Dobrý den
snad tento příběh pomůže lidem, kteří se rozhodují ohledně zákroku vložení stentu do průdušnice pejska.
Měli jsme krásnou fenečku yorkshirku, která umřela v 10 a půl letech. Jsem si jistý, že na základě zpackané druhé operace stentu v průdušnici. Zhruba v 9 letech se začal projevovat dusivý kašel při euforii, který po cca chvilce přešel. Nechtěli jsme nic ponechávat náhodě a začali jednat. Dostali jsme od jedné veteriny doporučení, kde se zabývají stenty. Nebudu jmenovat doktora, ani název ordinace, proste P4. Ordinaci jsme navštívili, domluvili jsme termín na endoskopické vyšetření. Na jeho základě se zjistilo, že pejsek má zúženou průdušnici. Z pořízených videí z endoskopie nám bylo řečeno, že fenka je prý rekordmanka kolabující trachey a stent každopádně doporučuje. Pejskovy se uleví, pookřeje atd...
Na netu jsem v té době objevil perfektní technický článek od konkurenční ordinace té mé navštívené, která pracuje se stentem od firmy Dextronix, což jsem nastudoval a tak jsem si i na pana doktora připravil nějaké otázky. A to například, bude stent po zavedení dráždit sliznici?, bude kašlat? Jakým způsobem meří délku trachey, kdo je výrobcem stentu? Odpověď zněla český výrobce Ella...s kašlem si umíme poradit prášky... bude kašlat pouze 3 měsíce... délku trachey měříme z rtg snímků. Ok zaplatili jsme zálohu a objednala se výroba stentu.
Mezitím, co se čekalo na vyrobení stentu, mne to nedalo a objednali jsme se ještě na konzultaci k samotným autorům toho skvělého článku o kolapsu průdušnice.Vzal jsem CD s videozáznamem endoskopie a domluvili jsme si schůzku. Potvrdili mne, že pracují s firmou Dextronix, tracheu měří přesnějším způsobem (jak bylo popsáno v tom článku) a to kalibrovaným měřícím katetrem s rentgenkontrastními značkami. Na otázku jestli bude kašlat mne zarazila upřímná odpověd "ano bohužel ve většině případů pejsi kašlou po zbytek života, v průdušnici je prostě mechanické těleso, které reaguje se sliznicí". Po této konzultaci, kde k nám byli upřímný, věcný, stručný, žádné polívčičky jsem došel k přesvědčení, že by to měli provést právě tady v té ordinaci, kde spolupracují s Dextronixem.
Zavolal jsem doktorovy, že po zvážení pro a proti jsem se rozhodl pro zavedení stentu u našeho pejska jinde a to u konkurence, která pracuje z Dextronixem a to i za cenu, že přijdu o již zaplacenou zálohu. Doktor s tím problém neměl, dokonce řekl, že stent se dá zaslat zpět a zálohu nám vrátí. Ok.
K večeru mne pan doktor zavolal, byl z toho cca 20-ceti minutový telefonát jeho převažujících argumentů ella versus dextronix, kdy ella takřka vítězí v technických ohledech ve zkušebnách počet ohybů atd...atd...no a přemluvil mne bohužel...píši bohužel!
Nastal den "D". Po zavedení stentu naše fenečka stále kašlala ve dne i v noci. Naštěstí občas v noci vyčerpáním usnula. Stent byl zavedený, jen jsem nepochopil docela zbytečně velkou rezervu jak od hrtanu k začátku stentu, tak i mezi koncem stentu a bronchiálním větvením. Bohužel netuším, jestli si pan doktor připravoval prostor pro další případný stent nebo to byl výsledek nepřesného měření.
