Ake su rozdiely medzi najcastejsimi tromi plemenami retrivrov - Labrosi, Zlataci, Flati?
Retrivra (by) som si vybrala kvoli tomu, ze hladam psa kontaktneho, co vie dat do prace srdiecko, vyrovnaneho a s nizkou mierou vrodenej agresivity. Potialto by asi mali byt vsetky 3 vymenovane plemena +- rovnake, aspon pri poctivom vybere chovatela.
Pracou pre psa by bola bud obedience, zachranarina alebo retrieverska lovecka praca - jedno z toho, podla toho co nas ako dvojicu najviac nadchne. Jedno je iste - nehladam psa na gauc :)
Kde su teda medzi tymito plemenami rozdiely? Pouzivaju sa v praxi +- v rovnakej miere, ci niektore viac?
Zlaťák: Nejklidnější, nejflegmatičtější, nejvíce vhodný na klidové sporty jako obedience, ale i cokoliv jiného, kde může dělat radost. Pro Vámi vybrané zaměření ideální, ale u náročnějších aktivit by už mohl být po ukončení puberty pomalý až neochotný. K malým dětem i jiným psům je ze všech retrívrů asi nejspolehlivější a nejopatrnější. Má sice takovou tu typickou ochotu se pro páníčka i rozkrájet, ale nejde do všeho úplně s takovou vervou, jako ostatní plemena reťů... zase na druhou stranu je z tohoto důvodu ovladatelnější, protože první myslí, než začne jednat a někam se rozběhne. Kvůli své popularitě ztratilo hodně jedinců dobré vlohy k lovecké kynologii, ale zdravotně na tom bývají i přes zanačnou míru přešlechtění lépe než labíci. Údajně mají být nejméně hlasití, ale z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu - zvláště při bouřlivém vítání. :)
Labík: Aktivnější, trošku ztřeštěný a nadšený do všeho, hůře se soustředí po delší dobu, ale při správné motivaci ideální na tu záchranařinu. Možná by vyžadoval i nějaké aktivnější sporty... většinou mu ale k tomu stačí proběhnutí se s jinými psy nebo aportování s Vámi. Občas je hodně prudký a vůči dětem a malým psům bezohledný - ne kvůli agresivitě ale je prostě při hraní jak dělová koule. Miluje bezhlavě všechny a všechno, což je asi jediná "špatná" vlastnost, která může v rámci výcviku překážet. Z retrívrů je zpravidla nejhlasitější a má největší tendence tahat na vodítku. Kvůli popularitě hodně trpí na různá onemocnění - pokud ho budete chtít na sport, vezměte si pracovní linii, protože výstaváci jsou těžší a více by trpěli na klouby.
Flat: Nejméně přešlechtěný z těcho tří = nejlepší čich, nejlepší vlohy k lovecké kynologii, nejvášnivější aportér a "nosič všeho s peřím". Je ve srovnání se zlaťákem a labíkem aktivnější, samostatnější, tvrdohlavnější a v podstatě i se u něj vyskytuje i větší míra agrese. Pracovně naprosto universální pes, se kterým můžete dělat cokoliv. Při obedience a jiných sportech založených na detailu má sklony dělat nepřesnosti - jde mu prostě o výsledek a ne o provedení... hodně zjedndušeních si dělá i v běžném životě a pokud mu to bude procházet, tak se začně flákat (na rozdíl třeba od zlaťáka, který Vám jeden povel bude se stejným nadšením dělat pořád dokola a s maximákní poctivostí). K lidem je velice opatrný a to včetně dětí, u psů už tolik té něžnosti neprojevuje a hraje si jak neřízená střela. Na rozdíl od většiny retrívrů má největší tendence štěkat za plotem, ale samozřejmě to není hlídání v pravém slova smyslu. Poslední dobou se tedy setkávám s mnoha nevyrovanými jedinci flatů, ale může to být náhoda, že se mi jich sešlo tolik.
Jinak samozřejmě povaha je jiná pes od psa a výjimky potvrzují pravidla.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.25
S předchozím příspěvkem víceméně souhlas.
Vycvičila jsem mnoho desítek různých retrievrů pro službu psa vodícího či asistenčního.
