Dlhodobo agresívny pes... Sme zufali :(

Ked sme sa nasťahovali, nemali sme ani plot zo všetkých strán, su tu tri staré brány, zamknúť sa nedajú, aktuálne sme dve uz prerobili, predná bránka nas caka toto leto. Neda sa zase všetko, stojí to peniaze. Mame ich previazane kladkami, ale napr susedove deti si kladku odomkli.

Neviem "co" sme cvičili. Robila som s nim s klikerom, vystavovali sme sa stresovym situaciam, predtým som sla len čisto pozitívne podľa tréning je rozhovor. Neskôr sme boli za dvoma miestnymi odborníckami, jedna majiteľka psieho hotela, kt s nim pracovala a dobre ho poznala, a raz sme konzultovali online s desenskym, tam to sle neviedlo ďalej a nejako som nemala pocit, ze je to ine ako to, co sme robili - zamestnat ho a nedat mu príležitosť je základ. Ale poviem vam, ze ja uz nejaký výcvik skúšať nejdem, nevládzem, nemam kedy a ako, a doteraz som nevidela výsledky. Jednoducho sme sa precenili. Zvládam sa starat o bezproblémového psa, ale o tohto proste nie.

Psovi je cca 10 let, ohrožuje děti vaše i cizí. Osobně bych ho dala utratit, pokud by šel převychovat vámi, už byste to zvládli. Agresivního psa v tomhle věku si už nikdo nevezme a on stejně nepochopí, že musí jinam. Děti jsou důležitější než pes.

Chápu Vaše vyhoření, ale…

1) Management - nenechávejte psa s dětmi samotného ani na chviličku, zajistěte vstup na zahradu (i kdyby to mělo být zámkem na kolo), vytvořte psovi bezpečný prostor, kde si bude od dětí moci odpočinout… Pro něj je to jistě taky stres, nejen pro Vás. Špatným managementem, který vedl k předchozím pokousáním, si koledujete o velký průšvih…

2) Vy už máte kapacity vyčerpané, což je ve Vašem stavu pochopitelné, ale kde v tom figuruje partner? Psa chtěl on, tak by se měl primárně angažovat.

3) Pokud máte takto vážné problémy a řešíte je 8 let, nerozumím tomu, že jste to řešili zrovna s majitelkou psího hotelu a online konzultací s Desenským. Jestli s tím chcete něco dělat, bylo by dobré najít kvalitního trenéra se zkušeností s problémovými psy, a s ním intenzivně makat (partner).

4) Jestli máte účet na Instagramu, mrkněte na účet @dogmeets_baby, víc je toho příp. tady (i bez Instagramu): https://www.dogmeetsbaby.expert/links Kromě strategií, jak seznamovat děti a psy, se tam naučíte poznávat signály psa, že není ok - na Instagramu ve stories jsou téměř denně videokvízy, kde se naučíte nakoukat různé druhy reakcí psa (a k tomu, jak adekvátně reagovat z pozice člověka, který kontakt moderuje).

Nepochopím, proč někteří lidé neumí používat zámek, ať už ve dveřích, nebo v brance, nebo visací s řetězem, nebo na kolo,... to přece není tak těžké zabezpečit, aby nemohl nikdo nepozvaný vstoupit.

Nejdem súdiť, co robi a nerobí partner. On sa vo vycviku angazoval vela, len... Vyrastli sme, riešime tisic inych veci. Ano, Od začiatku som bola proti, ale po osmich rokoch je to uz uplne jedno, sme jeden tím. Psa ako takého mam rada, ale ja uz ďalší vycvik robiť proste nebudem, nepripada to pre mna do úvahy. Možno ho niekomu dat na prevychovu, ale...

Ale Problém je, ze pes odfungovať s deťmi bezne vie. S nasimi deťmi je kazdy den, samozrejme priestor samoty ma kedykoľvek k dispozícii,deti su zdrojom pamlskov a pozitívnych veci, hádžu hračku, co miluje, interakcie mimo nas dozor maju zakázané. Aj ak pridu deti na návštevu a robíme dozor, ignoruje ich, drzi sa daleko. Nie je to tak, ze teraz príde a kusne kazde dieta, co ide okolo, nie je ľahké navodiť umelo situáciu, v kt kusne, a nerobí to každý den - tym chcem vysvetliť to naše zanedbanie, ze osem rokov a ze si koledujeme.
Ono 99 % casu sa nic nedeje a on funguje parádne aj pri deťoch, vzdy pod dozorom, tak to bolo aj s výcvikom, vzdy sme mali pocit, ze aha, uz sa to zlepšilo (pôvodne nenavidel a agresívne reagoval na kazdu prítomnosť dieťaťa), krasne funguje, dokonca so synom chcel spavat (nedovolili sme) mysleli sme si, ze je to vyriešene, roky sa nič nestalo. A potom drb. Zasa. Jednoducho neverím, ze toto sa da výcvikom opraviť, neda. Jedine riešenie je psa zabezpečiť a mat ho zabrzoecneho vkuse. Ale to je masaker. Nahubok nenávidí. Ked je zavretý v garáži, zavija a po vypusteni je splaseny.

Problém je, ze chybicka se vloudi. Je absurdné si predstavovať, ze to ustriehnete 24/7 xy rokov. Mame deti, nasi znami maju deti, susedia maju deti...za 6 mesiacov sa stane 3-4x, ze nedame pozor, na dve minúty, zabudneme sa... a z toho raz kusne.

Naposledy tu proste niekto vošiel k psovi, na jeho územie, bez nasho vedomia. Ta reakcia je od neho logická. Ale nas druhy pes na dieťa neutocil.


Ja toho psa chápem a, nemyslite si, stopercentne si uvedomujem, ze je to cele nasa vina. Trosku vinim docaskarov, ze nam o agresivite nepovedali, ale oni asi úplne sami nevedeli, a je to osem rokov, vycuvat sme mohli. Lenze ja uz úprimne neviem,co dalej robiť. Utratiť mi ho neutratia, je zdravý, a nechcem na take niečo myslieť. Koterec tiež nie je lacna vec, a bojím sa, ze bude za mrežami len agresivnejsi, bude mat ešte menej nasej pozornosti, ked bude treba chodiť za nim, ze nebude v dome, navyše... Co to za život. My obaja pracujeme, muz 16+ hodin denne, plus záhrada, dom, deti... Dnes by som si uz ďalšieho psa ns triko nebrala. Ani bezproblémového.

lara333 napsal(a):
Nejdem súdiť, co robi a nerobí partner. On sa vo vycviku angazoval vela, len... Vyrastli sme, riešime tisic inych veci. Ano, Od začiatku som bola proti, ale po osmich rokoch je to uz uplne jedno, sme jeden tím. Psa ako takého mam rada, ale ja uz ďalší vycvik robiť proste nebudem, nepripada to pre mna do úvahy. Možno ho niekomu dat na prevychovu, ale...

Ale Problém je, ze pes odfungovať s deťmi bezne vie. S nasimi deťmi je kazdy den, samozrejme priestor samoty ma kedykoľvek k dispozícii,deti su zdrojom pamlskov a pozitívnych veci, hádžu hračku, co miluje, interakcie mimo nas dozor maju zakázané. Aj ak pridu deti na návštevu a robíme dozor, ignoruje ich, drzi sa daleko. Nie je to tak, ze teraz príde a kusne kazde dieta, co ide okolo, nie je ľahké navodiť umelo situáciu, v kt kusne, a nerobí to každý den - tym chcem vysvetliť to naše zanedbanie, ze osem rokov a ze si koledujeme.
Ono 99 % casu sa nic nedeje a on funguje parádne aj pri deťoch, vzdy pod dozorom, tak to bolo aj s výcvikom, vzdy sme mali pocit, ze aha, uz sa to zlepšilo (pôvodne nenavidel a agresívne reagoval na kazdu prítomnosť dieťaťa), krasne funguje, dokonca so synom chcel spavat (nedovolili sme) mysleli sme si, ze je to vyriešene, roky sa nič nestalo. A potom drb. Zasa. Jednoducho neverím, ze toto sa da výcvikom opraviť, neda. Jedine riešenie je psa zabezpečiť a mat ho zabrzoecneho vkuse. Ale to je masaker. Nahubok nenávidí. Ked je zavretý v garáži, zavija a po vypusteni je splaseny.

Problém je, ze chybicka se vloudi. Je absurdné si predstavovať, ze to ustriehnete 24/7 xy rokov. Mame deti, nasi znami maju deti, susedia maju deti...za 6 mesiacov sa stane 3-4x, ze nedame pozor, na dve minúty, zabudneme sa... a z toho raz kusne.

Naposledy tu proste niekto vošiel k psovi, na jeho územie, bez nasho vedomia. Ta reakcia je od neho logická. Ale nas druhy pes na dieťa neutocil.


Ja toho psa chápem a, nemyslite si, stopercentne si uvedomujem, ze je to cele nasa vina. Trosku vinim docaskarov, ze nam o agresivite nepovedali, ale oni asi úplne sami nevedeli, a je to osem rokov, vycuvat sme mohli. Lenze ja uz úprimne neviem,co dalej robiť. Utratiť mi ho neutratia, je zdravý, a nechcem na take niečo myslieť. Koterec tiež nie je lacna vec, a bojím sa, ze bude za mrežami len agresivnejsi, bude mat ešte menej nasej pozornosti, ked bude treba chodiť za nim, ze nebude v dome, navyše... Co to za život. My obaja pracujeme, muz 16+ hodin denne, plus záhrada, dom, deti... Dnes by som si uz ďalšieho psa ns triko nebrala. Ani bezproblémového.

Naučte ho na košík a pokud bude prostě volně ložený, bude mít koš. Je to lepší, než poslední injekce. Naučit na košík lze. Myslím, že naučit ho na ten koš je cesta nejmenšího odporu. CHápu, že už je všechno pro vás za hranou, ale cítím, že pro toho psa děláte co jde. Pokud jste se už pro poslední injekci nerozhodli, volila bych asi tohle řešení. KOtec pro dobu, kdy bude návštěva, nebo nebude lze psa dozorovat, zvyknout na něj, stejně jako na ten košík, který je pojistkou.

ježiš šmarja normálně zamykejte a nedělejte z toho rodeo.

cizí děcko, které bez pozvání vstoupí na zahradu očeše libovolný pes.

