Dřív se nebála, teď ano. Můžu s tím něco dělat?

Stává se to, když pes dospěje. Můj začal po cca roce a půl věku někdy fňukat u ran, o kterých není jasné, kde se berou - většinou jde o ohňostroj. Když u něj práskne dělbuch, tak nic. Jen venku, doma mu je šumák všechno, naštěstí. Ptala jsem se po pejskařích a často to měli stejně. Co s tím, moc neporadím, mému budou 3 roky a už se srovnává. Když při večerním venčení zas někde něco práskalo (ohňostroje téměř denně), tak jsem začala s příkazy s odměnami, nebo jsem se prostě rozběhla taky s odměnami, kdy na rány v podstatě zapomněl, protože hrůza, že mu mizím, byl vážnější problém.

Iliena napsal(a):
Ahoj,
naše fenka (rok a půl) se začala bát hluku. Vůbec nemůžu přijít na to proč, nebo co se stalo. Ještě do nedávna nedávala najevo, že by jí to vadilo nebo se bála. Petardy, silvestr i ohňostroje zvládala v zimě v pohodě. Bouřky na jaře taky, ale zhruba od léta jí rány vadí. Teď je to znát víc, protože jsou slyšet střelby myslivců a je tu pouť, takže děcka navečer hází petardy.
Jsme na prochajdě, někde něco práskne (nemusí být nahlas, stačí v dálce) hned sklopí uši, ocas a táhne na opačnou stranu. Nijak neutěšuju, snažím se ignorovat nebo odvést pozornost, ale v tu chvíli nevidí neslyší, ňamka jí je ukradená a dokonce i milovaný míček. Můžu s tím něco dělat? Dost mě to mrzí a hlavně nedovedu představit jak to bude v zimě...
Za případné rady díky.

Pes dospěl a vyrostl ze štěněcího - na hluk socializovatelného - období. To trvá velice dlouho - u některých psů až do tří a půl let. Většina jedinců do konce období na sluchové podněty tolik nereaguje a jen vyhodnocuje situaci. V tu dobu se měl Váš pes s nepříjemnými zvuky setkávat často = ne jen jednou za čas při ohňostroji a podobných příležitostech. Je to stejné, jako když psa berete cíleně mezi ostatní hafany, aby si na ně zvykl a ne jen, že na ně jednou za měsíc někde narazíte a z dálky se na ně podíváte. Problém nyní bude těžší odstranit, ale samozřejmě to půjde. Strach z hluků je ze všech fobií nejlépe trénovatelný a nejsnáze zvládnutelný.

Základy proti strachu (neuklidňovat a podobně) asi máte, tak se můžete rovnou pustit do zvykačky. Pro začátek bych doporučila zopakovat vše, co zná a nebojí se toho = vysavač, vrtačka, auta.... Poté je nejlepší pomůckou chytrý telefon - přesněji aplikace na něm. Bojí-li se pes například petard, stáhněte si co nejvíce zvuků ohňostrojů a začněte je pouštět. Nejprve potichu, ztišené na minimum, soustavně a jen tehdy, když se na Vám pes soustředí (při cvičení, při jídle). Až to zvládne, můžete začít během pár dní ztěžovat situace (ne vše najednou, ale postupně) = pouštět rány náhodně a ne souvisle za sebou, zesilovat a psa předem na situace neupozorňovat.

Za zvládání nedávejte pamlsky - tím jen dáte najevo, že je nějaký problém, na který se soustředíte a že i Vám zvuky připadají nezvyklé. Pokud pes reaguje špatně, nevšímejte si ho, chovejte se normálně až vesele a socializační nahrávky vypínejte vždy, až bude situace v pohodě. Pokud pes začne moc blbnout, vraťte se v nácviku o kousek zpět.

Po sehraných situacích můžete postupně přejít k těm reálným. Více toho přes internet poradit nemohu.

PS. U nás je nyní také pouť (možná bydlíme ve stejném městě), tak každý večer vyrážíme do terénu, abychom se štěnětem neměli jen umělou socializaci, protože vlastní světlice jsme tak nějak zase vypotřebovali.

"Stává se to, když pes dospěje"
je to tak

Souhlas s asurwic, až na :
"Za zvládání nedávejte pamlsky - tím jen dáte najevo, že je nějaký problém, na který se soustředíte a že i Vám zvuky připadají nezvyklé"

To co popisuje je desenzitizace na podnět. Ale je možné jít i cestou kontrapodmiňování, což je spojení nepříjemného podnětu s příjemným, tedy např. právě pamlskem. Samozřejmě nelze cpát vyděšenému psu pamlsek či se ho snažit přimět ke hře, ale je nutno začít na takové intenzitě podnětu, kterou pes dává (ono si to lze představit jako "naklikání" psa, což je první krok při používání klikru).