Teď mám za sebou i nějaké OVVR.
Takže moje zkušenosti:
Zdravotně nejlépe je na tom flat, zdaleka tak netrpí na DKK ani DLK (nicméně v poslední době se začíná už také vyskytovat), občas OCD. Nicméně, bohužel, alarmující výskyt rakoviny. Neřekla bych, že se zde vyskytuje agresivita, to jsem nezažila, ale ano, nejvíce z retrievrů štěkají. Občas se některý sebevědomí pes může snažit o potyčky více než u druhých dvou známějších retrievrů. Jsou to nejmilejší a nejempatičtější retrievři. Nepřekonatelní k dětem bez sebemenší stopy záludnosti. Nezažila jsem flata který by se bál. U labradora jsem to zažila a u zlaťáka mockrát. Pakliže ho při výcviku něco zaskočí strašně lehce se dá povzbudit a problém překoná. Klidnější jedinci se dají najít po importech hlavně ze Švédska. Mají velkou ochotu jít do vody a úžasný vlohy pro aport. Řekla bych že největší z retrievrů.
U labradorů se začíná situace lišit podle barev. Zdravotně nejlépe jsou na tom černí, nejhůře hnědí. Na práci jsou rozhodně hnědí (snad na každou) nejhůře upotřebitelní. Ani ochota plavat a aportovat není už samozřejmostí. Poměrně vysoký výskyt DKK a u hnědáků časté problémy s lokty. Pozor - na práci jedině štěně po rodičích s genetickými testy (alespoň jeden rodič musí být zcela čistý). Pozor - testy do chovu nejsou povinné, nicméně solidní chovatelé je dělají. Labrador je nejvíc s retrievrů takový "humpolák", prostě extrovert.
Skutečně jak se psalo výše - pokud na práci, hledejte v pracovních chovech nikoliv výstavních. Bohužel, jich moc neni.
Zlatí retrievři se dle mých zkušeností hledají nejhůře. Tedy myslím tím, aby byla dobrá povaha i zdraví. Je rozhodně největší "cíťa" a ve výcviku nejméně spolehlivý, do poslední chvíle člověk neví, jestli mu neselžou nervy a výcvik zvládne. V minulosti se také relativně často vyskytovala u GR kousavost podobná kousavosti zlatých kokrů. V chovu to způsobil krásný, ale velmi agresívní import Glen Wesljarsky a v podstatě všichni kousaví psi ho měli v předcích. Dneska už je to hodně naředěné, ale skutečně goldeni mají nejméně spolehlivou povahu. Zdravotně se podařilo výrazně zlepšit stav kyčlí, ale přetrvávají problémy s dysplasií loktů. Pozor - vyskytuje se problém s šupinatostí kůže, ale existuje na to gen. test.
Mně osobně se na chovu moderních labíků a goldenů nelíbí zkracování končetin a prodlužování těla. Někteří úspěšní výstaváci mi už trošku připadají jako baseti.
Když se podívate na staré fotky třeba goldena tak leckdy připomíná spíš žlutého flata.
Pokusila jsem se shrnout svoje zkušenosti s retrievry, píšu zde svoje poznatky, netvrdím, že mám patent na to o nich všechno vědět a nemá cenu, aby se zde začal někdo hádat, že jeho retrievr vůbec takový není, protože zde píšu o průměru z poznání několika desítek psů, ale je jasný že každý pes je originál.
Flip: S tím rozdělením labíků podle barev mě to dostalo, ale musím uznat, že je to pravda. Žluťáci jsou všudypřítomé "mega-obludky", černí většinou mají postavu hezčí a lidé s nimi i něco dělají (zdravotně moc posoudit nemohu) a když se jedná o hnědého, tak je to většinou něco ve stylu "co s ním, když nechce" nebo "co s ním, když nemůže". Tedy, sama jsem si těch "barevných variet" ještě nikdy takhle do detilu nevšimla.
