Kdy jste pochopili, že je konec?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
30.7.2015 11:34
yola

XXX.XXX.167.74

Sedím tady a přemýšlím jak začít.Asi už jste tady hodně probírali tohle téma, ale já jsem naprosto zoufalá..nespím třetí noc a jen přemýšlím, co je správné..S našim milovaným chrtem Charilm(14,5let) jsem byla na veterině a nevím pořád nic.Od mládí epileptik, denně jí prášky, v devíti letech operovaný s rakovinou varlete...zlatý, nejhodnější člen rodiny.Vždy vše nesl odvážně a s hrdostí..nikdy nezakňučel, nepostěžoval si..jenže teď sama nevím jestli je víc hrdina, nebo se trápí..Sešel snad během týdne, máme ještě vipetí puberťačku, která minulý týden hárala, to byl Charlie ještě takový nabuzený, ale co dohárala, jako by nám odešel..nepije, takže ho šidím konzervou s hrnkem vody, to nějak do sebe dostane, je bez energie, padá nám stále na podlahu..točí se dokolečka, dneska se počůral pod sebe..veterinářka nám řekla, že má slaboučké srdce, že už téměř nevidí a že je celkově sešlý..dostal kapačky vitamíny, léky, proti bolesti, ale víc prý udělat nemůže..mysleli jsme si, že měl mrtvičku, ale údajně může mít už i nedokrvení mozku..je vidět, že je velký bojovník, zase si nestěžuje, ale bojím se, že si ublíží jak pořád padá..hlídám ho, nosím co dvě hodiny ven..když ho držím má zastřený pohled, ale nemyslím, si že neví..spíš si myslím, že ho zrazuje tělo a byť by chtěl, nemůže..jsem úplně nešťastná..přišlo to tak nečekaně..během týdne..vždy jsem byla intuitivní, ale teď jsem se ve všem ztratila...prostě si říkám, že jen náhle zestárnul..neumím se rozhodnout, neumím...

Uživatel s deaktivovaným účtem

30.7.2015 11:42
Uživatel s deaktivovaným účtem

yola napsal(a):
Sedím tady a přemýšlím jak začít.Asi už jste tady hodně probírali tohle téma, ale já jsem naprosto zoufalá..nespím třetí noc a jen přemýšlím, co je správné..S našim milovaným chrtem Charilm(14,5let) jsem byla na veterině a nevím pořád nic.Od mládí epileptik, denně jí prášky, v devíti letech operovaný s rakovinou varlete...zlatý, nejhodnější člen rodiny.Vždy vše nesl odvážně a s hrdostí..nikdy nezakňučel, nepostěžoval si..jenže teď sama nevím jestli je víc hrdina, nebo se trápí..Sešel snad během týdne, máme ještě vipetí puberťačku, která minulý týden hárala, to byl Charlie ještě takový nabuzený, ale co dohárala, jako by nám odešel..nepije, takže ho šidím konzervou s hrnkem vody, to nějak do sebe dostane, je bez energie, padá nám stále na podlahu..točí se dokolečka, dneska se počůral pod sebe..veterinářka nám řekla, že má slaboučké srdce, že už téměř nevidí a že je celkově sešlý..dostal kapačky vitamíny, léky, proti bolesti, ale víc prý udělat nemůže..mysleli jsme si, že měl mrtvičku, ale údajně může mít už i nedokrvení mozku..je vidět, že je velký bojovník, zase si nestěžuje, ale bojím se, že si ublíží jak pořád padá..hlídám ho, nosím co dvě hodiny ven..když ho držím má zastřený pohled, ale nemyslím, si že neví..spíš si myslím, že ho zrazuje tělo a byť by chtěl, nemůže..jsem úplně nešťastná..přišlo to tak nečekaně..během týdne..vždy jsem byla intuitivní, ale teď jsem se ve všem ztratila...prostě si říkám, že jen náhle zestárnul..neumím se rozhodnout, neumím...

