Labrador na agility

Naprostý souhlas s habe.

U větších a těžších psů při tomto sportu velmi trpí zápěstí a záprstí (teda nejen u velkých a těžkých, ale u všech! Ovšem u těch malých se to poškození ukáže později). Psí tlapka není stavěná na tento typ zátěže a je tím významně přetěžována. Samozřejmě, někde si čas od času skočit ještě žádného úpsa nezabilo, jako pravidelná sportovní aktivita je to zaručená cesta k chromému, bolavému zvířeti.

Zadavatelka snad nemá na mysli žádnou profi sportovní kariéru... a že by nějaký rekreační trénink agility byl zaručenou cestou k chromému psovi mi moc nepřidej. Na parkur se beztak jako většina lidí dostane (když to přeženu) maximálně 3x do týden. Přesto souhlasím, že s labíkem bych do toho nešla. Pokud Vás agility zaujalo, můžete trénovat ve stylu hoopers i na normální trati a nebo zkusit někam zajet na degility.

asurwic napsal(a):
Zadavatelka snad nemá na mysli žádnou profi sportovní kariéru... a že by nějaký rekreační trénink agility byl zaručenou cestou k chromému psovi mi moc nepřidej. Na parkur se beztak jako většina lidí dostane (když to přeženu) maximálně 3x do týden. Přesto souhlasím, že s labíkem bych do toho nešla. Pokud Vás agility zaujalo, můžete trénovat ve stylu hoopers i na normální trati a nebo zkusit někam zajet na degility.

A Vám připadá řekněme hodina skokového tréninku třikrát týdně jako vhodná, přirozená zátěž pro psí nohy a páteř? Neryju a nechci se hádat, ale trvám na tom, že poškození psích zápěstí a záprstí jsou u tohoto sportu hodně závažná, mnohdy až neřešitelná. Fakt, že psi nedávají najevo, že je to bolí, ještě neznamená, že jsou jejich tlapky v pořádku. Je to v podstatě totéž jako u koní - neznám jediného aktivního parkurového koně, který by měl dlouhodobě zdravé klouby. Lidi je totiž používají ke sportovní aktivitě, na kterou nejsou jejich těla stavěná.

Já bych se toho nebála. Jen bych upravila výšku překážek někam mezi small a médium. Ať tolik neskáče, ale furt si hezký zabeha.

Tedysek napsal(a):
Já bych se toho nebála. Jen bych upravila výšku překážek někam mezi small a médium. Ať tolik neskáče, ale furt si hezký zabeha.

Já bych do toho s větším psem (jako je labrador) nešla ani se sníženými překážkami. Fyzikální zákony neoblafnete a vedle přetěžování kloubů při dopadu trpí i klouby při rychlých otočkách, kterých je v agility víc než dost.

blackberry napsal(a):
Já bych do toho s větším psem (jako je labrador) nešla ani se sníženými překážkami. Fyzikální zákony neoblafnete a vedle přetěžování kloubů při dopadu trpí i klouby při rychlých otočkách, kterých je v agility víc než dost.

Toho bych se zas tak nebála. Pes taky při procházkách a pod se sem tam rychle otočí. A když jednou do týdne si zabeha není nic proti ničemu. To už mi přijde horší když pes na obranach že dvou metrů skočí na rukáv a pak za hubu ještě v letu s ním figurant točí. Nevím jestli to je běžnou praxí nebo ne, ale už jsem to mnohokrát viděla. To už by pes nesměl sejít ani schody. Tam trpí klouby o dost víc pokud to sejde několikrát denně.

Dasvo napsal(a):
A Vám připadá řekněme hodina skokového tréninku třikrát týdně jako vhodná, přirozená zátěž pro psí nohy a páteř? Neryju a nechci se hádat, ale trvám na tom, že poškození psích zápěstí a záprstí jsou u tohoto sportu hodně závažná, mnohdy až neřešitelná. Fakt, že psi nedávají najevo, že je to bolí, ještě neznamená, že jsou jejich tlapky v pořádku. Je to v podstatě totéž jako u koní - neznám jediného aktivního parkurového koně, který by měl dlouhodobě zdravé klouby. Lidi je totiž používají ke sportovní aktivitě, na kterou nejsou jejich těla stavěná.