No a u těch zlaťáků zatím musím říci, že jsem měla povětšinou štětstí na povahy, se kterými jsem se setkala. Zase na druhou stranu ten zlomek problematických goldenů, s nimiž jsem měla tu čest, vážně stál za to. Ale že jsou to největší citlivé bambulky, to uznávám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Flip - prosím, kde bych našla podrobnější informace k tomu importu Glen Wesljarsky a jeho kousavosti? Díky.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.25
Sarah01 - to mě mrzí, že neporadím, ale já fakt nevím. Mám to jenom v hlavě. Asi tak před dvaceti lety když jsem pracovala ve větším výcvikovém centru tak se koupila tři odrostlá štěňata, kterých se nějaký myslivec nemohl moc zbavit. (s PP). Nikdy na ně nezapomenu. Byla to jedna fena a dva psy. Fena byla naprosto nekontaktní a jediným jejím zájmem bylo kamsi zdrhnout. Protože centrum bylo blízko trati, dopadlo to, jak muselo - přejel jí vlak. Jeden pes celkem šel, ale pokud ležel u "svého" člověka tak vrčel, když se k němu chtěl někdo přiblížit. Ten třetí - to se nedá zapomenout a doufám že už nikdy nic podobného nepotkám. Pes byl naprosto agresívní. K úklidu kotce jsme chodili jenom ve dvou a s rukávem. Okamžitě startoval a šel do zákusu. Člověk musel být rychlý, aby mu do té huby ten rukáv rychle strčil. Kdyby to dělal třeba rotvajler, tak by mi to tak nepřišlo, ale u toho zlatého čumáčku s nevinným obličejem, to fakt bylo něco. Tehdejší vedoucí pracovník centra se hodně o goldeny zajímal a vyznal se v nich. Samozřejmě, jsme se zajímali o to, co se to koupilo. No a odtud mám to info o tom agresívním importu a pak už se v centru dbalo na to, aby další kupovaní goldíci ho v rodokmenu neměli. Prý byl moc hezký a hodně se s nim svého času krylo. Víc, bohužel, nevím, je to už dávno.
K těm barvám u labíků - lehce se dají ještě vzpomenout vrhy ve kterých byly zastoupeny všechny tři barvy. Něco takového už je dost dlouhou dobu v chovu s PP nemyslitelný. Chová se skutečně do značné míry odděleně podle barev. Jen černý jdou občas na žlutý a taktéž černí občas na hnědý. Dle mého názoru je to špatný chovatelký záměr, protože se zužuje genetická variabilita a opravdu už dnes je vidět, že zvlášť hnědý labrador je výrazně jiný než třeba žlutý, nebo černý. Je nižší, kulatější, celkově má opravdu krátké nohy. V povaze je to největší trouba. Mám je doma a nevím si rady, jak je naučit plavat. O aport zájem minimální. Jsou to prostě takoví medvídci na mazlení.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.219
Sarah01, ja nasla toto:
http://retriver.cz/prispevky/hist_gr_hylmar.htm
cituju:
Všechny importy však tak dobře nedopadly. Fena Merinka z USA dala jen dva psíky s problémy v zubech, fence Harmony of Chivas první vrh uhynul na veterině nezvládnutou psinku, ve druhém byly problémy s chrupem a pak už štěňátka neměla. Glenn Wesljarski z Jugoslávie se ukázal jako kousavý, svými zuby poznamenal i spekulanta, který jej zakoupil na NV v Pardubicích. Kousavost se bohužel projevila i u jeho potomků. Tato vlastnost všude ve světě zlatého retrívra vyřazuje z účasti na výstavách a zkouškách a tím i z působení v chovu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.219
Tady jeho rodokmen:
http://www.k9data.com/pedigree.asp?ID=43106.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.219
Jeste jsem si vsimla, ze u toho odkazu vyse je za odstavcem o Glennovi redakcni poznamka, po jejim rozkliknuti:
"Další import pocházel též z Jugoslávie a byl jím interšampion Glenn Wesljarski. Tento pes vzbudil mezi chovateli zlatých retrieverů značný rozruch. Někteří tvrdili, že je to pes zlý, agresivní a přisuzovali mu i jiné špatné vlastnosti. Glenna jsem velmi dobře znal, byl to pes, který mnohokrát změnil majitele, ale v mém majetku nikdy nebyl. U pana Janků ve Vydří u Jindřichova Hradce jsem se s ním mnohokrát sešel a řekl bych, že to byl pes velmi měkký. Nikdy mi nic neudělal, a stejně tak nikomu jinému, kdo přišel Janků navštívit. Glenn byl v exteriéru vynikající a jeho přínos pro chov zlatých retrieverů v České republice můžeme hodnotit pouze pozitivně."
