebude mým psům žrádlo vzácné, musela bych dávat každému minimálně pět kilo masa denně - dvaadvacetikilové fence i víc. Což, jak jistě uznáte, nejde. Ne že bych to nezaplatila, ale jaksi se nehodlám koukat na psa, který tahá břicho po zemi.
Nevím, proč ten dotyčný nechává ležet psy u misek deset minut. Mě by to hlavně nebavilo. Nicméně není to o nic větší buzerace, než chůze na prověšeném vodítku, i když pes by hrozně chtěl táhnout k tááámhleté značce háravky, přivolání od srnky, která tak úžasně utíká... Prostě normální každodenní poslušnost.

papuchalk napsal(a):
Ano, u jídla má být klid. K tomu slouží právě určitá stanovená pravidla. Jestli vám to funguje i bez nich, máte obrovské štěstí na povahy a "tak akorát žravost" vašich psů. Já abych dosáhla stavu, kdy nebude mým psům žrádlo vzácné, musela bych dávat každému minimálně pět kilo masa denně - dvaadvacetikilové fence i víc. Což, jak jistě uznáte, nejde. Ne že bych to nezaplatila, ale jaksi se nehodlám koukat na psa, který tahá břicho po zemi.
Nevím, proč ten dotyčný nechává ležet psy u misek deset minut. Mě by to hlavně nebavilo. Nicméně není to o nic větší buzerace, než chůze na prověšeném vodítku, i když pes by hrozně chtěl táhnout k tááámhleté značce háravky, přivolání od srnky, která tak úžasně utíká... Prostě normální každodenní poslušnost.

Nesouhlasím s tím štěstím na povahy, protože moji dva psi, ano, tam to štěstí beze sporu bylo. Ti ostatní přišli buď proto, že byli týrání, třeba i hladem nebo kvůli různým formám problémového chování. Naučili se všichni v klidu jíst bez povelování. I ti, kteří zažili hlad, například jeden NO, který při přijetí vážil 17 kg, se po měsíci už kvůli jídlu nehodlal umlátit a krást ho, protože věděl, že ho bude dostatek. Daří se to už skoro 10 let a nikdy jsem psy u jídla povelovat nemusela.

scylla napsal(a):
Nesouhlasím s tím štěstím na povahy, protože moji dva psi, ano, tam to štěstí beze sporu bylo. Ti ostatní přišli buď proto, že byli týrání, třeba i hladem nebo kvůli různým formám problémového chování. Naučili se všichni v klidu jíst bez povelování. I ti, kteří zažili hlad, například jeden NO, který při přijetí vážil 17 kg, se po měsíci už kvůli jídlu nehodlal umlátit a krást ho, protože věděl, že ho bude dostatek. Daří se to už skoro 10 let a nikdy jsem psy u jídla povelovat nemusela.

Tak mi popište podrobněji, jak to bez povelování děláte. Protože já si to neumím představit. Máte dejme tomu dva nebo tři psy. Vezmete misku se žrádlem, položíte ji na zem, vrhnou se na ni všichni tři, servou se. Jak bez povelu (a je jedno, jestli je povelem slovo, gesto nebo postoj těla) docílíte toho, aby to takhle neprobíhalo?

V první řadě - nemám psy fixované na jídlo, snažím se, aby jídlo brali jako běžnou věc. Ani kvůli pamlskům nechci, aby se přerazili. Připravím jídlo, krmím syrovým s přílohou a zeleninou, naložím do misek, přidám každému nahoru jeho přídavky (měla jsem psy 4 měs a jeden rok, k tomu 13, j2 a 10 let, takže každý měl své přídavky do jídla), řeknu jméno a položím příslušnou misku na zem. Udělám to rychle, takže se dostane velmi rychle na všechny. Postojím v blízkosti a když se někdo chce chovat nepatřičně, nakročím proti němu nebo se ho dotknu (jen dotknu, žádné korekce) a když se na mě podívá, ukážu mu na jeho misku. Když sežerou přídavky, dovoluji měnění misek a zkoumání, co má ten druhý. Když dávám velké hovězí syrové kosti, stává se, že jednu kost ohryzávali dva psy, každý z jedné strany. Teď starší psi odešli věkem a zbyli mladí, ti se dohodnou naprosto v pohodě a můžou společně z jedné misky a každý ožírá kus hovězích žeber z jedné strany a ke sporům nedochází. Dva, co tu jsou už chvíli, ti se krmí venku a také nedochází už ke sporům, nový pes zatím žere sám v kotci, protože přišel jako těžký agresor u jídla. Tam nejdřív odstraňuji agresi vůči sobě, pak, až bude spolehlivý, začneme se společným krmením.