Pokud je na tom takhle, tak bych ho nechala odejít...Já naposledy nechávala odejít před dvěma lety čubinu, poznala jsem to tak, že už prostě neměla skoro zájem o nic, jen o žrádlo, pak se jednoho dne nemohla zvednout a dělala si pod sebe, tak jsem se musela vzchlapit a jeli jsme na veterinu ji nechat odejít, bylo to strašné, ale nešlo to jinak. Bylo jí 13let.

30.7.2015 11:46
mishule

XXX.XXX.99.26

V listopadu jsme museli dát uspat našeho Bena, bylo mu 16,5 roku. Úžasný pejsek, bezvadný kámoš, všechno snášel úplně v pohodě. Když ohluchl, přeučil se reagovat na znaky, když i oslepl, bez problému se orientoval po čuchu. Během půl roku se mu zhoršila chůze, ale dobré, bolesti neměl, ne extra velké, neňučel nic. Potom ale během týdne se přestal zvedat, točil se do kolečka, počůrával se, nechtěl žrát, museli jsme ho krmit z ruky.

Tehdy nám došlo, že je konec, dle veterináře prodělal mrtvičku a dál by se jen trápil. Bylo to nejtěžší rozhodnutí, co jsem kdy musela udělat, ale protože mi na něm tak strašně záleželo, zavolala jsem vetovi, aby přijel.

Držím pěsti, ať i Vy najdete nejrozumnější řešení.

Jen prosím mějte na paměti, že zbytečné utrpení není dobré pro nikoho.

30.7.2015 11:47
yola

XXX.XXX.167.74

Jenže já přemýšlím, jestli třeba nejsem jen pohodlná..probírám to v sobě horem dolem..teď jsem vše podřídila Charlikovi..ale jak dlouho to oba vydržíme?Vůbec nevím co je správné..včera když venku na zahradě spadl a zůstal ležet..říkám si dobře Charlie, vždy jsi byl hrdý elegán, nedovolím aby jsi byl ponížený a dneska jsem zase úplně myšlenkama jinde..zmatená strašně.

30.7.2015 11:52
koňadra

XXX.XXX.138.226

Ano, rozhodnout se, KDY je ten okamžik, že život našeho psa je už spíše trápením, je - podle mne - nejtěžší na celém chovatelství. Měla jsem fenu, která byla od 12 let hluchá, později asi i trochu slepá. Ale žrala a bylo vidět, že má zájem o život. Později se přidaly problémy s artrózou, tak jsem jí dávala léky, po nich se pohybovala celkem dobře. A pak přišel nádor na břiše - prý nemá cenu ho operovat. Feně bylo 15 let a 3 měsíce, nádor prasknul a když jsem jednou ráno šla kolem boudy, slyšela jsem jak fena kňučí a naříká. Ten den jsem zavolala veterináře a ukončila to. Dnes si říkám, že určitě trpěla déle, akorát, že pes (a některá plemena zvlášť) tak nějak nedají najevo, že je něco bolí - to už je opravdu musí bolet fest. A tak si říkám, že jsem to měla ukončit dřív. Pro YOLU: psa bych nechala utratit - hned. V jeho věku není šance, že by se nějak zázračně zlepšil a prodlužovat to o týden, dva... má to cenu - takový život? Trápíte se vy i ten pes.

30.7.2015 11:52
mishule

XXX.XXX.99.26

yola napsal(a):
Jenže já přemýšlím, jestli třeba nejsem jen pohodlná..probírám to v sobě horem dolem..teď jsem vše podřídila Charlikovi..ale jak dlouho to oba vydržíme?Vůbec nevím co je správné..včera když venku na zahradě spadl a zůstal ležet..říkám si dobře Charlie, vždy jsi byl hrdý elegán, nedovolím aby jsi byl ponížený a dneska jsem zase úplně myšlenkama jinde..zmatená strašně.

Jednou mi někdo řekl - představ si sebe v jeho kůži, chtěla by jsi dál trpět?

Dlouho, opravdu dlouho jsem nad tím přemýšlela, nedalo mi to spát. A to právě kvůli tomu, že odpověď, pro mě byla jednoznačná.

Nechtěla.