ma to byt od stejneho autora jako ten uryvek vyse - Jiří Hylmar – Chs Araukarity - ponekud si to protireci
Uživatel s deaktivovaným účtem

No přečetla jsem si to a původně jsem do toho nechtěla vstupovat, ale zajímalo by mě jak jste přišli na to že hnědí labradoři jsou nejhorší po pracovní stránce ? Hnědí jsou nejtemperamentnější a právě pro to trošku hůře zvladatelní. Ale tomu že by hnědí psi nedokázali plavat, nebo dokonce nedokázali aportovat se musím jen zasmát. Spíš pro svou méně obvyklou barvu doplácejí na to že si je pořizují páníčci co je neumí zvládnout. JInak zadavatelce nevnucuji hnědého labradora, všichni retrívři můžou být dobří na práci jen se musí vybrat z dobrého chovu. Jinak zapoměla jste ještě na curlyho, tollera a cheasepeka i to jsou dobří pracovní psi. Jinak přikládám fotku hnědého psa co neumí ani plavat natož aportovat :-D.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.25
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No přečetla jsem si to a původně jsem do toho nechtěla vstupovat, ale zajímalo by mě jak jste přišli na to že hnědí labradoři jsou nejhorší po pracovní stránce ? Hnědí jsou nejtemperamentnější a právě pro to trošku hůře zvladatelní. Ale tomu že by hnědí psi nedokázali plavat, nebo dokonce nedokázali aportovat se musím jen zasmát. Spíš pro svou méně obvyklou barvu doplácejí na to že si je pořizují páníčci co je neumí zvládnout. JInak zadavatelce nevnucuji hnědého labradora, všichni retrívři můžou být dobří na práci jen se musí vybrat z dobrého chovu. Jinak zapoměla jste ještě na curlyho, tollera a cheasepeka i to jsou dobří pracovní psi. Jinak přikládám fotku hnědého psa co neumí ani plavat natož aportovat :-D.
To co jsem napsala nemám nikde vyčtený, je to jen a jen vlastní zkušenost. Momentálně mám pět hnědých labradorů s PP od různých dobrých chovatelů a plavat nechce ani jeden. Jen dva z nich mají zájem o aport. Většina cvičitelů vodících psů už je cvičit nechce, protože se shodujeme na tom, že jsou "myšlenkově" nejtěžkopádnější. Nepsala jsem nic o tom, že jsou hůř zvladatelní. Spíš opak je pravdou, jsou to buchty. Já je neodsuzuji, ani netvrdím, že hnědý labroch nemůže být blázen do aportů a do vody, mluvím tady o průměru z těch labradorů, které jsem poznala a cvičila.
Zrovna tak co se týče zdraví - nic vyčteného nemám, jen chodím rentgenovat a taky se se známým orthopedem bavíme, protože nás to zajímá. Sjíždějí se k němu z celé republiky a nejvíc na stole s lokty má hnědé labradory. Do oficiálních statistik se nepromítnou psi, kteří jsou na tom nejhůř a jejich majitel vyhledá veta kvůli kulhání a na ofiko už vůbec nejde.
Nikoho nechci poškozovat, sama ty svoje blůmy mám ráda, jen píšu o svých osobních zkušenostech.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.25
Jinak ta fotka s aportem lišky je parádní!
Pes je buď velmi vlohový, anebo má schopného cvičitele, anebo obojí.