Po nějaké době opět zhoršení, opět následovala endoskopie a sdělení, že by se dal další stent do původního stentu a to od půlky až k větvení bronchiálnímu. Tak jsme souhlasili. Po zákroku opět kašel a o nějakém výrazném zlepšením "pookřáním" nebyla řeč. Uplynulo pár měsíců a stav fenečky se rapidně zhoršoval, opět návštěvy, z rtg snímků se zjistilo, že ten druhý stent se pohybuje v tom stentu a okraje se prakticky srovnali a tím se zminimalizoval průchod vzduchu.. Ten den dle mého měl pan doktor jednat a okamžitě ten druhý stent vyndat. Místo toho vyjednával z firmou ellou možnou výrobu kraťoučkého stentu od větvení k hraně původního stentu. Bohužel nám moc nepomohl i ten faktor a to občasná pracovní absence doktora, který dělá ty stenty, byl tam vždy jen kolega (přes jiný obor). Zhruba 14 dní před smrtí naší fenky. Upozorňovali jsme doktora na rapidní zhoršení, bylo nám řečeno od jeho kolegy že to řeší.
Za 2 dny nám pejsek kolem 5 ráno lehl na bok. Podařilo se nám ji oživit a následovala rychlá cesta na veterinu z nonstop provozem do kyslíkové komory. Odpoledne jsme si pro ni jeli, byla v úžasném stavu, měla se k nám, veselá večer papkala. Ráno se opakovalo to samé. Opět převoz do kyslíkové komory. Noční směna jiná než včera a velice nepříjemná, asi jsme je vyrušili z noční pohodičky. Odpoledne jsme si pro ni jeli, předávali nám ji ve stavu, kdy nás nepoznávala, apatická se slovy, že je stabilizovaná. Mysleli jsme si, že ji dali nějaké menší sedativa a jeli jsme na konzultaci k doktorovy co dál. Když jsme tam dorazili, opět tam byl pouze jen jeho kolega, který když ji viděl, nechápal jak nám ji mohli v takovém stavu předat a se slovy že "umírá" Nechci ani pomyslet, že by třeba někdo zapomněl v tom boxu pustit kyslík. Je mi naprosto jasné, jak jsou tyto věci špatně dokazatelné. Za cca 2 hodiny nám umřela
Stále nás sužuje "kdyby" "kdyby" kdyby jsme se rozhodli pro zavedení stentu(dextronixu) ne té P9, kde by to i přesněji naměřili a tím pádem by se nemuselo přestentovávat nebo nerozhodovat se vůbec pro stent a řešit to jinými podpůrnými látkami, které dokážou tu chrupavkovitou tkán zesílit. To už se nedovíme, Jen vím, že nám odešla naše čtyřnohá členka rodiny, náš mazlíček a nikdy se s tím nesrovnáme. Jen se s tím musíme naučit žít.
Mára.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Váš příběh mne jenom přesvědčuje o existenci skupiny veterinářů považujících majitele zejména malých plemen psů za pouhé peněženky na dvou nohách. Vaše ubohá fenečka byla prostě už ve vyšším věku a docela určitě existuje i nějaká podpůrná léčba a nebylo nutné jí hned řezat, ale bohužel tenhle tip veterinářů řeže rád, protože to právě z majitele vytáhne víc peněz. S tímhle přístupem už jsem se taky setkala. Je moc dobře že jste svůj smutn ý příběh zveřejnili, snad to zachrání jiného pejska před zbytečným utrpením.
Je mi to moc líto, zažila jsem si něco podobného(jiná nemoc) Také jsme se snažili udělat pro psa všechno možné i nemožné, doktoři léčili pokus-omyl, až po dvou měsících trápení umřel. Můj muž z toho vyvodil, že kdyby jsme ho nechali v klidu umírat doma, udělali jsme líp. Už to nejde vrátit a i vy jste pro fenku dělali vše, co jste si mysleli, že jí pomůže. Některé věci prostě člověk neovlivní a ve stavu, kdy má vážně nemocného psa a nervy v pr..., ani není schopen vše racionálně promyslet. A hlavně, důvěřuje odborníkům...od toho tam jsou a platíme je. Pejsek nám umřel před dvěma lety před Vánocema a muž od té doby nechce Vánoce slavit, nechce je ani brát v potaz. Ano, za dva roky, už se s tím člověk smíří, ale bolí to dál. Na stole mám kalendář s jeho a našima fotkama a pořád vidím, jak nám bylo spolu dobře, snažím se myslet na to, když jsme byli ještě všichni zdraví a spokojení. Přeju hodně sil i vám.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Smrt pejska je vždycky těžká. Ale zbytečné řešit, co kdyby. Kolaps průdušnice prostě není žádná prkotina a mohlo to dopadnout tak jak to dopadlo, bez ohledu na to, co byste dělali - jiný stent, nedělat nic. Prostě na tyhle věci se umírá a v desíti letech psi umírají.
