Psa pro starší pár

Vzala bych staršího klidného pejska z útulku.
Bude vděčný, již vybouřený, rád za domov...

Pokud navíc uvažujete o psu bez PP, je útulkáček nejlepší volba.

Za mě taky pudl (toy, střední, trpasličí) učenlivý klaun, anebo pak útulkáč

Aliens_II napsal(a):
Bígl ne, to je pes "hrrr magor",
Za mě stř. Pudl.

Pudl byl taky první, co mě napadl...oni ho lidi podceňujou, ale je to inteligetní, učenlivý pes, který zvládne i pohybovou aktivitu, nelíná (snad jedinou nevýhodou je nutnost pravidelného stříhání), ale jinak je defakto bezúdržbovej...navíc výběr z několika velikostních variant a barev a na výchovu také není náročný
...pak mě napadá ještě choďák (ale tam už to není nejveselejší s těma chlupama) a z těch menších psů papilon nebo šeltie (ovšem ani u těch se prostě nějakému chlupu nevyhnete)...a pak ještě vipet, český strakatý pes, kavalír...záleží na tom, čemu říkáte střední plemeno a jestli děda s babičkou nějaké psy měli, jaké mají zkušenosti...a hlavně, co si budeme povídat, jaký typ psa preferují...

Mám také již starší rodiče a vždy měli pudla. Fenky. Vůbec je nevychovávali, jen naučili chodit ven. Procházky, výlety, úplná pohoda. Ten pes se učí sám co jeho rodina po něm požaduje. Neuvěřitelně se dokáže přizpůsobit chodu domácnosti. Proto jsem jej navrhl. Když jsem byl dítě, tak jsem jednu fenku cvičil a to šlo úplně samo. Ona věděla co má dělat sama. V tu dobu mě to ani nenapadlo a byl jsem pyšný, jak mě poslouchá a teď už vím, že mě s tím spíš pomáhala sama.
Jo a taky nejsou úplně psi smečkový, dokaží respektovat a poslouchat všechny členy domáctosti. A nepotřebují alfu.

Bavila jsem se s nimi a prý pudla ne, nelíbí se jim, byť by jinak jejich podmínkám vyhovoval. Jejich neteř kdysi pudlíka měla a babička si k těm kudrlinkám prostě nenašla vztah. Co už. Chtěli by takového, který je dostatečně aktivní na delší procházky (nebude u toho supět a funět jako třeba mopsík) a zároveň nebude až tak demolující jako bígl. Bígla uvádím jen proto, že jsme ho měli předtím my. Nikdy jsme teda nemuseli používat při venčení vodítko, protože byla naučená přiběhnout na zavolání (čti: mezi psem a páníčkou panovala vzájemná tolerance potřeby volnosti), ale ten štěkot byl v bytě dost problém a bohužel se nám nepodařilo jej odnaučit úplně, pouze omezit. Kradení jídla po velmi důmyslných způsobech, jak odvést naši pozornost, nebylo výjimkou. Proto bych ráda i nějaké ovladatelnější plemeno, které by ale i tak mělo veselou živou povahu.
Jinak psa měli, ale už je to několik desítek let, ještě předtím než se vzali. Pak měli doma skoro zoo, morčata, křečky, rybičky, papoušky... Ale teď umřel náš pes, už zmiňovaný bígl, a oni začali uvažovat, že by nebylo od věci si taky nějakého pejska pořídit.

Aliens_II napsal(a):
Mám také již starší rodiče a vždy měli pudla. Fenky. Vůbec je nevychovávali, jen naučili chodit ven. Procházky, výlety, úplná pohoda. Ten pes se učí sám co jeho rodina po něm požaduje. Neuvěřitelně se dokáže přizpůsobit chodu domácnosti. Proto jsem jej navrhl. Když jsem byl dítě, tak jsem jednu fenku cvičil a to šlo úplně samo. Ona věděla co má dělat sama. V tu dobu mě to ani nenapadlo a byl jsem pyšný, jak mě poslouchá a teď už vím, že mě s tím spíš pomáhala sama.
Jo a taky nejsou úplně psi smečkový, dokaží respektovat a poslouchat všechny členy domáctosti. A nepotřebují alfu.

No proto mě taky pudl hned napadl, když jsem byla dítě, tak u nás na sídlišti, až na pár vyjímek, měli lidi převážně pudla...měli je důchodci, rodiny s dětma...pesani s náma lítali na volno (tehdy se to ještě smělo), byli akční, nebyli agresivní ani na lidi ani mezi sebou, lehce ovladatelní i dětmi, všichni uměli základní povely jako je ke mně, sedni, lehni, zůstaň a to nikdo z majitelů nebyl cvičitel a štěňata pořizovaná převážně na prázdniny, vyrostla s námi a dalšími psy u baráku a postupně se vše naučili tak nějak sami od sebe...i když už nejsou v módě tolik...i když je vytlačili yorkové, čivavy, bišoni atd, tak za mě je pudl s těch "bytových" plemen rozhodně v topten.

Abubaide napsal(a):
Bavila jsem se s nimi a prý pudla ne, nelíbí se jim, byť by jinak jejich podmínkám vyhovoval. Jejich neteř kdysi pudlíka měla a babička si k těm kudrlinkám prostě nenašla vztah. Co už. Chtěli by takového, který je dostatečně aktivní na delší procházky (nebude u toho supět a funět jako třeba mopsík) a zároveň nebude až tak demolující jako bígl. Bígla uvádím jen proto, že jsme ho měli předtím my. Nikdy jsme teda nemuseli používat při venčení vodítko, protože byla naučená přiběhnout na zavolání (čti: mezi psem a páníčkou panovala vzájemná tolerance potřeby volnosti), ale ten štěkot byl v bytě dost problém a bohužel se nám nepodařilo jej odnaučit úplně, pouze omezit. Kradení jídla po velmi důmyslných způsobech, jak odvést naši pozornost, nebylo výjimkou. Proto bych ráda i nějaké ovladatelnější plemeno, které by ale i tak mělo veselou živou povahu.
Jinak psa měli, ale už je to několik desítek let, ještě předtím než se vzali. Pak měli doma skoro zoo, morčata, křečky, rybičky, papoušky... Ale teď umřel náš pes, už zmiňovaný bígl, a oni začali uvažovat, že by nebylo od věci si taky nějakého pejska pořídit.

Tak zkuste toho kavalíra, ještě jsem neslyšela od člověka, co kavalíra má, na toto plemeno nějakou kritiku, naopak tuto rasu si pořizují opakovaně...

