Dobrý den, máme ročního křížence který doma stále vykonává svojí potřebu...problém je v tom že to dělá jen když odejdeme z domu a to i přes to že ho vždy před odchodem z domu venčíme a když jsme doma a o víkendu si přispíme tak to bez problému vydrží i 10 hodin...venku se vyprazdňuje bez problémů takže to není tím že by se nevyčural a nevykakal a potom po odchodu to udělal doma...jednou jsem odešla z domu jen na 3 hodiny a doma udelal jen malinký cvrk jelikož vyvenčený byl a neměl skoro co čůrat ale stejně to udělal...přijde mi že to dělá naschvál a dělá to jen v kuchyni...to jsem zkusila vyřešit tím že jsem kuchyň zabarykádovala aby se do ní nedostal jelikož tam nemáme dveře ale našel si na to jiné místo...vyzkoušela jsem snad vše..i po dobrém i po zlém i různé spreje k tomu určené...přečetla jsem si hodně článků a vše zkusila ale nic nefunguje...už nevím co s ním mám dělat jsem z toho na prášky jelikož při příchodu z práce me doma nečeká jen tahle jeho nadílka ale i rozkousane věci...je i destruktivní a to také od štěněte ale o5 nic nefunguje...vím že problém je v separační úzkosti ale uz nevim co udělat...vyzkoušela jsem hračky, kosti které ho zabavi na nějakou dobu..prostě mu náš odchod z domu spojit s pozitivní věci ale prostě nic nefunguje...prosím vás o inteligentní rady a zkušenosti a o blbé připomínky nebo komentáře nestojím..předem děkuji za odpovědi :).
Naše fenka to taky dlouho dělala a do těď jednou za měsíc to udělá. Chce to hodně trpělivosti. Nám hodně pomohlo ji tam nechat nějaké naše oblečení ( já nechávám pižamo), ona ho neroztrhá a spí na něm. Cití můj pach a je v klidu. Hlavně ho chce netrestat a ani se sním neloučit a ani nevítat. Prostě je to normální že odcházíte a zase že jste přišli domů. Přeji hodně trpělivosti .
Oblečení nejspíš také nepomáhá protože když si vemu na sebe třeba triko a vim že zítra si ho vemu také tak ho poskládám na křeslo a přístup k němu má...a s trestaním jsme taky přestali a ignorujeme ho ale párkrát když se zázrakem stalo že tu nebylo nic rozkousaneho ani jedna loužička a ani bobek tak jsem ho moc chválila což byla asi chyba...:/ a děkuju moc za radu :).
_anetie_
napsal(a):
Oblečení nejspíš také nepomáhá protože když si vemu na sebe třeba triko a vim že zítra si ho vemu také tak ho poskládám na křeslo a přístup k němu má...a s trestaním jsme taky přestali a ignorujeme ho ale párkrát když se zázrakem stalo že tu nebylo nic rozkousaneho ani jedna loužička a ani bobek tak jsem ho moc chválila což byla asi chyba...:/ a děkuju moc za radu :).
Ono je chyba obojí, trestání i chválení, protože pes nemá šanci si to spojit s tím, co vy myslíte.
Tak umím si představit, nač lidé potřebují psa(dobrý přítel, společník na procházky, láska, mazlení, pečovat o někoho).
Také si myslím, že žádný učený z nebe nespadl. A je mi jasné, že obyčejně lidé musí chodit do práce=odcházet na dosti dlouhou dobu z domova.
Já tento problém řešit nemusím, máme zahradu, to se mi to žije. Rozumím zadavatelce, napsala to pěkně. Zamyslela jsem se, co bych s tím dělala já. Vadilo by mi to velmi.
Odcházela bych na kratoučko a vracela se. Se psem bych se neloučila ani nevítala. Ani bych s ním nanavazovala oční ani jiný kontakt, při odchodu a návratu. Pořídila bych prostornou klec, na kterou bych psa uvykala, měl by tam pelíšek, svoje místo.Občas bych ji zavírala, kdyby tam ležel, na chvilku, všechno postupně. Kdybych i na malou chvilinku odcházela, při nácviku, tak bych ho tam zavřela. Všechno po malých krůčkách.
Způsobené pohromy bych neuklízela hned po návratu, ale až po chvíli, naprosto bez emocí. Netečně.
Také bych si přečetla všemožné články, návody na odstranění separační úzkosti. Promyslela a zvážila, co je rozumné.
Jak píšu, nemáme tento problém, ale zas máme třeba jiné. Držte se, ono to půjde.
rapotacka11
napsal(a):
Mám jen tradičně blbou připomínku.
Nač jste ho potřebovali ?
(když netušíte, jak na psa...
celý rok! no to už si hezky zvykl...).