Veľmi Vám ďakujem za tento článok. Mám 16-ročnú fenku s kolapsom priedušnice, ktorej mal byť o 5 dní vložený do priedušnice stent. Aj na základe Vašej skúsenosti som sa rozhodla, že zákrok nepodstúpime. Cena je nehorázna a ešte aby fenka trpela viac, ako doteraz a nakoniec nám kvôli stentu umrela? Tak to ani náhodou. Boli sme upozornení na to, že fenka bude po zákroku kašľať, ale ja som si myslela, že len pár hodín, alebo dní, nie po celý zbytok života! Ďalej sme boli upozornení na to, že stent sa zvykne po čase v strede zlomiť a že na túto situáciu sa nevzťahuje žiadna záruka. Už po tejto informácii som váhala, či do toho ísť. Radšej to nebudeme riskovať.
Fena z tohoto smutného príbehu podľa mňa kašľala skôr preto, že mala niečo so srdcom. Preto asi aj umrela. Bola na kardiologickom vyšetrení? Mohla mať napr. edém pľúc spôsobený srdcovou nedostatočnosťou. Kolaps trachey nemusel byť primárnou príčinou jej kašľa. Narkózy kvôli zavádzaniu stentov jej len "dopomohli" k rýchlejšiemu koncu.
To vám řekl ten váš vet? Trochu to tak totiž zní.
Já s tím zkušenost nemám, ale neumím si představit, co by to muselo být za situaci ,abych takovýhle zákrok nechaal dělat u 16letého psa. Nicméně jestli si váš vet myslí, že je to ok, a vy máte pochyby, tak to možná spíš než na ifauně zkuste probrat ještě s nějakým dalším veterinářem.
marci71
napsal(a):
Situácia je asi taká, že vzhľadom k ťažkému kolapsu priedušnice máme 2 možnosti - stent alebo eutanáziu.
Tak si to přeberte na lidský věk a nějakého svého blízkého. Nechal byste zavádět stent do průdušnice své třeba 85leté matce s vidinou, že jí to možná nepomůže, navíc bude neustále dráždivě kašlat...?
marci71
napsal(a):
Nechali by ste svoju 85-ročnú matku radšej utratiť?
Po tom, co jsem zažila u prarodičů... Kdyby si o to maminka řekla, tak jo.
A doufám, že až to přijde, najde se někdo, kdo bude mít koule na to, aby utratil mě.
Už jsem to tu psala několikrát. Neznám nikoho, kdo by si vyčítal, že dal utratit psa moc brzo. Ale znám spoustu lidí, kteří si v sobě nesou vinu za to, že dali utratit psa moc pozdě.
Varaxi
napsal(a):
Po tom, co jsem zažila u prarodičů... Kdyby si o to maminka řekla, tak jo.
A doufám, že až to přijde, najde se někdo, kdo bude mít koule na to, aby utratil mě.
Už jsem to tu psala několikrát. Neznám nikoho, kdo by si vyčítal, že dal utratit psa moc brzo. Ale znám spoustu lidí, kteří si v sobě nesou vinu za to, že dali utratit psa moc pozdě.
Řečeno naprosto jasně. Jednoznačně souhlas! S oběma odstavci.
marci71
napsal(a):
Môjmu 87-ročnému otcovi vyoperovali pred pár mesiacmi z hrudníka 3-kilový nádor. Je v poriadku, ukázalo sa, že nádor nie je zhubný.
Já Vám to moc přeju. Opravdu ano.
Ohledně Vašeho psa - dělejte, jak myslíte. My tam nejsme, nevidíme to, co Vy.
Co říká veterinář? Jaká je celková diagnóza? Jaká je šance na vyléčení?
Já se zcela pokrytecky hlásím k těm, kteří měli psa uspat hned a nenacvičovat s ním nějaké nepohodlné rentgeny a MRI; pes by odešel o tři dny dřív a ještě v docela normálním stavu, bez bolesti, bez tří dnů osamění na veterině, bez nevolností a svíravého pocitu, že je s ním něco strašlivě v nepořádku.