Pudl už prostě není IN. Což je velká škoda.
Tak pak leda Whippet, ale tam musí hodně moc učit a dávat pozor. Je to nenápadný ďáblík. Ale do bytu je ideální.

Když se podívám tady na sídláku co převažuje za psy. Jsou to právě veverky všeho druhu a potom stafordi, bullové. Kokr jeden, dva naháči a spousta kříženců. A strášně moc tlustí labíci. Jo a taky malamut a pár ridgebacků.

Nu a jedná moc milá babička má křížence pudla a víc samostatnějšího psa jsem neviděl. Jen za ním pomalou chůzí chodí a sbírá po něm bobky.

Abubaide napsal(a):
Dobrý den,
vybíráme psa pro babičku s dědou a nemůžeme se usnést na plemeni, proto bych uvítala zkušenosti a rady dalších chovatelů.
Babička s dědou žijí v bytě na menším městě, který je ale obklopený velkými lesy a loukami. Děda je velmi aktivní, často jezdí na kole a většinu času tráví venku, procházkami nebo prací na zahradě. Babička je zase většinu dne sama doma a nemá co dělat. Jsou čerstvě v důchodu a nudí se, jak byli celý život zvyklí pracovat, teď mají spoustu času a pejsek jako společník, který by vytáhl ven třeba i babičku, by byl ideálním řešením. Oba dva jsou ve velmi dobré zdravotní kondici.

Rádi bychom jim pořídili psa, kterého by si mohli vycvičit už od štěněte, ideálně střední či menší velikosti. Babi s dědou nemají ale úplně v lásce yorky nebo čivavy, ale ocenili by možná, pokud by pes línal méně než třeba bígl (toho jsme měli předtím my a chlupy byly úplně všude). Vím, že je to věc výchovy, ale bylo by fajn, kdyby pes nebyl z podstaty ničitel nábytku a byl dobře ovladatelný, zároveň přátelský učenlivý společník, který zvládne ujít i 10km trasy po lese.

Budu ráda za sdílení vašich zkušeností s jednotlivými plemeny.

Otevřete si atlas psů a čtěte si v něm. Určitě v něm "toho pravého" najdete.
Takhle se vybírali psi dřív a mělo to něco do sebe.

Čivava je pro starší lidi nevhodná.
Mohli by si myslet, že je dáváte do starého železa.
Je to povahou jako ten kavalír.
Akorát je to malý, zvládne to popadnout, ošetřit, každý chromajzl.
Je to příliš jemný, ovladatelný. Do bytu k důchodcům nevhodný.
Bígl je skvělá volba .

Doporucuji take toho kavalíra, povaha super, jsou to psi, kteri se chteji prirozene zavdecit paneckovi, nejsou agresivni, nelovi, srst bez vetsich naroku na upravu. Pokud porizovat, tak jedine s PP.

Za me pudl ne, máme ho a je to úžasné plemeno, ale je fakt aktivní a mají svoji hlavu. Z menších plemen co havansky psík? Ma ho sousedka co je v důchodu a je to torpédo ale hodnej, přatelskej (myslím že nelinajici). Zvládá pohyb aniž by vyžadoval hodiny litani venku.

Toho sveho jedinacka kavaliri slecnu jsem prodala duchodovemu paru, kteri si kavalira poridili jiz opakovane a jsou nadseni.
Jedine co by mohlo u duchodcu hrozit je krmeni. Kavalirci mivaji sklony k obezite a starsi lide ten jejich somrovaci kukuc nevydrzi...

Pokud chtějí čistokrevného psa od štěněte, pudl se nelíbí a křížence z útulku (k tomu bych se osobně přikláněla já) nechtějí, tak bych doporučovala papillona, menšího špice nebo kavalíra. Ti, co znám, jsou moc přátelští, chytří, veselí a aktivní právě tak, jak majitel potřebuje - budou stejně dobře běhat s dědou na procházce jako polehávat vedle babičky na gauči :) Akorát to chce s PP a po zdravotně testovaných rodičích.
P.S. Akorát teda ty chlupy budou, s tím je třeba se u psa v domácnosti smířit.

mgtka napsal(a):
Toho sveho jedinacka kavaliri slecnu jsem prodala duchodovemu paru, kteri si kavalira poridili jiz opakovane a jsou nadseni.
Jedine co by mohlo u duchodcu hrozit je krmeni. Kavalirci mivaji sklony k obezite a starsi lide ten jejich somrovaci kukuc nevydrzi...

Mgtko nebo někdo jiný ochotný, vetřu se s dotazem - je mezi barevnými rázy kavalíra nějaký rozdíl, co se týče povahy a zdraví? Manželovi rodiče by taky rádi pejska a já jsem si při odpovídání v téhle diskusi uvědomila, že znám jen samé bleinheim a jednoho trikolorního.

Bišon, nebo pinč je taky fajn, jen na můj vkus docela uštěkaný, krucinál vždyť těch plemen je tolik, kupte jim prvně atlas psů ať si tam vyberou podle svého.

Nora221 napsal(a):
Za me pudl ne, máme ho a je to úžasné plemeno, ale je fakt aktivní a mají svoji hlavu. Z menších plemen co havansky psík? Ma ho sousedka co je v důchodu a je to torpédo ale hodnej, přatelskej (myslím že nelinajici). Zvládá pohyb aniž by vyžadoval hodiny litani venku.

Havanske mam dva, super canisterapeuticti psi , nelinaji to ano, ale je nutne pocitat s peci o srst. Jsou to proste česaci psi

Ještě jedna věc - bude působit velmi netaktně, ale kolik je babičce s dědou?
Čerstvě v důchodu znamená plus mínus něco po šedesátce.
Pes se dožívá cca 15 let...kdo se bude starat, kdyby přišla nemoc, pobyt v nemocnici, zdravotní potíže apod?
Neskončí pes jako ostatně mnoho dalších v útulku jako nechtěné dědictví?

Absolutně tady nepředpokládám psa s PP - budu moc ráda, pokud se budu mýlit a nebudu číst argument, že chtějí psa jen jako mazla.
Kdo bude platit výdaje na veterině, kde mají jistotu, že z roztomilého štěňátka vyroste přesně to, co chtěli? - o povaze daného plemene nemluvě.

Možná by opravdu stálo za to vzít rozum do hrsti a kouknout do útulků...
http://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci.

