Menší plemeno do bytu k dětem

Kavalírci jsou super a z jednoho zase tolik chlupů není. Určitě ale pořiďte pejska s PP hlavně kvůli zdraví a povaze. Podívejte se na www.cavalierclub.cz - Ozdravný program. Jsou tam všechny doporučené vyšetření - povinné bohužel není žádné. V sekci Chovatelský servis jsou Krytí a Odchovy - můžete se podívat, kdo má štěňátka nebo má nakrytou fenku + jména rodičů a jejich zdravotní vyšetření.
Jinak všechno co požadujete Kavalírek 100% splňuje

Bral bych pudla. Lehce cvičitelný, k dětem tolerantní, stále veselý, vhodný na všechny sporty, které může vzhledem k velikosti zvládnout.
A co se týká údržby, je lepší dát pár korun do občasného ostříhání než trávit hodiny úklidem chlupů.

Z těch, co jste sepsala, je možný kterýkoliv, jen dodám: se štěndem se lítá vyvenčit minimálně každé dvě hodiny, takže i to je potřeba si uvědomit. Kdo bude hlídat batole, když poběžíte s pejskem? A další věc: starat se o mimino a následně batole a vychovávat štěně...mi přijde dost nereálné. Děti nemám, ale zažila jsem u známých a nikdy to dobře nedopadlo. Pes absolutně nevychovaný, poněvadž se zjistilo, že na něj není čas. A dcerka je dítě, ta psa vychovávat nemůže. Může pomáhat, ale hlavní břemeno je na vás. Počkala bych nejméně do tří let prcka.

lesnížínka napsal(a):
Z těch, co jste sepsala, je možný kterýkoliv, jen dodám: se štěndem se lítá vyvenčit minimálně každé dvě hodiny, takže i to je potřeba si uvědomit. Kdo bude hlídat batole, když poběžíte s pejskem? A další věc: starat se o mimino a následně batole a vychovávat štěně...mi přijde dost nereálné. Děti nemám, ale zažila jsem u známých a nikdy to dobře nedopadlo. Pes absolutně nevychovaný, poněvadž se zjistilo, že na něj není čas. A dcerka je dítě, ta psa vychovávat nemůže. Může pomáhat, ale hlavní břemeno je na vás. Počkala bych nejméně do tří let prcka.

S tím nesouhlasím. Právě že mimino zabere míň času než 3leté dítě - to pak půjde do školky, zadavatelka do práce a už nebude na výchovu štěněte čas vůbec.

chromik napsal(a):
S tím nesouhlasím. Právě že mimino zabere míň času než 3leté dítě - to pak půjde do školky, zadavatelka do práce a už nebude na výchovu štěněte čas vůbec.

Popravdě? Za mne? Na výchovu a péči o psa s malýma dětma a pracujícíma rodičema není čas nikdy. Je tady pár holek co píšou, že se o psa vzorně staraly už od děcka, celou dobu to byla jejich vášeň. Já psy miluju, zvířata všechny, ale popravdě?!? Psa jsem vyškemrala, stejně byl v zahradě, takže péče skoro žádná a zajímal mne asi dva měsíce. Pak jsem si našla zase jinou zábavu a myslím, že to tak má většina dětí. Kamarádka má psa - já chci taky. Druhá kamarádka začala chodit do baletu, takže budu chodit taky a na psa už jsem dávno zapomněla...I když dávno byla jsem taky dítě. Matka z dětma tedy ne, ale mám to v rodině a vidím, jak se teď kolem dětí tancuje. O nás ani rodiče nevěděli, že nás mají

chromik napsal(a):
S tím nesouhlasím. Právě že mimino zabere míň času než 3leté dítě - to pak půjde do školky, zadavatelka do práce a už nebude na výchovu štěněte čas vůbec.

A ještě dodám: kdo tedy bude mít psa o psa se starat, venčit několikrát denně, když budou všichni ve škole, v práci...Ten pes tam bude minimálně 12let...

Neberte to zadavatelko, jako útok na vás, je to spíš jen obrana toho psa. Ne všichni musí mít psa. Proč si myslíte, že dceru by bavilo agility? Už se s tím setkala, nebo to viděla jen v televizi? Máte někoho známého, kdo to se psem dělá? Jestli půjde se domluvit, ať s ním dcera chodí pravidelně na každý trénink, zkouší si to. Třeba ji to do měsíce přestane bavit. Ono je to sranda, si zaskákat jednou..A možná pak bude lepší křeček, králík...

lesnížínka napsal(a):
Popravdě? Za mne? Na výchovu a péči o psa s malýma dětma a pracujícíma rodičema není čas nikdy. Je tady pár holek co píšou, že se o psa vzorně staraly už od děcka, celou dobu to byla jejich vášeň. Já psy miluju, zvířata všechny, ale popravdě?!? Psa jsem vyškemrala, stejně byl v zahradě, takže péče skoro žádná a zajímal mne asi dva měsíce. Pak jsem si našla zase jinou zábavu a myslím, že to tak má většina dětí. Kamarádka má psa - já chci taky. Druhá kamarádka začala chodit do baletu, takže budu chodit taky a na psa už jsem dávno zapomněla...I když dávno byla jsem taky dítě. Matka z dětma tedy ne, ale mám to v rodině a vidím, jak se teď kolem dětí tancuje. O nás ani rodiče nevěděli, že nás mají

Zadavatelka chce prostě pejska vhodného k dětem a hodící se k jejich životnímu stylu. Na výchovu štěněte je lepší doba, kdy se můžete celodenně věnovat a pak můžete prodlužovat intervaly venčení, samotu apod. Zkušnosti se psy už zadavatelka má, tak mi nějak uniká, co tady řešíte...

Tak mám celkem čerstvou zkušenost = vnoučata
a můj už hotový pes.
Prostě čas na něj nebyl.
Něco se bude šidit.
Pak to není o radosti, ale o stresu.
Věnuji se jednomu, vyčítám si, že teď je mě třeba i jinde.
Samozřejmě se to nějak dá, ALE...
Já bych to neudělala, zadavatelka je rozhodnutá,
věří si, třeba problémy nebudou...

Zastanu se trochu whippetů. Jsou to velice přívětiví psi, milující všechny lidi bez rozdílu včetně dětí. Zcela postrádají jakoukoliv agresivitu. Velkým plus je i kratičká bezúdržobová srst a absence psího pachu.

V štěněcím a dorosteneckém věku je whippet sice tak trochu neřízená střela, nicméně v dospělosti je to velice klidný a distingvovaný spolubydlíci.

S poslušností je to tak napůl. Z whippeta border kolie nebude, nicméně základní poslušnost zvládne bez problémů. Dobře vychovaný whippet může chodit i bez vodítka, samozřejmě v bezpečných lokalitách bez přítomnosti aut (přece jen je to lovec a i letící svačinový pytlík ho dokáže vybudit k akci).

Zažitým předsudkem je, že chrt je velice náročný na pohyb. Opak je pravdou, angličtí chrti jsou sprinteři, ne vytvralci. Pokud mají možnost alespoň 1x denně cca půl hodiny řádně se proběhnout (např. s jinými psy), spokojí se pak i s krátkými venčícími procházkami a ležením na kanapy. Bytostně nesnášejí zimu a mokro, takže v ošklivém počasí je dostanete ven leda pod pohrůžkou násilí.