Pokud pokousal už páté dítě v řadě, utratí Vám ho s čistým svědomím. Nechci paušalizovat, ale měli jsme fenku z útulku, šílená strachová agrese, vyjížděla po všem hýbajícím se, byla tak zničená z předchozího života, že neměla už v šesti letech žádné zuby, takže nebezpečí navíc s jejími šesti kily nehrozilo, dalo se to dalšími léty do kupy, ale na stáří se to začalo tak nějak postupně vracet. Podle mne si musíte velmi v klidu uvážit, zda chcete riskovat zranění (či ještě něco horšího) dalšího dítěte nebo jiného člověka, zda má v tomto věku převýchova ještě nějakou cenu, že pejsek u Vás dostal druhou šanci a prožil poměrně dlouhý a krásný život. Neznám všechny okolnosti ale velmi v klidu bych se asi rozhodl pro to utracení, krásně se s ním rozloučil, nic nedělal v hysterii, pobrečel si a nakonec si po pár týdnech zřejmě oddychl z toho stresu, z který toho vnitřně máte. Pochopil jsem, že máte ještě fenečku, takže to nebude taková bolest a dětem vysvětlíte, že byl nemocný a je v nebíčku. Teď je zbytečné, abych Vám tu vyčítal co jste neuhlídali, neuzamčeli atd., myslím, že když to rozumně vysvětlíte veterináři, že s tím utracením nebude mít problém.

Dle mého se to dalším výcvikem napravit nedá, ale dá se s takovým psem žít, pokud upravíte management. taky jsem měla psa, co nesnášela děti. Věděla jsem to, s věkem se to zhoršovalo, prostě s dětmi nikdy nebyla samostatně, nemusela je řešit, vymýšlet, jak zareaguje na jejich dětské chování. V přítomnosti dětí byla buď oddělená nebo na vodítku. Chápu, že v domácnosti s děcekm je to náročnější, ale dá se to vymyslet. Situace, kdy necháte najednou na zahradě dítě i psa se prostě něsmí stávat, ani raz za pol roku. stejně jako děti, co vejdou na pozemek. sousedi nevědí, že máte doma psa, co děti nerad? jak je možné, že jejich dítě k vám vstoupilo? všechny branky prostě pozamykat, visací zámek nebo zámek na kolo je řešení (a levné).

Jestli k Vám došel jako dospělý nebo odrostlý pes,klidně je možné, že ho děti v mládí týral a on to má navždy zafixované.
A na vaši zmínku, že dítě sousedů vešlo na váš pozemek a druhý pes ho ignoroval. Nikdy nevěřte tomu, že normální pes vidí v dítěti mládě a nenápadně je. Pokud mu vleze do rajonu, začne ho hladit, atd.pes zaútočí stejně jak na dospělého.
Osobní případ. Léta u nás už není dítě, poslední feny vyrůstaly už mezi dospělými lidmi. Jsou socializované, vycvičené, přesně poznají malé děti mých přátel, když dojedou na návštěvu a ignorují je. Ale nadšené nejsou. A pokud by k nám vešlo cizí dítě, reakce našich psů by byla horší než vašeho. A určitě nejsou divné. Prostě některý pes dítě nemusí, ať už proto, že není zvyklý, nebo i proto, že má špatnou zkušenost.

My měli také psa, co nesnášel děti, nikdy se tedy nestalo, že by k nám vlezlo cizí dítě, ale nejspíš by taky kousnul. Kousnul 2x naše dítě, jednou do krve, byl u toho děda a nevšímal si jich. Naučila jsem se pak dědovi říkat, že odcházím z mísnosti, ať hlídá psa a dítě, byli pak vždy pod maximálním dozorem. Nakonec bych to tu mohla vylepit fotkama, jak leží moje dítě na postetli a ten pes si k ní sám chodil lehat a nechal se hladit. Když věděl, že mu od ní už nic nehrozí,tak jí konečně přijal. Důležité je taky, aby pes měl svou zónu, kterou mu to dítě nesmí narušit. Svoje bezpečné místo.

ono je to presne ten pripad, ze podarilo sa raz za uhorsky rok. muz v ten den namontoval novu branku (aby sa dala zamknut), dieta od susedov zvyknute k nam chodit, ale vie, ze sa musi opytat, aby sme zavreli psy. ale nova branicka, jupi, tak dnes sa neopytalo a branicka nebola este zamknuta (nedopatrenim). a bum, stalo sa. v minulosti sa bezne pri tom dietati hral na zahrade, hadzalo mu hracku, pod mojim dozorom s nim fungoval.

podobne to bolo aj v minulosti - ked sme nemali vobec plot, samozrejme sme ho nepustali von. raz k nam prisla na navstevu rodina s malou sesternicou, nevsimla som si, ze ich auto uz je pred domom, male dieta vbehlo dnu (do domu, ten bezne cez den nezamykame) ako prve, odbehlo rodicom od auta. pokusal ju. predtym s nou milionkrat bol a nestalo sa nic, alebo bol vzdy odseparovany v druhej izbe.

tazko sa to vysvetluje, kto nema deti, tak si klepe po cele, ze ako sa to moze stat beznemu cloveku. kto ma deti vie, ze deti sa ustrazit stopercentne nedaju, este ked je ich viac, to sa ani otocit nemozete. ano, kym sme ho odhadli a vycvicili, ukusil dve deti len tak vonku na ulici, a to bola absolutna nezodpovednost z nasej strany a mozem bohu dakovat, ze sa nic horsie nestalo, navzdy si to budem vycitat (len raz sa to udialo v mojej pritomnosti a nasledne som povedala, ze toho psa nechcem). nasledne sme roky dreli, navykali ho na deti, cvicili s detmi, chodili ku skolkam a podobne. a naozaj dnes s detmi fungovat vie tak, ze by ste nespoznali, ze ich nenavidi. samozrejme, nikdy nie sam. a potom - bum.

ano, pisala som aj vyssie, z docaskarov casom vypadlo, ze pes bol tyrany malymi detmi na ulici, isli ho obesit, bol bodany nozikom a kde co. to sme sa cele ale dozvedeli po dlhom case, nebola to informacia, ktoru by nam niekto zdelil pred adopciou.

preto si myslim, ze toto spravanie zmenit nedokazem. je to vybuch, explozia, ked sa zle poskladaju okolnosti, ako stresova reakcia. bezne ludi nehryzie, spravanie ma ukazkove. lenze ako mam zit s troma detmi, obklopena dalsimi malymi detmi so psom, ktory ma taketo nahodne skratove spravanie?

tak zrovna tyto dva příklady k žádnému divení nejsou.....

zamykám běžně vše, když u nás bylo dítě na návštěvě, tak jsem klíče i schovávala
rodina má příkaz telefonovat před brankou, vyzvedávám osobně
.....

Mě přijde,že jdete ode zdi ke zdi. Na jedné straně jste to vydrželi osm let, psovi věnovali max času,výcviku,výchovy,práce, na stranu druhou nejste schopní ošéfovat základní věci. Psovi postavit kotec a vlastní výběh, kde bude pořád,prostě tam bude bydlet, a naučit ho na koš, abyste s ním mohli bez nervů chodit na procházky. V režimu kotec (a to i bez výběhu) a pravidelné venčení je spousta psů a mají spokojený život. K psovi se nikdo nedostane, náštěvy k vám můžou bez problémů, ven z výběhu bude chodit pouze s košem na venčení ven a po návratu zase zpátky do výběhu. Vyřešeno. Btw s takovým psem bych nikdy nenechávala si hrát dítě ani pod dozorem. Jednak nikdy nevíte,kdy přijde zkrat, a s věkem se to bude zhoršovat, jednak si pak dítě myslí,že pes není nebezpečný

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak zrovna tyto dva příklady k žádnému divení nejsou.....

zamykám běžně vše, když u nás bylo dítě na návštěvě, tak jsem klíče i schovávala
rodina má příkaz telefonovat před brankou, vyzvedávám osobně
.....

ako hovorim. aj my prijimame opatrenia, neustale aj sprisnujeme, na branickach mame zamky, psov zatvarame, ked pride navsteva, vonku navolno chodi sam len s nahubkom atd. atd. ale nemam len toho jedneho psa a nemam jednu navstevu s dietatom rocne. mam dve deti, dvoch psov, macku, a kazdy bozi den tu mam male deti, v susedstve sa tu ludia navstevuju, deti takisto. urcite su tu mnohi dokonali ludia, ktorym sa nikdy chyba nepodari, ale ja taka nie som a vopred to priznavam. raz za cas chybu urobim, pes alebo situacia ma prekvapi. napriklad dieta voslo na pozemok, kym ja som bola vpredu v zahradke. pes bol teda bez nahubku, zahrada je obrovska, on odbehol... jasne, chyba. ale opat raz, opatrenia boli, len zase nedostatocne. nahubok si dava dole, ked je sam. nie vzdy z toho je kusanec, ale ja neviem zarucit na sto percent zabezpecenie, pretoze vzdy, ked urobime nove opatrenia, stane sa o par mesiacov nejaka dalsia vec, jednoducho zijeme zivot, ktory sa s tymto jeho problemom velmi tazko kombinuje.

Jak píšou holky, zamykat, na branku obr ceduli,,pozor nevstupovat, agresivní pes". S vašima dětma v zahradě košík. Druhá možnost je psa dát nějakým důchodcům na zahradu, tj. takovým, kteří nemají rodinu, žádné děti na návštěvu nehrozí.

lara333 napsal(a):
ako hovorim. aj my prijimame opatrenia, neustale aj sprisnujeme, na branickach mame zamky, psov zatvarame, ked pride navsteva, vonku navolno chodi sam len s nahubkom atd. atd. ale nemam len toho jedneho psa a nemam jednu navstevu s dietatom rocne. mam dve deti, dvoch psov, macku, a kazdy bozi den tu mam male deti, v susedstve sa tu ludia navstevuju, deti takisto. urcite su tu mnohi dokonali ludia, ktorym sa nikdy chyba nepodari, ale ja taka nie som a vopred to priznavam. raz za cas chybu urobim, pes alebo situacia ma prekvapi. napriklad dieta voslo na pozemok, kym ja som bola vpredu v zahradke. pes bol teda bez nahubku, zahrada je obrovska, on odbehol... jasne, chyba. ale opat raz, opatrenia boli, len zase nedostatocne. nahubok si dava dole, ked je sam. nie vzdy z toho je kusanec, ale ja neviem zarucit na sto percent zabezpecenie, pretoze vzdy, ked urobime nove opatrenia, stane sa o par mesiacov nejaka dalsia vec, jednoducho zijeme zivot, ktory sa s tymto jeho problemom velmi tazko kombinuje.

nikdo není dokonalý. ale pokud vím, že můj pes může způsobit vážně velký průšvih, prostě musím vymyslet a dodržovat nějaká pravidla. vy to evidentně umíte, jen občas někdo poleví v pozornosti (nechala jsem dítě a psa na zahradě, pes evidentně bez koše, nezamčená branka, zapomněli jsme...). To je jak když cukrovkář vyrazí na výlet nejen bez svačiny, ale i bez inzulínu. Prostě se to nesmí stát. Vy ta režimová opatření jste schopni zajistit, jen občas zapomenete. Napravit se to dá tím, že zapomínat nebudete, ani když se už rok nic nestalo.