Naše bábina resp.manželova - též s aktivním dědou měli Fr.buldočka - a byl to právě pes aktivní pro dědu (jen ve velkých parnech vyráželi ráno nebo večer) a mazánek pro bábinu..Jasně funěl a chrápal, ale nespal s nima v posteli, línal to ano...
Prabába měla též pudla, ovšem před ním boxera! a vše klapalo jak má...
No a druhá babička s dědou měli fenu Briarda a naprostá spokojenost - to jen říkám co vše za plemena zvládnou lidé v důchodovém věku...
No a co koukám kolem sebe tak u nás sousedi též důchodci si pořídili dlouhosrstého jezevčíka a jsou velmi spokojeni-chodí s ním oba...

A moji rodiče též v důchodu byli absolutně spokojení se shi-tzu

No a jen přidám jednu perličku z předchozího bydliště - tam chodila na pohled opravdu stařenka, malá,40kg i s postelí - se SAO škem - obrovským psem, který se od ní nehnul a kterýmu stačilo pokynout rukou...nikdy s nima nebyl sebemenší problém...Bylo moc fajn tuto dvojku pozorovat, na to nikdy nezapomenu...paní to měla perfektně zmáknutý, radost pohledět a hádala jsem ji tak 75-80let

V případě nemoci, kdy by se o psa nezvládli babi s dědou postarat (což je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o oba dva), by si psíka vzala teta, to je všechno domluvené. Taky jsem přemýšlela nad útulkem, ale po předchozích zkušenostech známých nechci riskovat, že z malé chlupaté kuličky vyroste veliké psisko. Nemusí se jednat vyloženě o psa s PP, ale chceme mít jistotu, že bude mít zdravé rodiče, bude sám zdravý a hlavně budeme vědět, co jsou rodiče zač, což u většiny útulkářů lze bohužel většinou pouze odhadovat. Finanční stránka (včetně veterináře) v průběhu života psa není až tak zásadní, babi s dědou rozhodně netlučou bídu s nouzí. Jak říkám, jedná se o zdravé, vitální a na svůj věk velmi pokrokové lidi, kteří ale mají spoustu volného času a rádi by si pořídili společníka na gauč i na procházky, který jim neumře za pár let, jako třeba morče. Není důvod tady zpochybňovat rozhodnutí mít psa.

Atlas psů samozřejmě projít můžeme, stejně tak i wikipedii, ale zajímaly mne spíše osobní zkušenosti. Mimochodem, zrovna ten bígl byl v našem atlase označen jako "lehce zvládnutelný pes milující děti" a myslím, že první polovina popisu opravdu tomu temperamentu neodpovídala. V atlasu se málokdy píše, jak je reálně pes hlučný, zda je jako demoliční četa nebo za sebou nechává lavinu chlupů. To jsou právě věci, které mne zajímaly od lidí tady na diskuzi.

Abubaide napsal(a):
V případě nemoci, kdy by se o psa nezvládli babi s dědou postarat (což je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o oba dva), by si psíka vzala teta, to je všechno domluvené. Taky jsem přemýšlela nad útulkem, ale po předchozích zkušenostech známých nechci riskovat, že z malé chlupaté kuličky vyroste veliké psisko. Nemusí se jednat vyloženě o psa s PP, ale chceme mít jistotu, že bude mít zdravé rodiče, bude sám zdravý a hlavně budeme vědět, co jsou rodiče zač, což u většiny útulkářů lze bohužel většinou pouze odhadovat. Finanční stránka (včetně veterináře) v průběhu života psa není až tak zásadní, babi s dědou rozhodně netlučou bídu s nouzí. Jak říkám, jedná se o zdravé, vitální a na svůj věk velmi pokrokové lidi, kteří ale mají spoustu volného času a rádi by si pořídili společníka na gauč i na procházky, který jim neumře za pár let, jako třeba morče. Není důvod tady zpochybňovat rozhodnutí mít psa.

Atlas psů samozřejmě projít můžeme, stejně tak i wikipedii, ale zajímaly mne spíše osobní zkušenosti. Mimochodem, zrovna ten bígl byl v našem atlase označen jako "lehce zvládnutelný pes milující děti" a myslím, že první polovina popisu opravdu tomu temperamentu neodpovídala. V atlasu se málokdy píše, jak je reálně pes hlučný, zda je jako demoliční četa nebo za sebou nechává lavinu chlupů. To jsou právě věci, které mne zajímaly od lidí tady na diskuzi.

Co to bylo za atlas psů, že tam nebyla zmínka o tom, že bígl je lovecký pes, a jako takový je nucen se rozhodovat sám, takže to s výchovou není tak jednoduché.

Babi s dědou jsou pokrokoví, vitální, ale psa si sami vybrat neumí?

Na anonymní diskusi zjistíte, jestli je to nebo to plemeno hlučné? Nebo demolující byt? Nebo lehce vychovatelné? Podle jednotlivých příběhů od lidí, které neznáte a nevíte, jak své psy vychovávali? A to pak koupíte a ještě klidně bez PP, když budete mít "jistotu", že jsou rodiče jsou zdraví?
To si snad radši otevřete ten Atlas psů

Možná bych ty utulky tak nezatracovala. Pridavam fotku 3-lete fenky, kterou má ségra doma měsíc. Od prvniho dne laska a zavislost nepredstavitelna.
Sama mám doma 2 psí bezdomovce a nemenila bych.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Abubaide napsal(a):
V případě nemoci, kdy by se o psa nezvládli babi s dědou postarat (což je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o oba dva), by si psíka vzala teta, to je všechno domluvené. Taky jsem přemýšlela nad útulkem, ale po předchozích zkušenostech známých nechci riskovat, že z malé chlupaté kuličky vyroste veliké psisko. Nemusí se jednat vyloženě o psa s PP, ale chceme mít jistotu, že bude mít zdravé rodiče, bude sám zdravý a hlavně budeme vědět, co jsou rodiče zač, což u většiny útulkářů lze bohužel většinou pouze odhadovat. Finanční stránka (včetně veterináře) v průběhu života psa není až tak zásadní, babi s dědou rozhodně netlučou bídu s nouzí. Jak říkám, jedná se o zdravé, vitální a na svůj věk velmi pokrokové lidi, kteří ale mají spoustu volného času a rádi by si pořídili společníka na gauč i na procházky, který jim neumře za pár let, jako třeba morče. Není důvod tady zpochybňovat rozhodnutí mít psa.

