Ahoj,
o kousání štěňat do rukou jsem toho tu našla spoustu, ale co škubání za oblečení? Hlavně rukávy a nohavice. Někdy je to docela děs, chytne a začne tahat, škubat a rvát. Odlákání na hračku se nedaří, nic jinýho ji v tu chvíli nazajímá, "fuj" nebo "pusť" ji ještě víc nabudí a přidá, odejít nelze leda i se štěnětem zakousnutým v nohavici. Já samozřejmě vím, že si hraje, ale jak jí vysvětlit, že takhle ne? Nějaký tip? Nebo počkat až se zklidní?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jenom k tomuto :
" "fuj" nebo "pusť" ji ještě víc nabudí a přidá"...tyto povely má naučené jakým způsobem?
1. Nestačí aby hračku viděla, hračka (nejlépe něco o co se dá přetahovat, - uzel, míček se šňůrkou,... se musí pohybovat rychle, tak aby bylo zajímavé, že jí hračka "utíká". Eventuálně jí jemně vyndejte kalhoty z tlamy a hned nabídněte hru.
2. Naučte povel "pusť", povel a nabídněte pamlsek za který dá duši, obrovská pochvala a pak pamlsek.. Ze začátku to nacvičujte v době, kdy je trochu unavená a není v plném zápalu hry.
Je to štěně, stejně jako u kousání do rukou a nohou se prostě jen obrňte trpělivostí a vemte si na sebe hadry, u kterých vám je úplně jedno, že je pes rozerve. Když budete naštvaná z toho, jak se ničí vaše milované oblečení, tak to ten pes pozná a zjistí jak vás rozčarovat a donutit vás k nějaké akci. Nepůjde to hned, ale třeba za týden už uvidíte, jak se zlepšuje. Když kouše co nemá tak mu nabídněte jinou hračku bez zbytečných povelů, které buď neumí, nebo je v danou chvíli stejně nebude vnímat a tedy ani plnit, třeba i ten uzlík tajně propašovat do tlamky, když hryže do rukou, Jakmile si kousne do hračky velká pochvala a třeba i pamlsek, pokud nepůjde přesměrovat a bude klasicky štěňátkovsky zuřit, tak ho prostě dejte třeba do ohrádky, nebo odejděte na chvilku za dveře, pak se vraťe a znovu nabídněte hračku (ne že mu jí naservírujete, prostě zkuste zaumout aspoň tolik, jako ho zaujme vaše nohavice) a jakmile o ní projeví zájem velká pochvala, aby mu prostě došlo, že je to správně. Až to pochopí, začne kousání pomalu ustupovat s tím, jak bude dospívat a bude si chtít s vámi hrát, tak už bude hračku nabízet sám.
Nicola
napsal(a):
Je to štěně, stejně jako u kousání do rukou a nohou se prostě jen obrňte trpělivostí a vemte si na sebe hadry, u kterých vám je úplně jedno, že je pes rozerve. Když budete naštvaná z toho, jak se ničí vaše milované oblečení, tak to ten pes pozná a zjistí jak vás rozčarovat a donutit vás k nějaké akci. Nepůjde to hned, ale třeba za týden už uvidíte, jak se zlepšuje. Když kouše co nemá tak mu nabídněte jinou hračku bez zbytečných povelů, které buď neumí, nebo je v danou chvíli stejně nebude vnímat a tedy ani plnit, třeba i ten uzlík tajně propašovat do tlamky, když hryže do rukou, Jakmile si kousne do hračky velká pochvala a třeba i pamlsek, pokud nepůjde přesměrovat a bude klasicky štěňátkovsky zuřit, tak ho prostě dejte třeba do ohrádky, nebo odejděte na chvilku za dveře, pak se vraťe a znovu nabídněte hračku (ne že mu jí naservírujete, prostě zkuste zaumout aspoň tolik, jako ho zaujme vaše nohavice) a jakmile o ní projeví zájem velká pochvala, aby mu prostě došlo, že je to správně. Až to pochopí, začne kousání pomalu ustupovat s tím, jak bude dospívat a bude si chtít s vámi hrát, tak už bude hračku nabízet sám.