Máte to těžké, né že ne. Ono uhlídat jedno dítě je někdy nadliský výkon. Co jsme zvládli s jedním psem a menším dítětem, nezvládáme s druhým psem a větším dítětem. Nechápu to, vím už kdy se pes tzv. přetočí a bude kousat naše dítě. Dávám pozor, prostě jí mám na vodítku, abych mohla rychle zasáhnout a pak dítě stojí v obyváku, ruce narvané psovi v tlamě a řve, že jí kouše a mě to neskutečně s.re. Vím, že to dělá hlavně moje dítě, že jí asi schválně rve ty ruce do tlamy, ale proč to sakra dělá šestileté dítě, když ve třech čtyřech letech věděla, jak se chovat k psovi, aby jí nekousnul? Divila jsem se, proč někdo nedává psa k dětem pod 12 let, když moje pětileté dítě už ví, jak se chovat k psovi a pak člověk zjistí, že v šesti to dítě přestane přemýšlet a dělá jen nelogické blbosti, jakoby si to užívala, že jí pes žere a je zajímavá, já nevím. Kdybych nevěděla, že to fakt bolí, tak jí tím psem snad nechám sežrat. Máme teda štěně, chce si hrát, ale i tak ten stisk dost bolí.
Vy asi máte jen tři možnosti, utratit, což bych já nedokázala.
Hledat náhradní rodinu
a nebo přitvrdit v těch opatření
Já třeba měla k malému dítěti mámu s alzheimerem, tam taky hrozil nějaký úraz, i když zrovna ne z pokousání a bylo to dost náročné. Ještěže ty dětské zábrany fungujou i na člověka s alzheimerem.

Takže pes přišel mírně labilní... nenaučil se na košík, na uzavřený prostor,
pěkně se v tom máchal, teď už se nikomu nechce nic,
no tak ho utraťte. A neberte si už žádné psy.

janaa napsal(a):
Mě přijde,že jdete ode zdi ke zdi. Na jedné straně jste to vydrželi osm let, psovi věnovali max času,výcviku,výchovy,práce, na stranu druhou nejste schopní ošéfovat základní věci. Psovi postavit kotec a vlastní výběh, kde bude pořád,prostě tam bude bydlet, a naučit ho na koš, abyste s ním mohli bez nervů chodit na procházky. V režimu kotec (a to i bez výběhu) a pravidelné venčení je spousta psů a mají spokojený život. K psovi se nikdo nedostane, náštěvy k vám můžou bez problémů, ven z výběhu bude chodit pouze s košem na venčení ven a po návratu zase zpátky do výběhu. Vyřešeno. Btw s takovým psem bych nikdy nenechávala si hrát dítě ani pod dozorem. Jednak nikdy nevíte,kdy přijde zkrat, a s věkem se to bude zhoršovat, jednak si pak dítě myslí,že pes není nebezpečný

Souhlasím naprosto. Člověk bude mít klid a psa vezme ven v momentě, kdy se bude na něj koncentrovat, nebude tak ve stresu, pes taky nebude ve stresu a jak víme, stres těmhle situacím prostě obecně nahrává. Zadavatelko, věřte, že tohle je řešení. Budete mít klid na duši i v tom, že jste toho psa nedala uspat.

No tak já nechci nic dělat a partner je svatý, copak asi diskutující poradí.
Ten košík se taky musí cvičit.
Achjo

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže pes přišel mírně labilní... nenaučil se na košík, na uzavřený prostor,
pěkně se v tom máchal, teď už se nikomu nechce nic,
no tak ho utraťte. A neberte si už žádné psy.

No to je věc, co bych nedokázala. Pokazili ho lidi, musel neskutečně vytrpět. Když už ho jednou zachránili, měli by bojovat do konce. Koš, ohraničené území, zabezpečený dům i zahradu proti neohlášeným návštěvám. On člověk nezamyká a pak najednou kouká, že mu někdo v chobě šacuje kabáty.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Takže pes přišel mírně labilní... nenaučil se na košík, na uzavřený prostor,
pěkně se v tom máchal, teď už se nikomu nechce nic,
no tak ho utraťte. A neberte si už žádné psy.

si robite srandu? osem rokov zivota, vycviky, agility, sutaze, cvicenie s detmi, tvl clovek vyplul pri nom dusu, trikrat som pri nom bola tehotna a vencila ho trikrat denne s dalsim deckom v nosici, kym sme boli v byte. pes "prisiel mierne labilny"?! pes bol tyrany a nikto sa nam to neunuval rok a pol povedat, co my sme sa s nim natrapili v zaciatkoch, so psom, ktoreho by si asi nikto nenechal, len dvaja blaznivi dvadsiatnici, co nevedeli holy prd o zivote. aktualne koterec, branicka, lepsi plot, investicie vyslovene do psa a jeho bezpecnosti, nic nie je dost dobre. nechcete ho vy? zeby ste nas naucili, ako sa to robi lepsie a spravne?

50x som hore napisala, ze si chybu uvedomujem, a ze je v nas, ale nevladzem uz dalej. mozno som si potrebovala len vyliat dusu, mozno najst instpiraciu a silu ist dalej. ale bolo potrebne si kopnut, vsakze.

"nenaucil sa na kosik a uzavrety priestor" - pes je v dome, ma xy pelieskov, obrovsky vybeh, prechadzky, partacku. neviem, kto mu nuti uzavrety priestor. mne je ho luto zatvarat a v garazi zavija, to ste mysleli tym uzavretym priestorom?

mozno vam by mali zakazat interakcie s ludmi, ked neviete mat kus empatie a zakazujete tu inym dalsich psov. niezeby som dalsie psy k detom chcela., dakujem, nikdy viac. ale teda vsetci okolo nas si klepu na celo, ze toho psa este mame a ja tu ako... este idem na forum hladat pomoc. tvl fakt som toto potrebovala dneska. pomohli ste. poslem vam adresu, pridete si ho vyzdvihnut a ponuknut mu lepsi domov? lebo ono sa to paradne moralizuje z pohodlia domova. ja som tiez taka bola, kym prisiel skutocny zivot. lepsia ako vsetci ostatni, zachranarka psikov z ulice a kazdy iny clovek bol len neschopak a ja moralne nadradena. pride potom pekny pad na hubu.

No a co cekate, ze vam kdo poradi? Kosik si sundava, cvicit s nim uz nechcete, utratit taky ne. Sama jste se opakovane presvedcila, ze ho nemate sanci uhlidat, a raz za cas mu prepne a je nebezpecny. Zvlast pro decka, kterych je kolem vas dost.

Ok a co teď ten pes?
Když já nemůžu, tak partner. A když ten nechce, tak proč tu tolik lidí vypisuje podrobné návody?
Až se dám zase na odložené pejsky, přijdu to ohlásit. Zatím ať si to řeší ten pán.

lara333 napsal(a):
si robite srandu? osem rokov zivota, vycviky, agility, sutaze, cvicenie s detmi, tvl clovek vyplul pri nom dusu, trikrat som pri nom bola tehotna a vencila ho trikrat denne s dalsim deckom v nosici, kym sme boli v byte. pes "prisiel mierne labilny"?! pes bol tyrany a nikto sa nam to neunuval rok a pol povedat, co my sme sa s nim natrapili v zaciatkoch, so psom, ktoreho by si asi nikto nenechal, len dvaja blaznivi dvadsiatnici, co nevedeli holy prd o zivote. aktualne koterec, branicka, lepsi plot, investicie vyslovene do psa a jeho bezpecnosti, nic nie je dost dobre. nechcete ho vy? zeby ste nas naucili, ako sa to robi lepsie a spravne?

50x som hore napisala, ze si chybu uvedomujem, a ze je v nas, ale nevladzem uz dalej. mozno som si potrebovala len vyliat dusu, mozno najst instpiraciu a silu ist dalej. ale bolo potrebne si kopnut, vsakze.

"nenaucil sa na kosik a uzavrety priestor" - pes je v dome, ma xy pelieskov, obrovsky vybeh, prechadzky, partacku. neviem, kto mu nuti uzavrety priestor. mne je ho luto zatvarat a v garazi zavija, to ste mysleli tym uzavretym priestorom?

mozno vam by mali zakazat interakcie s ludmi, ked neviete mat kus empatie a zakazujete tu inym dalsich psov. niezeby som dalsie psy k detom chcela., dakujem, nikdy viac. ale teda vsetci okolo nas si klepu na celo, ze toho psa este mame a ja tu ako... este idem na forum hladat pomoc. tvl fakt som toto potrebovala dneska. pomohli ste. poslem vam adresu, pridete si ho vyzdvihnut a ponuknut mu lepsi domov? lebo ono sa to paradne moralizuje z pohodlia domova. ja som tiez taka bola, kym prisiel skutocny zivot. lepsia ako vsetci ostatni, zachranarka psikov z ulice a kazdy iny clovek bol len neschopak a ja moralne nadradena. pride potom pekny pad na hubu.

Jak říkám, znám to, my sice nevím, co náš pes prožil, než k nám přišel, ale měl panickou hrůzu z dětí a určitě by neváhal kousnout. My ho taky zachránili, neměli jsme děti, ale pak přišlo dítě a zkazili jsme mu život. To čeho se bál, bylo najednou přímo doma. Sama znáte svého psa nejlépe a měla byste odhadnout, jestli je reálná šance, že by si nějak zvykl u jiné rodiny. Pokud nekouše dospělý, asi není vyloučené, že by si ho někdo vzal. Nebo se teda kousnout a pes za zábranou, když nemá košík. Třeba v noci v kuchyni a jak se ráno vstane, tak mu nasadit košík. Nicméně z vašeho příspěvku cítím, že už asi nechcete v tom pokračovat, že jste unavená a byla byste mu našla raději jiný domov. Tak to zkuste, nebudete první ani poslední, jen ten pes to bude mít asi jako další zradu. Holt mu ten život na začátku pokazili nějaký smradi a to se prostě neodpáře, náš pes taky nikdy dětem věřit nezačal. Jen se naučil tolerovat naší dceru a ona jeho.

