Výcvik psa - místo zákazového povelu přesměrování psa

Při vítání mají psi vždy "výbuch" emocí. A nějak emoce musí projevit. Klidovým povelem, jako je lehni, sedni, se pes neuvolní, spíše natlakuje. Ideál naučit převedení skákací vítací aktivity na hračku. Pustit jednoho psa, nabídnout hračku, potahat se, pochvala. Naučit postupně, nejde očekávat, že si pes hned začne sám nadšeně kroužit s hračkou v hubě. Učit jednoho psa po druhém, ne vypustit celou smečku najednou, ta si své pocity znásobuje a jde pak o vítací tornádo. Pokud pes není aportér, jde klidně použít pamlsek v hračce, která ho zabaví a on si tak odreaguje prvotní euforii honěním třeba naplněného kongu po dvorku.
Zjevně jde jen o otázku do pléna, zadavatelka si vystačí s nastaveným kolenem a zákazovými povely. U nás nejstarší pes (aportér) místo vítání uchopí do tlamy přetahovací uzel, začne se jím bičovat, strhne tím ke hře mladšího a místo skákání po člověku se přetahují. Další pes autista na ně nechápavě hledí a jde si radši oběhnout revír. Když se všichni zklidní, následuje pohodové přivítání člověka.

Ano, je to mnohem efektivnejsi a jednodussi. Ja osobne jsem vsemi deseti pro, ze pes by mel znat zakazovy povel. Jsou situace kdy je nutny. Ale presmerovani pouzivam taky. Tohle vitani m nevadi. Ke psum jdu v psim, ale jedna mi pri otevreni auta doslova skakala na hlavu a vyrszela zuby. Stacilo parkrat hodit micek a skace "mimo mne". Pri pousteni "magoru" z kotce staci kousek rohliku a je prvotni amok zazehnan.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pouštět je po jednom?

Nějak nechápu. Myslíte jako pustit jednoho, nechat vyvenčit, zavřít, pustit druhého? To je budu venčit celé odpoledne. A ráno, než jdu do práce, tak je pustím na hodinu, oni se vyvenčí, vyběhají a pak jsou v klidu. Kdybych je pouštěla po jednom, tak budu vstávat o 3 hodiny dřív... to je prostě asi nereálné. A hlavně, každý sám se nikdy tak nevylítá jako ve smečce. Ale ono je jedno, jestli pustím jednoho, potom druhého... a všichni by na mne skákali. Tady nejde o to, že je pustím zaráz - tady jde o to, aby na mne každý z nich neskákal - což jsem svojí výchovou (ač se někomu nelíbí) docílila. Mně jde jen o to, jestli existuje možnost, jak to naučit toho psa jinak - než zákazovým povelem.

koňadra napsal(a):
Nějak nechápu. Myslíte jako pustit jednoho, nechat vyvenčit, zavřít, pustit druhého? To je budu venčit celé odpoledne. A ráno, než jdu do práce, tak je pustím na hodinu, oni se vyvenčí, vyběhají a pak jsou v klidu. Kdybych je pouštěla po jednom, tak budu vstávat o 3 hodiny dřív... to je prostě asi nereálné. A hlavně, každý sám se nikdy tak nevylítá jako ve smečce. Ale ono je jedno, jestli pustím jednoho, potom druhého... a všichni by na mne skákali. Tady nejde o to, že je pustím zaráz - tady jde o to, aby na mne každý z nich neskákal - což jsem svojí výchovou (ač se někomu nelíbí) docílila. Mně jde jen o to, jestli existuje možnost, jak to naučit toho psa jinak - než zákazovým povelem.

Přes hračku nebo pamlsek?

ag napsal(a):
Při vítání mají psi vždy "výbuch" emocí. A nějak emoce musí projevit. Klidovým povelem, jako je lehni, sedni, se pes neuvolní, spíše natlakuje. Ideál naučit převedení skákací vítací aktivity na hračku. Pustit jednoho psa, nabídnout hračku, potahat se, pochvala. Naučit postupně, nejde očekávat, že si pes hned začne sám nadšeně kroužit s hračkou v hubě. Učit jednoho psa po druhém, ne vypustit celou smečku najednou, ta si své pocity znásobuje a jde pak o vítací tornádo. Pokud pes není aportér, jde klidně použít pamlsek v hračce, která ho zabaví a on si tak odreaguje prvotní euforii honěním třeba naplněného kongu po dvorku.
Zjevně jde jen o otázku do pléna, zadavatelka si vystačí s nastaveným kolenem a zákazovými povely. U nás nejstarší pes (aportér) místo vítání uchopí do tlamy přetahovací uzel, začne se jím bičovat, strhne tím ke hře mladšího a místo skákání po člověku se přetahují. Další pes autista na ně nechápavě hledí a jde si radši oběhnout revír. Když se všichni zklidní, následuje pohodové přivítání člověka.