Neznamená to však, že whippet je nějaká padavka - v pohodě zvládne i mnohakilometrovou tůru. Znám také whippety, kteří běhají agility nebo se se skvělými výsledky věnují flyballu.

Nicméně whippet není pes pro každého. Má v sobě kus kočky - nesnáší nátlak a dril a jeho citlivá povah vyžaduje empatického majitele. Pokud ho pochopíte a dokážete se s ním "domluvit", je to nejskvělejší pes na světě.

lesnížínka napsal(a):
Popravdě? Za mne? Na výchovu a péči o psa s malýma dětma a pracujícíma rodičema není čas nikdy. Je tady pár holek co píšou, že se o psa vzorně staraly už od děcka, celou dobu to byla jejich vášeň. Já psy miluju, zvířata všechny, ale popravdě?!? Psa jsem vyškemrala, stejně byl v zahradě, takže péče skoro žádná a zajímal mne asi dva měsíce. Pak jsem si našla zase jinou zábavu a myslím, že to tak má většina dětí. Kamarádka má psa - já chci taky. Druhá kamarádka začala chodit do baletu, takže budu chodit taky a na psa už jsem dávno zapomněla...I když dávno byla jsem taky dítě. Matka z dětma tedy ne, ale mám to v rodině a vidím, jak se teď kolem dětí tancuje. O nás ani rodiče nevěděli, že nás mají

Já jsem jedna z těch, co chtěla psa od 12 let, rodiče zlomila ve 14 letech, a bylo mi dovoleno mít psa. Ne doma v bytě, ale v domku u tety, cca 1 km od domova. Jak jsem byla šťastná! Trávila jsem s ním každou volnou chvíli, cvičila ho, chodila na cvičák, vařila mu, krmila ho, pečovala o něj, jezdila s ním na vandry. Kvůli němu jsem ráda oželela běžnou zábavu teenagerů, diskotéky, kina, atd. Omlouvala mě jen horečka. Nepřešlo mě to nikdy. A je fakt, že jsem byla dost ojedinělá.

Děkuji všem za reakce :)
Tak trošku jsem čekala, že se najdou lidi, kteří budou kamenovat nápad malé děti a do toho štěně. Je nám jasné, že to občas bude náročné. Po pejskovi toužíme už delší dobu (já jsem celé dětství a mládí psy měla a manžel v podstatě také) a opravdu jsem s nimi žila, neměla jsem prakticky jiné zájmy, brala jsem je všude s sebou - hlavně tedy kříženku šeltinku, to byl můj mazel. Právě jsme si říkali, že až budu zase chodit do práce, k tomu mladší dítě do školky, tak na to nebude už vůbec čas. Na štěně je potřeba víc času, aby se socializovalo a to mi přijde vhodnější během mateřské než když budeme všichni v práci, škole, školce...Trošku už jsme nad štěňdem uvažovali, když byla dcera miminko, ale tehdy jsem ještě studovala a bylo by toho moc...
Já vím, že všichni mít psa nemusí, ale bychom byli moc rádi. Králíka už máme ;)
Dcera se chodí občas dívat na agility, máme cvičák kousek od baráku a chodí tam její kamarádka, tak se občas jdem kouknout. Oni mají jorkšíra, ten ale neprošel u manžela. To, jestli ji agility chytnou a nebo ne, nějak zvlášť neřeším. Pejska chceme i tak, protože jsme s manželem oba ze "psí" rodiny :) Já jsem agility nikdy nedělala, pouze jsem s pyrenejem a kólii absolvovala základní výcvik.
K zastánkyni whippetů: Myslíš si teda, že by toto plemeno přicházelo v úvahu pro naši situaci? Co se týče vyblbnutí, tak bych ho mohla vypustit v lesoparku, ale trochu se bojím, že by mi utekl za nějakým zajícem a byl by v trapu :D Manžel by teda ještě uvítal, kdyby s nim chodil běhat, ale nevím nevím, jestli by manželovo tempo bylo pro whippeta dostačující ;)
A pak ještě poslední dotaz? Mimčo čekáme v březnu - v jaké době byste si štěně ideálně pořídili?
Každopádně všem moc děkuji za tipy a názory

Lesnížínka: Když bude mladší batole, pejsek už nebude štěně. Jinak jsem zvyklá chodit s dítětem v šátku kamkoliv, takže není problém když bude potřeba vyběhnout před barák - dát dítě do šátku, vzít psa a jde se ;)
Až budou mladšímu 3, půjdu do práce a už toho času bude mnohem méně. Kdo má nebo kdy měl dítě, začínající chodit do školky, asi tuší, o čem mluvím. ;) Štěně by muselo bývat doma hned těch 5-6 hod denně samo a to nechceme.

Já myslím, že je teď právě správná příležitost, když nejmenší je miminko. Kdyby to byl velký pes asi bych mluvila jinak, je to náročnější rozjívené štěně s 30kg a kočár. A k lesnížínce, myslím, že je lepší rodina, než jeden pracující člověk. Nejprve mateřská, pak bude straší chodit domů ze školy, pak zbytek rodiny, a pořád bude doma rušno, a větší počet bavičů, venčičů.

Andryseeek3:Přesně proto chci malé plemeno. Manžel by šel klidně do většího hafana (jeho favorit je ridgeback) Ale já jsem řekla, že se s ním nebudu tahat spolu s kočárem. Další věc je, že chci, aby ho starší dcera dobře zvládala a brzy ho mohla i sama venčit - tím myslím, až já už nebudu na mateřské, čili za 3 roky - to jí bude 9 Dovedu si představit, že bude venčit dejme tomu 8-kilového psíka. Ale 40-kilové "telátko"? Těžko. Měla jsem pyreneje a tak vím, o čem mluvím - děti sice miloval, ale devítileté holce bych ho samotné nedala.

Teda já jsem taky v té skupině malé dítě a štěně. Dá se to, ale žádná procházka růžovým sadem to teda není - když chcete mít slušně vychovaného psa. Sice jsem to měla poněkud lehčí s venčením... protože štěně bylo po náročné operaci takže se perfektně naučilo čůrat doma na plenu. Naštěstí pak nácvik čůrání venku nebyl žádný problém. A jak píše Bellina90 s nosítkem nebo šátkem se to dá zvládnout. Hraní se holt provozovalo tak, že v jedné ruce kostička pro dítě v druhé uzel pro štěně. Chůze vedle kočárku se pro mladého psa stane součástí práce... když se to piluje hned od začátku. S pořádným kočárkem do terénu jsem psa neochudila ani o dlouhé procházky lesem a polem.