Nedovedu si představit psa, který by hodinu v kuse dokázal se zájmem, rychlostí a soustředěním se na cestu skákat a nic takového k agility fakt ani nepatří. Ve většině tréninků si pes zaskáče dva, tři parkury a pak už se dělá hlavně technika (otočky, rozlišování, obíhání, vysílání, probíhání... všechno jen do skoček bez laťky - do branek). Jednak z důvodu té zátěže na klouby a jednak z důvodu, že chceme, aby hafan byl zvyklý makat a soustředit se a ne aby během chvíle odpadl. Samozřejmě, pokud by teoreticky tu hodinu předváděl skoky (tedy hlavně ty dopady), tak ano - to by byl zdravotně asi průšvih.

blackberry napsal(a):
Já bych do toho s větším psem (jako je labrador) nešla ani se sníženými překážkami. Fyzikální zákony neoblafnete a vedle přetěžování kloubů při dopadu trpí i klouby při rychlých otočkách, kterých je v agility víc než dost.

Otočky jsou jen tak rychlé, jak je rychlý pes.
Navíc v jedničce jich až zase tak požehnaně není.

Tedysek napsal(a):
Toho bych se zas tak nebála. Pes taky při procházkách a pod se sem tam rychle otočí. A když jednou do týdne si zabeha není nic proti ničemu. To už mi přijde horší když pes na obranach že dvou metrů skočí na rukáv a pak za hubu ještě v letu s ním figurant točí. Nevím jestli to je běžnou praxí nebo ne, ale už jsem to mnohokrát viděla. To už by pes nesměl sejít ani schody. Tam trpí klouby o dost víc pokud to sejde několikrát denně.

To ale vidíte úplně obráceně! To „točení za hubu“ naopak významně šetří psa. uvědomte si, že při svazarmovských obranách pes v plné rychlosti tou hubou narazil do stojícího figuranta... A předsavte si, co dělaly zuby, čelistní klouby, páteř... Musely vstřebat sílu nárazu, veškerou kinetickou energii letících cca 35 - 40 kilo. Šílená prda! To, že se dnes psi prohazují, je neuvěřitelná dřina pro figuranta, náročná na odhad, koordinaci, předvídání... ale pro psa je to jeden z nejšetrnějších způsobů, jak obranu provést.
Naproti tomu, takový intenzivní trénink cousingu nebo agility, to je neskutečný záhul na klouby, kterým nikdo nijak odlehčit nemůže!
V žádném případě nejsem zastáncem psů - povalečů! ale neměli bychom zavírat oči před negativními dopady těchto psích sportů.

Budeme to dělat jen tak pro zábavu, někdy na nějaké noef. závody pojedeme, ale že bych chtěla dělat nějaký vrcholový sport to ne. Spíš mi jde o to aby si pes zabehal a abychom se u toho bavily obě.

Dasvo napsal(a):
To ale vidíte úplně obráceně! To „točení za hubu“ naopak významně šetří psa. uvědomte si, že při svazarmovských obranách pes v plné rychlosti tou hubou narazil do stojícího figuranta... A předsavte si, co dělaly zuby, čelistní klouby, páteř... Musely vstřebat sílu nárazu, veškerou kinetickou energii letících cca 35 - 40 kilo. Šílená prda! To, že se dnes psi prohazují, je neuvěřitelná dřina pro figuranta, náročná na odhad, koordinaci, předvídání... ale pro psa je to jeden z nejšetrnějších způsobů, jak obranu provést.
Naproti tomu, takový intenzivní trénink cousingu nebo agility, to je neskutečný záhul na klouby, kterým nikdo nijak odlehčit nemůže!
V žádném případě nejsem zastáncem psů - povalečů! ale neměli bychom zavírat oči před negativními dopady těchto psích sportů.

Takže pes nesmí ani běhat aby si náhodou neuhnal klouby, ale hubou má udržet odstředivou sílu vlastní váhy, tam je to v pořádku? Běhala jsem se psem co měl skriplou míchu jak po lesích, rozbahnenych polích, tak i agility. A klouby měla až do poslední chvíle v pořádku. Já to vidím reálné, když se pes může drbat na zadku, může jednou za týden dvakrát proběhnout slalom. Když dokáže sejít několikrát denně schody v domě, může skákat min. small skocky. A když dokáže v autobuse dokáže ve stoje balancovat, zvládne houpačku. Nikomu svůj názor nevnucuju, jen říkám ten svůj. Na neof. Závodech jde mnohokrát dat psa do jiné kategorie a to bez problémů.