Vypouštět psy po jednom je prostě asi nereálné, ale mě nejde o to, jak zvládnout moji smečku, ti už jsou vychovaní. I když teď zrovna do naší smečky přibylo štěně - a to mne přivedlo na tento dotaz. Vypustím smečku, všichni ostatní si mě nevšímají, běhají si "po svém", ale nové štěně samozřejmě má jedinou snahu - skákat na mne. Což je normální a pochopitelné. Takže, pokud mu dám příkaz, případně párkrát mu uhnu, nebo nastavím koleno a budu 100 % důsledná, tak dřív nebo později pochopí, že prostě skákat nebude. Takže ano, je to otázka do pléna - jak naučit psa neskákat jinak, než zákazovým povelem?

Kdybych mým psům nabídla míček, přetahovadlo, cokoliv, docílím jen toho, že se o to prostě porvou, a to natvrdo. Téměř všichni aportují rádi a děsně žárlí na toho, kdo ten aport má a kdo mě ho nese. Takže tudy cesta nevede. Aporty prostě trénuji s každým zvlášť.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přes hračku nebo pamlsek?

A nebude skákat o to víc - že právě se těší, nebo očekává ten pamlsek, či hračku?

koňadra napsal(a):
Vypouštět psy po jednom je prostě asi nereálné, ale mě nejde o to, jak zvládnout moji smečku, ti už jsou vychovaní. I když teď zrovna do naší smečky přibylo štěně - a to mne přivedlo na tento dotaz. Vypustím smečku, všichni ostatní si mě nevšímají, běhají si "po svém", ale nové štěně samozřejmě má jedinou snahu - skákat na mne. Což je normální a pochopitelné. Takže, pokud mu dám příkaz, případně párkrát mu uhnu, nebo nastavím koleno a budu 100 % důsledná, tak dřív nebo později pochopí, že prostě skákat nebude. Takže ano, je to otázka do pléna - jak naučit psa neskákat jinak, než zákazovým povelem?

Kdybych mým psům nabídla míček, přetahovadlo, cokoliv, docílím jen toho, že se o to prostě porvou, a to natvrdo. Téměř všichni aportují rádi a děsně žárlí na toho, kdo ten aport má a kdo mě ho nese. Takže tudy cesta nevede. Aporty prostě trénuji s každým zvlášť.

Asi neřešitelné, já také ve většině případů používám zákazový povel, takže fundovaně neporadím. Navíc, já mívala psy vždy u řetězu, pouštěla jsem je po jednom, kdybych je pustila naráz, byli by v sobě hned.

koňadra napsal(a):
A nebude skákat o to víc - že právě se těší, nebo očekává ten pamlsek, či hračku?

Netuším, ale kdyby byl takhle trénován odmalička, tak asi ne. Nejdřív si sedni, pak ti dám míček a pak si lítej a venči se.

Kdybych mým psům nabídla míček, přetahovadlo, cokoliv, docílím jen toho, že se o to prostě porvou, a to natvrdo. Téměř všichni aportují rádi a děsně žárlí na toho, kdo ten aport má a kdo mě ho nese. Takže tudy cesta nevede. Aporty prostě trénuji s každým zvlášť.
No tak nějak nechápu smysl otázky. Někdo popíše, jak to funguje u nich, u vás to nejde. Proč taky. Když máte vyřešeno. Buď se chci tedy dozvědět zkušenosti jiných a nebudu srovnávat se svým "ale, kdybych..." stavem, nebo se neptám. A napíšu rovnou, že jen to moje je správně. Anebo se chci zkrátka hádat a přesvědčovat ostatní? Koleno, Ne, jen tak správně jest?

A nebude skákat o to víc - že právě se těší, nebo očekává ten pamlsek, či hračku?
Asi jako se těší na člověka?

Pro ag..mohu se, prosím, zeptat kolik máte psů a kde?Doma?

velrybka napsal(a):
Pro ag..mohu se, prosím, zeptat kolik máte psů a kde?Doma?

Tři. To snad bylo zřejmé z mého prvního příspěvku.

A ano, doma, tedy v domě. Takže já naopak po příjezdu z práce vypouštím všechny tři najednou ze dveří na zahradu, nemám výběr postupného otevírání kotců, ani nemám psy zaklecované.Vyhrne se smečka radostná a... jde to i bez nevraživosti, zabíjení se, atd. Protože spolu psi žijí 24 hodin. A nějaký aport při vítání či pamlsek pro ně není příčinou k hromadné rvačce nebo sporům.
Ale chápu, že kotcoví psi to mají jinak, víc žárlení, víc drobností k potyčkám. Proto jen nechápu tu otázku zadavatelky. Pokud mám smečku žárlivých kotcových psů, kteří se nesnesou s aportem v hubě na zahradě, tak si štěně naučím taky s tím svým drilem a je to? Koleno a NE. S pamlskem se bojí, že by bylo nedočkavé a taky skákalo.