Problém vidím spíš teď, když je psovi už rok a potřebuje toho vyžití víc a víc. A paradoxně i víc pozornosti. Dopilovává se všechno naučené, přidávají se další a další věci, které dřív štěně nedělalo - změna chování doprovázející hormonální bouři a celkově projevy dospívání. S pokročilejším výcvikem a sportem (se psem dělám hoopers - líné agility) je to čím dál víc náročnější na čas. V podstatě v sobotu a neděli odevzdám dítě tatínkovi a věnuji většinu času psovi - protože pro něj je velkej rozdíl mne doprovázet s kočárkem a dítětem a pak chvíle, kdy mne má jenom pro sebe. A vzhledem k tomu, že s dospívajícím psem jsou náročnější i ty běžné vycházky s kočárkem... peklo nastává, když je zrovna období kočárku či pěší chůzi dítěte nepříznivé. A co teď s tím nevybouřeným psem? Buď obětuji večer na pořádnou procházku se psem nepřízni počasí vstříc. Nebo sedím se psem na chodbě a zaháníme nudu prací (začínáme s noseworkem, opakujeme povely nenáročné na místo, opravujeme pokažené dovednosti - např. aport). Muž zrovna moc radost nemá, když se vrátí po 10 hodinách z práce a musí hned řešit dítě a já se psem zase v trapu. A nedej bože, aby vás chytly obtíže spojené s mateřstvím. A nemyslím tím úplné šestinedělí... ale třeba já mám teď problémy s krční páteří, což se mi projevuje zchromlou rukou. Kočárek, dítě, pes a do toho jednu ruku. Ale zase já mám maxi psa. Vlastně já mám dva psy! Na čivaváka jsem úplně zapomněla, ale tomu je 7 let... skoro o něm nevím a stejně se vozí převážně ve spodním nosiči. Starší, menší a línej pes... nejoptimálnější řešení k malýmu dítěti!

Růžena, to je moc hezký popis života s malým dítětem a větším mladým psem :)
Mám v blízkém okolí štěně griffonka a je to super fenka. Sice má tryskomyší chvíle, ale jinak pohodářka, společník, přizpůsobí se režimu. Tihle malí pejsci, jejichž účelem je dělat společnost, jsou prostě v něčem fakt víc v pohodě.

Tady není jednoznačné, kdy pořídit psa, myslím že otázka byla hlavně jakého.Nicméně vybrat si musí sama zadavatelka.Co se týče štěně k miminu, já to vidím takto- v jednu ráno nakrmím mimčo, ve dvě poběžím se štěndem ven, ve čtyři budu krmit a přebalovat, v šest mě štěně nenechá spát, v osm dítě brečí a něco chce, v deset vařím a uklízím a oni zase něco nutně potřebují...ve dvanáct už sotva koukám a modlím se aby byl večer abych si mohla aspoň na hodinku zdřímnout a do všeho zapojit manžela...Osobně bych to nechtěla ale když se na to někdo momentálně cítí, jeho věc.Měla jsem psa a dítě, jenže psovi v tu dobu bylo už pět let, ani tak se to pořádně nedalo zvládat tak, jak bych chtěla ale asi je to dnes moderní, přece takové foto s mimčem a štěndem je k sežrání

A pak ještě poslední dotaz? Mimčo čekáme v březnu - v jaké době byste si štěně ideálně pořídili?

Po porodu .

Ernya
- myslím že otázka byla hlavně jakého
"""""""""""""""""""""
Tady nejsme na testech. Je to volná diskuze...

Zadavatelko, jestli dobře snášíte těhotenství, pořídila bych psa před narozením dítěte, abyste si co nejdřív odbyla počůrávací období psa.
A z jmenovaných plemen bych volila pudla ( možná i středního ), jak už někdo psal, hlavně kvůli tomu, že upravený pes nelíná, nebo minimálně.
Až budete jezdit s kočárkem, nebudete na psa sama, starší dcerka může vodit psa, vy vozit kočárek.
Problém by mohl nastat, až miminko vyleze z kočárku a bude chtít ťapat, bude chtít na pískoviště, na hřiště. Ale pak už zase bude starší dítě starší a bude se psu věnovat, když vy budete s dítětem. A pes by měl být tou dobou vychovaný.
No, maluju vám to hezky.
( Já jsem k miminu neměla psa, ale starší malé dítě - a jak krásně jsme si to užívali, malý spal a my řádili - i psa bychom v té době zvládli, venku jsme bývyli opravdu hodně, ale je to dávno, tou dobou nemusel mít psa každý ).

Další věc je, že chci, aby ho starší dcera dobře zvládala a brzy ho mohla i sama venčit - tím myslím, až já už nebudu na mateřské, čili za 3 roky - to jí bude 9 smajlík Dovedu si představit, že bude venčit dejme tomu 8-kilového psíka.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Devítileté dítě fakt není předvídavé.
Tak nějak optimální to bylo od 12 let, to jsem se mohla
poměrně spolehnout, že zvládne případné, různé situace.

rapotacka11 napsal(a):
Další věc je, že chci, aby ho starší dcera dobře zvládala a brzy ho mohla i sama venčit - tím myslím, až já už nebudu na mateřské, čili za 3 roky - to jí bude 9 smajlík Dovedu si představit, že bude venčit dejme tomu 8-kilového psíka.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Devítileté dítě fakt není předvídavé.
Tak nějak optimální to bylo od 12 let, to jsem se mohla
poměrně spolehnout, že zvládne případné, různé situace.

Problém venčení psa dítětem bez dohledu dospělého představují nezodpovědní dospělí okolo. Záleží na tom, kde zadavatelka žije a co se děje v jejím okolí.

Já z vlastní zkušenosti (bydlím na sídlišti) taky nerada vidím menší dítě (ta hranice 12 let... taky nemusí být optimální - sama jsem ve 12 letech cvičila boxera a jaké jsem dělala hovadiny), které venčí malého psa. Je tolik situací, které dítě neumí správně vyhodnotit a je to pak spojené s rizikem... jak pro dítě, tak pro psa. Např.: psíka napadne jiný pes, pes se vyškubne dítěti, vyběhne směrem k silnici. Jak se zachová dítě... většinou bezmyšlenkovitě poběží za psem... do vozovky.

Hodně dětí má zájem svého malého psa seznamovat s ostatními psy. Nechtějí být na procházkách sami, koho by to v jejich věku bavilo. Dost často se mi stává, že se svými pidipsíky přicházejí k mému maxivořechu. To moje hovádko nemá s malými psy problém - má doma šéfa čivavu, ale je nohaté a těšící se. A dost dobře víte, jak to na takovéhle malé psíky působí. Můsím často dětem vysvětlovat, že jejich pejsek se bojí a že ho nemají k mému táhnout, protože příjdou o důvěru toho pejska. Prostě bych řekla, že málo které dítě umí i číst reakce zvířete. A s těmi agility si to taky moc růžově nemalujte. Hodně rodičů (hlavně maminek) chodí s dětmi a psíky na agility... a jako prostě je vidět, že ti psíci jsou fakt víc fixovaní na ty maminky a vůbec ne na dítě a s takovýmhle psem se fakt nedá moc smysluplně cvičit a dítě to bavit nebude. Tím ale neříkám, že se to musí stát i zadavatelce... já jsem jenom typ člověka, který spíš očekává to horší a pak může být maximálně mile překvapen.