Ale já jsem já, můj pes byl můj - Vy na tom můžete být jinak.
Neříkám, co máte dělat. Jen říkám, že ať uděláte cokoli, nesmíte si to pak vyčítat. Protože nic není horšího, fakt ne.
Snažte se zapomenout na to, co byste chtěl Vy. Soustřeďte se na to, co by chtěl Váš pes. A pak to porovnejte s fakty od veterináře. A upřímně si odpovězte:
Má to cenu? Není to už jen zbytečné protahování nevyhnutelného?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nesrovnávala bych zde lidi a zvířata, to nelze. Lidé ten luxus odejít v klidu mnohdy nemají, byť by si to velmi přáli.
Zadavatelko, 16let je na pejska úctyhodný věk. Sáhněte sama sobě do svědomí, zda jej chcete vystavovat bolesti, hospitalizaci a rekonvalescenci, která může a nemusí dopadnout.
Ptejte se sama sebe, zda zákrok zvažujete kvůli tomu zvířeti, nebo kvůli sobě. Zatím mi připadá, že to co Vám zde celá řada lidí píše, slyšet nechcete.
A když už nic jiného, nedejte na jednoho vetrináře. Ptejte se i dalších a uvidíte sama...
Mejvis: Pri tomto zákroku sa nereže, stent sa zavádza do priedušnice cez ústa. Nie je tam žiadna hospitalizácia, psík ide hneď domov. Napíšem Vám ešte jeden príklad: Máme ešte druhého rovnako starého psíka - ide o brata tejto fenky. Pred dvoma mesiacmi mi prasklo oko. Museli mu ho vyoperovať. V čase operácie mal 16 rokov a 5 mesiacov. Operácia dopadla dobre a psík je v poriadku. Žije si spokojne s jedným očkom. Matka týchto dvoch psíkov sa dožila 18 rokov.
Uživatel s deaktivovaným účtem

marci71
napsal(a):
Mejvis: Pri tomto zákroku sa nereže, stent sa zavádza do priedušnice cez ústa. Nie je tam žiadna hospitalizácia, psík ide hneď domov. Napíšem Vám ešte jeden príklad: Máme ešte druhého rovnako starého psíka - ide o brata tejto fenky. Pred dvoma mesiacmi mi prasklo oko. Museli mu ho vyoperovať. V čase operácie mal 16 rokov a 5 mesiacov. Operácia dopadla dobre a psík je v poriadku. Žije si spokojne s jedným očkom. Matka týchto dvoch psíkov sa dožila 18 rokov.
Tak předpokládám, že takový zákrok kdy se zavádí něco přes ústa do průdušnic, se děje v narkóze. Po narkóze jde pejsek ihned domů? Není hospitalizován a sledován, jak zákrok snáší a vydán až dokud se úplně neprobere?
Já stejne myslím, že jste rozhodnutá a konec konců je to vaše věc.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak předpokládám, že takový zákrok kdy se zavádí něco přes ústa do průdušnic, se děje v narkóze. Po narkóze jde pejsek ihned domů? Není hospitalizován a sledován, jak zákrok snáší a vydán až dokud se úplně neprobere?
Já stejne myslím, že jste rozhodnutá a konec konců je to vaše věc.
Dělá se to v narkóze...a i ta je samozřejmě v takovém věku riziková.
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice
napsal(a):
Dělá se to v narkóze...a i ta je samozřejmě v takovém věku riziková.
Však právě proto se divím, že pes jde po zákroku hned domů, jak píše zadavatelka. Navíc, když je mu 16 let...
Všichni moji psi šli po každém zákroku v narkoze domů, hospitalizace přes noc nebyla ani u jednoho. Ať už šlo o rakovinu mléčné lišty u feny, amputace ocasu u psa. Na veterině jen počkali, než se vzbudí z narkozy, pak domů. Netuším, jak náročná operace je zavedení stentu, ale jsem si skoro jistá, že 16 letého psa bych s tím netrápila.