Hlavně je nutno toto cíleně a řízeně trénovat a ne se o něco snažit až v neovlivnitelném reálu.

Všem děkuji za příspěvky, taky jsem si říkala jestli to nesouvisí s tím, že dospěla. Začneme ještě víc chodit do města, té pouti využíváme, chodíme se tam koukat na poníky, to jí nevadí.
Jak psala Ollie, když je doma tak je v klidu.

A máte nějakou konkrétní aplikaci?

Jinak jak uvádíte běžný hluk jako vysavač, auta apod. to je v klidu. Je to už a od léta a tyhle věci neřeší, chodíme třeba přes most, jeden kamión za druhým těsně vedle nás a to nic. Spíš ty rány ahhlavně v místech, kde je ticho (louka, les) to vadí víc. Spíš si tak říkám co udělat v situaci, když uz se lekne. Jakmile táhne a my stále jdeme mám pocit, že jí tím podporuju. Byli by tedy lepší třeba ve městě si sednout na lavičku a snažit se jí zaujmout? Hledat ňamku v taštičce nebo tak. Stejně na louce, zastavit se a třeba hledat v trávě myš? Nebo je to špatný nápad?

Iliena napsal(a):
Jinak jak uvádíte běžný hluk jako vysavač, auta apod. to je v klidu. Je to už a od léta a tyhle věci neřeší, chodíme třeba přes most, jeden kamión za druhým těsně vedle nás a to nic. Spíš ty rány ahhlavně v místech, kde je ticho (louka, les) to vadí víc. Spíš si tak říkám co udělat v situaci, když uz se lekne. Jakmile táhne a my stále jdeme mám pocit, že jí tím podporuju. Byli by tedy lepší třeba ve městě si sednout na lavičku a snažit se jí zaujmout? Hledat ňamku v taštičce nebo tak. Stejně na louce, zastavit se a třeba hledat v trávě myš? Nebo je to špatný nápad?

Bylo by lepší jí dodat odvahy, oslovit, dotknout se, dovolit fyzický kontakt, navázat na sebe. Ideální situace - něco bouchne a ona se podívá na vás, když vy to nějak bagatelizujete komentářem proneseným v určitém tónu, tak klid, nic se neděje. Nevažte to na pamlsky nebo hry, ale na to, aby kopírovala vaše chování.

To nevšímání si toho není dobrá cesta - nikam jí to nevede, nic jí to neučí. Cesty nechat psa, aby si na to přišel sám, jsou pro něj stresující a trvají dlouho. Při dobré vazbě na vás bude problém brzy vyřešen.

Ilieno, velmi dobré je TO pojmenovat, přiřadit k TOMU povel (říkám "bumík"..."v pořádku"), jako součást návyku. Tím pojmenováním se z neznámého stane známé, ona sice neví, co to je, ale naučí se, že s oním "povelem", resp. po povelu přijde něco pozitivního (pamlsek, hra...) respektive nepřijde nic negativního, čeho by se musela bát.

"když vy to nějak bagatelizujete komentářem proneseným v určitém tónu, tak klid, nic se neděje"
taková okecávačka je skutečně důležitý nástroj.

Ted jsem lehce zmatená. Ja tedy na ní mluvím, když se bojí, prostě melu: " no jo, někdo střílí, ale to nic není zlato, to je daleko bla bla..." mluvím klidným tónem. Ale pokud jdeme, tak táhne dopředu, sice se na mě otočí, když na ní zavolám, ale hned se zas rozejde a nevnímá. Proto jsem myslela, že zastavit se by bylo lepší, mohla by mě vnímat víc.

Lliena, ale však to není o tom, jestli jdete nebo stojíte (někteří psi takový stres např. vyběhají, můžeš zkusit), ale o tom, že ji neignoruješ, ale nějak komunikujete. Co konkrétně s ní budeš dělat už musíš vycítit sama (na co bude lépe reagovat)

Na tohle je taky dobrý nějaký pohodový psí parťák.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lliena, ale však to není o tom, jestli jdete nebo stojíte (někteří psi takový stres např. vyběhají, můžeš zkusit), ale o tom, že ji neignoruješ, ale nějak komunikujete. Co konkrétně s ní budeš dělat už musíš vycítit sama (na co bude lépe reagovat)

Na tohle je taky dobrý nějaký pohodový psí parťák.