Mila zlata. Jsou lidi co chovaj nebezpecny zvirata a u toho i kopu deti. A nebezpecny nemyslim pejska co skrabne zubem nebo udela modrinu. Ale nebezpecny ze dite muzou zabit behem sekundy a dospělýho během 3 sekund. A taky to zvladaj. Proste se musi. Nebo nemit vubec pravda. Vy byste nezvládla ale ani prumerneho psa vycviceneho hlidat natoz tohohle problemoveho. Kotec drahej, na kos nenaucim obcas zapominam nechci. Měli ste ho tehdy vratit. To ze 8 let jste neustále zapominate je hanba a nikoliv k politovani.
Nasi rtw a no vzdy byli aspoň dva a vzdy cviceni ke strezeni pozemku. Kdo tam vlez aniz bysme byli se psy venku byl by zadrzen a jak by to nerespektoval bez milosti natvrdo dokousan. A to i decka, i širší rodina i sousedi i pratele a to i ti od nichz se jinak psi nechali povelovat a zrali pamlsky. Rodina a známí to proste respektovali ze se k nam neleze. Kamaradi mych bratru a my taky. Proste zvonit volat a dokud ven nekdo nevyleze nelezt dovnitr. Neni to tak slozite aby to nepochopilo i 5 lete decko a mldsi si nema co lozit z pozemku samo bez dozoru.
Co se tyce vasich deti. Moje dcera vyrustala mezi hejnem kocek a skupinou koni. Mezi slepicemi, obcas tele, koza ovce
Doma psi. Kralici, pozdeji hadi. Taky jsem se naucila ze k některým vecem proste nesmi dojit. Nikdy nijak a neexistuje zapomenout.
Kdyz byste mela doma. Jedovateho hada taky byste po x tym ustknuti nekoho rekla no jo ale ja proste zapominam obcas zavrit terarko? Tak ho zabijem? Těžko.
Prestante se litovat. Nikdo vas nenutil si takoveho psa drzet tak dlouho nebo naflakat tolik deti. A nikdo vas ani nenuti delat si z baraku a pozemku promenadu. Ne ze to nejde. Vy tam ty lidi chcete. Kdyby ne už by se to nedělo.
My mame zahradu na tei casti
Prvni je cesta okolo baraku do dilny a garaze. Druha trava s pergolou sklenikem a pristupem do chlivku a treti s bazenem, jezirkem a zahonky. A pozemek to neni obri, plot nemusi byt jak na tygra.
Kdo chce hledá způsoby. Kdo ne hledá důvody. Vy jste skupina dvě. A sorry jedna vycvikarka a par mailu desenskymu neni dostatečná snaha.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ok a co teď ten pes?
Když já nemůžu, tak partner. A když ten nechce, tak proč tu tolik lidí vypisuje podrobné návody?
Až se dám zase na odložené pejsky, přijdu to ohlásit. Zatím ať si to řeší ten pán.

partner uz hlada na nete koterec z druhej ruky, zrejme aj ten este ohradime plotom, aby deti nepokusal cez mreze, lebo cez plot by mohol byt agresivnejsi, hoci normalne nejako agresivny vobec nebyva... ale ja uz som stratila nadej, stane sa to znova, nahodou, nechtiac, o par mesiacov, ked sa na vsetko zabudne, zabehneme sa do dalsich novych opatreni, zapouzivame dalsie nove drahe veci. a vsetkym nam to bude zase luto, ze sme zase niekomu fyzicky aj psychicky ublizili, ze to decko sa teraz bude do konca zivota bat psov atd atd a ja budem tri dni zase nad tym plakat a nebudem spat. a bude to zase len a len nasa vina. nevidim z tejto situacie jednoducho ziadne vychodisko. asi preto tu pisem na portal anonymne spravy. lebo som uprimne zufala. viem, ze sa to stane. lebo vzdy je to tak. vzdy si myslime, ze to uz bude dobre, ze to este o nieco zlepsime a este lepsie vymyslime, ze sme ho konecne lepsie vytrenovali, lepsie zaopatrili.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mila zlata. Jsou lidi co chovaj nebezpecny zvirata a u toho i kopu deti. A nebezpecny nemyslim pejska co skrabne zubem nebo udela modrinu. Ale nebezpecny ze dite muzou zabit behem sekundy a dospělýho během 3 sekund. A taky to zvladaj. Proste se musi. Nebo nemit vubec pravda. Vy byste nezvládla ale ani prumerneho psa vycviceneho hlidat natoz tohohle problemoveho. Kotec drahej, na kos nenaucim obcas zapominam nechci. Měli ste ho tehdy vratit. To ze 8 let jste neustále zapominate je hanba a nikoliv k politovani.
Nasi rtw a no vzdy byli aspoň dva a vzdy cviceni ke strezeni pozemku. Kdo tam vlez aniz bysme byli se psy venku byl by zadrzen a jak by to nerespektoval bez milosti natvrdo dokousan. A to i decka, i širší rodina i sousedi i pratele a to i ti od nichz se jinak psi nechali povelovat a zrali pamlsky. Rodina a známí to proste respektovali ze se k nam neleze. Kamaradi mych bratru a my taky. Proste zvonit volat a dokud ven nekdo nevyleze nelezt dovnitr. Neni to tak slozite aby to nepochopilo i 5 lete decko a mldsi si nema co lozit z pozemku samo bez dozoru.
Co se tyce vasich deti. Moje dcera vyrustala mezi hejnem kocek a skupinou koni. Mezi slepicemi, obcas tele, koza ovce
Doma psi. Kralici, pozdeji hadi. Taky jsem se naucila ze k některým vecem proste nesmi dojit. Nikdy nijak a neexistuje zapomenout.
Kdyz byste mela doma. Jedovateho hada taky byste po x tym ustknuti nekoho rekla no jo ale ja proste zapominam obcas zavrit terarko? Tak ho zabijem? Těžko.
Prestante se litovat. Nikdo vas nenutil si takoveho psa drzet tak dlouho nebo naflakat tolik deti. A nikdo vas ani nenuti delat si z baraku a pozemku promenadu. Ne ze to nejde. Vy tam ty lidi chcete. Kdyby ne už by se to nedělo.
My mame zahradu na tei casti
Prvni je cesta okolo baraku do dilny a garaze. Druha trava s pergolou sklenikem a pristupem do chlivku a treti s bazenem, jezirkem a zahonky. A pozemek to neni obri, plot nemusi byt jak na tygra.
Kdo chce hledá způsoby. Kdo ne hledá důvody. Vy jste skupina dvě. A sorry jedna vycvikarka a par mailu desenskymu neni dostatečná snaha.

cize co radite konkretne? lebo som to nejako pri tom nakladani nepostrehla. za zvysok dakujem uprimne, zahrial pri srdci.

Nesmíte se nechat uchlácholit tím, že se nějakou dobu nic nestalo, a nastavená opatření dodržovat důsledně a bez výjimek… To je asi jediné, co lze dělat, pokud nechcete investovat energii, ani psa dát pryč.

lara333 napsal(a):
partner uz hlada na nete koterec z druhej ruky, zrejme aj ten este ohradime plotom, aby deti nepokusal cez mreze, lebo cez plot by mohol byt agresivnejsi, hoci normalne nejako agresivny vobec nebyva... ale ja uz som stratila nadej, stane sa to znova, nahodou, nechtiac, o par mesiacov, ked sa na vsetko zabudne, zabehneme sa do dalsich novych opatreni, zapouzivame dalsie nove drahe veci. a vsetkym nam to bude zase luto, ze sme zase niekomu fyzicky aj psychicky ublizili, ze to decko sa teraz bude do konca zivota bat psov atd atd a ja budem tri dni zase nad tym plakat a nebudem spat. a bude to zase len a len nasa vina. nevidim z tejto situacie jednoducho ziadne vychodisko. asi preto tu pisem na portal anonymne spravy. lebo som uprimne zufala. viem, ze sa to stane. lebo vzdy je to tak. vzdy si myslime, ze to uz bude dobre, ze to este o nieco zlepsime a este lepsie vymyslime, ze sme ho konecne lepsie vytrenovali, lepsie zaopatrili.

Na ten kotec ho musíte taky naučit postupně. Jinak ho budete za chvíli krmit lopatou
a děti držet kilometr daleko. Ohradit a ohradu zamknout. Vynahradit to častějšími zajímavými vycházkami... s dětmi... no nevím. Jak uhlídat své děti a psy na vycházce.
Možná by mu u těch důchodců bylo o dost líp.
Nekritizuji ani tak Vás, koukám na realitu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na ten kotec ho musíte taky naučit postupně. Jinak ho budete za chvíli krmit lopatou
a děti držet kilometr daleko. Ohradit a ohradu zamknout. Vynahradit to častějšími zajímavými vycházkami... s dětmi... no nevím. Jak uhlídat své děti a psy na vycházce.
Možná by mu u těch důchodců bylo o dost líp.
Nekritizuji ani tak Vás, koukám na realitu.

Ďakujem za rady, tak to nas zase caka kopa práce, musim to nejako udychat, naplánovať a zase sa do toho pustime...