Díky,
doma se to vcelku lepší, když to přehání odcházíme na pár minut za dveře, to zabírá. Akorát na zahradě je to zatím stále o nervy , tam to asi ještě nějakou dobu potrvá.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.38
Už jsem to radila kde kam: vemte si starý froté ručník, lítejte s ním, ať vás chytí a přetahujte se s ním. Štěnda to mají ráda, protože je příjemný do tlamky, naši se uzlíku nedotknuli ani jako dospělí psi(několik nám tu v zahradě už léta hnije ) Froťáček dostal starší pejsa sebou od chovatelky a rádi se o něj potom přetahovali i spolu. Vy tu možnost nemáte, tak musíte sami
Uživatel s deaktivovaným účtem

anonymx
napsal(a):
Odcházením za dveře nic neřešíte..., tím se neodnaučí ani kousat ani povel pusť.
ale je to nejjednodušší, člověka to stojí nejméně námahy, proč psa něco učit...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
ale je to nejjednodušší, člověka to stojí nejméně námahy, proč psa něco učit...
Tak si představte, že máte štěně v ráži, běhá kolem vás vrčí a doráží, když na něj sáhnete akorát ho to ještě víc rozdračí, obvykle se přetočí na záda a pokračuje v běsnění, prostě takovej malej záchvat. Jinou hračku nechce, protože kouše až nad hračkou do rukou a vy potřebujete tuhle činnost přerušit. Fena by na něj v tuhle chvílí asi výchovně vyjela a vysvětlila mu, že se to nedělá. Když na něj ale výchovně vyjede člověk, velmi pravděpodobně to udělá tak, že tomu štěně neporozumí, viz rady o držení psa u země nebo přetočení na záda, nebo na něj bude řvát a nebo ho pleskne novinama a jiný vymoženosti moderní výchovy. Mě osobně přijde přerušení činnosti tím, že dám štěně do ohrádky, nebo odejdu za dvěře docela normální, je to jen moment, štěně se přepne a v tu chvíli jste tam zpátky a znovu zkusíte nabídnout nějakou hru (ideálně, aby pro psa plnila stejný účel jako kousání do oblečení, takže třeba přetahování o ten ručník), u které chválíte a odměňujete, což je prostě lepší než pokusy o korekce běsnění. Povel pust je sice hezký, ale já si myslím, že tohle je prostě jen výchova něčeho, co by pes měl zvládat bez povelů. Já teda nemám chuť říkat psovi pust, když mě chytá za nohu. To jako mě chytne za nohu, já dám pust, on pustí, dostane pochvalu a pamlsek a pak mi půjde znovu po noze? Mám zkušenost s tím, že si tímto způsobem štěně spojilo činnosti kousanec do nohy, pak povel, pak poslechnu, pak pamlsek a po pár takových pokusech už vyhledalo něčí nohu, kouslo a běželo k páníčkovi bez jakéhokoli pust...
Iliena
napsal(a):
Díky,
doma se to vcelku lepší, když to přehání odcházíme na pár minut za dveře, to zabírá. Akorát na zahradě je to zatím stále o nervy , tam to asi ještě nějakou dobu potrvá.
Na zahradě mi vždycky zabíralo to, že jsem si vzala kalhoty, které jsem se rozhodla obětovat a s sebou jsem měla schovaný třeba kus hadru nebo ručníku. V první řadě jsem se snažila začít hru já, vytáhnout před štěnětem ten hadřík jak kdyby to byla zlatý prase se slovy "jé, hele co mám" a opravdu jsem předstírala, že ten kus hadru pro mě znamená celý svět a pak štěndo s hračkou nějak vydráždila. Při hře jsem chválila a prostě všemi způsoby podporovala jeho chování, aby poznal, že to, co dělá, je fakt dobře. Když už se stalo, že si našlo zábavu samo v okusování mých kalhot, stála jsem jako solný sloup a čekala dokud ho to nepřestane bavit, tím myslím i jen vteřinku, kdy se zastavil třeba se jen ohlíd za nějakým zvukem a hned jsem měla v ruce hračku a nabídla ji, když ji nechtěl hračku jsem schovala a zas si stoupla. Hlavně nepochodovat, neutíkat a nedělat ze sebe zábavnou kořist, jen to vydržet a když je šance tak přesměrovat. U mých psů to fungovalo, začali to chápat rychle, ale pak to ještě nějakou dobu sem tam zkoušeli až je to přešlo úplně:).