"Co se týče štěně k miminu, já to vidím takto- v jednu ráno nakrmím mimčo, ve dvě poběžím se štěndem ven, ve čtyři budu krmit a přebalovat, v šest mě štěně nenechá spát, v osm dítě brečí a něco chce, v deset vařím a uklízím a oni zase něco nutně potřebují...ve dvanáct už sotva koukám a modlím se aby byl večer abych si mohla aspoň na hodinku zdřímnout a do všeho zapojit manžela..."

u nás jedna miminkovská realita : v jednu ráno nakrmím mimčo, řve, řve řve, usne, položím, poblinká se, řve, dokrmím, řve, nosím, nosím, omdlévám, v lepším případě střídá maminka/tatínek/tchýně, dítě se musí nosit, v horším omdlévám zaklíněná v koutu místnosti, protože dítě nemohu položit, protože když se položí, tak se opět poblinká...atd.atd...dopoledne v kočáru ven, to spí, ale musí se jezdit, ne stát či kolébat na místě...doma přebalit, nakojit, řve...atd.atd...nebylo prostoru jít na WC, natož pak na psa...

a přiznám se, že si moc neumím představit, jak vytrvale hlídám psa + malé dítě, aby jeden neublížil druhému.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co se týče štěně k miminu, já to vidím takto- v jednu ráno nakrmím mimčo, ve dvě poběžím se štěndem ven, ve čtyři budu krmit a přebalovat, v šest mě štěně nenechá spát, v osm dítě brečí a něco chce, v deset vařím a uklízím a oni zase něco nutně potřebují...ve dvanáct už sotva koukám a modlím se aby byl večer abych si mohla aspoň na hodinku zdřímnout a do všeho zapojit manžela..."

u nás jedna miminkovská realita : v jednu ráno nakrmím mimčo, řve, řve řve, usne, položím, poblinká se, řve, dokrmím, řve, nosím, nosím, omdlévám, v lepším případě střídá maminka/tatínek/tchýně, dítě se musí nosit, v horším omdlévám zaklíněná v koutu místnosti, protože dítě nemohu položit, protože když se položí, tak se opět poblinká...atd.atd...dopoledne v kočáru ven, to spí, ale musí se jezdit, ne stát či kolébat na místě...doma přebalit, nakojit, řve...atd.atd...nebylo prostoru jít na WC, natož pak na psa...

a přiznám se, že si moc neumím představit, jak vytrvale hlídám psa + malé dítě, aby jeden neublížil druhému.

Úplně odbočím k tomu miminu - kolegyně měla podobný problém, dítě mělo alergii na mateřské mléko. Převedla na umělou výživu ( ač nerada ) a bylo po problému.
( I když nějak tuším, že u vás už je to taky o době minulé ).

Bellina90 napsal(a):
Lesnížínka: Když bude mladší batole, pejsek už nebude štěně. Jinak jsem zvyklá chodit s dítětem v šátku kamkoliv, takže není problém když bude potřeba vyběhnout před barák - dát dítě do šátku, vzít psa a jde se ;)
Až budou mladšímu 3, půjdu do práce a už toho času bude mnohem méně. Kdo má nebo kdy měl dítě, začínající chodit do školky, asi tuší, o čem mluvím. ;) Štěně by muselo bývat doma hned těch 5-6 hod denně samo a to nechceme.

Určitě jsem vás nechtěla kamenovat, ale popravdě, je mi skoro jedno, co si pak vyžerou za problémy lidi, co si pořízení psa představují jako Hurvajs válku...vždycky mi půjde jen a jen o psa. Píšu to takhle na plnou hubu, protože u vás to jak čtu je jiné Kdyby jste napsala rovnou, že jste celkem akční matka a život se psy znáte, mám i já jiný pohled(jasně, o tom zadání nebylo) Po opsání jak to máte naplánováno a jak to u vás funguje věřím, že to snad bude dobré. Tak jen vyberte dobře a ať dělá jen radost S plemenem neporadím, sama mám psy venkovní(zahradní).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Úplně odbočím k tomu miminu - kolegyně měla podobný problém, dítě mělo alergii na mateřské mléko. Převedla na umělou výživu ( ač nerada ) a bylo po problému.
( I když nějak tuším, že u vás už je to taky o době minulé ).

Mám s tímto také čerstvou zkušenost. To samé měla moje setřenka s miminem vloni a i její švagrová(tam už teď má malá 9let) Je toho nějak divně moc Pořád slyšíme kojit, kojit a nakonec to děcku ubližovalo Popravdě by mne tohle nikdy nenapadlo, že i tak přirozená věc jde do kopru. Něco je hodně špatně...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co se týče štěně k miminu, já to vidím takto- v jednu ráno nakrmím mimčo, ve dvě poběžím se štěndem ven, ve čtyři budu krmit a přebalovat, v šest mě štěně nenechá spát, v osm dítě brečí a něco chce, v deset vařím a uklízím a oni zase něco nutně potřebují...ve dvanáct už sotva koukám a modlím se aby byl večer abych si mohla aspoň na hodinku zdřímnout a do všeho zapojit manžela..."

u nás jedna miminkovská realita : v jednu ráno nakrmím mimčo, řve, řve řve, usne, položím, poblinká se, řve, dokrmím, řve, nosím, nosím, omdlévám, v lepším případě střídá maminka/tatínek/tchýně, dítě se musí nosit, v horším omdlévám zaklíněná v koutu místnosti, protože dítě nemohu položit, protože když se položí, tak se opět poblinká...atd.atd...dopoledne v kočáru ven, to spí, ale musí se jezdit, ne stát či kolébat na místě...doma přebalit, nakojit, řve...atd.atd...nebylo prostoru jít na WC, natož pak na psa...

a přiznám se, že si moc neumím představit, jak vytrvale hlídám psa + malé dítě, aby jeden neublížil druhému.

Panebože Když to takhle napíšete...to je hrůza Vztáhnu li to na sebe: jsem šíleně spavá proč...nevím. Ale takový byl i táta, je brácha. Táta umřel v 51letech na infarkt. měl cukrovku. Já zatím nemám, ale spavá prostě jsem. Když začnu usínat, nedokážu se pořádně už rozebrat. jet autem, je po mně první cestu. Mikrospánek by byl jasný. Jsem schopná mluvit s mužem a jakmile dokončím větu - usnu. Do minuty(spíš sekundy ) Spím i když svítí světla, řve telka, klidně i kdyby u nás byla návštěva a lidi se bavili. Tuším, že kdybych byla vynervnutá s dítětem, že bych asi tak neusnula, ale jistá si nejsem. Nedovedu si představit, jak by to dopadlo. Zalehlé dítě, nebo by mi vypadnulo z rukou...

Já bych šla do pudlíka...vždycky jsem tyto psy nesnášela, ani nevím proč, byli mi nesympatičtí, teď chodíme na cvičák, kam chodí paní s pudlem, je to hodně inteligentní oddané plemeno, klidné, nelíná a má příjemnou srst...sama má malé děti a říkala, že ideál, neí to takové to uňafané malé "hloupé" plemeno, co útočí z napoleonského syndromu...

Děkuji za další tipy a komenty. Pamatuju si, že když byla dcera mimino, taky byly dny, kdy byla nonstop u prsa. Když nepila, brečela. Ale i tak se vždycky našlo pár minut na to, abychom zašly do obchodu, vyhodit zbytky a podobné. Bydlíme v bytovce a máme tady velice prostorný dvorek, který patří k našemu domu a ještě dvěma dalším bytovkám. Nejezdí tady vůbec auta, je tady hodně trávy, je to prostor pro pěší - převážně teda děti a venčitele psů. Všímám si, že tady jsou i lidi, kteří (třeba v nemoci) jen otevřou vchodové dveře, nechají psa vyběhnout, vykonat potřebu a zavolají zase zpět. Na příležitostné venčení malého psíka dcerou (v tomto případě vždy na vodítku) je ten dvorek podle mě zcela dostačující. Samozřejmostí je řádná osvěta, co a jak dělat (předpokládám, že když dcera bude dřív venčit psa i se mnou, tak se i nějak přirozeně naučí co a jak). A pokud budu mít pocit, že to nezvládne, nenechám ji. Holt pes bude muset bez venčení místo 5 hodin 6.