Určite by mu bolo lepšie inde, ale za posledné styri roky som pomahala hľadať domov asi trom psom, z toho jedneho som si nechala, a zvysni dvaja sa neumiestnili, su po docaskach, a to neboli skaredi, chori ani problemovi. Neviem si predstaviť zazracnu rodinu dvoch dôchodcov, ktori by tohto psa prijali, a je to stredné velky pes, nemôžu to byt uplne stari ľudia zase. Ako za pokus to stoji, ale nepripada mi to reálne. :( adopcie nevychádzajú ani dobrým, mladym psom

lara333 napsal(a):
partner uz hlada na nete koterec z druhej ruky, zrejme aj ten este ohradime plotom, aby deti nepokusal cez mreze, lebo cez plot by mohol byt agresivnejsi, hoci normalne nejako agresivny vobec nebyva... ale ja uz som stratila nadej, stane sa to znova, nahodou, nechtiac, o par mesiacov, ked sa na vsetko zabudne, zabehneme sa do dalsich novych opatreni, zapouzivame dalsie nove drahe veci. a vsetkym nam to bude zase luto, ze sme zase niekomu fyzicky aj psychicky ublizili, ze to decko sa teraz bude do konca zivota bat psov atd atd a ja budem tri dni zase nad tym plakat a nebudem spat. a bude to zase len a len nasa vina. nevidim z tejto situacie jednoducho ziadne vychodisko. asi preto tu pisem na portal anonymne spravy. lebo som uprimne zufala. viem, ze sa to stane. lebo vzdy je to tak. vzdy si myslime, ze to uz bude dobre, ze to este o nieco zlepsime a este lepsie vymyslime, ze sme ho konecne lepsie vytrenovali, lepsie zaopatrili.

Promiňte, ale nevyčítejte si, že k vám šlo sousedovic dítě a pes ho kousnul. Tohle by prostě dělat děti neměli, lézt k někomu na zahradu, kde je pes. Berte to tak, že dostalo varování. Mohlo vlézt k ostřejšímu psovi a mohlo by dopadnout hůř. Malé dítě by se mělo naučit, že nelze přistupovat ke psovi bez dozoru a dovolení. Ono je snad lepší když se bojí zbytečně než když nebojí. Není to tak dlouho, co nějaký pes zranil vážně dítě v obličeji pravědobobně právě proto, že neudržovalo bezpečnou vzdálenost. Pokud to dítě bylo malé, tak se z toho nejspíš oklepe, zvlášť když to nebylo do krve, jen varovný stisk. Já viděla děti, co se bojí panicky psa aniž by je kdy kousnul a taky děti, které je týrají, protože je žádný nikdy nekousnul. Každé dítě by se mělo naučit, že k psovi se bez dozoru dospělého prostě neleze.

lara333 napsal(a):
partner uz hlada na nete koterec z druhej ruky, zrejme aj ten este ohradime plotom, aby deti nepokusal cez mreze, lebo cez plot by mohol byt agresivnejsi, hoci normalne nejako agresivny vobec nebyva... ale ja uz som stratila nadej, stane sa to znova, nahodou, nechtiac, o par mesiacov, ked sa na vsetko zabudne, zabehneme sa do dalsich novych opatreni, zapouzivame dalsie nove drahe veci. a vsetkym nam to bude zase luto, ze sme zase niekomu fyzicky aj psychicky ublizili, ze to decko sa teraz bude do konca zivota bat psov atd atd a ja budem tri dni zase nad tym plakat a nebudem spat. a bude to zase len a len nasa vina. nevidim z tejto situacie jednoducho ziadne vychodisko. asi preto tu pisem na portal anonymne spravy. lebo som uprimne zufala. viem, ze sa to stane. lebo vzdy je to tak. vzdy si myslime, ze to uz bude dobre, ze to este o nieco zlepsime a este lepsie vymyslime, ze sme ho konecne lepsie vytrenovali, lepsie zaopatrili.

Nestane se to znova, protože se to nesmí stát. Pořiďte uzamykatelný kotec, klíče dejte dostatečně vysoko a dodržujte bezpečnostní opatření.

Pořád. Každý den. Za měsíc. Za půl roku. Do konce života psa. DENNĚ.

To je Vaše jediné východisko.

A nebo mějte koule na to, abyste ho utratili dřív, než díky vaší laxnosti někoho přizabije.

Nechápu, jak můžete psa, o kterém víte osm let, že klidně kousne, nechat na zahradě bez dozoru s děckem. Nechápu, jak můžete psát - vím, že se to stane. A psa je mi v tomto upřímně líto.

A ne, netvrďte mi, že to nejde. Jde. Stačí se snažit.

" mozno som si potrebovala len vyliat dusu"
ano, to nějak vidím jako hlavní důvod příspěvku

"nenaucil sa na kosik a uzavrety priestor" - pes je v dome, ma xy pelieskov, obrovsky vybeh, prechadzky, partacku. neviem, kto mu nuti uzavrety priestor. mne je ho luto zatvarat a v garazi zavija, to ste mysleli tym uzavretym priestorom?"
pes potřebuje jasný režim
pravidla
a k tomu patří i jeho bezpečné místo, v tomto případě patrně kotec s výběhem = uzavřený prostor
garáž není dobrý nápad

lehce mě zaujalo toto :
"Nie je to tak, ze teraz príde a kusne kazde dieta, co ide okolo, nie je ľahké navodiť umelo situáciu, v kt kusne, a nerobí to každý den "
trošku to vyvolává otázku, jak jste psa učili.....

management je jasný a jednoduchý (zamykání, košík, bezpečné umístění, zábrany doma např....)
a ani si nemyslím, že by šlo o nějak problémového psa
vždyť ani pořádně nekousne, žádná krev (pokud to dobře čtu) ....to jiní psi jsou jiní řízci !
hlavní problém bude ta psychika člověka

Vlastně máte to, co by vám mnozí záviděli. Víte, co pes dělá, proč to dělá a jak tomu zabránit.

Mívali jsme hodnou fenu, která na cizí bez naší přítomnosti štěkala, ale nikdy by neublížila. Úplně zlatý rodinný pes. Byla na zahradě s návštěvami, prostě paráda. Pak přišel dáreček, který kousne kohokoliv, kdo přijde na zahradu nebo kamkoliv, kde je to jeho. Sice má jiné důvody proč kouše, než váš pes, ale to řešení je úplně stejné. Pes je v kotci, na zahradě pouze za naší přítomnosti a na úvazu. Když přijde návštěva je zavřený. Když je tu někdo, koho považuje za rodinu, ale není to trvalý člen domácnosti a je tu dítě, tak má náhubek a je pod dohledem. Pokud v takové chvíli nemám čas ho kontrolovat, zavřu ho. A nikdy si nemůžu říct, že už skoro dva roky nikoho nepokousal, tak na opatření kašlu.

Když to takhle vypíši, tak to může vypadat skoro krutě, přitom pes s námi jezdí na výlety, dovolené, tréninky, sportujeme... Kotec je bezpečné místo, kam chodí jen tři lidé, nikdo jiný tam nesmí, pes tam bydlí a je to jeho prostor, kde může v klidu odpočívat. A přestože jsem dal za různé výcvikové akce už asi desetitisíce, tak tohle jsem tam nikdy neřešil. Pes kouše cizí lidi, vím kdy, proč, jak to udělat, aby se to nestalo.

Chápu, že situace s vlastním dítětem je náročnější, ale není neřešitelná. A u rad o utracení jsem si musel promnout oči, jestli nejsem někde na emiminu 🙄

kashttan Chápu, že situace s vlastním dítětem je náročnější, ale není neřešitelná. A u rad o utracení jsem si musel promnout oči, jestli nejsem někde na emiminu 🙄

No mě to taky překvapilo, to bych nečekala, že tu někdo napíše a nejsem si jistá, jestli to vůbec někdo myslel vážně.

Ano, myslela jsem to vážně. Mám sice psy táda, ale nezařazuju je nad děti. Vždycky existují situace, kdy pes může dítě rafnout a člověk musí být opatrný, ale mít doma psa co na děti útočí a tři malé caparty nejde dohromady. Je mi líto psa, ale zpráv o dětech, co končí v nemocnici po střetu se psem je moc.

Otázka napsal(a):
Ano, myslela jsem to vážně. Mám sice psy táda, ale nezařazuju je nad děti. Vždycky existují situace, kdy pes může dítě rafnout a člověk musí být opatrný, ale mít doma psa co na děti útočí a tři malé caparty nejde dohromady. Je mi líto psa, ale zpráv o dětech, co končí v nemocnici po střetu se psem je moc.

No... Tenhle pes rozhodně není mazel pro děti, ale jestli sousedovic dítě, co vběhlo na pozemek bez dozoru, skončilo s modřiou... Dle mého je to spíše situace na zlepšení managementu než poslední injekci.

Edit: Co bych připomněla, tak rozhodně psa nenutit do interakce s dětmi vlastními ani cizími, děti ať pro něj jsou maximálně zdroj dobrot pod dohledem dospělého, ale nehladí, nehází balonek (aby se pes nepřetočil), nedávají mu nic do misky, prostě děti ať si tohoto psa ideálně nevšímají vůbec. Po psovi se chce jediná reakce na přítomnost dětí, ignorace.

Sousedovic dítě skončilo v nemocnici, nejsem si jistý, zda šlo tedy o modřinu. Přitom nejhůře pokousal vlastní dítě. Faktor stresu je neodhadnutelný a randomizovaný, věkem se to bude velmi pravděpodobně s upadajícím sluchem a smysly zhoršovat, může se leknout při každém dotknutí, nesnáší náhubek a být někde zavřený (v garáži), tak je neskutečně hysterický. Matka už teď zoufalá a nervní, 5 pokousaných dětí, lehčí ignorace v diskuzi, že i pes s náhubkem může poměrně ošklivě zranit malé dítě, další malé mrně na cestě, otec celý den mimo práci a problémového starého psa se nikdo nechce ujat.

Zatímco pes mohl doteď tušit, že mu není důvěřováno, v momentě zavření do kotce (zatímco druhý pes se bude volně pohybovat na zahradě) už mu to bude naprosto jasné. Já si prostě nemyslím, že za každou cenu je potřeba připravit dětem hysterické dětství nervózních rodičů, zákazy chození na zahradu, neustála kontrola aby třeba někdo neprostrčil ruku kotcem, do toho nešťastný zavřený zlomený pes na kterého v režimu té rodiny nebude mít nikdo čas se mu speciálně věnovat nad rámec dětí nebo druhé psa a mnoho jiných rodinných povinností. Matkoterezení kvůli prodlužování posledních roků života problematického psa za cenu malínkého peklíčka pro všechny zúčastněné včetně toho psa, prostě nemusí být vždy to nejlepší řešení. A souhlasím s Otázkou, že děti jsou mnohem důležitější než pes, jakkoliv bych za svého narval klidně ruky do krku rozzuřeného kavkazana. Takže i za sebe jsem myslel možnost s utracením vážně.

Někdy drsná odpověď funguje jako "prober se, vážně to nejde jinak?".