Nicola
napsal(a):
Na zahradě mi vždycky zabíralo to, že jsem si vzala kalhoty, které jsem se rozhodla obětovat a s sebou jsem měla schovaný třeba kus hadru nebo ručníku. V první řadě jsem se snažila začít hru já, vytáhnout před štěnětem ten hadřík jak kdyby to byla zlatý prase se slovy "jé, hele co mám" a opravdu jsem předstírala, že ten kus hadru pro mě znamená celý svět a pak štěndo s hračkou nějak vydráždila. Při hře jsem chválila a prostě všemi způsoby podporovala jeho chování, aby poznal, že to, co dělá, je fakt dobře. Když už se stalo, že si našlo zábavu samo v okusování mých kalhot, stála jsem jako solný sloup a čekala dokud ho to nepřestane bavit, tím myslím i jen vteřinku, kdy se zastavil třeba se jen ohlíd za nějakým zvukem a hned jsem měla v ruce hračku a nabídla ji, když ji nechtěl hračku jsem schovala a zas si stoupla. Hlavně nepochodovat, neutíkat a nedělat ze sebe zábavnou kořist, jen to vydržet a když je šance tak přesměrovat. U mých psů to fungovalo, začali to chápat rychle, ale pak to ještě nějakou dobu sem tam zkoušeli až je to přešlo úplně:).
Takhle to probíhá i u nás. Jdeme na zahradu, hrajem si s klacikem, míčkem apod. Pak zniceho nic ji chytne "rapl" a nejlepší hračka jsou moje nohavice a rukávy. V tu chvíli nevidí neslyší, děláme to jak říkáte. Přestanu si ji úplně všímat a začnu si hrát třeba s uzlem, nejde to hned, ale jakmile se začne věnovat hračce chválím a chválím. Budu doufat, že ji to taky brzy přejde, ja se vždy těším, že si půjdem ven pohrát a místo toho si připadám jak vytahanej hadrovej panák
Jsem asi divná, ale já jsem v tom štěňata naopak podporovala. Hravě jsme se prali, naznačovala jsem rukou kousnutí, nebo zatahání, povalila jsem štěňata na záda a poštipovala je a pro ně to byla vždycky ta nejlepší hra. Je fakt, že když jsem měla velké psy, tak jsem z takové hry chodila odrbaná až po ramena, ale za ten šťastný psí ksichtík mi to stálo. S věkem to všechny přešlo a hry byly umírněnější a když mám jen dospělé psy, tak se mi po tomhle řádění stýská. Štěněčí věk je hrozně krátký, tak si ho vždycky vychutnám co nejvíc to jde, i když při tom utržím pár šrámů a halda oblečení je na odpis.
aritim
napsal(a):
Jsem asi divná, ale já jsem v tom štěňata naopak podporovala. Hravě jsme se prali, naznačovala jsem rukou kousnutí, nebo zatahání, povalila jsem štěňata na záda a poštipovala je a pro ně to byla vždycky ta nejlepší hra. Je fakt, že když jsem měla velké psy, tak jsem z takové hry chodila odrbaná až po ramena, ale za ten šťastný psí ksichtík mi to stálo. S věkem to všechny přešlo a hry byly umírněnější a když mám jen dospělé psy, tak se mi po tomhle řádění stýská. Štěněčí věk je hrozně krátký, tak si ho vždycky vychutnám co nejvíc to jde, i když při tom utržím pár šrámů a halda oblečení je na odpis.
Já si takto hraji s fenou stále a to je dospělá a nijak to neovlivnilo to, že jsem to v jejím mládí přesměrovávala jinam, protože jsem ještě neměla štěně, které by si dávalo na hubu pozor a o prokousaný ruce fakt nestojím:) Teď, když ji občas rozzlobím, mě normalně bere do pusy a občas i vrčí, protože je dost ukecaná, ale dává si pozor a když už mi přijde, že se moc rozjíždí řeknu jen "stačí" a je po problému, což u štěněte moc nejde:).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Je to jenom část. Pokud jenom odejdu, tak jenom přestane ono kousání, ale už ho nenaučím ono veledůležité pusť, nenaučím ho, že se mnou je velká legrace, nemůžu ho v rámci této hry naučit hodně z poslušnosti včetně soustředění, přivolání atd., nemůžu ho naučit ani řízený konec, nemůžu ho naučit, že když bude potřebovat vybít energii, tak já mu to umožním "správně" a nemusím ho trestat za "zlobení"... nenaučím ho že ho učím...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Je to jenom část. Pokud jenom odejdu, tak jenom přestane ono kousání, ale už ho nenaučím ono veledůležité pusť, nenaučím ho, že se mnou je velká legrace, nemůžu ho v rámci této hry naučit hodně z poslušnosti včetně soustředění, přivolání atd., nemůžu ho naučit ani řízený konec, nemůžu ho naučit, že když bude potřebovat vybít energii, tak já mu to umožním "správně" a nemusím ho trestat za "zlobení"... nenaučím ho že ho učím...