Atlas psů samozřejmě projít můžeme, stejně tak i wikipedii, ale zajímaly mne spíše osobní zkušenosti. Mimochodem, zrovna ten bígl byl v našem atlase označen jako "lehce zvládnutelný pes milující děti" a myslím, že první polovina popisu opravdu tomu temperamentu neodpovídala. V atlasu se málokdy píše, jak je reálně pes hlučný, zda je jako demoliční četa nebo za sebou nechává lavinu chlupů. To jsou právě věci, které mne zajímaly od lidí tady na diskuzi.

Myslím že lepší by bylo vyhlídnout si pár konkrétních plemen co se vašim rodičům budou líbit a následně se na ně dotazovat přímo chovatelů, než tady na ifauně. Můžeme vám tady dohazovat x plemen, ale vám se z nich bude zamlouvat jen pár, co z toho ? jen ztráta času.

noemi napsal(a):
Ještě jedna věc - bude působit velmi netaktně, ale kolik je babičce s dědou?
Čerstvě v důchodu znamená plus mínus něco po šedesátce.
Pes se dožívá cca 15 let...kdo se bude starat, kdyby přišla nemoc, pobyt v nemocnici, zdravotní potíže apod?
Neskončí pes jako ostatně mnoho dalších v útulku jako nechtěné dědictví?

Absolutně tady nepředpokládám psa s PP - budu moc ráda, pokud se budu mýlit a nebudu číst argument, že chtějí psa jen jako mazla.
Kdo bude platit výdaje na veterině, kde mají jistotu, že z roztomilého štěňátka vyroste přesně to, co chtěli? - o povaze daného plemene nemluvě.

Možná by opravdu stálo za to vzít rozum do hrsti a kouknout do útulků...
http://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci.

No já bych ten věk nebrala...mojí sestřence táhne také šedesát a má tříletého beacerona a letos si k němu pořídila ještě slečnu, kterou by ráda uchovnila...
A abych pravdu řekla, tak ani já si neumím představit, že v šedesáti zůstanu bez psa, ale byl by to asi můj poslední od štěněte, pak už jen nějací útulkáři na dožití, třeba fenu NO devět, deset let, kterou už nikdo nechce...(jestli se vůbec takového věku ve zdraví dožiju a jestli vůbec budu mít v důchodu tolik peněz, abych psa uživila)...

noemi napsal(a):
Ještě jedna věc - bude působit velmi netaktně, ale kolik je babičce s dědou?
Čerstvě v důchodu znamená plus mínus něco po šedesátce.
Pes se dožívá cca 15 let...kdo se bude starat, kdyby přišla nemoc, pobyt v nemocnici, zdravotní potíže apod?
Neskončí pes jako ostatně mnoho dalších v útulku jako nechtěné dědictví?

Absolutně tady nepředpokládám psa s PP - budu moc ráda, pokud se budu mýlit a nebudu číst argument, že chtějí psa jen jako mazla.
Kdo bude platit výdaje na veterině, kde mají jistotu, že z roztomilého štěňátka vyroste přesně to, co chtěli? - o povaze daného plemene nemluvě.

Možná by opravdu stálo za to vzít rozum do hrsti a kouknout do útulků...
http://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci.

Je vidět, že trpíte tím, čím trpí většina mladších ročníků - důchodce = nic nezvládne, za chvíli onemocní, umře apod. A vidíte, mám kamarádku, celoživotní pejskařku, která si klidně na důchod pořídila obří a náročné plemeno právě proto, že teď už konečně na něj má čas! Já osobně také plánuji na důchod (za pár) psa na výcvik, právě kvůli dostatku času. A uvedení "důchodci" jistě mají promyšleno co a jak se psem. Navíc mají výhodu, jsou na to dva. Až budete ve zralém věku, pochopíte, že život nekončí.

Abubaide napsal(a):
V případě nemoci, kdy by se o psa nezvládli babi s dědou postarat (což je velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o oba dva), by si psíka vzala teta, to je všechno domluvené. Taky jsem přemýšlela nad útulkem, ale po předchozích zkušenostech známých nechci riskovat, že z malé chlupaté kuličky vyroste veliké psisko. Nemusí se jednat vyloženě o psa s PP, ale chceme mít jistotu, že bude mít zdravé rodiče, bude sám zdravý a hlavně budeme vědět, co jsou rodiče zač, což u většiny útulkářů lze bohužel většinou pouze odhadovat. Finanční stránka (včetně veterináře) v průběhu života psa není až tak zásadní, babi s dědou rozhodně netlučou bídu s nouzí. Jak říkám, jedná se o zdravé, vitální a na svůj věk velmi pokrokové lidi, kteří ale mají spoustu volného času a rádi by si pořídili společníka na gauč i na procházky, který jim neumře za pár let, jako třeba morče. Není důvod tady zpochybňovat rozhodnutí mít psa.

Atlas psů samozřejmě projít můžeme, stejně tak i wikipedii, ale zajímaly mne spíše osobní zkušenosti. Mimochodem, zrovna ten bígl byl v našem atlase označen jako "lehce zvládnutelný pes milující děti" a myslím, že první polovina popisu opravdu tomu temperamentu neodpovídala. V atlasu se málokdy píše, jak je reálně pes hlučný, zda je jako demoliční četa nebo za sebou nechává lavinu chlupů. To jsou právě věci, které mne zajímaly od lidí tady na diskuzi.

No já bych je nechala vybrat třeba tři plemena a pak teprve konkrétní dotazy na majitele těchto psů...takhle je ten záběr opravdu velký.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já bych ten věk nebrala...mojí sestřence táhne také šedesát a má tříletého beacerona a letos si k němu pořídila ještě slečnu, kterou by ráda uchovnila...
A abych pravdu řekla, tak ani já si neumím představit, že v šedesáti zůstanu bez psa, ale byl by to asi můj poslední od štěněte, pak už jen nějací útulkáři na dožití, třeba fenu NO devět, deset let, kterou už nikdo nechce...(jestli se vůbec takového věku ve zdraví dožiju a jestli vůbec budu mít v důchodu tolik peněz, abych psa uživila)...

Jo, jo - všechno chápu.
Jen kolem sebe vidím, jak se všichni sápou na štěně a pak si s ním nevědí rady. V tom nejhorším případě psa po roce nechají utratit - u nás třeba kříženec vlkodava - živen těstovinami, údajně srdeční vada. Paní totiž šíleně chtěla vlkodava a pak jí samozřejmě nestačily finance
.
Proto pokaždé, když čtu, jak někdo chce štěně a vlastně neví rasu a že ne s PP, ale po zdravých rodičích (což nechápu, jak pozná), tak z toho chytám kopřivku.

conie napsal(a):
Je vidět, že trpíte tím, čím trpí většina mladších ročníků - důchodce = nic nezvládne, za chvíli onemocní, umře apod. A vidíte, mám kamarádku, celoživotní pejskařku, která si klidně na důchod pořídila obří a náročné plemeno právě proto, že teď už konečně na něj má čas! Já osobně také plánuji na důchod (za pár) psa na výcvik, právě kvůli dostatku času. A uvedení "důchodci" jistě mají promyšleno co a jak se psem. Navíc mají výhodu, jsou na to dva. Až budete ve zralém věku, pochopíte, že život nekončí.

