Magda06

XXX.XXX.66.106
Dobrý večer, nemáte někdo zkušenost se strachovou agresí a jak ji zabránit? Mám 3 letého staforda, který byl během 2 měsíců 2x napaden cizím psem. Při prvním napadení jsem druhého psa odtrhla až potom, co kousl mého psa. Do teď si to vyčítám, ale bohužel se stalo. Pes bydlí kousek od nás a majitel ho nezvládá. Když ho venku potkáme, tak je už s dálky agresivní a ani silnic mu nezabrání v dalším útoku. Druhý útok jsem zastavila hned na začátku. Jenže od té doby, když potkáme psa, tak se můj staford naježí a je velice obezřetný. Pokud k němu pes nejde, je ok, ale jakmile dojde k němu, tak můj vystartuje. Ráda bych mu pomohla se této agrese zbavit, protože do prvního napadení měl psy rád. Děkuji všem za případné rady, Magda.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Je potřeba psa socializovat s hodnýma psama, který mu neublížej. Musí prostě zjistit, že ho nechce každý zabít, že jsou na světě hodní psi, a že ty ne tak hodný společně zvládnete líp než dosud. Já mám dobrý zkušenosti s Desenským, nejprv individuální konzultaci a pak jezdit na ty jeho free soboty a dívat se, ptát se, učit se. Případně Eva Štemberová je taky dobrá. Pokud máte poblíž dobrej cvičák, kde umějí socializaci psů (já takovej ještě nepotkala), tak tam by to šlo taky. Důležitý je, aby zúčastnění pejskaři věděli, co mají dělat, jak mají psy seznamovat, jak reagovat v různých situacích.
Já standardně na takových socializačkách vyhledávám psy, kteří jsou v pohodě, a psa seznamuju obvykle "hlava-zadek" (první pes si čuchne k zadku druhýho a pak naopak). To dělá dost zázraky. Jakmile je náznak zavrčení, řekne se udiveně že jsou to hysterky a jde se pryč. Pokud se najde nějaký jedinec, kterýho chce můj pes nějak víc řešit a má tendenci po něm furt startovat, využiju to k učení povelu "vypadni" - ve významu "když se ti ten pes nelíbí, jdi pryč, je to lepší než ho jít vraždit".
Těm problematickým psům v okolí bych se pokud možno co nejvíc vyhýbala, pokud to jde. Svýmu psovi samozřejmě náhubek, ať můžete případnej konflikt snáze řešit.
Jo a protože máte stafíka, určitě vám sem někdo přijde říct, že to bude už nadosmrti zabiják a že to máte marný. Já bych se do tý socializace stejně pustila
Měla jsem bígla vysazeného na BOC a AUO a NO a jim podobné (několik útoků a asi 3x prokousnute ucho). Trvalo to asi rok než jsem nastavila jiná pravidla a upevnila je v psovi. Našla jsem dostatek bezkonfliktnich psů zjevů co mu vadilo a když psa viděl, stáhla jsem ho za sebe ve vzdálenosti kdy byl jen lehce napruzeny a počkala az se uklidní. Dostal lehni zůstaň a já se šla kamaradit s tím psem. Pak když chvíli koukal ze pes je v pohodě dostal volno a buď sám přišel za mnou. Nebo nepřišel a zůstal tam dal.
Časem se osmelil a chodil častěji blíž a ne za mnou ale ocuchat i toho psa.
Chodili jsme i hodně kolem plotů kde byl NO. Tam zjistil ze mu nic za plotem nehrozí. Mezi ním a plotem jsem byla zase já. A časem zjistil ze i když pes řve jak prokopnutej tak ho nutně nemusí hned sežrat. :) a když jsme potkali venku takového psa, svého jsem si stáhla za sebe a vyhnuli jsme se obloukem a v bezpečné vzdálenosti jsem si ho posadila mezi nohy, aby měl i dobrý výhled a zase si zvyknul. Nakonec máme NO doma a pohoda. Chce to čas. Každý pes chápe jinak rychle a každému je potřeba to vysvětlit jinak. Držím palce ať se povede. :).
Tiež sa mi stalo niečo podobné.
Keď sme prechádzali na ulici okolo zle zatvorenej brány, vyštartoval mi na sučku nejaký malý agresívny teriér a dohrýzol ju. V tej rýchlosti sme ja ani ona nestihli nijak zareagovať.