ag napsal(a):
A ano, doma, tedy v domě. Takže já naopak po příjezdu z práce vypouštím všechny tři najednou ze dveří na zahradu, nemám výběr postupného otevírání kotců, ani nemám psy zaklecované.Vyhrne se smečka radostná a... jde to i bez nevraživosti, zabíjení se, atd. Protože spolu psi žijí 24 hodin. A nějaký aport při vítání či pamlsek pro ně není příčinou k hromadné rvačce nebo sporům.
Ale chápu, že kotcoví psi to mají jinak, víc žárlení, víc drobností k potyčkám. Proto jen nechápu tu otázku zadavatelky. Pokud mám smečku žárlivých kotcových psů, kteří se nesnesou s aportem v hubě na zahradě, tak si štěně naučím taky s tím svým drilem a je to? Koleno a NE. S pamlskem se bojí, že by bylo nedočkavé a taky skákalo.

Asi jste nepochopila moje zadání. K tomu naučit psa určitý povel zpravidla vede více cest. Já používám jednu, která se mě sice osvědčila, ale protože se teď stále propaguje pozitivní motivace, mnozí píší o "přesměrování psů", tak se prostě ptám, jak se to dělá jinak? Není to o tom, že bych chtěla prosazovat svoji metodu za jedinou správnou. Tak to samozřejmě není. Ale to, jak naučit psa, aby na mne neskákal, když si to nepřeji, by jistě zajímalo i jiné pejskaře (hlavně ty začínající), tak jsem tu otázku dala sem.
A jinak: moji psi se také vyhrnou radostně z kotců, bodejť by ne. A to, že mají blízko k vzájemným konfliktům, vůbec nesouvisí s tím, jestli jsou "kotcoví", nebo žijí spolu v bytě. Je to o plemeni a jedincích. Mimochodem: kdysi psi také žili spolu v bytě - než se vyvraždili, pak jsem pochopila, že kotce budou pro ně bezpečnější. Prostě nechovám psy smečkové. Ale tohle téma zde bylo probírané několikrát a je to na jinou diskusi, momentálně to nesouvisí s tématem.

"Ale to, jak naučit psa, aby na mne neskákal, když si to nepřeji"
třeba přesně tím sedni...trošku nechápu, co je na tom nejasného

"Dosud jsem to řešila zákazovým povelem "NE, NESKÁKEJ" a případně jsem mu i nastavila koleno, případně jsem uhnula, aby skočil do prázdna... Během poměrně krátké doby zatím všichni naši psi pochopili, co tento povel znamená a musím říct, že funguje na 100 %."
samozřejmě, že trest funguje...

"Mimochodem: kdysi psi také žili spolu v bytě - než se vyvraždili, pak jsem pochopila, že kotce budou pro ně bezpečnější. Prostě nechovám psy smečkové. Ale tohle téma zde bylo probírané několikrát a je to na jinou diskusi, momentálně to nesouvisí s tématem."
v podstatě souvisí...tohle je zrovna příklad, kdy řešení situace trestem stav zhorší.

Potiz je ta, ze vetsina lidi zacina resit nezadouci chovani az pote, co se plne rozvinulo a/nebo pes zpusobi nejakej problem neco problemy a treba si ani neuvedomuji, ze chovani se zacalo rozvijet mnohem drive nebo ho dokonce v psovi neumylne podporovali. Dalsi skupinou lidi jsou ti, co si osvoji napriklad z utulku uz dospeleho psa, ktery ma takove chopvani plne zazite. A tohle jsou pak casto lide, kteri hledaji radu na internetu.
V pripade, ze uz ma pes chovani zazite, je dle me zkusenosti opradu lepsi postupovat pomoci nahradniho chovani, je to srozumitelnejsi pro psa a majiteli nehrozi, ze se dostane do bludneho kruhu stupnujiciho okrikovani nebo trestu. Tim nijak nezavrhuju existecnci zakazoveho/prerusovaciho povelu jako takoveho.

koňadra napsal(a):
Často tady čtu, že místo zákazového povelu máme používat přesměrování psa na jinou činnost, nebo-li ukázat psovi spíš to, co dělat má, než zakazovat to, co dělat nemá. Protože zákazové povely v určitých případech používám, přemýšlela jsem o tom.
Modelová situace: mám odrostlejší štěně, které, když přijdu domů a vypustím ho z kotce, stále na mne skáče. Dosud jsem to řešila zákazovým povelem "NE, NESKÁKEJ" a případně jsem mu i nastavila koleno, případně jsem uhnula, aby skočil do prázdna... Během poměrně krátké doby zatím všichni naši psi pochopili, co tento povel znamená a musím říct, že funguje na 100 %. Když přijdu z práce a mám na sobě pochopitelně slušné šaty, tak jdu psy hned pustit - a nemusím se předtím převlékat. Ale jak tento povel naučit psa jiným způsobem? Prý mu ukázat, co dělat má. Jenže mě je úplně jedno, co bude dělat jiného! Pochopitelně dělají to, že hned začnou lítat jak zběsilí, hrají si spolu, prostě mají volno a mohou si dělat, co chtějí - třeba i ležet a civět na mne, jen nesmí na mne skákat. Takže jak? Jednou dám psovi lehni, podruhé sedni... a jak to zvládnout při smečce několika psů? Na to jsem fakt ještě nepřišla. Takže prostě můj způsob mě přijde zatím nejefektivnější.