Štěně krmím 4* denně, dospělé 2* denně.

aritim napsal(a):
Příliš psy polidšťujete. Na potravu mají právo a vaše povinnost je zajistit jim jí, ale oni si jí musí nějak zasloužit. To je zase psí přirozenost. V přírodě by si jí zasloužili lovem, doma holt trochou poslušnosti.

No to je ale dost nesmysl ne? psi se chtějí najíst, my jim nažrat dáme ba musíme dát, pokud nejsou často hladoví, většinou se nenapadají, jestliže jídlo dostanou současně, pokud ano, pak jim je dáme každému jinde, Není třeba je šikanovat. Takové vytahování se na psa, nemá vůbec žádný smysl je posiluje sebevědomí člověka, který ho provozuje. Psi vycítí přirozenoui autoritu a tu respektují v psí smečce i v lidské skupině.

Možná že obava z toho, že by pes nerespektoval člověka, kdyby on byl ke psu laskavý a vstřícný, je zbytečná, možná by se na jeho respektui k vám vůbec nic nezměnilo.

Tak či tak moji psi, kočky, moje dítě, moje návštěvy a ani já sama si "potravu zasloužit" nemusíme, dostaneme ji. S mlsáním je to jinak, ale ani tak se nesnažím psa ponížit, respektují prosté oslovení a chápou, že sousto patří tomu, který byl jmenován, já s šikanováním í psů nesouhlasím a sama ji neprovozuju.

jen doplňuju slovo "šikanování" není přesné, původně jsem tu měla to, které začíná na bu a končí na ace, ale je považováno za vulgaritu, nicméně v tomto kontextu je přesnější.

scylla napsal(a):
Štěně krmím 4* denně, dospělé 2* denně.

Já krmím dospělce zpravidla dokonce třikrát - mám strach z torze.

papuchalk napsal(a):
Tak mi popište podrobněji, jak to bez povelování děláte. Protože já si to neumím představit. Máte dejme tomu dva nebo tři psy. Vezmete misku se žrádlem, položíte ji na zem, vrhnou se na ni všichni tři, servou se. Jak bez povelu (a je jedno, jestli je povelem slovo, gesto nebo postoj těla) docílíte toho, aby to takhle neprobíhalo?

Já myslím, aspoň to se osvědčuje u mne, že psi prostě vědí, že se jídlo podává a oni dostanou taky, takže sledují, kdy i jim bude miska předložena a o cizí se nestarají.

scylla napsal(a):
Mám také víc psů, krmím najednou, nemusí jíst na povel a žrádlo jim není vzácné, nejsou na něj fixovaní, takže nemusím okřikovat a také bych to u jídla nedělala, u jídla má být klid. A nechat psy v odložení 10 minut, než jim dovolí žrát, jak tu někdo psal, to je buzerace, to se nezlobte.

Jak to, že vám prošla bu zerace a mně totéž slovo ne?

scylla napsal(a):
V první řadě - nemám psy fixované na jídlo, snažím se, aby jídlo brali jako běžnou věc. Ani kvůli pamlskům nechci, aby se přerazili. Připravím jídlo, krmím syrovým s přílohou a zeleninou, naložím do misek, přidám každému nahoru jeho přídavky (měla jsem psy 4 měs a jeden rok, k tomu 13, j2 a 10 let, takže každý měl své přídavky do jídla), řeknu jméno a položím příslušnou misku na zem. Udělám to rychle, takže se dostane velmi rychle na všechny. Postojím v blízkosti a když se někdo chce chovat nepatřičně, nakročím proti němu nebo se ho dotknu (jen dotknu, žádné korekce) a když se na mě podívá, ukážu mu na jeho misku. Když sežerou přídavky, dovoluji měnění misek a zkoumání, co má ten druhý. Když dávám velké hovězí syrové kosti, stává se, že jednu kost ohryzávali dva psy, každý z jedné strany. Teď starší psi odešli věkem a zbyli mladí, ti se dohodnou naprosto v pohodě a můžou společně z jedné misky a každý ožírá kus hovězích žeber z jedné strany a ke sporům nedochází. Dva, co tu jsou už chvíli, ti se krmí venku a také nedochází už ke sporům, nový pes zatím žere sám v kotci, protože přišel jako těžký agresor u jídla. Tam nejdřív odstraňuji agresi vůči sobě, pak, až bude spolehlivý, začneme se společným krmením.

