Zdravím, mám následující problém.
Před rokem jsem se přestěhovala do garsonky i se svým 6 let starým křížencem. Když odcházím do práce, klepe se, je ve stresu, že jdu pryč. Poslední dobou se ale začal pomočovat a kálet doma, i přesto že s ním ráno chodím 2x ven. Když jsem doma tak neudělá vůbec nic. Další věc je, že nastupuju na VŠ dálkově tzn.1x za 14 dní prostě od rána do večera ve škole. Dostala jsem jako řešení klec, nejsem moc nadšená abych ho do ní zavírala a působila mu ještě větší stres.
Poslední možností by bylo, že by šel ke kamarádce na zahradu, mají ještě jednoho psa takže by nebyl nikdy sám a věděla bych, že se má dobře.
Chci si zde vyslechnout spíš možnosti, popřípadě jiné možné varianty co s ním dál jestli to třeba jde odnaučit popř. jak.
Za případné rady, názory předem děkuji.
Řešením je práce se psem, zvedání sebevědomí, učení samostatnosti. Do klece se zavírají třeba králíci, ale určitě ne pes. www.umarkety.cz a tam se domluvte s Markétou a nechte si namíchat bachovky na míru pro svého psa. Ty vám pomohou, ale měla byste s ním pracovat.
On býval dříve uplně v pohodě když jsem bydlela s našima, všechno začalo až od té doby co jsme se přestěhovali. I teď když jsem hlídala tatovi psi 14 dní a měla jsem ho tam sebou a šla jsem do práce, ležel a ani si pomalu nevšiml, že někam jdu ale po návratu domů opět ten stejný problém.
¨Před lety jsem měla kříženou fenku, tehdy jí bylo 9 let. Byla zvyklá se mnou v bytě v Praze, odmalička znala mé přátele, kteří mají statek s koňmi a trávili jsme tam spolu veškerý volný čas, když bylo potřeba, nechávala jsem jí tam s jejich psy, nebyla nadšená, ale na venkově byla radši než ve městě, takže problémy nebyly. Pak jsem se přivdala na ves. Když jsem se přestěhovala, víc jak půl roku jsem nemohla sehnat práci, takže jsem s ní byla doma, pokud jsem někam šla, brala jsem jí sesebou. Byl to pes závislák, takže by se dalo říct, teď mohla být spokojená. Byla maličko nervní (asi památka na štěněcí věk, měla jsem jí z útulku, to jí byly 4 měsíce a nezacházelo se sní do té doby nějak dobře), ale naprosto ovladatelná, zvyklá se mnou jezdit po návštěvách. Přesto to aspoň měsíc naprosto nedávala, myslela jsem, že o ní přijdu, nežrala, jen ležela, u ní to byla naprostá apatie, tehdy jsem jí maso pekla, abych do ní aspoň něco dostala, ze začátku bez odezvy. Odeznělo to až po delší době, než začly být známky zlepšení, tal to trvalo snad měsíc a sebrala se až tak za půl roku.A pak to byl naprosto bezproblémový, veselý pes, dožila se 13 a půl roku, kromě posledního měsíce celkem zdravá a troufám si říct i spokojená.
helena9898
napsal(a):
On býval dříve uplně v pohodě když jsem bydlela s našima, všechno začalo až od té doby co jsme se přestěhovali. I teď když jsem hlídala tatovi psi 14 dní a měla jsem ho tam sebou a šla jsem do práce, ležel a ani si pomalu nevšiml, že někam jdu ale po návratu domů opět ten stejný problém.
Měla jste ho nechat u rodičů.