Tak v tomto s Vámi naprosto souhlasím. Dělám to stejně jako vy! (myslím si že jsou situace kde je lepší zákaz)
Přesměrování používám např: Jelikož chovám i vodní drůbež mají štěńata pochopitelně snahu lovit.
V případě že se štěndo vydá na lov, volám ho k sobě. Když pejsek přiběhne odměním dobrůtkou a nabídnu mu třeba hru s plyšákem. Ovšem v tomto případě je nutné se na celou situaci soustředit. Přivolávat štěndo už při náznaku lovu, ne až když drží kačenu za perka.

Ono je třeba si uvědomit, co to je zákazový povel a v čem spočívá to podstatné...v tom slovíčku či předponě NE to není...
Například to nastavení kolena skákajícímu psu je vlastně povel "příkazový" - dostane psa na zem, ale naučený pomocí trestu/korekce, s odměnou/bez...

ropopi-an napsal(a):
Tak v tomto s Vámi naprosto souhlasím. Dělám to stejně jako vy! (myslím si že jsou situace kde je lepší zákaz)
Přesměrování používám např: Jelikož chovám i vodní drůbež mají štěńata pochopitelně snahu lovit.
V případě že se štěndo vydá na lov, volám ho k sobě. Když pejsek přiběhne odměním dobrůtkou a nabídnu mu třeba hru s plyšákem. Ovšem v tomto případě je nutné se na celou situaci soustředit. Přivolávat štěndo už při náznaku lovu, ne až když drží kačenu za perka.

Ještě doplním že se mi také osvědčilo při povelu Ne, když štěně naskakuje, vykárat jej za kůži za krkem...

koňadra napsal(a):
Asi jste nepochopila moje zadání. K tomu naučit psa určitý povel zpravidla vede více cest. Já používám jednu, která se mě sice osvědčila, ale protože se teď stále propaguje pozitivní motivace, mnozí píší o "přesměrování psů", tak se prostě ptám, jak se to dělá jinak? Není to o tom, že bych chtěla prosazovat svoji metodu za jedinou správnou. Tak to samozřejmě není. Ale to, jak naučit psa, aby na mne neskákal, když si to nepřeji, by jistě zajímalo i jiné pejskaře (hlavně ty začínající), tak jsem tu otázku dala sem.
A jinak: moji psi se také vyhrnou radostně z kotců, bodejť by ne. A to, že mají blízko k vzájemným konfliktům, vůbec nesouvisí s tím, jestli jsou "kotcoví", nebo žijí spolu v bytě. Je to o plemeni a jedincích. Mimochodem: kdysi psi také žili spolu v bytě - než se vyvraždili, pak jsem pochopila, že kotce budou pro ně bezpečnější. Prostě nechovám psy smečkové. Ale tohle téma zde bylo probírané několikrát a je to na jinou diskusi, momentálně to nesouvisí s tématem.

Ptala jste se, jak se to děl, á to přesměrování. Odpověď jste přeci od ag dostala. Teď to jen prostě uvést do praxe.Vždyť ho nemusíte přesměrovávat na aport, přetahování, můžete si vymyslet jinou činnost, která teda nespustí rvačky mezi ostatními. No a pak to mlaďocha musíte nejdřív prostě naučit. A to přece není nereálné. Budete ho jednoduše nějakou dobu pouštět samotného. Aby si zažil v jednoduché situaci - tedy když je puštěn sám, tzn. emoce jsou o dost menší, než s ostatními - co má dělat. A pak k tomu přidáte ty ostatní.

To je vyloženě super přístup. Tvorovi, který se jde radostně přivítat s někým, kdo je pro něj součástí jeho "smečky" takhle na jeho uvítání odpovědět. To se to hned prohloubí ty vztahy. A ta důvěra.

Ja teda prijdu z prace, chodim taky slusne oblecena , ale vsichni tri psi vitaji a ja si to uzivam.Kluk nese"darecek co ulovil", mala se pleskne na zada a velka divoska mi skoci do naruce a olize vsechen make up .Pak leti do loznice, protoze vi, ze tam dojdu za ni a "porveme se".Ani by me nenapadlo jim cokoli zakazovat, prinejhorsim, si dalsi den oblecu neco jineho, no

Lexaurin napsal(a):
Ja teda prijdu z prace, chodim taky slusne oblecena , ale vsichni tri psi vitaji a ja si to uzivam.Kluk nese"darecek co ulovil", mala se pleskne na zada a velka divoska mi skoci do naruce a olize vsechen make up .Pak leti do loznice, protoze vi, ze tam dojdu za ni a "porveme se".Ani by me nenapadlo jim cokoli zakazovat, prinejhorsim, si dalsi den oblecu neco jineho, no

No jo já si také druhý denklidně obléknu něco jiného, ale nemusím mít nutně šatstvo poničené od drápů ap. A co pak když příjde návštěva ? Přece nebudu pořád platit někomu čistírnu.