Ještě k tomu plemeni - tibeťáka někdo neznáte? Moc jste se o něm nezmiňovali (kromě zvláštní povahy) a mně se jinak taky celkem zamlouvá :)

A se spavostí - já jsem taky byla odjakživa strašně moc spavá. Manžel - tehdy ještě přítel - si kolikrát myslel, že jsem v kómatu, jak mě neuměl probudit. Ale po dítěti se to změnilo a dokonce mě pár měsíců potrápila insomnie a to byl teda mazec!

Pro Orionku a Lesnížínku: To mě mrzí, kolik lidí má s kojením problémy Já jsem poprvé měla to štěstí, že jsem kojila do 3 let dcery a poprvé holka byla pořádně nemocná až ve školce, kdy chytla neštovice. Do té doby maximálně rýmička. Když děcka kolem lehla na 14 dní, ona měla teplotu den a druhý den už řádila jak čert :) Snad budu mít i podruhé takové štěstí. Přitom jsem tedy sama alergik na kde co (kojená jsem nebyla vůbec).

Pudlíci nejsou můj šálek kávy, pokud mají takové ty šílené módní střihy. Ale pokud mají klasicky zarovnanou srst do jedné délky, žádné bambule a podobně, tak vypadají dobře. Pamatuji si dámu, co chodila se dvěma černými královskými pudly a všichni se po nich otáčeli. Klidní, vyrovnaní a důstojní "páni psi".
Jsou nějaké větší rozdíly v povaze u toy a trpasličího? (střeďák už váží kolem 15 kg a to mi přijde moc).Znala jsem lépe jen jednoho střeďáka, vitální se dožil snad 16 let, akorát teda štěkal a to celkem hodně.

Bellina90 napsal(a):
Pudlíci nejsou můj šálek kávy, pokud mají takové ty šílené módní střihy. Ale pokud mají klasicky zarovnanou srst do jedné délky, žádné bambule a podobně, tak vypadají dobře. Pamatuji si dámu, co chodila se dvěma černými královskými pudly a všichni se po nich otáčeli. Klidní, vyrovnaní a důstojní "páni psi".
Jsou nějaké větší rozdíly v povaze u toy a trpasličího? (střeďák už váží kolem 15 kg a to mi přijde moc).Znala jsem lépe jen jednoho střeďáka, vitální se dožil snad 16 let, akorát teda štěkal a to celkem hodně.

No paní tam právě chodí se středním a nemá právě toho ostříhaného do podoby lva a tak to se mi právě tak nelíbí, vypadá normálně, po celém tělě má srst upravenou na střední délku, takže není ani úplně jako ovce a opravdu vypadá velmi sympaticky...měl kratší srst než na odkazu a i uši měl zastřižené, těn co ho potkávám...

https://www.google.cz/search?q=pudl&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiHmpvWzInYAhWLLlAKHakZBX8Q_AUICigB&biw=1680&bih=925#imgrc=MDr9FCgH-_4f1M:&spf=1513257821503.

Ještě jeden poznatek... výchova psa v těhotenství... celou dobu v pohodě a pak hup a už se k psovi bez problémů neohnete. Na to taky pamatovat. Jako osobně bych počkala, jaký bude děcko a jak se s druhým těhotenstvím popere vaše tělo a psa pořizovala až tak k ročnímu nebo rok a půl letému. Já mám štěstí na velmi klidné dítě, které se rádo vozí v kočárku do teď (necelé tři roky mu jsou), takže to není žádná hyperaktivka. A stále si něco sám šolichá, nás rodiče potřebuje akorát k dodávání stravy, sundavání kalhot, když chce na záchod a k podávání věcí. Navíc ačkoliv vyrůstal s čivavama, tak o zvířata nemá zájem a rychle se k nim naučil otáčet zády. Akorát jim občas krade hračky a granule. Když jsi ale vzpomenu, jak jsem skoro 3 měsíce po porodu měla doslovnou laktační psychózu... furt jsem řešila jenom mlíko, tak do toho mít ještě mladého psa nebo štěně, tak skončím na psychiatrii. Naštěstí jsem měla dva pětileté čivaváky, kteří prostě chápali, že teď prostě bude chvíli režim "vyčůrat a domů". Tak oni se taky zabavili sami nebo stačilo házení miniplyšákama nebo pidihopsakoulema a pohybu až až

Nemám tedy dítě, mám vnuka. A o půl roku starší sheltii. Často venčím psa a vnouče v kočárku zároveň. Bydlím v bytovce, ale s pověstnou uštěkaností sheltií nemám žádný problém, vyštěká se na zahradě u dcery.
Když jsem čekala matku vnoučete, také nám přibyl do rodiny pes, springeršpaněl. A tak si pamatuji, že jsem naopak měla na Astu hodně času ji cvičit při procházkách s kočárem, miminko hodně spí a tak nebyl problém u kočáru vychovat i štěně.

Něco se mi mate, že jsem četla u oranžových toy pudlíků o nějakém problému. S povahou, se zdravím? Fakt nevím, ale teď mi to vytanulo na mysl...

Psa jsme měli dva roky před dětmi. První těhu a pes v pohodě. Mimino a pes v pohodě. Druhé těhu, batole a pes menší horror. Bydleli jsme tehdy ve městě- provoz, spousta psů, v jedné ruce vodítko, ve druhé kočár a v imaginární ruce batole. Procházky stres, obzvlášť když lilo a nikdo jiný z rodiny nebyl ochoten vypomoct s vyvenčením! Do toho problémy a klidový režim na konci druhého těhotenství, taktéž mňamka.
Bohužel první dcera nebyla schopna adaptace na školku, takže byly obě děti se mnou doma a situace se zlepšila až s mým nástupem do práce (druhé a první dítě spolu do školky).
Znovu bych do toho nešla, až tak s 2. rokem věku druhého dítěte...

Enter napsal(a):
Psa jsme měli dva roky před dětmi. První těhu a pes v pohodě. Mimino a pes v pohodě. Druhé těhu, batole a pes menší horror. Bydleli jsme tehdy ve městě- provoz, spousta psů, v jedné ruce vodítko, ve druhé kočár a v imaginární ruce batole. Procházky stres, obzvlášť když lilo a nikdo jiný z rodiny nebyl ochoten vypomoct s vyvenčením! Do toho problémy a klidový režim na konci druhého těhotenství, taktéž mňamka.
Bohužel první dcera nebyla schopna adaptace na školku, takže byly obě děti se mnou doma a situace se zlepšila až s mým nástupem do práce (druhé a první dítě spolu do školky).
Znovu bych do toho nešla, až tak s 2. rokem věku druhého dítěte...

Jenže zadavatelka už má jedno dávno odrostlé batolecímu věku a druhé na cestě

Jinak, domácnost, dítě a pes se zvládat dá... já k tomu jeden čas měla ještě základní péči o šest koní, práci a ráno ještě obstarání pár desítek kusů zvěře v rodině ex (slepice, křepelky, králíci, pes a prase - nakrmit a voda).

Nikdo neví, jak to bude po porodu.
Některé děcko se budí v pravidelných intervalech,
jiné je zcela jiné.