Odvtedy má panický strach z buchotu spoza brán keď prechádzame ulicami. Úplne najhoršie je ak za bránou šteká pes alebo keď niekto otvorí bránu akurát keď prechádzame okolo. Stiahne chvost medzi nohy a snaží sa ujsť, ak ju mám navoľno tak odbehne a na povel aby sa vrátila reaguje dosť oneskorene.
Robím vtedy to, že sa pred bránou zastavím, pokiaľ z nej niekto vychádza, prosím ho o trpezlivosť aby chvíľku vydržal. Sučku volám naspäť, ukazujem jej, že odtiaľ vyšiel človek, ktorý ju môže pomojkať, prípadne pes, s ktorým sa môže oňuchať a nič jej nespraví... ak za bránou šteká pes, znovu zastanem, ak odbehne volám ju späť, vysvetľujem jej, že pes je za bránou a to, že šteká jej nijak neublíži a že sa nemusí báť.
Bohužiaľ, je to beh na dlhú trať a sučka má stále tendencie znovu utekať, robí aj to, že keď jej už aj vysvetlím a ukážem, že spoza brány len vyšiel človek a ona si konečne na povel sadne k nohe, stačí aby niečo niekde buchlo a ona zase vydesená ujde preč. Volám ju takto aj viackrát naspäť k sebe...
Dohodla som sa aj s kamarátmi aby otvárali brány keď prechádzame okolo, trochu to pomáha. Je na tom lepšie i keď to stále nie je ono, ale verím, že sa toho strachu raz zbavíme :).
Hlavne sa bojím aby sa nestalo niečo podobné s vybehnutým psom ešte raz, asi by sa už úplne utvrdila v tom, že má mať z toho strach.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Skyrra, napadá mě váš postup vylepšit tím, že nenecháte fenu utéct, tj. budete ji mít na vodítku. Takhle by mi přišlo, že se utvrzuje v tom, že je potřeba od brány utéct (ačkoliv ji potom zavoláte zpět). Držím palce, ať se vše zlepšuje.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Skyrra, napadá mě váš postup vylepšit tím, že nenecháte fenu utéct, tj. budete ji mít na vodítku. Takhle by mi přišlo, že se utvrzuje v tom, že je potřeba od brány utéct (ačkoliv ji potom zavoláte zpět). Držím palce, ať se vše zlepšuje.
Keriton, vďaka za tip, ale na vodítku ju mám tak na 99 percent, zakaždým keď ideme po ulici je na vodítku. Zvyšné situácie kedy odbehne sa mi stávajú na miestach kde je už les alebo lúka, no ešte je tam nejaký dom a podobne.
Ak je na vodítku, mám problém ju zvládnúť, snaží sa ujsť a ešte sa mi začne krútiť keď vidí, že nemôže utiecť, aby sa postavila čelom k "útočníkovi". Všetko sa to deje v priebehu sekundy kedy nestihnem hneď zareagovať, už som sa párkrát takto o ňu potkla keď do mňa nečakane vrazila akonáhle buchla brána.
Robím to isté, vrátim sa, ukážem jej čoho sa zľakla, no znovu pri podobnej situácií zareaguje rovnako.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Skyra, velmi své fenečce pomůžeš, když ji víc povedeš - optimální by byl řízený nácvik (zmiňuješ se i o tom), kdy už od začátku bude fenka v podstatě pod povelem (se nabízí "k noze", či povel pro netahání), kdy ji samozřejmě budeš za plnění průběžně odměňovat + nauč ji povel na to otevírání brány (třeba "brána" - odměňuješ za klidné chování), což musíš v tom řízeném režimu - tak, abys ho mohla použít potom v reálu, čímž pro ni nepůjde o strašlivé neznámo, ale o známo nicseneděje.
Pokud vidíš, že jde do stresu, vrať se do vzdálenosti, kdy se uklidní...a běžte znovu, pod povelem..
Odměňuj, odměňuj a odměňuj.
Samozřejmě nesmí prchat (ani by se k takové myšlence neměla dostat, protože by ses zavčasu měla vrátit)
Taky není špatný takový jakýsi všeobjímající povel pro NIC SE NEDĚJE (my máme "v pořádku").