Lexaurin napsal(a):
Ja teda prijdu z prace, chodim taky slusne oblecena , ale vsichni tri psi vitaji a ja si to uzivam.Kluk nese"darecek co ulovil", mala se pleskne na zada a velka divoska mi skoci do naruce a olize vsechen make up .Pak leti do loznice, protoze vi, ze tam dojdu za ni a "porveme se".Ani by me nenapadlo jim cokoli zakazovat, prinejhorsim, si dalsi den oblecu neco jineho, no

U nás je taky tornádo. Když jsme měla jen jedno ohařisko užívali jsme si s ním sice emotivní, ale "hebký vítání" kdy pesan dělal preclíka, proudil prostorem a huhlomumlal a nosil dárky. Pak jsme k němu přibrali "bábrdli" útulkovou, která do toho vnesla zcela jiný rozměr, při vítání hýká, přinese papuči a milovanýho vítanýho zakousne /původní moje myšlenka byla, že to zakusování pozměním, ale nakonec jsem to neudělala, je to její bytostný projev, její způsob jak dát najevo svou lásku, radost, nebudu stařence brát radost ze života, navíc její zakusování není pro každého, je to pro ty které má ráda a já jsem ráda, že patřím mez ty zakusovaný ) no a mlaďas je poděs, je to blecha v podstatě. Blecha který emoce stříkaj z uší a tváří se tak, že prostě má všechny na lopatě. Není problém ho usměrnit pamlskem, povelem. Poslechne. Ale... ono nevím jak to dělá (já mám poměrně přísný požadavky na výchovu a fungování psů, jsou velcí musí umět poslouchat všude a vždy) no ale prostě on má nějaký kouzla a triky, takže ho prostě nechám a ten povel nedám.

Do práce i z práce chodím v psím a vítání si řádně užívám

Zrzavci napsal(a):
To je vyloženě super přístup. Tvorovi, který se jde radostně přivítat s někým, kdo je pro něj součástí jeho "smečky" takhle na jeho uvítání odpovědět. To se to hned prohloubí ty vztahy. A ta důvěra.

Ale já se se svými pesany také vítám. Já jim nezakazuji vítání, ale usměrnuji je tak aby při tom vítáni měli nohy na zemi.
Jak už jsem psala nevidím důvod proč bych měla být pořád špinavá a potrhaná.
Je mi celkem jedno jak to kdo doma má, když to někomu nevadí, tak a´t si psa nechá na sebe skákat.
Ale nedělám to pouze pro sebe ale i s ohledem na své okolí.
Ještě nedávno jsem měla soudedku cca 90let starou drobnou, hubenou vážící tak 40 kg a to ještě přeháním. Kdybych neměla své feny vychované a naučené, že se skákat nesmí, nechtěla bych vidět jak by milá sousedka dopadla. A co když potkáte malé dítě, se kterým se Váš pes běží radostně přivítat a seznámit. Když totiž vyskočí vetší pes na malé dítě, ne jen že ho povalí ale ještě ho může podrápat v obličeji ap.
A je spousta dalších situací kde to žádoucí není, třeba i s ohledem na již zmińované návštěvy.

ropopi-an napsal(a):
Ale já se se svými pesany také vítám. Já jim nezakazuji vítání, ale usměrnuji je tak aby při tom vítáni měli nohy na zemi.
Jak už jsem psala nevidím důvod proč bych měla být pořád špinavá a potrhaná.
Je mi celkem jedno jak to kdo doma má, když to někomu nevadí, tak a´t si psa nechá na sebe skákat.
Ale nedělám to pouze pro sebe ale i s ohledem na své okolí.
Ještě nedávno jsem měla soudedku cca 90let starou drobnou, hubenou vážící tak 40 kg a to ještě přeháním. Kdybych neměla své feny vychované a naučené, že se skákat nesmí, nechtěla bych vidět jak by milá sousedka dopadla. A co když potkáte malé dítě, se kterým se Váš pes běží radostně přivítat a seznámit. Když totiž vyskočí vetší pes na malé dítě, ne jen že ho povalí ale ještě ho může podrápat v obličeji ap.
A je spousta dalších situací kde to žádoucí není, třeba i s ohledem na již zmińované návštěvy.

No ale já nemluvím o tom, zda zakazovat, či ne. To je skutečně každého věc. Já komentovala ten způsob jakým to děláte. Myslím, že je zbytečné někomu, kdo jde pozdravit - tak jak je pro jeho druh přirozené - způsobit bolest, nebo nepříjemnost. Jde to zařídit přeci jinak, ne?

