Zdravím, máme v bytě 14dní pitbullku (nyní cca 9týdnů). Chce si pořád hrát jen doma (velmi aktivní), venčení a procházky z domu bere skoro jako stres, pořád si sedá, případně i občas kníkne. Když je navolno, nevzdaluje se. Radostně vrtí ocáskem až při návratu. Na vycházce v přírodě nejlépe s jiným psem je aktivní a hravá.
Je to normální? Měli jsme dobrmana a ten od 8 týdne venku lítal a měl chuť vše poznávat.
Děkuji Honza.
Uživatel s deaktivovaným účtem

xhans
napsal(a):
Zdravím, máme v bytě 14dní pitbullku (nyní cca 9týdnů). Chce si pořád hrát jen doma (velmi aktivní), venčení a procházky z domu bere skoro jako stres, pořád si sedá, případně i občas kníkne. Když je navolno, nevzdaluje se. Radostně vrtí ocáskem až při návratu. Na vycházce v přírodě nejlépe s jiným psem je aktivní a hravá.
Je to normální? Měli jsme dobrmana a ten od 8 týdne venku lítal a měl chuť vše poznávat.
Děkuji Honza.
Je to normální.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rapotacka11
napsal(a):
Rozhodně to chce primáře Nešpora.
Není to normální.
Že Vás to baví, ještě si to vezme vážně.
xhans
napsal(a):
Zdravím, máme v bytě 14dní pitbullku (nyní cca 9týdnů). Chce si pořád hrát jen doma (velmi aktivní), venčení a procházky z domu bere skoro jako stres, pořád si sedá, případně i občas kníkne. Když je navolno, nevzdaluje se. Radostně vrtí ocáskem až při návratu. Na vycházce v přírodě nejlépe s jiným psem je aktivní a hravá.
Je to normální? Měli jsme dobrmana a ten od 8 týdne venku lítal a měl chuť vše poznávat.
Děkuji Honza.
Je to normální, doma se cítí v bezpečí, na venek si zvykne postupně.:) Nebojte se, venku odměňujte, povzbuzujte, za chvíli se nebudete stačit divit.:).
Uživatel s deaktivovaným účtem

xhans
napsal(a):
Zdravím, máme v bytě 14dní pitbullku (nyní cca 9týdnů). Chce si pořád hrát jen doma (velmi aktivní), venčení a procházky z domu bere skoro jako stres, pořád si sedá, případně i občas kníkne. Když je navolno, nevzdaluje se. Radostně vrtí ocáskem až při návratu. Na vycházce v přírodě nejlépe s jiným psem je aktivní a hravá.
Je to normální? Měli jsme dobrmana a ten od 8 týdne venku lítal a měl chuť vše poznávat.
Děkuji Honza.
Je to úplně normální. Moje fenka v tomto věku nechtěla chodit ven vůbec. Vždycky se musela hodně přemlouvat, aby na procházku vůbec šla. A to jsme to ze začátku vůbec nepřeháněli. Jen kraťoučké procházky, aby se trochu otrkala. Venku se jí ale vůbec nelíbilo. Probrala se, až když zjistila že už se jde domů. To pak v ulici uháněla jako šílená a doma pak následoval radostný taneček, že už to má za sebou. Postupně se začala situace obracet. Dneska když zjistí, že už procházka končí a jde se domů nebo k autu nasadí kyselý výraz a začne se neuvěřitelně loudat... dejte jí čas :).
xhans
napsal(a):
Zdravím, máme v bytě 14dní pitbullku (nyní cca 9týdnů). Chce si pořád hrát jen doma (velmi aktivní), venčení a procházky z domu bere skoro jako stres, pořád si sedá, případně i občas kníkne. Když je navolno, nevzdaluje se. Radostně vrtí ocáskem až při návratu. Na vycházce v přírodě nejlépe s jiným psem je aktivní a hravá.
Je to normální? Měli jsme dobrmana a ten od 8 týdne venku lítal a měl chuť vše poznávat.
Děkuji Honza.