No bohužel vídávám po městě chodit babičku, asi tak 70 let s hyperaktivní borderkou, pes ji táhne skoro po zemi, na krátkém vodítku, chrčí, slintá a babička s vodítkem neustále cuká a švihá aby zpomalila, nedělá to dobrotu na obě strany, ale zase tohle nezvládne ani spousta mladých lidí, není to jen o věku.

conie napsal(a):
Je vidět, že trpíte tím, čím trpí většina mladších ročníků - důchodce = nic nezvládne, za chvíli onemocní, umře apod. A vidíte, mám kamarádku, celoživotní pejskařku, která si klidně na důchod pořídila obří a náročné plemeno právě proto, že teď už konečně na něj má čas! Já osobně také plánuji na důchod (za pár) psa na výcvik, právě kvůli dostatku času. A uvedení "důchodci" jistě mají promyšleno co a jak se psem. Navíc mají výhodu, jsou na to dva. Až budete ve zralém věku, pochopíte, že život nekončí.

Přesně, jste mi to vzala z klávesnice.
Když se podívám kolem sebe, tak "čerstvý důchodce" je docela ideální majitel psa. Jsou to většinou zdraví lidé, kterým spadlo do klína tolik volného času, že neví co s tím. A většina má našetřeno za život rezervu pro strýčka příhodu. Chtěl jsem napsat, že mají už i rozum, ale když vidím kolik z nich se do roka vrací zpátky do práce, tak o tom nejsem zcela přesvědčen
Právě proto je velmi těžké doporučit plemeno, protože můžou zvládnout téměř cokoliv. Sklony k ničení má většina štěňat, nehledě na rasu, a stejně tak i většina psů zvládne bez problémů těch 10km.

Sam 90210 napsal(a):
No bohužel vídávám po městě chodit babičku, asi tak 70 let s hyperaktivní borderkou, pes ji táhne skoro po zemi, na krátkém vodítku, chrčí, slintá a babička s vodítkem neustále cuká a švihá aby zpomalila, nedělá to dobrotu na obě strany, ale zase tohle nezvládne ani spousta mladých lidí, není to jen o věku.

Jen poznámku : Možná, kdybyste s paní promluvila, dozvěděla byste se, že psa jezdí venčit mladým, protože jsou v práci, na psa nemají čas a ta stará paní jezdí každý den přes celé město, aby jim psa vzala ven. ( Pochopitelně to tak být nemusí, ale podobných přpadů znám dost ).

conie napsal(a):
Je vidět, že trpíte tím, čím trpí většina mladších ročníků - důchodce = nic nezvládne, za chvíli onemocní, umře apod. A vidíte, mám kamarádku, celoživotní pejskařku, která si klidně na důchod pořídila obří a náročné plemeno právě proto, že teď už konečně na něj má čas! Já osobně také plánuji na důchod (za pár) psa na výcvik, právě kvůli dostatku času. A uvedení "důchodci" jistě mají promyšleno co a jak se psem. Navíc mají výhodu, jsou na to dva. Až budete ve zralém věku, pochopíte, že život nekončí.

Ale houbelec - vůbec nejsem mladší ročník, to ani náhodou.
A důchodce si vůbec nepředstavuji babičku s hůlkou.
V žádném případě netvrdím to, že by měli senioři trénovat skoky do rakve (řečeno krutě - hláška z mládí).

Ale právě, že vím, jak může nemoc ze dne na den člověku změnit život, tak jsem už zvyklá přemýšlet právě kvůli svému pokročilejšímu věku v poněkud "jiných" souvislostech.

Koneckonců - nic nikomu nevnucuji. Slibů, že se někdo postará o psa jsem už taky zaslechla nepočítaně. A taky vím, jak dobře se věcí slibují a těžce pak plní.

Zažila jsem paní v pokročilejším věku, která měla celý život dobrmany a pak si pořídila jako jejich zmenšeninu německého pinče. I když byla zvyklá na akčnost, tak pejsek s ní pěkně cvičil i na cvičáku a bylo vidět, že schopnost její tolerance vůči jeho povaze je právě díky jejímu věku tak na hraně.


Takže asi tak. Myslím, že vysvětlovat někomu pohnutky, které mě k mým názorům vedou, je ale naprosto zbytečné...ale už se mi to nechce mazat .

Já mám dobré zkušenosti s boloňským psíkem. Velmi rychle a rád se učí, nemá zdravotní problémy, je vhodný jak k dětem, tak i ke starším lidem - ani delší procházky, ani ležení na gauči mu nedělá problémy a opravdu nelíná. Je dobré srst stříhat, pak stačí 1x týdně učesat, takže téměř bezúdržbový

Hunter napsal: "Chtěl jsem napsat, že mají už i rozum, ale když vidím kolik z nich se do roka vrací zpátky do práce, tak o tom nejsem zcela přesvědčen."

A co doma? Chvíli je příjemné disponovat neomezeným množstvím volného času, pak je to ale omrzí a nudí se. Mamka také odešla do důchodu, aby se po roce ještě na pár let vrátila učit na částečný úvazek. Nebylo to kvůli penězům, jen jí nebavilo sedět doma.

Ke psům a důchodcům: Mnohdy je pro ně pes požehnáním. Je pro co žít, za někoho odpovídají, někdo je potřebuje... Pes funguje jako socializační prvek - je tématem k hovoru a prostředkem k navazování konverzace s jinými lidmi. Každodenní pohyb je také ke prospěchu. Co se týče volby plemena, velice záleží na tom, co od příští majitelé psa čekají a jaké mají se psy zkušenosti. Nicméně bych asi šla do něčeho menšího a přiměřeně temperamentního (co např. whippet není).

noemi napsal(a):
Ještě jedna věc - bude působit velmi netaktně, ale kolik je babičce s dědou?
Čerstvě v důchodu znamená plus mínus něco po šedesátce.
Pes se dožívá cca 15 let...kdo se bude starat, kdyby přišla nemoc, pobyt v nemocnici, zdravotní potíže apod?
Neskončí pes jako ostatně mnoho dalších v útulku jako nechtěné dědictví?