"Este dodam, ze neutoci do krvi, on bráni, kusne nie hlboko a utečie"

"Ale každých par mesiacov k niečomu dôjde"

"Sousedovic dítě skončilo v nemocnici, nejsem si jistý, zda šlo tedy o modřinu."
zadavatelka píše : "Urobil modriny, krv nesla. ...dieta slo k lekárovi." možná do nemocnice, ale to nepíše

+ zde popsané situace, za nichž došlo k útoku, jsou pro mne "normální", tedy takové, kdy bych takovou reakci i očekávala a nedivím se (samozřejmě ne u 100% psů, ale u množství většího než malého ano)

za mě - pohodový pes

jen na takového psa prostě zadavatelka není nastavená, no.....

No tak myslím, že vše už bylo řečeno. Myslím, že hlavně lidi, co mají ostřejší a nekompromisní hlídací psy, jsou prostě naučeni mít pozemek zabezpečený tak, aby nikdo cizí nemohl bez jejich vědomí vstoupit. Takže když mám branku, co nejde zamykat, tak na ní dám řetěz, zámek a fertig.
Psa naučit na náhubek, nevím, možná jsem přehlédla v diskuzi, co to je za psa, velikost...u menších psů není nutné mít kovový koš, ale dělají se i nylonové např. tady https://www.cocowoods.cz/nahubek-popruh-nylon-c-11-15111/ , je lehký, měkký a psa moc neobtěžuje. Naše kavkazanda ho běžně nosila doma, kvůli vyjíždění na druhou fenu, aby nedošlo ke zranění a účel splnil...a vůbec s ním neměla problém.

Doma zábrany, aby bylo možno psa a děti oddělit, když nemám čas to hlídat, venku klidně výběh s nějakým zastřešeným místem...ani nemusí být bouda, když pejsek bydlí doma, když budou děcka a obzvlášť pokud tam budou i cizí, lítat po zahradě, tak psa zavřít. Když budou na zahradě jen vaše děcka a budu si potřebovat odskočit do domu, tak psa zavřít.

No a na procházkách, tak tam mi to přijde úplně nejjednodušší...vidím dítě, pes má košík, mám ho na vodítku, vezmu ho k noze a procházím tak, abych byla mezi děckem a psem a samozřejmě nedovolím cizím dětem, aby na mého psa chmataly.

Nečetla jsem úplně všechno, ale z toho, co jsem četla, tak souhlasím s opatřením zamykat branku, prostě zajistit, aby se k vám nikdo nedostal a udělat psovi kotec nebo výběh. Na procházky chodit s košíkem. Když budete s dětma doma, tak si pes může lítat po zahradě, když půjdete ven, můžete psa zavřít do výběhu a je to. Stejně tak když přijde návštěva - zavírala bych psa automaticky...

Mám taky psa, který nemá problém si kousnout do člověka (a to mnohem horším způsobem, než že udělá modřinu...). Nemusí cizí lidi, nebo přesněji si vybírá. Když k nám přijde návštěva, pes jde automaticky do kotce (v zimě do klece nebo do jiné místnosti doma). Ten pes tím fakt nijak netrpí, je tak naučený, je to pro něj úplně normální a jde tam automaticky sám. Jen v případě hodně dobrých známých (rodiny), které zná i pes dlouho, ho můžu nechat puštěného, ale ani tak ho nenechávám bez dozoru. Neexistuje, aby k nám někdo jen tak přišel a vešel ke psovi , pokud se tak stane a pes někomu ublíží, tak se omlouvám, ale nevidím to jako chybu psa, ale jako chybu páníčka.... Prostě víte, co máte doma, a podle toho musíte přistupovat... Kdybych to u mého psa neřešila nejspíš bude mít těch kousnutí na svědomí taky víc, ale proč? Úplně zbytečně.

Za mě to teda není pes na utracení....Ten pes nekouše bezdůvodně každého, kdo kolem něho projde, nevrhá se agresivně po lidech.. Kouše v určité situaci, které se dá předcházet. A dle popisu to vypadá, že je to spíš varování, než vyloženě agresivní útok... A zavírat psa do kotce nebo výběhu v případě návštěvy fakt není nic hrozného... Nejhorší jsou asi ty vlastní děti, ale píšete, že pod vašim dozorem to funguje. Pokud by ten dozor z nějakého důvodu nemohl zrovna být 100%, tak psa od dětí prostě oddělím - když my budeme doma, pes si půjde běhat na zahradu, až půjdeme ven, tak pes půjde do výběhu... Případně půjde doma do jiné místnosti... Jo, je to s takovým psem náročnější, oproti "sluníčkovému" psu, který miluje všechny a všechno... ale jde spíš o zvyk, když si to zajedete ,tak už vám to pak ani nepřijde.

Otázka napsal(a):
Ano, myslela jsem to vážně. Mám sice psy táda, ale nezařazuju je nad děti. Vždycky existují situace, kdy pes může dítě rafnout a člověk musí být opatrný, ale mít doma psa co na děti útočí a tři malé caparty nejde dohromady. Je mi líto psa, ale zpráv o dětech, co končí v nemocnici po střetu se psem je moc.

Taky nenadřazuji psa nad dítě, ale zrovna tohohle psa děti mučili a on nekouše do krve s úmyslem zranit nebo zabít, ale ze strachu jako varování. Takže si nemyslím, že až takhle radikální řešení je nutné. Dítě sice skončilo u lékaře, ale nepíše, co se reálně stalo, třeba jen hysterický rodič. Mně zas přijde, že je teď kult dítěte. Jako děti jsme byly naučené, že cizí pes se nehladí a neleze se na pozemek, kde volně pobíhá pes, věděly jsme, že pes může i kousnout a nikdo se nad tím nepozastavoval.
Není příjemné pořád hlídat, aby se nic nestalo, jenže tomu se s malými dětmi nevyhnete. Sama jsem měla kombinaci dítě a pes, co může kousnout, ale ani jsem se nad tím nepozastavovala, protože psa jsem měla dřív a věděla jsem, že děti nemá rád. Já byla ráda, že se nám časem podařilo docílit, že se ti dva skamarádili.

marcelaamax napsal(a):
Nečetla jsem úplně všechno, ale z toho, co jsem četla, tak souhlasím s opatřením zamykat branku, prostě zajistit, aby se k vám nikdo nedostal a udělat psovi kotec nebo výběh. Na procházky chodit s košíkem. Když budete s dětma doma, tak si pes může lítat po zahradě, když půjdete ven, můžete psa zavřít do výběhu a je to. Stejně tak když přijde návštěva - zavírala bych psa automaticky...

Mám taky psa, který nemá problém si kousnout do člověka (a to mnohem horším způsobem, než že udělá modřinu...). Nemusí cizí lidi, nebo přesněji si vybírá. Když k nám přijde návštěva, pes jde automaticky do kotce (v zimě do klece nebo do jiné místnosti doma). Ten pes tím fakt nijak netrpí, je tak naučený, je to pro něj úplně normální a jde tam automaticky sám. Jen v případě hodně dobrých známých (rodiny), které zná i pes dlouho, ho můžu nechat puštěného, ale ani tak ho nenechávám bez dozoru. Neexistuje, aby k nám někdo jen tak přišel a vešel ke psovi , pokud se tak stane a pes někomu ublíží, tak se omlouvám, ale nevidím to jako chybu psa, ale jako chybu páníčka.... Prostě víte, co máte doma, a podle toho musíte přistupovat... Kdybych to u mého psa neřešila nejspíš bude mít těch kousnutí na svědomí taky víc, ale proč? Úplně zbytečně.

Za mě to teda není pes na utracení....Ten pes nekouše bezdůvodně každého, kdo kolem něho projde, nevrhá se agresivně po lidech.. Kouše v určité situaci, které se dá předcházet. A dle popisu to vypadá, že je to spíš varování, než vyloženě agresivní útok... A zavírat psa do kotce nebo výběhu v případě návštěvy fakt není nic hrozného... Nejhorší jsou asi ty vlastní děti, ale píšete, že pod vašim dozorem to funguje. Pokud by ten dozor z nějakého důvodu nemohl zrovna být 100%, tak psa od dětí prostě oddělím - když my budeme doma, pes si půjde běhat na zahradu, až půjdeme ven, tak pes půjde do výběhu... Případně půjde doma do jiné místnosti... Jo, je to s takovým psem náročnější, oproti "sluníčkovému" psu, který miluje všechny a všechno... ale jde spíš o zvyk, když si to zajedete ,tak už vám to pak ani nepřijde.

nuz, to co, pisete, sme mali doteraz. k incidentu doslo. my sme boli dnu, pes von, dieta otvorilo branicku. ano, mala byt zamknuta, uz aj je, aj bude. a pravdaze ideme urobit maximum pre opatovne zabezpecenie psa. lenze... to sme si povedali zakazdym aj doteraz.

problem s oddelovanim psa od deti je aj v tom, ze to tazko znasa. ak ho zavriem do inej izby, zavija a knuci, kedze je pusteny druhy, priatelsky pes. ak ich zavriem oboch, je to este vacsi hurhaj. ked mame navstevu, je to taky narek, ze sa v dome vyslovene neda rozpravat. zvyknem ho odniest do garaze, ale ta je stale napojena na dom, je to neprijemne.

ja mu rozumiem, ze sa mu to nepaci, ale nemam na vyber. ak chcem mat v dome pokoj a nekontrolovat deti aj psa neustale, tak musi byt oddeleny. toto praktizujeme uz dlhsie. syna ukusil pri vybehu vonku, nie dnu v dome. bola to otazka absolutne nevhodneho spravania od syna a nasej asi dvojminutovej nepozornosti. uz tiez si clovek povie, ze sestrocneho snad nemusi mat stopercentne pod dohladom - a nemusi, ak nema utocneho psa.

pointa tohto celeho je, ze ja uz som jednoducho unavena a nevladzem aj fyzicky. kto ma deti, vie, ake je narocne ich mat stale pod dohladom, a ze obcas sa pozrie aj na ten telefon, obcas potrebuje navarit, upratat, my mame home office, tak obcas pri nich pracujeme, a pod. ja si plne uvedomujem, ze sme toho psika mali vratit, ked zacal utocit na deti. lenze to uz sme ho mali radi a predtym nam to nik nepovedal. a ako mladi dvadsiatnici sme mali pocit, ze my to zvladneme a dame. prenho su tie deti a nas sposob zivota peklom, ale oddelenie je prenho dalsie peklo.

idealne by bolo najst mu iny domov. ale to si neviem predstavit.