Mám pocit, že během ji v tom podpořím, budeme zkoušet co bude lepší, na co mě bude víc vnímat.
Psi parťačku máme, ta se nebojí, vídáme se často. Včera na zahradě když byli spolu a u sousedů jim spadl sud, tak si toho ani nevšimla. Ale když jsme byli všichni u řeky a padla rána, tak se bála...
No, jsem zvědavá jak nám to půjde jo. Nechci aby se zbytečně bála.

hmn_: Také osobně raději pamlskuji, než postupně zvykám, ale už dvakrát se mi stalo, že po radě přes PC (mimochodem také v případě strachu ze zvuku) se situace kvůli špatnému načasování otočila = pes si nespojil negativní s příjemným, ale naopak podání jídla s ránou. V prvním případě se pes po dostání mňamky vždy otočil, co se bude dít. V druhém případě (u opravdové bázlivky) si fena spojila zvuk s rukou s jídlem a začala se bát i pohlazení. Ale to už byl fakt extrém. Každopádně od té doby vždy druhým radím raději zvykačku. Ta na rozdíl od kontrapodmiňování funguje vždy.

Když už odměňovat jídlem, tak jen rozsypat pamlsky po zemi a ne z ruky. Může se tím hodně napravit, ale také hodně zkazit.

To samé se týká společného povelu pro ránu a pamlsek. U psa může bohužel převážit špatný zážitek a budete mít vytvořené jen děsivé slovo.

scylla: Nevšímání platí jen u tréninku, který by pro psa stresující být neměl. Při nácviku je správná reakce díky tlumení a kontrolování zvuku zaručená a pes tím sám získá mnohem více sebevědomí, než když ho k tomu Vy povedete. Mimochodem nulová reakce na psa i zvuk je také ukazování správné cesty = pro Vás je rána tak běžná, že Vám ani nenapadne řešit, že by se toho někdo mohl děsit.

Pokud se pes v terénu při "zvukové nehodě" bojí a nevidí, neslyší ani svého majitele, tak ukazování správné cesty nemá sice už moc smysl, ale je asi jediným možným řešením. Málokterý vyděšený pes se bohužel otočí a čeká, co mu řeknete - většinou jen mizí pryč.

Iliena: Běh je opravdu podpora strachu. Vy běžíte se psem pryč od zdroje = bojíte se také a nejste zdrojem klidného chování.

Pokud máte Android, tak já začínám většinou s aplikací jménem "Ohňostroj & Firecracker Zvuky", ale je jich vážně velké množství. Čím více druhů budete pouštět, tím lépe. Nemusejí to být jen ohňostroje, ale i bouřky, střelba, exploze a další.

Díky zkusím se na ně podívat. Ono jedna věc je trénovat a druhá, že ven chodit nepřestaneme, takže situce, že někde něco bouchne může nastat kdykoliv. A o to mi jde, jak se nejlépe v té nečekané situaci zachovat. Na to ale asi budu muset přijít "za pochodu".

Iliena napsal(a):
Díky zkusím se na ně podívat. Ono jedna věc je trénovat a druhá, že ven chodit nepřestaneme, takže situce, že někde něco bouchne může nastat kdykoliv. A o to mi jde, jak se nejlépe v té nečekané situaci zachovat. Na to ale asi budu muset přijít "za pochodu".

Rány v terénu budete muset nějak zvládnout. Rovnou počítejte s tím, že venku to zpočátku dobré nebude. Nereagujte uklidňováním nebo bojácně + procházku ukončete vždy, až bude pesan v pohodě.

U nás je celá pouť (včetně ran, poníků i tvarů atrakcí), vítanou socializací a na závěr nás čeká ohňostroj, který zkusíme trávit sice na vzdálenějším bezpečném místě, ale tentokrát už venku. Vám přeji, ať toto celé bouchací období až do konce roku přežijete bez zbytečného stresu.

Díky.
U nás bude ohňostroj zítra v 10 večer. To ale budeme doma, tak snad to bude v klidu.

Iliena napsal(a):
Díky zkusím se na ně podívat. Ono jedna věc je trénovat a druhá, že ven chodit nepřestaneme, takže situce, že někde něco bouchne může nastat kdykoliv. A o to mi jde, jak se nejlépe v té nečekané situaci zachovat. Na to ale asi budu muset přijít "za pochodu".