Dasvo napsal(a):
To ale vidíte úplně obráceně! To „točení za hubu“ naopak významně šetří psa. uvědomte si, že při svazarmovských obranách pes v plné rychlosti tou hubou narazil do stojícího figuranta... A předsavte si, co dělaly zuby, čelistní klouby, páteř... Musely vstřebat sílu nárazu, veškerou kinetickou energii letících cca 35 - 40 kilo. Šílená prda! To, že se dnes psi prohazují, je neuvěřitelná dřina pro figuranta, náročná na odhad, koordinaci, předvídání... ale pro psa je to jeden z nejšetrnějších způsobů, jak obranu provést.
Naproti tomu, takový intenzivní trénink cousingu nebo agility, to je neskutečný záhul na klouby, kterým nikdo nijak odlehčit nemůže!
V žádném případě nejsem zastáncem psů - povalečů! ale neměli bychom zavírat oči před negativními dopady těchto psích sportů.

Právě coursing mi pro spoustu plemen přijde krapet nevhodný. Když pomineme bleskové otočky, tak ty držkopády v plném trysku při zakopnutí, které kolikrát vidím u nás, by mohly někomu zatraceně ublížit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě coursing mi pro spoustu plemen přijde krapet nevhodný. Když pomineme bleskové otočky, tak ty držkopády v plném trysku při zakopnutí, které kolikrát vidím u nás, by mohly někomu zatraceně ublížit.

On k tomu někdy ani není zapotřebí coursing. Když je pes pitomec, tak to zvládá i bez návnady. Já se musím pochlubit, že jsem dneska přišla na to, že ty držkopády v maximální rychlosti můj Trishák dělá naprosto schválně. Po dlouhém prohánění kroužků, které vždy skončilo skokem, chycení v letu a následný kotrmelcem, se mu tato technika tak zalíbila, že když jsme šli domu a já jsem ho přivolávala k sobě, tak se ani neobtěžoval brzdit tlapkami a prostě jen přestal běžet a počkal, až zastaví o hubu. No a aby toho nebylo málo, tak doletěl ke mně a zase se krásným smykem rozplácl. Co by se namáhal a bojoval se setrvačností, když to lze vyřešit třením.

asurwic napsal(a):
On k tomu někdy ani není zapotřebí coursing. Když je pes pitomec, tak to zvládá i bez návnady. Já se musím pochlubit, že jsem dneska přišla na to, že ty držkopády v maximální rychlosti můj Trishák dělá naprosto schválně. Po dlouhém prohánění kroužků, které vždy skončilo skokem, chycení v letu a následný kotrmelcem, se mu tato technika tak zalíbila, že když jsme šli domu a já jsem ho přivolávala k sobě, tak se ani neobtěžoval brzdit tlapkami a prostě jen přestal běžet a počkal, až zastaví o hubu. No a aby toho nebylo málo, tak doletěl ke mně a zase se krásným smykem rozplácl. Co by se namáhal a bojoval se setrvačností, když to lze vyřešit třením.

Ten můj takhle hází tlamu jen v situacích, kdy zrovna letí a já někomu řeknu dobrý den nebo čau. To je zásadní důvod k okamžité brzdě. Strašně rád se vítá se členy smečky, do které zahrnuje i všechny známé. Ne moc velká sranda už je to na schodech v baráku cestou dolů, když slyší, že se někde otevřely ty správné dveře.

Psí "sporty" jako: chytání frisbí (čím výš tím líp), a vis za větev- peška u bulů naprosto nechápu...proč? tudle jsem koukala jak visí kříženec pitostafordoněco na větvi (páník mu jí ochotně ohnul) vypadalo to, že je tam pes oběšený a už se jen klepe...visel dlouho.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psí "sporty" jako: chytání frisbí (čím výš tím líp), a vis za větev- peška u bulů naprosto nechápu...proč? tudle jsem koukala jak visí kříženec pitostafordoněco na větvi (páník mu jí ochotně ohnul) vypadalo to, že je tam pes oběšený a už se jen klepe...visel dlouho.

Co když ho to bavilo?

asurwic napsal(a):
On k tomu někdy ani není zapotřebí coursing. Když je pes pitomec, tak to zvládá i bez návnady. Já se musím pochlubit, že jsem dneska přišla na to, že ty držkopády v maximální rychlosti můj Trishák dělá naprosto schválně. Po dlouhém prohánění kroužků, které vždy skončilo skokem, chycení v letu a následný kotrmelcem, se mu tato technika tak zalíbila, že když jsme šli domu a já jsem ho přivolávala k sobě, tak se ani neobtěžoval brzdit tlapkami a prostě jen přestal běžet a počkal, až zastaví o hubu. No a aby toho nebylo málo, tak doletěl ke mně a zase se krásným smykem rozplácl. Co by se namáhal a bojoval se setrvačností, když to lze vyřešit třením.