Já bych taky počkala... jak se bude dítě vyvíjet. Já mám třeba zdravé dítě (rychle zaklepat), ale netečné (má neskutečně všechno už od mala na háku - nejvíc nějaký tabulky). Takže mne dětská doktorka hnala na neulologii a z neurologie na rehabilitace. Půl roku lítání na rehabilitace a přesvědčování dítěte ke každodennímu cvičení několikrát denně a do toho pes, který chce pozornost... fakt zlatý starší čivaváci. Štěně k nám přibylo až krátce před druhým rokem dítěte, kdy už je tak všechno nějak zajeté a zklidněné. A myslím, že je to lepší. Akorát mám problém s mladým psem, je na dítě dost fixovaný... neustále nás počítá jestli jsme všichni... když se rozeběhne dítě jiným směrem už mi ho shání zase zpět.

...A pak ještě poslední dotaz? Mimčo čekáme v březnu - v jaké době byste si štěně ideálně pořídili?...

V podstatě už to tady probrali všichni přede mnou, já bych teda štěně k malému dítěti do bytu nikdy nechtěla (on je to fakt občas záhul i se starším vychovaným psem), nicméně když to musí být, tak za optimální věk bych považovala tak kolem 1,5- 2 let (dítě už je trochu samostatné, ale ještě jde v pohodě kočárkovat). Pokud na štěně hodně moc spěcháte, tak bych počkala alespoň než mimčo bude mít tak půl roku, protože sice můžete mít kliku na hodně spavé miminko, ale taky to může být přesně naopak a k tomu si štěně fakt neumím představit (mám zkušenosti s obojím - první syn nespavý a plačtivý, druhorozená dcera se budila hned od narození jen 2x za noc - dar z nebes. Vaší velkou výhodou je ten dvorek u baráku a starší dcerka která pomůže s ledasčím, ale i tak - asi bych fakt počkala. Nevím jestli už ta starší chodí do školy, ale pokud ne, je třeba vzít v úvahu i to, že vyjma péče o batole budete muset ještě řešit úkoly a možná i kroužky, a tam pak moc prostoru na psa, který bude mladý a plný elánu teda nevidím. Já osobně jsem dospěla k názoru, že ač psy hrozně miluju, tak až ti naši současní za pár let odejdou za duhový most, tak prostě nějakou dobu než děti povyrostou psa mít nebudeme - já budu v práci, jedno dítko ve škole, druhé ve školce a podle mě by pes byl chudák...

"...A pak ještě poslední dotaz? Mimčo čekáme v březnu - v jaké době byste si štěně ideálně pořídili?..."
no klidně v tom březnu...asi tak za 10 let

"K zastánkyni whippetů: Myslíš si teda, že by toto plemeno přicházelo v úvahu pro naši situaci? Co se týče vyblbnutí, tak bych ho mohla vypustit v lesoparku, ale trochu se bojím, že by mi utekl za nějakým zajícem a byl by v trapu :D Manžel by teda ještě uvítal, kdyby s nim chodil běhat, ale nevím nevím, jestli by manželovo tempo bylo pro whippeta dostačující ;)"

S našimi whippety jsem běžně chodila do lesa na volno. Akorát musíte poctivě trénovat přivolání a celkovou ovladatelnost. A samozřejmě mít oči na stopkách - když whippetovi pod nosem vystartuje zajíc, těžko ho odvoláte.

Whippet běhání s manželem určitě ocení. Co se tempa týče, bude to pro psa skvělý kondiční trénink.

Jako důkaz, že i whippet může být bez vodítka ovladatelný, přikládám foto naší chrtí a dětské smečky v lese (nyní jsou děcka pomalu dospělá a psi už bohužel dávno in memoriam).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Bože... :D podle toho, co tady čtu, by si lidi s dětma neměli psy vůbec pořizovat, a taky ne, když jsou na základce - to jsou ještě moc malý, na střední taky ne, protože co kdyby šli na vejšku, na vešce vůbec ne, protože kdoví, jak to bude s prací, v práci jsou zpravidla furt pryč a nemají čas, takže to taky nic, pak přijdou ty děti, takže je třeba ještě dalších 10 let počkat, než odrostou, pak je zas ta práce a děti k tomu, no tak možná pak v důchodu...
Chci tím říct, že ideální doba na pořízení štěněte, s kterým se musí stále lítat ven a potřebuje spoustu času a pozornosti, není asi nikdy - vždy se najdou jiné starosti a priority.. Ale pokud nejde o nějaké extrémní případy, dá se to vždy nějak zvládnout, pokud člověk opravdu chce a má nějaké zkušenosti. Něco se může stát vždy - zdravotní problém, úraz, nečekaná událost v rodině. Ale to by si fakt člověk nemohl psa pořídit nikdy.

samik49 napsal(a):
Bože... :D podle toho, co tady čtu, by si lidi s dětma neměli psy vůbec pořizovat, a taky ne, když jsou na základce - to jsou ještě moc malý, na střední taky ne, protože co kdyby šli na vejšku, na vešce vůbec ne, protože kdoví, jak to bude s prací, v práci jsou zpravidla furt pryč a nemají čas, takže to taky nic, pak přijdou ty děti, takže je třeba ještě dalších 10 let počkat, než odrostou, pak je zas ta práce a děti k tomu, no tak možná pak v důchodu...
Chci tím říct, že ideální doba na pořízení štěněte, s kterým se musí stále lítat ven a potřebuje spoustu času a pozornosti, není asi nikdy - vždy se najdou jiné starosti a priority.. Ale pokud nejde o nějaké extrémní případy, dá se to vždy nějak zvládnout, pokud člověk opravdu chce a má nějaké zkušenosti. Něco se může stát vždy - zdravotní problém, úraz, nečekaná událost v rodině. Ale to by si fakt člověk nemohl psa pořídit nikdy.

Neblázněte, v důchodu už jste zase moc stará a pomalá, a co kdyby jste třeba onemocněla nebo rovnou umřela. Nepřipadá v úvahu.

samik49 napsal(a):
Bože... :D podle toho, co tady čtu, by si lidi s dětma neměli psy vůbec pořizovat, a taky ne, když jsou na základce - to jsou ještě moc malý, na střední taky ne, protože co kdyby šli na vejšku, na vešce vůbec ne, protože kdoví, jak to bude s prací, v práci jsou zpravidla furt pryč a nemají čas, takže to taky nic, pak přijdou ty děti, takže je třeba ještě dalších 10 let počkat, než odrostou, pak je zas ta práce a děti k tomu, no tak možná pak v důchodu...
Chci tím říct, že ideální doba na pořízení štěněte, s kterým se musí stále lítat ven a potřebuje spoustu času a pozornosti, není asi nikdy - vždy se najdou jiné starosti a priority.. Ale pokud nejde o nějaké extrémní případy, dá se to vždy nějak zvládnout, pokud člověk opravdu chce a má nějaké zkušenosti. Něco se může stát vždy - zdravotní problém, úraz, nečekaná událost v rodině. Ale to by si fakt člověk nemohl psa pořídit nikdy.