Absolutně tady nepředpokládám psa s PP - budu moc ráda, pokud se budu mýlit a nebudu číst argument, že chtějí psa jen jako mazla.
Kdo bude platit výdaje na veterině, kde mají jistotu, že z roztomilého štěňátka vyroste přesně to, co chtěli? - o povaze daného plemene nemluvě.

Možná by opravdu stálo za to vzít rozum do hrsti a kouknout do útulků...
http://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci.

Ježíš, člověk po šedesátce je ještě poměrně mladej, oni ještě neumírají. Můj otec si k důchodu nadělil německého ovčáka, rozhodně s ním pracuje víc líp než kdejaká dvacetiletá pipinka. Mladí lidé si myslí že šedesátník musí být nutně jednou nohou v hrobě. Co když umřou ? A co umírají i mladí, to by nikdo nesměl mít nic, v šedesáti se rozhodně nechystají. Píše že děda jezdí hodně na kole, asi by chtěl psa který mu bude stíhat. To že babičce vadí chlupy je věc jiná. Radím jim půjčit atlas psů nebo posadit k internetu at si vyberou. Důchodce neznamená nemožný a nesvéprávný, aby mu děti museli vybrat amrdola co leží na gauči a neumí se hýbat.

A co šeltie? Srst v poho, nikde se nezapichuje, jenom pročešu a je to.Doma mazel, nic neničí, venku procházky miluje.A nehne se od vás.K malým dětem super, od vnoučka se nehne když přijde.Za mě fenečku šeltie

Kdyby nevadila úprava, tak některý z pepřatých kníračů. Jsou to bezvadní, sportovně založení společníci. Ani malý není žádné tintítko. Vyšli z módy, což je dobře, ale pořád jsou to super psi. Ale ne bez PP, to jsou právě ty uštěkané napodobeniny.

Pak sem napište, co vybrali. Já si myslím, že ať vezmou cokoli, budou mít kámoše a budou rádi. Našim v únoru fenka umřela a psa už nechtějí. Trochu mě to i mrzí, ale netváří se. A nutit jim nic nebudu, i když jim přivezu tu svou potvoru, tak jsou z ní dobře "vyplesklý", ale nějak ztratili zájem, no.

Aliens_II napsal(a):
Pak sem napište, co vybrali. Já si myslím, že ať vezmou cokoli, budou mít kámoše a budou rádi. Našim v únoru fenka umřela a psa už nechtějí. Trochu mě to i mrzí, ale netváří se. A nutit jim nic nebudu, i když jim přivezu tu svou potvoru, tak jsou z ní dobře "vyplesklý", ale nějak ztratili zájem, no.

Já když jsem jsem pochovala psa, tak jsem chtěla jedině plyšového. Každý, kdo se nenápadně nabízel, že mi psa sežene, daruje a pod. se se zlou potázal. Varovala jsem, že ho poveze zpátky. Vydržela jsem rok.
Když strýci, který byl tělem duší kynolog, zemřela fenečka, byl hrozně nešťastný, že musí dožít bez psa, obával se, že už by dalšího nedochoval...Pak mu dcera slíbila, že se o psa postará - podle něj ten slib byl nejhezčí dárek, který v životě dostal.

Abubaide napsal(a):
Dobrý den,
vybíráme psa pro babičku s dědou a nemůžeme se usnést na plemeni, proto bych uvítala zkušenosti a rady dalších chovatelů.
Babička s dědou žijí v bytě na menším městě, který je ale obklopený velkými lesy a loukami. Děda je velmi aktivní, často jezdí na kole a většinu času tráví venku, procházkami nebo prací na zahradě. Babička je zase většinu dne sama doma a nemá co dělat. Jsou čerstvě v důchodu a nudí se, jak byli celý život zvyklí pracovat, teď mají spoustu času a pejsek jako společník, který by vytáhl ven třeba i babičku, by byl ideálním řešením. Oba dva jsou ve velmi dobré zdravotní kondici.

Rádi bychom jim pořídili psa, kterého by si mohli vycvičit už od štěněte, ideálně střední či menší velikosti. Babi s dědou nemají ale úplně v lásce yorky nebo čivavy, ale ocenili by možná, pokud by pes línal méně než třeba bígl (toho jsme měli předtím my a chlupy byly úplně všude). Vím, že je to věc výchovy, ale bylo by fajn, kdyby pes nebyl z podstaty ničitel nábytku a byl dobře ovladatelný, zároveň přátelský učenlivý společník, který zvládne ujít i 10km trasy po lese.

Budu ráda za sdílení vašich zkušeností s jednotlivými plemeny.

Já bych se přimlouvala za sheltii, nebo kavalíra.
Srst sice mají, ale ta delší se mi zdá "lépe" ukliditelná, než všude zapíchaná krátká.Povahově by mohli oba vyhovovat, většinou jsou to hodní, neagresivní a vstřícní pejskové.
Zajímaví se mi zdají také velškorgi.Možná by i ti byli vhodní.
Já osobně trpím na úžasné mopslíky a líbil by se mi i fr. buldoček, ti by také vyhovovali.Ale to nechcete.
Co třeba vzít prarodiče na nějaké výstavy, nebo je tam poslat.Udělají si výlet a zároveň mohou okouknout, co za plemena by se jim tam třeba líbilo.A zároveň hned zkonzultovat s chovateli konkrétní dotazy.
Možná by je v reálu oslovil i ten pudl.Ve správném střihu a při předvedení třeba agility, rozhodně zapomenou na kudrlinky, mašličky a plyšáka
Investovala bych do psa s PP, aby byly pokud možno vyloučeny možné vady.Aby pak babička s dědečkem nelítali po veterinách, místo po lesích.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak zkuste toho kavalíra, ještě jsem neslyšela od člověka, co kavalíra má, na toto plemeno nějakou kritiku, naopak tuto rasu si pořizují opakovaně...

Souhlasím. Ale dobře se dívejte, jak je chov vedený.
Bohužel můžete i v chovné stanici narazit na manýry množitelů.
Jinak je to pejsek veskrze veselý, kamarádský a má rád lidi.