Opravdu? Nebo ho už jen nožky nenesou.

Labradora ne, ten se nevleze do rukávu

Nela02 napsal(a):
Budeme to dělat jen tak pro zábavu, někdy na nějaké noef. závody pojedeme, ale že bych chtěla dělat nějaký vrcholový sport to ne. Spíš mi jde o to aby si pes zabehal a abychom se u toho bavily obě.

Myslím že zrovna u tohohle se labrador bavit moc nebude. Ano on to pro vás udělá, tihle psi udělají pro svého pána všechno i kdyby při tom měli vypustit duši. Ovšem měla by jste trošku přihlédnout k tomu na co byl labrador vyšlechtěn a zaměřit se tím správným směrem. Bavit se možná budete vy, on bude jenom dělat to co vy chcete. Pokud chcete aby se bavil pes tak zohledněte že je to lovecký pes a podívejte se na to co se s ním dá dělat a co ho opravdu baví.

Tedysek napsal(a):
Takže pes nesmí ani běhat aby si náhodou neuhnal klouby, ale hubou má udržet odstředivou sílu vlastní váhy, tam je to v pořádku? Běhala jsem se psem co měl skriplou míchu jak po lesích, rozbahnenych polích, tak i agility. A klouby měla až do poslední chvíle v pořádku. Já to vidím reálné, když se pes může drbat na zadku, může jednou za týden dvakrát proběhnout slalom. Když dokáže sejít několikrát denně schody v domě, může skákat min. small skocky. A když dokáže v autobuse dokáže ve stoje balancovat, zvládne houpačku. Nikomu svůj názor nevnucuju, jen říkám ten svůj. Na neof. Závodech jde mnohokrát dat psa do jiné kategorie a to bez problémů.

Na neof. Závodech jde mnohokrát dat psa do jiné kategorie a to bez problémů.

A to je "hrozně fér" vůči ostatním psům v kategorii. Ostatní závodníci mají potom toho "vyvoleného" moc rádi.

Fiona.Praha napsal(a):
Na neof. Závodech jde mnohokrát dat psa do jiné kategorie a to bez problémů.

A to je "hrozně fér" vůči ostatním psům v kategorii. Ostatní závodníci mají potom toho "vyvoleného" moc rádi.

Tak ostatní mají chodit na oficiální závody. Já měla bígla taky ve small a nikomu to nevadilo. Protože každý viděl že tam patří. Zní to blbě, ale kdo to umí, má běhat na oficiálních. A kdo z nějakého důvodu nemůže, je to jako paralympiáda. Aspoň pro me.

Tedysek napsal(a):
Tak ostatní mají chodit na oficiální závody. Já měla bígla taky ve small a nikomu to nevadilo. Protože každý viděl že tam patří. Zní to blbě, ale kdo to umí, má běhat na oficiálních. A kdo z nějakého důvodu nemůže, je to jako paralympiáda. Aspoň pro me.

Pro někoho, kdo měl vyjímku, je to paralympiáda.
Pro jiného, kdo se chce rovnat rovný s rovným, a teprve začíná, to paralympiáda určitě není.

Pro mne - když na to pes z nějakého nemá, nemá to dělat. Má se věnovat tomu, na co má.

Věřte tomu, že když Váš bígl "porazil" yorka nebo čivavu, tak páníčkům těch malých plemen to určitě jedno nebylo. Protože i na neofic. závodech se platí startovné a získávají se poháry, medaile nebo diplomy a vítězství hřeje u srdce stejně jako na oficiálních.

Fiona.Praha napsal(a):
Pro někoho, kdo měl vyjímku, je to paralympiáda.
Pro jiného, kdo se chce rovnat rovný s rovným, a teprve začíná, to paralympiáda určitě není.

Pro mne - když na to pes z nějakého nemá, nemá to dělat. Má se věnovat tomu, na co má.

Věřte tomu, že když Váš bígl "porazil" yorka nebo čivavu, tak páníčkům těch malých plemen to určitě jedno nebylo. Protože i na neofic. závodech se platí startovné a získávají se poháry, medaile nebo diplomy a vítězství hřeje u srdce stejně jako na oficiálních.