Musím psa na něco potřebovat abych si ho mohla pořídit? Se psy žiju už od mala a miluju je takže je pochopitelný že když se osamostatním tak bez psa prostě žít nechci takže si ho pořídím že jo...a jelikož jsem mezi psy od mala vyrůstala tak vím jak na psa a dost jsem si toho i nastudovala abych byla na vše připravená a neudělala nikde chybu...ale problém je v tom že on je problémový už od štěněte (ale bohužel při přebírání štěněte od majitelů jsme si toho nevšimli jelikož jak jsme přišli tak se prostě choval normálně přišel a ocuchal si nas prostě byl zvědavý a žádného chování které by nebylo normální jsme si nevšimli) problém č.1 byl ten že když jsme si ho přinesly domů a chtěli jsme mu dát nažrat tak celý 2 dny nejedl protože se bál jíst...nevim co s tím malinkým štěňátkem dělali ale před námi nechtěl žrát a když uz ho hlad donutil tak žral tím stylem že byl k te misce nataženej tak aby byl od ni co nejdál ale dosáhl do ní a strašně se klepal...tenhle problém jsme vyřešili a žere úplně v klidu a beze strachu...byl strašně problémový...projevoval se dominantně a ja nevím co všechno prostě se s ním nezacházelo dobře a ten pes si to sebou dlouho nesl a prostě ho to ovlivnilo a já si se vším nejsem schopná poradit protože to co on předvádí s tím sem nikdy zkušenost nemela...měly jsme 5 psů najednou a byli vychovaní suprově a ja prostě nejsem žádnej Cesar Millan a když už jsem prostě vyzkoušela VŠE a nic nefunguje tak nevím kudy kam protože s takovým chováním sem se nesetkala...napravili jsme toho u něj opravdu hodně ale s tímhle furt zápasím...ono je fakt snadný takhle soudit že prostě se k tomu psovi v tom nejdůležitějším věku chovali špatně a on si to sebou nese...ti lidi byli totálně natvrdly a věděli o psech úplný prd protože když jsme přišli jeji fenka nam málem sezrala nohy a ona to s usmevem nazvala jejim "přátelským vitacim rituálem" a to ze fenka už odmitala kojit a dávala to dost najevo tak jak je to normální když fenka chce odstavit štěňata brala jako že ona jim chce ublížit a proto ty štěňata zůstat nemůžou...no a podle toho se asi chovala k tem stenatum a bohužel ho to ovlivnilo...
_anetie_
napsal(a):
Musím psa na něco potřebovat abych si ho mohla pořídit? Se psy žiju už od mala a miluju je takže je pochopitelný že když se osamostatním tak bez psa prostě žít nechci takže si ho pořídím že jo...a jelikož jsem mezi psy od mala vyrůstala tak vím jak na psa a dost jsem si toho i nastudovala abych byla na vše připravená a neudělala nikde chybu...ale problém je v tom že on je problémový už od štěněte (ale bohužel při přebírání štěněte od majitelů jsme si toho nevšimli jelikož jak jsme přišli tak se prostě choval normálně přišel a ocuchal si nas prostě byl zvědavý a žádného chování které by nebylo normální jsme si nevšimli) problém č.1 byl ten že když jsme si ho přinesly domů a chtěli jsme mu dát nažrat tak celý 2 dny nejedl protože se bál jíst...nevim co s tím malinkým štěňátkem dělali ale před námi nechtěl žrát a když uz ho hlad donutil tak žral tím stylem že byl k te misce nataženej tak aby byl od ni co nejdál ale dosáhl do ní a strašně se klepal...tenhle problém jsme vyřešili a žere úplně v klidu a beze strachu...byl strašně problémový...projevoval se dominantně a ja nevím co všechno prostě se s ním nezacházelo dobře a ten pes si to sebou dlouho nesl a prostě ho to ovlivnilo a já si se vším nejsem schopná poradit protože to co on předvádí s tím sem nikdy zkušenost nemela...měly jsme 5 psů najednou a byli vychovaní suprově a ja prostě nejsem žádnej Cesar Millan a když už jsem prostě vyzkoušela VŠE a nic nefunguje tak nevím kudy kam protože s takovým chováním sem se nesetkala...napravili jsme toho u něj opravdu hodně ale s tímhle furt zápasím...ono je fakt snadný takhle soudit že prostě se k tomu psovi v tom nejdůležitějším věku chovali špatně a on si to sebou nese...ti lidi byli totálně natvrdly a věděli o psech úplný prd protože když jsme přišli jeji fenka nam málem sezrala nohy a ona to s usmevem nazvala jejim "přátelským vitacim rituálem" a to ze fenka už odmitala kojit a dávala to dost najevo tak jak je to normální když fenka chce odstavit štěňata brala jako že ona jim chce ublížit a proto ty štěňata zůstat nemůžou...no a podle toho se asi chovala k tem stenatum a bohužel ho to ovlivnilo...