Je to trochu mimo téma, ale teď ve feniných sedmi letech jsme narazili na věc, která fenu vyděsila...vlající závěs v okně, dřív tam byli jen rolety, záclony nemáme, nikdy to neviděla...nakráčela si to do kuchyni a v tom průvan nadzvedl závěs a moje odvážná a neohrožená psí holka stáhla ocas a zdrhla...a pak jen opatrně načuhovala...
no co vám budu povídat, závěs ode mne dostal vyhubováno, pořádně jsem ho zbila, fenu přivolala a pořádně jí u vzpínajícího se závěsu prokrmila piškotama a vždycky když závěs zavlál, tak jsem ho pořádně přetáhla a okřikla...zadařilo se, na závěs přestala reagovat...maximálně, když závěs "hodně zlobí", tak štěkne na mě a podívá se směrem k oknu, jako by říkala "hele, koukej si ho srovnat..!"
Vím je to jiné závěs je hmatatelná věc, nic imaginárního...ale u psa, který se trochu bojí ohňostroje i v domě, postupuju stejně...někde bouchne rachejtle a já řeknu "petarda...tak honem jdeme pro piškotek"...pes už je na tom tak, že okamžitě po dělobuchu letí do kuchyně ke špajzu, protože je čas na piškotek...a to samý venku...slyší petardu a už se dožaduje odměny, takže ode mne následuje pochvala, jakejže to je statečnej psí kluk a dostane odměnu...ale jestli je to správně nevím, jsem ráda, že to u mě funguje a že se pes už nebojí...

S tím závěsem to je super .
Na zítra máme v plánu nadšeně u okna sledovat světýlka, smát se tomu a mít z toho srandu. Venku budu improvizovat a uvidíme.

Jsem z toho trochu přešlá, mám pocit, že jsem něco zanedbala nebo zkazila . Na druhou stranu jsme ji od mala brali všude možně, na frekventovaný most, ke stavbě kde rámusili stroje, do skate parku kde děti skákali na dutých rampách, k letišti kde vzlétají malá letadla atd. no a stejně se teď bojí...

Nebuďte, určitě to zvládnete. Není možná předem připravit psa na všechno, co ho v životě potká. Je ale možné navázat takový vztah s ním, že díky tomu v podstatě všechno zvládne.

Dovolim si oponovat. Z bazliveho a nervozniho psa NIKDY a NIKDO neudela sebevedomeho flegmatika.jen se ten strach da trochu potlacit, castecne vasim chovanim (co jancis, nic se nedeje, jdeme dal) pri pripadne mirnejsi reakci. Castecne poslusnosti, castecne hrou, Proste z vasi strany naprosty klid (nikdy konejseni, uklidnovani) a vase reakce dle potreby, coz jako laik asi tezko zvladnete. Prusvih je, ze muzete trenovat a odnaucovat a pak nekde neco bouchne a muzete zacit znovu. Ne zbytecne je strach ze strelby vada vylucujici z chovu.

No tak bohužel budu odnaučovat pořád znovu, přeci se nebudu se složenýma rukama koukat jak se bojí.
Ale evidentně se bojí jen určitých zvuků, ne každého kraválu. Příklad: dnes jsme šli nejprve městem kolem pouti, rachot jako blázen a byla v klidu, ještě koukala co to tam ve vzduchu lítá za věci. Pak jsme procházeli pod mostem, nad námi rána od kamionu, opět nic, ani nezaváhala. Proběhla se se psí kámoškou u řeky a pak jsme pokračovali dál. Akorát jsme podcházeli pod železničním mostem a co čert nechtěl - vlak. Rachot takový, že i mě se naježili všechny chlupy, samozřejmě se lekla a uskočila. Tak jsem si dřepla na bobek a začla jsem povídat "Tarinko, koukej. Vlak, ten máš přeci ráda a teď takhle zblízka a bla bla..." vlak odjel ještě jsem pronesla s úsměvem pár vět a vyrazili jsme dál, už naprosto v klidu. Až jsem byla překvapená. Proběhly jsme se ještě po louce a zamířily domů. Cestou jsme potkali asi 3 kluky co tam skákaly na skatech, no byly to takový divný rány. To už jsem viděla, že znejistěla, stáhla uši i ocas. Tak místo aby jsme šli skrz ně, šli jsme kolem nich. Bylo vidět, že se bojí, ale nevypla, na povely reagovala, takže jsme prošli kolem a za chvíli už byla zase v pohodě. No a na závěr, už jsme byli skoro u naší ulice, když se ozvala slabounká rána (z azyláku, tam je pořád kravál) ne hlasitější než tlesknutí a to ji polekalo nejvíc. Tak tomu tedy moc nerozumím