Přesně tohle je můj názor, pokud pes na něco nemá tak proč to s ním dělat. Mě by nebavilo kdyby např můj labrador v agility porážel jorky a čivavy, raději se budu těšit s úspěchů na trialech a derby, kde si můžu říct že jsme zabojovali se sobě rovnými nebo dokonce porazili lepší. Z takového poháru mám radost, to je zasloužené. Kdyby se měl v něčem měřit s bišonkem nebo čivavou, z toho bych radost neměla. proč bígla na agility, je to lovecký honič, pes s dobrým nosem, když ne lovecký výcvik jde využít jeho nos, třeba.

Fiona.Praha napsal(a):
Pro někoho, kdo měl vyjímku, je to paralympiáda.
Pro jiného, kdo se chce rovnat rovný s rovným, a teprve začíná, to paralympiáda určitě není.

Pro mne - když na to pes z nějakého nemá, nemá to dělat. Má se věnovat tomu, na co má.

Věřte tomu, že když Váš bígl "porazil" yorka nebo čivavu, tak páníčkům těch malých plemen to určitě jedno nebylo. Protože i na neofic. závodech se platí startovné a získávají se poháry, medaile nebo diplomy a vítězství hřeje u srdce stejně jako na oficiálních.

Neporazil ani yorka ani čivavu. My jsme jeli pro to aby jsme si to užili a ne vyhráli. (Asi stejně pochopitelne, jako když jsme dostali na výstavě VD a já malém plakala radostí, protože podle mě se pes v kruhu snažil jak umel a ten za tu známku nemuze).
Jinak s biglem jde dělat spousta sportu a pokud majitel v něm nechce utvrdit nonstop cuchani venku je jakýkoliv sport bez cuchani pro psa stejně zábavný. Když bordera nemusí jen pás, tak bígl nemusí jen cuchat. Neříkám že by měl zdravy labik soutěžit proti zdravým civavam, ale že tu je možnost aby skákal na nižších skockach.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně tohle je můj názor, pokud pes na něco nemá tak proč to s ním dělat. Mě by nebavilo kdyby např můj labrador v agility porážel jorky a čivavy, raději se budu těšit s úspěchů na trialech a derby, kde si můžu říct že jsme zabojovali se sobě rovnými nebo dokonce porazili lepší. Z takového poháru mám radost, to je zasloužené. Kdyby se měl v něčem měřit s bišonkem nebo čivavou, z toho bych radost neměla. proč bígla na agility, je to lovecký honič, pes s dobrým nosem, když ne lovecký výcvik jde využít jeho nos, třeba.

Myslím si, že bígl má na agility podobně jako york nebo čivava. Proč to s ním dělat? Třeba proto, že ho to baví - věřte, že tací jsou. A spoustě lidí nejde o to "porážet někoho", ale bez chyb a s radostí si ten parkur zaběhnout. Aby se pes zabavil a páníček potěšil.
Je mi jasné, že bígl je honič, já osobně bych si ho proto nepořídila, ale vidím jich kolem sebe dost. Ať byl u těch majitelů motiv k pořízení jakýkoliv, už ho mají doma - a než ho vláčet celý život na vodítku, nevidím důvod, proč ho nezabavit a nezkusit klidně i agi. Každý to nemá nastavené tak, že buď vyhrávat anebo nic, existuje i něco mezi. A co může uškodit úplně nejvíc, jsou sobecké ambice páníčka bez ohledu na potřeby psa - i kdyby to bylo plemeno pro agi jako stvořené.

Tedysek napsal(a):
Neporazil ani yorka ani čivavu. My jsme jeli pro to aby jsme si to užili a ne vyhráli. (Asi stejně pochopitelne, jako když jsme dostali na výstavě VD a já malém plakala radostí, protože podle mě se pes v kruhu snažil jak umel a ten za tu známku nemuze).
Jinak s biglem jde dělat spousta sportu a pokud majitel v něm nechce utvrdit nonstop cuchani venku je jakýkoliv sport bez cuchani pro psa stejně zábavný. Když bordera nemusí jen pás, tak bígl nemusí jen cuchat. Neříkám že by měl zdravy labik soutěžit proti zdravým civavam, ale že tu je možnost aby skákal na nižších skockach.

Labrador asi není vhodný pes na agility a proto tento sport masově nedělají. Očividně jsou na to vhodnější plemena.
Stejně jako např. čivava nebo bišonek nejsou vhodní na coursing, tak ho prostě nedělají.

Jestli Vám přijde fér, že máte bígla, který není schopný nebo ochotný se porovnat se stejně velkými psy a tak potřebujete vyjímku, tak ostatním určitě ne.