Aha. Řeknete jméno, dotyčný pes dostane misku, ostatní nežerou a čekají, dokud nezazní jejich povel (jejich jméno). Takže vlastně děláte úplně totéž, co já, jen místo povelu máte jméno psa. V tom bude ten hluboký a zásadní rozdíl...

scylla napsal(a):
Mám také víc psů, krmím najednou, nemusí jíst na povel a žrádlo jim není vzácné, nejsou na něj fixovaní, takže nemusím okřikovat a také bych to u jídla nedělala, u jídla má být klid. A nechat psy v odložení 10 minut, než jim dovolí žrát, jak tu někdo psal, to je buzerace, to se nezlobte.

A když se k vám dostane pes fixovaný na jídlo tak co? Necháte ho, aby ztrpčoval život těm ostatním, nebo nastolíte nějaká pravidla?
10 minut je extrem, ale v době, kdy jsem to učila psy, kteří na jídlo fixovaní byli se mohlo stát i to. Prostě dokud všichni v klidu neseděli a nečekali na povel, tak se nejedlo. Pár týdnů výcviku a dávám misku na zem, oslovím majitele a může ihned jíst. Ostatní čekají až na ně přijde řada, ale také se hned mohou pustit do jídla. Ale ten výcvik tomu prostě musel předcházet.

ať žijou psi napsal(a):
No to je ale dost nesmysl ne? psi se chtějí najíst, my jim nažrat dáme ba musíme dát, pokud nejsou často hladoví, většinou se nenapadají, jestliže jídlo dostanou současně, pokud ano, pak jim je dáme každému jinde, Není třeba je šikanovat. Takové vytahování se na psa, nemá vůbec žádný smysl je posiluje sebevědomí člověka, který ho provozuje. Psi vycítí přirozenoui autoritu a tu respektují v psí smečce i v lidské skupině.

Možná že obava z toho, že by pes nerespektoval člověka, kdyby on byl ke psu laskavý a vstřícný, je zbytečná, možná by se na jeho respektui k vám vůbec nic nezměnilo.

Tak či tak moji psi, kočky, moje dítě, moje návštěvy a ani já sama si "potravu zasloužit" nemusíme, dostaneme ji. S mlsáním je to jinak, ale ani tak se nesnažím psa ponížit, respektují prosté oslovení a chápou, že sousto patří tomu, který byl jmenován, já s šikanováním í psů nesouhlasím a sama ji neprovozuju.

jen doplňuju slovo "šikanování" není přesné, původně jsem tu měla to, které začíná na bu a končí na ace, ale je považováno za vulgaritu, nicméně v tomto kontextu je přesnější.

Vy si potravu nemusíte zasloužit? Nechodíte do práce? A co vaše děti, neplní si doma své povinnosti? Nejspíš ne. Pak se nemůžeme divit, kam spěje naše společnost, když má každý právo se najíst bez vlastní zásluhy.

Dát psovi před krmením nějaký jednoduchý povel typu lehni, sedni, čekej (než poodstoupím dva kroky) mi tedy jako žádná šikana nepřijde a navíc to skvěle prohlubuje váš vztah se psem (Jako jakékoli jiné cvičení) a jak tu Scylla psala o tom, že nepoveluje-pro psa je jméno taky jen povel, stejně jako gesto (Ukázaní na misku), atd. Sice ne povel, který se cvičí někde na cvičáku, nebo zkouší na zkouškách, ale pořád je to jen povel.

aritim napsal(a):
Vy si potravu nemusíte zasloužit? Nechodíte do práce? A co vaše děti, neplní si doma své povinnosti? Nejspíš ne. Pak se nemůžeme divit, kam spěje naše společnost, když má každý právo se najíst bez vlastní zásluhy.

Tohle už je taky trochu přehnané, ne? Copak nedáte dítěti najíst, když neumyje nádobí, nebo dostane pětku ve škole? Zas až takové privilegium by jídlo taky nemělo být.

aritim napsal(a):
Vy si potravu nemusíte zasloužit? Nechodíte do práce? A co vaše děti, neplní si doma své povinnosti? Nejspíš ne. Pak se nemůžeme divit, kam spěje naše společnost, když má každý právo se najíst bez vlastní zásluhy.

Už jsme u celonárodní morálky? já to tak prostě nedělám a nechci dělat. Psi vědí, že s jistotou misku dostanou a to buď teď nebo za okamžik, proto se spolu o ni neperou (jistě na tom má zásluhu i to, že jsou to nežravci, že dostávají vícekrát denně a proto nikdy nemají děsný hlad).

Ani dítě nezná pokyn - udělej to a to jinak budeš bez večeře - prostě to tak nemáme. Takže samozřejmě, kdybych nevydělala na jídlo, asi bychom nejedli, ale ani psi a ani dítě to nevědí a mají za to, že se najedí vždy bez vlastní zásluhy.