Skyrra
napsal(a):
Keriton, vďaka za tip, ale na vodítku ju mám tak na 99 percent, zakaždým keď ideme po ulici je na vodítku. Zvyšné situácie kedy odbehne sa mi stávajú na miestach kde je už les alebo lúka, no ešte je tam nejaký dom a podobne.
Ak je na vodítku, mám problém ju zvládnúť, snaží sa ujsť a ešte sa mi začne krútiť keď vidí, že nemôže utiecť, aby sa postavila čelom k "útočníkovi". Všetko sa to deje v priebehu sekundy kedy nestihnem hneď zareagovať, už som sa párkrát takto o ňu potkla keď do mňa nečakane vrazila akonáhle buchla brána.
Robím to isté, vrátim sa, ukážem jej čoho sa zľakla, no znovu pri podobnej situácií zareaguje rovnako.
Jakým způsobem vysvětlujete, jakým tónem mluvíte? Jak se chováte, když se ona cuká na vodítku?
Občas mi v prvom momente ujde pokarhanie (lepšie povedané na ňu zavolám menom, tónom že akože čo to má byť, čo sa deje...), potom keď už pochopím tak sa jej prihovorím, hladkám... povedala by som, že sa snažím používať chlácholivý tón hlasu, občas aj niečo v štýle "ty teliatko, nič sa nedeje, pozri, tohto si sa bála..." ako aj písala hmn.
Niečo podobné mi robí aj pri stretnutí s veľkými psami. Občas na vychádzkach stretávame známych, ktorí majú veľké psy (neagresívne, samozrejme) a aj vtedy sa mi snaží ujsť. Volám si ju k sebe a ona príde, znovu ju utešujem, hladkám ju aj druhého psa, ktorého sa bála, no akonáhle pocíti, že je vhodná príležitosť, zase peláši preč.
Toto som skúšala aj s odmeňovaním, ale bohužiaľ, keď je takto vystresovaná, vôbec odo mňa nič nevezme.
Všimla som si, že najviac sa bojí toho keď sa s ňou chce veľký pes hrať, vníma to ako útok zrejme. Je potom vyslovene agresívna, snaží sa psa zahnať, cerí zuby, vrčí a keď sa cíti už príliš zahnaná do kúta, cvaká zubami.
Keď toto robí, zahriaknem ju a znovu skúšam proces zoznamovania s veľkým psom s tým, že ju upokojujem.
Je dosť submisívna, celkovo pracovať s tými jej strachmi je náročnejšie... a ja tiež veľakrát neviem ako s ňou pracovať aby sa cítila lepšie.
V okolí máme klub veľkých plemien, zvykla som tam s ňou chodievať aby sa socializovala, ale permanentne každá vychádzka bola pre ňu čistá hrôza, hoci som sa snažila ako som vedela (vyššie opísané).
To jsem si myslela: psa nikdy nechlácholíme, neutěšujeme. Chlácholivý tón pes vyhodnotí jako že se bojíte také a bojí se i za vás. Nikdy nepoužívejte chlácholivý tón, nikdy jí nelitujte, lítost jí velmi oslabuje. Chovejte se sebejistě, mluvte normálním tónem, můžete i lehce do údivu - prosím tě, co děláš, nic se neděje. Situace bagatelizujte, jako že vůbec o nic nejde. Nechte jí, aby se opřela o vás. Vy jděte příkladem - povídejte si s lidmi, co vylezou z brány, hlaďte si takové psy, sahejte na bránu, bouchněte do ní. Je to běžné jako vzduch, žádný problém. Mluvte na ní. Čím větší komedie se kolem takových věcí dělá, tím se problém stupňuje.
scylla
napsal(a):
To jsem si myslela: psa nikdy nechlácholíme, neutěšujeme. Chlácholivý tón pes vyhodnotí jako že se bojíte také a bojí se i za vás. Nikdy nepoužívejte chlácholivý tón, nikdy jí nelitujte, lítost jí velmi oslabuje. Chovejte se sebejistě, mluvte normálním tónem, můžete i lehce do údivu - prosím tě, co děláš, nic se neděje. Situace bagatelizujte, jako že vůbec o nic nejde. Nechte jí, aby se opřela o vás. Vy jděte příkladem - povídejte si s lidmi, co vylezou z brány, hlaďte si takové psy, sahejte na bránu, bouchněte do ní. Je to běžné jako vzduch, žádný problém. Mluvte na ní. Čím větší komedie se kolem takových věcí dělá, tím se problém stupňuje.