Musím se vyjádřit ke zdraví a pracovitosti labradorů. Není potřeba si vybírat z trial linie, ale je potřeba být obezřetný. Pokud se týká DKK, nejsou labradoři zatížení víc než jiná plemena, DKK je už dlouhou dobu kontrolováno a problém s ní klesá. Větším rizikem je DLK, která není hlídaná, stejně jako u jiných retrieverů, riziko je stejné u labrošů i zlaťáků. Takže pečlivě vybírat spojení, kde mají rodiče a pokud možno i prarodiče, praprarodiče zrentgenované i lokty s čistým výsledkem. Nenechat se obalamutit tím, že jednička na lokti nic není, na rozdíl od jedničky na kyčlích to opravdu problém je. A samozřejmě ideálně, pokud rodiče budoucího štěnda nejsou rentgenovaná na roce a dni, jak u některých chovatelů bývá zvykem. S OCD u labroše jsem se setkala jednou, na to opravdu netrpí. Zdravotně bych řekla, že jsou na tom všechna plemena stejně, ano, flati mají nejnižší riziko DKK i DLK, bohužel také největší riziko rakoviny, hlavně kosti, a většina flatů, které znám, narozdíl od labrošů a zlaťáků, je v devíti desíti letech starý pes. Stárnou hodně rychle, potvrdilo mi to víc chovatelů. Pokud by volba padla na labradora, pak určitě hlídat EIC, aby alespoň jeden rodič měl test s výsledkem čistý (v případě jednoho rodiče přenašeče je to nutnost), stejně u PRA, ale to je u všech retrívrů. Pokud se týká práce, ráda říkám, že zlaťák je aristokrat, labrador sedlák a flat věčné dítě. Zlaťáci bývají pomalejší, nejdou do všeho tak po hlavě, někdy se objevuje bojácnost po ráně a měkká povaha na cvičení (což ale může někomu i vyhovovat). Pomalejší tempo je ale mnohdy vyváženo větší pečlivostí a přesností. Labrador sedlák, do všeho jde po hlavě s neutuchajícím temperamentem, opravdu to bývají dělové koule, zvlášť v mládí bývají nohy rychlejší než nohy. Pro pána by se rozkrájel, při správném vedení bude dělat cokoli a rychle se vše naučí. Flati jsou takové věčně vysmáté děti, ulítaní, temperamentí, nohy taky předhánějí hlavu ) Osobně jsem se u nich vícekrát setkala s reakcí na výstřel. Opět platí, že pro pánečka by se rozkrájeli, někdy ale potřebuje trošku očůrat. S agresivním flatem jsem se nesetkala.Pokud jde o vztah k jiným psům, obecně feny problémy nemají, dobře vedení psi také ne, ale u labradorů i zlaťáků znám psy, co se i rádi poperou, ale řekla bych, že to je spíš o majitelích, kteří ve fázi machrovaní nedali psům dost najevo, že takhle ne a neumí to prostě vyřešit. Barva u labrošů, hnědí jsou opravdu jiní, u samců bývá nesnášenlivost k dalším psům dost častá, pracovně asi tak půl napůl, ale spíš bych řekla, že to je módností barvy, která prostě produkuje víc štěňat bez ohledu na povahu. Pokud se pečlivě vybere hnědé štěně po dobrých rodičích, bude makat jako žlutý nebo černý. Obecně u všech třech plemen platí, vybírat s ohledem na zdraví i povahu, tj. nebrat po rodičích s jednou zkouškou nebo nedejbůh jen s ovvr, ale počkat na štěně po rodičích, kteří mají více zkoušek a opravdu jsou využívaní v praxi. Hodně štěstí
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Sarah01 - to mě mrzí, že neporadím, ale já fakt nevím. Mám to jenom v hlavě. Asi tak před dvaceti lety když jsem pracovala ve větším výcvikovém centru tak se koupila tři odrostlá štěňata, kterých se nějaký myslivec nemohl moc zbavit. (s PP). Nikdy na ně nezapomenu. Byla to jedna fena a dva psy. Fena byla naprosto nekontaktní a jediným jejím zájmem bylo kamsi zdrhnout. Protože centrum bylo blízko trati, dopadlo to, jak muselo - přejel jí vlak. Jeden pes celkem šel, ale pokud ležel u "svého" člověka tak vrčel, když se k němu chtěl někdo přiblížit. Ten třetí - to se nedá zapomenout a doufám že už nikdy nic podobného nepotkám. Pes byl naprosto agresívní. K úklidu kotce jsme chodili jenom ve dvou a s rukávem. Okamžitě startoval a šel do zákusu. Člověk musel být rychlý, aby mu do té huby ten rukáv rychle strčil. Kdyby to dělal třeba rotvajler, tak by mi to tak nepřišlo, ale u toho zlatého čumáčku s nevinným obličejem, to fakt bylo něco. Tehdejší vedoucí pracovník centra se hodně o goldeny zajímal a vyznal se v nich. Samozřejmě, jsme se zajímali o to, co se to koupilo. No a odtud mám to info o tom agresívním importu a pak už se v centru dbalo na to, aby další kupovaní goldíci ho v rodokmenu neměli. Prý byl moc hezký a hodně se s nim svého času krylo. Víc, bohužel, nevím, je to už dávno.