Nevím tedy, půjdu proti proudu. Ale po 14 dnech co ji berete předpokládám každé dvě - tři hodiny ven, mi tohle normální nepřijde. Chovám amstaffy, v bytě. Venek poznají až v 7 týdnech uplně poprvé. První procházku jsou zaražení a tím rozpaky končí. Pochopím u psych. slabšího jedince třeba dvě dny rozpaků. Ale víc tedy rozhodně ne. Buď děláte něco špatně vy, nebo máte místo pitbulla s PP nějakého křižence čehosi s nepředvídatelnou povahou a nulovou socializací a nebo jste narazil na velmi velmi nevyrovnaného pitbulla a to není dobré.
Jak se k feně chováte venku? Přesně popiště jak probíhá venčení, včetně toho, jak se cítíte a chováte vy. Třeba přijdeme na nějaký detail, co děláte "špatně" a čím fenu utvrzujete v tomhle chování
Nevím jak u pitů, ale bulíci mívají ve štěněcím věku období tzv. dřevěného kačera, kdy se venku prostě nepohnou, jen stojí jak dřevěný tahací kačer a čumí na vás jak puci a nikam se jim nechce jít. A když už je chcete někam dostat, tak je musíte buď táhnout za sebou na vodítku nebo prostě poponést... Když jsou na neznámém místě, je to ještě horší
Jestli máte možnost, zkuste ji najít nějakého vhodně vychovaného psího kámoše, ideálně štěndo její velikosti a věku, aby se ven mohla těšit nebo s sebou berte z domu oblíbenou hračku na kterou ji lákejte ať nemá čas se soustředit na okolí a stres z neznámého. U nás zabralo, že jsme doma měli už jednu starší fenu křížence, která byla v té době stejně vysoká jako on a hodně si spolu hráli (resp on ji likvidoval těma piraníma zoubečkama a ona ho pro změnu vychovávala k obrazu svému).
Jinak si myslím, že dva týdny je u takového prcka hodně krátká doba na to, aby si na vás a nové prostředí zvykl. Můj bulda k nám přišel ve 3,5 měsících a zvykali jsme si vzájemně další dva měsíce potom, než byl opravdu úplně v klidu.
První týden sme ji brali ven často např min 6x denně, v druhém týdnu již bylo několik dní kdy byla přes den 8-9h sama. Takže vyvenčení ráno po probuzení, po příchodu, navečer, před jídlem a před spaním. Venku je nejistá jen v místě kde je hluk (celých 14dní rekonstruují v ulici chodníky), bydlíme ve 4 patře, celé schody sme ji nosili dolů. Obojek celkem snáší, nijak si ho nestrhává, jen se drbe. Na vodítku jde normálně. Jedná se o štěndo s PP, když jde více lidí nebo třeba nějaký pes je hned veselejší a hravější. jinak se vyčůrá, vykálí, chvilku čumákuje a klidně by se vrátila domů kde si vesele INTENZIVNĚ hraje. Když vyrazíme dál z ulice, trochu ji v nedalekém parku necháme proběhnout (nevzdaluje se), venku si ani příliš nehraje. Míček který doma prohání venku jen doběhne a nechá ležet. Když potkáme pejska či dítě je úplně nadšená. Taktéž je aktivnější v úplně přírodě bez rušivých jevů.
Jen to moc nehroťte, někdy totiž míň znamená víc. Nechejte to na ni, pozorujte ji a přizpůsobujte vycházky a všechno tomu, jak to cítí. To pro ni bude teď nejlepší. Berte taky v potaz, že hodně roste, což je samo o sobě enormní zátěž na klouby a kostru a rozhodně není vhodné ji přetěžovat moc dlouhými procházkami byť v dobré víře, že pro ni děláte to nejlepší.
Já jsem byla taky na začátku s mým buldou trochu nesvá (můj první jedinec "echt nebezpečného" bojového plemene a ještě k tomu pes, ne fena... ) a chtěla dělat všechno jak se má, abych z něho nevychovala agresivní příšeru, o kterých jsou zprávy v tv. Pak jsem zjistila, že je to štěndo jako každé jiné, možná jen trochu cáklejší a tvrdohlavější než ostatní, protože je to teriér a "bull" k tomu. Vůbec nepotřebuje jinačí přístup, jen lásku, pozornost, pevně stanovené meze, kam až může zajít a vy zase musíte přijít na to, co s ním pohne na 100% a přes co ho na sebe namotivujete (aby vám věnoval pozornost i ve vypjatých situacích). A zbytek už je sranda.