Kam s takovým mým přístupem naše spolenčost spěje a dospěje, to fakt nevím

imattree napsal(a):
Dát psovi před krmením nějaký jednoduchý povel typu lehni, sedni, čekej (než poodstoupím dva kroky) mi tedy jako žádná šikana nepřijde a navíc to skvěle prohlubuje váš vztah se psem (Jako jakékoli jiné cvičení) a jak tu Scylla psala o tom, že nepoveluje-pro psa je jméno taky jen povel, stejně jako gesto (Ukázaní na misku), atd. Sice ne povel, který se cvičí někde na cvičáku, nebo zkouší na zkouškách, ale pořád je to jen povel.

Já myslím, že scylla mluvila o úmyslném oddalování povolení k jídlu, zdržování psa od jídla a podobné praktiky jimiž jen máme dokázat svou převahu.
jakýmkoliv způsobem dát psovi na vědomí - toto je tvá miska a tvoje jídlo, to snad není povel, to je domluva a rozumění si.

ať žijou psi napsal(a):
Já myslím, že scylla mluvila o úmyslném oddalování povolení k jídlu, zdržování psa od jídla a podobné praktiky jimiž jen máme dokázat svou převahu.
jakýmkoliv způsobem dát psovi na vědomí - toto je tvá miska a tvoje jídlo, to snad není povel, to je domluva a rozumění si.

Pokud myslela tohle, tak ano, to je rozumění si, pokud myslela "Tuhle misku ne, támhle máš svoji", tak to je povel.

ať žijou psi napsal(a):
Už jsme u celonárodní morálky? já to tak prostě nedělám a nechci dělat. Psi vědí, že s jistotou misku dostanou a to buď teď nebo za okamžik, proto se spolu o ni neperou (jistě na tom má zásluhu i to, že jsou to nežravci, že dostávají vícekrát denně a proto nikdy nemají děsný hlad).

Ani dítě nezná pokyn - udělej to a to jinak budeš bez večeře - prostě to tak nemáme. Takže samozřejmě, kdybych nevydělala na jídlo, asi bychom nejedli, ale ani psi a ani dítě to nevědí a mají za to, že se najedí vždy bez vlastní zásluhy.

Kam s takovým mým přístupem naše spolenčost spěje a dospěje, to fakt nevím

Tak moje děti tedy vědí už v útlém věku, že pokud něco chtějí, tak se o to musí také zasloužit. A jsem tomu ráda. Psi také moc dobře vědí, že jídlo nebude, pokud budou porušovat stanovená pravidla. A tomu jsem také ráda.
A pravda, jiné to určitě je u nežravců, a jiné u psů, pro které jídlo je středobod vesmíru. Takové mám jen 2, ale pokud by nedodržovali pravidla, dokázali by smečku pěkně rozhodit. Jsou to psi, kteří trpěli nedostatkem potravy a ani po letech pravidelného a vydatného krmení se jejich vztah k potravě nezměnil.

imattree napsal(a):
Dát psovi před krmením nějaký jednoduchý povel typu lehni, sedni, čekej (než poodstoupím dva kroky) mi tedy jako žádná šikana nepřijde a navíc to skvěle prohlubuje váš vztah se psem (Jako jakékoli jiné cvičení) a jak tu Scylla psala o tom, že nepoveluje-pro psa je jméno taky jen povel, stejně jako gesto (Ukázaní na misku), atd. Sice ne povel, který se cvičí někde na cvičáku, nebo zkouší na zkouškách, ale pořád je to jen povel.

Přesně. Scylla poveluje psy úplně stejným způsobem, jen u toho neříká slovní povely a místo "můžeš" má jméno psa. Buzerace asi spočívá hlavně v tom, že se místo povelu "Alíku" řekne povel "volno", jinak si to neumím vysvětlit.
A to desetiminutové ležení jsem praktikovala taky. Ne tedy u jídla, ale u aportování - můj pes je totiž tak trošku magor a při práci se často tak šíleně rozjařil, že se úplně přetáčel a zapomínal, co má vlastně dělat. Dost nám pomohlo (mimo jiné), že jsme jednu dobu postupovali tak, že jsem ho po odhození aportu nechala lehnout a počkala, až se aspoň částečně zklidní (čili přestane se klepat, kvílet a dejchat tak, jako by ho mělo klepnout). Mnohdy to bylo určitě víc než deset minut... Jo, děsná buzerace a šikana, která mu ve výsledku umožnila, aby vůbec mohl dělat práci, kterou tak strašně miluje a potřebuje. Protože s přetočeným psem to prostě nešlo.