K těm barvám u labíků - lehce se dají ještě vzpomenout vrhy ve kterých byly zastoupeny všechny tři barvy. Něco takového už je dost dlouhou dobu v chovu s PP nemyslitelný. Chová se skutečně do značné míry odděleně podle barev. Jen černý jdou občas na žlutý a taktéž černí občas na hnědý. Dle mého názoru je to špatný chovatelký záměr, protože se zužuje genetická variabilita a opravdu už dnes je vidět, že zvlášť hnědý labrador je výrazně jiný než třeba žlutý, nebo černý. Je nižší, kulatější, celkově má opravdu krátké nohy. V povaze je to největší trouba. Mám je doma a nevím si rady, jak je naučit plavat. O aport zájem minimální. Jsou to prostě takoví medvídci na mazlení.
Chce to trochu načíst o barvenosti labradorů. Nejde jen o barvu rodičů, ale i o vlohy pro barvu, kterou mají. Hnědí a žlutí se navzájem nekryjí, protože z takových spojení se rodí psi bez pigmentu. Spojení hnědých a černých rodičů, černých a žlutých jsou běžná, tam už se pak musí jen dávat pozor na ty vlohy, které přenášejí. Občas se i dnes narodí vrh, kde jsou všechny tři barvy, pak je vidět, že chovatelé o barvách nemají ánung a netestovali psy na vlohy pro barvu a jsou vyjevení, co se jim tam narodilo. Ztráta pigmentu sice pro psa není nic katastrofálního, ale určitě to není nic, co by měl plánovaný chov podporovat a produkovat. A jinak u hnědých a to, že jsou stejného a trochu jiného typu, je to spíš o tom, že sem vždy někdo importuje hnědého psa, s tím kryje 3/4 chovatelů, a jeho potomci s největší pravděpodobností budou zas nakrytí 2-3 novými importy.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.151.25
Janaa - Vaše příspěvky se mi moc líbí, je vidět, že toho hodně o retrievrech víte!
Ale s jedním jediným tvrzením nesouhlasím a to je ta tzv. ztráta pigmentu při spojení žluté a hnědé barvy. Je zajímavé, že si to opravdu skoro všichni chovatelé myslí, ale o žádou ztrátu pigmentu se nejedná. Jde o to, že žlutý labrador vlastně není ve svém základě jenom žlutý. Tedy žlutá není základní barva. Základní barva u všech psů je jen černá a hnědá přičemž černá je dominantní nad hnědou. Všechny ostatní barvy jsou dělány dalšími geny
Gen pro žlutou barvu je v podstatě "nepřipouštěč" základní barvy. V podstatě zakazuje se základní barvě projevit. Tedy jinými slovy - každý žlutý labrador je pod tou žlutou hnědý nebo černý. Preferovaní jsou žlutí labradoři na černé barvě. Tam je potom černá (dost často hlavně v zimě světlá) barva na nosní houbě a černá na víčkách.
Pakliže se třeba vyštěpí žlutý labrador po hnědých rodičích je to vždy žlutý labrador na hnědé barvě. Základní barva jakoby pod tou žlutou je hnědá a tedy pes má hnědou nosní houbu a hnědá víčka. Velice často v důsledku toho, že je vlastně hnědý má světlejší oči, stejně tak jako čoko labradoři. Skutečně to opticky působí, že mají tito psi méně pigmentu. Méně pigmentu ale nemají, jen mají ten pigment hnědý a to v kombinaci se "žlutou pláštěnkou" působí zvláštně a někomu se to nelíbí.