Otázka napsal(a):
Ano, myslela jsem to vážně. Mám sice psy táda, ale nezařazuju je nad děti. Vždycky existují situace, kdy pes může dítě rafnout a člověk musí být opatrný, ale mít doma psa co na děti útočí a tři malé caparty nejde dohromady. Je mi líto psa, ale zpráv o dětech, co končí v nemocnici po střetu se psem je moc.

No tak ono je potřeba si sednout a říct si "co teď".
Myslím, že pravděpodobnost, že psa někdo převychová tak, že bude 100% bezpečný, je velmi mizivá.
Takže buď si psa nechají a prostě zavedou určitá pravidla, aby nedocházelo k pokousání dětí.
A nebo psa dají pryč...

molok napsal(a):
Sousedovic dítě skončilo v nemocnici, nejsem si jistý, zda šlo tedy o modřinu. Přitom nejhůře pokousal vlastní dítě. Faktor stresu je neodhadnutelný a randomizovaný, věkem se to bude velmi pravděpodobně s upadajícím sluchem a smysly zhoršovat, může se leknout při každém dotknutí, nesnáší náhubek a být někde zavřený (v garáži), tak je neskutečně hysterický. Matka už teď zoufalá a nervní, 5 pokousaných dětí, lehčí ignorace v diskuzi, že i pes s náhubkem může poměrně ošklivě zranit malé dítě, další malé mrně na cestě, otec celý den mimo práci a problémového starého psa se nikdo nechce ujat.

Zatímco pes mohl doteď tušit, že mu není důvěřováno, v momentě zavření do kotce (zatímco druhý pes se bude volně pohybovat na zahradě) už mu to bude naprosto jasné. Já si prostě nemyslím, že za každou cenu je potřeba připravit dětem hysterické dětství nervózních rodičů, zákazy chození na zahradu, neustála kontrola aby třeba někdo neprostrčil ruku kotcem, do toho nešťastný zavřený zlomený pes na kterého v režimu té rodiny nebude mít nikdo čas se mu speciálně věnovat nad rámec dětí nebo druhé psa a mnoho jiných rodinných povinností. Matkoterezení kvůli prodlužování posledních roků života problematického psa za cenu malínkého peklíčka pro všechny zúčastněné včetně toho psa, prostě nemusí být vždy to nejlepší řešení. A souhlasím s Otázkou, že děti jsou mnohem důležitější než pes, jakkoliv bych za svého narval klidně ruky do krku rozzuřeného kavkazana. Takže i za sebe jsem myslel možnost s utracením vážně.

Zatímco pes mohl doteď tušit, že mu není důvěřováno, v momentě zavření do kotce (zatímco druhý pes se bude volně pohybovat na zahradě) už mu to bude naprosto jasné.

Já si myslím, že psi takhle nepřemýšlí, a že to tak neberou. Mám taky dva psy, jeden se v případě návštěvy zavírá a druhý ne, a troufám si tvrdit, že to ten pes vůbec neřeší. V případě zadavatelky by to asi ani nemusel být kotec, ale mohl to být výběh (psala, že mají velkou zahradu). Samozřejmě by se na ten kotec/výběh musel pes naučit, ne že ho tam jen tak šoupnu.... A tak trochu si myslím, že by mu to mohlo i psychicky pomoct, tou jistotou, že se k němu děti nedostanou.

neustála kontrola aby třeba někdo neprostrčil ruku kotcem

Tak na to stačí dát na kotec nějaké jemné pletivo a nikdo ruku neprostrčí.....

do toho nešťastný zavřený zlomený pes na kterého v režimu té rodiny nebude mít nikdo čas se mu speciálně věnovat nad rámec dětí nebo druhé psa a mnoho jiných rodinných povinností.

Já to tak černě nevidím. Zadavatelka teda nepíše, jaký mají režim... Ale pes už je starší a nepíše vyloženě že by to byl nějaký hyperaktivec. Na procházku v klidu ten pes s rodinou může jít, může si na zahradě běhat a hrát s druhým psem, a jelikož v přítomnosti rodičů s dětmi funguje, tak bych to neviděla úplně tak, že se pes vyšoupne ven do kotce a už se z něho nikdy nepodívá . Ten kotec tu byl doporučen ve smyslu zavírání v případě návštěvy, nebo v případě, že nemám ten 100% dozor, ne tam psa narvat na furt....

A teda asi to vnímám jinak, ale fakt bych situaci, kdy psa zavírám do kotce, nebo výběhu v případě návštěvy, a v případě chvíle kdy potřebuju odběhnout od dětí, nenazvala jako "peklíčko".... On prostě každej pes není sluníčkovej a tohle mi nepřijde jako extrém...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak ono je potřeba si sednout a říct si "co teď".
Myslím, že pravděpodobnost, že psa někdo převychová tak, že bude 100% bezpečný, je velmi mizivá.
Takže buď si psa nechají a prostě zavedou určitá pravidla, aby nedocházelo k pokousání dětí.
A nebo psa dají pryč...

ano, tak nase moznosti vidim aj ja, len vam vysvetlim, v com vidim bezvychodiskovost situacie:

1. zavedu sa urcite pravidla

- to sa uz stalo v minulosti viackrat. boli pravidla, aj tak k niecomu doslo. ano, ludia tu mudro napisali, ze proste "sa to stat nesmie" a musime "urobit vsetko preto". ano, prirodzene, tliachat vieme vsetci. lenze ja uz na taketo zvasty neverim proste. snazili sme sa, zjavne je chyba v nas, ze sme nedosledni, neopatrni, alebo ja neviem co. ale tak sme taki. nejaka mudra diskutujuca vychovala jednu deru a jedneho psa, gratulujem, nepokusali sa. tlieskam. my to, zial, mame inak. zijeme aj iny, spolocenskejsi zivot. snazili sme sa xy krat a jednoducho sme tomu nedokazali zabranit. uz teraz su vsetky branky zavrete, pes chodi von len pod dozorom (inak je fascinujuce ho vencit pod dozorom, ale tak, aby neboli pri tom na zahrade nase deti, to sa mozem fakt rozdvojit), pozerame tie koterce, lenze - on ukusi aj cez plot (badat na nom snahy), cize koterec este obohnat plotikom, deti sa nebudu moct ku kotercu priblizit, cize zahrada odrazu nie je pre ne bezpecne miesto... no bomba, lebo tu zas v diskusii niekto iny napisal, ze zo zatvarania bude este agresivnejsi. uprimne sa obavam, ze koterec z neho urobi este omnoho horsieho psa, my budeme na tom este horsie.

2. psa daji pryc.

kam? adopcia je absolutne nerealna. utulky su plne. utratit ho neutratia, u nas veterinari neutratia zdraveho psa - aspon ja tuto moznost nezvazujem, lebo viem tak, ze zdraveho psa neutratia. nie som z tych, co by ho niekde vypustili alebo priviazali (preboha), psa mame radi.

cize tolko moje zufalstvo. pravdaze NEJAKO bude, len ja uz mam teraz obrovske obavy, ze ako.

lara333 napsal(a):
nuz, to co, pisete, sme mali doteraz. k incidentu doslo. my sme boli dnu, pes von, dieta otvorilo branicku. ano, mala byt zamknuta, uz aj je, aj bude. a pravdaze ideme urobit maximum pre opatovne zabezpecenie psa. lenze... to sme si povedali zakazdym aj doteraz.

problem s oddelovanim psa od deti je aj v tom, ze to tazko znasa. ak ho zavriem do inej izby, zavija a knuci, kedze je pusteny druhy, priatelsky pes. ak ich zavriem oboch, je to este vacsi hurhaj. ked mame navstevu, je to taky narek, ze sa v dome vyslovene neda rozpravat. zvyknem ho odniest do garaze, ale ta je stale napojena na dom, je to neprijemne.

ja mu rozumiem, ze sa mu to nepaci, ale nemam na vyber. ak chcem mat v dome pokoj a nekontrolovat deti aj psa neustale, tak musi byt oddeleny. toto praktizujeme uz dlhsie. syna ukusil pri vybehu vonku, nie dnu v dome. bola to otazka absolutne nevhodneho spravania od syna a nasej asi dvojminutovej nepozornosti. uz tiez si clovek povie, ze sestrocneho snad nemusi mat stopercentne pod dohladom - a nemusi, ak nema utocneho psa.

pointa tohto celeho je, ze ja uz som jednoducho unavena a nevladzem aj fyzicky. kto ma deti, vie, ake je narocne ich mat stale pod dohladom, a ze obcas sa pozrie aj na ten telefon, obcas potrebuje navarit, upratat, my mame home office, tak obcas pri nich pracujeme, a pod. ja si plne uvedomujem, ze sme toho psika mali vratit, ked zacal utocit na deti. lenze to uz sme ho mali radi a predtym nam to nik nepovedal. a ako mladi dvadsiatnici sme mali pocit, ze my to zvladneme a dame. prenho su tie deti a nas sposob zivota peklom, ale oddelenie je prenho dalsie peklo.

idealne by bolo najst mu iny domov. ale to si neviem predstavit.

problem s oddelovanim psa od deti je aj v tom, ze to tazko znasa. ak ho zavriem do inej izby, zavija a knuci, kedze je pusteny druhy, priatelsky pes. ak ich zavriem oboch, je to este vacsi hurhaj. ked mame navstevu, je to taky narek, ze sa v dome vyslovene neda rozpravat. zvyknem ho odniest do garaze, ale ta je stale napojena na dom, je to neprijemne.

Jenže toho psa to musí nejdřív někdo naučit....Naučit ho na to "místo"... Ne ho tam jen tak odstrčit.. A to učení může chvilku trvat...Je to práce...

Pokud už to nezvládáte, nemáte sílu to dál řešit, nebo nechcete hledat ty způsoby, tak opravdu bude nejlepším řešením psovi najít nový domov, bez dětí...