Zrzavci napsal(a):
No ale já nemluvím o tom, zda zakazovat, či ne. To je skutečně každého věc. Já komentovala ten způsob jakým to děláte. Myslím, že je zbytečné někomu, kdo jde pozdravit - tak jak je pro jeho druh přirozené - způsobit bolest, nebo nepříjemnost. Jde to zařídit přeci jinak, ne?

Pokud jste si ten způsob představila tak že bafnu psa za kůži a začnu sním smýkat po zemi a řvu u toho neskákej tak se nedivím...
Tak to opravdu nedělám!
Jde o malé krátké cuknutí stím že vrátím psíka na zem, v zápětí se k němu skloním pohladím pomazlim..ap.Nebo mu alespoň v náskoku zabráním rukou a řeknu neskákej. pokud přestane skákat sám samozřejmě odměńuji.
PS: To cuknutí za kůži neprovdím tak aby to psa bolelo a on vřískal - jak už jsem psala je to usměrnění.

ropopi-an napsal(a):
Pokud jste si ten způsob představila tak že bafnu psa za kůži a začnu sním smýkat po zemi a řvu u toho neskákej tak se nedivím...
Tak to opravdu nedělám!
Jde o malé krátké cuknutí stím že vrátím psíka na zem, v zápětí se k němu skloním pohladím pomazlim..ap.Nebo mu alespoň v náskoku zabráním rukou a řeknu neskákej. pokud přestane skákat sám samozřejmě odměńuji.
PS: To cuknutí za kůži neprovdím tak aby to psa bolelo a on vřískal - jak už jsem psala je to usměrnění.

Přiznám se, že celou diskusi čtu, ničím nepřispívám, protože máme stejný "problém" a já vůbec nevím, co s tím. Psa si půjčuji (víkendy, dovolené, prázdniny) od příbuzných, takže se nevidíme denně, takže ta radost při přivítání je vždy šílená plus skákání - často na čisté oblečení. Pes není ani pamlskový ani na hračky. Co byste tedy doporučili, navíc pes nemá výchovu? No asi jsem si odpověděla sama, že je to neřešitelné...? Nebo vás někoho něco napadá? Jeho radost, když mě vidí je prostě jak živelná katastrofa.

fikovnice napsal(a):
Přiznám se, že celou diskusi čtu, ničím nepřispívám, protože máme stejný "problém" a já vůbec nevím, co s tím. Psa si půjčuji (víkendy, dovolené, prázdniny) od příbuzných, takže se nevidíme denně, takže ta radost při přivítání je vždy šílená plus skákání - často na čisté oblečení. Pes není ani pamlskový ani na hračky. Co byste tedy doporučili, navíc pes nemá výchovu? No asi jsem si odpověděla sama, že je to neřešitelné...? Nebo vás někoho něco napadá? Jeho radost, když mě vidí je prostě jak živelná katastrofa.

Situace by řešitelná byla. Ovšem za předpokladu že se vy i vaši příbuzní budete k psu chovat stejně. Stejná povelová technika, odměńování ap.
Odměnou nemusí být pamlsek či hračka, některým psům stačí pohlazení, podrbání..nebo něco jiného.
Jenže vy asi butete mít problém v tom, že se s příbuznými nedomluvíte..že? -navíc pes nemá výchovu?

ropopi-an napsal(a):
Pokud jste si ten způsob představila tak že bafnu psa za kůži a začnu sním smýkat po zemi a řvu u toho neskákej tak se nedivím...
Tak to opravdu nedělám!
Jde o malé krátké cuknutí stím že vrátím psíka na zem, v zápětí se k němu skloním pohladím pomazlim..ap.Nebo mu alespoň v náskoku zabráním rukou a řeknu neskákej. pokud přestane skákat sám samozřejmě odměńuji.
PS: To cuknutí za kůži neprovdím tak aby to psa bolelo a on vřískal - jak už jsem psala je to usměrnění.

Já jsem si nepředstavila nic. Jen si myslím, že to prostě jde i bez tohodle. Spešl v momentě, kdy pes projevuje kladné emoce, radost z toho, že je zase ve společnosti svého majitele a nedělá nic špatného a nechápe proč je s ním takto nakládáno. To že je to španě, je z pohledu člověka, z pohledu psa je to naprosto správné chování, za které je ovšem trestán. Ať míň či víc. Není to škoda?

fikovnice napsal(a):
Přiznám se, že celou diskusi čtu, ničím nepřispívám, protože máme stejný "problém" a já vůbec nevím, co s tím. Psa si půjčuji (víkendy, dovolené, prázdniny) od příbuzných, takže se nevidíme denně, takže ta radost při přivítání je vždy šílená plus skákání - často na čisté oblečení. Pes není ani pamlskový ani na hračky. Co byste tedy doporučili, navíc pes nemá výchovu? No asi jsem si odpověděla sama, že je to neřešitelné...? Nebo vás někoho něco napadá? Jeho radost, když mě vidí je prostě jak živelná katastrofa.