A co špic, jsou různé velikostní a barevné rázy.Sice na jaře se musí vyčesat když líná, ale jinak žádná velká údržba a i chlupy se dají dobře vysát.Syn má velkého, je učenlivý, rád se učí, neutíká ani od domu, není agresivní, ale spolehvivě hlídá a jeli to třeba dokáže i zasáhnout.Pokud je třeba je neúnavný společník, ale zrovna tak dokáže celý den proležet doma pokud zrovna není čas.Na pánečkovi je závislák.

conie napsal(a):
Je vidět, že trpíte tím, čím trpí většina mladších ročníků - důchodce = nic nezvládne, za chvíli onemocní, umře apod. A vidíte, mám kamarádku, celoživotní pejskařku, která si klidně na důchod pořídila obří a náročné plemeno právě proto, že teď už konečně na něj má čas! Já osobně také plánuji na důchod (za pár) psa na výcvik, právě kvůli dostatku času. A uvedení "důchodci" jistě mají promyšleno co a jak se psem. Navíc mají výhodu, jsou na to dva. Až budete ve zralém věku, pochopíte, že život nekončí.

Velký souhlas.

Malá příhoda od koní.
Babička přivedla vnučku svézt na koni.
Vnučka se na koníka drápala jak kočka po zacloně.
Posléze jsem nabídla svezení babičce, chvíli se zdráhala a pak na koně bez pomoci nasedla.
Babička totiž celý život chodila do Sokola.
Tolik k důchodcům.

sisi58 napsal(a):
Velký souhlas.

Malá příhoda od koní.
Babička přivedla vnučku svézt na koni.
Vnučka se na koníka drápala jak kočka po zacloně.
Posléze jsem nabídla svezení babičce, chvíli se zdráhala a pak na koně bez pomoci nasedla.
Babička totiž celý život chodila do Sokola.
Tolik k důchodcům.

Ano, ano. Ne nadarmo se řiká "Není voják, jako voják".

A jim se líbí co za rasu? kavalíra jsme měli , jediné mínus byla srst ale to bude každý pes pokud nevyberou fakt nelínající. ale u kavalíra jedině s PP, což je lepší u všech ale u těch kavalírů bych se bála. ale jinak pokud by syn nebyl alergik a právě mu nevadila padající srst tak jsme do něj šli zase. velikost akorát, naše vůbec neštěkala, venku a i doma zlatá Záleží ale jaký pes by se jim líbil. Pokud chtějí bez PP tak bych šla do útulku, neriskovala bych psa z množírny, pak nejde ani řešit určitou rasu kvůli vzhledu a povaze Ted máme fenku jorka a super, nikde žádný chlup na zemi, péče o srst mě denně zabere 10 minut max ale s dl srstí do lesa by jít asi nemohla i ve městě na sebe chytá vše ale povaha je úplně jiná . Chce si to říct velikost psa, kterou rasu ano a kterou ne. Pokud chtějí nelínající tak tam ten výběr bude dost omezený kavalír pro mě má všechna plus až na tu línající srst, mě to ani tak hrozné nepřišlo ale nejstarší syn ml problémy a pak už i náběh na astma. ted je ok ale mladší syn má astma rozjeté takže jsme jorka vybrali asi dobře . Tchán a i švagr mají zase jezevčíky tam je víc velikostí ale zase trpí na záda takže tchán bydlí v baráku takže ok ale švagr svého do schodů a ze schodů nosí.těch ras je fakt hodně tak napřed udělat užší výběr a napsat si i co nechtějí at jde o povahu, typ srsti, velikost psa a pak vybrat pár plemen a z těch vybrat

To Markéta: "Ted máme fenku jorka a super, nikde žádný chlup na zemi, péče o srst mě denně zabere 10 minut max ale s dl. srstí do lesa by jít asi nemohla i ve městě na sebe chytá vše."

Markéto, může i do lesa. Teď jsem hlídala 10 dnů jorkšírku mojí kamarádky. Tahala jsem jí s sebou všude, kde jsem zvyklá chodit se svým psem - včetně lesa. Je sice otravné vymotávat pak z chlupů ten "kus přírody", co si přinese s sebou domů, ale jde to. A čubina si výlet užila.

Sama bych dlouhosrtého psa kvůli údržbě nechtěla, ale zajisté je to o zvyku. Jorkyna je povahou naprosto úžasná. Když jí hlídáme, mé děti jí nikdy nechtějí vracet. .

balisek napsal(a):
To Markéta: "Ted máme fenku jorka a super, nikde žádný chlup na zemi, péče o srst mě denně zabere 10 minut max ale s dl. srstí do lesa by jít asi nemohla i ve městě na sebe chytá vše."

Markéto, může i do lesa. Teď jsem hlídala 10 dnů jorkšírku mojí kamarádky. Tahala jsem jí s sebou všude, kde jsem zvyklá chodit se svým psem - včetně lesa. Je sice otravné vymotávat pak z chlupů ten "kus přírody", co si přinese s sebou domů, ale jde to. A čubina si výlet užila.

Sama bych dlouhosrtého psa kvůli údržbě nechtěla, ale zajisté je to o zvyku. Jorkyna je povahou naprosto úžasná. Když jí hlídáme, mé děti jí nikdy nechtějí vracet. .

Určitě může ale naše , je problém i když je vlhký chodník a nechce jít . Déšt nesnáší to je vyvenčená okamžitě a hned letí směr barák. Mě na podzim stačilo vymotávat z ní listí ale zase miluju delší srst a naší kdybych nechala ostříhat tak vypadá hrozně, tim jak je celkově malá by vypadala jak přerostlá myš . Nikdy jsem jorka nechtěla, vždy jsme se bránila že jorka nikdy no a nakonec z nelínajících jsem jorka vybrala jako pro nás ideální a teď vim že jinou rasu už nechci. Je super a s těma napodobeninama jorků nesrovnatelné, hlavně povaha . jen jiní pso venku šli vždy kdekoliv, kamkoliv a tahle, rosa na trávě a už tam prostě nepůjde aby náhodou se nenamočila ale v zimě sníh zase miluje ale venčit jí jak je po dešti nebo jen vlhká zem tak je to očistec. v lese byla jednou, sedla si na mech a odmítla jít dál, asi to nebyl povrch na který je zvyklá. Manžel říkal že by asi potřebovala rozvinout sametový koberec a pak milostivě by šla Pokud je dlouho sucho tak lítá jak blázen, to má elánu víc než dost

Gerhild napsal(a):
Mgtko nebo někdo jiný ochotný, vetřu se s dotazem - je mezi barevnými rázy kavalíra nějaký rozdíl, co se týče povahy a zdraví? Manželovi rodiče by taky rádi pejska a já jsem si při odpovídání v téhle diskusi uvědomila, že znám jen samé bleinheim a jednoho trikolorního.