Jednou nám přesně za zády pustila houkačku kolemjedoucí sanitka - se mnou to málem švihlo a pes se ani neohlédnul a čmuchal dál. Je schopen si prohlédnout sbíječku v akci z 10 cm, vlak na přejezdu taky. Strašně ho baví prokusovat nafukovací balónky, jak mu to práskne u tlamy (1ks/30sec, dost drahá záležitost, narozky apod. :). Pak z dálky uslyší tlumenou petardu, neví a jde se ke mě nechat zachránit. Asi opravdu neznámý zdroj. Jinak skejťáky by lovil, ti mu opravdu nevadí. :D.

anonymx napsal(a):
Dovolim si oponovat. Z bazliveho a nervozniho psa NIKDY a NIKDO neudela sebevedomeho flegmatika.jen se ten strach da trochu potlacit, castecne vasim chovanim (co jancis, nic se nedeje, jdeme dal) pri pripadne mirnejsi reakci. Castecne poslusnosti, castecne hrou, Proste z vasi strany naprosty klid (nikdy konejseni, uklidnovani) a vase reakce dle potreby, coz jako laik asi tezko zvladnete. Prusvih je, ze muzete trenovat a odnaucovat a pak nekde neco bouchne a muzete zacit znovu. Ne zbytecne je strach ze strelby vada vylucujici z chovu.

Já si nemyslím, že by někdo chtěl dělat sebevědomého flegmatika, ale chce jen a prostě naučit psa tyto situace zvládnout ustát, neplašit se.
Nevím, proč by šikovný laik tohle nemohl zvládnout.
Sousedovic dcera je hluchoněmá... pořídila si psa... spousta moudrých tvrdila, že to nedá. Stačilo ji nasměrovat, "říct" = ukázat jí pár základních věcí, dát jí něco přečíst a poslat ji na šikovnej cvičák. A? Dnes má psa naprosto v pohodě zvládnutého.

anonymx napsal(a):
Dovolim si oponovat. Z bazliveho a nervozniho psa NIKDY a NIKDO neudela sebevedomeho flegmatika.jen se ten strach da trochu potlacit, castecne vasim chovanim (co jancis, nic se nedeje, jdeme dal) pri pripadne mirnejsi reakci. Castecne poslusnosti, castecne hrou, Proste z vasi strany naprosty klid (nikdy konejseni, uklidnovani) a vase reakce dle potreby, coz jako laik asi tezko zvladnete. Prusvih je, ze muzete trenovat a odnaucovat a pak nekde neco bouchne a muzete zacit znovu. Ne zbytecne je strach ze strelby vada vylucujici z chovu.

Znám nejméně 15 psů, kteří se strachy choulili na zemi a nechtěli ani chodit a dnes jsou z nch psi, kteří jsou v pohodě a žijí se svými osvojiteli, chodí bez vodítka a běžný život zvládají v naprosté pohodě.

Paní to v pohodě zvládne, není třeba dělat ze všeho vědu. Život se žije, nedá se natrénovat.

Iliena napsal(a):
No tak bohužel budu odnaučovat pořád znovu, přeci se nebudu se složenýma rukama koukat jak se bojí.
Ale evidentně se bojí jen určitých zvuků, ne každého kraválu. Příklad: dnes jsme šli nejprve městem kolem pouti, rachot jako blázen a byla v klidu, ještě koukala co to tam ve vzduchu lítá za věci. Pak jsme procházeli pod mostem, nad námi rána od kamionu, opět nic, ani nezaváhala. Proběhla se se psí kámoškou u řeky a pak jsme pokračovali dál. Akorát jsme podcházeli pod železničním mostem a co čert nechtěl - vlak. Rachot takový, že i mě se naježili všechny chlupy, samozřejmě se lekla a uskočila. Tak jsem si dřepla na bobek a začla jsem povídat "Tarinko, koukej. Vlak, ten máš přeci ráda a teď takhle zblízka a bla bla..." vlak odjel ještě jsem pronesla s úsměvem pár vět a vyrazili jsme dál, už naprosto v klidu. Až jsem byla překvapená. Proběhly jsme se ještě po louce a zamířily domů. Cestou jsme potkali asi 3 kluky co tam skákaly na skatech, no byly to takový divný rány. To už jsem viděla, že znejistěla, stáhla uši i ocas. Tak místo aby jsme šli skrz ně, šli jsme kolem nich. Bylo vidět, že se bojí, ale nevypla, na povely reagovala, takže jsme prošli kolem a za chvíli už byla zase v pohodě. No a na závěr, už jsme byli skoro u naší ulice, když se ozvala slabounká rána (z azyláku, tam je pořád kravál) ne hlasitější než tlesknutí a to ji polekalo nejvíc. Tak tomu tedy moc nerozumím