Terven napsal(a):
Myslím si, že bígl má na agility podobně jako york nebo čivava. Proč to s ním dělat? Třeba proto, že ho to baví - věřte, že tací jsou. A spoustě lidí nejde o to "porážet někoho", ale bez chyb a s radostí si ten parkur zaběhnout. Aby se pes zabavil a páníček potěšil.
Je mi jasné, že bígl je honič, já osobně bych si ho proto nepořídila, ale vidím jich kolem sebe dost. Ať byl u těch majitelů motiv k pořízení jakýkoliv, už ho mají doma - a než ho vláčet celý život na vodítku, nevidím důvod, proč ho nezabavit a nezkusit klidně i agi. Každý to nemá nastavené tak, že buď vyhrávat anebo nic, existuje i něco mezi. A co může uškodit úplně nejvíc, jsou sobecké ambice páníčka bez ohledu na potřeby psa - i kdyby to bylo plemeno pro agi jako stvořené.

Navíc s biglem lovit takřka nejde. Jejich práce není legální tak lze max. chodit na zkoušky a snad každý myslivec se vysměje majiteli že chce lovit s biglem. Dnes se bere už víceméně jako pes do rodiny. Berou si ho především k dětem, protože i kdyby ho dítě stouralo v očích, bígl nekousne. A výběr aktivit pro psa je tak široký, že proč ho nenechat vyběhat na agi, coursingu a pod? Většinu majitelů bíglů potěší spíš to že pes běhá na volno a nemá proč zdrhnout a domů si dovede unaveného a spokojeného psa, kterému zas o trochu víc věří. Zrovna u tohoto plemene bych řekla že většina běžných majitelů to ocení víc než aby ho učili jen přivolání nebo se dohadovali s myslivcema ať jim pomůže naučit ho lovit. Bocka taky jen nepase, russlove taky jen neloví, jezevčíci taky jen nenorujou a NO taky nedělá jen sportovní a pod. Já nevidím nic špatného na tom že by labik měl skákat nižší skocky a na neof. Si zaběhat třeba mezi medikama. A mít radost ze v jiným prostředí taky hezký běhal a nemusí nutně vyhrát. Spousta agi trenérů doporučuje brát závody jako tréninky a klidné si tam psa opravit či to dřív na trati ukončit. Tak proč by to mělo být jinak? Když nemám ambice běhat na crufts, tak si to se psem prostě uziju... Výhra nevyhra, jsem tak kvůli tomu že mě a psa to baví. Kdyby to bylo jinak, měl by člověk sportovat bez psa a nosit medaile a poháry a pod. To je můj názor. Vždy mě děsí na všemožných akcích, že pes odvede svou práci a sotva ho majitel pochválí, když já se div radostí se psem nevalim po zemi.

Fiona.Praha napsal(a):
Labrador asi není vhodný pes na agility a proto tento sport masově nedělají. Očividně jsou na to vhodnější plemena.
Stejně jako např. čivava nebo bišonek nejsou vhodní na coursing, tak ho prostě nedělají.

Jestli Vám přijde fér, že máte bígla, který není schopný nebo ochotný se porovnat se stejně velkými psy a tak potřebujete vyjímku, tak ostatním určitě ne.

Jo přijde mi normální dělat se psem to co jeho i mě baví. I kdyby to bylo lezení po stromech nebo chytání sněhových vloček. Mého psa bavilo agi i když pro to nebyl stvořen. Já taky nejsem zrozená pro svou práci a dělám ji a dělám ji dobře. I když nemám potřebu být nejlepší na světě. Nikomu to nevadí.

Z toho co píšete mi vyplava jen jedno, žádný plemeno nebylo šlechtění pro agi a coursing. Takže Zrušme tyto sporty, jsou zdraví škodlivé. A o flyballu ani nemluvě. Ať se stydí ti kteří tento sport provozují. Mno tak zpět do reality a jdu radši se psy ven. Tady se na tom neshodneme.

Fiona.Praha napsal(a):
Labrador asi není vhodný pes na agility a proto tento sport masově nedělají. Očividně jsou na to vhodnější plemena.
Stejně jako např. čivava nebo bišonek nejsou vhodní na coursing, tak ho prostě nedělají.

Jestli Vám přijde fér, že máte bígla, který není schopný nebo ochotný se porovnat se stejně velkými psy a tak potřebujete vyjímku, tak ostatním určitě ne.