Vďaka za radu.
Ale zase by som netvrdila, žeby som ju až tak prehnane ľutovala a šušlavo sa k nej prihovárala ako k decku. Veľakrát si z nej robím srandu, smejem sa aby videla, že ide o bežnú vec. Poviem jej, že je teľa keď sa bojí a že je to v poriadku, proste to čo som písala aj vyššie.
Môžem skúsiť trochu zmeniť tón, ale nie som si istá či je problém v tomto.
Skyrra
napsal(a):
Vďaka za radu.
Ale zase by som netvrdila, žeby som ju až tak prehnane ľutovala a šušlavo sa k nej prihovárala ako k decku. Veľakrát si z nej robím srandu, smejem sa aby videla, že ide o bežnú vec. Poviem jej, že je teľa keď sa bojí a že je to v poriadku, proste to čo som písala aj vyššie.
Môžem skúsiť trochu zmeniť tón, ale nie som si istá či je problém v tomto.
Hele bacha na smích. Mám zkušenost, že psi ho mohou považovat za odměnu - pes uteče strachy a ty se zasměješ v domění "nic to přece neni", ale pes to vnímá tak, že uteče a dostane jakousi formu pochvaly.
Tedysek
napsal(a):
Hele bacha na smích. Mám zkušenost, že psi ho mohou považovat za odměnu - pes uteče strachy a ty se zasměješ v domění "nic to přece neni", ale pes to vnímá tak, že uteče a dostane jakousi formu pochvaly.
No, mám pocit, že to už rozoberáme až príliš do detailov :D. Nesmejem sa vtedy keď mi utečie, to je jasné... robím to vtedy keď jej ukazujem, že sa nemá čoho báť.
Skyrra
napsal(a):
No, mám pocit, že to už rozoberáme až príliš do detailov :D. Nesmejem sa vtedy keď mi utečie, to je jasné... robím to vtedy keď jej ukazujem, že sa nemá čoho báť.
Já už nerozebírám, jen aby ses nenechala "napálit" jako já.
Pes mi díky smíchu vystrkuje zadel z podpostele a nebo loví mouchy...
Skyrra
napsal(a):
Vďaka za radu.
Ale zase by som netvrdila, žeby som ju až tak prehnane ľutovala a šušlavo sa k nej prihovárala ako k decku. Veľakrát si z nej robím srandu, smejem sa aby videla, že ide o bežnú vec. Poviem jej, že je teľa keď sa bojí a že je to v poriadku, proste to čo som písala aj vyššie.
Môžem skúsiť trochu zmeniť tón, ale nie som si istá či je problém v tomto.
Problém bude v celkovém přístupu a v tom, že vy předpokládáte její strach a nevěříte sama sobě. Pak se ona o vás nemůže opřít. Ten tón dělá opravdu hodně. Nelitujte jí, dívejte se na ní jako na sebevědomého psa, ne jako na ustrašence. A zvedejte sebevědomí, jak to jen půjde.
scylla
napsal(a):
Problém bude v celkovém přístupu a v tom, že vy předpokládáte její strach a nevěříte sama sobě. Pak se ona o vás nemůže opřít. Ten tón dělá opravdu hodně. Nelitujte jí, dívejte se na ní jako na sebevědomého psa, ne jako na ustrašence. A zvedejte sebevědomí, jak to jen půjde.
Ja si tie rady skúsim vziať k srdcu, ale... naozaj sa mi nezdá žeby som neverila sama sebe alebo predpokladala jej strach. Prípadne ju ľutovala.
Zakaždým si myslím, že sme to už zvládli a že to už znovu neurobí, alebo že tam aspoň nastane zlepšenie.
Skúsim zmeniť tón hlasu, uvidím čo to spraví... a odmeňovanie.
Skyrra
napsal(a):
Ja si tie rady skúsim vziať k srdcu, ale... naozaj sa mi nezdá žeby som neverila sama sebe alebo predpokladala jej strach. Prípadne ju ľutovala.
Zakaždým si myslím, že sme to už zvládli a že to už znovu neurobí, alebo že tam aspoň nastane zlepšenie.
Skúsim zmeniť tón hlasu, uvidím čo to spraví... a odmeňovanie.
Z vašich příspěvků mám dojem, že jí opravdu litujete. Ale určitě se zadaří.