O jakého psa se jedná?

lara333 napsal(a):
ano, tak nase moznosti vidim aj ja, len vam vysvetlim, v com vidim bezvychodiskovost situacie:

1. zavedu sa urcite pravidla

- to sa uz stalo v minulosti viackrat. boli pravidla, aj tak k niecomu doslo. ano, ludia tu mudro napisali, ze proste "sa to stat nesmie" a musime "urobit vsetko preto". ano, prirodzene, tliachat vieme vsetci. lenze ja uz na taketo zvasty neverim proste. snazili sme sa, zjavne je chyba v nas, ze sme nedosledni, neopatrni, alebo ja neviem co. ale tak sme taki. nejaka mudra diskutujuca vychovala jednu deru a jedneho psa, gratulujem, nepokusali sa. tlieskam. my to, zial, mame inak. zijeme aj iny, spolocenskejsi zivot. snazili sme sa xy krat a jednoducho sme tomu nedokazali zabranit. uz teraz su vsetky branky zavrete, pes chodi von len pod dozorom (inak je fascinujuce ho vencit pod dozorom, ale tak, aby neboli pri tom na zahrade nase deti, to sa mozem fakt rozdvojit), pozerame tie koterce, lenze - on ukusi aj cez plot (badat na nom snahy), cize koterec este obohnat plotikom, deti sa nebudu moct ku kotercu priblizit, cize zahrada odrazu nie je pre ne bezpecne miesto... no bomba, lebo tu zas v diskusii niekto iny napisal, ze zo zatvarania bude este agresivnejsi. uprimne sa obavam, ze koterec z neho urobi este omnoho horsieho psa, my budeme na tom este horsie.

2. psa daji pryc.

kam? adopcia je absolutne nerealna. utulky su plne. utratit ho neutratia, u nas veterinari neutratia zdraveho psa - aspon ja tuto moznost nezvazujem, lebo viem tak, ze zdraveho psa neutratia. nie som z tych, co by ho niekde vypustili alebo priviazali (preboha), psa mame radi.

cize tolko moje zufalstvo. pravdaze NEJAKO bude, len ja uz mam teraz obrovske obavy, ze ako.

Teď se na mě nezlobte, ale já vidím samé výmluvy....

Když mám zabezpečený pozemek tak, aby se na něj nikdo nedostal, tak se na něj prostě nikdo nedostane (nebudu teď brát extrémy jakože někdo přelez plot a podobně, ale nedostane se tam vratama, dvířkama, dírou.... ). Pokud se na pozemek dostane brankou i dítě, tak ten pozemek zabezpečený prostě nebyl. V tom není třeba hledat nějaké složitosti... Ano, jsme jen lidi, děláme chyby - ale mít psa, o kterém vím, že kouše děti, a k tomu mít branku, kterou dokáže otevřít i dítě - to prostě fakt není chyba psa.... A myslím si ,že takové zabezpečení není nic složitého, žádná extra přítěž....


pes chodi von len pod dozorom (inak je fascinujuce ho vencit pod dozorom, ale tak, aby neboli pri tom na zahrade nase deti, to sa mozem fakt rozdvojit)

Proč musí pes na zahradu chodit pod dozorem, když tam nejsou děti? A když pozemek už je zabezpečený tak, aby se na něj nikdo nedostal?

Zaváděná pravidla musí být taková, aby k dalším incidentům již nedocházelo (a to jak co do kvality pravidel, tak co do kvality dodržování těchto pravidel). Jsou "pravidla" a pravidla. Stěžujete si, že pravidla nepomáhají, ale u toho jste nechávali odemčenou branku... No, myslím, že když energii budete vynakládat efektivně, bude to ve výsledku menší zátěž než současný stav...

Ještě bych podotkla k Sardullah: "Myslím, že pravděpodobnost, že psa někdo převychová tak, že bude 100% bezpečný, je velmi mizivá."

Já osobně si myslím, že v tomto konkrétním případě by bylo vhodné vložit energii do "převýchovy" přímo související s nastavovanými opatřeními - tzn. naučit psa nosit náhubek, naučit jej být o samotě v kotci/výběhu/místnosti atp. Poměr efektivity a vynaložené energie mi z toho vychází nejpříznivěji.

Hele laro, chápu potřebu si postěžovat na složitého psa. Hodně z nás se Vás tu snaží pochopit a povzbudit, že není tak zle a jde to, může to klapat tak, že žádné dítě nedojde k úhoně a pes dožije spokojeně. Pokud se nezmění Váš přístup, že nic nejde, utratit pes nejde, zabezpečit pozemek a psa nejde, kotec nejde, naučit psa na kotec nejde, uhlídat děti nejde, naučit na koš nejde, dát psa v přítomnosti cizích dětí na špagát nejde... No tak to nejde no. Vemte ho lopatou po hlavě nebo se smiřte s tím, že raz za čas potrha děcko. Když to jinak nejde... Já myslím, že to jde a jediné, co to bude stát je váš čas a energii. Ten pes není zabiják, jen nemá rád děti.

lara333 napsal(a):
ano, tak nase moznosti vidim aj ja, len vam vysvetlim, v com vidim bezvychodiskovost situacie:

1. zavedu sa urcite pravidla

- to sa uz stalo v minulosti viackrat. boli pravidla, aj tak k niecomu doslo. ano, ludia tu mudro napisali, ze proste "sa to stat nesmie" a musime "urobit vsetko preto". ano, prirodzene, tliachat vieme vsetci. lenze ja uz na taketo zvasty neverim proste. snazili sme sa, zjavne je chyba v nas, ze sme nedosledni, neopatrni, alebo ja neviem co. ale tak sme taki. nejaka mudra diskutujuca vychovala jednu deru a jedneho psa, gratulujem, nepokusali sa. tlieskam. my to, zial, mame inak. zijeme aj iny, spolocenskejsi zivot. snazili sme sa xy krat a jednoducho sme tomu nedokazali zabranit. uz teraz su vsetky branky zavrete, pes chodi von len pod dozorom (inak je fascinujuce ho vencit pod dozorom, ale tak, aby neboli pri tom na zahrade nase deti, to sa mozem fakt rozdvojit), pozerame tie koterce, lenze - on ukusi aj cez plot (badat na nom snahy), cize koterec este obohnat plotikom, deti sa nebudu moct ku kotercu priblizit, cize zahrada odrazu nie je pre ne bezpecne miesto... no bomba, lebo tu zas v diskusii niekto iny napisal, ze zo zatvarania bude este agresivnejsi. uprimne sa obavam, ze koterec z neho urobi este omnoho horsieho psa, my budeme na tom este horsie.

2. psa daji pryc.

kam? adopcia je absolutne nerealna. utulky su plne. utratit ho neutratia, u nas veterinari neutratia zdraveho psa - aspon ja tuto moznost nezvazujem, lebo viem tak, ze zdraveho psa neutratia. nie som z tych, co by ho niekde vypustili alebo priviazali (preboha), psa mame radi.

cize tolko moje zufalstvo. pravdaze NEJAKO bude, len ja uz mam teraz obrovske obavy, ze ako.

Vím, že ta múdrá diskutujicí je na mě a trochu mě mrzí, že se do mě to navážíte. Ono si myslet, že když mám jedno dítě, tak jsem to měla jednodušší je totiž trochu mimo. Taky jsem v té době měla doma mámu s těžkou formou alzheimera a i období, kdy táta taky nebyl schopen se o sebe postarat a múdrá se teda necítím a ano, taky jsem padala na hubu a propadala zoufalství a ani jsem nestíhala nikde psát, jak to mám těžký. Nedala jsem pryč ani psa ani ty rodiče. Jen jsem psala, že to nějak šlo a že v tom nevidím důvod utrácení, jak psal někdo výše. Vždyť vy přece taky nechcete psa utratit a nebo jo? A chcete od nás jen odvahu to udělat a naštvala jsem vás, že já bych neměla to srdce ho utratit a spíš bych dál hledala řešení jiné? Já vás naprosto chápu, že je toho máte moc a unavuje vás to, že jsem to měla jinak a to období nějak překlepala, neznamená, že vy musíte taky. Zkuste mu najít nový domov, určitě je to lepší než zhorucená matka, třeba se někdo najde a pes zažije ještě lepší časy než s vámi.

Souhlas s tim ze ho mate odstrelit tu nedostanete. A to jste chtěla zadavatelko. Sorry ne. Kdyz sme prezili 3 garanti s toho jedno s mentalnim postizenim život s par desitkama utulkovejch psu pochybny minulosti tak u vas by to slo taky. To byste ale musela chtit. Vy nechcete. Hledate vymluvy proc nic nekde misto realny snahy. Prosim zadny dalsi zvire si neporizujte. Protoze to co delate je na par facek.

@ lara333

Nezlobte se na mě, ale přijde mi, že kdo chce hledá způsoby a kdo nechce hledá důvody. A teď to nemyslím ve zlém.
Sama jsem před časem musela najít nový domov pro mojí mladou fenku. Mám ještě druhou fenu a soužití nebylo úplně bezproblémové, musela se dodržovat určitá pravidla a opatření a už to nebylo úplně na pohodu a bohužel partner to nedával a bylo doma dusno a situaci to ještě zhoršovalo.
Málem mi to utrhlo srdce, protože jsem čubu nadevše milovala, ale bohužel jsem nenašla jiné východisko...prostě když ten druhý nechce, nenechá si nic vysvětlit, tak s tím se moc nadělat nedá.
Takže zatímco já se situací počítala a hledala způsoby, tak manžel jen ty důvody.
Z vašich příspěvků to na mě působí spíše hledání těch důvodů proč to nejde.

Tak prostě zkuste pejskovi najít nový domov bez dětiček.
Protože už nikdy nebudete s pejskem "žít normálně", vždycky budete muset dodržovat určitá pravidla, omezení a budou to muset dodržovat i vaše děti ...
Protože už nikdy nebudete pejskovi věřit, už vždycky budete ve střehu, když se pes přiblíží k vašemu dítěti a ti psi to prostě vycítí....nervozitu, strach a situaci to může ještě zhoršit.

Možná, že se pletu, možná byste to všechno zvládli a možná to i zvládnete a já to jen vidím moc černě.......ale spíš si myslím, že mám pravdu.

"""" ano, ludia tu mudro napisali, ze proste "sa to stat nesmie" a musime "urobit vsetko preto". ano, prirodzene, tliachat vieme vsetci. lenze ja uz na taketo zvasty neverim proste.""""

Tak jako bohužel, já žila zhruba šest let se třemi agresivními psy, kteří by kdykoliv pokousali člověka, kdykoliv pokousali druhého psa, přičemž thajka by ty menší klidně zabila a kteří se nemohli bez plného dozoru pohybovat ani společně. Do toho se sem tam na pár měsíců či půl roku přidal nějaký další agresor, dal se do kupy, odešel do adopce a přišel další..

Takže ne, mě vážně nepřesvědčíte, že to nejde.

Je to jen Vaše lenost a výmluvy, výmluvy, výmluvy.