30.7.2015 11:52
amiš

XXX.XXX.11.9

Nechte ho odejít. Moje milovaná a srdeční fenka začla tohle dělat, když jí bylo 13 a půl. Šlo to s ní rychle, a za měsíc byl konec, ale skoro celý měsíc bojovala a snažila se. Pak ale začala padat, čůrat pod sebe, nechtěla žrát ani pít. Nakonec mi naznačila, ať jí nechám jít. Odešla na dvoře a schovala se, dokud mohla ještě jakž tak jít, za starý sporák a nechtěla odtamtud. Já to tenkrát nechtěla pochopit a vytáhla jí. Pak už jen ležela, mě to ovšem trvalo ještě dva dny, než jsem jí pomohla odejít. Stydím se za to ještě teď, asi měla bolesti a já to mohla ukončit a pro svou sobeckost to neudělala. Záleží rzthodnutí na Vás a já jen držím palce, ať se rozhodnete dobře. Dana.

30.7.2015 12:00
yola

XXX.XXX.167.74

Tohle si říkám, má to cenu?prodloužím mu život o pár týdnů..budeme se trápit navzájem, pláču při každém jeho klopýtnutí..kdybych si byla jistá že trpí..ale nejsem..kde je moje intuice?Někde schovaná za silnými emocemi, které cítím a které mi asi brání reálně myslet..

30.7.2015 12:05
koňadra

XXX.XXX.138.226

Rozhodnutí je na vás. Je možné, že pes uhyne sám než se stačíte rozhodnout. Když se budete rozhodovat ještě týdny, tak se to stane určitě. Otázka je, jestli si potom nebudete vyčítat, že jste ho nechala trápit moc dlouho.

Neregistrovaný uživatel

30.7.2015 12:47
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.15.2

Nikdy, ale opravdu nikdy bych se nemohla koukat na to, jak to zvíře takhle trpí...
Být na tvém místě, už bych ho nechala důstojně, bez bolestí odejít...

Uživatel s deaktivovaným účtem

30.7.2015 12:57
Uživatel s deaktivovaným účtem

yola napsal(a):
Tohle si říkám, má to cenu?prodloužím mu život o pár týdnů..budeme se trápit navzájem, pláču při každém jeho klopýtnutí..kdybych si byla jistá že trpí..ale nejsem..kde je moje intuice?Někde schovaná za silnými emocemi, které cítím a které mi asi brání reálně myslet..

Nic neprodlužujte, on už jen trpí. Udělejte mu to poslední službu, zavolejte veterináře domů, ať odejde ve svém prostředí, vy buďte u něj a doprovoďte ho, držte ho v náručí. Pak se vybrečte... Vím jaké to je, vím, jaké máte dilema, ale buďte silná a dopřejte mu odchod.

30.7.2015 13:04
Hodonak

XXX.XXX.126.173

Myslím, že nadešel čas...

Uživatel s deaktivovaným účtem

30.7.2015 13:12
Uživatel s deaktivovaným účtem

Osobně si myslím, že jakmile se pes nemůže jít sám vyvenčit - tzn. není pohyblivý aspoň tak, aby sám bez pomoci došel ven a tam zaujal normální polohu pro močení či kálení, či jakmile sám nežere, a nejedná se o dočasnou, léčitelnou záležitost, není co řešit.

Uživatel s deaktivovaným účtem

30.7.2015 13:30
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rozumím vám. Rozumí říká nech ho odejít, ale srdce to nechce slyšet!
Berte to tak že jeho život už je jen trápení a vy máte možnost mu od toho trápení pomoci.
Bude to bolet, ale váš čtyřnohý přítel si nezaslouží trápení.
Držím vám palce, není to nic lehkýho když nám odchází naši miláčci.

30.7.2015 15:02
hn..

XXX.XXX.245.242

Já bych se na to koukala tak:
kdyby ten pes byl divoké zvíře, už dávno by ho někdo ulovil a sežral
kdyby ten pes byl hospodářské zvíře, byl by po smrti dávno
kdyby ten pes byl člověk, ležel by na JIP nebo na LDN a dostával by léky

domácí pes je ale kámoš a tak paradoxně si to musí "vyžrat" do dna..takže bych neváhala a tu poslední službu bych mu poskytla co nejdřív. Hodně sil.