No, na jednu stranu máte velikánskou pravdu a souhlasím s Vámi, ale na druhou by mě celkem zajímalo, jestli máte děti? Protože já než je měla, tak jsem si říkala, že právě na mateřské to musí být pohoda, pořídit si psa, když je člověk doma...jo, houby. První dítě se narodilo, když psům bylo 5 a 6 let, a můžu říct, že ač byli již vychovaní a celkem vybouření, stejně to byl někdy mazec a hlavně mi jich bylo líto, že na ně prostě nemám tolik času, kolik by potřebovali...ono je taky dost rozdíl, pokud bydlíte v domě, psi na nutné venčení šoupnete na zahradu a pak když máte čas nebo hlídání se jdete pořádně projít. Taky je to trochu jiné, pokud máte plemeno, které nevyžaduje extra dlouhé vycházky, to se taky dá celkem v pohodě zvládnout i v bytě. Ale pokud máte akční psy, tak to může být dost často na houby, a nedej bože když dítě onemocní a venku je hnusně...Prostě u hodně malých dětí podle mě šidíte buď psy nebo dítě... Takže za mně pořídit si psa kdykoliv, jen ne k dětem tak do věku 4-5let
Ale ještě dodatek - paradoxně mám pocit, že ač naši psi po narození dětí mají méně vycházek (nebo spíš jsou kratší) i hraní a cvičení než dřív, tak to že jsem s nimi doma je pro ně takové plus, že z nich mám dojem že jim to až tak nevadí...

tuilindo napsal(a):
No, na jednu stranu máte velikánskou pravdu a souhlasím s Vámi, ale na druhou by mě celkem zajímalo, jestli máte děti? Protože já než je měla, tak jsem si říkala, že právě na mateřské to musí být pohoda, pořídit si psa, když je člověk doma...jo, houby. První dítě se narodilo, když psům bylo 5 a 6 let, a můžu říct, že ač byli již vychovaní a celkem vybouření, stejně to byl někdy mazec a hlavně mi jich bylo líto, že na ně prostě nemám tolik času, kolik by potřebovali...ono je taky dost rozdíl, pokud bydlíte v domě, psi na nutné venčení šoupnete na zahradu a pak když máte čas nebo hlídání se jdete pořádně projít. Taky je to trochu jiné, pokud máte plemeno, které nevyžaduje extra dlouhé vycházky, to se taky dá celkem v pohodě zvládnout i v bytě. Ale pokud máte akční psy, tak to může být dost často na houby, a nedej bože když dítě onemocní a venku je hnusně...Prostě u hodně malých dětí podle mě šidíte buď psy nebo dítě... Takže za mně pořídit si psa kdykoliv, jen ne k dětem tak do věku 4-5let
Ale ještě dodatek - paradoxně mám pocit, že ač naši psi po narození dětí mají méně vycházek (nebo spíš jsou kratší) i hraní a cvičení než dřív, tak to že jsem s nimi doma je pro ně takové plus, že z nich mám dojem že jim to až tak nevadí...

No, asi je to individuální.
Já jsem nikdy neměla tolik času a energie, jako na mateřské.
Děti mám tři, celkem blízko sebe (1 + dvojčata) a na mateřské to byla prostě pohoda. Měla jsem a mám psy dva, celkem náročná plemena na pohyb a vyžití. A jsem ráda, že jsem vychovala štěňata na mateřské. Rozhodně jsem nikdy neměla pocit, že někoho šidím.
Teď šli kluci do první třídy, já už samozřejmě pracuji a s časem i energií je to výrazně horší. Psi se museli přizpůsobit jinému režimu, přes týden už nejsme tolik venku, tolik necvičíme, prostě se jim nevěnuji tolik jako dříve.

Takže za mě, štěně na mateřské lepší volba, než štěně třeba ke tříletému dítěti a práci.
Ale jak píši v úvodu, každý to máme jinak, každý jsme schopni zvládat jiné věci. Pro někoho je vyčerpávající jedno dítě s chůvou a někdo je v pohodě se čtyřmi dětmi, farmou, prací...

Samožřejmě, RD velkou výhodou na rychlovenčení, ale to oceňuji spíše nyní.

samik49 napsal(a):
Bože... :D podle toho, co tady čtu, by si lidi s dětma neměli psy vůbec pořizovat, a taky ne, když jsou na základce - to jsou ještě moc malý, na střední taky ne, protože co kdyby šli na vejšku, na vešce vůbec ne, protože kdoví, jak to bude s prací, v práci jsou zpravidla furt pryč a nemají čas, takže to taky nic, pak přijdou ty děti, takže je třeba ještě dalších 10 let počkat, než odrostou, pak je zas ta práce a děti k tomu, no tak možná pak v důchodu...
Chci tím říct, že ideální doba na pořízení štěněte, s kterým se musí stále lítat ven a potřebuje spoustu času a pozornosti, není asi nikdy - vždy se najdou jiné starosti a priority.. Ale pokud nejde o nějaké extrémní případy, dá se to vždy nějak zvládnout, pokud člověk opravdu chce a má nějaké zkušenosti. Něco se může stát vždy - zdravotní problém, úraz, nečekaná událost v rodině. Ale to by si fakt člověk nemohl psa pořídit nikdy.

Ale to by si fakt člověk nemohl psa pořídit nikdy...hmm, tak v dnešní uspěchané době, by to bylo nejspíš lepší. Ne, fakt nemusí mít psa každý a když na něco podmínky nemám, tak si to nepořídím. Za mne: pokud jsem manažerka a z práce chodím každý den v 19h a moc mne to baví a nechce se mi slevovat, tak si nepořídím ani děti. Pořád čtu o úspěšných ženách, jak mají i tři! děti...A k čemu je dobré mít děti, kterým dám akorát ráno snídani, rozvezu je do školky a pak jim dám večer pusu a spát? Stejně tak nechápu, proč by lidé, co denně jezdí domů v 17 hodin měli mít psa? Pokud jsem sama, ještě budiž, ale pokud mám partnera, rodinu, tak si myslím, že ti mi pohltí veškerý volný čas a nějak nevidím čas na toho psa...

Každý nemá stejné podmínky, nedělá dvanáctky a nedojíždí daleko, nemá babičky a dědečky či schopného manžela kteří pomůžou když je třeba.Proto asi pak dost psů končí na ulici, inzerci a v útulcích právě z těchto mladých rodin, od seniorů by jste psy v útulku jistě nenašli, leda po jejich smrti.Pokud chci dát hlavně dítěti maximum a někoho dalšího nešidit na čase či oddělat sebe, tak si prostě psa hned tak nepořídím.Rodiny by si měli skutečně pořizovat psy jen v případě, že ví že na to budou mít vše potřebné.Ne jak je dnes zvykem, že lidé něco prostě chtějí, tak si to hned koupí, co kdyby jim to náhodou příště prodali nebo zdražili, nebo museli dlouho čekat na nové, to by přece nesnesli

Psa si pořizuji do "zajetých" podmínek a to určitě před příchodem mimina není.

Pokud mám partnera, který taky psa chce, není problém trávit čas ve třech. Nebo ve čtyřech, pěti., šesti.. Aspoň u nás v rodině je normální chodit s dětmi a psy na společné procházky, i na cvičák, dovolené se vždy vybíraly podle toho, aby bylo místo vhodné pro všechny členy rodiny. Kam nemohou psi, tam se nejede.
Navíc pokud partneři nemají stejnou pracovní dobu, kdo přijde domů první, může jít venčit. Já tedy nevidím v rodině překážku v pořízení psa.