Ale samozřejmě, že se to všechno naučí, naučí se řízený konec, naučí se pust přivolání i pozornost, proto se se štěnětem cvičí. Cvičit ale můžete ve chvíli, kdy štěně vnímá, kdy máte možnost mu hlavně ukázat vaše projevy při tom, co dělá správně a ukázat mu výhody, které z toho plynou. Cvičení se štěnětem, které si našlo zábavu samo, jen doráží na kalhoty či nohy, protože je to strašná prča a absolutně ho nezajímá, co si o tom myslíte s tím pracujete teda jak? Váš spásný povel "pust" třeba štěně umí, ale umí ho zatím jen s hračkou a relatině v klidu, takže dávat ho, když je v ráži nemá smysl, protože tak vzácnou věc jako je ulovaná nohavice prostě nepustí a než ho bude umět natolik, že pustí za každé situace, bude už dávno ve věku, kdy už nebude žádné nohavice páníčka lovit, jelikož bude mít sto jiných her, jak se vyřádit a ještě na tom "vydělat". Já to dělám způsobem, který mi funguje a snažila jsem se ho tu zadavatelce popsat, ale opravdu ráda si vyslechnu váš postup, protože člověk se má pořád učit ne?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Štěně se neučí přivolání při tahání za nohavice, ale při řízené hře na kterou psa místo toho tahání za můj oděv převedu...
Píšete, když to přehání, odcházíme za dveře...
Takže přeloženo: štěně je rozdivočené a vy utečete za dveře... Čeho tím docílíte? Hračka mu utekla, o to víc se bude snažit se k ní dostat jakmile bude mít příležitost.
Máte několik možností:
1. Buď obětujete oděv a stejně jako pár nás praštěných budete do přezubení vypadat jako když projdete ostružiním...
2. Předejdete jeho útokům tím, že si s ním budete hrát, přetahovat, bojovat o hračku, ručník a to dřív než se začne nudit a útočit.
3. Pokud zaútočí, zůstanete v klidu, jemně mu nohavici vyndáte z tlamičky a nabídnete boj o hračku, hadr na šňůře apod.
Do hry vkládáte základy přivolání, soustředění, pouštění apod.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kobroor, na to "a to je jak" se mi odpovídat nechce, protože to z tvé strany považuju za pouhou otázku řečnickou a provokativní, neb dle tvých příspěvků soudím, že jak víš...
"Jinou hračku nechce, protože kouše až nad hračkou do rukou a vy potřebujete tuhle činnost přerušit"
ruku zatlačím do tlamy = štěně pustí (vyslovuji "pusť)=okamžitá odměna (v tomto případě vhodný pamlsek) + okamžité nabídnutí třeba toho ručníku či čeho jiného. Je to jednoduché, účinné a rychlé. A to nemluvím o použití klikru...
"Cvičení se štěnětem, které si našlo zábavu samo, jen doráží na kalhoty či nohy, protože je to strašná prča a absolutně ho nezajímá, co si o tom myslíte s tím pracujete teda jak?"
no štěněti tu zábavu nabídnu, aby si ji nemuselo (resp. nemohlo, pokud s jeho variantou nesouhlasím) hledat samo, neb jsem přítomna (když mě může kousat za nohavice)...a štěně mě nemůže kousat za nohavice, neb dřív má v tlamě mou ruku a...viz výše. A kromě toho - se štěnětem pracuji pořád a nečekám s výukou "až to budu potřebovat" a - dle temperamentu jedince - si dávám bacha na přetočení (viz "Jdeme na zahradu, hrajem si s klacikem, míčkem apod. Pak zniceho nic ji chytne "rapl" a nejlepší hračka jsou moje nohavice a rukávy")...tím netvrdím, že zadavatelka své štěně skutečně přetáčí, to může posoudit jenom ona.