31.7.2015 09:52
fikovnice

XXX.XXX.99.69

Dobrý den, Váš příspěvek mi sice v něčem připomíná ten, co zde píše "Jarica", ale v něčem je diametrálně odlišný. Cítím z nic (těch Vašich příspěvků) opravdovou lásku k Vašemu Charliemu a ne sobecké lpění na tom, aby s Vámi byl co nejdéle, i za cenu, že jej budete jen nosit v náručí (jak píše "Jarica"). Proto si myslím, že pro Vás by mělo být jednodušší ukončit trápení Vašeho parťáka. Ono několik lidí Vám tu napsalo to, co znám i já - dodnes mám výčitky, že jsem trápení mého milovaného zvířete neukončila nejméně o týden dříve. Dodnes. A dodnes si říkám, že kdyby se mohl vrátit čas zpět, umožnila bych důstojně odejít i mně nejbližšímu člověku, který umíral za nevýslovného utrpení. Ano, zřejmě bych to udělala, i s vědomím, že to u nás není legální. No a u našich zvířecích parťáků máme v tomto výhodu - že jim naopak nejen můžeme, ale přímo bychom MĚLI pomoci na druhý břeh, když se už trápí. A věřte, že vždy nejtěžší je rozhodnutí. Proto Vám přeji, ať se hlavně rozhodnete včas!

31.7.2015 11:39
yola

XXX.XXX.167.74

Děkuji vám všem za vaše reakce, vážím si jich a čtu dokola...miluji svého Charliho a kdybych věděla, že dělá pod sebe, trápí se, rozhodnu se okamžitě, i když to bude bolet..mate mě to, že to vůbec nevím..dneska ráno sežral misku s konzervou(měl v ní i hrnek vody), venku nespadl ani jednou, dokonce se udržel na nohou, když vykonával potřebu..vyšel po schodech..stála jsem nad ním a říkám si, jsem praštěná..jsem tak necitlivá, že vidím věci jinak?Nebo jsem naopak tak emocionálně vypjatá, že chci věci vidět jinak?Včera jsem nad ním plakala a vlastně se v duchu loučila, dneska se mi věci zase ukazují jinak..Je to přesně o tom, že chci to nejlepší..nejlepší co si zaslouží..jenže co je to?Mám čekat?Dívá se na mně a já nevím..

31.7.2015 14:43
aggitta

XXX.XXX.65.76

Podle mého názoru když už si otázku o utracení svého psa pokládáte, tak opravdu čas nastal. Vy psa znáte nejlépe...
A že se trochu zlepšil? A je to trvalé? Nebo prostě měl lepší chvilku?
U lidí má smysl, když se život prodlouží o den, týden, měsíc - může si uspořádat své věci, rozloučit se s bližními, napsat závěť a pod.
Pes tu tak jako tak už dlouho nebude. Není to lehké, smířit se s touto skutečností. Kdyby dnes ráno umřel, nemusíte nést tíhu rozhodnutí, že jeho marný souboj se smrtkou ukončujete o pár dní dříve, abyste mu ušetřila trápení. Ale oddalováním se nic nevyřeší, mladý nebude a zdravý taky ne.
Z našich psů takto odešel za duhový most zatím jen jeden. Také dlouhodoběji se mu zhoršovalo zdraví, zprvu nenápadně, pak bylo hůře, ale zvládalo se to, až jednoho dne bylo zřejmé, že pes je na tom špatně a už nemá radost ze života. Čekali jsme právě na tento okamžik, věděli jsme, že přijde. Nechtělo se nám psa už nemít, ale nechtělo se nám mít takového trpícího psa. Přijel veterinář a pes mi umřel s jeho asistencí v náručí. Manžel na to neměl nervy...já musela.

