Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
28.7.2015 11:10
Fantomka

XXX.XXX.70.110

Čauíci jsou takový, jaké si je vychováte. Ti naši jsou mazlíci a vítací pesani, milují návštěvy a pokud se k někomu chovají nekontaktně, tak jen proto, že vycítí, že to není dobrý člověk.

28.7.2015 11:14
mishule

XXX.XXX.99.26

Čau-čau se mi vždycky líbil. Hlavně jako malé a hlavně kvůli tomu jménu.

Osobně jsem měla tu čest jen s jedním, ale bylo to zlatíčko. Ti Vaši vypadají bezva! :).

28.7.2015 16:21
manbea

XXX.XXX.18.54

U nás v ulici měli čaua v zahradě u vily. Byl překrásný, cihlově červený, s úžasnou nadýchanou srstí. Cestou ze školy jsem si ho vždy oběma rukama skrz plot hladila a drbala, on mě za odměnu olizoval tím svým modrým jazykem. Vydrželi jsme to klidně i půl hodiny. Jednou to ovšem zahlédla jeho majitelka, začala příšerně ječet (byla to Ruska), čauíka zahnala koštětem a mě strašně vynadala. Přes víkend se za plotem objevil ještě jeden nízký plůtek, aby pes již nemohl k plotu a tak naše "přátelství" skončilo ze dne na den. Stejně na mě ale čekal každý den a pokaždé mě alespoň doprovázel podél plotu. Dnes už vím, že strkat ruce k cizímu psovi a ještě k tomu čauovi je mírně řečeno nerozum, ale tehdy mi na tom nepřišlo nic divného. I on asi vyhodnotil 8-10 leté dítě jako neškodného vetřelce, protože jsem nezaznamenala ani náznak nějaké nevraživosti. Do roka zmizeli Rusové z vily i s ním, ale z mých vzpomínek (ač mi nepatřil) tento pes nezmizel nikdy .

28.7.2015 16:23
Prosímepomoc

XXX.XXX.105.104

Jono :D.

28.7.2015 16:26
mishule

XXX.XXX.99.26

manbea napsal(a):
U nás v ulici měli čaua v zahradě u vily. Byl překrásný, cihlově červený, s úžasnou nadýchanou srstí. Cestou ze školy jsem si ho vždy oběma rukama skrz plot hladila a drbala, on mě za odměnu olizoval tím svým modrým jazykem. Vydrželi jsme to klidně i půl hodiny. Jednou to ovšem zahlédla jeho majitelka, začala příšerně ječet (byla to Ruska), čauíka zahnala koštětem a mě strašně vynadala. Přes víkend se za plotem objevil ještě jeden nízký plůtek, aby pes již nemohl k plotu a tak naše "přátelství" skončilo ze dne na den. Stejně na mě ale čekal každý den a pokaždé mě alespoň doprovázel podél plotu. Dnes už vím, že strkat ruce k cizímu psovi a ještě k tomu čauovi je mírně řečeno nerozum, ale tehdy mi na tom nepřišlo nic divného. I on asi vyhodnotil 8-10 leté dítě jako neškodného vetřelce, protože jsem nezaznamenala ani náznak nějaké nevraživosti. Do roka zmizeli Rusové z vily i s ním, ale z mých vzpomínek (ač mi nepatřil) tento pes nezmizel nikdy .

Já jako dítě taky měla tendence hnát se ke každému psovi. Moji rodiče s oblibou vypráví historku, jak jsem zahlédla obrovskou německou dogu (tři roky mi byly), vytrhla jsem se taťkovi a rozeběhla jsem se k psovi - skočila jsem jí kolem krku. Majitel stál jak přikovaný, neschopen slova, pes prý ani nemrkl a ještě se se mnou pomazlil.

Dneska bych si samozřejmě nejraději nafackovala, ale jak píšete, pes tehdy vyhodnotil tak malé dítě jako neškodného vetřelce.

Přidejte reakci

Přidat smajlík