No těžko typovat, já mám jen rubínky. Mám osobně radši ty plášťově zbarvené. Tuším, že jsem už někde nějaké teorie o povahách různých barev četla. znám vlastně jen BT a RU pejsky a jen jednu BH a nějaké zásadní rozdíly jsem nespatřila.

PS: A zdraví jsme jak jen můžeme být:).

mgtka napsal(a):
No těžko typovat, já mám jen rubínky. Mám osobně radši ty plášťově zbarvené. Tuším, že jsem už někde nějaké teorie o povahách různých barev četla. znám vlastně jen BT a RU pejsky a jen jednu BH a nějaké zásadní rozdíly jsem nespatřila.

Co znamená "plášťově zbarvené"?

Nechtěla jsem psát jednobarevné, když BT je vlastně dvoubarevný pes, takže se říkává i plášťové. "Barevná vada není jen bílý znak u ruby a black and tan, ale i nepravidelná maska, pihování nebo plášťové zbarvení u barev blenheim a tricolor"-citace jedné chovatelky.

A co třeba pinč-harlekýn, pokud nechcete kudrnatého psa? Já osobně si tedy myslím, že každý pes potřebuje pečovat o srst, některý méně některý více, ale chlupíky stejně budete mít skoro všude.

alenkapisalka napsal(a):
A co třeba pinč-harlekýn, pokud nechcete kudrnatého psa? Já osobně si tedy myslím, že každý pes potřebuje pečovat o srst, některý méně některý více, ale chlupíky stejně budete mít skoro všude.

Vidím, že jsem ještě stále hloupá. Opravdu existuje pinč-harlekýn ? Foto by bylo ?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vidím, že jsem ještě stále hloupá. Opravdu existuje pinč-harlekýn ? Foto by bylo ?

No já chtěla původně doporučit pinče, ale na seznamu jsem našla foto s tímto označením, třeba je to kachna ale mě se moc líbil. Zkusím hodit foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

alenkapisalka napsal(a):
No já chtěla původně doporučit pinče, ale na seznamu jsem našla foto s tímto označením, třeba je to kachna ale mě se moc líbil. Zkusím hodit foto.

On to spíš bude něčím šmrnclý pinč.

alenkapisalka napsal(a):
No já chtěla původně doporučit pinče, ale na seznamu jsem našla foto s tímto označením, třeba je to kachna ale mě se moc líbil. Zkusím hodit foto.

To je určitě křižovatka!

No vidíte co se občas píše na netu za bludy.

alenkapisalka napsal(a):
No vidíte co se občas píše na netu za bludy.

To snad nemůže být pro nikoho překvapení.

Vím že pinč je i merle, ale netuším jestli uznaný nebo ne, jinak jsou hnědí-do červena, černí s pálením a čokoládoví.
(sorry přesné označení barev neznám, tak ať se nikdo neurazí ).

Německý pinč

Výtah ze standardu FCI:
BARVA:
- jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá.
- černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Německý pinč

Výtah ze standardu FCI:
BARVA:
- jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá.
- černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.

Také jsem si zadala pinč harlekýn a dozvěděla jsem se, že je to plemeno sice uznané FCI, ale žijící v počtu několika kusů před vymřením.
Jinak když srovnám německé pinče a knírače, vychází mi z toho líp knírač. Sice plemeno s nutnou úpravou, ale zvladatelnější na výchovu ( aspoň, co jsem stačila poznat ).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Německý pinč

Výtah ze standardu FCI:
BARVA:
- jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá.
- černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.

Německý pinč je úžasné plemeno, ale musí se počítat s jeho značným temperamentem, potřebou pohybu a nutností důsledné, ale láskyplné výchovy, protože jsou to paličáci. Na výchovu a výcvik je trochu náročnější, zvláště u psů - samců. Ale je to báječný společník na jakékoliv aktivity, téměř neutahatelný. Není vhodný k celoročnímu chovu venku, jeho srst vyžaduje minimální údržbu, celkově to zdravé a dlouhověké plemeno.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moje babička měla fenečku kavalírka. "Zdědila" ji po sestře, když bylo babičce 74 let. Fenka se u babičky dožila 12ti let věku (zemřela, když bylo babí 84), byli skvělá dvojka. Většinu dne trávili venku na procházkách a na lavičkách.

Teď má babí 92, na psa si samozřejmě už netroufá, ale stále nám vyvařuje a pomáhá s hlídáním pravnoučat a psů. Je to sice neobvyklé, ale i tací důchodci existují.

Samozřejmě, pokud se cokoliv stane, vždy se o psy v rodině někdo postará a to si myslím je nejdůležitější.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Také jsem si zadala pinč harlekýn a dozvěděla jsem se, že je to plemeno sice uznané FCI, ale žijící v počtu několika kusů před vymřením.
Jinak když srovnám německé pinče a knírače, vychází mi z toho líp knírač. Sice plemeno s nutnou úpravou, ale zvladatelnější na výchovu ( aspoň, co jsem stačila poznat ).

Fotka u toho nebyla?
Harlekýn, takže černobílý nebo bíločerný?

Určitě to tady zaznělo, ale myslím si že nějaký pejskek z útulku bude nejlepší volba. Psu je strašně moc, a nevidím důvod proč podporovat lidi který množí psi pro peníze (především ty užasný papíráky za xx tisíc). Pes z útulku bude vděčn¨, většinou již trochu umírněný a vychovaný společník + udělají i dobrý skutek.
Když člověk chce a hledá, tak si i v útulku najde psa kterého si přál.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Také jsem si zadala pinč harlekýn a dozvěděla jsem se, že je to plemeno sice uznané FCI, ale žijící v počtu několika kusů před vymřením.
Jinak když srovnám německé pinče a knírače, vychází mi z toho líp knírač. Sice plemeno s nutnou úpravou, ale zvladatelnější na výchovu ( aspoň, co jsem stačila poznat ).

Pinč harlekýn je zřejmě vyhynulý. To neznamená, že nemůžou být někde nějací jedinci, ale už to budou psi bez PP, zřejmě i kříženci, FCI vede pinče harlekýna jako plemeno vyhynulé. Pak byl ještě tzv. karlovarský pinč, snad též zbarvením harlekýn, ale nikdy nebyl uznán jako plemeno...

Jinak souhlasím, z dvojice pinč - knírač bych brala knírače. Rozdíl povah nemůžu kvalifikovaně posoudit, pinče jsem neměla, ale středního knírače ano. Knírač se mi líbí víc.