Aj môj psík, ktorému vo veku 16 rokov a 5 mesiacov vyoperovali oko, šiel ihneď po zákroku domov /autom 80 km/. Myslím si, že pre psíka je horšie nechať ho po zákroku v klietke na veterine v neznámom prostredí, nech sa tam zo stresu zblázni, ako ho zobrať domov. Treba po operácii počkať, kým mu dokvapká infúzia a ak má normálnu teplotu, zobrať ho domov. My vždy po operácii poprosíme na veterine, nech mu nechajú kanylu a dáme mu ešte aspoň jednu infúziu doma. Ináč zavedenie stentu sa robí buď v narkóze, alebo v len sedácii.
Samozrejme, že domov psíka vždy berieme až keď sa preberie z narkózy, ale na noc by som ho na veterine nenechala. Urobila som to iba raz v živote a pes mal z toho psychické následky do konca života. Predtým úplne pohodový pes, ktorého sme bez problémov nechávali samého doma, začal trpieť neskutočnou separačnou úzkosťou. Vôbec ho nebolo možné nechávať samého.
Uživatel s deaktivovaným účtem

juhaj
napsal(a):
Ono těžko jde srovnat lidského a zvířecího pacienta. Nejen proto, že lidský může k věci mluvit. Hlavně humánní medicíně má neskonale více možností než veterinární.
Ani ne. Veterinární medicína má už téměř stejné možnosti jako ta humánní. Problém je v penězích. Ale navíc má možnost eutanázie. Viz vedlejší vlákno ohledně osteosarkomu.
Asi moderní kliniky ano. Ale co jsem se bavila s veterináři v ,, poli,, být s dobře vybavenými ordinacemi, tak mi tohle říkali. Nevím, ale tipuju, že do humánní medicíny jde preci jen víc peněz pro rychlejší pokrok. Co se týče eutanázie, to ano, zkrátit utrpení když není naděje je úleva.
některé věci u veterinární medicíny jsou komplikovanější, protože psí tělo je (většinou) o dost menší. Diagnostika je stížena tím, že pes nemluví. Neumím si představit, jak by pes třeba sdělil, že má problémy s brněním končenin. Je na něm vidět diskomfort, ale co přesně se děje, to z něj nedostanete.u některých vyšetření si nejsem jistá, zda jsou dostupná v každém kraji. Například magnetická rezonance, krom toho, že je drahá, je třeba v karlovarském kraji alespoň jedna veterinární?
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ani ne. Veterinární medicína má už téměř stejné možnosti jako ta humánní. Problém je v penězích. Ale navíc má možnost eutanázie. Viz vedlejší vlákno ohledně osteosarkomu.
Nooo, to budu tedy oponovat...
Jen třeba farmaprůmysl - např. biologika - to už jsou taková kvanta léků...že mi dělá problém se učit ty jejich šílené názvy!
Možná ale máte na mysli třeba zobrazovací metody...? Nevím, zda se třeba ve vet medicíně dělá i PET, ev. PET-CT, ale spíš asi ne, že?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Fatia
napsal(a):
některé věci u veterinární medicíny jsou komplikovanější, protože psí tělo je (většinou) o dost menší. Diagnostika je stížena tím, že pes nemluví. Neumím si představit, jak by pes třeba sdělil, že má problémy s brněním končenin. Je na něm vidět diskomfort, ale co přesně se děje, to z něj nedostanete.u některých vyšetření si nejsem jistá, zda jsou dostupná v každém kraji. Například magnetická rezonance, krom toho, že je drahá, je třeba v karlovarském kraji alespoň jedna veterinární?
Já myslela v penězích majitele.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Fatia
napsal(a):
některé věci u veterinární medicíny jsou komplikovanější, protože psí tělo je (většinou) o dost menší. Diagnostika je stížena tím, že pes nemluví. Neumím si představit, jak by pes třeba sdělil, že má problémy s brněním končenin. Je na něm vidět diskomfort, ale co přesně se děje, to z něj nedostanete.u některých vyšetření si nejsem jistá, zda jsou dostupná v každém kraji. Například magnetická rezonance, krom toho, že je drahá, je třeba v karlovarském kraji alespoň jedna veterinární?
To, že je psí tělo menší, ničemu nevadí. Ano, nemluví, ale na druhou stranu zase nelže. Jinak máte pravdu, dosažitelnost speciálních vyšetření je horší.