Podle mého názoru jste jednala v pohodě a dobře. To poslední bych okomentovala - co děláš, nic se neděja.... A příště bych kluky požádala, jestli by se nemohla se skaty seznámit. Vzít do ruky, strčit do něj vy, bouchnout s ním o chodník vy, nechat očuchat, okomentovat, přátelsky se s kluky pobavit a v klidu odejít.

scylla napsal(a):
Bylo by lepší jí dodat odvahy, oslovit, dotknout se, dovolit fyzický kontakt, navázat na sebe. Ideální situace - něco bouchne a ona se podívá na vás, když vy to nějak bagatelizujete komentářem proneseným v určitém tónu, tak klid, nic se neděje. Nevažte to na pamlsky nebo hry, ale na to, aby kopírovala vaše chování.

To nevšímání si toho není dobrá cesta - nikam jí to nevede, nic jí to neučí. Cesty nechat psa, aby si na to přišel sám, jsou pro něj stresující a trvají dlouho. Při dobré vazbě na vás bude problém brzy vyřešen.

Neumím si představit používat vaši metodu - podle mne výsledky se buď nedostaví vůbec (stále posiluji to, že střelba je něco mimořádného, sice nedávám pamlsky, ale komentáře), nebo si možná i zvykne, ale za jakou dobu?
Pokud mám psa, který se bojí střelby, vezmu ho na střelnici. Nejlépe ještě se psem, který se nebojí. Nejprve jsme daleko, postupně se přibližujeme. Nic nekomentuji, psa nechválím, neodměňuji. Věřte tomu, že na takových střeleckých závodech je odpoledne v klidu už každý pes, protože pochopí, že sice to bouchání je nepříjemné, ale v podstatě se nic neděje.

Jeden z mých psů se také bál ran, vzala jsem ho na hon, sice po první ráně neutekl, ale ploužil se 50 m za mnou, nepracoval. Na třetím honě se přestal bát a na čtvrtém začal sám od sebe i nosit zvěř! A to jsem ho aport neučila. Viděl ostatní psy a pochopil. Kam bych se dostala s nějakými proslovy? Dnes je z toho psa normální, lovecky využitelný pes, který se neskutečně těší na každý lov a střelba jej nechává zcela chladným.
Už štěňata tahám s sebou na střelnice, hony, apod. Nepouštím je z vodítka, (štěně také na honě stejně není nic platné), aby náhodou neutekly, ale jinak je jen pozoruji. Ještě žádný pes si z této metody neodnesl bázlivost ke střelbě - naopak! Vytrvalá střelba je rozhodně naučí víc, než rána sem tam občas. Pokud zvládnou střelnici, potom je jednotlivá rána už také nerozhodí.

Proto říkám, že nejlepší je "léčba šokem". Jasný, pes je třeba ve stresu, ale ve stresu je čas od času i každé zvíře v přírodě. Nemáme přece pokojové květinky, ne? Navíc pes je ve stresu jen pár hodin, potom si zvykne. Ale s vaším přemlouváním bude ve stresu pokaždé, když uslyší ránu - pořád bude čekat, co bude dál - proslov?

scylla napsal(a):
Podle mého názoru jste jednala v pohodě a dobře. To poslední bych okomentovala - co děláš, nic se neděja.... A příště bych kluky požádala, jestli by se nemohla se skaty seznámit. Vzít do ruky, strčit do něj vy, bouchnout s ním o chodník vy, nechat očuchat, okomentovat, přátelsky se s kluky pobavit a v klidu odejít.

Díky za radu hned jak skončí pouť zajdeme zase do skateparku (teď je tam pusto). Včera se jsem z toho měla vcelku dobrý pocit, nevypla mi tak aby nevnímala.

"Neumím si představit používat vaši metodu"
podpora a vedení ze strany psovoda je funkční, ale nemusí to stačit

"Proto říkám, že nejlepší je "léčba šokem". "
viz "Metody nápravy na bázi podnětu - spouštěče", bod 8) Zahlcení podnětem
http://www.treninkjerozhovor.cz/data/besedoseminar_JAK_ODNAUCIT_texttxt15057.pdf.

Edit: Tamtéž se llieno dočteš, že nejúčinnější bude desenzitizace ve spojení s kontrapodmiňováním, tedy psici pouštět zvuky doma místo rádia + aktivně a cíleně trénovat, že nárazový zvuk = fajn. Čím větší problém má pes, tím podstatnější je ten aktivní nácvik. Každodenní.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Neumím si představit používat vaši metodu"
podpora a vedení ze strany psovoda je funkční, ale nemusí to stačit

"Proto říkám, že nejlepší je "léčba šokem". "
viz "Metody nápravy na bázi podnětu - spouštěče", bod 8) Zahlcení podnětem
http://www.treninkjerozhovor.cz/data/besedoseminar_JAK_ODNAUCIT_texttxt15057.pdf.