31.7.2015 15:00
Markéta80

XXX.XXX.219.253

Je to těžké, strašně moc. Uvidíte jaký bude víkend, sama poznáte že je to už trápení . To zlepšení je většinou jen na chvilku ale pokud by byl ještě takhle tak ok le jakmile by na něm bylo vidět že je to špatné tak bych neváhala. pes i když má bolesti tak se snaží vydržet a když už je mu fakt zle tak knučí . Tohoto rozhodování se bojim, abych se rozhodla včas a nebo abych něco neuspěchala . ale doufam že to poznam včas a nenecham ji nevědomky trápit.

31.7.2015 20:42
mesič

XXX.XXX.174.1

Yolo, je na Vás vidět, jak Charliho milujete, a vrhkávají mi slzy do očí při vzpomínce na mého psa, před víc než 15ti lety. Bylo mi 17, ale lásku toho psa jsem vnímala naprosto dospěle, byl to úžasný pes a já dnes, když už mám dům a přítele a nového psa vidím, že jsme měli opět štěstí a jsem za to moc šťastná.
Dostal se k nám cca jako 8mi letý, policejní pes ve výslužbě. Když přišel jeho čas bylo mu už cca 12 let, vlčák, jeho "hodný" dřívější majitel ho zavíral do místnosti 1x1 metr a mlátil ho železnou tyčí, takže měl při změně počasí horší dny. Jednoho dne se ale hrozně zhoršil, krev ve stolici, nemohl chodit. A já to tenkrát nedokázala, jít na veterinu a ukončit to, jel s ním můj otec a snad to bylo i lepší, protože bych ho zbytečně nervovala, jak bych brečela (dle veterináře by ho dokázal postavit na nohy tak na týden, než bychom se opět vrátili... Ale jedno vím, tu část života, co u nás prožil se měl jako Pan pes a ten Váš evidentně taky. píšete, že byl hrdý, nechte ho odejít hrdého. Kdyby byl mladý, po úrazu nebo nemoci a byla šance, že se zlepší, řeknu, jděte do toho, bojujte s ním, ale v jeho věku, i když ho teď z toho dostanete, na jak dlouho? Sama se tohoto okamžiku děsím, kdy to člověk bude muset udělat, ale jinak to hold nejde, jak psal někdo výš, v přírodě by už nebyl, netrápil by se. To naše "láska a možnosti" někdy přetáhnou tu hranici, kdy už je čas... Přeji Vám hodně, hodně sil!

4.8.2015 16:47
dadu

XXX.XXX.250.70

Taky mám toto rozhodnutí za sebou Měla jsem fenu šarplaninského pasteveckého psa. Byl to můj první pes. Jednou ale přišly problémy a ona se nemohla postavit na zadní nohy. Samozřejmě jsem s ní jela na veterinu. Týden dostávala injekce (už nevím, jaké), abychom nemusely jezdit každý den, tak jsem jí je píchala já. Srovnalo se to. Bohužel jen asi na měsíc, a pak opět. Injekce už nezabraly a já ji několikrát denně nosila z domu ven vyčurat (vážila 35 kg). Asi třetí den si odmítla vzít čerstvý rohlík (milovala je a vždy, když jsem přišla z nákupu, tak jeden musela dostat) a to pro mě bylo znamení, že bohužel nastal čas Veterinářka bohužel přijet nemohla (tak se to nějak "sešlo" a to ráno uspávala 3 pejsky), tak jsme jely k ní. Feňulku mi v autě nejdřív uspala a teprve potom ji píchla něco na zastavení srdíčka. Až do jejího posledního výdechu jsem ji držela v náručí. Bylo jí krásných 14,5 roků. Pes (též šarplaninec ) po ní brečel asi 2 měsíce.
Bylo to velice těžké rozhodnutí, ale ona mi "poskytla" tolik radosti, že by bylo příliš sobecké nechat ji trápit...
Asi 3 roky poté mě stejné rozhodnutí čekalo i u pesana (14 let). Dnes už je to deset let a při tomto psaní mi tečou slzy jako hráchy...
Přes to všechno za mě - nechte ho odejít do "psího nebíčka".

Přidejte reakci

Přidat smajlík