Standard plemene uvádí oko co nejtmavší, u hnědých labradorů je však vždy světlejší. Tam se to toleruje, ale u žluťáků na hnědém pigmentu se to prostě moc netoleruje. Proto se přestaly tyto dvě barvy do sebe míchat.
Já si myslím, že to škoda je, protože se skutečně jedná jen o pocit ztráty pigmentu nikoliv o skutečnou ztrátu a žluťáci na hnědém pigmentu jsou zvláštní a mají pro mnoho lidí své kouzlo. Navíc je vždy žádoucí mít co nejvíc chovatelskou základnu geneticky pestrou a širokou.
To co uvádíte, že vždy pár importů nakryje celou republiku je svatá pravda a dělením podle barev se vše ještě zužuje.
Já bych zrovna chtěla na svojí hnědou labici žlutého psa ale nepovolí mi to.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Janaa - Vaše příspěvky se mi moc líbí, je vidět, že toho hodně o retrievrech víte!
Ale s jedním jediným tvrzením nesouhlasím a to je ta tzv. ztráta pigmentu při spojení žluté a hnědé barvy. Je zajímavé, že si to opravdu skoro všichni chovatelé myslí, ale o žádou ztrátu pigmentu se nejedná. Jde o to, že žlutý labrador vlastně není ve svém základě jenom žlutý. Tedy žlutá není základní barva. Základní barva u všech psů je jen černá a hnědá přičemž černá je dominantní nad hnědou. Všechny ostatní barvy jsou dělány dalšími geny
Gen pro žlutou barvu je v podstatě "nepřipouštěč" základní barvy. V podstatě zakazuje se základní barvě projevit. Tedy jinými slovy - každý žlutý labrador je pod tou žlutou hnědý nebo černý. Preferovaní jsou žlutí labradoři na černé barvě. Tam je potom černá (dost často hlavně v zimě světlá) barva na nosní houbě a černá na víčkách.
Pakliže se třeba vyštěpí žlutý labrador po hnědých rodičích je to vždy žlutý labrador na hnědé barvě. Základní barva jakoby pod tou žlutou je hnědá a tedy pes má hnědou nosní houbu a hnědá víčka. Velice často v důsledku toho, že je vlastně hnědý má světlejší oči, stejně tak jako čoko labradoři. Skutečně to opticky působí, že mají tito psi méně pigmentu. Méně pigmentu ale nemají, jen mají ten pigment hnědý a to v kombinaci se "žlutou pláštěnkou" působí zvláštně a někomu se to nelíbí.
Standard plemene uvádí oko co nejtmavší, u hnědých labradorů je však vždy světlejší. Tam se to toleruje, ale u žluťáků na hnědém pigmentu se to prostě moc netoleruje. Proto se přestaly tyto dvě barvy do sebe míchat.
Já si myslím, že to škoda je, protože se skutečně jedná jen o pocit ztráty pigmentu nikoliv o skutečnou ztrátu a žluťáci na hnědém pigmentu jsou zvláštní a mají pro mnoho lidí své kouzlo. Navíc je vždy žádoucí mít co nejvíc chovatelskou základnu geneticky pestrou a širokou.
To co uvádíte, že vždy pár importů nakryje celou republiku je svatá pravda a dělením podle barev se vše ještě zužuje.
Já bych zrovna chtěla na svojí hnědou labici žlutého psa ale nepovolí mi to.
Promiňte, ale to je nesmysl. U retrívrů je volný chov, tj. můžeš dát cokoli na cokoli, poradce chovu Vám to nemůže zakázat, jen říct, nedělal bych to proto a proto. Ale je jen věc chovatelů, co udělají, včetně toho, jestli dají na hnědé zvíře žluté, zakázané to rozhodně není. Takže pokud to máte v plánu, nic vám v tom nebrání. Jinak k depigmentaci opravdu dochází, nemluvím tu o psech se zimním nosem, ani s hnědým, ale psech s nosem čistě růžovým, růžovými pysky i růžovým očním okolím, barva oka většinou světlounce hnědá až do žluta.