Edit: Tamtéž se llieno dočteš, že nejúčinnější bude desenzitizace ve spojení s kontrapodmiňováním, tedy psici pouštět zvuky doma místo rádia + aktivně a cíleně trénovat, že nárazový zvuk = fajn. Čím větší problém má pes, tím podstatnější je ten aktivní nácvik. Každodenní.

Díky moc za odkaz, teď jsem v práci, ale doma přečtu. Taky stáhnu ty zvuky a budeme na tom pracovat

koňadra napsal(a):
Neumím si představit používat vaši metodu - podle mne výsledky se buď nedostaví vůbec (stále posiluji to, že střelba je něco mimořádného, sice nedávám pamlsky, ale komentáře), nebo si možná i zvykne, ale za jakou dobu?
Pokud mám psa, který se bojí střelby, vezmu ho na střelnici. Nejlépe ještě se psem, který se nebojí. Nejprve jsme daleko, postupně se přibližujeme. Nic nekomentuji, psa nechválím, neodměňuji. Věřte tomu, že na takových střeleckých závodech je odpoledne v klidu už každý pes, protože pochopí, že sice to bouchání je nepříjemné, ale v podstatě se nic neděje.

Jeden z mých psů se také bál ran, vzala jsem ho na hon, sice po první ráně neutekl, ale ploužil se 50 m za mnou, nepracoval. Na třetím honě se přestal bát a na čtvrtém začal sám od sebe i nosit zvěř! A to jsem ho aport neučila. Viděl ostatní psy a pochopil. Kam bych se dostala s nějakými proslovy? Dnes je z toho psa normální, lovecky využitelný pes, který se neskutečně těší na každý lov a střelba jej nechává zcela chladným.
Už štěňata tahám s sebou na střelnice, hony, apod. Nepouštím je z vodítka, (štěně také na honě stejně není nic platné), aby náhodou neutekly, ale jinak je jen pozoruji. Ještě žádný pes si z této metody neodnesl bázlivost ke střelbě - naopak! Vytrvalá střelba je rozhodně naučí víc, než rána sem tam občas. Pokud zvládnou střelnici, potom je jednotlivá rána už také nerozhodí.

Proto říkám, že nejlepší je "léčba šokem". Jasný, pes je třeba ve stresu, ale ve stresu je čas od času i každé zvíře v přírodě. Nemáme přece pokojové květinky, ne? Navíc pes je ve stresu jen pár hodin, potom si zvykne. Ale s vaším přemlouváním bude ve stresu pokaždé, když uslyší ránu - pořád bude čekat, co bude dál - proslov?

No, já bych zase nepoužívala nikdy vaše metody.

scylla napsal(a):
No, já bych zase nepoužívala nikdy vaše metody.

A takto má být! Metody jsou různé, jako jsou různí majitelé i různí psi. Co platí na jednoho, nemusí platit na druhého. Nějaký majitel třeba je schopen použít i EO a psa má srovnaného za 14 dní, další toho schopen není, tak psa přemlouvá a domlouvá mu půl roku a nakonec (třeba) stejně rezignuje a vodí psa na řemenu celý jeho život. Každý si tudíž musí vybrat, co mu vyhovuje a co přinese výsledek.

Ještě tak přemýšlím, jestli je to opravdu zvuky. Protože to vypadá, že dopoledne a přes den je úplně v pohodě, ale na večer (což je teď zhruba doba co se vracíme z procházky) je ostražitá až nervózní.
Pamatuju si, že stejný problém jsme měli i loni. Takhle začátkem podzimu, kdy jsme se vracely domů za šera se bála, bála se i tmy. To nechtěla být ani na zahradě. Nějakou dobu trvalo, než si na to zvykla, ale pak nebyl problém chodit na procházky za tmy.

Iliena napsal(a):
Ještě tak přemýšlím, jestli je to opravdu zvuky. Protože to vypadá, že dopoledne a přes den je úplně v pohodě, ale na večer (což je teď zhruba doba co se vracíme z procházky) je ostražitá až nervózní.
Pamatuju si, že stejný problém jsme měli i loni. Takhle začátkem podzimu, kdy jsme se vracely domů za šera se bála, bála se i tmy. To nechtěla být ani na zahradě. Nějakou dobu trvalo, než si na to zvykla, ale pak nebyl problém chodit na procházky za tmy.