Nesrovnávejte se s tím tyranem. Možná problém bude v tom, že jste vyzkoušela vše kromě jediného - odstranit důvod, tedy strach.
Hlavně když víte, že pes je problémový, musíte mu nechat čas. Bude to trvat dlouho, tak nenervujte sebe ani psa. Nechte ho na takovém prostoru, který snadno uklidíte s minimem věcí, které nesmí ničit a dejte mu spoustu podnětů, aby tu samotu tolik neprožíval. Dobré je ho před odchodem unavit tělesně i duševně.
Janinka Bosorka
napsal(a):
Tak umím si představit, nač lidé potřebují psa(dobrý přítel, společník na procházky, láska, mazlení, pečovat o někoho).
Také si myslím, že žádný učený z nebe nespadl. A je mi jasné, že obyčejně lidé musí chodit do práce=odcházet na dosti dlouhou dobu z domova.
Já tento problém řešit nemusím, máme zahradu, to se mi to žije. Rozumím zadavatelce, napsala to pěkně. Zamyslela jsem se, co bych s tím dělala já. Vadilo by mi to velmi.
Odcházela bych na kratoučko a vracela se. Se psem bych se neloučila ani nevítala. Ani bych s ním nanavazovala oční ani jiný kontakt, při odchodu a návratu. Pořídila bych prostornou klec, na kterou bych psa uvykala, měl by tam pelíšek, svoje místo.Občas bych ji zavírala, kdyby tam ležel, na chvilku, všechno postupně. Kdybych i na malou chvilinku odcházela, při nácviku, tak bych ho tam zavřela. Všechno po malých krůčkách.
Způsobené pohromy bych neuklízela hned po návratu, ale až po chvíli, naprosto bez emocí. Netečně.
Také bych si přečetla všemožné články, návody na odstranění separační úzkosti. Promyslela a zvážila, co je rozumné.
Jak píšu, nemáme tento problém, ale zas máme třeba jiné. Držte se, ono to půjde.
Děkuji za rady a určitě ještě zkusím něco najít ale ja uz toho přečetla tolik ze když najdu článek který jsem nacetla tak vždy je tam dost věcí které sem četla snad už 100x :D pořídila jsem si i knihu od Millana...cetla diskuze u Desenskyho ale ještě jsem nenašla to co by na něj fungovalo...asi by to chtělo se s ním jednou sebrat a jet za Desenskym i co se tyce jiných problémů ale to tu rozepisovat nebudu protože by jsme tu byli do půlnoci :D myslím si že na to proč je s nim tolik problémů a jak je zastavit ja prostě nemam šanci přijít to bude asi chtít někoho fakt zkušeného kdo dokáže tomu psovi nahlédnout do hlavy a pochopit proč to všechno a vědět jak to přesně řešit a ne pořád jen zkoušet co zabere a co ne.
scylla
napsal(a):
Nesrovnávejte se s tím tyranem. Možná problém bude v tom, že jste vyzkoušela vše kromě jediného - odstranit důvod, tedy strach.
Myslíte strach z odloučení? Jestli myslíte to tak to jsem zkoušela tím ze jsem mu náš odchod z domu spojovala s pozitivní věci...hračky které měl rád dostal jen když jsme odcházeli napadlo me i zkusit po celým bytě schovat pamlsky tak aby si je musel vycuchat a najít a tomu sem dávala velkou naději protože když jsem odcházela tak vrtěl ocaskem a nateseny hledal pamlsky a ani ho nezajímalo ze někam jdu ani za mnou nešel ke dveřím ale jak jsem přišla tak zase to same co každý den..
A co zkusim nějaké bylinky proti úzkosti a strachu ? http://www.dokonalalaska.cz/e-shop/pro-pejsky/proti-strachu-a-uzkosti-100-ml-olej-k-vetreni-pro-pejsky...já od nich používám olejíček na zuby . Můj bratr má taky hodně problémovou fenku a taky od malička se všeho bála, úplně se klepala, hodně mu pomohl cvičák. Začal chodit na cvičák až ve 2 letech fenky a i když začátky byly krušné, je teď na ní vidět výsledek.
Hlavně když víte, že pes je problémový, musíte mu nechat čas. Bude to trvat dlouho...
"""""""""""""""""""""
Déle než rok ?
Dobře- " problémové" štěně, to se srovná rychle, předpokládám, že jste si
ho vzali brzy...
Vyrostla jste se psy... zřejmě jste byli rodina, doma stále (často) někdo byl,
to je život se psem a vlastně i pro psa, snadnější.
Měl víc aktivit-děti v rodině.
A teď sama nebo možná 2 lidi - je to náročnější.I pro mladého psa.
Jistě to vyřešíte.