Pro něj je odměnou vaše pozornost, společná aktivita. tzn. budete potřebovat hodně moc trpělivosti a vydržet to, že dokud pes blázní, nevšímám si ho, točím se zády. Uklidnil se na chvilku? Pak se mu věnuji, dokud blázní, tak "mě nedostane" - jako by jiný pes nedostal balonek, pamlsek.

Neříkám že to jinak nejde, a také netvrdím že to u příštího štěníka nezkusím jinak.
Technikou jakou jsem cvičila svého prvního psa před 17 lety, dnes už také necvičím.
Dnes je cvičení úplně jiné...
Jen jsem zde popsala jak jsem doposud své pesany učila- neskákej.

ropopi-an napsal(a):
Neříkám že to jinak nejde, a také netvrdím že to u příštího štěníka nezkusím jinak.
Technikou jakou jsem cvičila svého prvního psa před 17 lety, dnes už také necvičím.
Dnes je cvičení úplně jiné...
Jen jsem zde popsala jak jsem doposud své pesany učila- neskákej.

No jo, ale zadavatelka se ptala jak to učit bez takových věcí. Tedy jinak.

S proutkem v ruce

Vítání je úžasná věc , my jsme ji nikdy nekrotili. Naopak jsme se těšili až se vrátíme z práce domů a zažijeme vítací kolotoč. Samo se to hezky upravilo do vítacího rituálu. Přijdu, otevřu jí dveře ven, vyběhne popadne do tlamy první věc co najde (klacek, míček atd.), kroutí se u toho jak žížala, krouží kolem mě...pak jí tedy musím připomenout aby se vyčůrala a když se vyprázdní jdeme domů (věc, kterou vzala venku, venku zase nechá). Doma popadne další hračku, lítá po kuchyni hučí, bručí, vyje i s hračku v tlamě, skáče na lavici, na židli...prostě blbne. Já si v klidu svleču bundu, převleču kalhoty a pak padneme na koberec, na gauč nebo i do postele a pořádně se vyřádíme.

My se také pokoušíme o pozitivní východu a přesměrování, ale také používáme "univerzální" zákazový povel NE. Nevím co je na tom špatného. Někdy je prostě situace, kdy nemám čas psa přesměrovat a potřebuju aby nežádoucí činnosti nechal ihned. Jelikož na ní nekřičíme x zákazových povelů, myslím, že to NE má o to větší váhu. Jednou jsem jí nachytala jak mi cupuje mojí oblíbenou knížku (máme v obýváku otevřené knihovny až na zem), křikla jsem NE! přestala, knížku pustila, rozhlídla se, našla svojí hračku a tu si vzala, pak jsem jí pochválila (takže jsou to možná obě metody dohromady), ale knížek si od té doby ani nevšimla.

ropopi-an napsal(a):
Situace by řešitelná byla. Ovšem za předpokladu že se vy i vaši příbuzní budete k psu chovat stejně. Stejná povelová technika, odměńování ap.
Odměnou nemusí být pamlsek či hračka, některým psům stačí pohlazení, podrbání..nebo něco jiného.
Jenže vy asi butete mít problém v tom, že se s příbuznými nedomluvíte..že? -navíc pes nemá výchovu?

Ano, přesně tak. Probírala jsem to se zkušenou kynoložkou a ta mi řekla, že přes víkend budu do psa investovat co do výchovy, a přes pracovní týden to stejně příbuzní pokazí. Jsou už staří, nevěřím, že by chtěli investovat energii do tohoto, stav, který je, jim v podstatě vyhovuje. Já, když na mě začne skákat, tak mu vždy řeknu "Nesmíš!", ale mám pocit, že prostě přesto, že tomuto rozumí, tak ta radost a emoce to přebijí. Je to jinak úžasný pes, miluju jej, a je milován všemi členy rodiny, ale samozřejmě když přijedu ve svátečním, a hned abych nanovo prala, tak to naštve...

Zrzavci napsal(a):
Pro něj je odměnou vaše pozornost, společná aktivita. tzn. budete potřebovat hodně moc trpělivosti a vydržet to, že dokud pes blázní, nevšímám si ho, točím se zády. Uklidnil se na chvilku? Pak se mu věnuji, dokud blázní, tak "mě nedostane" - jako by jiný pes nedostal balonek, pamlsek.

No jo, ale popíšu tedy jak to bývá: přijedu, zaparkuju auto venku, psa příbuzní buď pustí na zahradu anebo on sám dle zvuku motoru mého auta (mmch také máte tu zkušenost, že vaši psi poznají přesně Vaše auto?) vyběhne na zahradu, která je před domem. V momentě, kdy mě uzří, běží mi naproti - takovým tím radostným během našikmo , štěká, radost z něj úplně tryská...a Vy tedy radíte - nepřivítat se s ním? Rozumím tomu dobře? I když je to - bohužel - už mnoho let zažitý rituál? Dodávám, že psovi je 7let. Ani promluvit tedy na něj nemám? Zkusit to vydržet? Nebo to chápu špatně?

