Bázlivé a přecitlivělé štěně sheltie

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

shellby

27.4.2017 17:49
shellby

XXX.XXX.64.24

Dobrý den,
mám problém se svým sedmiměsíčním štěnětem plemene sheltie. Předtím jsem měl křížence border kolie, ale feně byla bohužel diagnostikována těžší dysplazie a tak s ní už neběhám, děláme lehčí aktivity. Z toho důvodu jsem si našetřil polovinu peněz a rodiče mi k 16. narozeninám koupili štěně sheltie s PP. I když bych to neměl psát, tak cítím velké zklamání.
Štěně jsem od začátku socializoval, bral jsem ho do města, do nákupního centra, do obchodů, na nádraží, atd.. aby se nebálo a zvykalo si na cizí prostředí. Zároveň jsem samozřejmě nenechal ostatní lidi, aby s něj dělali plyšáka na mazlení a vrhali se po něm. Když byl úplně malý, celkem se to dalo.. ale pak v cca 4-5 měsících začal být až neúměrně ustrašený (nic se mu nestalo!), šli jsme třeba ven do parku, kde byli lidé, seděli jsme před samoobsluhou a on dostal jako kdyby psychický záchvat, klepal se, byl úplně hotový. Chodil jsem s ním stále mezi lidi a celkem se to srovnalo, už po nich hystericky neštěká, ale nedovolí na sebe sáhnout (od cizích), je schopný se natvrdo ohnat, stejně tak když se ho dotknou na veterině na břiše, ječí jak pominutý, strašně hysterčí. Ode mne to celkem zvládá, jdu na něj samozřejmě v klidu a po dobrém.
Když byl malý, stačilo mu nasadit jen postrojek, lehl si na zem.. šíleně řval, pomočil se (já za něj samozřejmě netáhl, vodítko bylo prověšené).
Celkově je těžké ho motivovat, je pomalý, nic moc ho nebaví. Už jsme trochu našli společnou řeč a pár věcí se hezky naučil (baví ho triky, hlavně jsem ho chtěl na agility..), ale já se bojím, že to nikdy nebude ono. Chtěl sebevědomého, nebojácného a energického psa.. vybrali jsem si dobrou chs a kvalitní rodiče, nevím.. co dělám špatně?

Uživatel s deaktivovaným účtem

27.4.2017 17:52
Uživatel s deaktivovaným účtem

To co popisujete se Vaší podlední větě nerovná. Chyba evidentně nebude ve Vás, ikdyž ten pes za to taky nemůže...

27.4.2017 18:08
scylla

XXX.XXX.150.32

shellby napsal(a):
Dobrý den,
mám problém se svým sedmiměsíčním štěnětem plemene sheltie. Předtím jsem měl křížence border kolie, ale feně byla bohužel diagnostikována těžší dysplazie a tak s ní už neběhám, děláme lehčí aktivity. Z toho důvodu jsem si našetřil polovinu peněz a rodiče mi k 16. narozeninám koupili štěně sheltie s PP. I když bych to neměl psát, tak cítím velké zklamání.
Štěně jsem od začátku socializoval, bral jsem ho do města, do nákupního centra, do obchodů, na nádraží, atd.. aby se nebálo a zvykalo si na cizí prostředí. Zároveň jsem samozřejmě nenechal ostatní lidi, aby s něj dělali plyšáka na mazlení a vrhali se po něm. Když byl úplně malý, celkem se to dalo.. ale pak v cca 4-5 měsících začal být až neúměrně ustrašený (nic se mu nestalo!), šli jsme třeba ven do parku, kde byli lidé, seděli jsme před samoobsluhou a on dostal jako kdyby psychický záchvat, klepal se, byl úplně hotový. Chodil jsem s ním stále mezi lidi a celkem se to srovnalo, už po nich hystericky neštěká, ale nedovolí na sebe sáhnout (od cizích), je schopný se natvrdo ohnat, stejně tak když se ho dotknou na veterině na břiše, ječí jak pominutý, strašně hysterčí. Ode mne to celkem zvládá, jdu na něj samozřejmě v klidu a po dobrém.
Když byl malý, stačilo mu nasadit jen postrojek, lehl si na zem.. šíleně řval, pomočil se (já za něj samozřejmě netáhl, vodítko bylo prověšené).
Celkově je těžké ho motivovat, je pomalý, nic moc ho nebaví. Už jsme trochu našli společnou řeč a pár věcí se hezky naučil (baví ho triky, hlavně jsem ho chtěl na agility..), ale já se bojím, že to nikdy nebude ono. Chtěl sebevědomého, nebojácného a energického psa.. vybrali jsem si dobrou chs a kvalitní rodiče, nevím.. co dělám špatně?