Proč by snížená kritéria neměla být fér? Velikost psa přece není jediné hledisko - existuje tisíc různých důvodů, proč pes může potřebovat "slevit" z pravidel. Třeba je z množírny, útulku, začal sportovat později, má jakýkoliv hendikep fyzický, psychický...v tom právě vidím smysl neofic. závodů - že si mohou zasoutěžit i psi, kteří by v té "správné" kategorii neměli šanci.
Zavání mi to trochu škatulkováním a netolerancí k jakékoliv odlišnosti, prostě, kdo nezapadne, nemá tu co dělat.
Mimochodem, když někdy vidím spontánně řádit mladé psy, labradory nevyjímaje, tak myslím, že zaběhnutí nižšího parkuru agi je k jejich pohybovému aparátu výrazně šetrnější

Tedysek napsal(a):
Navíc s biglem lovit takřka nejde. Jejich práce není legální tak lze max. chodit na zkoušky a snad každý myslivec se vysměje majiteli že chce lovit s biglem. Dnes se bere už víceméně jako pes do rodiny. Berou si ho především k dětem, protože i kdyby ho dítě stouralo v očích, bígl nekousne. A výběr aktivit pro psa je tak široký, že proč ho nenechat vyběhat na agi, coursingu a pod? Většinu majitelů bíglů potěší spíš to že pes běhá na volno a nemá proč zdrhnout a domů si dovede unaveného a spokojeného psa, kterému zas o trochu víc věří. Zrovna u tohoto plemene bych řekla že většina běžných majitelů to ocení víc než aby ho učili jen přivolání nebo se dohadovali s myslivcema ať jim pomůže naučit ho lovit. Bocka taky jen nepase, russlove taky jen neloví, jezevčíci taky jen nenorujou a NO taky nedělá jen sportovní a pod. Já nevidím nic špatného na tom že by labik měl skákat nižší skocky a na neof. Si zaběhat třeba mezi medikama. A mít radost ze v jiným prostředí taky hezký běhal a nemusí nutně vyhrát. Spousta agi trenérů doporučuje brát závody jako tréninky a klidné si tam psa opravit či to dřív na trati ukončit. Tak proč by to mělo být jinak? Když nemám ambice běhat na crufts, tak si to se psem prostě uziju... Výhra nevyhra, jsem tak kvůli tomu že mě a psa to baví. Kdyby to bylo jinak, měl by člověk sportovat bez psa a nosit medaile a poháry a pod. To je můj názor. Vždy mě děsí na všemožných akcích, že pes odvede svou práci a sotva ho majitel pochválí, když já se div radostí se psem nevalim po zemi.

Z jakého důvodu nelze lovit s bíglem ? Chcete mě říct že se nepoužívají braky a honiči? Záleží na tom co majitel psa naučí. Bígl má dobré fyzické dispozice a vše je jen o výcviku a výchově.

Tedysek napsal(a):
Jo přijde mi normální dělat se psem to co jeho i mě baví. I kdyby to bylo lezení po stromech nebo chytání sněhových vloček. Mého psa bavilo agi i když pro to nebyl stvořen. Já taky nejsem zrozená pro svou práci a dělám ji a dělám ji dobře. I když nemám potřebu být nejlepší na světě. Nikomu to nevadí.

Jasně, bavilo ho to a proto musel skákat nižší překážky a srovnávat se čivavama a yorkama

Nebudu se s Vámi dohadovat, když někdo žádá vyjímku, je to sobecké a nefér vůči těm ostatním. Pokud tedy nežádá z důvodu handicapu nebo věku (např. bez kategorie veteránů). Když Vám to nevadí a jste tak spokojená, je to Vaše věc.

Terven napsal(a):
Proč by snížená kritéria neměla být fér? Velikost psa přece není jediné hledisko - existuje tisíc různých důvodů, proč pes může potřebovat "slevit" z pravidel. Třeba je z množírny, útulku, začal sportovat později, má jakýkoliv hendikep fyzický, psychický...v tom právě vidím smysl neofic. závodů - že si mohou zasoutěžit i psi, kteří by v té "správné" kategorii neměli šanci.
Zavání mi to trochu škatulkováním a netolerancí k jakékoliv odlišnosti, prostě, kdo nezapadne, nemá tu co dělat.
Mimochodem, když někdy vidím spontánně řádit mladé psy, labradory nevyjímaje, tak myslím, že zaběhnutí nižšího parkuru agi je k jejich pohybovému aparátu výrazně šetrnější

K čemu tedy kategorie?
Můžou se tedy porovnávat všichni společně, ne? Např. čivava s borderkou, proč ne?
Kategorie jsou právě proto, aby se porovnával rovný s rovným. Co je na tom divného?
Pes z množírny je něco jiného než jiný pes? Proč?
Útulkáč je něco jiného než jiný pes? Proč? Který jiný?
Začal sportovat později? No a? Kategorie není podle věku, ale velikosti. Někdo někdy někde otevře kategorii veteránů, ale není to pravidlem.