"Váš spásný povel "pust" třeba štěně umí, ale umí ho zatím jen s hračkou a relatině v klidu, takže dávat ho, když je v ráži nemá smysl, protože tak vzácnou věc jako je ulovaná nohavice prostě nepustí a než ho bude umět natolik, že pustí za každé situace, bude už dávno ve věku, kdy už nebude žádné nohavice páníčka lovit, "
povel pusť naučím jako reflex, který bude dělat automaticky a k vybudování reflexu potřebuju čas v řádu dnů (a to budu přehánět).
Ještě edit : "Takový byl dotaz zadavatelky, ale místo toho se dozvěděla, že od štěněte odchází, protože je líná ho něco naučit "...zadavatelce se tady rad dostalo dost...
Všem co se mi snažili poradit děkuji , dneska už se nám dařilo mě tolik necupovat, tak jsme snad na správné cestě
Ještě si dovolím jeden dotaz. Máme před vchodem 9 schodů, takže štěňátko nosíme. Jak dlouho by neměla po schodech chodit?(protože kam nesmí, tam by se ji samozřejmě líbilo). Nerada bych aby měla problémy s klouby. Díky
anonymx
napsal(a):
Prokristapana a do kopce a z kopce ji taky.nosite? Neblaznete ! To.jste vycetla nebo vam to nekdo poradil?
Ve chvíli, kdy se pes narodí s tím, že tam ta displázka bude, tak ve štěněcím věku, kdy se kostra neuvěřitelně rychle vyvíjí, dojde vlivem častého pro klouby namáhavého pohybu (jako je skok ze schodů) k nevratným změnám ve vývoji kloubů a pes může mít později mnohem větší problémy, než kdyby se v mládí šetřil. Ve chvíli, kdy tam displázka není geneticky, můžem jí nesprávnou zátěží pomoct taky. Proto se také v roce dělají rentgeny, aby člověk věděl mimo jiné, jak moc může psa zatěžovat:).
A nejlepe ho vubec nenechavat behat a hrat si, protoze by mohl zakopnout; nic mu nehazet, protoze rozebehnuti nebo zastaveni by mohlo byt rychle a nedej boze hrat si s jinym psem, protoze takova hra je obcas o zivot... Lidi neblaznete,9 schodu neni nic, nepretezujte sve psy, ale doprejte jim psi zivot. A mimochodem, pise se dysplazie.
anonymx
napsal(a):
Prokristapana a do kopce a z kopce ji taky.nosite? Neblaznete ! To.jste vycetla nebo vam to nekdo poradil?
Panebože, to je takový problém v klidu napsat "9 schodů není nic, klidně at po nich běhá" než hned zase útočit? Tohle opravdu nechápu, to jsem tak spatna, že mám o svého psa starost? Nosime ji i pro to, že nahoru vyleze, ale dolů zatím ne!
Promiňte, ale poněkud mně to nadzvedlo. Fakt mně strašně vadí ta opičí láska ke psům (není to na vás) a přehnaná péče, aby se napapal, aby se neunavil, aby se vykakal...
Píšete, že ho nosíte, protože dolů nesleze, tak proč se ptáte do kdy ho máte nosit? Nejspíš do té doby než z nich sám sleze. Co je to za plemeno a jak je stará? V dotazu se obáváte o klouby a pak zase, že sama nesleze. A úvahy Nicoly o DKK jsou fakt trochu přes...
anonymx
napsal(a):
Promiňte, ale poněkud mně to nadzvedlo. Fakt mně strašně vadí ta opičí láska ke psům (není to na vás) a přehnaná péče, aby se napapal, aby se neunavil, aby se vykakal...
Píšete, že ho nosíte, protože dolů nesleze, tak proč se ptáte do kdy ho máte nosit? Nejspíš do té doby než z nich sám sleze. Co je to za plemeno a jak je stará? V dotazu se obáváte o klouby a pak zase, že sama nesleze. A úvahy Nicoly o DKK jsou fakt trochu přes...
Prvně mi jde samozřejmě o klouby, je to divoženka a schody jsou dost prudký. Zatím ji nosím nahoru a dolů, proto se ptám jestli je to ještě potřeba. Jinak zítra ji je 10 týdnu, plemeno bůhví , matka je kříženec boxera(asi) a otec je staford. Takže středně velký(možná velký) pes. Možná jsem trochu přehnaná, ale když venku lítá, řádí a blbne rozhodně jí nekrotim, naopak je většinou úleva když odpadne .