Vidí dobře? Není to očima? Měla jsem na chvíli berňulku, která se chovala podobně jako ta vaše, prošla spoustou cvičáků, i tzv. poztivní motivace a nic se nelepšilo. Byla jsem tam na konzultaci a když jsem viděla trošku jiné držení hlavy, napadlo mě, že drží hlavu jako lidé, kteří špatně vidí. Šli s ní ke specialistovi, dostali léky na nitrooční tlak a pak ještě nějaké a do dvou měsíců bylo po problému.

scylla napsal(a):
Vidí dobře? Není to očima? Měla jsem na chvíli berňulku, která se chovala podobně jako ta vaše, prošla spoustou cvičáků, i tzv. poztivní motivace a nic se nelepšilo. Byla jsem tam na konzultaci a když jsem viděla trošku jiné držení hlavy, napadlo mě, že drží hlavu jako lidé, kteří špatně vidí. Šli s ní ke specialistovi, dostali léky na nitrooční tlak a pak ještě nějaké a do dvou měsíců bylo po problému.

Řekla bych, že vidí dobře. Nikdy mi nedala důvod myslet si, že vidí špatně nebo jen hůř. Hlavu nenatáčí, je přesná... nemyslím, že by to bylo očima. Začátkem října půjdeme na kontrolní rentgen s tím naštípnutým ocasem, tak se můžu veta zeptat.

Https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/416177-bratislava-zakazala-pyrotechniku-zakaz-plati-i-na-silvestra.html

Je to zhruba měsíc, co jsem zakládala tohle téma, tak napíšu jak to s námi vypadá. Třeba si to někdy přečte někdo s podobným "problémem".
Fena je naprosto v klidu. O víkendu jsme byli v lese na houbách: ticho, klid a v dálce se ozvala střelba myslivců, fena se podívala tím směrem a pak si vesele čmuchala dál. Včera na zahradě: o ulici vedle někdo házel petardy (asi 10 ran), fena nic, ani neotočila hlavu. Dnes na procházce: zahrádkáři kousek od nás házeli asi nějaké plechy, rány jako blázen, fena nic . To jen tento týden, minulý už ani nevím kde co bouhalo
Dumali jsme nad tím doma horem dolem a v našem případě asi nešlo o strach, který se dostavil po dosažení dospělosti, ale pravděpodobně o souhru několika okolností. Zhruba týden po tom co jsem založila tohle téma jsme museli po roce nechat vymáčknout žlázky (když je měla plné prvně byla hrozně nervózní). V době kdy její strach začal se jí dost změnil režim, přítel po tři čtvrtě roce začal střídat ranní a odpolední směnu (do té doby měl pouze ranní) no a já měla v práci problémy a patrně jsem si to přinesla i domů (byla jsem asi 2 týdny dost na nervy).
Takže toho bylo asi moc i na ní a projevilo se to nervozitou tím strachem z neznámých ran.

Snad nám ten klid už vydrží

Iliena napsal(a):
Je to zhruba měsíc, co jsem zakládala tohle téma, tak napíšu jak to s námi vypadá. Třeba si to někdy přečte někdo s podobným "problémem".
Fena je naprosto v klidu. O víkendu jsme byli v lese na houbách: ticho, klid a v dálce se ozvala střelba myslivců, fena se podívala tím směrem a pak si vesele čmuchala dál. Včera na zahradě: o ulici vedle někdo házel petardy (asi 10 ran), fena nic, ani neotočila hlavu. Dnes na procházce: zahrádkáři kousek od nás házeli asi nějaké plechy, rány jako blázen, fena nic . To jen tento týden, minulý už ani nevím kde co bouhalo
Dumali jsme nad tím doma horem dolem a v našem případě asi nešlo o strach, který se dostavil po dosažení dospělosti, ale pravděpodobně o souhru několika okolností. Zhruba týden po tom co jsem založila tohle téma jsme museli po roce nechat vymáčknout žlázky (když je měla plné prvně byla hrozně nervózní). V době kdy její strach začal se jí dost změnil režim, přítel po tři čtvrtě roce začal střídat ranní a odpolední směnu (do té doby měl pouze ranní) no a já měla v práci problémy a patrně jsem si to přinesla i domů (byla jsem asi 2 týdny dost na nervy).
Takže toho bylo asi moc i na ní a projevilo se to nervozitou tím strachem z neznámých ran.

Snad nám ten klid už vydrží

Dopadlo to výborně. To Vám přeji.