Vám to zavání škatulkování a netolerancí, mně zase vyčůraností a sobeckostí.

Kdo kam nezapadne? Bígl se nemůže rovnat se sobě rovnými a tak se šoupne mezi malé, protože panička žádá vyjímku. A bude se porovnávat se psy, kteří jsou podstatně menší. A když se majitelé malých psů ozvou, jsou netolerantní Bezva logika.

Fiona.Praha napsal(a):
K čemu tedy kategorie?
Můžou se tedy porovnávat všichni společně, ne? Např. čivava s borderkou, proč ne?
Kategorie jsou právě proto, aby se porovnával rovný s rovným. Co je na tom divného?
Pes z množírny je něco jiného než jiný pes? Proč?
Útulkáč je něco jiného než jiný pes? Proč? Který jiný?
Začal sportovat později? No a? Kategorie není podle věku, ale velikosti. Někdo někdy někde otevře kategorii veteránů, ale není to pravidlem.

Vám to zavání škatulkování a netolerancí, mně zase vyčůraností a sobeckostí.

Kdo kam nezapadne? Bígl se nemůže rovnat se sobě rovnými a tak se šoupne mezi malé, protože panička žádá vyjímku. A bude se porovnávat se psy, kteří jsou podstatně menší. A když se majitelé malých psů ozvou, jsou netolerantní Bezva logika.

Snažila jsem se vysvětlit, že jen o velikosti těla to není.
Určitě má jinou výchozí pozici vymazlené štěňátko jediného a prvního majitele, které se začíná učit na parkuru v ideálním věku a jinou výchozí pozici pes s neznámou nebo přímo špatnou minulostí, kterého si jako dospělého vezmete z útulku, hendikepované bázlivé štěně z množírny anebo prostě jen pes, který se z jakéhokoliv důvodu pomaleji učí.
To co u prvního jde skoro samo, u druhého může být obrovský, pracně zasloužený úspěch.
Takže pokud parkur výškou překážek vyhovuje yorkovi i čivavě, nevidím důvod, proč by nemohli být lepší než větší pes s hendikepem, neb ono to zdaleka není jen o tom, jak kdo vysoko hópne.

Začal sportovat později? No a? Kategorie není podle věku, ale velikosti. Někdo někdy někde otevře kategorii veteránů, ale není to pravidlem.
tady jste mi neporozuměla, chtěla jsem tím říct, že ne v každém věku jde učení stejně snadno, takže hendikep může být i to, že někdo začal až jako dospělák.

Terven napsal(a):
Snažila jsem se vysvětlit, že jen o velikosti těla to není.
Určitě má jinou výchozí pozici vymazlené štěňátko jediného a prvního majitele, které se začíná učit na parkuru v ideálním věku a jinou výchozí pozici pes s neznámou nebo přímo špatnou minulostí, kterého si jako dospělého vezmete z útulku, hendikepované bázlivé štěně z množírny anebo prostě jen pes, který se z jakéhokoliv důvodu pomaleji učí.
To co u prvního jde skoro samo, u druhého může být obrovský, pracně zasloužený úspěch.
Takže pokud parkur výškou překážek vyhovuje yorkovi i čivavě, nevidím důvod, proč by nemohli být lepší než větší pes s hendikepem, neb ono to zdaleka není jen o tom, jak kdo vysoko hópne.

Začal sportovat později? No a? Kategorie není podle věku, ale velikosti. Někdo někdy někde otevře kategorii veteránů, ale není to pravidlem.
tady jste mi neporozuměla, chtěla jsem tím říct, že ne v každém věku jde učení stejně snadno, takže hendikep může být i to, že někdo začal až jako dospělák.

Nebudu se dohadovat, pro mne je to vyčůranost a sobeckost.

Nějak mi není jasná diskuze ohledně "psa to baví" vs. závody. Pokud by mého psa bavilo agility, nicméně nehodil by se do škatulek, tak s ním klidně budu chodit blbnout někam na hřiště, ale skončím v rámci tréninku. Závody jsou pro lidi, je to svým způsobem seberealizace majitele a výsledek by v případě jakýchkoliv úlev a zařazení mezi jiná, resp. hodně jiná plemena, stejně nebyl relevantní. Psovi je celkem šumák, jestli jsou ostatní lepší nebo horší. Pokud se ovšem nejedná třeba o to, kdo první uloví střapec.