Iliena napsal(a):
Vítání je úžasná věc , my jsme ji nikdy nekrotili. Naopak jsme se těšili až se vrátíme z práce domů a zažijeme vítací kolotoč. Samo se to hezky upravilo do vítacího rituálu. Přijdu, otevřu jí dveře ven, vyběhne popadne do tlamy první věc co najde (klacek, míček atd.), kroutí se u toho jak žížala, krouží kolem mě...pak jí tedy musím připomenout aby se vyčůrala a když se vyprázdní jdeme domů (věc, kterou vzala venku, venku zase nechá). Doma popadne další hračku, lítá po kuchyni hučí, bručí, vyje i s hračku v tlamě, skáče na lavici, na židli...prostě blbne. Já si v klidu svleču bundu, převleču kalhoty a pak padneme na koberec, na gauč nebo i do postele a pořádně se vyřádíme.

My se také pokoušíme o pozitivní východu a přesměrování, ale také používáme "univerzální" zákazový povel NE. Nevím co je na tom špatného. Někdy je prostě situace, kdy nemám čas psa přesměrovat a potřebuju aby nežádoucí činnosti nechal ihned. Jelikož na ní nekřičíme x zákazových povelů, myslím, že to NE má o to větší váhu. Jednou jsem jí nachytala jak mi cupuje mojí oblíbenou knížku (máme v obýváku otevřené knihovny až na zem), křikla jsem NE! přestala, knížku pustila, rozhlídla se, našla svojí hračku a tu si vzala, pak jsem jí pochválila (takže jsou to možná obě metody dohromady), ale knížek si od té doby ani nevšimla.

Ten náš hafan slovu "NE" také rozumí, nebo "NESMÍŠ!", ale já mám pocit, že prostě v tu chvíli, kdy mě vidí (protože je mezi tím vždy několik dní a někdy i týdnů, kdy jsme od sebe), tak mozek přebijí emoce. Já jsem se s tím v podstatě už smířila, ale když už tu vznikla takováto diskuse, tak jsem si říkala, že se zeptám, co byste poradili.
Každopádně moc díky těm, co přispěli radou či zkušeností.

Taky to vítací skákání aktuálně řešíme. Máme dva jezevčíky stáří přes rok a půlroční. Zatím se osvědčuje dát povel sedni. V předsíni mám pixlu se sušenkama. Takže dávám sedni, položím věci, sundám boty. Pak sušenka psům a než jí skousnou tak otevírám dveře do obýváku a dávám povel jdeme. Takže se pak vřítí do místnosti místo skákání na mě.
Horší je to venku. Manžel s hafanama na mě čeká na nádraží. Jak mě zmerčí, tak jsou jak praštěný. Jediný co zase pomáhá je, že mám v kapse pamlsek. Zase povel sedni a pamlsek a hned si jednoho nebo oba hafany vzít a zase hned jdeme.

Takový problém v tom, odnaučit psa skákat na člověka, zase nevidim. Pokud chcete pozitivně, tak prostě povel ne, za který ho nemůžete pochválit nahradím jiným povelem. Třeba to sedni. K psovi se naklonim, bez nějakých emocí (protože těch má v ten moment on v sobě víc než dost) ho prostě pochválím, pohladím a případně dám ten pamlsek. Když nechce sedět, má třeba tendenci se zvedat, tak povel důrazně zopakuju a můžu mu do sedu pomoct. Mám psa co je strašně psychicky vzrušivý a tohle se naučil a prostě sedne, nechá si dat náhubek, obojek a připnout vodítko a ještě mi dá na závěr packou nazdar. To vše za bouřlivého štěkání feny, která už je nachystaná na venčení. Stačí prostě být důsledný.
Jinak to jde naučit i jinou formou, to jsem musela použít u novofunladna, co jsem cvičila, protože toho jsem do sedu prostě nedostala, tak když na mě skočil, zmačkla jsem mu tlapy a on se to během pár dní odnaučil.
Kdo to nechce psa učit, může si prostě dát na oblečení starý tepláky a větrovku a pak se prostě převléct.

Dovoluji si vytáhnout tuto diskusi a znovu se zeptat na rady. Po více než týdnu se asi zase uvidím s pesanem a radost bude, předpokládám, obrovská. Vítat mě bude buď na zahradě, někdy - výjimečně když mě postřehne až po zazvonění, tak doma. Jeho vítání = zvukové projevy, psí obrovská radost plus skákání na mě (na vítaného). Doplňuji, že není ani na hračky ani na pamlsky. Máte nějaký nápad, co dělat? Já vždy křiknu "Ne, nesmíš!" poté, co na mě vyskočí, ale v záchvatu jeho emocí to snad ani nevnímá. Mám jej ráda a on mě také, jen prostě - výchova byla zanedbána - to píšu narovinu.

Sehnout se a nechat se olízat, on pak nebude skákat.