_anetie_
napsal(a):
Vypadá to opravdu zajímavě..moc děkuji za radu a určitě to zkusím
Nebo toto
http://www.bachovy-esence.com/p/346/strach-u-psa-smes-30-ml-bachovy-kvetove-esence.
_anetie_
napsal(a):
Myslíte strach z odloučení? Jestli myslíte to tak to jsem zkoušela tím ze jsem mu náš odchod z domu spojovala s pozitivní věci...hračky které měl rád dostal jen když jsme odcházeli napadlo me i zkusit po celým bytě schovat pamlsky tak aby si je musel vycuchat a najít a tomu sem dávala velkou naději protože když jsem odcházela tak vrtěl ocaskem a nateseny hledal pamlsky a ani ho nezajímalo ze někam jdu ani za mnou nešel ke dveřím ale jak jsem přišla tak zase to same co každý den..
Kontaktujte Markétu Tomanovou a objednejte si bachovky na míru.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Vyzkoušet můžete i protičůrací pás.
Rapotacka - ono to asi vypadalo blbě, ale jedno je štěně a druhé je puberťák. Spousta štěňat se srovná a v pubertě se začnou chovat naprosto jinak. Fudláci jsou na to opravdoví experti a tím, že v té době mají klidně 40 - 60 kg je to o to hutnější. Zadavatelka nepíše, jaké další problémy má, sama píše, že by to bylo nadlouho. Pokud je stav takový, asi nemá cenu vytrhnout jeden či dva problémy, ale řešit to komplexně. Za pomoci odborníka takového, který sedí mému vnímání soužití se psem, takže já bych třeba nevolila desenského ale Bradáče.
Já vidím chyby v majiteli-téměř vždy.
Píše, že roční pes, dělá potřebu doma stále.
Na tom se přece pracuje hned.
Jestli je psík temperamentní éro,
má odpovídající vyžití ?
Třeba je frustrovaný coby hezký doplněk.
Ale co, to si musí zadavatelka promyslet a vyřešit sama.
My můžeme jen spekulovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Od mala jsem také vyrůstala mezi psy, jak je ale umím vychovat právě já, se potvrdilo až jsem svého psa skutečně měla a co se zjistilo?že jsem v tom o mnoho lepší než rodiče.Tím se nechci chválit ale napovědět.Také jsem študovala knihy, ne vždy se hodí a každý pes je také jiný a potřebuje trochu jiný přístup.Zadavatelka uvádí, že je to její první pes, nikdo zkušený kdo by psa viděl jí zřejmě neřekl, že je pes problémový ale ona to ví, pozná, jak...nebo se mýlím ale něco je tam špatně, myslím že nebude problém v psovi Rad dobrých je tu už dost a před pár měsíci se tu nějaká separační úzkost také řešila, ani nevím jak to dopadlo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

_anetie_
napsal(a):
Myslíte strach z odloučení? Jestli myslíte to tak to jsem zkoušela tím ze jsem mu náš odchod z domu spojovala s pozitivní věci...hračky které měl rád dostal jen když jsme odcházeli napadlo me i zkusit po celým bytě schovat pamlsky tak aby si je musel vycuchat a najít a tomu sem dávala velkou naději protože když jsem odcházela tak vrtěl ocaskem a nateseny hledal pamlsky a ani ho nezajímalo ze někam jdu ani za mnou nešel ke dveřím ale jak jsem přišla tak zase to same co každý den..
Nevím kde ty rady berete ale už tady je vidět, že děláte chybu- pes rozjařenej-vrtí ocasem, natěšený, vy odejdete a pes pak co?-něco se z toho musí vyvinout ale věřte že klid to určitě nebude.Chce to asi skutečně ještě více informací hlavně těch správných a zkušeností. Pes by právě měl být co nejvíce v klidu když odcházíte, delší dobu před odchodem ho úplně ignorovat, po příchodu taktéž, jen neni nutno tak dlouho, neuklízet výkaly před ním a ne hned atd.Dnes už nemám chuť to rozepisovat a je to na dlouho.Hlavně do psa necpěte zbytečně nic na uklidnění, pokud skutečně neznáte příčinu.Takže hodně štěstí.
Všem moc děkuji za radyl..nevím jestli je to dobré ale tak me napadlo použít více věcí naráz a 2 dny za sebou doma nic neudělal! samostatně jsem vyzkousela vše už před tím az na proticuraci pás a tu uklidňující esenci...tak jsem zabarykadovala kuchyň, ignor při odchodu a příchodu, inspirovala jsem se proticuracim pásem a sama si udělala něco na ten styl, dala mu sve triko ve kterém jsem spala a místa kde tp vykonával když neměl přístup do kuchyně jsem postříkala nějakým sprejem který by psům měl být nepříjemný a neměli by v místě nastrikani nic udělat...asi to chtělo prostě nezkoušet jednotlivě ale udělat to vše naráz :).