Pes byl u nás dřív než dítě a na mateřské se měl super. Ráno jsem ho vyvenčil já, pak šel na delší procházku se ženou s kočárkem, cvičilo se, když dítě spalo. Odpoledne znovu dlouhá procházka a cvičení, případně cvičák. Později se dalo dítě do klokanky a zas se mohlo vyrazit i se psem. Zvláště s kojeným miminem je fajn, že sebou matka nepotřebuje nic než náhradní plínu. Asi bych si nepořídil štěně, pokud by se mělo narodit dítě v zimním období (protože to oblíkaní mimina je zdlouhavý), pokud není ještě jeden venčitel nebo hlídač po ruce.

...prvního psa NO jsem si pořídila když byl dceři rok...vše už bylo "zajeté" a s dcerou jsem byla doma do jejich čtyř let...dcera ale byla klidná a absolutně bezproblémová po všech stránkách a bylo s ní snadné pořízení, chodila se mnou na cvičák i dlouhé procházky (sedačku s sebou i když krásně chodila od jednoho roku), v zimě jí pes tahal na saních - milovali to oba...na druhou stranu dcera má klučíka (vnoučkovi budou v březnu dva roky) a ten tedy dá opravdu zabrat jak je "svižnej a zvídavej" s ním si opravdu vychovávat štěně a cvičit dost dobře nedokážu představit...včera u mně byli s dcerou na návštěvě a po jejich odchodu jsem si já dala sklenku vaječňáku a spali jsme se psem i kočkami v jednom chumlu až do večera, jak nás malej všechny utahal...já osobně po zkušenostech ze svého i dceřina rizikového těhotenství, bych si v tomto období psa určitě nepořizovala...ale opravdu záleží na tom kdo je jak "odvážný" a jak to komu vyhovuje, ale z a mne určitě až se vše zaběhne a má svůj jistý řád...dcera se psem od jednoho roku vyrůstala a dodnes na své dětství se psem vzpomíná a náš malý mezi psy vyrůstá také a miluje je...je úžasné pozorovat, jak jemně hladil, i když je tak malý mého papillona a jak mu házel hračky a hrál si s ním na kočičí koulodráze...

Bellina90 napsal(a):
Dobrý den,
chceme si pořídit menšího pejska do bytu. Máme 6-letou dceru, ke které brzy přibyde sourozenec. Já mám zkušenosti z dřívějších dob pouze s ovčáckými a pasteveckými plemeny (kolie, x sheltie, pyrenejský horský pes), vše na baráčku, o těch malých bytových pejscích toho moc nevím.
Zatím jsme předběžně na základě popisu na internetu vybrali následující: Kavalír king charles španěl, malý pudl, papillon, tibetský španěl. Od dětství mám platonickou lásku vipeta, ale ten asi moc vhodný nebude...
U kavalíra se trošku bojím zdraví a línání, ale jinak se nám zamlouvá asi nejvíc.
Jelikož teď budu na mateřské, venčení by bylo ráno, delší dopolední procházka, delší odpolední procházka a krátké venčení večer. Chodíme po horách, tak by bylo fajn, kdyby to pejsek zvládl (ale žádný extrém, vzhledem k děckám) :) Dcera by ráda zkusila i agility. Později by měl být pes schopen vydržet 5-6 hodin doma sám. Hlavní je, aby to byl klíďas a mazel s dobrým vztahem k dětem (samozřejmě pod dozorem dospělých). Hmotnost ideálně do 10 kg, maximum 12 kg.
Děkuji za tipy :).

Zdravím ☺️Z vlastních zkušeností naprosto doporucuju border teriér...Měli jsme ho a je to úplný zlato. Vim že to vám řekne asi každý na svého psa ale Bibi byla opravdu úžasná. Přítulná k dětem, inteligentní, milující, všechno povahové rysy naprosto pozitivní
Jediná věc..: je to teriér, to znamená že rád běhá, více pozornosti, to snad víte co to obnáší Ale další super věc, jsou chlupy. Má takové štětiny které jsou tlusté a vypadají že jsou tvrdé, ale jsou neskutečné hebké...zkratka dokonalý pes Ještě jednoho kterého mohu doborucit je kern teriér, ale já osobně něm moc nevim, pořídila si ho kamarádka a je to takový více ňufík To je asi vše☺️.

Alexan22 napsal(a):
Zdravím ☺️Z vlastních zkušeností naprosto doporucuju border teriér...Měli jsme ho a je to úplný zlato. Vim že to vám řekne asi každý na svého psa ale Bibi byla opravdu úžasná. Přítulná k dětem, inteligentní, milující, všechno povahové rysy naprosto pozitivní
Jediná věc..: je to teriér, to znamená že rád běhá, více pozornosti, to snad víte co to obnáší Ale další super věc, jsou chlupy. Má takové štětiny které jsou tlusté a vypadají že jsou tvrdé, ale jsou neskutečné hebké...zkratka dokonalý pes Ještě jednoho kterého mohu doborucit je kern teriér, ale já osobně něm moc nevim, pořídila si ho kamarádka a je to takový více ňufík To je asi vše☺️.

Border terier je vynikající pes, ale je ze všech ( skoro ) terierů nejméně zkažený, co se loveckých vloh týče. Tedy je to výrazně lovecký pes, se kterým byste měla být hodiny a hodiny v lese a dopřát mu lovecký výcvik.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Růžena, to je moc hezký popis života s malým dítětem a větším mladým psem :)
Mám v blízkém okolí štěně griffonka a je to super fenka. Sice má tryskomyší chvíle, ale jinak pohodářka, společník, přizpůsobí se režimu. Tihle malí pejsci, jejichž účelem je dělat společnost, jsou prostě v něčem fakt víc v pohodě.

grifonci jsou super, naše je až moc postelová . Většího psa bych ani nezvládla, větší pes vždy bude mít větší potřebu pohybu a i na výchovu je to složitější a do toho malé dítě je víc než náročné . hlavně teda na začátku to venčení, než bych pobalila mimino už venčit nemusím

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jinak, domácnost, dítě a pes se zvládat dá... já k tomu jeden čas měla ještě základní péči o šest koní, práci a ráno ještě obstarání pár desítek kusů zvěře v rodině ex (slepice, křepelky, králíci, pes a prase - nakrmit a voda).

Nápodobně
Myslím, že domácnost o pár pokojích, kde je ústřední topení, teplá voda, pračka, třeba i myčka a podobné vymoženosti nemůže nikoho nijak nadměrně namáhat a zatěžovat.Do tohoto komfortu si člověk musí pořídit zvíře, nebo dítě, co tam jinak ?
Já to měla pozvolně.Jedno břicho, posléze dítě,14koní a k tomu štěně, mopslička, naštěstí
Za 3roky jedno malé dítě, rekonstrukce už vlastního statku,3koně a další břicho Následovalo další dítě, koní už 7 kousků.Statek stále v rekonstrukci a mopslička, nejúžasnější pejsková
Nádavkem k tomu muž co se vrací z práce povětšinou jen na víkend...žádné babičky v dosahu.
A taky to šlo, muselo
Teď máme kromě koní i hovězí, králíky atd. nepočítám.Dětem je 14 a 10 let takže vynikající posily do hospodářství.
Mopslička umřela ve třinácti letech.Nemyslím, že by byla týraná a frustrovaná životem a výchovou při dětech.
Teď máme 3roky australskou honáckou kalamitu.Protože děti chtěly "hracího psa"
Myslím, že zadavatelka pejska taky klidně do rodiny začlení.Ať to bude pudlík, nebo ten border teriér