Asi skoro všechno a chce to, aby vám to někdo ukázal, jak podpořit psa a dát mu oporu a jistotu v tom, že problémy vyřešíte vy a on se o to starat nemusí. Odkud jste?

27.4.2017 18:09
asurwic

XXX.XXX.41.22

shellby napsal(a):
Dobrý den,
mám problém se svým sedmiměsíčním štěnětem plemene sheltie. Předtím jsem měl křížence border kolie, ale feně byla bohužel diagnostikována těžší dysplazie a tak s ní už neběhám, děláme lehčí aktivity. Z toho důvodu jsem si našetřil polovinu peněz a rodiče mi k 16. narozeninám koupili štěně sheltie s PP. I když bych to neměl psát, tak cítím velké zklamání.
Štěně jsem od začátku socializoval, bral jsem ho do města, do nákupního centra, do obchodů, na nádraží, atd.. aby se nebálo a zvykalo si na cizí prostředí. Zároveň jsem samozřejmě nenechal ostatní lidi, aby s něj dělali plyšáka na mazlení a vrhali se po něm. Když byl úplně malý, celkem se to dalo.. ale pak v cca 4-5 měsících začal být až neúměrně ustrašený (nic se mu nestalo!), šli jsme třeba ven do parku, kde byli lidé, seděli jsme před samoobsluhou a on dostal jako kdyby psychický záchvat, klepal se, byl úplně hotový. Chodil jsem s ním stále mezi lidi a celkem se to srovnalo, už po nich hystericky neštěká, ale nedovolí na sebe sáhnout (od cizích), je schopný se natvrdo ohnat, stejně tak když se ho dotknou na veterině na břiše, ječí jak pominutý, strašně hysterčí. Ode mne to celkem zvládá, jdu na něj samozřejmě v klidu a po dobrém.
Když byl malý, stačilo mu nasadit jen postrojek, lehl si na zem.. šíleně řval, pomočil se (já za něj samozřejmě netáhl, vodítko bylo prověšené).
Celkově je těžké ho motivovat, je pomalý, nic moc ho nebaví. Už jsme trochu našli společnou řeč a pár věcí se hezky naučil (baví ho triky, hlavně jsem ho chtěl na agility..), ale já se bojím, že to nikdy nebude ono. Chtěl sebevědomého, nebojácného a energického psa.. vybrali jsem si dobrou chs a kvalitní rodiče, nevím.. co dělám špatně?

Šeltičky tímto velice v plemeni trpí. Pokud si nepřeje kontakt, tak se nedá dělat nic jiného, než to respektovat, ale zase na druhou stranu psa vést k tomu, že chodit mezi lidi je normální a pořád dokola trénovat v jejich přítomnosti správné chování. Když si sám dodá odvahy a půjde k někomu, tak to v klidu pochválit, ale nevyvádět jak blázen a nedělat z toho drama s pokříkem "hodnýýýýýýý" a milionem pamlsků.

Mám toto doma čtyřikrát. Ti hafani se mnou chodí všude - psí výstavy i závody, parky, nádraží, náměstí, návštěvy u známých... Vědí, co se po nich chce, vědí, jak mají reagovat a především spoléhají na to, že se jich cizí člověk ani nedotkne. Kdyby na ně někdo sáhl nebo se po nich sápal s úmyslem pomazlit, tak by také spustili ječák. Mým úkolem je tomu zabránit a to kolikrát i tak, že s lidmi ve stylu "jéé, to je krásný pejsek" musím fyzicky zápasit. Aby se mohli pesí nějak uvolnit v normálním prostředí, tak musím já pořád sledovat okolí, předvídat a mít situaci pod kontolou.

Nelze se na psa zlobit kvůli jeho povaze a nebo mu to vyčítat. Jo, je to psycho a je to na palici, ale když se s takovým psem naučí člověk fungovat, tak k němu má mnohem blíže než k bezproblémovému hafanovi, který udělá všechno i bez většího úsilí psovoda. Vím, že je to těžké, ale i takové psy lze motivovat a trénovat s nimi různé sporty. Před rokem jsem štěně nedostala ven, dát na něj postroj bylo úplně nemožné a o nějakém přiblížení se k čemukoliv nebyla ani řeč. O víkendu mi zvládl spřežení s neustále řvoucími psy a hromadou ožralů. Pro někoho normálka, pro nás super úspěch - dokonce nesrovnatelný s výsledkem závodů.

Přidejte reakci

Přidat smajlík